Vyplňto.cz > Průzkumy > Archiv výsledků > Sci-fi otázky: Dilemata, která nebudete muset nikdy řešit?
Sci-fi otázky: Dilemata, která nebudete muset nikdy řešit?
→ Hrajete nebo byste rádi hráli nějakou kolektivní hru? ←
(veřejné výsledky, cca 1 minuta)
Základní údaje o provedeném průzkumu
Autor průzkumu: | Marek Demčák |
---|---|
Šetření: | 23. 06. 2020 - 01. 09. 2020 |
Počet respondentů: | 430 |
Počet otázek (max/průměr): | 13 / 8.3 |
Použité ochrany: | žádné |
Zobrazení otázek: | celý dotazník najednou |
Návratnost dotazníků: | 60,8 % |
Návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků. Jedná se o orientační údaj, který nebere v potaz ty oslovené respondenty, kteří ani nezobrazili úvodní text (neklikli na odkaz na dotazník). | |
Průměrná doba vyplňování: | 00.06:39 |
odpovědi & grafy segmentace závislosti zdroje dotazník citovat |
Úvodní informace zveřejněné respondentům
Dobrý den,
okurková sezóna dorazila i na Vyplnto.cz, a tak jsem pro Vás připravil takový menší "sci-fi" dotazník k zamyšlení. Užijte si ho :-)
PS: Chodíte-li na Vyplnto.cz již opravdu dlouho, tak jste tento dotazník již možná kdysi vyplňovali - jedná se o "reedici".
Marek Demčák
provozovatel Vyplnto.cz
Odpovědi respondentů
1. Počítač Vás vybral jako nejvhodnějšího kandidáta na absolvování zkušebního letu daleko za hranice naší sluneční soustavy. V průběhu letu budete moci audiovizuálně komunikovat s lidmi na zemi, Váš let bude pečlivě sledován médii (budete mít i vlastní "reality show" v televizi), na cestu budete mít dostatek jídla a pití do konce Vašeho života, ale již nikdy se nevrátíte zpátky domů a nebudete si moci vzít s sebou nikoho dalšího. Jdete do toho?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
ne, ani za 30 milionů pro mé blízké do toho nejdu | 360 | 83,72 % | 83,72 % |
ano, ale chci 30 milionů "bolestného" pro mé blízké | 35 | 8,14 % | 8,14 % |
ano, je to nabídka, která se neodmítá | 23 | 5,35 % | 5,35 % |
ano, ale chci 10 milionů "bolestného" pro mé blízké | 8 | 1,86 % | 1,86 % |
ano, ale chci 1 milion "bolestného" pro mé blízké | 4 | 0,93 % | 0,93 % |
2. Prostor pro komentář k předchozí otázce:
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
"Reality show" v televizi... ne, děkuji. Bejt někde jak opice v ZOO...
30.000.000.000 USD. Vždy jde jen o prachy.
A čím by byla vyplacena moje bolest? Ostřihnutím od všech a vysláním do vesmíru? Ztrátou soukromí? Pche.
ano, ale bez reality show
Asi bych do toho nešel, ale ne kvůli mým blízkým, nebo penězům, které by dostali, pokud bych nějaké blízké ještě měl. Prostě vidina osamocené cesty v uzavřeném prostoru po zbytek života, bez možnosti vyjít si do přírody a podobně, bez přímé sociální interakce, byť pro mne je vzácností, bez zvířat, rostlin, větru, slunce, a také pohodlného soukromí vlastního domu bez kamer a mikrofonů, je příliš ponurá. K samotnému cestování vesmírem a podobně pravděpodobně budou k dispozici další otázky, takže se zde nebudu zatím vyjadřovat obecně :) Snad jen pro jistotu, rád bych někam letěl, případně třeba i "kolonizoval" nějakou stanici či planetu, ale raději asi s možností návratu na Zemi... I když nevylučuji, že v pokročilé fázi kolonizace, kdy už by cílem byla masivní infrastruktura, vegetace, zvířata atd, a další lidé, bych možná kývl i na cestu bez návratu...
Asi bych se zbláznila z té samoty. 30 milionů je směšná částka za obětování kvality vlastního života
Bez osobního kontaktu s milovanými bych se zbláznila a ještě v přímém přenosu. Děkuji, nechci.
Bylo by to promarnění života, který mám, chci ho žít
chyběl by mi sociální kontakt, asi bych se uhonil k smrti
Chyběla by mi svoboda v tom, co chci zrovna dělat a s kým, možnost chodit na milovaná místa atd. Cestu bych přenechala někomu dobrodružnějšímu.
chybělo by mě obejmutí dětí
jako bezdětná bych neváhala a volila odpověď a)
Jako introvertovi je mi představa vlastní reality show velmi proti srsti.
jednou jsme vydržel sám 3 dny
Ještě jsem neletela
Jo, kdybych byla mladá, to bych se hrnula víc...
kdybych byl sám a neměl dítě jel bych i zadarmo
kdybych neměla děti, beru to hned :-)
Klíčovým problémem je "daleko za hranice sluneční soustavy". Bez přesnějšího určení otázka postrádá smysl. Není příslibem, že zažijete cokoliv, kromě nejlépe střeženého vězení na doživotí.
klidně zdarma, ale bez těch serepetiček kolem
Lepší žít vlastní život, než někde v krabici v mezihvězdném prostoru
lol 30 milionů, naučím se programovat a mám to za 20let.
mám ráda svůj klid
Mám své sociální vazby a potřeby.
Možno keby so mnou mohol ísť aspoň jeden človek
Museli byste doživotně zajistit celou moji rodinu a to ještě před mým odletem,abych si byl jist,že budou v pořádku a tím letem je zajistím všechny až do jejich smrti.
Mý blízcí by si to určitě nepřáli
na čo by boli peniaze, ak sa nemôžeš vrátiť... o čom by bol život... len prežívanie, pokiaľ by neprišla psychická porucha z nedostatku sociálnych väzieb/choroba
ne, nikdy, nedovedu si představit pobyt ve vesmíru - nesnáším malé prostory, nesnáším podzemí a nesnáším vesmír, mám ráda pobyt na zemi, případně na hladině vody, případně ve vzduchu v letadle, a spoustu slunce a čerstvého vzduchu, ve vesmíru bych se asi zbláznila a bylo by mi jedno, jestli jsem na orbitě nebo v jiné galaxii
Nedokázal bych opustit své blízké - rodinu, děti.. Do vesmíru bych se vypravil rád, ale ne za takovýchto podmínek. Nehledě na to, že dle zadání otázky by tento zkušební pilot - ač na lodi sám - zřejmě ztratil veškeré soukromí.
Nedokázala bych žít navždy už sama.
Nechtěla bych být do konce života sama
Nechtěla bych opustit Zemi
nejsem dobrodruh a blízkost mé rodiny je mou velkou psychickou oporou v životě, těžko si představuji, že bych s nimi do konce svého života komunikovala jen audiovizuálně a nemohla bych je obejmout či podobně
Někdo by musel zabezpečit rodinu, tak ty peníze jsou malá daň za můj život.
Nemám moc rád lidi, ale bejt úplně sám je taky docela drsný, už jenom kvůli potřebě lékařské asistence apod. Kdybych neměl rodinu, tak bych nad tím (za předpokladu, že bych nebyl součástí nějaké trapné reality show) možná i uvažoval.
Neopustila bych přítele
nevidím v tom smysl, letět sama
Nikdy bych do ničeho takového nešla, nevím, co bych z toho měla.
nikdy bych své blízké neopustila, za žádné peníze
Otázkou je, jestli by to byla regulérní vědecká expedice (ano) nebo placená reality show pro egocentriky (ne)..
Otázkou je, zdali by příbuzní nebyli opačného mínění a nerozhodli za mě...
peníze nejsou všechno
Pravděpodobně ano, nicméně je zde příliš málo informací pro rozhodnutí se.
Pro mě, jako společenského člověka, je to absolutně nepředstavitelné. Navíc si myslím, že bych se sama na kosmické lodi zbláznila a z létání mám strach.
půjdu do toho i zadarmo, ale pro vlastní zážitek, chci pouze kontakt s vlastní rodinou a vědeckou komunitou. Odradila mě ta sledovanost a reality show.
Rozloučila bych se a letěla. Nepatrim do tohoto světa.
Samota je hrozná věc.
To je forma popravy.
To, co bych nevydělal v práci, to chci x-krát jako kompenzanci pro blízké
Tyto ambice nemám.
Už bych se nemohla dotknout svých blízkých.
Už jsem dost stará a tím budou aspoň zajištěni mí blízcí
V mládí bych to asi bral, nyní jsou už mé hodnoty jinde.
Volim odpověď ne, ale z jiného důvodu než je zde v nabídce. Podoba reality show je zcela nepřijatelná a také ta skutečnost, že člověk je vyslán na takovou cestu sám.
Vyděsila mne vlastní reality show.
wot
z té samoty by mne hráblo kdybych neletel sám tak i zadarmo
Za 10 milionů pohodlně nevyžijí, to stihnu během života vydělat taky.
Zájem médií časem odpadne. A osamění je věc hrozná.
Záleželo by na mém momentálním psychickém rozpoložení. Ještě před měsícem jsem žila v beznaději ze ztráty blízkého člověka a bez chuti k životu. Tehdy bych neváhala a zvolila první možnost jako zajímavý způsob "sebevraždy". Nyní se objevila jistá naděje, že ještě všechno není úplně ztraceno. V současném stavu bych nabídku nepřijala ani za peníze (proto nyní volím poslední možnost), ale těžko říct, jak se situace bude vyvíjet nadále.
Záleželo by na tom, zda bych nějaké blízké měl nebo bych byl člověk, co ztratil úplně vše a tudíž by takovým letem dal svému životu nový smysl. Byl by ovšem zážitek zažít stav bez tíže na oběžné dráze.
Zemský život se strastmi a radostmi je krásnější než všechny peníze světa
Ztracený život.
žádné blízké nemám, takže odměna pro někoho jiného je pro mě bezpředmětná
Že budu mít dost jídla a pití do konce života? Ale jak vědí, jak dlouho budu žít? Ale stejně by se mi hrozně stýskalo po dceři.
