Sci-fi otázky: Dilemata, která nebudete muset nikdy řešit?

- neumím si představit ,že bych toto zvládl bez psychické újmy...

:-) to je přece stejné , jako otázka, jestli se člověk nechá zabít, když má vysokou pojistku. Záleží na době: když jsou lidi bohatí a spojení, váží si víc vlastního života, protože věří v dobrou budoucnost. V době bídy si víc váží možného blahobytu.

? Umřít sama někte ve vesmíru? Bez osobního kontaktu se všemi, které mám ráda? Rozhodně ne!

... proč pořád utíkáme "někam ven"?... Je načase se obrátit víc dovnitř - věnovat se víc sobě navzájem, proto ráda zůstanu tady... Naše Země má tolik krásných míst, že za jeden život ja všechny navštívit nemůžeme...

"Pro mé blízké" je germanismus. Správně je "pro své blízké".

1) nemohla bych to udělat rodině 2) nechtěla bych být po zbytek života "pečlivě sledována médii" ...ale pokud bych neměla rodinu, tak bych do toho jinak šla :o)

A co když mě začne něco bolet? Nemám ráda bolest a to je hlavní důvod,proč bych nešla do nejistoty

A co z toho, Je to blbost

A přijít o všechnu tu srandu tady na Zemi?

Abych se rozhodl pro (a pak možná i bez bolestného), potřeboval bych více specifikovat to "daleko za hranice sluneční soustavy".

Ač se nepovažuji za sociálně žijícího tvora a faktická samota by mi asi úplně nevadila, přesto si nejsem schopný představit tak dlouhé odloučení (obrazovka a audio není to samé, jako jiný živý tvor...)

Agorafobie;) Vesmír mě obzvláště děsí.

Ak by som nemala nikoho, koho by som v tom čase milovala tak by som do toho išla. Ale za momentálnych okolností určite nie.

Ale bylo by to něco, co bych neskutečně dlouho zvažoval

ale jen kvuli te reality show...

Ale jen za předpokladu, že to už bude na konci mého života, tedy, že už budu v důchodu.

Ale musela bych s sebou mít dostatek knih. :)

Ale musia mi dovolit vziat si mojho psa...inak ani tych 30 milionov...

Ani 30 milionů nenahradí matku.

Ani finanční kompenzaci pro blízké nechci. Jsou dostatečně pružní a nadaní, aby dokázali z mé mise profitovat sami. ;)

Ani za miliardu. Jsou důležitější věci než peníze a radši si se svými blízkými budu užívat života, než přijít o ně kvůli potištěným papírkům.

Ani za nic !!

Ano, ale pod podmínkou, že tam, kam poletím, bude krásné, neokoukané a fascinující vesmírné prostředí a plný přístup k internetu.

Asi mám sebe radši než své blízké :)

Asi spíš po probrání s blízkými, ale byl bych asi rád, protože prozkoumávání mě baví.

aspoň si odpočinu od všeho a od všech

Audiovizuální kontakt je ok, ale např. zdravotní zákroky si s přibývajícím věkem sám neudělám...

až do ...ale již nikdy se nevrátíte domů... jsem byla připravena říct ano

až do věty "Váš let bude pečlivě sledován médii" se mi ta představa líbí a letěla bych. Navíc bych toho asi moc neviděla. Tělesa tvoří tak 4% vesmíru, zbytek je prázdný prostor.

Bez blízkých by byla nuda, nuda, nekonečná nuda a za hranicemi sluneční soustavy najdu co? Nenajdu to samé i na Zemi? Takže proto poslední odpověď - ani za nic...

Bez fyzicke blizkosti mych blizkych a hlavne s vedomim ze je neuvidim bych nemohla fungovat. Ja. Oni mozna za 30 milionu ano , ale co bych u nich mela ja ;)

Bez manželky nikam na víc jak pár dní nejdu..

Bez rodiny bych nejela.

Blízcí by mi chyběli.

Bojím se létat.

bolestné je pěkné, ale uplácet milované je neetické. Museli by pochopit situaci a přizpůsobit se jí.

Bral bych to všemi deseti a bylo by to krásné zakončení mého života.

Byla by to dobrovolná smrt. Sice bych byl slavný, ale dobrovolně se vzdát reálného kontaktu s rodinou a přáteli, sexu a jiných pozemských radovánek. Samota je hrozná věc. Myslím, že ten pilot by se brzy zbláznil :). Takže ani za 30 mil. bych do toho nešel. Musela by tam být vidina návratu nebo by musela letět aspoň větší posádka. Člověk je homo pospolitus :).

Byla bych si 100% jistá, že jsou mnohem vhodnější kandidáti.

Být bez své milované polovičky do konce života nedokážu, na to mi stačilo 3 roky vztahu na dálku, než jsme se k sobě nastěhovali :-)

Casem az by byl syn dospeli, pak ano

Cesta by mi nevadila, ale reality show a sledování medii ano.

Co bych měl z toho, kdybych si ty krásy nemohl s nikým užít? A ještě k tomu být sám do konce života? Vždyť ani do vesmíru člověk nelítá sám. Škoda času trávit jej někde sám zavřený v raketě.

Co bych z toho jako měl?

Co mi budou platný peníze, když si nebudu moci zašukat

Co z toho budu mít, když se nikdy nevrátím domů.

Čím dále budu, tím mne časové zpoždění bude uvrhovat do hlubších a hlubších apatií, za naší sluneční soustavou jsou to již roky, než se signál dostane tam, i zpět. Počítám, že budu spíše jen vysílat, co se stalo na Zemi, se dozvím až za i několik desítek let se zpožděním, takový život je srovnatelný s tím z příběhu o boháči, který si přál, aby vše, čeho se dotkne, se proměnilo ve zlato, jen tady, to zlato je hebký lidský kontakt...

Člověk si občas říká, že by mu bez lidí bylo fajn, ale co zvířata??? o.O A nakonec ani bez těch lidí by to nebylo vončo....:)

Dávno po tom toužím.

Děti bych za nic neopustil.

Do letadla/rakety by mě nikdo nedostal(maximálně pod sedativy :-D) a nedokážu opustit svoji rodinu

do toho bych nešel, protože konec mého života může nastat už při startu... Lety do vesmíru jsou podle mého názoru příliš rizikové

DO vesmíru bych se podívala ráda, ale chtěla bych se vrátit, nejpozději do 1-3 let.

Do vesmíru se mohu podívat kdykoli sám

Dobrý způsob, jak bez potíží zmizet ze světa

Dohraji v klidu všechny hry a přečtu všechny knhy co chci.

Dokud jsem neměla děti, asi bych zaškrtla možnost a. :-) A taky mě odrazuje ta "reality show".

Doma je doma :-)

Dostala bych se do historie. První človĕk, který se dostane za sluneční soustavu. To se neodmíta, i když jsou tu určitá rizika. Je tu taky možnost, že bych byla prvním človĕkem, který se setká s jinou rasou a to za to stojí

Doživotní samotka v přímém přenosu? Děkuji nechci.

Dřív než v padesáti letech bych do toho určitě nešel..

fuuuj

haha

Hezká představa, ale reálně ne :-)

hodně drsný dilema, ve 30 by zvítězila zvědavost, v mých současných 60 láska k rodině...

Chci být sice ve svém životě užitečný pro společnost, ale jistě se najde někdo jiný a nechci si zkazit zbytek života.

chci žít a pracovat tady a rodinu mít kolem

chci žít tady

Chci žít tady se svou dcerkou a v budoucnu třeba i s vnoučaty.

Chtěl s sebou zásoby knih a přístup k seriálům, filmům a hrám ze země. Když je audiovizuální kontakt, asi půjdou i torrenty :)

Chyběl by mi fyzický lidský kontakt.

Chyběl by mi osobní kontakt s lidmi a soukromí.

chyběla by mi rodina a život, který žiju

Chyběli by mi

chybí mi důvod, proč toto vše absolvovat

Chybí wifi :(

I možnost audiovizuální komunikace nemění nic na tom, že bych byla sama. Ani za nic.

Já bych letěl do vesmíru tak maximálně na měsíční výlet. Ale za životní prostor bych si ho nezvolil. Doporučoval bych v dotaznících více prostoru pro fantazii.

Já bych letěla, ale nechci žádnou reality show

Já se klidně obětuji pro pobavení ostatních, ale chci, aby moji blízcí z toho taky něco měli a pořádně.

Jako vášniví člověk do vesmíru bych se na podobný výlet těšil a nejvíce k ledovým obrům Uran a Neptun :-)

Je mi 67 let. Taková nabídka se neodmítá.

je mi dobře na zemi s mými blízkými i bez těch milionů a to žijeme od výplaty k výplatě

je nejlepší nabídka na světě, ale ne bez blízkých osob

Je to cesta naslepo, pravděpodobně nebude nic nového cestou objeveno. A chyběla by mi zeleň a modř Země.

Je to jako zemřít, ale za peníze

Je to největší úlet mého života.

Je to úplná blbost

Je toho tolik k objevování na zemi a mnoho pro co žít.

