Averze a nezájem vůči křesťanství

..

"touching is believing"

bvbcbvcfbcvb

církev mě odrazuje, v "něco" nebo "někoho" nad námi věřím...

Má osobní víra se neshoduje s křesťanským chápáním tohoto slova.

Nebyla jsem vychovana ve vire - rada bych verila, ale neumim to.

nevím

Pokud je Bůh neskutečně dobrotivý a nic se neděje bez jeho vůle, jak se mohou dít tak neskutečná zvěrstva, která se dějí...

Protože znám spoustu věřících, a přijde mi svým způsobem nereálné, že by lidé po celém světě věřili v něco, co by nemělo nějaký základ, na druhou stranu mi přijde směšná představa, že "nahoře" je někdo, koho zajímá každý můj krok, a když už by byl, tak aby dopustil naprosto nerovnou a nespravedlivou společnost.

...

.....

co to je za otázku?

do toho nikomu nic není

Chodila jsem do kostela, čtu občas nějaký text o bohu. když je v rodině někdo nemocný nebo mám problémy, modlím se, křižuju se když přeběhne černá kočka přez cestu...

chodím do kostela

chodím do kostela, modlím se, věřím...

Já jsem věřící (s rituály, které k tomu patří) - pozor, věřící, nikoli křesťan. A nemám ráda církve jako takové a katolickou zvlášť.

Jsem aktivní křesťan !

Jsem Křesťan, doufám, že alespoň trochu aktivní

jsem muslim a snažím se dodržovat zásady svého náboženství

jsem věřící, modlím se, chodím do kostela, hledám u něj pomoc, radu

K otázce 13. - Evoluce a stvořitel se nevylučují...

Konzultuji s ním :)

Kostel, modlitby atd.

Mám své mornální zásady, sou představu o dobru a zlu a spravedlnosti, o nějakém řádu. K tomu stačí podívat se okolo sebe s otevřenýma očima...

Mám trvale pocit, že nejsem na všechno sama.

modlím se k němu

Modlím se k němu, věřím, chodím do kostela, jsem pokřtěná já, manžel i dcera.

modlím se, čtu bibli, snažím žít v co největším souladu s Ním

Modlím se, čtu si tématickou literaturu, rozšiřuji si obzory v této oblasti, snažím se být lepším člověkem.

na takto položenou otázku nedokážu odpovědět

Někdy jej žádám o pomoc ve svízelné situaci.

nevím

nevím

občas se pomodlím, když si něco moc přeju (zdraví, těžký den...)

občas si s ním povídám

obracím se k "vyšší moci", myslím, že co jedni nazývají Bůh, druzí Alláh, třetí Energie, je vpodstatěto stejné, jen to má podoby pro lidi přijatelné a pochopitelné. Věřím, že Bůh je v podstatě Dobro. Snažím se být dobrá, pozitivní a šířit kolem sebe dobrotu (nebo jak to nazvat). Občas zajdu do kostela, spíš kvůli atmosféře. Zabývám se duchovními věcmi, čtu knihy. Dívám se na filmy s biblickým námětem...

Obracím se občas na něj

Oproti všech ostatních kolem mne, ja jsem stastna, ziju ve stastne plne rodiny kde se kazdy respektuje, nikdo nikoho nepodvadi, zadne rozchody, mam kvalitni a stastny vztah se svym pritele, neresim blbe rady kamaradek, vztek, zarlivost, pomlouvani ... Jako jedna z mala mladých žen kolem me jsem 100% stastna

pocitově, prožitkově

Používám ho jako deník nebo psychologa, v těžké chvíli se k němu z toho ve své mysli vymluvím. Je to snažší, když si představíte, že vás někdo nebo něco poslouchá.

promlouvám s ním

přemýšlím nad ním

Přemýšlím o svých činech

respekt

složitě

snažím se být dobrým člověkem,

Snažím se žít podle destera, Nového Zákona, chodím na mše,...

tak, že ho cítím ve všem okolo

těžko říct

účastním se náboženského života církve

vážím si věcí a lidí, které kolem sebe mám, protože je to dar

věřím

Věřím v Boha, NIKOLIV v církev.

věřím v něj

vírou

Víru jsem dostala od Boha - zážitek na celý život. Mám touhu zajít na mši, ale nejdu. Vadí mi instituce - církev. Mše jsou smutné, přitom to má být oslava Boha, ale cítím se tam jako o pohřbu. Raději s NÍM promlouvám sama. I když v poslední době dost málo.

Zajímá mne jako nejvyšší síla v různých formách náboženství a jak ho tyto náboženství vnímají. Z osobního hlediska je to spíš vlastní víra, meditace.

Zajímám se o duchovno.

zamyslim se nad tim

Jsem zklamaná z církví, pravidel, systému, ale zároveň sama se nějak nedokážu "přinutit" nějak rozvíjet víru. Prostě vím, že Bůh je, snažím se žít slušně a s tím jsem spokojena.

Nejsem křesťan.

Nevidím důvod, proč bych se jím zabývat měla.

Nevím

Nezdá se mi to podstatné dávat mé víře jakoukoliv formu do té doby, dokud jsem si jistá, že vím co dělám a má to smysl i bez jakéhosi řízení shora.

princip subsidiarity

staci mi verit, ze neco nekde je

Tato otázka mi není vlastní, vzhledem k mému nízkému věku.:-)

"matka příroda", přírodní (fyzikální, biologické,...) principy, rovnováha v přírodě

Asi něco jako Osud? Prostě něco, co nám připravilo milion možností a rozvětvených cest, ale je už na nás, kterou se vydáme a co díky těm všem novým vznikajícím situacím prožijeme či co se díky reakcím na naše chování a rozhodování stane... žádné tresty za špatné chování jen z principu, abychom věděli, že je to špatné - jen pokud je to nevynutelný důsledek tohoto chování... to samé s odměnami -nikdo nebude odměněn za to, že se chová dobře jen proto, že se to má - všecko je reakcí a důsledkem našeho chování a rozhodnutí), dobro a zlo sice existuje, ale nic není čenobílé, nikdo nerozhoduje o tom, co je dobré a co špatné - dobro nemusí být nutně správné a zlo nutně špatné...

enerigie, jednota

existují síly, které ještě nebyly objeveny

jakási síla, energie, která udržuje určitý řád ve vesmíru

je to "něco", co je všude kolem nás, v nás, ve všech zvířatech, rostlinách, je to kondenzovaný život

je to možná nějaká energie, na co a proč je, to netuším

Je to někde nad námi a přitom všude kolem, stojí to za námi, drží nás to zpět, dává nám to znamení atd. Funkci to má někdy dobrou, někdy špatnou ...někdy tyto síly zdá se stojí při nás, jindy stojí proti nám. Otázkou je, jestli je to vše zkreslené naší fantazií. Lidé, kteří v ,,něco nad námi" věří podle mého názoru často tomuto ,,něčemu" přisuzují více síly a větší efekt, než to skutečně má, a to většinou v případě nějakého negativního jevu, aby např. svou neschopnost měli komu/čemu přisoudit.

Je to všechno. Věřím, že vše je součástí nějákeho celku, Bůh může být i nějaká energie/řád, který celý ten celek formuje. Ten má pak nějáký smysl, ovšem ten asi nepochopíme, protože jsme pouze malá součástka ve velkém soukolí :)

Každý to "něco" definuje jinak. Záleži jak si člověk danou věc představuje, co je mu nejblíže. Dalo by se říci dle povahy, vůle, ... člověka.

Koncentrovaná energie. Obklopuje nás.

Myslím že všichni a všechno je tvořeno jedím. Bůh je tedy v každém a ve všem. Není to tedy nic nad náma, ale jsme to my

myslím, že jsou věci, které si nelze nijak představit a člověk je příliš malý, aby to něco dokázal pochopit a zbývá mu jen věřit, ale vždy to budou jen výplody mozku nějakého člověka, který snad vypozoroval pouhý zlomek ze řádu vesmíru.

ne

ne

Ne, nechci to popsat

Něco - bez tváře, či hmotného těla. Představuji si to jako osud, něco určující základní pravidla bytí a života, ale zároveň nám stále ponechávající svoboudnou vůli. Určující mantinely, ve kterých se musíme pohybovat, věci, které musíme udělat, ale zbytek ponechávající nám. Je to nikde a všude.

něco jako osud, který ale za určitých okolností můžeme změnit, nějaká slabá "dějová" linka, cesta po které jdeme a na které jsou různá rozcestí, "Bůh" je něco jako forma energie, která nás může přemístit na jinou cestu

nedá se to popsat, nazvat ani definovat. to by pak nebyl Bůh, je to prostě "něco"

nedokážu to popsat

nějaká síla, která řídí svět, která zapříčinila jeho vznik - něco jako řecký logos

nějaká vyšší inteligence nebo logická funkce, která řídí vesmír

nemám konkrétní představu, prostě ,,něco nad námi", bůh nebo nějaká entita, která může nějakým způsobem ovlivňovat životy lidí

Nepovedala by som kto ale skor co to je. Mozno druh nejakej energie...

nevim

nevim jestli je to Buh, ale myslim ze neco tam bude.neco co vsechno ridi, aby mely veci svuj rad.

nevím, nepřemýšlím nad tím

osud, karma, energie, ne bytost

osud, určitá energie, která ovlivnuje dění kolem nás

Pozitivní tvořivá síla, Vyšší princip, Zákon univerza, Bezpodmínečná láska a radost. Laskavě a moudře, s pochopením shlíží na veškerý život a pomáhá vést každou bytost cestou k získání zkušenosti a naslednému pochopení a osvobození, bez ohledu na vyznání. Nemusím být přece křesťan a striktně dodržovat pravidla vytvořená nějakou skupinou lidí, abych došla pochopení a smíru.

Princip rovnováhy všho - dobrého i špatného, co se nám děje. Ovlivňujeme to sami tím, jak se chováme a co vypouštíme do okolí (jestli dobro či zlo a posouzení té polarity je čistě v našem svědomí). Podle toho se nám navrací dobré či zlé od okolí. A to je podle mě sdělení toho "vyššího principu", těmito signály nám dává možnost pochopit a poznat. Pokud budeme produkovat dobro, bude se nám i navracet a stejně tak je to i se zlem. Toť můj názor ve zkratce..

Příliš dlouhé, abych to zde vypisoval, stručně jde o vesmírné kolektivní vědomí

přírodní síla /energie

přírodní zákony, vesmír, vývojový cyklus

Rozhodně to není něco, kvůli čemu bychom měli obětovat oběti nebo čemu bychom měli věnovat vlastní čas. To něco nad námi pomáhá všem ať už v něj věří nebo ne a nemusí o něm nikdo vědět. Moje představa je asi všeobsahující pro anděla.

Spíše jako energii než něco konkrétního.

Stvořitel

Tak jo, nemám nic proti křesťanm a nikomu neberu jeho víru, jen prostě některým(věcem, lidem,..) nedávám názvy. Jo, věřim, a několikrát se mi to už vyplatilo a ukázalo, že je to tak dobře. Věřim, že nad náma(kolem nás) existuje nějaká síla, která nám oplácí naše činy. Dobrý dobře, špatný špatně a taky, že když něco(čim nijak neškodim sobě ani ostatnim) opravdu chci, tak se to dřív nebo pozdějš splní. nĚKDY DOKONCE VE CHVÍLI KDY UŽ NA TO ZAPOMENU NEBO TO NEČEKÁM . Co nemám rádaje, když mi někdo nějakou víru i s pojmenováním cpe. Budí to ve mě obranou reakci. A přijde mi to přehnaný.

tao - neintencionální princip rovnovážné dynamiky univerza

To kdybych věděl, tak si založím vlastní církev a budu se mít líp než papež a jeho umývači nohou

to něco je podle mně příroda, vesmír, něco trvalého, staršího, většího než jsme my sami, co existovalo dlouho před námi a ještě dlouho existovat bude

Věřím ve vyváženost energií ve vesmíru, provázanost celku na bázi pro nás neuchopitelných a těžko měřitelných sférách, metafyziku.

všudypřítomná energie s určitou vlastní inteligencí

vyšší princip

´postupne

Adam a Eva

Bohem-stvořitelem (který hned se vznikem i zanikl)

bůh stvořil prvotní život a pak evoluce

byl zde stvořen mimozemskou civilizací

darem od Boha

darvalinova therorie

dávno jinde ve vesmíru

Definujte "život"

dfgdf

evoluce

Evolucí ale ne zcela náhodně

fyzika, astrofizyki, biologie neni jen pouhou domnenkou, takze počatek existence vubec planet je vysledkem velkeho tresku. Samotny zivot, jak i Hawking sam rekl by bez boha nevznikl, z kamene se z niceho nic zivot nezrodi. Co se tyce evolu v tu verim stejne tak jak v puvod vzniku zivota jak je napsan v Bibli. Pri prepisovani bible po staleni dojde k nejakym prepsanim ktere neodpovidaji skutecnosti presne, nicmene zaklad evoluce v Bibli popsan je. Buh stvoril svetlo ( velky tresk slunce), planety, more, sous, njeprve malou zver, ryby, .... a nakonec cloveka. Clovek se zrodil z prachu = z nejmensich mikroorganismu v prachu se nakonec po milionech let stali savci - jasná evoluce. Skoda, ze si to jenom lide vykladaji jinymu zpusoby.

genovou manipulací

Já nevím. Věřím i v evoluci, i v zásah Boha. Možná je v tom obojí.

Jak vůbec víme, že máme skutečnou reálnou existenci?

Je stvořen (mohl vzniknou postupně vývojem, ale ŽÁDNÁ NÁHODA - veškerá informace pochází od Boha)

k teorii evoluce patri take vliv energie (lide to nazivaji treba buh)

Mate tam spatnou definici evoluce - nelzevto spravne zodpovedet. Evoluce nemusi byt "nahoda" s bohem ani bez nej.

mimozemská civilizace je původcem života na Zemi

mimozemským zásahem mimo jiné

Možná byl prvotní počátek života zapříčiněn jinými civilizacemi, které život na Zem přinesli.

myslím si, že na Zemi byl přinesen z vesmíru buď náhodně nebo účelově

myslím, že jde v zásadě o "změny forem energie"; neintencionální změny; ovšem nemyslím, že by šly plně vědecky vysvětlit (stručně řečeno, nevěřím v intencionálního boha, ale ani úplně vědě)

myslím, že lidstvo bylo na Zemi "dodáno", aby ukázalo, co umí (a ukazuje se teda báječně, celá konzumní společnost, zaměřená jen na peníze a sílu moci)

na naší zemí jako import od někud jinud

Na počátku byla Myšlenka...

Na to mám příliš mnoho teorií, nejsem si jistá, kterou z nich si vybrat :-)

Na tuto otázku nezná odpověd tísíce generací lidské civilizace a já se o to pokoušet nebudu, nebylo by to smysluplné

nedošla jsem ještě k odpovědi, ale vím, že evolucí to rozhodně být nemohlo

nehloubám nad tím víc než je nutné, zjistit odpověd na tuto otázku pro mne není tolik důležité

Nejdříve existovalo ono něco nad námi, poté začala evoluce a budování světa jako takového.

Někdo mu se vznikem pomohl.

Nepřemýšlím o věcech, které nedokážu pochopit.

netuším

Netuším, ale teorie o bohu mi přijde nejméně reálná. Více mi přijde reálná možnost, že žijeme v Matrixu (to nemá být kousavý a sarkastický komentář, mé mysli je toto vysvětlení bližší).

Netuším.

nevím

nevím

nevím

Nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím a je mi to fuk

nevím ani mě to nezajímá

nvm

otázka víry

podle teorie Panspermie.

pomocí Boha a evoluce

popsáno v knize Genesis

Pravděpodobně vlivem evoluce.

Pri vzniku života som nebola, nuž neviem odpovedať

Prostě vznikl :)

Původcem života je Bůh, který je počátkem, původcem všeho stvořeného ,poslézeje možná pak i ta evoluce

rozhodně ne náhodně

stvořen Bohem

Stvoření (i když vývoj byl možný-jde o Tvůrčí Boží Slovo a Moudrost - ale jak to Bůch udělal, vlastně úplně nevíme - Bible není učebnicí dějepisu ani biologie)

Stvoření + evoluce (to se přece nevylučuje)

stvořením

těžko říct

těžko říct, možná jevšechno jen formou energií, možná nějaká energie přispěla ke vzniku, na evoluci taky může být část (větší či menší) pravdy.

Těžko říct... možná evoluce, ale nechce se mi věřit, že svoje originální osobnosti máme jen tak pro nic za nic...

to nikdo neví

to nikdo neví

To nikdo nevím, vše jsou jen doměnky, myslím že to je evoluce s nádechem nadpřirozena.

Tohle s jistotou neví nikdo, teorií je spousta a klidně dám za pravdu všem, jak už jsem zmínila, nikomu neberu jeho víru. A k otázce-nevim.

Toto je až moc osobní otázka.

v hledání kauzalit v lidském životě nevidím smysl, důležitý je přítomný okamžik.. jinak s teorií evoluce nesouhlasím jen v bodě - život vznikl "náhodně" náhody neexistují

v podstatě evoluci věřím, jen si nemyslím že je to "náhoda"

velkým třeskem

velkým třeskem

Věřím v evoluci, avšak veřím i v to, že byla třeba počáteční energie,která někde být musel a ta se vzala z Boha

věřím v existenci mimozemského života a dle mého to nějak souvisí s výskytem života na zemi

věřím že vznikl z neživé hmoty od jednoduššího ke složitějšímu, ale netrvám na tom, že to byla "náhodná" událost, dost možná to bylo nějakým způsobem předurčeno, že se to tak stane.

Věřím, že ho stvořil Bůh. Stvoření v 7 dnech je podle mě obrazné (v Bibli často používané, myslím) - svět nemusel být nutně stvořen v 7 dnech, mohlo to trvat déle- nevylučuji ani možnost několika milionů let, ale myslím, že za stvořením stál Bůh.

věřím, že nám to sem možná někdo šoupl, nevěřím ani omylem v boha a všechny tyhle žvásty, ze kterých se mi obrací žaludek, věřím však, že ve vesmíru nejsme ani zdaleka sami, a že existují desítky jiných civilizací, zaostalejších i výrazně modernějších, a ani bych se nedivil, kdyby tady tomu životu někdo trochu pomohl...