3. Byla vynalezena speciální vysoce výživná pilulka, kterou stačí sníst, a máte dostatek živin na celý den. Kromě snězení jedné pilulky denně stačí vypít cca 2 litry tekutin, tak jak jste zvyklí. Nevýhodou je, že po snězení pilulky ztratí Vaše střeva navždy schopnost zpracovávat pevnou stravu, tedy budete se muset při jejím užívání vzdát běžného jídla (bylo by Vám z něho velmi špatně). Výroba pilulky je nenáročná, ekologicky šetrná a není při ní zapotřebí zabíjet žádné živočichy. Při jaké nejvyšší ceně pilulky byste se vzdal(a) normálního jídla a živil(a) se jen pilulkami?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
nabídku pilulky bych s díky odmítl(a) a zůstal(a) bych u normální stravy | 324 | 75,35 % | 75,35 % |
max. 100 Kč / pilulka (celkové náklady na Vaši stravu za měsíc by byly cca 3000 Kč) | 33 | 7,67 % | 7,67 % |
max. 50 Kč / pilulka (celkové náklady na Vaši stravu za měsíc by byly cca 1500 Kč) | 31 | 7,21 % | 7,21 % |
klidně i více než 100 Kč / pilulka (den) | 25 | 5,81 % | 5,81 % |
max. 10 Kč / pilulka (celkové náklady na Vaši stravu za měsíc by byly cca 300 Kč) | 17 | 3,95 % | 3,95 % |
4. Prostor pro komentář k předchozí otázce:
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
A byl by vyřešen problém s jídlem/vitamíny. Reálnou stravu bych si mohl dál vychutnávat - buď bych jednou za čas přežil to "velmi špatně" nebo by bylo řešením požvýkat a vyplivnout (stejně si z jídla užíváme jen chuťové vjemy).
A tož cpát se prášky.... :-(
A vzdát se řízku s bramborovým salátem? .... ani náhodou
Ale iba prípade, že jediný vedľajší účinok by bol, že mi je zle z jedla.
Ani omylem. Abych si už nikdy nemohl pochutnat na dobrém jídle? Do toho bych nešel ani kdyby mi za to zaplatili třicet milionů jako v minulé otázce, natož abych za to ještě platil.
Ani ted kvuli me neumiraji zadna zviratka!!!
Bez zničení střev bych do toho šla hned, neustálé shánění jídla je opruz.
Být závislá na dodavateli pilulek je pro mě nepřijatelné.
Byýt závislý na takovéto piluce = být závislý na někom, kdo ji vyrábí. Do něčeho takového bych dobrovolně nešel.
Cena musí vynahradit nemožnost nahrazení tohoto typu stravy.
co bych z toho života měl? občas by se to hodilo třeba když bych měl málo času (ale jen jako klon.)
člověk má pupek, střeva a ...rdel a měl by je používat. Tečka
Dle mého toto je pravděpodobná blízká budoucnost. Jinak nelze vyřešit etické problémy živočišné výroby.
Dokud nebude s příchutí šťavnatého steaku a 0.8kg velikosti není pro mě zajímavá.
hodně velké scifi,aby to byla pravda
hubnout a neztrácet čas a peníze za jídlo a vaření
chyběla by mi ta chuť jídla
jaká je záruka, že pilulka nepřestane být k dispozici
Je otázka, jestli by mě ta pilulka dokázala i zasytit. Pokud ne, pak bych zahnání pocitu hladu pevnou stravu potřebovala.
jídlo je i požitek, ne jen palivo
Jídlo je i pro radost.
jídlo je láska
Jídlo je má vášeň.
jídlo je mojí vášní, ale umím si to představit v tom krajním případě, kdy by na tuto možnost přešla většina obyvatel planety z důvodu obnovy "systému" - myslím to tak, že by se nic nepěstovalo takže by se nic chemicky neošetřovalo a dal by se čas, aby se země mohla obnovit a "zregenerovat"
Jídlo je požitek, ale kdyby ty 2 litry tekutiny mohlo být pivo nebo víno, tak do toho jdu.
Jídlo je především potěšení, do pilulky nejdu.
Jídlo jím kvůli chuti a jako příjemnou společenskou událost, výživa je pro mě vedlejší. Než jíst něco jenom na zahnáni hladu, radši nejím
Jídlo patří k potěšení života - proč se ho vzdávat?
Jídlo zbožňuji, hlavně steaky, česnek, cibuli a jídlo si vychutnávám.
Jistým způsobem jsme na tuto pilulku dávno nevědomky přešli. Cokoliv vezmete do ruky, je plné náhražek, pijeme pivo bez alkoholu, kávu bez kofeinu, jíme hamburgery bez masa a podobně je to i v jiných oblastech života. Lenost a požitky jsou paradoxně pohonem civilizace a důsledky přechodu na takové stravování by znamenaly i kolaps části ekonomiky a paradoxně zvýšení životních nákladů v oblasti daní, protože zemědělství a zpracovatelský průmysl by trvalo dlouho převést do jiného sektoru, zalesnit pole atd.
Jsem požitkář
kdyby bylo možné libovolně střídat pilulku a normální stravu (např. v práci/o pracovních dnech jíst pilulky, ale snídani/večeři/jídla o víkendu mít normální), pak bych ji ráda využívala, klidně i kdyby stála 200 nebo 300 Kč, ale ne pokud by to znamenalo, že přestanu úplně jíst normální jídlo, na to příliš miluju své veganské saláty a požitek z konzumace dobrého jídla - ale možná za tu protikompenzaci uvedenou u první otázky bych do toho šla :)
Kdyby měla alespoň rozličné chutě;) Vzdyť chuť je jeden ze smyslů! Mělo by nějaké následky vzdát se jednoho smyslu?!
Když už jím, tak kvůli jídlu jako takovému. Pilulka nikdy nenahradí pocit toho, že si dávám něco dobrého.
Mám ráda jídlo a různé chutě, nechci se o to ošidit.
Mám ráda jídlo, žádná pilulka to nenahradí.
mám ráda pestrost stravy a ráda poznávám i neznámá jídla v cizině
miluju jídlo
My, gurmáni pilulkami opovrhujeme
na jídle víceméně nejvíc miluju jeho chuť a možnost ho jíst, neumím si představit bez toho žít :D
Nabídka pilulky na nasycení na celý den je lákavá. Jelikož jsme alergická na laktózu, ořechy a další potraviny, vyřešilo by mi to problémy s jídlem a s přemýšlením, co si uvařit. Na druhou stranu bych se tím pádem musela vzdát sladkého a čokolády, kterou miluju... Dobrá otázka na zamyšlení. Ale stejně bych pilulku odmítla.
nápad dobrý ale jezení jídla je sociální aktivita, při zapití pilulky si s kolegy půl hoďky nepokecam
něco takového je pro mě noční můra
Několik let bych nejspíše situaci okolo pilulky sledoval a až bych měl větší přesvědčení o tom, že ta volba nepřináší nic horšího než co je psáno, tak bych možná přesedlal. Kdyby byla otázka ohledně peněz, tak bych se bál, že to převezmou nějací borci a změní prodejní cenu z 100kč na 10 000kč.
Nemohu si odepřít tatarák nebo grilovanou krkovici,...
Není nad grilovaný sýr. Pokud by se jednalo o pilulku s příchutí, byla by to jiná. Navíc nepiji jen vodu, ale ráda si dám např i víno, či aperol, kde je i ovoce.
Není nad pořádný steak se zeleninou.
není to přeci jen o živinách, ale též o pocitu hladu, chuti atd.
Nerada bych se vzdala pestrosti, možnosti volby a nezávislosti v stravování. Pilulku bych zvažovala jen pokud by v rámci celého světa drasticky vymizely zdroje obživy.
Nesmysl proti přírodě
nestal bych se otrokem výrobce pilulky ani kdyby byla zadarmo z bezpečnostních důvodů, nepřipravil bych se o potěšení z chuti a možnosti jíst jídlo. Chyběla by mi možnost kousat, zkoušel jsem krátkodobě živit se nouzovou trvanlivou stravou jako příprava na krizové situace a nemožnost kousat pro mě byla větší problém, než jednotvárná nepříliš chutná strava v menším množství.
nevěřím na pilulky
Nikdy bych se nevzdala sushi...
O náklady vůbec nejde, jídla bych se nikdy nevzdala.
Odpadla by mi povinnost jidla kdyz tělo citi hlad a ušetřilo by mi to spoustu starosti coz je velké plus
Opět otázka s velikým háčkem :D Pokud bych se nemusel vzdávat běžné stravy alespoň pro potěchu z jídla, chuti atd, ale mohl bych ho plně nahradit pilulkou, ovšem bez onoho nevratného procesu, pak bych po ní skočil okamžitě :D Ale vzdát se úplně a navždy jídla... To bych asi "nedal" :) Cena pilulky by měla vliv jen v případě, že by byla výrazně vyšší, než cena běžných potravin na stejné období... Za tu stokorunu denně by to ještě nebyl problém... Cokoliv níž je super :)
Pilulka bez chuti mě nezajímá :D
Pilulku beru jen pokud bych pak zhubla. :-)
Pilulku bych klidně přijala, s to i za daleko vyšší cenu, ale jen při současném zachování běžné stravy.
Pilulky nejsou přirozeným zdrojem potravy. Myslím, že nezabíjením živočichů by se narušil ekosystém, rovnováha.
Pokud by byla nouze o pevnou stravu, tak bych nad tím uvažoval. Jinak ale není přece nad čím přemýšlet :)
pokud by se opravdu přestala chovat hospodářská zvířata, určitě ano...
potěšení z jídla se nevzdám nikdy
Požitkář se prostě dobrýho jídla a pití nevzdá za žádných okolnosti.
pro mého crohna by to bylo ideální :) a jídlo bych třeba jen ochutnala a vyplivla
Pro takovéto rozhodnutí by mne nemotivovala cena, ale zachování lidstva.
proč být závislý na výrobci pilulky?
přijít o chuť klasického jídla? nikdy!
Rada bych to vyzkousela, ale kdyz by to bylo "nevratne", tak bych to ozelela, nedokazu si predstavit, ze uz bych nikdy neochutnala "normalni" jidlo (jim ho velmi rada
S díky odmítám. Co by v případě vynalezení této pilulky dělali všichni lidé, pracující v potravinářském průmyslu?
Stal bych se moc závislým na výrobci pilulky.
Stala bych se radši veganem.
steak a pivo žádná pilulka s vodou nenahradí ...
teda fuj.
to by se nemuselo nakupovat, připravovat jídlo, vařit, mýt nádobí... to by byla bomba!
To by se to krásně hublo. :)
Uvedla jsem odmítnutí pilulky, ale při finálním rozhodování bych zohlednila jak svůj věk (tj. kolik let bych se pak musela živit pouze tímto způsobem) a také aktuální situaci, ve které se lidstvo a příroda nachází (zda vůbec budou kvalitní potraviny a jídlo ještě běžně k dispozici).
Vyhoří fabrika na pilulky a umřu hlady :-(
z jídla mám požitek
za předpokladu, že nějaké jiné jídlo existuje
Záleží, pokud by se po ní hublo (oproti klasickým dietám) a jak by chutnala.