Je v podstatě sebevražda, život se nedá vyvážit penězi. Radši budu žít se svými milovanými třeba jen 20 let na Zemi, než třeba 60 let psychicky trpět a zaživa hnít na kosmické lodi, i když o fyziologické potřeby by bylo postaráno.

jednou bych se vrátil zachránit zemi od rakoviny jménem lidstvo

jel bych jen v takovém případě, že bych byl smrtelně nemocný , moc života by mi nezbývalo a alespoň za 10 milionů

Jel bych klidně i zadarmo, ale proč nepřilepšit rodině, když je tu ta možnost? Má spíš proti otázku. Pokud bych byl podle počítače ten nejvhodnější kandidát, nebylo by jedno z kritérií, že bych za tu cestu jel i bez potřeby finanční kompenzace? Přeci jenom nejvhodnější kandidát potřebuje krom jiného odhodlání a pokud váhá pod podmínkou finanční kompenzace, tak to dle mého názoru není nejvhodnější kandidát.

Jela bych, kdybych s sebou měla někoho, koho bych někdy během jízdy mohla vykopnout z přechodové komory - to jsem si vždycky chtěla zkusit.

Jelikož v mém zaměstnání jsem v denním kontaktu s lidmi, tak bych možná letěl i zadarmo :)

Jen možnost vydělat peníze? Proč? Kdyby tím bylo spojené osídlení nové vhodné planety, záchrana vlastní rodiny nebo vyléčení populace kosené novodobým morem, šla bych do toho.

jen ta média by tam nemusela být....

Jo, ještě reality show, to tak... a kameru na záchod by taky dali, aby vědci věděli a lidi sledovali, jak často si dělám dobře, když tam budu sám? A být třicet let totál sám a zřejmě ještě bez internetu - o tom v otázce zmínka není? To akorát...

Jsem ještě příliš mladý na to, abych navždy opustil Zemi. Byla by to lákavá nabídka, ale pokud bych vážně musel letět sám a vážně bych se nemohl vrátit, tak bych do toho asi nešel.

Jsem otcem 2 dětí a chtěl bych být s nimi. Možná až budou starší...

Jsem požitkář, musel bych se vzdát sexu, přírody, objetí a všech krásných drobností...raději bych zemřel.

jsem se svými blízkými šťastná nepotřebuju únik a smrt o samotě bez těch, které miluju

jsem šťastná na planetě zemi :)

Jsem takový ubožák, abych se vzdal sociálního života za cenu nějaké výjimečnost prvního člověka za hranicí sluneční soustavy?

jsem zde ještě příliš spokojený ;)

jsou mí blízcí vážně nemocní a potřebují ty peníze na léčbu? Nebo jsem vážně nemocná já? :-D Pak bych to rozhodně zvážila :-D

K čemu by mi asi v tom Vesmíru byly peníze..

K čertu se světem, kde méně majetný starší člověk nemůže plnohodnotně žít. Tedy ovšem moc daleko bych asi nedoletěl, ale výzva je to jedinečná (a možná už jediná, co by mě ještě mohla čekat).

Kdy se letí abych si to dal do kalendáře :)

Kdyby tam byla možnost, tak bych chtěl i více. V celkových nákladech na takovou operaci se to ztratí a já už tady stejně dlouho nebudu. Ale.: Z otázky přímo nevyplývá, jestli tam budu sám, nebo s pěknou ženskou. To by se mé nároky možná o dost snížily.

kdyby to šlo bez těch médií a reality show tak by to byl celkem příjemnej způsob zbavit se všech cočlověka štvou

Kdybych neměl rodinu tak možná, ale asi bych způsobil smutek svým rodičům, tak spíš ne.

Kdybych neměla děti nebo je měla už zcela samostatné tak bych o tom uvažovala.

Kdybych neměla nikoho blízkého, určitě bych do toho šla.

kdybych neměla přítele, asi ano

Kdybych si mohla vzít někoho sebou, tak bych do toho šla.

Kdybychom mohli všichni, tak letíme zadarmo :)

Krome toho, ze bych uz nevidela sve blizke, mi vadi to sledovani medii.

Kvůli reality show do toho nejdu. Kde je nějaká výzva, nějaký hlubší smysl?

Lehká volba pro asociála... :D

Let bych pro media sabotoval brzy po odletu. Co mi můžou:)

Letěl bych ale pouze za podmínek...Bez reality show a s ženou...Kdo by uklízel???

Letěl bych za předpokladu, že by to znamenalo návštěvu jiných slunečních soustav / světů. Pouhý let by nebyl dostatečný důvod.

Lidé mi již občas lezou na nervy, tak proč neprožít zbytek života v klidu a samotě :-)

Lidi co mají rodinu a zázemí, by takou nabídku neměli vzít. Pikud ano, tak to jsou neskuteční sobci.

Lidi mě štvou.

Má žena má 50/50 Huntingtna, má dcera pak 25/75. V otázce 1 jsem tak zvolil možnost s nejvyšším "bolestným", které by zajistilo, že by má žena/dcera mohly bezproblémově dožít svůj život, kdyby se u nich HD projevil. Defakto tak obcházím samotnou otázku, zdali bych byl ochoten podniknout tuto cestu do vesmíru. Kdybych věděl, že má žena a dcera jsou zdravé, zvolil bych možnost NE.

mám dítě, nenechala bych ho samotné

Mám hodně velké citové vazby k blízkým lidem a nesnesla bych vědomí, že bych se s nimi už nikdy nemohla vidět. Jsou pro mě důležitější, než peníze.

Mám klaustrofobii, takže bych určitě let nezvládla.

Mám malé děti a tohle bych jim opravdu neudělal....

Mám malé děti, které bych neopustil.

mám malé děti, tak to nepřichází v úvahu ... za 20 let by odpověď mohla být jiná :)

Mám rodinu a nejsem dobrodruh.

Mám rodinu a odpovědnost za ni. A rodina mne má ráda :-)

Mám sice rád svůj klídek a někdy samotu i vyhledávám, zároveň však miluji posezení s přáteli se sklenkou vína nebo piva

Mám vesmir v nlavě

Máte dobře formulované upřesnění.

méně by mi vadilo, že bych už se nevrátila, ale představa reality show je pro mne neakceptovatelná

Mí blízcí jsou mi bližší, než cokoli jiného.

Miluji přírodu a svobodu a nic mi nestojí za to strávit zbytek života v plechové krabici někde v kosmu.

Miluji rodinný život a toto je pro mne úplně mimo. A je to zbytečnost jako spousta věcí, kterými se lidé zaobírají.

Miluji sviji rodinu a 6 vnoučat,i kdych žila někde ve sloneční soustavě v přepychu,svoji rodinu bych neopustila.

Miluji svoji partnerku a rodinu, neopustím je.

Misto me by urcite vybrali nekoho jineho kdybych odmitla... takže proc ne

Moje děti by se mnou asi nesouhlasily.

moje odpoved je nyni ovlivnena tim, ze mam partnerku. Kdybych byl sam, jetel bych.

Moje rodina je pro mě vším, nikdy jí neopustím.

Moje rodina je pro mne důlěžitější než cestování a peníze.

moji blízcí budou šťastnější, když budu tady s nimi

Možná je to sobecké, ale já si chci svůj život užít. :-)

Možná kdybych už nikoho neměl (na kom mi záleží :)

Možná trochu naivně, ale věřím, že pro mé blízké je cennější moje přítomnost než doživotní zajištění.

Možná za 20 let, ted mám ještě malé dítě :)

musela bych si vzít někoho s sebou

Myslěnka sama o sobě lákavá, ale vystavovat se při tom v reality show ? Děkuji, nechci.

myslím, že rodina by měla radši doma mě než peníze

Myslím, že tak trochu záleží i na důvodu, proč letět za hranice sluneční soustavy - kdyby šlo o nějakou velmi důležitou misi, která by třeba zabránila apokalypse, tak možná, ale na zkušební let si můžou poslat robota, když bude možné komunikovat i na takovou dálku...

Na přílišné množství lidí kolem sebe zrovna nejsem a mám rád svůj klid, ale být do konce života sám, to bych asi nechtěl za žádnou cenu, a to ani za cenu velmi lákavého výletu. Možná je to trochu sobecké vůči blízkým, kteří by díky tomu mohli zbohatnout...no, možná by mě přesvědčilo, kdyby to jídlo do konce života bylo fakt skvělé :)

Na Zemi je vetsi zabava

Na zemi to vidím jasně, ale otázka je jak by to vypadalo po dejme tomu po roce o samotě.

Nabídka by byla akceptovatelná pouze v případě, že by se nejednalo o reality show

Nabidka je lakava ale chtela bych k sobe alespon pritele, sama bych nechtela zustat

Nabídku bych přijala, kdybych během zkušebního letu nebyla sama, nebo kdyby byla možnost se jednou vrátit zpátky domů.

naco? mam milion krat zaujimavejsi zivot :-) a peniaze nie su vsetko.

ne a nedovolím to ani nikomu blízkému :)

Ne že bych nechtěla být přejici k mým blízkým, ale líbí se mi na nejkrásnější planetě kterou ve vesmíru známe.

ne, že bych si myslela, že mám až takovou cenu, ale raději 30 milionů, než jeden, ne?