Víceméně viz Darwin. Jen bych netvrdila, že jsem si absolutně jistá. A hlavně na otázky, které vyběhly, když se zatrhne "ano", nemůžu v rámci těch puntíků zaklikávacích poctivě odpovědět. Co to znamená "vědci zjistili, že je to nesmysl?" Já jsem vědec a tvrdím, že pokud vědci zjistí, že je to nesmysl, budou taky vědět proč, a tedy zodpoví i následující otázku. A mimochodem, víra jaksi z principu je vědecky nedokazatelná.

Vývojem organismů

zajímavá otázka....do dotazníku o))))

zivot vznikl jinde ve vesmiru a pak byl prenesen na Zemi

Život ve vesmíru vznikl buď jako náhodná chemická reakce. Nebo určitou energií cílená chemická reakce. Nevím :)

Život vznikl z nějaké hmoty, ale někdo tu hmotu musel vytvořit, nemohla vzniknout jen tak: a není vyloučeno, že to mohl být Bůh.

-

- katolická - adventisté sedmého dne

1.Vzpomínka (Večerní čtení, vesnický kostel, věk - 15 let) - duchovní záležitost, krásná duchovní vzpomínka, nenucená přítomnost, pocit něčeho vzrušujícího, zamyšlení. 2.Vzpomínka (Nedělní mše v kostele, spolu s přítelem, pocházejícím z křesťanské rodiny, věk - 20 let) - prázdná, neduchovní povinnost, "aby lidi viděli", "aby se neřeklo", "to se musí", reakce = nezájem, vzdor, opovrhování. 3.Vzpomínka (Katedrála, Noc kostelů, společná modlitba, tóny varhan, koncert, věk - 32 let, brzy po úmrtí otce) - duchovní zkušenost, pocit sdílení, pozitivnost, radost, odpuštění, zážitek krásy a něčeho, co přesahuje všechny hranice.

a) asi v 7.třídě - ze zvědavosti b) cca. před 10 lety - pohřeb prababičky (nevím jestli se to počítá jako bohoslužba)

ano, chodím skoro každou neděli, někdy i přes týden

ano, pravoslavný kostel

asi křesťanská, je to velmi dávno

babička mě přemlouvala, abych s ní chodila na katolické mše, proto mám vůči nim averzi

běžná katolická

Bohoslužba na "Dušičky" - Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, půlnoční, absolvovala jsem jak katolickou, tak evangelickou liturgii při prvně zmíněné příležitosti.

Bohoslužba v katolickém kostele, pravoslavném, pohřební rozloučení v židovské synagoze.

bohoslužba v kostele, církevní pohřeb bohoslužba byla v pohodě, ale pohřeb byl podle mě jen propagace křesťanství a Boha a o zemřelém se kněz zmínil jen 2x a to jen v návaznosti na to, že zemřelý věřil v Boha, na zemřelého, na jeho život a jeho skutky se jinak vůbec nevzpomnělo (ale bylo to na Slovensku, nevím, jestli je to v ČR jinak)

Bohoslužba za náš rod a bohoslužba v Notre Dame - bohužel první si moc nepamatuji (bylo to nudné a dávno) a druhému jsem nerozuměla...

Byl jsem jednou na nedělní mši v katolickém kostele. Kněz hovořil o společenských problémech, mám na ně vlastní názor. Nakonec si všichni podávali ruce, to se mi nelíbilo.

Byl jsem na spoustě bohoslužeb, každá byla odlišná.

byl to pohřeb

byla jsem hodně malá, nic si nepamatuju

Byla jsem na mši jak v pravoslavném, tak v katolickém kostele. V pravoslavném vládla o něco uvolněnější atmosféra, neměla jsem dojem, že by mě vyloženě do něčeho nutili, zatímco v katolickém (na Vánoční mši) ve mě panovala představa, že pokud nejsem věřící a nejsem plně oddaná jejich věci, že v nejlepším případě skončím ve věčném zatracení. Co se mi ale nelíbilo ani v jedné, byly chvíle, kdy všichni najednou odříkávají modlitbu, nebo skupinově "odpovídají" faráři, protože když vidím obrovskou skupinu lidí, která odříkává nazpaměť naučený text, vyvolávají ve mě dojem ovcí, které jdou bezhlavě stádem a vidím v tom zárodky jakéhosi fanatismu.

Byla to bohoslužba po svatbě věřících přátel.A A pak jednou jako malá v doprovodu dědy-myslim, že to byla nějaká nedělní.

byla to bohoslužba po úmrtí mé matky, ale docela mě to tam rozčilovalo (jako ztráta času...)

byla to bohoslužba za zesnulého

Byla to katolická bohoslužba a navštívila jsem jí jako dítě - mopc jsem jí nerozumněla.

Byla to katolická bohoslužba v kostele.

Bylo jich mnoho - mše, křtiny, svatby... Jak to na takové (katolické) taškařici vypadá, nechť si každý sobě zjistí s pomocí strejdy gůgla.

Bylo mi 6 let a byla jsem donucela pobožnou částí příbuzenstva. Ještě, že jsem měla aspoň papírek od Hašlerky, abych se zabavila. Průběh byl nudný a o ničem a zatím stojím i teď ve 22 letech.

Bylo to v roce 2010, na podzim. Bylo to fajn, byla jsem tam tehdy s malinkatou vnučkou. Mši celebroval farář, kterého jsem znala, hrála a zpívala mládežnická skupina, takže tehdy to byl pěkný zážitek.

Do svých 12ti let jsem chodil pravidelně každou neděli na Svatou mši. O Svátcích častěji..

chdoím pravidelně

chodila jsem na střední školu a kamarádka mě tam zavedla, cítila jsem se tam zvláštně, neuměla jsme ty písničky a tak

chodim do kostela kazdou nedeli. nemam co napsat na to jak to tam vypada nebo probiha - pro mne to neni vanocni nebo velikonocni atrakce

Chodím na půlnoční mši. Ale spíše kvůli hudbě a atmosféře, než kvůli samotnému církevnímu rituálu

chodívala jsem každý týden v neděli, byla jsem i u svatého příjmání, předpokládám že autor ví jak to v kostele vypadá, já to vím také

jako malá jsem byla na nedělní mši a také na zádušní mši, ale pamatuji si to jen matně, největší dojem na mě tenkrát udělala hudba a velikost a výzdoba kostela. Do kostela ráda zajdu i v dospělosti, ale spíše kvůli historii.

jako na typických katolických bohoslužbách

jako pokřtěná jsem byla rodinou od malička doslova nucena chodit do kostela na bohoslužby římskokatolické církve a velmi jsem to neměla ráda.

jako žák církevní školy, jsem tam byla pravidelně

jednak nevím a jednak půlnoční mše

Jednota bratrská, křesťanské společenství-atmosféra super, pozitivní, povídání mi vůbec nesedne, jednoduše mě to neoslovuje.

Jednou na Štědrý večer na půlnoční

katolicka

katolická - zastaralost, uzavrenost, nuda + negativni zazitek s "vericim" evangelicka - silný pocit spolecenstvi, otevrenost, pochopeni, vetsi "zabava"

katolická bohoslužba v Chorvatsku, bylo to v létě, venku při nějakém místním svátku - připletla jsem se tam náhodou a byla jsem z toho dost nesvá (z té energie/atmosféry/?) jednou jsem asi byla i v katolickém kostele v ČR, ale to už si moc nepamatuju

katolická mše, vypadalo to tam normálně jako na katolické mši

katolická nedělní mše pro děti a křtiny

katolická, byla to nuda k uzoufání

katolická, evangelická - hodně se tam zpívalo a pán, co k věřícím promlouval, byl dost nudný

katolicka, evanjelicka, rumunska pravoslavna

katolická, na půlnoční

katolická, tradiční, pěkná

Katolická.

katolické(v ČR i zahraničí), bohoslužby ČCE, muslimská, presbiteriánská (Mexiko)

každou neděli

klasická katolická mše v kostele cca 3 roky

Klasická mše na vesnickým kostele.

klasické nedělní mše ve venkovském kostele, do kterých mě jako školáka nutili rodiče a prarodiče

Kněz kázal, lidé šli na svaté přijímání, kněz kázal, mezitím se zpívalo. Byla tam zima a jako dítě jsem se pokaždé nudila. Někdy tam smrdělo kadidlo a na Vánoce mě bolely nohy, protože jsme si nemohli sednout. V dospělosti je zajímavé poslouchat kněze a přemýšlet o tom, o čem mluví. Občas je to zajímavé, ale jindy jsou to hrozné nesmysly...

krstanstvi

křtiny

Která bohoslužba? (nevím, jestli dobře chápu otázku) - římskokatolická mše Průběh-mše je rozdělena na bohoslužbu slova (2 čtení ze SZ nabo NZ, mezitím žalm, pak čtení z evangelia, kázání, pak přímluvy, donešení darů...) a proměňování přinešených darů, přijímání, závěr,...

Minulou neděli Hluboké kázání (tedy výklad Biblického textu), a protože rád zpívám, tak i nádherný zpěv...

Moc ne, byla jsem malá, vím, že se zpívalo, to se mi líbilo.

mše

mše na svatbě, na pohřbu

mše v období kolem Vánoc

na dotazníku je vidět, že ho vyrobil věřící člověk. Ateista zde nemůže odpovídat dle jeho představ

na pohřbu, moc jsem to nechápala a vadilo mi, jak se furt vstávalo, sedalo, klekalo - vůbec jsem se nechytala. Víra by neměla být dokazována takovou spartakiádou, kdo věří věřit bude a kdo nevěří, tak ho to akorát svádí k pokrytectví. A nejhorší byly ty babky vzadu, kteér všechny kontrolovaly, jestli se dostatečně modlí, a pak pomlouvaly.

Na půlnoční mši, na mši při svatbě. Četlo se z bible, vždycky probíhají stejné rituály, přijímání podobojí atd.

na Půlnoční o Vánocích

Naposledy na Tři krále.

naposledy na Vánoce 2010, fařář celou 3/4 hodinu mluvil o tom, že všichni lidé věří a ti co říkají, že né jen lžou sami sobě a stydí se to přiznat

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

NE

ne

NE

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

NE

ne, bylo to v dětství

Ne.

Ne. Zaujala mne atmosféra prostředí, rituál bohoslužby a závěrečné vzájemné se pozdravení věřících - Bůh s tebou.

Nebyla jsem v církvi ale v kostele (no ale co už). Kdesi kdysi v Brně a pak v Praze ve Sv. Salvátoru (monsieur Halík přednášel a podařilo se mu mou averzi ke katolíkům značně prohloubit)

nedělní bohoslužba

nedělní bohoslužba a půlnoční.

nedělní mše za zemřelého dědu

nepamatuji se přesně, jak to probíhalo, je to dlouho- jen že povídání kněze mi přišlo k smíchu a líbila se mi hudba :-) Jinak kostely mají všeobecně výjimečnou atmosféru, která se nedá s jinými místy srovnávat. To musím přiznat i jako "neznaboh".

nepamatuji si kdy, pravděpodobně na svatém biřmování bratra, na nedělní bohuslužby jsem dlouho chodila pravidelně každou neděli, takže její průběh a fáze znám

nevím

nevim, vadí mi chování lidí kteří jdou jako ovce. Všichni jsou jak paralyzováni a veří všemu co někdo řekne. Kravina prostě. Proč se mám chovat jako ovce?

nevzpomenu si, bylo to v cizině a pouze náhodou

nevzpomínám, asi někdy se školou možná, nebo například když jsem projížděl památky ve francii, španělsku, itálii a dalších zemích, protože je nutno uznat, že ač je církev pro mě extrémně nesympatická, věřím, že někomu může poskytnout smysl života a budovy, které staví také nevypadají špatně... jen škoda, že často ve vesnici, kde lidé nemají ani na studnu a málem co jíst, stojí dokonale opravený kostel...

Normalni bohosluzby :-)) nejlepsiho recnika meli evangelici, tak jsme chodili hlavne tam, clovek se hodne dozvedel.

normální mše

Normální nedělní mše, pak pár půlnočních-vánočních a zádušních.

pěkné divadlo zlatem oděných obtloustlých pedofilních chlapíků....

pohřeb

pohřeb, svatba, nějaká nedělní bohoslužba

prarodiče jsou věřící, s nimi jsem chodila do kostela jako malá... klasická bohoslužba...

Pravidelně každou neděli až do svého asi čtyřicátého čtvrtého roku.

při pohřbu

při pohřbu, na Štědrý den

pulnocni mse, nedelni mse v katolickem kostele

půlnoční

Půlnoční - Vánoce

půlnoční - vyzývání lidí k ostražitosti, podsunování, že Bůh určitě existuje a že ti bezvěrci neměli pravdu (to se mi moc nelíbilo), nedělí mše

půlnoční - zpívali se koledy

půlnoční bohoslužba na Štědrý den

Půlnoční bohuslužba

půlnoční mše

Půlnoční mše na Štědrý večer, zádušní mše za zemřelé. Vypadalo to tam - jak kdy ...staré kostely na mě nepůsobí příliš dobře, vzhledem k tomu, že nejsem věřící, tak se tam necítím, neumím se modlit, takže vesměs jen mlčím a dívám se kolem sebe, případně dělám to, co dělají ostatní. Moderní kostely mají výhodu v tom, že si tam člověk nepřipadá tak upjatě.

půlnoční mše o vánocích - byla tam zima, ničemu jsem nerozuměla a děsně to tam zamořili kadidlem...

půlnoční vánoční mše, katolický svatební obřad

Půlnoční, křest dcery...

působila na mě zvláštní atmosféra(ani kladně ani záporně).Znepokojující bylo/je chování lidí s výrazy ve tváři které nejspíš jinde k vidění nejsou.

rimskokatolicka - prubeh obradu znam, nekteri knezi maji dlouhe a nudne kazani pravoslavna - knez se podivne mota a mumla ve staroslovenstine... obrad trva velice dlouho

Římskokatolická - průběh klasický (nehodlám to rozepisovat ale věřte že vím jak to chodí :) ) Evangelická - náhodná návštěva, byla jsem tam tak 2 roky zpět moc si nevzpomenu jak to bylo

římskokatolická bohoslužba - klasická mše

římskokatolická církev, pan farář četl z bible a povídal takové své zamyšlení, pak se zpívalo a lidé si potřásali rukama navzájem

Římskokatolická. Kázání bylo výborné, farář byl vzdělaný, moudrý muž. Ovšem ty povinné rituály okolo... Mě od dalších návštěv odradily.

setkání mládeže církve bratrské

setkání věřících v prosotoru mateřské školky, jednalo se o výklad Bible, zpěv náb. písní

skupina lidí, modlitba, písně, kázání

snad všechny typy mší- zádušní, na křtu, obyčejná, půlnoční, silvestrovská...

sobotní mše

svatba, pohreb

svatba, pohřeb, první svaté přijímání, biřmování...na tom všem jsem byl jako malý ministrant...a už nikdy více

svatební obřad

Svatohubertská mše plná myslivců, bylo to nudné, ale přetrpěla jsem to

šlo o klasickou nedělní bohoslužbu

štědrovečerní mše

Tak několikrát jsem navštívila klasickou katolickou mši. Ale detaily si už příliš nevybavuji. Jenom že v tom kostele byla děsná zima a lavice byli nepohodlné. :D

u Adventistů, bylo to jak banda psychopatů

V detstve to bolo povinné a nudné, neskôr povinné a nepríjemné

V katolickém kostele.

V podstatě stejné v řádu dokonce několika let...konkrétně si ale nevzpomínám.

v sobotu

vánoční

Vánoční

vánoční

vánoční mnše, nedělní mše, dušičková mše

Vánoční mše

Vánoční mše

Vánoční mše, které beru jako něco připomínající nám, že Vánoce nejsou jen o dárcích. Dřívě dětské mše, které beru jako skvělé. Mnohem lepší, než když děti chodí na mše normální. Jsou pro ně pochopitelnější a příjemnější. Obecně si ale z kostelů vzpomínám hlavně na to, že mi byla při mších skoro vždy zima...

Vánoční mše, svatba

vánoční půlnoční mše

velikonoční a vánoční mše

všechny, které se během roku v kostele konají

Vyprávění nějakého příběhu (s náboženskou tématkou) farářem, prokládáné rituály - klekání, sezení, stoupání, pronášením modliteb, zpívání náboženských písní, postřásání rukou mezi lidmi, podávání hostií, pití vína farářem...

vždy jen katolická církev

vždy katolická

yxc x

Zádušní mše před cca 6 měsíci; probíhala jako všechny jiné.

Zpěv a vděčnost Bohu Modlitby Výklad Biblického textu Setkání s ostatními věřícími

najít smysl života

-

-

.

..

...

...

...

....

Aby moje duše nabyla zkušenosti, které jí chybí ať už jsou jakékoliv a mohla se posunout dál.

bavit se

Bůh ví :)

Bůh.

být

Být Božím obrazem, hledat, co chce Bůh, být Bohu blízko, předávat tuto zkušenost dalším lidem

být dobrý člověk a snažit se pomáhat ostatním

být dobrým člověkem, prožít smysluplný život

být jeden z davu

Být spokojený, tak abych zároveň neškodil druhým.

být šťastná

být šťastná

být šťastná a činit šťastné i své okolí

Být šťastný, a užívat si každého dne. Být sociálně zajištěn.

Být tady, žít a tvořit jak nejlíp dovedu

Být tady, obohatit jak sebe, tak všechny kolem sebe.

Činit šťastnými lidi kteří si to zasluhují, dalším účelem je smrt.

dát život dalším potomkům a tím se podílet na zachování lidského pokolení

Dělaj šťastnou svou momentální (tím myslím konkrétní ženu, se kterou teď jsem), nežít v nouzi a bídě a užívat si života takovým způsobem, jakým chci.

děti, rodina obecně

děti, rodina, dělat něco, co mě baví

Docílit toho, aby něco po mě zbylo, abych prožil spokojený život.