Záleží, zda by pilulka eliminovala i pocit hladu. Bylo by poměrně kruté dostat všechny živiny, ale mít věčně hlad. Pokud by toto bylo vyřešeno, asi si umím představit, že bych oželela výtečnou chuť dobrého jídla a šla tou cestou prakticky prospěšnou pro mě i okolí.
zmizli by zvieratá a rastliny ktoré človek pestuje pre spotrebu/stara sa o nich... z akého dôvodu má 1 rastlina/zviera vyššiu cenu ako iná?
značka ideál i potlačit chuť na jídlo, jinak je to kontraproduktivní. Toho času, věcí a místa, co člověk ušetří!- odpadnou nákupy nákupy jídla, vaření, mytí nádobí, není potřeba kuchyň ani nádobí...
žijeme pro to abychom jedli
5. Váš spolužák ze základní školy se stal ministrem a na školním srazu Vám nabídl, že můžete u něj pracovat. Faktickou náplní Vaší práce bude pouze "předstírat práci" - nosit po budově šanony, občas je otevřít, něco v nich přečíst nebo třeba podtrhnout, ale rozhodně nebudete dělat nic užitečného. Vše bude přitom zcela legální, pouze při práci budete mít zákaz vykonávat jinou činnost (tzn. nebudete moci být zaměstnán(a) ještě i někde jinde a nebudete moci při práci podnikat). Za jaký nejmenší plat byste na takovou nabídku kývnul (kývla)?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
alespoň 60 000 Kč hrubého | 132 | 30,7 % | 30,7 % |
takovou "práci" bych i za 60 000 Kč hrubého odmítl(a) | 131 | 30,47 % | 30,47 % |
alespoň 40 000 Kč hrubého | 71 | 16,51 % | 16,51 % |
alespoň 30 000 Kč hrubého | 66 | 15,35 % | 15,35 % |
alespoň 20 000 Kč hrubého | 26 | 6,05 % | 6,05 % |
klidně i za minimální plat (cca 10 000 Kč hrubého) | 4 | 0,93 % | 0,93 % |
6. Prostor pro komentář k předchozí otázce:
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
+ práce na černo
100k čistá ruka a mohl bych se při té práci vzdělávat bez omezení, tzn, mohl bych nosit sluchátka a v šanonech učivo.
20000 HRUBÉHO JDE.
Ale bylo by peklo takhle vydržet celé čtyři roky!!!
asi by mě z té nudy a prázdnoty "kleplo", ale za ty prachy bych to zkusila
asi bych to zkusil, ale 100% bych to dlouho nedal...
By me svihlo z takove prace..
Bych se unudila. Nebo bych si mohla během práce číst? Tak to pak i za 30 tisíc.
Byla by to třeskutá nuda a chyběl by mi pocit, že jsem užitečná.
Byla bych tam na relaxaci a pak se zrealizuji při péči o vnoučata a vlastní domácnost a zahrádku
Dělala bych i za méně, ale pracuji jako zdravotní sestra a svoji práci fakt miluju, tak bych potřebovala k motivaci i ty peníze ;-)
Dostávat zaplaceno za možnost infiltrace vládního subjektu? Haha, že se ptáte...
hlavni dilema neni ani tak vyse platu, jako zbytecne plytvani statnimi penezi
Hodně ošemetná otázka - momentálně jsem student, který "honí kačku kde se dá," takže by mi práce, kde se nic neděje celkem bodla a brala bych ji klidně i za dvacet tisíc. Ale hádám, že by se to velice brzy omrzelo.
I tak by mě to po chvíli nejspíš přestalo bavit.
Jako prázdniny na určitý čas ... Jen nevím, jestli až 4 roky. 2 by byly tak akorát;)
Je to úsměvné, protože spolužák z VŠ skutečně jednu dobu ministrem byl. (Ne v ČZ ale na Slovensku). A nic mi nenabídl...
jeden měsíc nudy v práci mi bohatě stačil
Kdyby to bylo rok, tak bych to za 40 hrubého dělala, dýl by mě hráblo předstírat nicnedělání.
Když by se dalo zašít a dělat si věci, co se dají dělat n počítači - vzdálená správa neofiko, kompilace hudby, streamování her atd. tak bych do toho šel.
Když už budu tak exponován, tak ne zadarmo.
když už nuda, tak za lepší peníze
Krásná cesta k existenciální krizi. Děkuji, nechci :).
Mně by to nebavilo. Museli by s platem přitvrdit.
Možná za 100 tisíc, polovinu bych si nechal a druhou bych dával pravidelně na charitu. Sice by mě ta práce s*ala, ale nebylo by to jen nesmyslné nic nedělání bez užitku.
Musel bych mít ještě další zajímavou a zábavnou činost.
na jednu stranu by za takové "nicnedělání" člověk nemohl moc očekávat, já osobně bych se ale v této práci tak nudila, že bych dost trpěla, proto tak vysoká odměna
ne že bych do toho někdy šla, ale 60 000 hrubého vážně není moc :D
něco podobného jsem dělala v bance, když jsem byla ve výpovědní lhůtě, 2 měsíce jsem "pročítala" vnitřní předpisy, hledala mezi klienty koho bych "navolala", dostala jsem za to základ ale když mě vyhodili, proč bych jim měla vydělávat peníze
nedělat nic je náročnější než něco dělat :)
Nemám problém mít peníze za nic
Nemám ráda lidi, kteří dělají, že dělají. Od přírody jsem aktivní člověk, který pořád něco musí dělat a jen tak nedokáže sedět, proto bych nedokázala přijmout tuhle nabídku.
Není nic horšího, než promrhaný život.
Není pravděpodobné, že ministr zůstane ve funkci 4 roky. 60 tis. je málo
Nesnáším práci, kdy neděláte nic a jen práci předstíráte.
Nic nedělat nebo předstírat nějakou pseudocinnost je pro mě náročnější než něco dělat... Bohužel mám pocit, ze na některých pozicích, především ve státní správě, to funguje velmi podobne.
nicnedělání je zabíjení času a čas je drahý
Nikdy bych nedělal nesmyslnou věc - musí mi to dávat smysl, mít výsledky, být užitečný apod.
Nikdy bych takovou práci nevzala, nemám ráda levárny a podrazy.
nuda.
Nudná práce, ale kdyby mi zaručila potřebný příjem, který teď zaručený nemám, tak bych neváhal.
Plat by musel převyšovat platové možnosti v jiných mnou dosažitelných zaměstnáních.
Podle časové náročnosti, nutnosti daleko dojíždět a podobně. Kdybych mohl tu "práci" vykonávat tady, a nemusel bych tam předstírat denně 12 hodin, tak klidně asi i za těch 10 tisíc :) Ideálně na pár hodin denně, ne každý den :D Čím více času ale musím strávit mimo domov, a čím dále musím kvůli tomu jet, tím více za to pochopitelně chci, takže právě tato dvě kritéria by rozhodla, ať už bych musel práci jen předstírat, nebo ji skutečně dělat :) I když nutno dodat, že 10 hrubého je už dnes opravdu slabota :D Ale za pár hodin denně, pár dní v týdnu... Nevím, asi kdyby to bylo v čistém, asi ano, ale v hrubém je to přecijen málo, aby člověk dnes mohl rozumně žít (když si dle zadání nesmí legálně vydělat nic jinde), tak dávám přecijen 20 hrubého :)
Pokud budu mít při této práci čas a možnost dělat vlastní koníčky, proč ne.
Pokud bych mohla působit někde jako dobrovolník bez nároku na mzdu, tak 30 000. Pokud ale není dobrovolnictví není možné, tak ani za 60000. Chci být užitečná.
Potřebuji mít více prací a více činností, jinak bych asi umřel.
Práce by mě nenaplňovala a takovou práci bych dělat nemohl.
Prace je důležitá a značná část života dospělého cloveka. Osobně musím dělat neco smysluplného, co mě baví a naplňuje.
Práci bych vzala a postarala se postupně o změnu své pracovní náplně, mezitím bych při "práci" studovala, opakovala jazyky apod. :-)
práci do prvních voleb nechci
Předstírat práci a bejt za to placenej? Takovej flek hledám celej život :-) Takže za tolik, abych z té výplaty v pohodě vyžil, minimální plat by byl příliš napnutej... tam by záleželo na tom, zda a jak často bych "dostal přidáno".
Při takové práci bych si připadala méněcenná.
Připadá mi, že takovou práci má už hooodně lidí :D pokud bych nadále doma a ve volném čase dělala něco užitečného, nevadilo by mít ji taky... Aspoň bych s těmi šanony hodně chodila a spálila nějaké kalorie...
samozrejme lákavé dostať za ,,nič" peniaze aj vyšši status ale ja by som ho z morálneho hľadiska neprial- ľudia robia čo sami kritizujú/nechcú aby robili iný....od čoho si potom iný/čestnejší... aj tak ti to zničí meno navždy
sice jsem hodně líný člověk, ale tohle "nic nedělání" by i mě osobně dost ubíjelo
Stačilo by mi 20 tisíc čistýho, nejsem náročnej :)
Šlo by i na částečný úvazek, při zachování podmínky, že nesmí být jiná výdělečná činnost k tomu? Další otázka je, zda tímto "předstíráním práce" je potřeba trávit celou pracovní dobu, nebo část prac. doby lze využít k jinným činnostem - např. zda by člověk mohl být nějakou dobu "zalezlý" ve své kanceláři a tam si dělat co chce (četba, hraní na mobilu, brouzdání po internetu, poslouchání hudby ze sluchátek, cvičení,...) nebo musí být pořád někde "vidět" jak "předstírá práci" ...
tak takové pozice jsou, znám x lidí :-)
takovou práce aktivně vyhledávám a vykonávám celý život, dělat co nejmíň a mít klid a jistotu pravidelného podprůměrného příjmu
Takovou práci bych odmítla i za 200.000,- hrubého měsíčně. Taková práce přece nemůže žádného dospělého člověka naplňovat, promarněný 4 roky života.
takovouto pseudopráci bych byla ochotna po dobu maximálně 4 let dělat za minimální mzdu 120 000 Kč hrubého s tím, že bych se po celou tu dobu velice intenzivně vzdělávala (pravděpodobně bych souběžně dělala tak dvě vysoké školy a k tomu navštěvovala několik kurzů a několikrát do týdne chodila do knihovny) a věnovala svým zájmům (cvičení, psaní, kreslení), naučila bych se zpívat a hrát na nějaký nástroj a nějaké další věci a samozřejmě bych celou dobu získávala kontakty ve firmách, abych hned po skončení této práce mohla nastoupit do skutečně zajímavé a smysluplné práce
Teď dělám něco podobného za 45 000,- Nezdá se to, ale předstírání práce je únavnější než práce samotná :-(
Teď těch 30000 Kč hrubého nemám. Nevím, jak dlouho bych to vydržela. Chci být užitečná.
To bych brala.
To bych nemohl, připadal bych si jako naprosto neužitečná pijavice.
To bych se za chvíli zbláznila. (A 60 hrubého není žádný extra plat...)