Nedokázala bych opustit svoje dítě

nedokážu si představit strávit zbytek života osamotě bez osobního kontaktu s mými nejbližšími

nedokážu si představit zbytek života bez lidí kolem sebe, bez možnosti učit se nové věci s ostatními a dělat co chci tady na Zemi :)

Nedokážu si představit, že by to někdo udělal. Jako proč?

Nedokážu si představit, že bych tu nechala svoji rodinu, hlavně děti, a ani bych nedokázala prožít zbytek života v samotě.

nehodlam byt nekde nadosmrti sama

nechc mít reality show, chc mít možnost kontrolovat, co se odvysílá z lodi....

Nechcem byt sam dokonca zivota... aj ked nevadilo by mi to az na to ze by som chcel mat sex

Nechci být průkopníkem, vyhovuje mi kde jsem.

nechci svůj život hodit za hlavu jenom kvůli nějakému testování. Možná bych jel, pokud bych byl v životě na dně.

Nějak mi chybí info, jestli jedu sama nebo je posádka větší

Nejde tak ani o mé blízké, ale o mě samotnou a moje vlastní sobectví. Jsem příliš fixovaná na svého přítele. S ním bych letěla hned. Přála bych si dožít se přesídlení lidstva do "sluneční soustavy" Alfa Centauri a mít na obloze tři "slunce".

Nejsem ,,dobyvatel vesmíru". A co je proti mému z přesvedčení, nečiním ani za peníze...

Nejsem ani hvězda, ani kompars = o popularitu nestojím a takové pitomosti dělat nemusím.

Nejsem poustevník ani mnich, člověk by byl sice blíže Bohu, sám se svým vlastním svědomím, ale na to zatím nemám :)

Nejsem typ člověka, který by do toho šel.

nejvíc by mi asi vydila ta reality show... a nevím, měla bych běžný přístup k internetu, nebo se stoupající vzdáleností klesala šance na solidní připojení?

nejvíce by mi vadila neustálá reality show, je-li to tak myšleno. A dále bych se nesmířila s nemožností návratu a samotou. Vesmír je ale pro mne zajímavý, to rozhodně.

Nemá smysl strávit celý život v nějakém stroji jen proto, abych se dostal daleko za hranice naší sluneční soustavy, i když by za to někdo dostal hodně zaplaceno. Mnohem důležitější a přínosnější je život na Zemi.

Nemám chuť cárat po jiných galaxiích

Nemám nejmenší zájem na tom, abych vystupovala v reality show v televizi. A už vůbec ne během letu.

nemám ráda dobrodružství

nemit rodinu, tak je to ta prvni....

Nemohla bych (mimo jiné) i z náboženských důvodů, jsem pohan, mí Bohové jsou spjati se Zemí.

Nemohla bych opustit rodinu. Pouze tehdy, pokud bych jim mým odchodem mohla zachránit život.

Nemohla bych zde nechat nemocnou dceru, rodina je pro mě důležitá

nemyslím si, že já osobně bych bych bla schopna zvládnout zbytek života o samotě, tak dalece jsem ještě nedospěla

Nemyslím si, že je pro nás tak důležité létat po sluneční soustavě, nešel bych do toho. Jistě nebude problém nechat počítač vybrat někoho, kdo je druhý či třetí nejvhodnější.

Není to nabídka,která se univerzálně neodmítá, ale já osobně bych ji ve své současné situaci bral. Kdybych měl vlastní rodinu, tak bych se na to asi díval jinak.

Neodidem od mojho priatela a syna, ostatnych opustim velmi rada

Neopustila bych děti

Neopustila bych své nejbližší.

Neopustím svou domovinu pro ponorkovou nemoc v jedné osobě.

Nepřineslo by mi to nic z těch cenných věcí, co tady mám a musela bych opustit.

Nerealne to vydrzet pouze sam

Nesnáším reality show a nechápu jejich popularitu.

Nestojí to za to, život má větší váhu než peníze

Nešel bych ani do vedlejšího města. Tady mám domov, zázemí, kořeny...

Nešla bych do toho ze dvou důvodů. 1) nikdy bych nešla do reality show a 2) líbí se mi na zemi :-)

Netoužím ani po cestování do zahraničí a nikdy bych nikam neodjela bez své rodiny :-)

neumím si představit život bez reálného kontaktu se svými blízkými

neumím si to představit

Nevidím smysl v dobrovolném doživotním vězení..

nevidím v tom smysl, přišlo by mi to jako vyplýtvaný život

Nevim

Nevydrzim bez svych blizkych i kdyz let do vesmiru by byl splnenym snem

Nezvládla bych být sama tak daleko, chyběl by mi nějaký kontakt

Nikdy bych nebyla schopna odloučit se od života na zemi :)

Nikdy bych nedokázala žít někde s pocitem, že už nikdy naživo neuvidím své blízké, ani za všechny peníze světa!

nikdy bych nemohla opustit lidi, na kterých mi záleží a které miluji...

Nikdy bych neopustila dceru

nikdy bych neopustila své známe své kamarádky a kamarády a hlavně rodinu

Obávám se, že bych spáchal sebevraždu; vize se nikdy nevrátit domů a ještě u toho být na Zemi "celebrita", to je (sebe)vražedná kombinace...

One way ticket mě neláká - mohla tam být třeba možnost: "návrat např. v 50 procentech možný"

Osamelosť cestovateľa by musela byť neskutočná... Ľudia ktorý sú odtrhnutý od spoločnosti na dlhú dobu môžu prísť o zdravý rozum...

Otázka pro sociálního prostituta ... ala Big Brother.

penězi se lidé nedají nahradit

Peníze nejsou všechno. Přítomnost druhého člověka je pro mě důležitější.

Peníze nenahradí vztahy, jestliže má někdo blízké, na nichž mu záleží, nechť nelétá bez možnosti návratu.

Placení "bolestného" by připadalo v úvahu mít vlastní rodinu, jinak bych letěl bez dalších podmínek hned :-)

Podívám se sice fyzicky do vesmíru, ale tam se můžu podívat i bez něj, takže neopustím to, co tu buduju a mentálně se chci osvobodit, tato možnost je pro mě nad nějaký výlet

Podsvětelné lety jsou nuda. Vesmír je příliš velký a let by byl hóooodně dlouhý, zůstat někde viset jako zmrzlá plechovka až mi dojdou zásoby? Dopadnout jak HAL9000 a David Bowman? Nebo hrdina knihy F. Pohla Svět na konci času? Nebo R. Daneel Olivaw?

Pokud by nebyli žádní blízcí, byla by to varianta 1.

Pokud by se jednalo pouze o let za hranice bez jakehokoli cile tak nezajem

pokud by to bylo bez té reality show, tak bych o tom přemýšlel

Pokud bych nebyl ženatý se závazky, tak bych do toho možná šel.

Pokud chce člověk něco podobného, stačí si vzít pingl na záda a na týden jít do přírody, toulat se, užívat si krásy naší země, mejt si nohy v potoce, spát pod širákem, kochat se krajinou, čuchat vůni lesa a luk... proč bejt mediální hvězda jako prskavka, která září a pak zhasne?

Pořádně nevím, jak bych se rozhodla.

Potřebují mne doma

Pouze kdyby to bylo nutné pro záchranu lidstva, planety atd.

prachy nejsou všechno

Predevsim jde o to, zda poletim sam ci nikoliv.

Predpokladám, že po pár mesiacoch by som sa zbláznil od samoty.

prisla bych o svuj vlastni zivot

Pro mé ANO by ale byly důležité i další faktory, například - pokud bych měl letět sám nebo v čistě pánské společnosti, tak bych do toho nešel :-)

Pro mé blízké by byla jistě milejší moje přítomnost, než finanční odměna. Navíc bych ze samoty v neznámém prostředí vesmíru s vysokou pravděpodobností během několika dní zešílel, takže bych výzkumu moc nepřispěl a ještě bych sebe i svojí rodinu ztrapnil před celým světem.

Pro mě je to ano/ne záležitost. Peníze v takovém případě nemohou hrát žádnou roly - vždyť je v sázce celý zbytek mého života, a to není zrovna málo.

Pro mě jsou blízcí nade vše.

Pro milujícího otce dvou nádherných dcer celkem jasná volba.

Pro tuto zemi, planetu i pro mou rodinu by to byla čest, že jsem byl vybrán.

Proč bolestné pro mé blízké? Trpět budu především já.

Proč?

protože nebudu moct řídit auta

Průběh takového letu bych možná ráda sledovala v médiích, ale na vlastní stáří mám jiný plán.