Dokázat něco v našem světě.

dokázat něco, aby to bylo platné a nechat za sebou výkony, děti...

dosáhnout spásy

Dosahovat svých vytyčených cílů a snažit se být šťastný.

dosahovat uspokojeni a uspechu a neskodit pri tom jinym

duchovně postoupit výš, stát se lepším, nezabývat se vpodstatě nedůležitými věcmi. Když už jsem na světě, i když nevím proč, ráda bych aspoň byla užitečná, proto jsem se rozhodla pro profesi zdravotnictví, prostě pomáhat (dá se to i jnak, ale takhle mám pocit, že mám smysluplnou práci)

fbvhvnv

hledat smysl života, pomáhat, být s rodinou

Je rozdíl mezi tím, co si myslím, že je (smysl není žádný, jen reprodukce tak, jako u všech jiných živočichů), a tím, čemu věřím (něco jako nirvána) :).

je to náhoda, účel a smysl neexistuje - jen tu být pro své blízké

jíst, pít, dýchat, vylučovat... člověk pořád něco hledá

jo to kdybych vedela ... stanovila jsem si ze to bude pomohat druhym, nicemu zivemu neublizit a samozrejme rozmnozovat se ;)

Jó, tak to asi odít do slov nedovedu.

Jsem tu proto abych se chovala správně podle svého vědomí a svědomí. Každý z nás zde má určitou roli, kterou má bud předurčenou nebo se o ní sám zaslouží.

konat dobro

konat dobro a sloužit druhým

Láska

Mám rozporuplné pocity, někdy si myslím, že jsem tu do počtu, jindy zase že musím dostudovat medicínu a pomáhat lidem

mít děti

mít děti a být šťastný

mít děti a být štastný

Mít dobrý život, smysluplný a naplněný. Nepromarnit, že ho mám.

Mít radost ze života, mít přátelé, žít tak, aby po mně něco zůstalo.

mít rodinu a děti, kteří tu budou až já tu nebudu

Mít se dobře a žít každým dnem

moje vnímání vlastní existence má blízko k pohledu Buddhova učení

muj smysl je to, co považuji za smysl. tedy rodina, přátelé, hudba, vzdělání, dobrá práce, partner, ZDRAVÍ

Můj život má takový smysl, jaký mu dám.

Musí být účel? Myslím, že je to pouze filozofická otázka na kterou není odpověď.

Mým názorem je, že každý má svůj vlastní smysl života a je jen na něm samotném, aby ho našel a uskutečnil.

Myslím si, že pokud můj život má nějaký smysl mohl by mi to Bůh pokud exiskuje sdělit

Myslím že před pár stoletími to bylo zplození potomka, kvůli přežití lidstva. Teď už je lidstvo přemnožené, tak asi nic důležitého. Chci asi co nejdél přežít a ublížit při tom co nejméně lidem a ostatním živím tvorům.

Myslím, že tento smysl se dá těžko nějak definovat, svým životem se ho snažím naplňovat a tím také poodkrývat. Hodně zjednodušeně řečeno věřím, že jsme součástí něčeho, co nás přesahuje, a svým životem se na existenci onoho "Nejvyššího" nějakým způsobem podílíme. Myslím si taky, že není jedno, jaký ten náš podíl je, ale záleží na tom, čím a jak k tomuto celku osobně přispíváme.

na to až přijdu, tak budu král filozofů

Na to neumím v krátkosti odpovědět. :)

Na to se ptám od malinka...

nad takovými blbostmi neuvažuji

najít osobní štěstí

Nalézt vlastní štěstí.

Narodit se, vyrůst, rozmnožit se, vychovat děti, zestárnout, hlídat vnoučata, umřít. Tak jak se to děje se všemi živými tvory na celé planetě - se všemi těmi tvory, které existence potencionálního a nedokázaného Boha netrápí.

něco dokázat

něco dokázat, zanechat po sobě nějakou stopu, aby na mě druzí vzpomínali mít rodinu...

Něco na to světě zanechat, myslím si, že každý člověk je jedinečný a pro něco tady na tom světě je

Něco originálního vytvořit a zanechat na této zemi. Tak jako Gilgameš vím, že nesmrtelnost člověka spočívá v tom, co vytvoří a na kolik si toho dokáží lidé vážit i po jeho smrti. To jest cíl mého života. Smrti se bát nebudu, když budu vědět, že jsem něco dokázal vytvořit a zanechat po sobě na světě stopy, kterých si třeba někdy někdo všimne.

něco po sobě zanechat

něco po sobě zanechat

neco po sobe zanechat

Něco si dokázat, najít něco, v čem jsem opravdu dobrá

něčeho dosáhnout, a být užitečný

něčeho dosáhnout, něco po sobě zanechat

Nehledám smysl svojí existence. Ne vše musí mít smysl.

nemám tušení

Nemyslí si, že existence lidí má "účel", nejsme přece roboti.

Nemyslím si, že by tuto otazku někdo mohl objektivně zodpovědět. Ani lidé věřící v boha přeci nemůžou být schopni účel své existence určit. Bylo by to v celku proti jejich přesvědšení i trošku buřičství. Nikdo nemůže mluvit za boha.

Nemyslím si, že člověk má nějaký zvláštní smysl života. Smysl života člověka je stejný, jako je smysl života tygra a mravence - rozmnožit se, zachovat druh.

nemyslím si, že život by musel mít smysl, život prostě jen je

není smysl ani účel

Nepromrhat ji.

Nepřežívat. Žít. A neubližovat. A nechat po sobě něco dobrého dalším generacím.

neřeším

Netroufám si hádat a kdybych měla možnost se to dozvědět, nejspíše bych to ani nechtěla slyšet.

netuším

netuším

netuším

Neubližovat druhým, pomáhat lidem, chovat se slušně, čestně. Pravdomluvnost a věrnost příteli a přátelům.

neviem

nevím

nevím

nevím

nevim

nevim

nevím

nevím

nevim

Nevím

nevím

Nevím

nevím

nevím

nevím

nevím, nevidím ve svém životě žádný účel

nevím, proč by pořád všechno muselo mít nějaký vztyčený body, určitě to není víra v bohy. mým cílem je prostě být šťastná se svým přítelem, toť vše

nevím..

Nežít zbytečně. Nepřežívat, ale žít. A v podstatě se chovat pravdivě..podle vlastní vnitřní pravdy.

nic

nic

Nic - žádný smysl není

nic (žádný smysl ani účel neexistuje)

nic jako smysl života není

nvm

Objektivně nic, subjektivně cokoliv, co si za smysl nebo cíl života já sama zvolím.

obohatit svůj život a životy mých blízkých

Odvést dobrou práci pro společnost, vychovat děti a něco pozitivního po sobě zanechat.

osobní duševní vývoj ke kterému žádné organizované náboženství nepotřebuju

Otázka prostá tak, až je komplikované na ni odpovědět.

otázka, kterou si denně kladu. momentálně je to pro mne starání se o syna. ale sem si jistá, že existuje i vyšší důvod mimo naše vědění

Pokračovat ve vědeckém popisu světa.

pomáhat druhým lidem

POmáhat druhým, usmívat se na okolí, být dobrá manželka a matka

pomáhat lidem a zlepšit tento svět

pomahat ostatnim

pomáhat slabším (lidem i zvířatům), milovat své blízké a pomáhat jim

poznání a přijetí sebe sama, šíření radosti a pomoci lidem, uvěřit

poznat a pochopit smysl života

práce, vydělávání peněz

práce,děti

pracovat na sobě

právě vztah s Bohem. a slušný život

procestovat a poznat cely svet, v pozdejsim veku tyto zazitky predat dal

proč to potřebujete vědět?

projít životem slušně a bez úhony

prožít hezký a spokojený život

prožít plný život a vychovat potomky

Prožít si tu chvilku tady

prožít skutečný a nevymyšlený život, chovat se k druhým dobře (k tomu absolutně nepotřebuji věřit v boha), zanechat po sobě co nejvíce dobrých věcí, at již spravedlivě vedenou společnost, kde bude zaměstnáno x lidí, nebo dům, kus lesa, štastnou rodinu, umožnit hezký život alespoň pár zvířatům, ...

prožít smysluplný a plnohodnotný život

prožít smysluplný a štastný život

prožít svůj život podle sebe, užít si ho a být spokojena sama se sebou

Prožít šťastný a spokojený život bez toho, abych se za sebe musela stydět (pomáhat a naslouchat ostatním, mít šťastnou a spokojenou rodinu, práci, která mě naplňuje)

prožít život jak nejlépe to jde, udělat něco pro lidstvo, posunout někoho dál, pochopit smysl života:)

prožít život štastně a spokojeně

předat své geny potomstvu

Předat své geny, či svou osobu dál-prostě mít, či vychovat děti (nejlépe obojí), ale také být k nějakému úžitku společnosti-zanechat po sobě pozitivní stopu

Přežít

přežít život, zplodit potomky, zanechat po sobě nějakou památku/práci

přežít, rozmnožit se, pomoci potomkům

přežít.. resp. žít štastně v podmínkách do kterých sem se narodil

přispět k vývoji lidstva

přivést na svět další generaci

pžežít

rodina

rodina, děti

rozmnožit se a umřít

Rozmnožit se, sebezdokonalovat se, pracovat na sobě a vztazích s druhými lidmi, být šťastná.

rozšiřovat dobro a život na zemi

rozvíjet se a předat to dál

sám život

Složitá otázka na internetový průzkum. Nemyslím si, že jsem schopná pořádně odpovědět, ani nevím, jestli někdy budu. Zatím se snažím chovat k ostatním lidem ohleduplně a nikomu neubližovat, zajímat se o veřejné dění a snažit se prospívat co nejvíce lidem. Každý, kdo nějak přispěje lidstvu třeba nějakým vynálezem, ale i pár lidem nějakým dobrým skutkem nebo svou prací třeba v obchodě, ten podle mě naplňuje svůj smysl života.

Smysl našeho života je takový, jaký si vybereme - naše práce, rodina...

Smyslem mého života je jednání s principy morálky a správné etikety vytvářející jakousi existenční stopu, kterou řídím a tvaruje pouze já na základě svého rozhodování.

smyslem mého života je vystudovat..mít dobrou práci...a mít děti...a snažit se všem co nejvíce pomáhat..

smyslem mého života je vzdělání a fungující rodina

Smyslem mého života je žít morálně, v souladu se zásadami, které považuji za dobré a umwět nést sama odpovědnost za své chování.

smyslem mého života je, až budu na konci života si říct, že jsem vedla dobrý život, snažila se pomáhat a neubližovat

smyslem života je hledat smysl života

Smyslem života je podle mě Smrt

smyslem života je prožít ho tak, aby jsme s tim byli spokojeni

Smyslem života každého člověka je žít a ten život si užít.

snad prožít klidný život a něco po sobě zanechat

snad to jednou pochopím..

snažím se život prožít co nejlépe, nepřemýšlím o tom jaký je účel mé existence, prostě tu jsem, život je moc krátký a já si ho chci v poklidu užít.

snažit se co nejvíce zlepšit sebe sama, protože to je jediné, co člověk ve skutečnosti může - a také nejlepší způsob, jak příznivě působit na druhé

Splnění Životního úkolu, získání další zkušenosti a postoupení na Vyšší skupeň existence, vrcholem je konečné Pochopení a Osvobození.

splnit daný úkol, proč jsem na Zemi, a zemřít

splnit nějaké poslání a umřít

spokojený život, založení rodiny

Stále se na to snažím přijít.

stávat se lepším člověkem, pomáhat ostatním

studium

Šťastná rodina a uspokojení z ní

těžko říct

Těžko říct, ale každý člověk je určen k něčemu, k čemu celý jeho život směřuje, jeho znalosti a dovednosti, zkušenosti... ať už to bude jediný slovo nebo čin, nebo roky práce či nějaké aktivity, k něčemu tu budem. Osobně... možná... dávat naději druhejm a bejt oporou? Snažím se o to.

to bych taky rád věděl

To je moje soukromá věc.

To je otázka.

To je složitá otázka. Každý samozřejmě vidíme své dílčí úspěchy, jako vystudovat, založit rodinu atd.. Tyto skutečnosti spíš ale vnímám jako prostředek.. "Účelem" existence obecně však chápu nejspíš obecné blaho, přispívat svým chováním ke světovému prospěchu lidí, dávat dobro, které se bude navracet a obohacovat i ostatní. Účelem své existence a stejně tak lidí, kteří chápou podobný princip jako já, nebo alespoň připouští, že tak nějak by to mohlo fungovat, podle mě bude rozšířit tuto filozofii více lidem. Demonstruji to na jednoduchém případě, který se mi stal. Pokud najdu například mobil, vrátím ho majiteli. Když se mě ptal, jak se odvděčit, řekla jsem mu, že pokud se mu stane podobná situace, že něco najde apod., ať se zachová jako já. Pokud by tento řetězec pokračoval, logicky by se každému vrátilo, co ztratil. A takto postupovat nejen v materiálním světě, ale i ve světě duchovním, nemyslím teď ztrátu, ale obecný pozitivní přístup k člověku a vysílání pozitiv do okolního světa.

to ještě nevím

to nevím

to právě nevím

to přesně nevím, ale dělám všechno pro to, abych prožila svůj život jak nejlíp umím a byla s ním na konci tohoto života spokojená a aby byli spokojení i mí nejbližší

To skutečně netuším.

To, co bylo smyslem života milionů lidí přede mnou a to, co bude smyslem života lidí po mně - žít ho. Nejlépe žít ho tak, jak nejlépe dovedu.

Tohle není dobře položená otázka a odpověď na ni taky nelze podat jednoduše. "Smyslem" života všech žijících organismů (včetně lidí) je samozřejmě co nejvíce rozšířit svůj genofond. Smysl života ve významu filozofie kterou daný člověk vyznává a řídí se jí, je vmém případě si život co nejvíce užít tak jak chci já - moc se nepředřít ale zároveň se neflákat, mít se prostě pořád parádně

Účelem života je prostě žít. :) Hledat v tom nějaké vyšší smysli je kontraproduktivní.

učení se

učit se, vzdělávat, chránit slabší a pečovat o přírodu

Udržet na zemi život, postarat se o svoje blízký a o sebe, atřeba mám i nějaký jiný poslání, jenom ještě nevim jaký.

umřít

užít si žití

užít si život

V současné době poze přežít a uživit rodinu

V tomto momentě si nejsem zcela jistá, ale jsem přesvědčená, že každý z nás dříve nebo později svůj smysl života najde

Velmi silně pochybuji, že někdy někdo nalezl odpověď na tuto otázku.

Věřím v Boha, takže smysl existence vidím v posmrtném životě.

výchova dětí

Vychovávat svoje děti

Vytváření různých hodnot, založení rodiny.

Vývoj duše

Vzhledem k mému zaměření pomáhat lidem.

Vzhledem k tomu, že jsem křesťan, pak je to jasné - člověk je obrazem Boha. Mám tedy Boha poznávat a jednat jako On

za smysl života považuji prosté žití, užívat si.

zachování druhu

zachování linie života, rovnováha v přírodě

Zachovat a rozvinout vědomosti lidstva, zachovat druh, být užitečný

Zachovávat život, konat dobrou práci, která má smysl a žít naplno

Zamyslam sa nad touto otazkou dlho, ale este som ju nezodpovedala...

zanechat něco pro budoucí pokolení

zanechat po sobš nějakou stopu

zanechat potomky

zatím jsem na žádný nepřišla

zdokonalení se

zemřít

Zit tak, abych se za sebe nemusela stydet

zivot sam

Zmysel môjho života je moja osobná vec, ku ktorej sa tu vyjadrovať nemienim

zplodit děti a umožnit jim kvalitní život.

zplodit děti a zemřít

Žádný

Žádný vyšší smysl lidského života sám o sobě není (patrně).

žádný vyšší smysl, pouze takový, jaký svému životu dáme

žádný život nemá účel, všechno je to náhodné a nemyslím na to

žít

žít

žít

žít

žít

Žít

žít a chovatse tak, abych nikomu neškodila , vychovala děti jako slušné lidi , něco po sobě nechala

žít a nechat žít

žít a přežít

žít a přežít. Asi splodit děti a chovat se nějak dle zákona a vychovat je, chci poklidný život.

žít a užít

Žít a zemřít.

žít dobrý život, pomoct lidem a vychovat správně svoje děti

Žít jako slušný člověk v harmonii s ostatními a zanechat po sobě dobře vychované potomky.

žít naplno

žít pro druhé

žít pro druhe, byt statni, predat dal info

žít se svou rodinou, vychovávat děti, mít práci co mě naplňuje

Žít slušným životem a naplno, jak duchovně, tak fyzicky.

Žít smysluplnný život, založit rodinu a vychovat děti.

žít spokojeně

žít spokojený a plnohodnotný život, který mě bude naplňovat a za který se nebudu muset stydět. Předat to nejlepší co jde mým dcerám

žít tak, aby mě to naplňovalo

žít tak, abych uspěla u posledního soudu

žít takovým způsobem, abych měla dobré svědomí ze všeho vykonaného a abych v rámci svých možností pomáhala druhým.

žít život naplno

žít, nechat žít

Žít, prožít, zemřít

žít, žít a . . . zemřít!

Žít.

Žít. Bez řízení nějakými dogmaty, prostě prožít svůj život tak, jak považuji za nejlepší, abych na konci měla co nejmíň výčitek a pokud možno po sobě zanechala nějaký odkaz.

Žít. Poznávat svět, místa, lidi, zvířata, rostliny. Učit se, poznávat. Žít šťastně v souladu se světem.

život

život sám

život sám

život sám

Život sám. Smyslem života není dosažení nějakého cíle, ale způsob, jakým životem jdeme.

bcvb

-

-

..

...

...

... tomu říkám otázka... Už jste někdy v běžném denním shonu na ulici zkoušel/la přemýšlet o duchovnu?