Twl... Unudila bych se tam :D Mohla bych si číst knihy?
Unudil bych se tam...
Upřímně, spousta lidí svůj čas v práci často vyplňuje nesmysly
Určitě bych totiž nebyla s rodinou, tzn. NEJSME z Prahy :-D
už jsem něco podobného absolvovala, neumíte si představit, jak moc dlouhá je 8hodinová směna
Však já se i tak nějak v takové práci zábavním.
Vydelám si více.
Vysoký plat by musel kompenzovat náklady na jinou smysluplnou činnost, kterou bych mohl vyplňovat volný čas. Pokud bych měl ovšem vizi navázání kontaktů a získání zkušeností a ambice uplatnit se v budoucnu v politice, pak klidně i méně.
za 60k+ bych podržpapíra dělal.
Za předstírání práce chci více než za skutečnou práci... Je to těžší.
Záleželo by i na ,,pracovní“ době.
Záleželo by na nutnosti být přítomna na pracovišti a případném dojíždění. Pokud by tato práce znamenala výraznou úsporu času, který bych mohla věnovat užitečným věcem (např. práce na zahradě, péče o blízké, končíky), určitě by šlo o přínos. Pokud by nešlo o úsporu času, který mohu věnovat něčemu jinému, raději zvolím přínosnější práci.
Záleželo by na okolnostech. Práce by mě nebavila. Rozvíjím své podnikání, nicméně ho rozvíjím několikátý rok při dětech a je stále nevýdělečné. 4 roky v takovémto zaměstnání by mi umožnily si pořídit dům se zahradou (manžel nás uživí, já bych živila hypotéku). Problém bych viděla ve "zotročení" - vidina podikání mi dává svobodu v tom, že nechci řešit, kolik mám týdnů dovolené a kdy mají děti jaké prázdniny. Pravda, při takovémto platu bych si mohla občas brát neplacené volno. Tato práce by pro mě ale nebyla dlouhodobým řešením a váhala jsem s variantou "ani za 60 000". Asi bych tuto práci nechala dělat manžela a podnikala bych :-D
Zato možnost do něčeho mluvit i zadarmo bych bral, ovšem podle resortu.
Zbytečné plýtvání životním časem - pracovat má cenu jen tam, kde člověk po sobě něco zanechá a vykoná něco užitečného
Zde se liší můj pohled na věc s ohledem na to, zda mám či nemám děti... bez nich bych se spokojila s nižším platem i rizikem podnikání, pokud bych mohla dělat smysluplnou práci. Pokud bych ale děti měla a chtěla pr ně finanční jistotu a maminku neutahanou z práce, pak bych se s 60.000 Kč asi spokojila a překousla, co si o zbytečné práci myslím. Styděla bych se za to, ale omluvila bych si to praktičností vůči dětem.
7. Teleportace se stala skutečností. Vědci zjistili, že hmota (včetně lidského těla) je tvořena atomy, které se skládají z protonů, neutronů a elektronů, přičemž všechny tyto prvky jsou ve skutečnosti jen určitým "zvlněním prostoru". Od toho byl jen krůček k vytvoření speciálního "mikrofonu" a "reproduktoru", který toto vlnění na jednom místě převede na elektronický signál a rychlostí světla přenese na druhé místo, kde se signál převede zpátky do podoby člověka (Vás). Může samozřejmě nastat chyba přenosu dat, která bude mít za následek Vaši smrt. Při jak velkém riziku chyby (při jedné cestě) ještě budete ochoten (ochotna) takto cestovat?
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
nikdy bych takto necestoval(a), i riziko 1 : 500 milionů je příliš velké | 133 | 30,93 % | 30,93 % |
1 : 500 milionů | 109 | 25,35 % | 25,35 % |
1 : 6 milionů | 42 | 9,77 % | 9,77 % |
1 : 25 milionů | 37 | 8,6 % | 8,6 % |
1 : 50 milionů | 36 | 8,37 % | 8,37 % |
1 : 600 tisíc | 27 | 6,28 % | 6,28 % |
1 : 10 tisíc | 21 | 4,88 % | 4,88 % |
1 : 232 milionů | 15 | 3,49 % | 3,49 % |
1 : 100 tisíc | 10 | 2,33 % | 2,33 % |
8. Prostor pro komentář k předchozí otázce:
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
1:10 tisíc je pořád bezpečnější než jezdit autem.
1:25 milionů je cca úmrtnost při jízdě autem nebo pěšky
1:25M je 4x lepší šance, než při cestě letadlem. A létám běžně.
1:600 000 je myslím bezpečnější než cestování v současnosti běžnými transportními prostředky
ale šla bych do toho v případě cestování na jiné planety např., u klasického cestování po naší planetě mi to přijde zbytečné, i cesta je zábava
Asi bych riskl i méně, protože reálně je už 1:100 tisícům velmi příznivá hodnota, která zhruba odpovídá riziku denního dojíždění autem nebo autobusem, ale přecijen takto napsané to zní děsivěji :) Myslím si, že všechno přes 1 ku milionu je poměrně dobré, a plně přijatelné :) Na druhou stranu čistě technicky, pokud by na každý milion cest jeden člověk zemřel, asi by to řadu lidí odradilo. Pravděpodobnost ale funguje naštěstí jinak, a i když já osobně jezdím autem 25 let, a mám najeto skutečně hodně (hodně přes milion), nepředpokládám prostě, že bych kdy v autě umřel :) Byť statisticky to riziko je docela velké, ale mají na něj vlvi mé vlastní schopnosti a zkušenosti, postřeh, věnování se provozu atd atd, takže v mém osobním případě považuji riziko smrti v autě za téměř nulové, byť statisticky umírá v autech denně mnoho lidí... V tomto případě ale mluvíme o riziku, které nelze nijak ovlivnit, a tak působí poněkud děsivěji... Také jde o to, zda by šlo o jednorázovou cestu, příležitostné cestování, třeba na dovolenou, jednou za rok, nebo denní teleportaci do práce a zpět, na nákup a podobně, kdy se samozřejmě riziko znásobí počtem cest :)
Auto má 40:1 miliardě. Ale při delší cestě bych šel i do většího rizika. Záleží na penězích a ušetřeným čase.
Až budu v důchodu a budu vědět, že smrt je beztak víceméně za rohem, proč tak necestovat. Ale v nynějším věku je pro mě na takovéhle cestování příliš brzo :-)
bojím se i v autě
Cestovala bych takhle jen ve výjimečných případech, rozhodně ne denně do a z práce.
Cestovala bych takto jen v nejvyšší nouzi.
Daleko nižší riziko než při jiném způsobu dopravy. Kolik lidí zemře jen při automobilových nehodách.
dám to 1:500mega ať je to 2x bezpečnější než autobus, ale motorkářum by stačilo 1:600k ;-)
Hodně by zaviselo na ostatních. Pokud by se jednalo o beznou věc, pak bych zřejmě cestovala.
Hodně jezdím po vcelé republice a teleport by se mi hodil, řízení mě fakt vyčerpává :-)cesto
Chuť to alespoň jednou vyzkouset by asi prevládla:)
I teď je poměrně velké riziko že někdo při cestování zemře...
Jako podmínku bych si však kladl nesouhlasit se všeobecnýma cintama.
jakože pravděpodobnost neni moc vysoká ale je tam
Jedním z mých dvou nesplnitelných snů je procestovat celý svět. Takhle bych měla alespoň nějakou motivaci třeba ještě něco zajímavého v životě zažít, takže bych do toho šla. A kdyby to nevyšlo, alespoň by se ukončilo mé trápení.
Jezdím v autě (40 úmrtí na 1 mld cest) i na motorce (1600 úmrtí na 1 mld cest). Pro úroveň bezpečnosti srovnatelné s IAD tedy vchází 1:25 000 000. Má-li prostředek sloužit i pro urychlení cest nyní neabsolvovaných silničním vozidlem (náhrada výtahu, cesta do obchodu, cesta přes chodbu), pak musí být řádově bezpečnější.
Jsem moc velký realista ;-)
když to srovnáte s bezpečností cest autem a letadlem...
Když už bych někam spěchala. Jinak mi dopravní prostředky nevadí a autem co možná nejezdím.
moje prababička za dob Rakouska Uherska šla několikrát pěšky z vysočiny až do Vídně. Co si nejvíce užila byla cesta...... Takže teleportace je kokotina. Dovedete si představit, že by vám někdo nabídnul, že by někdo souložil za vás ? Nebo někdo rybařil za vás a vám by jenom 2ma sekundami řekl, že už je to hotové ?
možná by se líp odpovídalo, kdybych věděla, jak velká je šance, že zemřu, když vlezu do auta, což běžně dělám, tam je podle mě riziko zdaleka vyšší
možnost sebevraždy bez námahy ✌️
Myslím, že bych to nikdy nepodstoupila.
Na stará kolena si ještě užiji nenáročného přesunu, to je hodně lákavé
někdy se bojím přejít silnici a nakonec stejně přejdu, tak co
Nepotřebuji takové riziko :D
nevím jaké je riziko smrti pro cesty autem / vlakem / letadlem, takže pokud by to zde bylo nižší, šel bych do toho
Nevím nyní statistiku dopravních nehod. Ale i toto by asi bylo bezpečnější jak jízda autem.
Nikdo mě rozkládat na atomy nebude
Nikdy jsem po teleportaci netoužila.
Pokud bude hrozit jen smrt, nebála bych se, ale nešla bych do toho, pokud by hrozilo zmrzačení.
Pokud by to nemělo žádné jiné vedlejší zdravotní účinky těch 1:232 mil. bych podstoupil.
pořád mi to přijde bezpečnější než jezdit autem :P
Předpokládám, že jízda autem je mnohonásobně nebezpečnější, než teleportace.
Při každém druhu dopravy umírají lidé, i když jdou třeba pěšky, tak je může srazit auto. Cílem by mělo být počet obětí minimalizovat. Přesto jsou lidé ochotni riskovat svůj život každý den při jízdě autem, tak proč ne teleportem?
Při mém štěstí...
Přistupuji k otázce tak, že při tomto způsobu by člověk nemohl ničím ovlivnit, zda na něj štěstí vyjde. Obecné statistiky v cestování autem/letadlem/atp. jsou samozřejmě mnohem horší, ale existuje tam stále určitá možnost ovlivnit svým rozhodováním a konáním míru rizika.
risk je i ráno vstát z potele
Rozhodla bych se podle své aktuální situace - jestli bych měla děti, partnera apod. A hlavně bych počkala, až bude teleportace dostatečně vyzkoušená :-)
Šance se odvíjí od počtu používání takového přístroje a vzhledem k rychlému a pohodlnému cestování by takový přístroj nahradil veškerou dopravu a byl by použit více než 10 miliardkrát denně. Denně by tak zahynulo cca 20 lidí vlivem chyby.