Předně chci říci, že si neskutečně cením toho, jaké mám blízké, především manžela, rodiče a manželovi rodiče. Potom samozřejmě i prarodiče a blízké přátele. Tudíž, je pro mě jejich hodnota skutečně nesmírná, ba až nevyčíslitelná. Pokud bychom to měli měřit penězi, tak 30 milionů pro ně, je podle mě výsměch. Ano, je to spíše bolestné pro ně, než pro mě a já nemusím mít pro ně takovou cenu, jako oni pro mě. Ale abych se jich vzdala, tak bych za to požadovala takovou odměnu, která by mi vynahradila to, že s nimi nejsem. že ta má oběť přinesla něco víc. Což bych odhadovala tak na minimálně 30 milionů pro každého a ne celkově. Takže tady má "blaho lidstva" pro mě mnohem nižší hodnotu. :-D

při přenesení se přes nějakou tu uklidňující představu o kolování duší, kterou si asi potají hýčká skoro každý.. prožíváme tenhle svůj jeden život jenom jednou, takže ani za nic:)

Příliš lpím na životě a strávit zbytek života v kosmu, to by mě ani nehnulo. :-D

Raději si život užiju s blízkými

realityshow? děkuji, nechci.

Rodina a přátelé jsou důležitější než nějaká hloupá reality show! -_- Místo objevování vesmíru bychom se spíš mohli pokoušet zůstat ve smíru tady. :)

Rodina je ma zivotni priorita, bez nich bych nemohla byt..

rodina je základ :-DD

Rodina, přátelé... asi bych je nedokázal opustit.

Rodinné závazky by mi to jakožto nejstaršímu mužskému potomkovi nedovolily.

Rodinu bych nikdy neopustila.

Rozhodně bych se na takovou cestu nevydala sama. Audiovizuální kontakt na zbytek života určitě nestačí, nehledě na odezvy kvůli rostoucí vzdálenosti.

Sám bych se tam unudil k smrti, o peníze by mi v tomto případe vůbec nešlo.

Sám ne

sam nikdy, jinak hned

Sama bych neletěla

Sama jsem blízké ztratila poměrně brzy a ta ztráta se nedá kompenzovat... ani penězi... a i kdyby, 30 milionů je málo.

Sama nie...

sama teda ne

Samota je šílená, nemohu žít bez přátel a lidí okolo sebe.

Samotní astronauti se na misi nikdy neposílají. Společnost alespoň jednoho dalšího člověka je nezbytná.

Společný čas s mými blízkými je jeden z největších pokladů, co mám, a nejde jen o komunikaci, ale o reálnou přítomnost.

Stát nesmrtelným se každému nepoštěstí.

Stejně by mi to bylo k hovnu

stýskalo by se mi po dceři a po sexu a po knihách a po naší zahradě a po pečení a šití tašek.

Šel bych do toho jen v extrémním případě, kdy by to bylo pro blízké to nejlepší, co bych pro ně mohl udělat. Což snad nikdy nenastane :-)

Škoda, že je otázka položena tak jednoduše. Mělo by být více specifikováno o jaký zkušební let jde.

ta reality show to dost ovlivnuje, ne kazdy je povrchni idiot co se chce zviditelnit, kdyby misto toho bylo nejake vedecke poslani a ne hlouba reality show....

Takovouhle ztratu milovanych lidu nemuze zalepit zadna financni suma

Těch 10milionů chci pro své 2pejsky, aby se měli až do konce života jako v ráji.

Technicky je tvrzení o reality show blbost, vzhledem k tomu, že ve vesmíru plyne čas mnohem pomaleji než na Zemi :-)

ten pocit absolutního osamění za to nestojí

To bolestné chci v dolarech! A 100 mil!

to bych obětovala to co je mi nejmilejší ,nejdražší a šíleně by se mi stýskalo

To nejcenejsi co cloveku muzete darovat je vas cas a myslim ze je dulezitejsi byt tu pro blizke kdyz potrebuji nez dat jim 30 milionu

to sledování médii a reality show měl být bonus, nebo mě to mělo odradit?

To záleží na tom, co je myšleno s tím pečlivě sledován - zda bude možnost osobně volených časových úseků absolutního soukromí; zda bude možnost mít např. libovolný hudební nástroj a dostatek hudebních zdrojů atd.

Tohle je pro mě nové. Doposud bych po skoro 40 let řekla "letím". Teď poprvé v životě vím, jaké to je, mít někoho, koho fakt nemůžu nechat na Zemi.

Toto byl vždy můj sen.

travit roky v nejake kapsli nebo vybouchnout hned po startu? na to je zivot na zemi moc hezky. pouze v pripade tezke nemoci, to bych jela

třeba potkám zelený mužíčky a díky jim se pak podívám i zpátky na Zem ;-)

ukousal bych se nudou a taková ta díla, co jsou jen o technických problémech po cestě, mě opravdu neberou a že bych se anglicky domluvil někde s ufounama, jak bývá zvykem, asi fakt nehrozí

uvažovala bych o tom možná ve chvíli, kdy by moje děti byly už plně soběstačné a moje profesionální kariéra naplněná, teď mám lepší smysl života, než odletět do vesmíru :-D

Uzavřený prostor, pořád ti samí lidé, všichni blízcí pryč.

Už fakt, že počítač vybral mne, je dostatečným důkazem o šílenosti onoho projektu :-)

Už při jednocestných letech na Mars byla tato otázka probírána. Protože jsem už v létech, byla by to hodně milá vzpomínka na mě. :-)

V mém věku ani náhodou. Ale pokud bych byla "nad hrobem", možná bych o tom uvažovala.

V opustenem zivote na vesmirnem plavidle nevidim nic dobreho ani za vsechny penize sveta

V pozemské kosmické lodi ani za nic. Kdyby mi totéž nabídli "mimozemšťané", neváhala bych.

V případě, že by blízcí ty peníze opravdu pořebovali, jdu do toho, Jinak mi chybí jakékoli pozadí. Proč počítač vybral mě? Určitě mohl losovat jen z těch, kteří mají o cestu zájem.

V takové izolaci a samotě by člověku stejně po čase hráblo.

v žádném případě netoužím ukazovat se v reality show kde jsem se narodil tam chci i zemřít

Vadí mi ta reality show

Velmi záleží na tom, co by bylo cílem tohoto letu, zkušební let bez dalšího vysvětlení je příliš málo informací na to, abych kvůli tomu opustila svou rodinu.

Vesmír mne vůbec neláká

Vlastně bych asi nikdy nechtěl do vesmíru vůbec.

Vzala bych si peníze a poslala někoho,koho nebude nikdo postrádat. Když tak přemýšlím asi bezdomovce.

Vzhledem k tomu, že jsem vážně uvažoval o přáhlášení se do programu Mars One, tak je zde odpověď naprosto jasná.

Vždycky jsem byla celkem samotář a ještě k tomu hrozně zvědavej samotář.

Vždycky jsem toužila po vlastní realitys how :D

Z peněz pro "cizí" nic nemám a chtela bych se vrátit

Za nic na světě bych nebyla ve vesmíru sama i kdybych byla s někým ve spojení.

Za odměnu, která je i tak malá, bych takovou obět odmítl podstoupit.

zadání jsem pochopila tak, že bych byla celou dobu sama. Pokud ne, šla bych do toho

Zajistit rodinu je potřeba

Záleželo by na mém zdravotním stavu, pokud bych věděla, že brzy zemřu, tak do toho půjdu asi už za ten milion (při dnešní ekonomice).

Záleží co by bylo smyslem letu.

Život bez lásky a přátel či pracovních úspěchů mi za slávu nestojí

Život bez lidské blízkosti by byl o dost chudší a daleko od všeho, co je člověku známé.

Život je od toho, aby se žil, za žádnou cenu bych život na zemi mezi lidmi nevyměnila za sociální i prostorovou izolaci, která přinese "jen" publicitu a případně pohled na něco hezkého/zvláštního/objevného.

život v osamocení je největší trest. Když zvládne stanice mě a moje potraviny, zvládne i další osobu.

Patří do tekutin také pivo, víno, atd..? Nebo jen voda? To by také hrálo roli.

- život by byl chudší,bez potěšení z jídla a setkávání s lidmi u jídla...a pilulka není jídlo v tomto smyslu...

:-) jíme i pro požitek z jídla :-)

... a přijít tak o jedny z nejlepších požítků co nám život přináší.... ani náhodou.

... nemám ráda umělé zásahy do přírodních principů... a navíc mi jídlo CHUTNÁ!...

.... ale musela by ta pilulka navozovat chuť takovou, jako že jsem zblajzla tabulku dobré čokolády, nebo bravurně upečené krkovičky! Jinak bych váhala!!!!!!!!!!!!! :-)))))))

...a ostatni na to nasadil. Jen bych si v klidu dozil v aktualnim rezimu.

"normální" jídlo je radost!

5

A ako by sme vylucovali tekutiny, ak by uz creva nepracovali? Amarouny - to nie je prilis originalne, hehehe

A až Ingen zkrachuje, vesele umřu hlady jako domácí dinosauříci :). A chutí jídel v nápojů a vaření se rozhodně nevzdám.