"boha" mám sama v sobě a nepotřebuju aby mi do toho někdo kecal

"vlezlost" toho člověka (oslovil mě na ulici)

1.Svědkové Jehovovi = vnucování + manipulace+ okázalá víra, to vyvolává mé znechucení a odpor 2.Mladí Křesťané na ulici, zpívající, násilně vykřikující do megafonu, že Bůh každého miluje = nepříjemné vnucování+ obtěžování kolemjdoucí hlukem+ nezkušená mládež, to vyvolává můj odpor a nechuť 3.Mladí lidé, chodící po bytech, vyprávějící o Bohu = obtěžování + ztráta soukromí, to vyvolává mou nechuť a zlobu 4.Případ Pravoslavného kněze Libora Halíka, který si vybral místo pod oknem porodnice, aby tam pravidelně a hlučně hlásal do megafonu své názory proti potratům = hluk + obtěžování bezmocných matek, to vyvolává mou bezmoc, pocit bezpráví, zlobu, dokonce i nenávist...

Agrese při šíření myšlenek, neotevřenost při diskusi, prázdné argumenty...

Ani ne, jsem na ty hodiny náboženství na základce chodila dobrovolně. Jednak mi to vyplnilo volnou hodinu a pak se mi to taky hodilo v dějepise.

Ano

ano

ano

ano

ano

ano - když by mě to zajímalo, najdu si o tom informace sama

ano bylo mi to nepříjemné, nemyslím si, že oslovovat lidi na ulici je ten správný způsob

ano bylo to nepříjemné, nemyslím si že by věřící svoje názory měli vnucovat nevěřícím a naopak

ano bylo, nemám toto rád

ano bylo.. když budu mít zájem přejít na víru tak se o to budu zajímat sám.. nepotřebuju aby mě nějaký hipící stopovali na ulici a snažili se mě k tomu přesvědčit

ano je to nepříjemné, když se vás cizí člověk snaží oblbnout nějakými řečmi a přetáhnout vás na jeho stranu.

Ano nebylo mi to příjemné. Kdybych se o tom chtela dozvedet, pujdu si za tím sama. Většinou na ulici potkávám jehovisty. S jejich vírou nesouhlasím!!!! Znám neuvěřitelné množství lidí kteří se za svou víru v boha schovávají a porušují nejmorálnější zásady. To je to co mě od víry odrazuje!

ano nepříjemné

ano-vnucování víry

Áno, bolo to nepríjemné.

ano, byla to vtíravé a nucené

ano, bylo mi to nepříjemné, řekla bych až trapné...nikomu neberu jeho víru, ale nemusí mi jí vnucovat nebo mě s ní obtěžovat

Ano, bylo mi to nepříjemné. Jednou šlo o mé prarodiče a podruhé o jakousi paní. V obou případech se mi nelíbilo přesvědčování a vnucování víry, dogmatismus a neschopnost skutečně o věci víry diskutovat a pochybovat (pochyby jsou cesta k hledání pravdy, omílání frází mi jako cesta nepřijde - spíše naopak).

Ano, bylo mi to nepříjemné. Pokud bych chtěla, zjistím, najdu si více informací sama. Nemám ráda lidi, co vnucují vlastní názor potažmo víru ostatním. Navíc je mi proti srsti jejich odsuzovaní, že pokud nevěřím v to co oni, jsem špatný člověk.

Ano, bylo. Křesťané si, podle mého názoru, přizpůsobují odpovědi o bohu podle toho, jak se jim to hodí. "Bůh to tak chtěl"; "To nevadí, bůh mi odpustí" a další, kterými si zdůvodňují jakýkoliv čin, příhodu apd.. "Dnes jsem udělala zkoušku, protože při mně stál bůh!" Samozřejmě to učení předtím výsledek vůbec neovlivnilo.

ano, církev vždycky ovládala lidi a tak to na mě působí i v současnosti. i v nabídce vašich odpovědí je téměř vždy jen kladná stránka. nepřipouštíte si ani procento kritiky

ano, já nikomu také nenutím svůj ateismus

Ano, je to nepříjemné. Již několikrát mě oslovili Jehovisti. Nejvíc popuzující mi přijde, že drze obcházejí vchod a když jim řeknete, že nemáte zájem, odškrtávají si v seznamu. Co to má jako být?!?!?

Ano, jednou mne například šílenci oslovili s žiletkou v ruce... příliš nátlaku, přílišná horlivost, přesvědčení, že jen s Bohem může být člověk šťastný

Ano, lákali mne do nějaké církve s žiletkou v ruce, utekla jsem

Ano, moc se vnucují

ano, na bezmyšlenkovité omílání nadrilovaných frází jsem alergický

ano, nátlak

Ano, nepříjemné. Odmítám jakoukoliv formu tohoto vymývání mozků a fanatizmu.

Ano, pokaždé mi byl vnucován cizí názor.

ano, vadí mi lidé, kteří ostatním něco vnucují

ano,je mi to skoro vždy nepříjemné...

Ano. Bůh neexistuje, nebavilo mě poslouchat naivní teorie.

Ano. bylo mi to nepříjemné. Až se budu chtít o něm něco dozvědět, tak se začnu zajímat já sám. (Nelíbilo se mi vnucování)

Ano. Je mi to nepříjemné.

Ano. Nasnáším kohokoli, kdo mně něco vnucuje na ulici, nebo s tím přijde ke mně domů. Ať už je to sim karta, prací prášek nebo víra. Až budu něco potřebovat, tak si to sám vyhledám.

Ano. Nelíbí se mi, když někdo nedokáže odlišit realitu od fikce, mluví o imaginárních bytostech a jevech, jako by byly skutečné, a naopak přirozené jevy připisuje nadpřirozeným příčinám.

ano. nucení cizích názorů

ať si každý věří čemu chce, tahle propagace a nucení do víry, že člověk bude mít lepší život mi přijde spíše odpudivá. Když je člověk od dětství do dospělosti vedený k ateismu, asi těžko si najednou řekne, že vlastně něco existuje.

až fanatický přístup

až se něco budu chtít dozvědět, sama se zaptám a sama budu vyvíjet snahu. Nemám ráda když mi někdo něco vnucuje

bludy, které tvrdili

bůh potřebuje náhončí

Byla to šílená demgogie. Hlavně mi vadila ta netolerance- nejsi pokřtěná, jdeš do pekla, je jedno, že jsi žila dobrý život. Snažíš se pomáhat ostatním? Super. Ale nevěříš, hmm, tak to tě to peklo stejně čeká. Nebo to přesvědčení, že od narození nesou lidé vinu, kvůli prvotnímu hříchu. Odmítání potratů, homosexuálů, prezervativů... Jak můžou křesťané o sobě tvrdit, že jsou dobří lidé, když nejsou schopni uznávat ty, kteří se od nich liší? A pak je tu minulost, křižácké války, čarodějnické procesy. V současnosti církevní restituce.

byli to jehovisté a byli velice ofenzívní

byli to jehovisti

Byli to Jehovisti - mám odpor ke všem podobným ,,sektám,, kor když k tomu využívají děti, které člověk nemá to srdce odmítnout

bylo mi to jedno

Bylo mi to jedno, věřím, čemu věřím a není mi nepříjemné, když někdo jiný věří v něco jiného.

bylo mi to nepříjemné - jehovisti

bylo mi to nepříjemné - obtěžování

bylo mi to nepříjemné-už mám vybudovaný určitý obraný systém proti všem, co mě oslovují na ulici-nemyslím ty, co chtějí nějakým způsobem pomoc, ale ty, co mě chtěj využít, zneužít-jako různí obchodní zástupci a toto jsou obchodníci s Bohem

Bylo mi to nepříjemné, jsem ateista, tyto věci mě vůbec nezajímají, nevěřím jim, jsou to pro mě nesmysly a vadí mi, že i když slušně odpovím, že nemám zájem, tito lidé mají stejně tendenci se mě snažit dál neodbytně přesvědčovat o své pravdě.

Bylo mi to nepříjemné. O Bohu si čtu sama a nechci poslouchat lidi, kteří mluví ve jménu "Boha" bez jeho svolení.

Bylo mi to nepříjemné. Svou víru si má každý najít sám a neměla by být druhým vnucována.

Bylo mi to nepříjemné. Vadil mi způsob, jakým chtěli svědci Jehovovi navázat dialog a vynutit si tak vstup do mého soukromí.

Bylo mi to příjemné, ráda na toto téma diskutuji.

Bylo mi to příjemné, takže bych nemohla popsat, co se mi nelíbilo.

Bylo mi to silně nepříjemné. Nemám jehovisty a další pomatence ze sekt ráda, protože si dovolují mě obtěžovat a i přes odmítnutí jsou neodbytní.

Bylo mi to velmi nepříjemné- jak manipulování a zpátečnické názory katolických kněží, tak veřejné evangelizování vykřikováním do mikrofonu

bylo to neprijemne, protoze se mne pokouseli presvedcit

Bylo to nepříjemné - křesťané obzvlášť nejsou přístupni argumentům proti jejich víře a jejich argumenty, které mě mají přesvědčit, nejsou logické a konzistentní; jakmile jsem se začala víc vyptávat a oni mi nebyli schopni jasně odpovědět, začali být defenzivní, ale zůstalli nepřesvědčiví.

Bylo to nepříjemné, myslím, že kdo se chce o křesťanství něco dozvědět, tak si to vyhledá sám. Vadí mi, když chodí věřící lidé např. po ulici a zastavují s tím lidi.

Bylo to otravné a obtěžující.

bylo, ale měl jsem asi smůlu, jelikož některé sekty jsou obzvlášt pomatené

bylo, myslím, že víra je osobní věc a nemám ráda, když mi do tohodle někdo mluví

bylo, nelíbil se mi fanatismus dotyčných lidí

byly to Svědkové Jehovovi a byli vlezlý

co chci vědět už vím, nepotřebuji vědět víc

Částečně, obecně nemám ráda, když mě někdo přesvědčuje.

Dost neodbytně se mi domů vnucovali Svědkové Jehovovi a Děti Slunce (nebo tak nějak). Nedali se prakticky vyštvat, div mi nestrkali nohy do dveří.

dotěrnost, nerespektování odlišného názoru

Fanaticky se snaží "vecpat" mi svůj názor.

Chození ode dveří kde dveřím, byly oháklý a chtěly nám něco nakukat

Je mi nepříjemné když se mi snaží vnutit někdo svůj názor, a to stejné platilo i v tomto případě

je mi nepříjemné, když mi někdo cokoliv vnucuje (tím nemyslím jen víru, ale i parfémy na ulicích apod.), když o něco mám zájem, sama si to vyhledám

je mi nepříjemné, když mi někdo vnucuje svoji víru

Je mi nepříjemné, když se setkám s fanatickým až agresivním propagátorem víry, když mi někdo vnucuje své názory a odsuzuje ty moje nebo se jimi cítí pohoršen, jedná se mnou jako s méněcenným člověkem jen proto, že nesdílím jeho víru.

je to proti mému přesvědčení

jeden muž na ulici v Brně vyřvával něco o spasení věřících lidí, bylo to trapné... ať si každý věří čemu chce, ale může svůj názor projevit nějakou klidnou formou a nemá jím obtěžovat jiné lidi a nemá nikomu svou víru vnucovat

Jehovisti - zakázala bych jim to

Jehovisti jsou velmi vlezlí a demagogičtí.

Jelikož jsem křesťan, tak mě to spíš zahambilo - že nemám dost odvahy také sám oslovovat další.

jsem krestanka, chodim do kostela, chci o nem vedet ... vadi mi predsudky

Kdo zná Boha, nemá potřebu své názory o něm vnucovat ostatním - je to osobní záležitost, na kterou každý musí přijít sám.

Když jsem byl malý, tak mě zastavila jedna fanatička od nás z města. Zastavila mě a moji malou sestru na ulici a mumlavým hlasem na nás začala pořvávat něco o panně Marii. V Boha ani v Ježíše nevěřím. Dále mi vadí jehovisti. Ti oproti křesťanům svoji víru vnucují.

konkrétně lidé, kteří obcházejí po domech, mne velmi otravují, přijde mi to jako omezování osobní svobody

Kvůli nátlaku těch lidí to bylo velmi nepříjemné. Nedali mi možnost se vyjádřit, jen stále prosazovali svoji pravdu a vůbec je nezajímaly moje argumenty a moje názory a nebyli přístupní diskusi.

Lidi, kteří zpívají v podchodech o bohu a snaží někoho nutit do víry me příjdou nemocní, pokud někdo chce věřit, informace by si mel najít sám a ne aby ho nekdo přemlouval....příjde mi, že se z toho dělá byznys

Mám příbuzné na Moravě a tam je to na denním pořádku - ale od příbuzných mi to není nepříjemné, myslí to se mnou dobře. Nepříjemné je mi to od jedinců na ulici, kteří mi něco nutí - a je mi jedno, jestli mi nutí bibli nebo jiného tel. operátora.

myslím, že o těchto institucích všichni vědí, takže nechápu, proč nás s tim pořád někde obtežují. nelíbí se mi především to, že když je slušně odmítnu, dále pokračují s řečněním.

Na střední jsme měli přednášku, přišlo mi to takové až moc vtíravé tzv. Když nevěříte, jste něco méně než my - nejspíše šlo o špatné podání přednášky.

na ulici - takoví lidé jsou velice dotěrní a upřímně - už to že své ovečky musejí lovit na ulici značí vymytej mozek a to mě od nich odrazuje. od přátel či rodiny mi to samozřejmě nevadí, to je úplně jiná situace.

Na ulici a doma mě otravují cizý lidé a chtějí mi něco vnucovat, to je to samé jako mi vadí nevyžádaná pošta v mejlu.

naléhavost

naprostá zaslepenost a neschopnost racionálního dialogu, snadé ovlivnění lidí, kteří nejsou schopni vlastního uvažování, omluva vlastních skutků s odvoláním se na "boží vůli", uctívání "milosrdenství" boha, kvůli němuž bylo v minulosti prolito mnoho krve

naučené fráze

ne

ne

Ne

ne

Ne ale přišlo mi to zbytečné.

ne nebylo

Ne přímo nepříjemné, spíše jsem nesouhlasila s některými názory - což je stejný důvod, proč v Boha (jakéhokoliv) nevěřím.

ne, logickými argumenty jsem toho člověka donutil k tomu, že to po cca. hodině vzdal

Ne, nebylo mi to nepříjemné. S úsměvem na tváři se dokážu bavit i s takovou skupinou lidí.

ne. Automatický předpoklad, že křesťané jsou lepší než ostatní.

nebylo

nebylo

nebylo mi to nepřejímné

nebylo mi to nepříjemné

nebylo mi to nepříjemné

Nebylo mi to nepříjemné

Nebylo mi to nepříjemné, ale jsem se svým atheismem smířený. Respektuji cizí rozhodnutí být členem kteréhokoliv náboženství, ale dosud jsem se nikým nenechal ovlivnit. Nechci být tak zatvrzelý, je možné, že se v budoucnu stanu příznivcem nějakého náboženství, ale v současnosti nemám tuto potřebu.

Nebylo mi to nepříjemné, víru mi nikdo nevnucoval. Občas mi bylo nepříjemné přiznávat své prohřešky. Také jsem nesouhlasila a přela se o postoj těchto lidí k sexu a homosexualitě.

Nebylo mi to nepříjemné. Byla to diskuse.

Nebylo mi to nepříjemné. Obcházení po domech není většinou výsadou křesťanů.

nebylo mi to prijemne, verici lide by meli pochopit ze ne kazdy clovek potrebuje boha ke svemu zivotu

nebylo mi to vyloženě nepříjemné

Nebylo to nepříjemné

Nebylo to nepříjemné až na pouliční "vyřvávače"

nebylo to příjemné, každý člověk by se měl sám rozmyslet, jestli bude věřícím, měly by se podložit nějaké racionální argumenty a ne mluvit jen o tom, abychom slepě věřili

nebylo to příjemné, vnucování myšlenek a přesvědčování

Nebylo, ale zahambilo mě to, že já tak málo říkám lidem o Kristu !

Nebylo.

Nebylo. Vyslechnu každého, kdo má zájem mi něco říct, pokud se nejedná o obchodní sdělení. Člověk nikdy neví, kdy někdo řekne něco důležitého, kdyby jej odbyl.

Nedokázali zodpovědět mé otázky.

nelíbí se mi cokoli, co nechci...nátlak, manipulace

Nelíbí se mi hesla, která někteří křesťané s letáčky zvolávají, neakceptují to, že někdo v Boha nevěří. Připadá mi to také trochu nedůstojné, stát na ulici a pokřikovat na kolemjdoucí.

Nelíbí se mi jak někdo řekne třeba zachránil mě bůh, bůh je můj přítel, mluví pořád bůh, jako kdyby to byl fakticky jeho kamarád

Nelibi se mi prepadovky na ulici nebo u dveri.

Nelíbí se mi, jak se mi vy křesťani vnucujete. Naštěstí většinou polevíte, když se ohradím, že bibli jsem samozřejmě četla, věřící jsem a konvertovat nehodlám.

nelíbí se mi, když mě o církvi přesvědčují cizí lidi - obtěžuje mě to, ráda bádám sama

nelíbí se mi, když mi někdo cokoliv něco cpe bez mého přičinění, církev nevyjímaje.

Nelíbí se mi, když mi někdo nutí něco, co nelze ověřit a ještě se přitom tváří tak, že je díky něčemu takovému morálně na vyšší úrovni. To považuji za směšné.

Nelíbil se mi ten způsob. Připadala jsem si jako by mi někdo stále někdo do něčeho nutil (např. chtěli kontakty na mou osobu aby se mi mohli dále věnovat)

Nelibilo se mi když se lidé začli vnucovat.