šance srovnatelná s výhrou 1.pořadí ve sportce
Tak při 1: 1 miliarda
Teleport typ "startrek" neuznávám - rozložeí hmoty a složení jinde. Cestoval bych pouze typem "červí díra", kde nedochází k rozložení hmoty, ale propojení dvou vzdálených míst prostoru mezi sebou.
Teleportaci bych ráda vyuzila, ale jen v rámci natolik technicky vyspělé civilizace, která by dokazala zajistit nulovou chybovost
Trochu nižší šance, než že umřu při pádu letadla. :)
Udělal jsem rychlou matematiku a i přesto že při podílu 1:500 miliónů ztráty skoro dosahovaly 10 000 lidí na rok (s tím, že nikdo necestuje na výlety, jen pracuje a chodí do obchodu), stále bych preferoval pozemní dopravu jen z toho důvodu, že bezpečnost můžeme ovlivnit.
už tak existuje spoustu rizik při kterých můžeme zemřít, proč k tomu dobrovolně přidávat další
Ve Stargate SG-1 to vypadá jednoduše, ale skutečnost by určitě byla jiná. Taky bych se mohla probrat vrostlá do nějakého předmětu jako ve Filadelfském experimentu. :(
Veškerý pokrok se přece musí na někom vyzkoušet, aby se "vychytaly mouchy". Věřím, že časem se riziko bude snižovat.
Všechno to vypadá jako nehorázně malá pravděpodobnost, ale oproti šanci na výhru ve sportce je to vlastně téměř jistý.
Vždyť kolik lidí denně zemře na silnicích.
za čo je človek schopný riskovať život? lenivosť/peniaze...kvôli tomu spôsobovať bolesť blízkym je sebectvo
Zalezi jestli se jedna o jednu cestu za zivot nebo cestovani 3x denne.
Záleží jak často a kolik lidí z planety by takto cestovalo. Pokud by to bylo třeba 5 cest za život a cestovalo by jen nějaké procento z planety tak bych to riskla i při vyšším riziku ale kdyby se takto cestovalo x krát za den a celá planeta pak je i 1: 500 milionů velké riziko (za den by zemřelo určitě min. 14 lidí kdyby každý jen 2 cesty - tam a zpět za jeden den na to kdyby tak cestoval vícekrát za den...za měsíc, rok, by byly obrovské ztráty
záleží, kam by se cestovalo. Pokud by byla dostupná alternativa (letadlem do 12 hodin), tak postupovat vysoké riziko nemá význam (risk smrti při cestování letadlem je velmi zhruba 1:10miliónům.) Pokud by se jednalo o odlehlé oblasti (jižní pól, jiná planeta), tak akceptuji 1:100 000.
Živod - největší hodnota, jakou mám.
9. Naděje na dožití je nyní v ČR cca 75 let pro muže a cca 82 let pro ženy. Vám však lékař v 18 letech diagnostikuje zvláštní genetickou anomálii, díky které budete schopen (schopna) žít plnohodnotný aktivní život nejméně do dvoustých narozenin, navíc bez obav z různých nemocí jako je např. rakovina. Tedy získáte oproti ostatním lidem více než 120 let aktivního života "k dobru". Jak s touto informací naložíte, co za těch 120 let budete chtít stihnout navíc oproti běžnému životu?
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
Dále studovat (i více vysokych škol) pracovat na kratší uvazky a hledat si nové koníčky. Dále také cestovat po světě. Odložit dobu založení rodiny a usazení se na "později"
„Odžil“ bych vlastní život běžného smrtelníka se svou rodinou a ve sto letech bych se odebral pryč a potají žil dále jinde, kde bych se věnoval výzkumu a vývoji něčeho, co pomůže ostatním, abych svůj dar nevyužil pouze sobecky.
3 různé životy
A bude duchod od normalniho veku?. Pokud ano - asi cestovat, ucit se na hudebni nastroje, vzdelavat se v historii ... a nebo taky nic. Svet se prilis opakuje pro tak dlouhy zivot .... Vec Makropulos muselo byt hrozne ...
Adrenalinové zážitky - potápění se žraloky, bungee jumping..
Akceptuji a budu, žít plnohodnotný život, na plno.
Anglické přísloví: Ženatí muži žijí déle. Alespoň jim to tak připadá.
Asi by to byl šok a upřímně, nechtěla bych to zažít. Rodina, přátelé... všichni by byli mrtví, pokud by neměli stejnou anomálii. Navíc v posledních letech se život příliš rychle mění - nové technologie... Asi bych stejně měla pocit, že do takové doby už nepatřím. Co bych chtěla stihnout? Nevím. Možná toho co nejvíc přečíst.
Asi bych hodně studovala bylo by na to víc prostoru, následně bych chtěla procestovat svět a po 150 letech už bych klidně dělala takové ty riskantní adrenalinové zážitky.
Asi bych se chtela podivat na co nejvice mist po celem svete, odjet na delsi dobu nekam do zahranici a tam delat neco ne uplne obvykleho (treba se starat v Africe o exoticka zvirata nebo delat dobrovolnika v nejakych valecnych konfliktech), hodne se toho naucit (napr. alespon zaklady vicero jazyku), zkusit neco objevit, vice riskovat (napr. zkusit nejake podnikani v necem neobvyklem), neco zkusit "vyzkoumat" (co by bylo uzitecne svetu), zkusit se nejak "proslavit", zapsat do dejin...
Asi bych se soustředila na studium a ten čas využila pro vývoj něčeho vědecky zajímavého, přestože celková představa je docela krutá, nechtěla bych přežít svoje děti a vnoučky
Asi bych tak dlouho žit nechtěl, tudíš po smrti například manželky (myslím na stáří) bych do závěti napsal použijte mě pro medicínu a spáchal bych sebevraždu.
Asi bych to chtěla prožít s někým kdo mě bude milovat takovou jaká jsem a chtěla bych to procestovat, starat se o děti či vnoučata v tomto případě i o pravnoučata
asi bych to nevyužila, jakmile by muj manžel umřel, šla bych za nim, k čemu by mi bylo 120 let, kdybych na to byla sama; ano, mohla bych najít někoho jiného ale když jste s někym svázaní je to napořád
Asi bych zkusila další vzdělávání, různé práce, více cestovat,...
asi se budu snažit do nikoho nezamilovat...
asi vice studovat, delat neco uzitecneho, pomahat
Až budou starší mí drazí tak bych spáchal sebevraždu nemohu přežít několik svých přátel a taky svou rodinu.
Budu hodně zmatená, ale myslím si že nebudu premyslet nad tím zda bych chtěla stihnout nebo udělat něco navíc, prostě budu žít každý den nadále tak jakoby tK byl můj poslední, možná jen bych se snažila co nejvíce procestovat svět
Budu chtít procestovat celý svět, pokusit se dostat na Mars, mít co nejvíc holek, zkusit co nejvíc činností...
Budu koukat na tik tok smile
budu malovat a vzdělávat se v různých oborech a dokumentovat každý den svého života
Budu nešťastná
Budu se snažit vědět všechno, dosáhnout slávy, peněz, různých ocenění, naplňt své velké ambice.
Budu se snažit vymyslet terapii pro ostatní, nechci se dívat, jak moji blízcí a děti umírají.
Budu se snažit žít nejlépe jak to jde a vytěžit maximum z "casu navíc"
Budu v depresi protože všichni mý přátelé, rodina a děti zemřou dřív než já. A kdy půjdu do důchodu?
Budu z toho zoufalá
Budu žít normální život - zřejmě v rámci delšího času stihnu více vztahů, více cestovat, více studovat apod. Pokud ale budu normálně stárnout, takže sice nebudu nemocná a slabá, ale od nějakých 70 let budu následujících 130 let stará a ještě starší, pak nevím, jakou by to vůbec mohlo mít výhodu.
Budu žít normální život než umřu
budu žít svůj život i nadále tak jak ho žiji teď se svým milovaným mužem a až by zemřel tak bych chtěla procestovat celý svět
Byla bych z toho spíš smutná, než že bych si to užívala, protože by mi postupně zemřeli všichni, které mám ráda.
Být užitečný ostatním svými letitými zkušenostmi...
Celých těch 120 let budu vymýšlet, jak si život zkrátit na "normál". Už takhle můj život stojí za houby a pachtit se v tom o sto let více se mi moc nechce. Nevidím ta léta "k dobru" jako pozitivní věc, v tom to bude.
Cestování a poznávání světa, vzdělávání se
Cestování, poznávání lidí, budování rodinného hnízda a zajištění mladší generace z rodiny na X generací.
cestování, více se vysokých škol
Cestování, více studování a předávání informací dalším lidem
cestování, vzdělávání se - taky by záleželo, jestli by i mé starnutí se zpomalilo
cestovat
Cestovat
cestovat
Cestovat, ochutnávat jídla, navštěvovat divadla. Hledat poklady
Cestovat, pomáhat při nějakém charit. projektu a vlastním přičiněním přiložit ruku k dílu směrem k ekologii, např. pravidelně vysazovat za každý rok např. 10 stromů
Cestovat, předávat vědomosti, adoptovat děti.
Cestovat, vyzkoušet různá zaměstnání, studovat....
cestovat, vyzkoušet víc zaměstnání, chovat různá zvířata
co nejdéle pracovat a být prospěšný rodině
Co nejvice se vzdělávat a cestovat.
Četla bych, cestovala, ale hlavně bych sledovala své děti, vnoučata, pravnoučata atd. a snažila bych se jim pomáhat.
Čtení knih, sepsání rodokmenu a životopisu předků, cestování, zahradničení, umění (malování), sport, trávení času s rodinou...také záleží na tom, jestli bych chodila do práce nebo měla "volno" a jaké by byly finanční zdroje.
Do smrti nejbližších bych asi zůstal s nimi a srovnával se s jejich odchody, pak bych si užíval života.
dokoukat seriál ulice
Fynančně zajistit své blízké,aby se nemusela pp zbytek života stresovat s financemi a hlavně bych se postaral o svoji rodinu a své blízké
Hodně se vzdělávat. Hodně cestovat. Snažit se dělat něco užitečného.
chtěla bych mít další děti
Chtěla bych procestovat a prozkoumat celý svět, poznat místní lidi a jejich kulturu..vyzkouset jídlo ve všech zemích
Chtěla bych projet celý svět.
Chtěla bych se věnovat studiu a vědě (jako teď, ale mohla bych plánovat dlouhodobé experimenty, déle a více studovat (obor s mým zaměřením - biologii)
chtěla bych studovat dějiny
Investuju penize.
Já s tím tak nějak počítám, že s mou genetickou výbavou a zlepšujícím se zdravotnictvím budu žít plnohodnotný život déle než je obvyklé a v plánu mám hlavně žít ho běžně, ale dobře, nic navíc, jen se prostě realizovat, vzdělávat, poznávat svět, pomáhat druhým...