A ještě bych přidal zákaz normální stravy, ať to žerou všichni:)

Abych si už nikdy nemoh dát babiččino knedlo-vepřo-zelo? Pche!

abych vyšla se současným příjmem a uživila zbytek rodiny

Ak by som vynasla takuto pilulku, zadarmo by som nou zasobovala hladujucich

ale ne o moc. a pivo porad funguje, ne?

Asi bych ji stejně nechtěl.

Až příšliš miluju jídlo a vaření :)) A nejem schopná dodržovat pitný režim!

Bez jídla by byl život nuda! :)

Bez opravdového jídla není život plnohodnotný a není to přirozené.

bez řízků bez dortů bez čokolády bez chleba není život.

bože, kdy už to bude ?

Břicho je štědrým mecenášem ducha. (Denis Diderot)

Byla bych ochotná to vyzkoušet a nějakou dobu takto žít, nebo tím nahradit část stravy, už jenom kvůli vlivu na životní prostředí. Ale úplně se vzdát stravy bych nedokázala, je to jedna z mých radostí.

Byla bych pokusný králík, tak by spíš měli platit mě a ne já za pilulku. A taky vzhledem k tomu, že víc jak 800 za měsíc za jídlo neutratím.

Bylo by těžké vzdát se jídla, ale pokud by se zmírnil ekologický dopad lidské stravy na naši Zemi, neváhala bych do toho jít.

Být závislý na výrobci konkrétního produktu je z dlouhodobého pohledu rizikové.

Cena přísunu energie jednoho člověka a ty rakety se asi nedá srovnávat takže je úplně jedno co budu jist. Hlavně když mě to udrží dost dlouho na živu a při smyslech.

co by z toho života člověk měl, když by se nemohl ani dobře najíst :-)

Cokoliv "zraňuje" tělesnou schránku je velmi nepříznivé pro duši samotnou. Nehledě na požitky spojené s trávením :) Co je to za stupidní otázku? To by zvíře fakt nenapadlo. Je vidět, že degenerace začíná od mozku!

Což takhle pránická strava?

Člověk má mozek aby uměl volit co dé té své huby strčí. To že ho nepoužívá a žere jiný živočichy, je blbost člověkova, nikoli nutnost pilulky.

člověk nejí jen proto, aby neměl hlad- tedy alespoň já. Jí však často i pro potěšení, baví ho vařit... a podobně.

Další hloupý nápad

dobrá otázka pro někoho, kdo potřebuje zhubnout tak deset kilo, ale nedokáže se vzdát pochutin chroupaných při četbě knih ;-)

Doufám, že to někdo vynalezne! Vaření a veškerá příprava jídla mě hrozně nebaví, jídlo si nijak neužívám ani v restauraci. Už dlouho sním o podobné pilulce :-)

Drastické je, že jde o možnost buď a nebo. kdyby si člověk mohl vzít někdy pilulku a někdy normálně jíst proč ne. Ale vzdát se řízku? Nikdy! :-D

ekologická šetrnost a životy zvířat jsou pro mě důležité. Pokud budou náklady menší než je u normálního jídla, asi bych do toho šla.

Existuje mnohem vyspělejší způsob výživy. Prána. Jen je hodně složité se "dobrat" k takovému způsobu vyživování. I když na světě již existuje více než 40 000 lidí, kteří to umí.

flákota je flákota!

fuj

Gastrofil

Heslem rozpadlíka (viz www.rozpad.cz) je buď připraven a přizpůsob se. Stát se doživotně závislým na dodavateli pilulek je proti mé životní filozofii.

Hlavní motiv pro volbu odpovědi "Max 100" je čistě finanční stránka. Uvědomuji si sice, že by díky pilulce odpadla i potřeba přípravy jídla (ušetřený čas), možná i potřeba pro ledničku (další finanční úleva?) apod. Vliv rozhodně nehraje fakt, že bych přišel o "radost z jídla".

hmm, no nesla by som do toho ani keby mi platili tisice ;-)

Hovězí mi nikdo nevezme.

Hrozně ráda vařím, přece se nebudu vzdávat koníčku!

Chtěl bych také možnost, abych si čas od času mohl dát aspoň trochu normálního jídla.

Chuť dobrého jídla a požitek z dobrého jídla je nenahraditelný.

Chuť, radost a požitek z jídla je predeterminována evolučním vývojem, možná to bude zprvu bolet, ty večery s přáteli nad lahodným voňavým steakem, letní zmrzlinové poháry či lahodná ovoce na pobřezí, budou dávno pryč. Vyjdu-li ale z Maslowovy pyramidy, toto lidstvo nepotřebuje.

Chuťový požitek vnímám více než potřebu výživy.

Chybělo by mi "kousání" jídla a jeho chuť.

Chybělo by mi mlsání

Chybelo by mi poteseni z jidla

chyběly by mi pak pochutiny, jako čokoláda, pivo, guláš, apod.

I kdyby se ze mě měl stát vegetarián...pořád lepší jíst ovoce a zeleninu (atd. s tím spojené) než jíst pilulky.

já mám jídlo ráda :)

Já nejsem žádnej velkej jedlík, mě by to naprosto vyhovovalo. ne kvůli ceně, ale kvůli pohodlnosti.

já tak ráda jím a mlsám, že se toho nevzdám :D

Jak by pilulka řešila chuť? To jediné by mi asi chybělo.

jako nápad není špatný, jen bych to musela více zvážit, ono chuť jídla je pro člověka celkem důležité a pokud by okolí nepřešlo také na pilulky tak by to bylo i trochu obětování a mučení do konce života, jelikož cítit vaše oblíbené jídlo a nemoci si ho dát, je určitě mučivé, minimálně na začátku, a i tak bych asi litovala do konce života. Jenže na druhé straně je zbavení se zátěže životního prostředí, které vzniká při pěstování potravy a chování dobytka. Jak říkám je to velice těžké rozhodování a spíše filozofické dilema, ale i otázka, která se jednou asi bude muset řešit.

Jde spíše o okolnosti, které ke vzniku takovéto pilule vedly... jestli budou běžné potraviny finančně mimo dosah 98% populace, tak je volba jednoznačná...

Je otázka co přesně se myslí pojmem pevná strava. Ve chvíli, kdy bych nemohla jíst běžné jídlo, ale dokázala bych zpracovat bez pocitu nevolnosti i například husté džusy či krémové polívky určitě bych pilulku brala.

Je to dost složité

je to hodně lákavá nabídka, už jen ten pocit, že nikdy kvůli mě není zabito zvíře a nezanechám kvůli jídlu pro mě žádné odpadky a ještě bych ušetřila , také se mi líbí že by mi odpadlo přemýšlení kde se třeba najím, zda mám nakoupeno. Jen by to bylo fádní , přece jenom jídlo je potěšení a také třeba Vánoce o tabletce si neumím představit

Je to úžasné ekologické řešení. Ale co když se pilulky přestanou vyrábět? No a úplně na začátku - to bych si nemohla už nikdy dát hranolky?! :-)

Jediné kdy bych takovou pilulku přijala, pokud by byl nedostatek zdrojů a jídlo nebylo k sehnání, dokud bude dobré jídlo, nevzdám se ho.

jedině, že by ta pilulka vyřešila i chuť na jídlo a já zhubla ;-)

Jedlo je potrebné, ale aj obliekať sa treba a bývať treba.

Jedlo je pôžitok!

jedna pilulka proti všem chutím světa nemá u mě šanci:)

Jednou za cas by takova pilulka nebyla spatna (hodila by se treba na vylety, kde je nouze sehnat nejake poradne jidlo). Jinak ale jim rada a nedokazu si predstavit, ze bych mela klasicke jidlo nahradit pilulkou a pripravit se o pozitek z konzumace toho mnozstvi pestre stravy, kterou mame dnes k dispozici, prijit o vsechny ty chute, kombinace aj.

Jenom proto, aby lidé nezabijeli zvířata pro jídlo.

jestli zhubnu, jdu do toho

Jestli-že pilulka sníží náklady a devastaci planety země pro potravu lidstva, bude to prima počin člověka. Kladu si otázku, jak budou reagovat nadnárodní korporace postavení na základním principu - maximalizaci zisku za všech okolností. V kontextu devalvace - inflační princip znehodnocování národních měn.

Ještě před x lety bych za tuto možnost byla nejšťastnější, protože jídlo mi přišlo jsko ztráta času. Teď jsem ve fázi "zavislosti" na čokoládě, takže by to byla těžká volba. Ale když si představím, že by se zvířata nemusela zneužívat kvůli nám a naší potřebě, plus pohoda v kuchyni...šla bych do toho ;-)

Jídla bych se nevzdal, vychutnávám si každé jídlo a nějaká pilulka by nikdy nenahradila pocity blaženosti ...

jidla se nevzdam

Jídlo a spánek jsou nejlepší věci na světě, vážně by se toho někdo chtěl vzdát?

jidlo je fajn, kdyby byla pilulka spis doplnkova, bral bych to, ono kdyz mate prisnou dietu tak uz tak predevsim psychicky trpite (zdravotne by byla fajn pokud by fakt prospivala, ale...)

jídlo je i požitek né jen palivo.