Nelíbilo se mi zastrašování typu "když nebudu věřit tomu, co ti říkám, přijdeš do pekla", povýšené chování, citování vět, které dotyční nebyli schopni svými slovy vysvětlit, nebyli schopni diskutovat, argumentovat.. všichni, kteří mě takto přesvědčovali, na mě působili jako ovce, které opakují, co jim někdo nakukal.

nelibilo se mi, ze mi neco vnucuji, chci si o tom nejprve sama popremyslet v klidu

Nelíbilo se mi, že se mi svým způsobem snažili vnutit své názory.

nelíbilo se mi, že si tu dotyčnou absolutně nezajímal můj názor, ale jen její ,,pravda"

nelíbilo se mi, že to byl někdo úplně cizí, mí známí moji "nevíru" naprosto respektují

Nemám rád takto poskytované informace. Pokud mě něco zajímá a chci něco vědět, vyhledávám si informace sám.

nemam ráda když mi někdo něco vnucuje

nemam rada oslovovani na ulici, doma

nemám ráda, když mě někdo do něčeho nutí (a navíc na ulici!!). Zejména víra je příliš osobní věc, do které nechci být nikým tlačena.

Nemám ráda, když se mi vnucuje názor. Svůj názor si vytvářím na základě faktů a zkušeností, nikoliv slepým přejímáním. Vyžadování slepé úcty k autoritě a staršímu. Soudržnost, která byla ovšem mnohdy umělá a působila až nuceně. (zkušenost s Katolíky) A Jehovisty nemá rád asi nikdo.

nemám zájem se tímto tématem zabývat, nemám na to čas

Neměl jsem zájem.

Neměla jsem čas

Nenávidím, když mě někdo tlačí do své víry a nemá pochopení, že já mám jiný názor na věc. Já ho od jeho víry neodrazuji a toleruji jeho rozhodnutí tak až on toleruje to mé.

Nenechám si něco vnucovat.

neodbytnost, pohled někam mimo (ne do očí nebo do tváře), naučené fráze

nepamatuji si

nepotvrzenost, chybějící důkazy, neschopnost opodstatnit různé věci spojené s vírou a především, že se pár starých páprdů ve Vatikánu nabalíkuje, válí se ve zlatě a věřící nutí žít v chudobě a pokoře.

neprijemne

nepříjemné

Nepříjemné mi to nebylo, byla to kamarádka, která není žádný fanatik.

Nepříjemné to nebylo, byla to informace, jako každá jiná. Chvíli jsem nad tím uvažoval, to je vše.

Nepříjemné, protože mi nemají co kecat do života.

nepříjemné, vnucování

nerada přejímám názory jiných, přílišné vnucování své pravdy, přikrášlování

neříkám že by mi to bylo nepříjemné

neschopnost respektovat jiný názor

nevadí mi to pokud se Vám ten někdo moc nevnucuje

nevadilo mi to

nevadilo mi to, jsem věřící

nezajíma mě to

nezajímalo mě to

nezajimalo me to

Nezajímám se o to. Starat se o to, tak si něco o tom najdu sama a ne aby mě někdo obtěžoval na ulici či doma.

Nic

nvm

O Bohu mi nemusí říkat nic jiní lidé :)

Občas mě někdo zastaví na ulici. Je mi to dost nepříjemné, vždyť ani já nestavím nikoho abych mu oznámila že v Boha nevěřím a že podle mě neexistuje. Myslím si, že kvůli náboženství vzniklo mnoho světových konfliktů.

Obecně je pro mě těžko stravitelné mluvit o nejintimnějších otázkách svého nitra s cizími lidmi, navíc s lidmi s "přednastaveným" pohledem na svět, kterým zničí už v zárodku jakoukoli šanci na plodnou disputaci. Jinak mě téma náboženství a víry obecně eminentně zajímá, takže bavit se o tom s blízkými, přemýšlet, číst, dozvídat se - v tom naopak vidím smysl.

Obecně mi to nevadilo. Některé myšlenky mi ale přišly zastaralé.

obtezovani Svedku Jehovovych je snad notoricky zname vsem. Misto postavani v pruchodech s letacky by se mohli venovat nejake jine bohulibe cinnosti.

Obtěžovali mě nějací pobožní lidé na ulici letáčky.

obtěžování

obtěžuje mě to, já cizím lidem také nic necpu

Od známého člověka si ráda vyslechnu jeho pohled na věc a názory, cizí lidé mi ale nemají co vnucovat své názory, když se o ně nezajímám.

Odmítám, aby mi někdo říkal jak přemýšlet o Bohu nebo jak v něj věřit. Vím to sám.

otázky typu Věříš v Boha? a proč ne? můžeš mi to vysvětlit? upřímně řečeno nechápu, proč bych měla dívce na ulici, kterou jsem v životě neviděla a ona neviděla mně, vysvětlovat můj postoj k víře a proč bych jí měla slibovat, že přijdu na jakési setkání lidí, kteří si rádi povídají o Bohu - když si o tom budu chtít s někm popovídat, tak určitě ne s cizími lidmi

otravné, hloupé a nesmyslné argumenty

Pán s megafonem uprostřed Václaváku (nějaká nová křesťanská církev) byl na zabití co do hlučnosti, ale při osobním rozhovoru se ukázal být dokonale hloupý. Svědci Jehovovi jsou šediví a smutní. A když vás osloví solidní pán středního věku v obleku a chce vám povídat o cestě ke štěstí... uprostřed Smíchovského nádraží (a ne náhodou, ale že tam má zjevně stanoviště), také to úplně nepůsobí.

Pokud bych měl o něco takového zájem, měl bych to vyhledat sám a ne být do něčeho takového tlačen

pokud chci v něco věřit, nepotřebuji, aby mi to někdo vnucoval

Pozbývalo to jakoukoliv logiku....a odpověď : lidskou logikou boží věci postihnout nelze....děkuji pěkně ale tohle vážně ne :-)

prostě vlezlost

Proti křesťanství jako takovému nic nemám, ovšem některé sekty, které vyvolávají na ulici věty jako "Bůh je naše spása a všechny nás miluje" neuznávám...Tahají z lidí akorát peníze a myslím, že to nemají v hlavě v pořádku.

Protiřečení, ignorování důkazů

Přesvedčenost o vlastní pravdě a netolerance jinývh názorů.

přesvědčování, vnucování, povýšený pohled, nevyslovené odsuzování

Přílišné naléhání, přesvědčování.

Přílišný nátlak v jednom případě. Nemám ráda, když mě na ulici někdo zastaví, ještě když je příliš nápadně oblečený nebo se vyjadřuje zvláštním způsobem, např. hlasitě.

S vírou se peru, rád bych pronikl a věřil, ale ještě asi nejsem stále připraven. Pokud se stočí diskuze na oblast víry většina lidí zaujme určité postavení A) buď ji hají nebo B) jsou odpůrci a je to z nich cítit. V tu chvíli je mi to nepříjemné, jako by mi někdo něco podsouval. Myslím si, že člověka jde nasměrovat, ale jít už musí sám

samozřejmě, že je to nepříjemné, mají tendenci být neskutečně otravní. O plakátech vůbec nemluvě...

Sekta jehova se vnucuje, obtěžují

setkani s neznamym clovekem na ulici (letáčky, domy), ktery mi vnucuje tema (byt ktere me zajima) bych hodnotila negativne je to natolik intimni tema, ze kdyz se o nem chci bavit, vyhledam si partnera pro toto tema sama ( a ze to casto delam), kterého znám, důvěřuji mu a vím že ví něco o mém životě.

Tak nepříjemné - vedli jsme pár filozofických debat s věřící kamarádkou, to bylo ok. Ale když mi nějaká slečna vnucovala létáky od církve Kristových posledních dnů, moc nadšená jsem z toho nebyla, přišla mi poněkud vtíravá.

tak první mě napadají Jehovisti, ti jsou nejaktivnější. Mylsím, že takoví ti běžní jsou vpodstatě hodní a věří své víře, ale ti mocnější, "nahoře", touží jen po zisku (ale to téměř v každé víře). Vadí mi, když mě někdo nutí do víry - mám své vlastní názory, svůj přístup k duchovnu a nelíbí se mi, že najednou někdo se snaží vnucovat mi "svou" víru - v čem je lepší než ta moje? Už jen to, že se zjeví teřba v době, kdy nemám náladu ubírat myšlenkyzrovna tímhle směrem a že si vůbec dovolují nutit mi něco (nebo se snaží něco vnutit) mi znechucuje je i jejich víru. Taky se mi nelíbí letáčky, které fungují na způsobu vymývání mozků a dezinformací a taky věčné dotazy v textu - proč je to tak a ne tak? a proč je tamto onak?...

teta je jehovistka

To, že mi nikdo nebude vnucovat víru. Ani mi tak nevadí, když mě někdo zastaví na ulici, ale obcházení domů je moc - to už je vnucování.

Trochu fanatické chování, horlivé přemlouvání a přesvědčování - pokud člověk nevěří, myslím že je nemožné toho docílit přemlouváním a přesvědčováním a snahou ukázat nadpřirozené příběhy aby tomu člověk uvěřil

ty řeči kolem (bláboly..)

U křesťanů narážíím na základní problém, který mé vždy odrazuje k navázání bližšího kontaktu - ti, se kterými jsem se setkala, věří, že dobrý člověk je jen ten, který věří, ostatní žijí nedobrý život. Na katolické církvi jako takové se mi nelíbí mnoho věcí, její skandály v historii i nyní, ani její filozofie, ale to je na delší diskuzi.

vadí mi, když mě chytají neznámí lidé na ulici a mluví o Bohu..

velice obtěžující

velmi nepříjemné, náboženství je jen výmysl lidí. Bůh bibli nenapsal, je to energie síla.

Většinou nepříjemné. Většinou šlo o debaty na ulici.

Víra je fajn, ale církev a veskere nabozenske spolky jsou nejvetsi zlo, vsichni maji ruce od krve

víra mě neoslovuje

víra, která potřebuje takto líkat lidi není vírou

Víte co, tohle je přesně ta věc, kterou vnímám na církvích negativně. Vnucování se. Existuje přeci tolik možných úhlů pohledu i na ty verše, jejichž vnímání bylo otázkou výše. Takto vytržené z kontextu to nemá valnou hodnotu, stejně tak, jako dokola omílané polopravdivé interpretace Bible všemožnými lidmi. Bible možná skrývá pravdu, určitě na ni ale člověk musí přijít sám, v tom je ta finta. Musí si sám vyložit a sám pochopit obsah, jinak je to pouze papouškování možná zkreslených vět. Parafrázováním vždy dojde k určitému zkreslení, proto je důležité vycházet z původního díla. Proto odmítám tyto "nabízeče". Pokud člověk hledá a chce najít pravdu, najde ji. Ale ne v někom jiném, musí ji najít v sobě.

vlezlost

Vlezlost, každý by si měl k víře dojít sám, pokud chce.

vnucování

vnucování

Vnucování

Vnucování Jeříše Krista.

vnucování něčeho, čemu ani omylem nebudu věřit

Vnucování se. Kdybych měl o víru zájem, začnu ji aktivně vyhledávat sám.

Vnucování.

vnucují se

za každou cenu se mi snažil dotyčný vnutit leták, ač jsem o něj neměl zájem

Záleží na člověku, který mi o tom vyprávěl. Někdo ve mně vyvolal zájem o víře diskutovat či o ní přemýšlet (většinou kamarádi), ale někdo další (bohužel jeden určitý římskokatolický farář) mě od víry přímo odrazoval, jelikož byl vždy nekompromisní vůči jiným názorům, nedokázal naslouchat ostatním, i když byli ochotni o věci hovořit, byl příliš dogmatický, své tvrzení nikdy nedokázal argumentovat či jinak podložit a ještě byl mírně arogantní vůči ženám a naznačoval, že by měly být pouze v domácnosti a starat se o rodinu, což mě, jako ženu 21. století, velice šokuje a uráží.

Záleží na tom, kdo to byl. Jsou mi velice nepříjemné kampaně na ulici typu "Ježíš Kristus žije", které lidem nutí letáčky svou představu, a vůbec kdokoliv, kdo mě nutí.

Záleží na víře vnucování se. U pouličních přesvědčovačů mám navíc pocit poměrně vymytého mozku, což je sdamozřjemě jednorázový dojem.

zastavování na ulici, zvonění u domu, vnucování letáčků, vynucování rozhovoru

závisí kdo a jakou cestou. na taková oslovení narážím poměrně často.

Způsob, nebudí to důvěru, je to forma vyvíjení nátlaku, to je to co je nepříjemné. Pokud se chci něco dozvědět, najdu si informace sama. Nenechám si od někoho neznámého něco vnucovat.

že Bůh je všude se mnou - to mi bylo nepříjemné

že mne zase otravují

že nevidí, že to, co jim dnes hlásá církev a bible redigovaná člověkem, je vzdálené původnímu učení proroka Ježíše

že přesvědčují lidi na ulici

Že se mi to snažili vnutit a obhajovali si nesmyslné věci.

Že se mnou mluvili jako s někým komu se stále musí říkat co má a nemá a co s mí a co nesmí, ale rád jsem si pokecal.

že si dotyční mysleli, že jen oni mají pravdu a že jen díky nim, ji mohu najít i já

že to byly samé hlouposti, co nemají s Ježíšovým učením vůbec nic společného

-

-

-

-

-

---

:)

..

...

...

...

......

a co by se mi na tom asi mělo líbit?

Ale jo, výuka náboženství byla fajn....pan farář nám povídal o Ježíškovi a různé takové ty pohádkové příběhy z Bible....pro dítě fajn, ale teď už skutečně nic pro mě

Ani nic.

asi nic

Bavím se o kř. s věřícími přáteli

Bible, starý zákon - čistě z historického hlediska

bohužel nic

Byli to usměvaví lidé

bylo to bezprostřední, ti lidé nebyli nepříjemní

Bylo to v dětství, brala jsem to jako pohádku nebo hru.

Co mi nevadilo, když mi jeden člověk nabídl malou drobnou knížku o reinkarnaci. Byl slušný a nic mi nenutil.

dgdg

Dialog o filosofických otázkách víry je vždy povznášející.

Díky pohledu někoho známého - věřícího se člověk dozví více o jejich úhlu pohledu na celý život a jeho smysl, když jsou to moji známí, nenutí mě s ničím z toho, co mi říkají, souhlasit, jen si navzájem sdělujeme osobní názory.

diskuse s prately

diskuze na úrovni, upřímnost, otevřenost

Dokáži ocenit když věřící akceptuje můj názor a nesnaží se mě přesvědčit o tom, že jedině jeho stanovisko je dobré. Což se mi stalo jen jednou.

hezké vyprávění

hry - křesťanský tábor a lyžák

Chápání boha jako maximy, prostě ztělesnění nejvyššího dobra, které si lze představit jakkoliv. Navíc křesťané, když se zrovna nechovají nenávistně, jsou velmi příjemní společníci.

Já nevím. Nehádali jsme se. Prostě jsme si povídali.

je mi to lhostejné

Jediným pozitivním aspektem, který vnímám je, že lidé bez morálních hodnot mohou být přivedeni na cestu morálních zásad. Není to ale pravá víra, spíše jen sugesce. Jedině, že by se takto pozměnený člověk (řekněme naťuknutý) sám začal zajímat o vyšší věci. Těchto případů je však tak málo, že je podle mě převáží negativní vliv této propagace, kdy lidé mají podobných vnucováků dost a lámou hůl nad jakýmkoliv duchovním světem.

Jednu dobu jsem pravidelně chodila na tzv. "Bible study", kde se skupina lidí, jak věřících, tak těch, kteří třeba váhali, bavila o Bibli, o víře a o Ježíši. Tam bylo příjemné, že mi nikdo nenutil svůj názor, mluvili o tom, co Ježíš dokázal, co Bůh dělá, ale nechali mi naprostou volnost, možnost, vyložit si to jakkoliv jsem chtěla.

jejich píle, zarytí,

jejich tiskoviny jsou někdy hodně vtipné

jejich zapálení pro věc

Jiný pohled na dané téma.

jiný pohled na život a věci kolem

Když jsem jim s úsměvem odpověděla, že nemám čas, a mohla jsem jít po svých.

Když jsem to řešila s věřící kamarádkou, bylo to poměrně zajímavé.

když odešli

když už konečně dali pokoj

křesťansská myšlenka chování

láska s kterou o tom mluvili

líbí se mi diskutovat

líbí se mi jak se někdo umí pomodlit, mluví o něm jako o něčem co zřejmě existuje, něco v co věří, ale ne jako o něčem hmotném, napřiklad jako o člověku

líbí se mi morální zásady a způsob výchovy dětí v současných křesťanských rodinách (ne konzum, láska, pomoc,...)

libi se mi vtipy o Jehovistech

líbí se mi, když babička vykládá o Starém zákoně, o lidech a událostech z Bible, i když mi to přijde spíš jako pohádka

líbí se mi,že nás tito lidé do ničeho nenutí..jen nám to chtějí trošku přiblížit..

Líbilo není dobře zvolené slovo. Zajímám se o náboženství zvenčí, takže mě kolikrát zajímaly veškeré podrobnosti, které ani ti lidé neznali a bohužel se mi kolikrát stalo, že jsem o jejich vlastní víře věděl víc, než oni sami..

Líbilo se mi, když mě věřící kamarád před lety přivedl na bohoslužbu a vysvětlil mi její průběh.

Mám na to neutrální názotr

Mám ráda, když si můžu s někým blízkým pohovořit o otázkách víry jako rovný s rovným.

Mam velmi dobre zkusenosti s farari vsemoznych vyznani.

materiál k poznání, přemyšlení atd.

melodie písniček

Milé, uctivé jednání.

Mohou to být příjemní a ušlechtilí lidé, těch je dost i mezi křesťany :).

Možná to, že v něco takhle silně věří?

Možnost poznat jiné názory, zamyslet se

Musím říct, že na takovýchto přesvědčovacích akcích se mi opravdu nelíbí nic.

myslím, že nic-nelíbí se mi ten způsob všeobecně-snad se mi líbí, že jsem svobodná, můžu utéci a nikdo mě za to nekamenuje

Myšlenka, aby na sebe lidé byli hodní a pomáhali si.

Na tom, že mě někdo zastaví na ulici se mi nelíbí nic.

Na tom, že se mě někdo z vlastní iniciativy snaží informovat o Bohu, nic. Já také sama od sebe neoslovuji ostatní lidi a nevysvětluji jim, že pro víru v Boha nejsou žádné logické důvody.