Je to o hovně. Moje teta se dožila 102 let. Má to i na náhrobku. Co z toho, když už pohřbívala i svoje vnoučata na sešlost věkem ? Vnoučata byla už tak o cca 40 let mladší nežli ona ama !
Jenom tak to proflákám.
ještě pár dětí, renovace veterána, zvelebení bydlení, příprava na důchod
Jít o nesmrtelnost v případě Starších z Underworld, tak bych věděl. Ale klišé, že bych procestoval svět se mi nezamlouvá. Opravdu nevím.
konečně se mi vyplatí dlouhodobý investice a začíná se mi líbit důchod v 60. Bohužel teorie už neříká o tom jak na tom budu fyzicky.
měla bych o důvod víc žít v okamžiku a neplánovat, za svůj život bych chtěla poznat, navštívit, vidět, zažít úplně vše, takže tím líp. víc času na nastartování kariéry, dokončení více škol, šetření a následné užívání si. jo a taky prodání svého těla na věděcké účely. spousta lidí by chtěla vědět, jak toho docílit i u sebe
měla bych postupně více dětí, když by mi vylétly z hnízda, měla bych další
Mit vic deti
Myslím že by bylo hrozné vidět umírat všechny své přátelé a celou rodinu.
Myslím, že by mě to nepotěšilo, protože bych většinu svého života musela prožít bez lidí, které mám ráda.
Myslím, že to je super, ale musel by mít člověk opravdový smysl života, aby ty léta nebyla ztráta času.
Myslím, že v první chvíli tohoto zjištění bych vyhledala pomoc psychologa, protože by mne tížila představa, že přežiji všechny svoje známé, svoji rodinu - myslím tím své děti, svoje kamarády, člověk by pak zůstal na světě "sám". Ale pokud bych toto vynechala a dejme tomu, že by mne toto vůbec netížilo, vůbec bych to neřešila, tak bych se více vzdělávala, popřípadě zjišťovala jak nejlépe pomoci společnosti - snaha dostat se do vyššího postavení v politice a udělat změnu systému nebo jen lokálně dostat se do vedení krajského města. Pokud bych to vzala jako hodně velký sci-fi, tak by se ze mne možná stal i sériový vrah, protože společnost je tak slabá jako je její nejslabší článek a že těch je. Hlavně existuje hodně těch, kteří ani nemají snahu na tom něco měnit, jsou to prostě jen pijavice systému nehledě na to, že jsme i dost přelidněný, ale tahle myšlenka už je teda hodně hluboko z mé fantazie. :D
Na Mars a zpet
Na střídačku bych 5 let pracovala a 5 let se věnovala něčemu "svému".
Nabídka je to dobrá, ale asi bych to nechtěla, protože by mi zde za tu dobu zemřeli všichni moji blízcí a to pak bych neměla pro co žít. A také s kým bych se navštěvovala. A také by se mi po všech stýskalo a to je pro mě nesnesitelné.
našetřit a cestovat. A ideálně se nenechat rozpitvat na pokusy
Naučil bych se tolik jazyků, kolik bych jen zvládnul.
Naučím se co nejvíc světových jazyků.
Naučit se co nejvíce jazyků Vystudovat více oborů a tím si i vyzkoušet více profesí Žít v různých koutech světa, vždycky pár let někde Vidět velké množství filmů a seriálů, přečíst spoustu knih
Naučit se dalších pár jazyků,...
Naučit se více cizích jazyků, procestovat co nejvíce zemí
Něco užitečného pro ostatní + něco, co by mne bavilo (naučit se hrát na všechny hudební nástroje, neučit se všechny jazyky apod.) :-)
Nedokázala bych si představit že v zestárnu a tak budu vxpadat dalších 120 let
Nechám si to dát písemně a zkusím získat hypotéku na co nejdelší dobu :-) Investuju do akcií, ať můžu sledovat jejich dlouhodobý vývoj. Zasadím olivovníky a za 50 let začnu sklízet :-) Začnu se vzdělávat v psychoterapii - až mi kolem osmdesátky vymřou všichni vrstevníci, tak ať se s tím co nejlíp vyrovnám. Začnu pečlivě sledovat světové dění, budu si psát deník a v příštím století si budu vydělávat jako expert "pamětník".
Nechtěla bych
Nechtěla bych přežít své blízké, hlavně ne své dítě. Bála bych se takové diagnozy.
Nechtěla bych tak žít, poté co by mi zemřel partner bych spáchala sebevraždu
Nechtěla bych takhle dlouho žít, postupně bych ztrácela blízké lidí a to bych nepřežila.
nechtěla bych žít tak dlouho
Nechtěla bych žít tak dlouho, věc makropulos.... zřejmě bych sama dobrovolně odešla.
Nechtěla bych žít takhle dlouho. Podle mého názoru je to spíše trest...
nejdřív si užiju život se svou rodinou, pak se budu utápět pár let v sebelítosti a pak asi budu dělat co budu chtít - cestovat, učit se nové věci - prostě žít nezodpovědně a klidně sebedestruktivně
Nejdřív vystudovat, pokud jsem dost chytrá, tak i víc škol, potom vydělat peníze a pak procestovat svět a zbytek života prožít na nějakém klidném místě.
Nejspíš bych se pokusila zasadit se o to, aby se pracovalo menší část života a odpadla větší část byrokracie. Aby zkrátka člověk, který již společnosti posloužil, mohl svobodně žít dál.
Nejspíš bych spáchala sebevraždu ve chvíli, kdy by mi umřeli všichni blízcí.
Nemám potřebu něco stíhat, takže ani nepotřebuju stihnout nic navíc.
Neplánovala bych nijak výrazně dopředu, studovala bych, cestovala a poznávala nová místa a kultury... Spolupracovala bych s lékaři ohledně své genetické anomálie, možná bych tím pomohla dalším generacím...
Nevím, jestli je to výhra, nebo spíše prokletí. Pilulky na dlouhověkost prodávám už třista let a nikdy z toho nic dobrého nevzešlo...
Neženil bych se, nezakládal rodinu. Vidět vlastní děti zestárnout a zemřít je noční můrou.
Nic moc navíc ne, prostě to co bych dělala kdybych žila kratší dobu, možná bych byla odvážnější
Nic navíc mě nenapadá, asi bych pokračovala nadále, jen bych to dělala déle a možná o to víc by bylo důsledků (napsání více knih apod.)
Nic navíc, budu chtít být prostě spokojený a s pevným zdravím to je mnohem lehčí.
nic navíc, budu žít stejný běžný život
No prvně bych si přečetl Doriana Graye, ať vím jak na to.
Obavám se, ze by to způsobilo to, že bych časem spíše plýtvala, protože bych si rekla, ze ho mám dost. Snažila bych se také trávit co nejvíce času s rodinou a blízkými, kteří tak dlouho pravděpodobně žít nebudou.
Ochutnat všechny piva světa
Osobně bych si asi našla někoho, kdo by mi provedl kolem 90 let eutanázii, jelikož 200 let žít prostě nechci, speciálně pokud by všichni mí blízcí zemřeli v normálním věku.
Po smrti svých nejbližších bych prodala veškerý svůj majetek a za utržené peníze procestovala celý svět.
Po stovce spáchám sebevraždu. Nikdo přece nemůže žít tak dlouho. Ztratit všechny blízké musí být děs....
Pokud bych celou tu dobu vypadala maximálně na 30 let, pak by se dalo dělat spousta věcí, např. hodně cestovat a poznávat lidi. Ale pokud těch dalších 120 let budu vypadat na 80 let, tak už neudělám skoro nic. :)
Pokud bych oplývala vyšší inteligencí než nyní, věnovala bych se výzkumu. Ale protože nejsem, pravděpodobně bych se snažila najít jiný způsob jak svou existencí pomoci této planetě...
Pokusila bych se vmísit mezi vědce a prozkoumat tuto anomálii. Přenést tuhle možnost mezi další lidi, případně toho využít k eliminaci genetických chorob.
Pokusím se nejdříve žít běžný život, studovat déle a zapojit se do výzkumu v oblasti biomechaniky, vydělám si dostatek peněz na "důchod" a později, až budu mít čas obletím svět.
Pomoc s dlouhodobym vyzkumem, ziva casova schranka
Pomoci světu, vyzkoušet adrenalin
Poslat do pekel dostatečné množství estébáků, komunistů a podobné chátry.
Poznat nové lidi, procestovat svět, předat informace o světě před 100 lety mladším generacím.
Pracoval bych v oboru, ve kterém dělám teď a to je fyzika a chemie.
Pravděpodobně bych byla spíš naštvaná. Zažila bych úmrtí všech svých blízkých včetně dětí, vnoučat a pravnoučat apod. Myslím, že bych se možná sama zabila po nějaké době.
Pravděpodobně bych v určitém věku spáchal sebevraždu, protože by mě ten život už nebavil.
Pravděpodobně nic zvláštního oproti "klasickému dožití" jsem člověk, který se snaží si užít každý den, s tím, že smrt může přijít kdykoli, asi ani vědění, že ona smrt hned tak nepřijde, by to nezměnilo, stále bych chtěla od života co nejvíc, co mě zrovna v danou chvíli zajímá
Procestoval bych celou zeměkouli
Procestoval bych velice pečlivě celý svět.
Procestovala bych celý svět, časem bych si pořídila všechna moje vysněná zvířata, vyzkoušela zajímavé práce a při svých cestách bych ochutnala nejrůznější jídla. Ale myslím si, že v realitě bych tak kolem 110 let skočila pod vlak nebo zvolila jakoukoli jinou smrt, protože v této době, kdy situace ve světě vypadá rok od roku pořád hůře, bych tak dlouho žít opravdu nechtěla.
Procestovala bych doslova celý svět. Každou vesnici, město. Měla bych času dost, možná bych to i stihla :D
Procestovat cely svět
procestovat celý svět
Procestovat cely svět
Procestovat hodně míst, realizovat moje nápady, pokusit se naučit a pochopit co nejvíc věcí, přispět ke zlepšení světa co nejvíc, ikdyž nevím, jestli si to lidi zaslouží, počkat si na to, jak se svět změní, počkat si na různé nové objevy, novinky s cestami do vesmíru, nová technologie. Nevím, jestli by takový věk na mě nebyl moc, ale rozhodně bych to zkusil, kdybych mohl. 200 je lepší než 80. ale 80 je rozhodně lepší než nesmrtelnost.
procestovat kompletně celý svět
procestovat svět
procestovat svět
Procestovat svět a psát kroniku o naší rodině
Procestovat svět, zažít věci které by člověk normálně nestihl
Procestovat více zemí
Procestuju vsechny kontinenty a nasetrim spoustu penez
Prostě kutit, vypomáhat a předávat vědomosti a řemesla, co už třeba zanikla. Byl bych poslední žijící petrolhead v sterilním elektrokonformním světě.