Jídlo je jeden z mála požitků, který si (se třemi předškolními dětmi, z toho dvěma se zvláštními potřebami) mohu dopřát, do toho bych fakt nešla (nehledě na to, že by to nefungovalo, potřebujeme vlákninu, střeva jsou osídlena miliardami spřátelených bakterií atd.)

Jídlo je jedna z mála radostí, co mi ještě zbývají. I když jsem diabetik a mám už jen 11 zubů. Takže tuhle pilulku bych bral jedině v případě, že bych se vydal na nekonečnou cestu vesmírem popsanou v bodě 1. Samozřejmě že bych ji v tom případě chtěl zadarmo...

jídlo je jedním z potěšení života, takže bych o tom uvažovala jen v případě, že by tato změna nějak výrazně ovlivnila život na planetě (např. by to byla jediná udržitelná cesta, jak planetu nezničit)

Jidlo je moc dobre na to, abych se ho vzdala. Jim rada;)

Jidlo je moje radost

Jídlo je požitek :-)

Jídlo je požitek a potěšení, baví mě vařit a ráda zkouším nové chutě, proto bych se ho nevzdala, pokud by to nebylo nutné

Jídlo je požitek a zážitek... aspoň pro mne... navíc náš organismus a vůbec naše zapojení ve struktuře ekosystému je dáno postupným evolučním vývojem... "pilulka" je dle mého názoru zbytečně velkým zásahem do lidského organismu, který by se v dalších generacích mohl projevit dost negativně...

Jídlo je požitek, nevidím žádné výhody téhle pilulky. Pokud jde o environmentální dopady, kdo chce, může se i nyní stravovat "ohleduplně".

jídlo je požitek!

Jídlo je pro mě částečně i společenská událost a zážitek, ne jen přijímání živin

Jídlo je pro mě jako sex :D

Jídlo je pro mě potěšení, nevzdala bych se ho.

Jídlo je pro mě požitek, rituál. Nevzdala bych se ho.

jídlo je přece i požitek, bifteku se nevzdám, ani kdyby mi milion připlatili ;-)

Jídlo je přirozená součást života i potravniho řetězce. Pokud by byla možnost jíst pak normální jídlo, využila bych moznosti v cca 30% svého času a na ceně by mi příliš nezáleželo. Klidně i více než uvedená cena100,-.

jídlo je radost, nechci se ho vzdávat

Jídlo je sakra lahodné a tak rozmanité! <3

Jidlo je skoro jedine moje poteseni.

jídlo je slast :-)

jidlo je vasen, je pohonna hmota

Jídlo je vášeň :-)

Jídlo má pro mně i jinou hodnotu než výživovou ("nakrmení i smyslů"). Navíc, kdo mi zaručí, že za pár let se nezjistí, že jsou vedlejší účinky a já již nebudu moci zpět na normální stravu

Jidlo me bavi a miluju ruznorode chute.

jídlo mi chutná i když se pak nadřu v tělocvičně :-)

Jídlo považuju i za radost a společenskou událost, nechtěla bych se toho vzdát.

Jídlo pro mě není jen o živinách, ale i o chuti! :)

Jídlo pro mě není jen součástí dne, ale je to pro mě požitek, vychutnávání si ho, vnímat chuť jídla a obohatit své chuťové pohárky.

Jím pro chuť, ne protože musím.

jíst je slastné, toho se nevzdám

JJ, dojdou pilulky a budu kde ?

Jsem Češka - žádnou dietu držet nemusím a není nad vepřo-knedlo-zelo nebo svíčkovou. Plno pilulek sežerou blázni - ani nevědí, čím je cpou.

jsem gurmán a gurmet v jedné osobě, masožravec, býložravec, vegetarián- vždy podle momentálních okolností, ale nejsem a nechci být něco jako robot, do kterýho jedním otvorem přitéká furt ta stejná forma energie , aby nějak fungoval...

Jsem jedlík, takže by mi jedna pilulka nestačila na den. Ty pilulky by musely mít navíc nĕjakou příchuť. Jinak bych do toho nešla. Nedokážu si představit, že bych se musela vzdát čokolády.

Jsem labužník, rád drážním chuťové buňky novými věcmi. Dobré věci rád a dlouze vychutnávám. S jedinou pilulkou bych se nespokojil.

Jsem milovník gastronomie a nejsem ochoten vzdát se ryb, hovězích steaků a dalších gastronomických zážitků.

Jsem přesvědčen, že tato cesta vede k degeneraci lidské rasy.

Jsem vege a příznivec přirozené stravy...

jsem vegetariánka

Jsou i jiné alternativy stravování, při kterých nemusím zabíjet živočichy :o)

Jsou jídla i nápoje, která by mi chyběla a to hodně

k čemu by pak byl život na Zemi? kdybych nemohl jíst, asi bych ho nedovedl ani vychutnávat ... a to nemluvím o tom, co by se stalo při případném pádu civilizace - kdo pak vyrobí tabletku? nebo umřu?

Kašovitou stravu bych tedy mohl, že?

Kdo mi zaručí, že pilulky budou vždy k dispozici, he?

Kdy už se konečně dostane na trh? :-)

Kdyby mi poskytla vsechny potrebne ziviny a vitaminy a mela i zdravotni prinos...

Kdyby pilulka zaručovala taky to, že člověk bude mít +/- ideální váhu, tak bych si to možná rozmyslela.

když já ráda jím :-)

Když je výroba pilulky nenáročná a ekologicky šetrná tak proč by měla něco stát?

krásně propečený steak a vychlazené 12° pivo žádná pilulka nemůže nahradit

Kvůli nezabíjení živočichů je tato nabídka sice lákavá, ale nedokázala bych se vzdát ovoce a zeleniny.

Leda ze by byla hubnouci

Leda že by se pilulka proměnila v opravdové jídlo ;-)

Lide by ztratili spolecne chvilky u jidla, kde mezi sebou komunikuji. V tak uspechane dobe mame cas si popovidat prave u spolecneho jidla

Logicky pro planetu nemyslitelné

Mam crohnovu chorobu a proto bych toto prijala s nadsenim :-) jidlo totiz traveni hodne boli

Mám moc ráda jídlo a zkouším nové chutě, neochudila byvh se o normá´ní jidlo

mám rád normální jídlo

Mam rada bezne jidlo, ale v pripade nizsich nakladu na jidlo bych vsak pilulku prijala, zajimava by byla i uspora casu

Mám ráda jídlo a osud zvířat mě až tak neovlivňuje

Mám ráda jídlo! :-)

Mám ráda jídlo.

mám ráda různorodost jídla

Mám složitou dietu, náhrada by mi pomohla dosáhnout zdraví.

Mám své chutě. Nechtěl bych se ji vzdát.

Mám zrovna řízkové období.

Maso je maso :-)

Maso, maso, masóóó, čokoláda, víno, a žádné pilulky!

milujem jedlo, toho by som sa za pilulku nevzdala :)

Miluji chuť jídla a vaření. Chuť je jeden ze smyslů. Proč bych se ho dobrovolně vzdával? To je jako vypíchnout si oči ..

Miluji jídlo ;-)

Miluji jídlo a jeho chutě

Miluji jídlo, maso, ovoce, čokoládu...., vzdát se milionu chutí...raději bych zemřel.

Miluji jídlo.

Miluju dobré jídlo, nemám ráda jakékoliv pilulky!

Miluju chuť jídla.

Miluju jídlo

Miluju jídlo a chutě.

Miluju jídlo a jeho chuť :)

Miluju jídlo, a je to moje živobytí, takže takovéto pilulky nevymýšlet!

Miluju jídlo, rozmanitost chutí a nechtěla bych o to přijít.

Miluju jídlo, to bych nezvládla psychicky

Miluju jídlo!

Miluju jídlo!

mně jídlo chutná! je to jedno z největších potěšení v tomhle životě a jsem ochotná za to platit :)

musel bych mit nejakou jistotu ze si pilulku budu umet obstarat/vyrobit sam, nesmela by obsahovat slozky, ktere ma pod kontrolou jen nekolik malo firem/lidi

Myslím že by měla být ze začátku hodně levná... a až na ní lidi začnou závislačit (a do háje oni nás budou ovládat) tak bych jí klidně i 10x zdražila

Myslím, že by bylo vhodné zkonkretizovat onu nevýhodu - člověk se jídla vzdá snadno, pokud by na něj už například neměl chuť - měl by?

Myslím, že není zapotřebí zázračná pilulka, aby se nezabíjela zvířata apod. Navíc schopnost chuti by byla ztracená a to mi nepřijde zrovna příjemné.

na ceně zas tolik nezáleží, ale radši bych přešla na veganskou stravu (jsem vegetarián), než se vzdát jídla úplně, z ekologického hlediska by stejně nemělo smysl na pilulku přecházet - jedině že by to udělalo velké množství lidí, takže by to mělo vůbec nějaký efekt, potom bych se asi přidala.

Na dosmrti bez božího domácího hambáče?? Jako vážně?? :D

Na jednu stranu by to bylo ideální - svět by byl zasycen, byl by vyřešen problém s vysokým plýtváním jídlem v Evropě a USA, ale musela by být cenově dostupná. Pak také existujeme my gurmáni, a vzdát se požitku z jídla? Och, jen to ne!