Na uvedených dvou případech více méně nic, snad krom spisovné mluvy. Naopak oceňuji přístup několika mých prátel - jsou věřící, ale nemluví o tom, pokud se člověk nezeptá. Nic nikomu nevnucují, chovají se normálně (jen mají možná na dnešní dobu pevnější morální hodnoty, ale to mám i já bez víry...pravdou je, že více pomáhají a jsou pozitivnější, to nelze ppřít). Pokud však člověk sám chce něco vědět, odpoví. Tak by to mělo být.

naopak přátelé se mi snaží odpovědět na mé otázky, jsou velmi vstřícní a svou víru mi nevnucují.

Ne.

nechuť ktomu, že mi někdo něco nutí zastřelo všechno ostatní. Když si ale budu hodněsnažit zamyslet, tak je to alespoň snaha zamyslet se nad některými věcmi - ale sama si dojdu k závěru nebo nějakým myšlenkám. Ne že mi někdo něco řekne a já tomu budu slepě věřit. Taky záleží na pocitech, jaké u toho mám (pozitivní, negativní)

Některé myšlenky dávaly smysl.

někteří mají klid "v duši" , chovají se mile a vstřícně

někteří mi přišli vyrovnanější a možná šťastnější, ale to je velmi individuální, protože jsem poznala i věřící, kteří pravidelně docházejí do kostela a nebylo to na nich vůbec poznat.

nelíbilo

nelibilo se mi na tom nic

Nelíbilo se mi to.

Nemám ráda vnucování názoru, takže nic.

Nemohu si na nic vzpomenout.

nepamatuji si

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím o ničem

Nevím, jestli se mi to přímo líbilo, ale evidentně byli pro svou věc zapálení. To ovšem neznamená, že ji musí jiným lidem nutit.

nevm

nezajimalo me to

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

Nic

nic

nic

Nic

Nic

NIC

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

Nic

nic

nic

Nic

nic

nic

nic

nic

Nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

Nic

nic

Nic

Nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

Nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

Nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

nic

Nic

Nic

nic co bych nevěděl

Nic mě nenapadá.

nic mě nezaujalo

nic se mi nelíbilo

Nic se mi nelíbilo.

nic zajímavého se mi nelíbilo

nic zvláštního

Nic, neposlouchal jsem.

nic, neuznávám zastavování lidí na ulici

Nic.

Nic.

Nic.

Nic.

Nic.

Nic.

Nic.

Nic.

Nic.

Nic. Ani jejich zaslepenost a naivita.

Nic. Nechci být neobjektivní, ale jsem zkrátka nevěřící a tito lidé mě obtěžují. Ať si každý věří v co chce, ale ať to nevnucuje nikomu jinému.

Nic. Proč nemáte důvěru v to, že si dokážu potřebné informace opatřit sama? Až to budu chtít slyšet, přijdu se zeptat.

Nič.

no, snažil se...

nvm

Oddělení Boha a Ježíše Krista.

odhodlání

Odvaha

Opět, je mi to jedno. Není to něco co by se mi líbilo, nebo nelíbilo.

Pěkně jsme si popovídali

podivností svého chování mě dotyčný utvrdil v odporu

Pohled na život, větší nadšje ns to, co se stane po msrti.

Pohodové jsou diskuze jen tak mezi přáteli, nebo odborné diskuze.

Popravdě mě ta přednáška nijak moc nezaujala.

Poselství o NADĚJI

přátelský přístup

Ráda diskutuji o alternativách. Líbí se mi poznat náhled na život z jiného úhlu. Podnítilo to ve mně přemýšlení o mém vztahu ke světu a k životu.

Radost a nadšení, s jakou mluvil. A ochota diskutovat a odpovídat na otázky, v našich končinách nebývalá.

Shodli jsme se na Boží milosti a vzájemě se povzbudili

Skromný oděv

snaha

snaha o zvýšení resporendů

Snaha pomáhat vírou druhým

snaha šířit a konat dobro

Ta oddanost takové nesmyslné věci.

Ten enthusiasmus a čisté zapálení pro věc.

Teologicko-filozofické diskuze s přáteli docela tříbí znalosti a argumentační schopnosti. Ale po čase se to také omrzí. (Ostatně, když už si člověk najde svojí cestu, tak je lepší věnovat čas tomu, že po ní jdete, než že ji obhajujete.)

To přesvědčení s jakým to "učitel"(kněz )vykládal.

to, že jsem je brzo střásla

To, že názor mé kamarádky (stejně jako můj) byl neoblomný.

To, že tomu ten člověk doopravdy věřil.

Upřímně říkám, že snahy přesvědčit mě o existenci boha jsou zbytečné. Pozitivní věc je však ta, že se někdy velmi pobavím.. U mé VŠ rozdávali letáky o sezeních, kde si lidé povídají o bohu, a tyto letáky obsahovaly i tvrzení jako: "Díky bohu si mohu užít tento večer u dobrého piva s přáteli".

upřímnost člověka a snaha

určité myšlenky

v jednom kostele v Anglii byli skutečně schopni objektivní diskuze a pokládali docela rozumné argumenty potvrzující existenci boha

V jiném případě vše bylo řešeno jen letáčkem do ruky, kdy bylo na mě, zda si jej přečtu nebo ne.

v podstatě nic

V případě rodiny, přátel, známých se mi líbí, že tím o nich získávám spoustu informací o nich, co mají rádi a proč, jak žijí a co je k tomu vede - tito lidé jsou pro mě důležití, tak proč ne.

Viz výše.

vlasně nic

Vlastně nic.

vstricnost

vyprávění jedné známé, která je Svědek Jehovův, její výklad byl milý, ale ani na chvíli jsem nezauvažovala o změně svého názoru nebo postojů

Zájem těch příbuzných o mé dobro.

Zajímavé myšlenky, které křesťanství přináší.

zapálenost pro věc

závisí kdo a jakou cestou. na taková oslovení narážím poměrně často.

ze muzu verit a presto povazovat vsechny "cirkve" za spatne

Zpívání Gospelů (koncert na ulici nebo v netradičním a vstřícném, neškrobeném prostředí)= příjemné a srdečné chválení Boha, pocit porozumnění a sdílení radosti se společným zpěvem.

Že je to pravda, že ano.

Že jsou tak oddaní svému přesvědčení.

že jsou věřící a snaží se šířit svou víru

Že mě do ničeho nenutila.

že se mne nebáli oslovit

Že ten človek samotný je právě svým přesvědčením spokojený a všechno si nějak zdůvodní.

-

---

..

...

...

ale i možná jo

Ale jistě.

angažují se v charitě, snaží se pomáhat ostatním lidem v nouzi

ani ne

ani ne

ani ne, jsou to hříšní lidé, jako každý jiný

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Ano, je toho hodně- charity, kontaktní centra, snaha pomáhat, kde se dá. Taky se většinou chovají slušně.

ano, jsou mezi nimi i slušný lidi, co pomáhají ostatním

Ano, morální základ v Evropě je takový jaký je díky Katolické církvi... Otázka je, jaký by byl kdyby byla Evropa pod vlivem jiných náboženství, např. islámu či hinduismu... Některé časté vlastnosti evropanů-katolíků jsou totiž znepokojujcí... Nezájem se učit tomu, co vlastně v bibli je psáno a slepě poslouchat a věřit tomu co jim někdo řekne...

ano, myslím, že se většinou alespoň snaží dodržovat morální zásady

ano, pomáhají sobě i těm, co to stojí

Ano, v historii byli osobnosti, které byli společnosti ku prospěchu. Křestané jsou lidé, kteří mají určité morální zásady.

Ano.

Ano.

Ano. Ale o pozitivních a negativních vlastnostech lze porovnávnat jen u indivdualit.

asi ani ne

Asi moc nechapu otazku. Nejsou to mimozemstane - jsou to normalni lide s trochu jinak sestavenym hodnotovym zebrickem. Byvaji stabilnejsi a vstricnejsi.

asi ne

asi ne, protože já křesťany beru jako jiné lidi - tudíž každý má své klady a zápory, mám k nim neutrální vztah, nevím, co by na tom mělo být pozitivního či negativního

Asi ta jejich mírumilovnost.

Církve (některé) v dnešním uspěchaném světě, kdy se každý zajímá jen o sebe, dokáží lidi stmelit.

Člověk má pocit, že s ním něco je, že se má o co opřít (věřící)

Dokázala bych to.

dokáže sjednostit lidi i v dobrém i ve zlém, křesťanská charita, také pomáhá

dovedou se pro věci nadchnout

dovedou se sejít za stejným účelem, pomáhat a přispívat na dobré účely, mají víru, že jim někdo (Bůh) pomůže

drží při sobě, kdysi šířili vzdělanost a i dnes nabízí pomoc bližním

Dříve rozvoj vzdělání. Víra usnadňuje život. Předpokládám že "rány osudu" se lépe nesou, pokud věříte, že mají nějaký účel. Kvalitní architektura a hudba.

Dříve se snažili být dobrými, aby se dostali do nebe, zatímco dnes od toho často upouští

Evidentne ne. At si každej věří v co chce ale at do toho netahá me. At se chovaj jako stádo oveček..

gdgdgdfgdgdfg

Historicky měli/mají pro Evropu nepochybně pozitivní význam

Chápu, že jsou jedinci, kteří jsou slabší a v nejhorších životních situacích potřebují někam zajít, pro to je církev dobrá.

charita, láska k bližnímu

chrámy a kostely, které vznikly v důsledku víry lidí v boha, jsou opravdu nádherné.

I když znám vyjímky, křeťan, který ctí základy náboženství má skvělý morálné kodex, umí se společensky chovat a je velmi věrný. Zárověn ho jeho náboženství činí silnějším.

já moc nekoukám na to jestli je člověk křesťan nebo ne, spíš mě zajímá osobnost daného člověka.

Jak o kterých.

Je důležité v něco věřit. Když člověk nevěří, žije jako to prasátko. A je jedno, jestli "tomu říká Bůh nebo jinak". Není to z mé hlavy, kdysi mi to řekl můj děda. Tehdy jsem to moc nechápal, dnes "věřím".

Je fuk, co je to za spolek, vsechny jsou na jedno brdo - hamounit majetek a skodit.

je nemožná říct něco takového obecně o všech církvích. ale jsou sbory či menší církve, které se snaží pomáhat ostatním a jejich skromnost, pohostinnost a láska je opravdu obdivuhodná

je rozdíl mezi institucionálním pojetím a pojetím jako společenství. katolická církev na mne působí strnulým, neosobním dojmem. Několik evangelických církví, s nimiž jsem se setkala na mně naopak působí více otevřeným dojmem, pozitivním přístupem k životu, starostí o jiné lidi, větší upřímností, lidskostí a racionálností

je to dvousecne - Pro soucasneho cestovatele prijemne najit 'kousek zname civilizace' - kostely treba v jizni Americe nebo na Filipinach, ale vse bylo vybudovano za cenu krvavych krizovych vyprav a obraceni domorodcu na viru. Nesporny historicky prinos pro umeni, architekturu, vytvarne umeni, na druhe strane inkvizice, braneni pokroku, atd. Klastery jsou pro nektere lidi vhodne jako utek z reality, navic nekteri pomahaji napr. v hospich apod.

jistě...nic proti nim nemám...tito lidé jsou hodní a jen nám ty věci přibližují..do ničeho nás nenutí..

Jistojistě. Myslím si, že křesťané jsou lidé jako každí jiní. Někteří jsou skvělí, hodní, nápomocní, vstřícní a chytří. A jiní jsou nafoukaní a arogantní a elitářští a dívají se na nekřesťany skrz prsty. Jiní, ač tvrdí, že pevně věří v Boha a jím dané zásady, hřeší jako by se nechumelilo.

jsou hodní lidé.

Jsou jednota

jsou milí

jsou někteří, kteří jsou opravdu otevření, dokážou diskutovat o víře a předat ji dalším. bohužel takových je málo a ostatní jsou často jen pokrytci, kteří myslí, že chozením do kostela a zpovědí se dostanou ze všech svých špatností jakoby mávnutím kouzelného proutku a nemusí je nijak napravovat.

jsou příjemní a duševně spokojení

jsou to lidé jako ostatní

jsou to milí a citliví lidé, jejich ochota pomáhat je neuvěřitelná

Jsou to naprosto normální lidé, kteří pouze sdílí stejný pohled na věc a dodržují určité tradice a ritualy.

Každý ať si věří v co chce, nikoho neodsuzuji. Je to volba každého z nás. Určitě je hezké, že lidé v něco věří a někteří se díky své víře najdou uspokojení a chovají se velimi dobře.

Kdyby aspoň vařili tak dobře jako krišnovci :-) Ale vážně: pokud jde o nauku, tak v Novém zákoně se najdou některá dobrá místa. Vliv na dějiny umění, to je jistě kladné. Ale v současné době; a pokud jde o lidi a církve... nevím.

Když se drří Božího Slova (Bible) a Boží lásky, pak jsou na správném místě. Společenství křesťanů (různé církve) mi přineslo vždy povzbuzení a často i posit domova.

Křesťanství bylo důvodem tolika válek, že o něm pomalu nic pěkného říct nejde

Křesťanství jako první přišlo s myšlenkou univerzálních lidských práv (např. právo na život od početí do přirozené smrti) a lidské důstojnosti. Křesťané zakládali první nemocnice a útulky pro opuštěné děti, lidi s mentálním postižením a opuštěné staré lidi. Křesťanství vděčíme za mnoho uměleckých skvostů (architektura, výtvarné umění).

Křesťanství je celé pozitivní, na rozdíl od tohoto velmi špatného a tendenčního dotazníku (který naví cobsahuje četné množství chyb)ú

Křesťanství stojí na dobrých základech, bohužel církev je tvořena lidmi, kteří jsou omylní a podle toho to tak vypadá

líbí se mi, jak se k sobě vzájemně hezky chovají

Lidi jsou si blíže. Milují se.

mají něco, v co mohou věřit

mají se o co opřít i v momentě, kdy se zhroutí důležité věci v životě.

mají spoustu krásných památek, dále asi to, že věřím, že některým lidem se s tím žije lépe, mají čemu věřit, stejně tak věřím, že člověk může tento názor změnit například po těžké autonehodě, nebo pokud odněkud vyvázne a přijde mu, že to jinak není možné (pád z letadla bez padáku do svahu s ostružinami a podobně)

máme spoustu přátel mezi křesťany, Ti přátelé jsou to dobří lidé-stejně jako my se snažíme být dobří, proto si rozumíme.

maximálně hezké vzpomínky na Vánoce když jsem byl dítě - čekání na Ježíška

Mnozí mají pevné morální zásady a úctyhodné hodnoty, věří v dobro a snaží se chovat ctnostně. Křesťanská charita pomáhá lidem v nouzi. Pro některé lidi je křesťantví záchranou před drogami nebo psychickými problémy, a to je užitečné.

morální zásady (pokud nejsou dovedeny do krajnosti)

Možná se mohou při problémech obrátit na svého duchovního???? Pocit pospolitosti??

může hodně pomoct v těžké životní situaci

Myslím, že nejde mluvit o všech křesťanech stejně - jsou lidé, kteří se považují za křesťany, a přesto nedodržují zásady křesťanství, a pak lidé, kteří křesťany nejsou, ale zásady dodržují. A jejich zásady jsou ve své podstatě dobré - pomáhat ostatním, nebýt zlý člověk. A musím říct, že všichni, o kterých vím, že jsou křesťané a jdou na to hrdí, tak tyto zásady dodržují a jsou to velmi milí lidé, kolikrát nejspíš i šťastnější, než lidé nevěřící.

myslím, že opravdoví křesťané jsou zásadoví, čestní, morální, milý lidé.

naprosto všechno

ne

NE

ne

ne

ne

NE

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne o organizaci a společenství jako instituci, o jednotlivých lidech ano, pokud se chovají a jednají slušně, přátelsky a ohleduplně, zvláčť k těm co potřebují pomoc.

Ne, ale taky nevím, proč bych řekl něco negativního. Resp. církev na mě působí jako vrchní politika - "ti nahoře" chodí ve zlatě a "ti dole" dřou bídu s nouzí. Byl jsem na pohřbu věřící babičky a ten obřad byl krásný. Vedl ho polský kněz a jemu jsem věřil, že opravdu věří v tu svou pravdu a možná i boha - těm, kteří stojí ve vedení církve to až tak nevěřím. Teď si uvědomuji, že když se řekne "církev", ihned mi naskočí papež a Vatikán, což vím, že není dobře. Ale prostě mi to tak naskočí.

Ne, jsou stejné jako ostatní lidé, nevidím rozdíl.

Ne.

Nedá se generalizovat. Záleží vždy na člověku.

nejspíše ne

někdo se snaží pro lidi konat dobro

některé lidi to asi naplňuje, když něčemu věří. proč si ale vybrali zrovna křesťanství, to opravdu nechápu. kdybych věřila v boha, byla bych určitě buddhistka a né zastáncem církve, která napáchala za minulá staletí strašné věci.

někteří možná díky víře v Boha dokážou být optimističtější, protože věří, že je něco nahoře zachrání, když se k tomu budou modlit

Někteří se řídí desaterem, církev organizuje charitu.

nemohu, neznám fakta

Nerozlišovala bych mezi křesťanem a nevěřícím člověkem. Záleží to na jejich povaze. Pokud mi svůj názor "necpou", nic proti nim nemam.

nevidím důvod, proč by mělo být jen negativní, každý člověk je originál a podle mne nejde chování křesťanů nějak paušalizovat - každý je originál a to platí i o veřících lidech

neviem

nevím

nevím

Nevím

nevím

nevím

Nevím. Snad něco ano.

Nic proti nicm nemám, pokud mi nevnucují své názory

No, jsme normální lidi (děláme různé pitominy), nicméně máme naději v Ježiši Kristu a jsme jím proměňováni (někdy příliš pomalu). Osobně bych taky řekl, že jsme snad pozitivní.

o církvi již ne, pouze v minulosti udělala hodně pro vzdělávání chudých; o křesťanech morální zásady

O církvi ne. A křesťané obecně nemají žádnou význačnou pozitivní vlastnost odlišnou od pozitivních vlastností nevěřících slušných lidí. Tak jako znám naprosto slušné, pokorné atheisty, tak znám ne příliš morální křesťany

O církvi ne. Ale základní myšlenka - chovat se k sobě navzájem hezky, neubližovat si a konat dobro, je prospěšná.

o církvi nikolivě...