Přečíst co nejvíce knih a vychovat co nejvíce dětí, procestovat svět a najít si spoustu přátel.
Přečíst více knih a navštívit více míst
Ráda bych si (díky času navíc) asi vyzkoušela více profesí či dokonce studovala více oborů ve škole. A určitě bych využila čas navíc a cestovala bych po světě.
raději umřu v 75 letech
Radost by asi vystřídal smutek z toho, že přijdu o všechny co mám ráda. Asi bych se zkusila zaměřit se na nějaký výzkum (fyzika/lékařství), byla by větší pravděpodobnost, že bych se dožila řešení.
Rovnou bych se zabila.
rozhodně bych co nejvíc cestovala po celém světě
Rozhodně cestování
Rozhodne si to necham pro sebe a budu se modlit, ze to ten doktor (moc) nevykeca. Potom se budu snazit beznym zivotem zabezpecit, abych mohl jit do duchodu jako bezny clovek a mel prostredky na ten plnohodnotny zivot. V prubehu celeho zivota se budu ucit veci z vice oboru v nadeji, ze vymyslim neco prevratneho (v idealnim pripade neco, co pomuze nejen mne)
S pohodlím cestovat po světě, vzdělávat se, zanechat po sobě odkaz dalším generacím, užívat si spokojeného života. Jenom by mě deprimovalo pomyšlení na mé stárnoucí a umírající blízké. A také bych zkoušela různá povolání a chtěla pronikat do tajů lidské a zvířecí mentality
sepsat paměti. A těšil bych na otevření Tajemné bedny rytíře Bohuslava Jiruše.
Snažil bych se stát co největším odborníkem v oboru lékařství a snažil bych se za celý svůj život (těch 200 let) vyvinout převratný lék na který jiní lidé za celý život nepřijdou ..
Spáchala bych sebevraždu. V podstatě to mám v plánu již nyní zhruba do 10ti - 15ti let, takže by se nic nezměnilo.
spomaliť a vychutnať si dôležité
Spousty casu s rodinou
Starala bych se, aby byl svět lepší místo k životu pro všechny lidi.
Studium více oborů, co mě zajímá; možnost procestovat více míst po světe....
studium, kariera, rodina
studium, více cestování
Studovala bych nelépe několik vysokých škol, hodně cestovala, hodně se flákala a hodně četla
studovat
Studovat cokoliv. Jezdit do hor. Pozorovat lidi.
Studovat ruzne obory a venovat se vyzkumu, idelani mezioborovemu, tak abych vsechny znalosti vyuzila
Studovat vice oboru a tvorit ve vice oblastech.
studovat, cestovat
Studovat, vydělat peníze, v důchodovém věku si založit podnik a cestovat po světě a pořádat konference a přednášky ....jen by se mi teda takto dlouho žít nechtělo... člověk ztratí přátele a když mi bude 150, tak budu mít úplně jiné zájmy než lidé, kterým bude třeba 60 a budou schopní a ochotni se mnou cestovat
Studovat, vzdělávat se a najít lásku svého života. Najít tu nejlepší práci, co mě bude bavit a mít smysl.
super, realizovala bych ty věci, o kterých jsem psala u otázky s nesmyslnou prací - věnovala bych se vzdělávání a svým zájmům, po 100-150 letech bych se také mohla začít věnovat nějakému učení, coachingu, mentoringu... - po takové době bych už asi měla pocit, že o některých oblastech vím tolik, že má skutečně smysl sdílet to s ostatními
šel bych se projít, a zakusil život v každé zemi na planetě.
tak dlouho bych žít nechtěla
Těší mě, že se zvýší moje šance si užít vnoučata a pravnoučata. Pomůžu většímu množství lidí.
těžko říct, uvidím co přijde
to by bylo PEKLO :-)
To by bylo požehnání, na které často myslím :D Můj styl života je takový, že ani kdybych žil do sta letv plné kondici, nikdy nestihnu vše, co bych chtěl. Navíc bych se rád prostě jen dožil budoucích věcí, a celkově prostě žil déle. Jsem si bohužel velmi vědom, že život je krátký, a je jediný co kdy budu mít, takže mi už tak připadá strašně krátký... Vlastně je mým životním snem dožít se nejvíc co je možné, a kdyby bylo možné dožít se tisíc let, chtěl bych to :) Samozřejmě jen v nějakém "použitelném" stavu, nebo (pokud by technologie pokročila) jako nějaká neživá forma vědomí :)
To by se hodilo třeba právě na cestu mimo sluneční soustavu, ale kdo by chtěl být sám tak dlouho? Na zemi by bylo fajn sledovat technický pokrok, 200 let už je dlouhá doba na pořádné změny.
To by se vidělo podle toho, kam by směřoval svět. Věda, technika. Rád zkouším nové věci.
to bych tedy nerada :-)
To je stejná otázka, jako - co stihnou navíc lidé, kteří se dožijí 80 let, oproti těm, kteří se dožijí 40 let? I s touto genetickou anomálií člověk není jistě nesmrtelný a může ho postihnout těžký invalidizující úraz nebo smrtelná nehoda. S touto informací v těch 18 letech, kdy se to dozvím, nenaložím nijak, ale v průběhu času začnou vyvstávat otázky. Určitě děti by byly mnohem později než kolem 30ti, jako je to pro běžného smrtelníka "vhodné" ... Třeba by se člověk v průběhu těch 120 let navíc i odhodlal k podnikání, přestože v těch "standartních" vymezených letech na to nemá nápady ani odhodlání. Určitě by odpadl stres z 30-leté hypotéky, že to člověk doplatí sotva před hrobem... Pak asi trochu splín, když rodina a kamarádi by poumírali. Ideální čas začít nový život, na jiném místě... Zkusit si ten "běžný" prostě znovu, jinak, napravit "své chyby". Pak by bylo zajímavé sledovat, zda by byl opravdu ten nový život jiný, či by člověk spadl znovu do svých zajetých kolejí?
to stejne, co v normalnim zivote, ale lepe s lepsimi vysledky
Tohle pro mě až příliš velká otázka. Vyvolává spoustu úvah a myšlenek. Nikdo mi nezaručí, že se mi nestane smrtelný úraz apod... také, co se zdá na první pohled krásné, například vidět vyrůstat několik generací své rodiny, je na druhou stranu i smutné, když budou v tomto příkladu všichni také umírat. Co je a není promarněný život, co je a není šťastný život... je to zkrátka až příliš velká otázka.
Trávit víc času s přáteli, získávat vědomosti, studovat univerzitu třetího věku. Poznat naši zem. Žít s co nejmenším dopadem na prostředí.
Tuto vlastnost budu pečlivě tajit. viz R. A. Heinlein - Metuzalémovy děti
Učil bych se jazyky a snažil se vstřebávat odborné znalosti a předávat je dál
Uklidním se, protože mám pořád dost času. Přenastavím priority, zpomalím, víc budu myslet na lidi a svět kolem sebe.
Ůplná nesmrtelnost. (nahrání mozku do pc)
Uprimne, ja si to nedokazu predstavit a asi bych byla radsi, kdybych se dozila "prumeru".. Ale asi bych si vystudovala par vysokych skol a snazila se byt prospesna spolecnosti :)
Určitě bych si nemámala hlavu s tím že něco nestíhám, jedla bych nezdravě.. prostě si užívala to odolnější zdraví.. no ale až by mi lidi kolem mě umřeli tak bych se asi snažila umít taky
Určitě bych stihla v klidu našetřit na bydlení nebo spořila pro širokou rodinu. Dále bych stihla žít v zahraničí a po načerpání zkušeností se v klidu vrátit do rodné vlasti. Také bych se nebála déle studovat - na práci času dost :)).
určitě bych to nikomu neřekla, a nejspíš by mě to ovlivnilo tak, že bych více riskovala, tudíž dělala věci ze kterých mám nyní strach, protože žijeme jen jednou...ale je taky možné že nakonec bych vlastně nezměnila vůbec nic a jen si užívala prapravnoučata apod. :)
Už teď mne život nebaví. Tohle je noční můra.
Užívala bych si důchod jako král :DDD sem s tím prosím :D
Užívat si života
V první řadě se budu snažit informaci utajit a čas od času měnit bydliště (a v rámci možností i doklady), abych se vyhnul nepříjemnému zájmu o vlastní osobu. Dále bych se snažil vystudovat co nejvíce (příbuzných) oborů a věnoval se především tomu, kde se očekává nějaký kvalitativní pokrok.
Vědecký výzkum!
věnoval bych se svým koníčkům
Věnovala bych se nějakému oboru, rozvoji, něčemu co vyžaduje léta zdokonalování, s přínosem pro společnost
věnovala bych se výzkumu - např. hledání léků na obávané nemoci
venovat se vice svemu povolani s vyhodou prubehu let,komentovani historickych udalosti,klidne bych i pracovala v necem nesmyslnem,kdyz ybch vedela,ze mam na vse vice casu
Viac času by som venovala štúdiu a tvorbe, bez zvažovania by som išla na materskú.
Víc cestovat, dělat dobré skutky, psát knihy.
Víc cestovat, chodit na party, vzdělávat se, zkoušet různé možnosti, dělat vše co mě baví
víc cestovat, sepsat paměti
víc let si užít důchodu
Víc studovat a cestovat.Mít víc dětí.
Vice bych cestovala a mela spostu zvířat, manzela bych si užila plnymi doušky
Více cestovat, vyzkoušet různé profese, podnikat, mít hodně dětí (třeba 5), učit se cizí jazyky
Více cestovat, vzdělávat sebe i ostatní, předávat zkušenosti dalším generacím
Více cestovat.
více se učit ze všech oborů, pomáhat lidem
Vidět celý svět
Viz předchozí otázka - mým utopickým snem je procestovat celý svět, takže bych cestovala, kam to půjde.
Vsetko co doteraz len vo vacsom
vydělat peníze a pak cestovat, postavit dům snů, věnovat se dětem a kreativnímu tvoření
vydělat si na stavbu plně ekologicko-energeticky soběstačnýho domu, najmout si postupně různý tlumočníky (spíš tlumočnice) a procestovat s nimi netradiční světový lokality, dohrát načatý rozsáhlý počítačový hry
Vydělat vice peněz, odkoupit ornou půdu a kus pralesu. Z orne pudy udelat ekologičtější prostředí (louka, remizky...). Zachovat puvod pralesa.
vyplatilo by se mi více investovat do vzdělání a do kvalitních materiálů, po odžití běžné délky života bych se snažil jako sňatkový podvodník dědit po mnoha bezdětných manželkách a majetkem zabezpečit své potomky a jejich potomky, chtěl bych aby měli více dětí a více životního prostoru.