Na jednu stranu je to výhoda...kolikrát mi jídlo a jeho příprava zabere hodně času, ale na druhou stranu, nefunkce střev sebou může přinést problémy a vzdát se různých chutí jídla?

na jídle se mi líbí i ten požitek z jídla, ochutnávání nových zajimavých chutí a vytváření různorodých kombinací, navíc ráda vařím, takže si tohle nedokážu představit

Na něco takového bych nikdy nepřistoupil, jednak při jakýkoliv nehodě bych zemřel hlady a za druhé bych se stal rukojmím drogy (podobně jako závislý na těžkých drogách).

Na pilulku by se mnou musela přejít celá rodina, abychom na to m byli stejně a mohli předělat kuchyň na další dětský pokoj :-)

Nabídka je sice lákavá, ale každý den by to podle mě nikdo nevydržel. Ale každý organismus reaguje jinak, třeba jednou za týden bych knedlo-vepřo-zelo zvládl. Ani ne tak kvůli tomu, že mi to chutná, nebo by to potřeboval, já sám jídlo někdy flákám, ale občas se přistihnu, že bych vyzkoušel něco nového.

nabídku bych odmítl bez díků, ale s nějakou vulgární poznámkou :)

Nápad by to nebyl špatný, ale pouze za předpokladu, že vydrží její výroba. V případě války a jiných událostí, kdy by její výroba skončila, by všichni její uživatelé umřeli hlady. Proto jsem zvolila odpověď, že bych pilulku odmítla.

Napad s pilulkou se mi libi, a uvital bych ji. Ne vsak s onim vedlejsim fatalnim ucinkem. Mam jidlo rad a chtel bych se k nemu vracet. Pilulku bych vyuzival pri cestach apod

Navíc bych se snažil výrobu pilulky úplně zastavit..

nebaví mě chodit na záchod

Nebyo by možné to zkombinovat? Normálně se najíst a dorazit se pilulkou, aby byla střeva normálně plná a člověk mohl chodit normálně na záchod?

nedat si u nikdy steak by nešlo :D

nedat si už nikdy čokoládu??:-DD

nedokážu narychlo posoudit, bylo by potřeba více informací

Nedokážu si představit nejíst všechny ty dobroty. Pilulku bych určitě zvolil v případě, pokud bych měl cukrovku, či jinou vážnou nemoc, která by mi nedovolovala užívat si jídla v plném rozsahu.

nedovedu si představit, že bych se vzdala vůně a chutě potravin.

Nech sa veda neserie do prírody a tým že by takto zničila telo takýmto výrobkom by ešte viac ublížila. Problém je v tom že ľudia strašne rýpu a ničia prírodu a jej zákony.(Nemyslím teraz len zasahovanie do zemského povrchu a vyhadzovanie odpadkov ale aj ľudské telo a jeho inštinkty.) Avšak ľudia sú hlúpy a nerozumejú tomu. Tak či tak to príroda vráti a trpieť budú len ľudia.

Nechal byste si odstranit penis, pokud by za vás plodily děti pilulky? Za kolik?

Nechci pilulky, ale molekulární kuchyni

Nechci se omezovat v jídle.

Nechci se vzdát dobrot.

Nechtěl bych přijít o požitek z normálního jídla.

nejde tolik o peníze spíš jako o to, že se člověk vzdá chuti normální stravy, tzn. bych do toho šla, pokud by to bylo nejméně 2x finančně výhodnější, než běžná strava

nejím moc, ale zato si vybírám co mám ráda

Nejím pouze pro to, abych se nasitil, ale také abych si pochutnal. Jídlo je pro mě obřad, tradice, radost, slavení, společenství, setkání, dobrodružství, odměna,...

Nejsem gurmán,z důchodu si to ani nemohu dovolit,ale ráda si pochutnám i na obyčejných prostých jídlech,někdy proložím nějakým nezdravým smaženým řízečkem...

Nejsem velký milovník jídla, spíše mě jeho příprava obtěžuje, takže by to pro mě bylo zlepšení, navíc ekologické a ještě levné (oproti tomu, kolik běžně utratíme za jídlo, že.)

Někdo jí jídlo i nevalné chuti a vzhledu, aby žil svůj asketický život. Já žiju pro to, abych jedl různe pochutiny a užíval života.

Někdy bych se ale trápila, kdybych dostala chuť na nějaké normální jídlo.

Nemohu se vzdát ideální diety "3S" - salát, steak, sklínka červeného! Navíc, dokážete si představit příjemné posezení s přáteli nad pilulkou?

nemusela bych věčně běhat po nákupech a stát u plotny :-(

Není na to si dobře na něčem pořádně pochutnat.

není nad pořádnou flákotu masa! A popkornu bych se taky nevzdala! čokolády... burgrů... smažáku :-)

Není specifikováno, zda po požití pilulky odpadnou pocity hladu a chuti. Samotné živiny pro mne nejsou z dlouhodobého hlediska dostačující tedy pilulku bych s díky odmítla. Pokud by součástí vedlejších účinků bylo vymizení pocitů hladu a chuti, pak klidně 100 Kč/den.

Nepřežil bych absenci chuťového zážitku.

Nepřirozené věci nepřinášejí nic dobrého.

Nerada jim. Jim jen když je hlad. Pilulka by to vyřešila. :)

Nesnáším odklon od přírody a nesmyslné výmysly lidí. I rostlinná strava může být ekologická a nemusí tím trpět zvířata.

Nevím, jestli by nebyla škoda vzdát se všech dobrých jídel, ale pokud bych mohl neomezeně pít, tak by to asi stálo za to.

Nevzdala bych se pozitku z normální stravy

Nic nenahradí pořádný kus masa.

Nic proti ekologické stravě. Pokud by pilulka nebránil jednou za cas jist normální jídlo, mohla by stát i víc jak 100 Kč.

nikdy bych se nevzdala svíčkové nebo těstovinového salátu a jíst pilulky místo normálního jídla mi přijde trošku zbytečné a navíc docela i na nic

Nikdy bych se pevné stravy nevzdala:-)

Nikdy bych si jí nevzala, protže v případě, že se již nelze vrátit k pevné stravě, je toto velmi lehce zneužitelné. Víceméně se stanu závislou, a pak již budu ochotná udělat cokoli, abych svou pilulku získala.

Nitrožilně by to nešlo?

No vědecký ,,pokrok" odmítám v mnoha oblastech, včetně ,,kalorického pokrokového výzkumu".

Normálně sežeru vic jak 100 Kč za den.

Normálního jídla bych se nevzdala, chyběla by mi ta pestrost výběru

Nutný předpoklad - žádné vedlejší účinky, hlavně žádné zdravotní následky.

o takej pilulke snívam už dlho

Obdobně jako v předchozí otázce - k užívání života patří i chutě, rozmanitost stravy a kulinářské požitky. Pokud by nedošlo k nějaké globálně neúnosné situaci (vyhynutí většiny zvířat a rostlin), nikdy bych se toho nevzdala

od toho mame smysly

odmítla bych především proto, že nevěřím, že by to fungovalo věčně a bez následků. Reklama není dobrý rádce :-)

Opět. Preferoval bych pilulku, která bude doplňkem stravy při zachování výhod, abych ji mohl kombinovat s jídlem. Takové jahodové knedlíky jsou naprosto vynikající pokrm.

Opravdu jen za okolností, že by nebylo při ní potřeba zabíjet žádné živočichy, takže žádný obal ze želatiny a podobně. A taky za předpokladu, že by v pilulce nebyly přimíchány žádné jedy jako aspartam a podobně. Vlastně kdo ví. Pilulky se mohou přestat vyrábět a lidi budou v řiti. Je to hodně k zamyšlení.

Opravdu to chcete komentovat, předpokládám, že se pilulka přestane po krátké době vyrábět, prootže je levná a to nebude farmaceutický průmysl zajímat :) A navíc, jíst je určitý požitek, že? :)

Pilulka je použitelná jedině, pokud jde vytvořit kýmkoliv z v přírodě běžně dostupných surovin jednoduchým postupem.

Pilulka nejsou amarouny

Pilulku bych rad pouzival i za cenu vyssi nez 100 kc (nekdy), ale ne za cenu nemoznosti jist obycejne jidlo.

Pilulku bych si vzal jen, kdyby nebyl jiný zdroj potravy.

Pilulku bych si vzala jen v tom případě, že by ji bralo víc než 90 procent lidstva a pomohlo by to naší planetě.

Pilulku místo stravy - proč ne. Ale být pak neschopen přijímat normální stravu, to by byl příliš radikální krok.

Pilulky by byly dobré pro rozvojové země, kde je strava hlavně výživa, ale v zemích prvního světa je jídlo požitek, čili by to asi moc neprošlo.