O cirkvi ťažko. O kresťanoch všeobecne ani nie - iba individuálne o konkrétnych ľuďoch.

O církvi určitě ne.

o církvi vůbec...je to skupina tmářů, která se myšlenkově zasekla ve středověku.

o historii křesťanství a jejich služebníků nikoliv, avšak kdysi byla služba Bohu spíše místem politiky,než víry

O jednotlivých křesťanech, ať už je znám osobně nebo zprostředkovaně, bych určitě mohla říáct mnoho dobrého. Bývají to lidé, kterým leží na srdci i jiné otázky než ty ryze praktické, což je mi blízké. Jsou mezi nimi lidé obětaví, ohleduplní, hodní... bohužel málo moudrých :(.

O křesťanech a křesťanství jako víře ano, proti vlastní ideji a jejím stoupencům nic nemám. Církev jako organizace je špatná a naprosto vzdálená původním idejím, jde jí pouze o manipulaci, zisk a kontrolu nad lidmi a zneužívá k tomu víru.

o křesťanech ano, o církvi ne

o křesťanech nemohu říct nic pozitivního ani negativního, o církvi dokážu říct jen negativní věci

O některých ano, o některých ne, asi nelze paušalizovat.

O současné církvi asi nic. Pokud jde o křesťany nebo věřící obecně, s některými z nich je možné vést poměrně zajímavé filozofické debaty. Jinak jsou kromě víry v Boha stejní, jako nevěřící.

Obdivuji jejich víru

Obdivuju lidi co opravdu dodržují zásady křesťanství a jen si na to nehrajou.

Obvykle vystupují jako slušní lidé. A jak jsem psala výše - je úžasný tak silně v něco věřit.

Oceňuji charitní činnost.

oceňuji práci katolické charity. myslím si, že většina křesťanů jsou lepší než nevěřící.

pomoc bliznimu svemu

pomoc potřebným

postavili krásné stavby

Pozitiva - charitativní činnost, péče o potřebné, staré a nemocné, sdružování (mladých) lidí a jejich směřování pozitivním směrem, duchovní činnost a zážitky, možnost Cesty, pokud si ji zvolím.

pozitivní je, že pokud mají věřící lidé nějaký problém, obrátí se na Boha modlitbou a on jim může naznačit řešení, také zásady jako ,,nepokradeš" a ,,nezabiješ" považuji za pozitivní, ale toto by mělo být běžnou hodnotou (bohužel však často není)

právě odklon od konzumu a výchova dětí k lásce, morálce

pro někoho to může být způsob, jak dát životu smysl, jak se dostat do kontaktu s jinými lidmi (např. pro starší lidi).

proti křesťanům nic nemám, spíše tak o církvi - nevěřím, že všichni jsou tak bohumilní a skromní, jak se dělají, ale že jde o moc a o peníze. Samotná myšlenka není špatná,ale špatné je to, co z toho udělali takoví lidé. V principu chápu křesťanství jako šířit dobro, být dobrý, hodný, prostě stát se lepším člověkem, nezabávat se špatnými myšlenkami, nešířit negaci.

přátelští lidé, většinou milí, klidní, nejsou to takové svině, ve stáří je to pro lidi pak také lepší že mají víru, že nejsou na světě sami.

Respektuji církev a věřím, že jedním z mnoha důvodů, proč je křesťanství tam, kde dnes je (na rozdíl od jiných monoteistických náboženství) je právě proto, že církev představuje pro všechny křesťany instituci, která umožňuje snadnou komunikaci mezi jejími členy, stejně jako jistotu, že se mají kam obrátit.

rozhodně

s největší pravděpodobností NE možná jen to, že lidé občas potřebují v něco věřit

Samozřejmě. Bohužel, těch negativních je více. Abych nebyl tak zlý, mám hodně věcí proti církvi svaté jakožto organizaci. Proti věřícím samotným povětšinou nic nemám.

Samozřejmě. Ptejte se.

silná vůle

slušní lidé(většina), skromný

snaží se být dobrými lidmi

snaží se šířit mír a lásku k bližnímu

soudrznost

Spíše ne.

Společenství sdružující křesťany za účelem šíření lásky a Boží pravdy nemůže být ryze negativní, navíc misijní činnost je často spojena se službou zdravotní a sociální.

Stejně jako jiné instituce, církev udělala dobré, i špatné věci. Jenomže instituci formují lidé a myslím, že ve své podstatě jsou křesťané stejní jako ateisti či věřící jiného náboženství. Pokud je někdo dobrý člověk, nepochází to od církve či od boha, ale z něj. Pokud je někdo špatný člověk, také to nepochází od církve, prostě je takový, jaký je.

Těch několik málo lidí, kteří se řadí mezi křesťany a já které znám, je nezvykle nemateriálně založenou, nežijí dle diktátu konzumní společnosti tak jako ostatní, více pomáhají ostatním, dalo by se říci, že mají silnější morální zásady.

těžko

Třeba charita je OK, řeholní řády starající se o nemocné...

Třeba Charita má asi nějaký smysl.

Ukazuje lidem cestu.

umí se chovat

Určitě ano, v sovislosti se vzdělaností a charitou. Za pozitivní považuji také psychickou pomoc a útěchu věřícícm za strany církve.

Určitě by se něco našlo, celá moje rodina a 90% blízkých se mezi ně řadí. Obávám se však, že by byli stejní, kdyby věřící nebyli.

určitě je víra v něco dobrého hezká

Určitě jsou to lidé, kteří se zajímají o vyšší věci, ačkoliv mne mrzí, že jsou k tomu často vedeni právě rodinou a demagogií v ní. Od malička jsou cepováni a často nemohou svobodně rozvijet vlastní názor. Je to jako když lidé věřili od malička, že Země je placatá. Jak je může vůbec napadnout, že to tak není? O církvi se nemohu zmínit vůbec kladně, protože církev je pro mě často synonymem pro zločin, sugesci, ovečky, zlodějinu, demagogii apod.

určitě, hodně věřících je ochotných pomoci druhému (asi víc procent než nevěřící část), snaží se dostat do nebe, tak musí dělat jen dobré skutky

Určitě, křesťanské zásady stojí na vzájemné pomoci lidí, solidaritě a respektu, zkrátka samých dobrých ušlechtilých vlastnostech. Znehodnocují je církevní dogmata.

určitě, proti křesťanství naprosto nic nemám, ve své původní formě je stejné jako islám; o církvi asi ne, považuji ji za organizaci lidi spíš od víry oddalující

Uznávám, že skvěle dokázali získávat moc a majetek.

V Bibli je mnohou moudrých výroků, dle kterých by se lidé měli řídit přirozeně.

V dnešní době už naštěstí nemají takovou moc páchat zlo, jako ve středověku

v něco věří

vazim si kazdeho dobreho cloveka

velmi malo

vetsinou jsou ochotni a ohleduplni, ale jak kdo..

větší míra charity než je v běžné společnosti

Většinou mají pevnější morální hodnoty, jsou pozitivnější a více pomáhají, ale to se vyskytuje i u lidí bez víry.

Víra jim dává naději, že jednou bude něco lepšího než je teď

víra může být silnou oporou v těžkých chvílích, dobrý zpovědník může být dobrým rádcem pro život

Víra udržuje morálku a často dává smysl a naději i v temných časech života.

Všechno je o lidech. I mezi "nevěřícími" jsou dobří a špatní. Takže to, že je někdo dobrý, není tím, že je "křesťan". Takže pozitivního asi nic. :-)

Vůči církvi mám velké výrady, proti křesťanům nic nemám. Nejde to říct tak, že křesťan = nějaká vlastnost. Jsou to především lidé a každý je nějaký. Stejně jako nejdou škatulkovat vegetariáni, asiaté..prostě to nejde. Křesťané by měli žít podle nějakých zásad, to ano, ale jsou to jen lidé. Přístup každého je rozdílný a nelze je proto generalizovat

vzhledem k historii církví nic

z historického hlediska určitě byla církev důležitá, položila základy soudobé evropské civilizaci.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že dokud křesťané nezačnou povídat o víře a bohu, jsou často příjemní a milí lidé.

Za pár století, kdy bylo křesťanství "ve vedení" upadla lidská společnost na dno. Inkvizice a podobné činy vedly jen k jednomu - obohacování církve, takže NE, o křesťanství nedokážu říct jedinou pozitivní věc. Křesťané vnutili svoji víru původním obyvatelům různých zemí třetího světa. Nyní to už tolik nedělají, ale dřív se to dělo pořád.

zřejmě ano

Že je hezké v něco věřit.

-

---

..

...

...

ani ne, doufám, že jsem moc neurazil... ale chtěla jste přímé odpovědi, tak tady jsou.. s pozdravem... chybí vám tu bych řekl stěžejní otázka, a to je výše vzdělání... jo a v otázce 4 mě to nenechalo nevyplnit nic, přesto, že je uvedeno, že není nutno vyplnit nic, chtělo to po mě povinnou otázku... takže odpoved tam je pouze z nutnosti, jinak s ní nesouhlasím... v 17 to stejné, v žádné církvi jsem nikdy nebyl, tak nevím, co tam vyplnit...

Ani ne, jen popřát hodně zdaru :)

asi nebudete duševně v pořádku, když si vymýšlíte takovýto dotazník + u otázky č. 4 jsem nezvolila žádnou odpověď, jen špatně nastavený dotazník mne nutil tam něco zašrktnout

ať každý věří v sám sebe a své schopnosti

Ať si každý věří v co chce. Pokud to nikomu nevnucuje a nikoho tím neomezuje, natož aby mu psychicky nebo fyzicky ubližoval, nevidím na tom nic špatného.

Ať si každý věří, v co si sám vybere. :)

Bohužel u některých otázek byly špatně položené odpovědi a mě jako křesťance nedaly prostor se vhodně vyjádřit

Buď otevřená, nenech si zviklat svoji víru. Nenuť své děti k víře zákazy, násilím, vnucováním názoru, nech je, aby si v dospělosti sami vybrali svou životní cestu, buď jim příkladem, ale nenuť je k víře. Jinak se to obrátí proti Tobě. Nenuť k víře ostatní a nepřesvědčuj je, že jen Ty máš pravdu. Respektuj rozhodnutí ostatních, kteří se rozhodli nevěřit.

Bůh neexistuje! je to blbost!

Bůh s Tebou

Církev a jí příslušné náboženství má pravidla, vzorce, dogmata. S mými pocity, zkušenostmi, otázkami a názory mohu být těžko členem nějaké církve.

Církev v současné podobě je vcelku překonaná instituce... a škodí to i křesťanství jako takovému, ale zkonstnatělé věci se těžko odstraňují.. V ČR asi nikdy křesťanství pšenka nepokvete, tady se lidi na víru hromadně dávat nebudou. Já tedy rozhodně ne.

cítím (a dokonce i na sobě), že právě příčinou oněch lidí, kteří "ve jménu Boha bojovali..." a zejména krvavou a násilnou cestou a taky, že zásluhou jedinců, kteří dovedou až do extrému myšlenku náboženství (a o to nejenom křestanství, tohle dělají snad všechna náboženství), působí negativně na celkový obraz. Každý by měl mít právo vyjádřit svůj vlastní postoj k duchovnu svým způsobem, že postatou je být dobrý, lepší, pomáhat, prostě ty pozitivní vlastnosti, ale je jedno, v co věří a jak to praktkuje, pokud nezbolil cestu zla(ve všeobecném smyslu). A lidé jsou dost omezení v tom, že si myslí, že jejich způsob je nejlepší a že ostatní jsou na scestí, ale tak to není. To, že s růže řekne v jiném jazyce jinak neznamená, že je to jiná květina.

Co jsi za křesťanku, když neumíš vytvořit relevantní netendenční dotazník?

dgdfgdfgdfgdfgdf

Dotazník je od toho, aby byl neutrální, jinak ztrácí svou vypovídající hodnotu. V některých případech jsou nabízeny odpovědi negativně zabarvené pro lidi, kteří nevěří v boha. Jako kdyby z nich tazatelka dělala blbce, viz otázka 13. Je těžké se pokusit vymyslet co možná nejvíce možných odpovědí, popř. odpovědi, které by pokrývaly široké spektrum názorů. Pokud ale někdo dělá dotazník, obzvláště zaměřený na stranu "bílou a černou", jak tomu u křesťanství je, je velmi důležité se odprostit od svého vlastního názoru a vzhledem k záměru tazatelky, který popisuje na začátku dotazníku, být opravdu objektivní. To je jeden z důvodů, proč se lidé nevěřící neradi baví (popř. jsou vůbec ochotni poslouchat) o křesťanství - křesťané jsou afektovaní. + u otázky č. 4 nelze neodpovědět, čili nelze vybrat "žádná odpověď".

Doufám, že se chováte podle "vašich pravidel" a jak jsem už řekla, jen si nehrajete na něco co nejste. A taky nepřesvědčujte lidi, že je to nejlepší. Čím víc je do toho budete tlačit, tím větší odpor vůči tomuto budou mít. Když budou mít zájem, seženou si informace sami.

Drž se svého poznání Krista a poznávej ho každý den. Nedej se odradit, nedej se zvlažnit časem a zkušenostmi, nebo lidmi, kteří věří méně či jinak... A tady je verš na cestu: 1Tm 6,12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. PS: jsem z CB

Důležité je aby se všechny druhy církví ať už jsou křesťanské, muslimské, židovské, ať už jde o východní náboženské směry apod. akceptovaly a tolerovaly

Hodně štěstí do života :) Doufám ve vaši otevřenost k ostatním náboženstvím, ať už jde o muslimy, či o jiné...

Hodně štěstí. :-)

chci ti jen vzkázat, že je tvoje věc, čemu věříš, ale měla by sis dávat pozor na to, kde začíná svoboda někoho jiného.

Já náboženství - a především křesťanství - vnímám opravdu jen jako berličku pro slabé, je snadné uvěřit a nechat svůj život řídit někým jiným - koneckonců je řada vězňů, feťáků i ostatních lidí "na dně", kteří "najednou" uvěřili. Nepopírám, že i já bych si touto logikou mohla učinit život snazší, ovšem mám ten problém, že takovým věcem nikdy neuvěřím. Už samotné dějiny s pálením čarodějnic, desátky atp., aktuálně pak zneužívání dětí mě "nenechají" vstoupit do takové instituce, jakou je katolická církev. Takže i kdybych se rozhodla pro podobnou berličku, jistě jí nebude katolické křesťanství. Ani křesťanská filozofie, tomismus, predestinace a podobné ve mně nezanechali nejlepší dojem.

Jak se vnitřně vypořádáváte s nepříjmenými skutečnostmi, souvisejícími se skandály a v době odlivu lidí od vaší církve? Proč jste Vy, křesťané, přesvědčeni, že Vaše Cesta je ta Jediná a Pravá? Co vás k tomu opravňuje? Jaký máte důkaz, že Ti všichni ostatní jdou špatně a nedostane se jim Odpuštění? Nemám odlišné morání zásady od vašich, myslím, že jsem člověk dodržující většinu Přikázání a přesto nechci být někým organizována a vedena, jak a čemu mám a mohu věřit... Velké díky za dotazník, pomohl mi hodně věcí si ujasnit a pojmenovat. Zdravím.. HČ

Jak už jsem řekla, osobně jsem taky křesťanka, ale rozhodně ne katolička. Myslím si, že každé náboženství v podstatě vyjadřuje to stejné, jen v závislosti na dané kultuře, tak, aby bylo pro dané lidi pochopitelné. Já mám z velké části vlastní víru, ale rozhodně jsem křesťanka už jen proto, že jsem Evropanka.

Jako křesťan nepotřebuji církev. Církev a víra je něco úplně odlišného. Církev pouze kdysi dávno využila situaci a zařídila si výborný byznys. Při mých znalostech historie církev a její představitele nikdy nemohu považovat za služebníky Boha.

Jako skoro každá víra, tak i křesťanství bylo vymyšleno pár lidmi, kteří chtěli získat moc, protože zfanatizovaní lidé jsou ta nejlepší armáda na světě.

Je dobré se zamyslet nad tím, jestli způsob (styl), kterým žijete, je doopravdy ten, jenž by si Bůh přál. Neboť, kdo by pro vás měl být větší autorita než on.

Je mi blíže Islám. Je modernější. Upřednostňuje víru pouze v jediného Boha. Ježíš a Mohamed jsou jeho poslové. Starý zákon je víceméně součástí Koránu. I z Nového zákona je mnohé v Koránu. Bohužel, stejně jako křesťané se neřídí pouze podle bible, ale podle zvyklostí, evangelií a dalších spisů, tak stejně muslimové se neřídí pouze podle Koránu, ale také podle zvyklostí a hadís, mnohdy špatných.....

je mi jedno, jestli nekod veri ci ne, ale nemam rada, kdyz nekdo sve narozy ohledne cirkve vnucuje

je velký rozdíl mezi normálním,"skromným" věřícím a fanatikem, to už je moc.

Jediné, co my vadí na křesťanech je, že někteří berou Bibli až příliš doslovně. Osobně církev nemám ráda kvůli tomu, čeho se dopustila v minulosti - vraždy, upalování, inkvizice... Také kvůli tomu, že si často víru upravovala podle svého (Třeba pojem očistec i jeho význam vznikli až v 15 století - jak to nemá působit jako prostý výmysl? Absolutní celibát pro kněze vznikl také v 12 století a do ted jsem nepochopila k čemu.) a ani ona Bible není původní. Vždyt byla dotvořena a dopsána až 4 století po Ježíšově smrti. Jsme snad my schopní onbektivně a pravdivě psát o událostech v 17. století?) Poslední věc, kterou bych ráda podotkla je nesnášenlivost k homosexuálům. Není snad psáno "miluj bližního svého"? Proč by homosexuál nemohl být oním bližním? A píše se vůbec v Bilbi o homosexualitě?

jenom bych třeba křesťanství a církev tak úzce nespojovala, myslím, že dost lidí si to i plete, takže neodpoví přesně, jinak je mi jen líto, že z křesťanství díky nejrůznějším církevním výnosům už zbylo pramálo

jo, škoda, že nejsi rozumnější

Jojo. Přeji příjemný den.