Vystudovat všechny obory, co mě zajímají... Ale nechtěla bych koukat na to, jak všichni moji blízcí umírají.
vystuduji vysokou školu i po padesátce
vzděláváním se, poznáváním, zahrádkařením ... pozorováním světa a sdílením života
Vzdělávat sebe i ostatní, psát páměti, cestovat
Zabýval bych jsem se seberozvojem spojeným s prohlubováním svých odborných znalosti i praxe.
Záleží na tom v jakém stavu by mé tělo bylo, pokud bych byla seschlás stařena tak toho už moc nenadělám. Pokud by se mi ovšem "prodloužilo mládí" tak bych chtěla strávit více času na vysoké škole
Záleží na tom, jaký by byl proces stárnutí, zas bych nechtěla těch 120 let vypadat jako starý člověk, jehož život již není plnohodnotný. Pokud by celé stárnutí probíhalo pomaleji, tak bych si užívala života a zkusila všechno možné.
Založím firmu založenou na zvýšení dožití. Všechno bude placebo a já budu boháč.
Zaměřím se na nějaký projekt, který bude dlouhodobý a bude v mých silách se mu věnovat
Zapeklitá otázka. Nabízí se, že bych chtěl stihnou vše, co teď nestíhám. Jenže pokud by tu zůstaly ty stejné důvody, pro které to nestíhám teď, tak bych to zase nestihnul. Ovšem pokud bych šel do důchodu jako každý jiný, byla by to spousta času na cokoliv. Třeba na cestování. Za předpokladu dostatku peněz. Jenže to by zase znamenalo, že bych nemohl být v důchodu. :-)
Zažít co nejvíc zážitků a procestovat svět
Zkusil bych se zdokonalovat v co nejvíce různých dovednostech, stát se "polyhistorem" a poznat vše co poznat lze
zkusím víc životních cest, víc povolání, studií, abych našla to pravé, ve kterému budu moci přinést něco pozitivního lidstvu
Zpomalim život, budu víc v klidu a budu min spěchat
žil bych naprosto stejný život jako dnes
Žil bych stejně, jen bych viděl víc sezon oblíbených sportovních disciplin.
Žila bych normální život a poté co by muj partner zemřel, tak bych cestovala po celém světě a věnovala se charitativní činnosti.
žila bych více životů. Zkusila více prací. Nezaměřila bych se jen na jednu věc, nestudovala jen jeden obor. Chvíli bych byla průvodčí, pak nějaká manažerka někde... Prostě nebýt jen jedním člověkem, ale dělat toho více. A za našetřené peníze bych prozkoumávala svět.
žít v klidu a míru
10. Jste:
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
žena | 286 | 66,51 % | 66,51 % |
muž | 144 | 33,49 % | 33,49 % |
11. Kolik je Vám let:
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
18 až 27 let | 165 | 38,37 % | 38,37 % |
28 až 37 let | 123 | 28,6 % | 28,6 % |
38 až 47 let | 60 | 13,95 % | 13,95 % |
48 až 57 let | 38 | 8,84 % | 8,84 % |
méně než 18 let | 20 | 4,65 % | 4,65 % |
58 až 68 let | 15 | 3,49 % | 3,49 % |
více než 68 let | 9 | 2,09 % | 2,09 % |
12. Se svým dosavadním životem jste:
Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.
Odpověď | Počet | Lokálně % | Globálně % |
---|---|---|---|
spíše spokojen(a) | 253 | 58,84 % | 58,84 % |
velmi spokojen(a) | 80 | 18,6 % | 18,6 % |
ani tak, ani tak | 56 | 13,02 % | 13,02 % |
spíše nespokojen(a) | 30 | 6,98 % | 6,98 % |
velmi nespokojen(a) | 11 | 2,56 % | 2,56 % |
13. Prostor pro Vaše komentáře k tomuto dotazníku:
Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.
¨jde to.
-
A kdy přijde to sci-fi?
Celkem by mě zajímalo, jak s případnými odpověďmi hodláte naložit...
Co všechno jste pro rodinu a své blízké obětovat?
docela mě pobavil
Dotazník zajímavý a přemýšlivý. Těším se na druhé kolo.
Chtěl bych vyhladit část lidstva, aby zbylo více životního prostoru na osobu, hustota obyvatelstva pod 50 osob na km čtvereční. Také pociťuji problém s prodlužováním života seniorů, prostě zabírají místo a snižují ekonomickou úroveň země. Překážejí i v rodině když nechtějí odstoupit na výměnek (vejmynek) a dát správu rodinného majetku potomkům v produktivním věku. Jsem plný sil a mám ženu a děti. Mohl bych efektivněji hospodařit a dělat velké práce, zlepšení, rekonstrukce, výhodnější obchody, více vzdělání a praxe pro potomky, ale musím čekat na smrt otce a na dědictví, protože on nikomu ze svých dětí nedá za života ani podíl na majetku, ani podíl na rozhodovacích pravomocech, až umře tak budu už starý a nebudu moct výrazně přispět prací, pravděpodobně okamžitě předám většinu majetku a pravomocí svým dětem. V tuto chvíli chodím do práce a rodinnému hospodářství se nesmím výrazněji věnovat, tím ochuzuji potomky o znalosti a návyky které budou nutně potřebovat. Je mi líto jak vidím pomalu upadat rodinný majetek po předcích a nemůžu nic dělat.
Je to dobré.Diky
je to dotazník na hovno
Je to úžasné, žádný lepší jsem tu nenašel
Jestli vás napadnou další kokotiny neváhejte se mě zeptat na blecha-petr@seznam.cz rád Vám je okomentuju. S pozdravem Blecha Petr
Jsem konzervativní v odpovědích, ale oceňuji originální dotazník, palce nahoru
K poslední otázce: Se svým životem do 20 jsem velmi spokojen, až nadšen, s životem od 20 do 30 velmi spokojen, byť by se našly věci, co bych dodatečně změnil, ale se svým životem po 30 už tolik ne... Život jako celek jsem asi měl lepší než většina lidí, ale jinak, než by se asi mohlo zdát. Nikdy jsem například neměl moc peněz, ale umím prostě žít tak, že to moc nevadí, a pro můj život nikdy nebyly peníze moc důležité... Velmi jsem si ho užil i v dobách, kdy jsem neměl prakticky nic. Problém je, že dnes to přestává být možné... Také zdraví jde "do háje", příbuzní už do jednoho vymřeli (proto také ten koment k první otázce), a celková životní situace se podstatně zhoršila, ale já jsem typ člověka, co bere věci jak jsou, pracuje s tím co má, a vždy vidí lepší stránku věci, naději a možnosti spíš, než beznaděj, problémy a překážky. A umím si život stále užít, jen už jsem na to bohužel sám... Kromě rodiny jsem totiž postupně ztrácel i přátele, jak se rozprchli do světa, založili rodiny atd, a nové jsem si nějak už neudělal... Takže nejkrásnější a nejzábavnější byly prostě doby mládí, fajn bylo i období velkých úspěchů a "kariéry", a nyní se snažím už jen vytřískat co se dá z toho, co zbylo... A peníze stále nemám, a mít asi nikdy nebudu, ale to vlastně vůbec není podstatné :) Nejsem typ co žije pro peníze... Byť úplně bez nich to už dnes nejde... Pokud jde o dotazník samotný, velmi mě pobavil, byť otázky v sobě většinou měly nějaký podstatný háček :D Více takových... :) A pevné zdraví a vysoký věk dožití všem :)
Možná zkusit zjistit, jak by se lidé chovali při apokalypse :D
Na odlehčení strastí života za mne velmi dobré.
Na tip na další otázky zrovna nemám kapacitu, ale druhé kolo beru, je to výborný!
Napr. Otazka typu - uplaceli byste? a priklady a)b)c) se stupnovanou dulezitosti az treba k ohrozeni zivota (a) - chci se dostat na koncert, na kterem mi zalezi podplatim, abych se tam dostal? vs. (c) potrebuji pro jednoho rodice nutne operaci, ovsem je na ne poradi a uz by se nemusel dozit. Uplatkem ho mohu posunout v poradi hodne dopredu. Zaplatim? nebo jste mlady/a na 14 denni akci. Mate doma partnera, ale ukazuje se moznost na naplneni flirtu s jednim protejskem z kolektivu. Kam az jsem ochoten zajit apod ...
Nic mne nenapadá.
Občas je fajn si přečíst takové sci-fi a uvědomit si, že vše, co chci už vlastně mám :) Díky za dotazník a za Váš čas, který věnujete Vyplňto.
Otázka: Byla objevena mimozemská vyspělá a mimořádně přátelská civilizace. Tedy objevili oni nás. Máte možnost odletět na jejich planetu a s ohledem na jejich úspěch v medicíně tam být téměř nesmrtelný. Návrat na Zemi bude ale možný až za několik desítek let. Další problém je v tom, že budete na jejich planetě jediný člověk ze Země a mimozemšťané jsou fyzicky naprosto odlišní, takže to vylučuje partnerské soužití. Přátelé ano, ale sex ne. Odpovědi nechám na Vás.
Super :D
To byly hodně zajímavé otázky.
U otázky na vesmír by bylo vhodno specifikovat měnu - předpokládám sice Kč, ale pro jistotu.
Určitě jsem pro druhé kolo dotazníku. Baví mě tyhle úvahy co by-kdyby
Určitě udělejte druhé kolo, miluji sci-fi! :)
Velice zábavné otázky, rád vyplním další takové.
Velice zajímavé, otázek ,,co by bylo, kdyby" nebo.,,co byste dělali, kdyby" je spousta a osobně si myslím, že se na tom dají dělat profily lidí, samozřejmě je otázka, kdyby došlo na lámání chleba, jaká by byla skutečná odpověď ;) každopádně moc hezký nápad, I když bych na mém místě zabrousila možná ještě víc do fantasie :)
Velice zajímavý dotazník, moc mě bavil.
Velmi zvláštní dotazník... Ale líbil se mi.
Výjimečně dobrý a zajímavý dotazník
Citace
Výsledky průzkumu podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko
Poznámky:
1) Globální procenta se počítají s ohledem na celkový počet respondentů, lokální četnost bere potaz pouze respondenty, kteří danou otázku zodpověděli.
2) U otázek typu "seznam - alespoň jedna" si mohli respondenti zvolit více odpovědí, proto součet procent u jednotlivých odpovědí nemusí dát dohromady 100 %
3) Na povinnou otázku musí respondent zodpovědět pouze v případě, kdy mu je zobrazena. Dotazník může obsahovat skoky mezi otázkami, takže lze na základě určitých odpovědí některé otázky přeskakovat.
4) Tato funkce je zatím v testovacím stadiu a je určena spíše pro zábavu - mějte na paměti, že může zobrazovat i nesmysly. V tomto momentě probíhá pouze automatická analýza dvojic výroků, zavislosti kombinací výroků můžete zatím sledovat pouze prostřednictvím funkce zjišťování závislostí odpovědí.