Jsem si poměrně jistá, že moje averze ke křesťanství se vztahuje spíš na instituci církve než na jednotlivé věřící. Lidem, kteří upřímně věří, nejsem schopna porozumět, ale respektuji je, dokud oni respektují mne. Církev jako instutice je podle mne příliš dogmatická a zastaralá; nemohu jí odpustit, že stojí v cestě získávání nových poznatků v rámci ochrany svého dogmatu, které nelze dostatečně logicky odůvodnit. Na církvi (pokud se teď bavíme o katolické církvi, v programu jiných odnoží křesťanství se tolik nevyznám) mi jednoznačně nejvíc vadí a) její postoj k homosexualitě, b) již zmíněný dogmatismus obecně, se kterým jakožto studentka filosofie nemohu souhlasit už z principu.

Jsem také křestaňka a jsem na to hrdá.

k církvi bych dodala jen to, že pro ně se nejlépe hodí věta: Kážou vodu a pijí víno.

každý má právo věřit, nikdo nemá právo nutit druhému, v co

Kdyby křesťané opravdu žili dle víry. A i celá církev. Aby neplatilo ono známé: "Vodu kážu, víno pijú."

Když chceš v něco věřit, tak ktomu nepotřebuješ církev.

Když máte v dotazníku možnost "jiné", bylo by vhodné mít "okénko", kam by se dalo vyplnit, co "jiného" si člověk myslí. A to nemyslím na vás, jakožto křesťanku, nýbrž vás, jakožto autora ne úplně povedeného dotazníku.

Když se řekne křesťanství, církev apod., tak si hned představím takové ty krajní šílenosti, zneužívání dětí, fanatiky atd. Vím, že takový není každý. Proto pokud někdo věří, modlí se, chodí do kostela, je to jeho věc. Tak jako je moje věc, že jsem ateista.

Křesťané by se měli starat sami o sebe a ne kázat, nebo spíše útočit, proti ostatním, kteří jejich "náboženství" nevyznávají. A především si uvědomit, že jich je, především v naší zemi, tak málo, než jak si svou "velikost" ve své ješitnosti přiznávají.

Křesťanství je jednoduše řečeno výhodný obchod. Svátky jako Vánoce a Velikonoce byly oslavou slunovratu. Křesťané pouze slunce nahradili Ježíšem a hned byl výhodný byznys na světě.

Křesťanství je podle mě krásná víra, kterou zničila církev.

Křesťanství je soubor pravidel, rituálů a zvyků, které vymysleli lidé, ne Bůh. Je snadno zneužitelné (a bylo a je často zneužívané), často dělá z lidí nezodpovědné a slepé ovce. Křesťanství by mělo pouze pokládat správné otázky, na které by každý člověk měl nalézt odpovědi svou cestou, ale místo toho dává lidem pouze svou "pravdu".

Křesťanství mě fascinuje z toho důvodu, že přežilo tak hrozně dlouho - přežilo objevování světa, objevování vesmíru (!), teorii o vzniku života; všechno to, co prakticky dokazuje neexistenci jakékoli nadpřirozené síly. A to mi přijde fascinující. Svět je moderní místo (myslím tu civilizovanou část) a pořád hodně lidí věří na boha nebo se aspoň bojí říct "bůh neexistuje". Já sám jsem s tím měl problém, bál jsem se, že mě něco potrestá - i přesto, že jsem v nic nadpřirozeného nevěřil :) Jde o to, že křesťanství je tak mocné, že ovlivňuje myšlení i nevěřících. Proto mi možná tak vadí. Když jsem řekl, že bible je pro mě z osobního pohledu nepodstatná kniha, koukali na mě všichni jako na blázna.

Křesťanství nezatracuji ani mi nevadí. Pokud mi věřící nevnucují své názory a jsou schopni přizpůsobit se nevěřícím. např. Pro věřícího je nepochopitelné když mají jejich známí svatbu někde jinde než v kostele. Přitom nevěřící klidně do kostela na svatbu jdou!

Křesťanství určitě respektuji, dokud mi to nezačne nějak ovlivňovat život. Pro spoustu lidí je to nezbytná věc, potřebují nějakou naději a já to chápu. A když už, tak žádný extrém není dobrý. Věřit - klidně. Řídit se striktně všemi pravidly - proboha proč?

Křesťaství jako myšlenkový směr ano, je mi sympatický, ale církev jako instituce včetně katolické by žádným způsobem neměly být podporovány státem, pokud jsou kvalitní a mají lidem co říct, tak se prosadí samy.

lidé si víru pletou s církví, církev je manipulativním nástrojem, víra pomáhá

mate spatne nastavenou otazku 30 - 'muzete zvolit vice odpovedi', ale da se vybrat jen 1 moznost. krestane mi nevadi, pokud se me nesnazi presvedcit na svou viru. Muj blizky kamarad je praktikujici katolik, o vire spolu nemluvime, a vzajemne respektujeme viru toho druheho.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. (Fm 1,3)

myslím, že je tento dotazník hodně špatně postavený. a rozhodně bych nepoznala, že jsi křesťanka. myslela jsem, podle otázek, že jde o někoho, kdo je v této oblasti velmi slabě orintovaný (a nemyslím to nijak špatně vůči Tobě).

Myslím, že pokud se církev nezvrhne do fanatismu, může být užitečná.

Myslím, že už to bylo popsáno v otázkách minulých

Myslím, že vše vyplývá z toho, co jsem psala výše. ;)

na dotazníku je vidět, že ho vyrobil věřící člověk. Ateista zde nemůže odpovídat dle jeho představ a počítej s tím, že výsledek je zkreslený.

Náboženství je pro mě neskonale abstraktní věc. Nepochopila jsem nikdy podstatu, proč bych měla věřit. Třeba k tomu ale někdy dospěju a pochopím, jakým způsobem může náboženská víra dodat sílu.

náboženství nemá s Bohem nic společného, je to nástroj lidí k ovlivňování a vraždění. Každý má právo v Boha věřit po svém a nepotřebuje k tomu pravidla.

náboženství obecně považuji za zlo

ne u otázky číslo 4, bych nevybrala nic, ale musím špatně sestaveno

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne každý, kdo věří v Boha, musí nutně chodit do kostela a patřit k nějaké církvi.

ne, každý ať si žije jak chce, ale ať přitom neobtěžuje ostatní

Ne.

Nejsem rozlobena na cirkev i kdyz ji provazeji skandaly. Neni to selhani cirkve, ale jednotlivcu. Krestanske myslenky jsou krasne a ja k nim vzhlizim.

Nejsem věřící, ale žiji v prostředí vytvořeném křesťanskou civilizací, tudíž uznávám křesťanské morální hodnoty. Věřící člověk se může ve chvílích zoufalství obrátit na Boha, nevěřící to má těžší - musí si pomoci sám :-)))

nejsem vyloženě nevěřící, myslím si, že možná někde něco je, asi trochu věřím na osud a další život po smrti, ale rozhodně mi to nijak neovlivňuje život, to že jsem šťastná je příčinou toho, že já sama udělám něco dobře, nebo neudělám, jsou to jen mé zásluhy. Na peklo ani nebe nevěřím, přijde mi to všechno takové přehnané.

Nemá cenu někomu vštěpovat svůj názor, pokud někdo věří, ať věří a chová se tak jak je mu podle mysli. 100 lidí = 100 názorů

Nemám nic proti náboženství, i když jeho koncept neschvaluji, vadí mi církev jako instituce.

Nemám příliš ráda církve jako instituce, myslím si, že pokud má člověk víru a chce v něco věřit, dokáže to i sám bez těchto institucí, ze kterých příliš dobrého nevzešlo, dobro je v lidech, ne v institucích. Také mi vadí přílišný fanatismus a také to, když člověk věří všemu, co mu jeho církev káže a nesnaží se nad věcmi sám zamyslet a utvořit si vlastní názor. Ať každý věří, čemu chce, důležité je nevnucovat svou víru ostatním a nikoho jí neohrožovat. Pravdivost naší víry se snad později ukáže.

Nemám ráda fanatizmus a nesvobodu v jakékoliv podobě.

Nemyslím si že v křesťanství je rovnoprávnost. Většina páterů a kazatelů je natolik obdařena ostatními věřícími, že ani nevím jestli si toto poslání zaslouží.

Nenechej si vzít svoji víru :-)

Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Tato věta je demagogie. Jak může někdo napsat, že všichni zhřešili? Co když někdo nezhřešil? A takhle je toho v Bibli více. Jak potom mohu věřit???

Nepleťte si pojmy s dojmy.

Nepodléhejme pesimismu.

Nesnažte se nutit lidem, kteří mají jiný názor na víru své názory!

nevadí mi víra v Boha ani věřící lidé, nemám ráda církev jako instituci, protože si myslím, že manipuluje s lidmi a snaží se je ovládat

Nevím

Nic proti církvi a jakémukoli náboženství nemám, nelíbí se mi jen, když někdo napadá mou "nevíru".

nic se nemá přehánět

nie

Nikomu neberu jeho víru, ale ať mi jí nikdo nevnucuje. Byl to docela záhul být s věřícím přítelem. Ale důvodem rozchodu nebyla rozdílnost vyznání.

No dobře. U mě se katolíci zdiskreditovali už dávno-dávno, nicméně musí se uznat, že jim taková diskreditace trvala tisíc let, a za tisíc let se i v sebelepší společnosti urodí občas černá ovce. Reformace má můj respekt, ale pořád mám trochu pocit, že křesťanství (nejen katolicismus) si nějak nezvyklo, že už není tak jednoznačně u kormidla a že máme svobodu vyznání. Viděla jste někdy, aby se někomu svou víru jen tak na ulici cpali řekněme hinduisti? (jistě, uvědomuju si, že historicky u nás mají hinduisti o něco menší slovo)

otazka cislo 18 nikdy sem o zadne neslysela

Otázka č. 4 je špatně nastavená, chtěl jsem ji ponechat nevyplněnou, ale v tom případě nelze dotazník odeslat.

Otázky v dotazníku jsou pro člověka, který se nad tématem zamýšlel z pohledu ateisty (a za účelem tohoto poznání nabýt se pokusil šířeji se o problematice informovat), zbytečně zjednodušeně návodné. Můžu Ti o tom případně napsat víc (nebo pokud mi chceš něco vzkázat jako ateistce), můj e-mail je: anitram2@seznam.cz.

podívejte se na křesťanství také kriticky, nebuďte všichni tolik zaslepení a svázaní

pokoj tobě

pokud jste křesťanka, asi Vás mé odpovědi raní

považuji to za zbytečné a mrhání časem. Náboženství a víra je pro slabochy.

Považuji za dobré majetkové urovnání s církvemi - tedy především coby dotažení principu sekularizace (státu, ne společnosti). Myslím, že duchovní rozvoj je důležitý a i když osobně nejsem členem žádné církve, myslím, že by zde jejich "nabídka" být měla. Neměl by to ovšem být stát, kdo by se v tomto měl angažovat - sponzorování by mělo být přímé, tedy přímo úměrné počtu a štedrosti členů církve.

Pral bych si, aby si tyhle dobrovolny spolky fanatiku prestal financovat stat z mych dani

Přečti si hodně (věnuj alespoň několik hodin) o LSD, někdy v pěkném počasí a s někým dalším věřícím to dejte (je potřeba sehnat kvalitní vzorek). Otevře ti to mozek natolik, že na náboženství dostaneš uplně nový pohled. Neříkám že přestaneš být křesťanka, ale spousta věcí se v hlavě srovná. Stejně jako mě. Doporučuji.

příliš zdlouhavý dotazník !

Rád bych Vám popřál mnoho úspěchů do budoucna.

radši ne

Respektuji křesťanství, stejně jako jiné náboženské společnosti, lidé potřebují něčemu věřit. Ale osobně upřednostňuji víru v reálnější věci - v sebe sama a v to, že se musíme spolehnout jen sami na sebe a nést sami odpovědnost za své činy.

skoda ze nas neni vic

Snad jen, že bys neměla takhle upozorňovat, že jsi křesťanka. Lidé potom nenapíší nic tak upřímně, jako kdyby to nevěděli. Pokud by sis chtěla popovídat, nebudu mít nic proti. Profanatica@seznam.cz

snad jenom to, že tento dotazník je většinou příliš sugestivní, ale chápu, že jde o citlivou problematiku a je těžké vybrat vyvážené možnosti odpovědí. Např. u otázky č. 4 bych já osobně nevolil žádnou možnost.

spíš bych se chtěla vyjádřit k sobě, abych vám nezkreslila výsledky;) nevím jestli jsem cílený recipient této ankety. vyrůstala jsem v naprosto ateistickém prostředí. k víře mě něco přitahuje téměř celý život, ale za věřícího se stále nemohu považovat, prostě zatím nemohu uvěřit.V současné době názor, pochopení či cestu hledám aktivně - rozhovory s věřícími přáteli, návštěvy setkání, četba bible. Rodina se na to netváří příliš pozitivně.

Spoléhejte se někdy na vlastní myšlení

spousta lidi, co znam a hlasi se ke krestanstvi, berou nabozenstvi pouze jako pozu, stejne tak znami ci kamaradi hlasici se k buddhismu.

stůjte si za tím, čemu věříte, případně nevěříte, a nikomu svůj názor ohledně víry nenuťte, protože to stejně nemá cenu

Ten dotazník je bohužel psaný vyloženě z pohledu věřícího člověka a samotné odpovědi na mě občas působily zavádějícím způsobem-to na obě strany, u 4., 13. otázky by bylo potřeba asi více alternativ. Moc pozitivně ale hodnotím vůbec snahu o pochopení problematiky "věření v něco". V rodině mám hodně věřících, chodí do kostela...sama ale v Boha nevěřím. Spíše na principy, na kterých všechno funguje.

ten dotazník je špatně situovaný, niž by se mě na začátku někdo zeptal zda jsem věřící, tak si tady celou dobu pohrává s otázkami tak, že mi je pokládá jako že jsem nevěřící

Ten dotaznik pusobi jako od nekoho, kdo bud nevi o krastanstvi naprosto nic, nebo naprosto nic nevi o nevericich.

Ten test mi připadá sem tam zavádějící, chybějí odpovědi, se kterými bych se mohla ztotožnit. Např. jestli půjdu po smrti do nebe nebo do pekla - co já vím, to je na Bohu.

tento dotazník se mi líbil, chválím

Too stupid to understand science? Try religion!

U otázky číslo 4 chce test zaškrtnout nějakou odpověď (přestože ve znění se píše, že nemusím volit žádnou) TZN. MOJE ODPOVĚĎ NEPLATÍ! ZAŠKRTNUL JSEM JI JENOM ABYCH MOHL ODESLAT DOTAZNÍK!

V dnešní době přežitek, ale věřím, že někdo může být díky víře ukotven a šťastnější

v otázce číslo 4 je možnost nezvolit žádnou možnost, ale při odeslání hlásí formulář chybu. Proto jsem musel zvolit poslední variantu, i když s ní nesouhlasím. Prosím o opravu :-) Děkuji a ať se daří!

V otázke č. 18 chýba možnosť, keď niekto nevie/ nepočul o žiadnej cirkvi z uvedených.

Vám bych ráda sdělila, že pokud se ve svých názorech na Vás jako křesťany obecně, mýlím, nebo zda jste zažila jiné jednání, omlouvám se Vám. Ale v osobním životě mám spíše výše popsanou zkušenost. Pro mě je zkrátka interpretace Bible tak jak se hodí církvi příliš svazující - ačkoliv jsem ji nečetla celou, takový mám prostě názor.

Vaše víra je vaše věc. Nevím zda Vy také tlačíte všechny do víry nebo je tolerujete. Moje zkušenost není dobrá. Jiná křesťanka všechny do své víry tlačí, ale když příjde na lámání chleba tak se podlé svých názorů nechová.

vcelku ne

Věř v Boha, ale nevěř v církve!

Víra je něco mnohem hlubšího než náboženské vyznání. Ztratit víru pro mě znamená doslova "odpadnout od života", ztrátu určitého náboženského vyznání ale vnímám jen jako posun, který na podstatě samé nic nemění. U křesťanů mi vadí právě to, že mají sklon zaměňovat náboženství (které je jen jakousi formou) za tuto podstatu.

Víra v Boha nebo boha se podle názoru mnohých musí často vázat s některou z církví. Já dá se říct věřím, přesto mám k církvím jakožto náboženským institucím vesměs negativní vztah. Charita je jediné, za co jim mohu dát plus.

Víru považuji za dar, kterého se mi nedostalo. Jsem materialista, živé organizmy považuji za součást života planety Země. Jejich vznik, existenci, životní projevy i zánik si vysvětluji znalostmi chemie, biologie a fyziky. U otázky č. 4 nevěřím žádné z možností, ale bez označení alespoň jedné nebylo možné dotazník odeslat.

vzhledem k tomu, že tě neznám, nevím jak by jsi reagovala a nechci tě nějak neúmyslně urazit tak se k tomuto tématu radši vyjadřovat nebudu

You were born this way, so keep going..

Zajímala bych se více o biologii či historii. V obojím je bezpočet důkazů o neexistenci jakéhokoliv Boha.

Zajímalo by mě, jak může Bůh dopustit, že křesťan nebo lépe řečeno přímo kněz fyzicky i psychicky obtěžuje malé děti, hlavně chlapečky...je toto správné křesťanské chování??? tohle Bůh dopustí? co je tedy potom On/Ona sám?

Zajímavý nápad na průzkum, ale v jeho průběhu jsi mě dost naštvala otázkami s výběrem možností a protože se mi nechtělo zaklikávat pořád jiné, volila jsem agresivnější odpovědi. Proč jsi nepoužila možnost doplnit vlastní odpověď?

zij a nechej zit