Pilulky místo jídla? Zabijte mě rovnou

Pojídání našich standardních jídel poskytuje kromě základní potřeby energie taky jistou rozkoš. Asi by bylo pro mě těžké se jí vzdát. Chtělo by to vymyslet náhradu i za ni. Pak by klidně pilulka za 100Kč připadala v úvahu.

pokud by pilulka pokaždné nechutnala tak jak chci já (slanina, hovězí, čerstvé pečivo atd) tak bycho ní neměl zájem

Pokud by se po pilulkách nepřibíralo...

Pokud by výroba z nějakého důvodu skončila, nebylo by čím se živit.

Pokud by zem ztratila schopnost dávat nám plodiny k jídlu a zvířata chovaná na jídlo by neměla dostatek živin pro růst, nebo kdyby bebylo už jiného východiska, tak by byla taková pilulka nasnadě

pokud bych k tomu nebyla nucena nějakými vnějšími vlivy - například život ohrožující alergie i na běžné jídlo, nebo velmi špatná finanční situace (v případě, že by pilulka byla výrazně levnější než potraviny) - nemám důvod se normální stravy vzdávat

Pokud bych už nikdy nezažil chuť dobrého jídla, tak pak ať je cena co nejmenší.

Poněkud ošemetná závislost, co budou dělat lidé životně závislí na těchto pilulkách, až farmaceutická lobby zjistí, že se jí tento preparát dále nevyplatí vyrábět, nebo že jej začne vyrábět za neúnosnou cenu.

Potěšení z jídla, jeho přípravy a sdílení patří k mému životnímu stylu. Co zmrzlina a posezení s přáteli u piva? Šla bych do toho jen v případě, že by to bylo nutné pro zabránění absolutní destrukci planety- ekologie.

Potřebné živiny lze přijmout i jinak, sice složitěji, ale nemusíme se tak vzdávat pevné stravy.

potřebuji zhubnout

Pouze kombinace pilulky a alespoň malého množství normální stravy je jediné akceptovatelné

Pouze pokud bych si měla možnost nasyslit zásoby pro případ krize. :-))

Požitek z jídla je nenahraditelný. Zajímavé by bylo to zkusit, ale dočasně!

Požitku z dobrého jídla se těžko vzdava, když na něj máme, ale jako export do zemi třetího sveta dobrý nápad.

Prestanou ji vyrabet a co dal? :D

Prevence obezity ekologicky a tak no zni to super ikdyz je to neprirozene pro telo pokud to vylozene neskodi proc ne

Pro mě je jídlo požitek, který se nedá za nic vyměnit, takže bych raději zůstal u pevné stravy.

Pro mě jídlo není jen zdrojem živin! Jsem labužník a gurmán a jím převážně kvůli chuti než kvůli hladu .

Pro mě to není otázka peněz - jen pilulky nemusím.

Pro mne je jídlo rituál od přípravy až po konzumaci, takže...

Proč ne, podmínkou by ovšem bylo, aby pilulka potlačovala mlsné choutky, případně zvyšovala pevnou vůli. Jinak bych to asi nedala - ale moc se mi ten nápad líbí!

Protože jídlo je skvělý požitek a přirozené. Byl by to pro mě dosti poloviční život bez jídla. + sci-fi zápletka s otroctvím na pilulce..

představa, že bych nemohla jíst svá oblíbená jídla, je pro mě absolutně neakceptovatelná

představa, že už bych si nikdy nemohla dát steak je děsivá...

Při abnormální natalitě populace se tato otázka stane brzy velmi aktuální. Domnívám se, že bez licitace ceny.

při braní pilulek by mi asi bylo furt blbě :D

Při úvaze nad cenou vycházím ze svých aktuálních reálných příjmů. Pokud bych na ně nehleděla, klidně bych dala i mnohem víc. Ekologická a etická stopa mého životního stylu je pro mě obecně hodně důležité rozhodovací kritérium (jsem vegetariánka, aktuálně už aspirující veganka).

přijala bych v době války, kdy by bylo jasné, že bez jídla nepřežiju tak jako tak

Přijde mi to jako dobrý způsob, jak vyhubit lidskou populaci - všichni se naučí jíst pilulky a potom něco selže a třeba nebude možnost vyrobit další. Tím pak všichni umřou hlady. Super vynález...

Přílišná závislost. Nejistota se mi příčí.

Příroda nabízí tolik pestrých chutí, byla by škoda se o to ochudit. I když chápu, že je to riskantní , vzhledem k postoji lidstva k planetě. Ale stejně se domnívám, že dřív se pozabíjíme,než že by nebyla potrava.

Přítel se mě pořád ptá, proč tak ráda vařím. Je to pro mě kreativní práce jako třeba vyšívání a zahradničení, je to tvoření, jako každé jiné, a já z něj mám radost. Vyloupnou ráno pilulku a celý den se vařením nezabývat, neobjevovat nové kombinace a chutě, to by mě nebavilo.

Rád jím.

Rád vařím

Rád vařím a chutná mi to...

Rada jim

ráda jím kvalitní potraviny a hlavně zeleninu

Ráda koušu do křupavé zeleniny :-)

Raději bych přešel na veganství než tohle

Radikální a nezvratitelná řešení mohou mít vždy nějaký nepříjemný háček (zvýšení ceny, omezení výroby). V podstatě tohle je vytvoření závislosti bez možnosti navrácení v původní stav.

riziko smrti

Rozhodně bych se nevázala na nějakou korporaci, která by vyráběla tyto pilulky. Pokud by došlo k problému (zpoždění dodávky, otrava pilulek, extrémní zdražení, využití monopolního postavení na trhu, ...) nemohla bych se vrátit k pevné stravě. Tedy v žádném případě.

Řízek je řízek!

sakra, jak jinak bych v práci přežila, než abych se mohla těšit na přestávku se svačinou :D

Samotná koncept takovéto pilulky by mě nevadil, pouze podmínka vzdát se zároveň běžné stravy.

Sem veganka takze zadne zviratka kvuli me neumiraji

Setkal jsem se s brethariánem, kromě toho o brethariánství dost slyšel i četl - a do toho bych možná šel, to je pro mne něco trochu jiného, přirozeného a zdravého. Ale pilulku nee...

sice je mi líto zvířátek, ale nemoct si dát třeba ani koblih bych teda fakt nechtěl

Soylent je bez vedlejších účinků

Spíš bych se ptala jestli by vůbec lidé takovou pilulku chtěli, za jakých podmínek by si byli ochotni ji vzít otázka ceny je podle mne druhotná.

stal bych se doslova otrokem výrobce pilulek i nyní se snažím omezovat konzumaci masa

Stává se ze mě závislí, což asi není nejlepší.

steak je steak

steak je steak

steak je steak

Steak vs pilulka? Ale c'mon.

Steak..

Stejně sem vegánka takže bych to neměnila.

stroje na pilulky se můžou rozbít, ale něco se dá vypěstovat vždycky

super otázka! :)

svíčkovou si nenechám vzít!

Šetrné to není, ale vzdát se třeba zmrzliny..?

Škoda, že pilulka zničí střeva, byla by to dobrá náhrada pod stan, na túry apod. :)

Šlo by to ve formě amarounů?

Tady je na místě spíše to 30-ti milionové bolestné. Jím ráda. Neschopnost těla zpracovávat pevnou stravu bych považovala za vážná hendikep.

Tak pockal by som chvilu ci nebudu nejake vedlajsie ucinky a este by som poochutnaval vsetko mozne a potom by som siel do toho

Tak tady jsem dost váhala, ale vzhledem k tomu, že bych se kvůli pilulce musela vzdát i polykání při orálním sexu, nelíbí se mi to. :-)

Tak tohle je velmi proti přírodě, na návrh bych nepřistoupila

Takovýto způsob stravování je velmi praktický a rozhodně lákavý, ale já osobně se nehodlám vzdát požitků z normálního jídla.

Taky by záleželo na finančním příjmu.

Takže, od té doby co jsem ochutnal prase, se ho nehodlám vzdát.

Ten pocit, že by se můj mozek musel vzdát představy či chuti na má oblíbená jídla, pamlsky - to není nic pro mě

To by bylo príma

to je ale pičovina

To je dobré tak akorát pro migranty

To opravdu ne, tolik jsemm toho ještě neochutnal.

Tohle by bylo super řešení.

TOlik peněz není na celém světě, amarouny hadr. Já jím nejen pro přežití,l ale abych si i pochutnal.

Ulítlou odpověď si mohu dovolit na ulítlou otázku.

ušetřila bych na jídle, to by vyvážilo možnost báječně se najíst

uz nikdy si nedat nic dobreho? neeee

Už jste ochutnali grilované masíčko? A vůbec co je tady dobrot na světě?

Už nikdy si neužít žádné jídlo? Nikdy! K čemu bychom pak měli smysl chuť?!

V případě apokalypsy či jiného důvodu pro nedodání pilulky bych umřela hlady.

V případě braní pilulky, mohu "jíst" normální jídlo také. Stačí ho jen nepolykat

Vaření a pečení je hezká součást dne a dobře obhajitelná prokrastinace (nehledě na požitek z rozmanitosti jídla), ale nenáročnost a šetrnost + no harm nejdřív poměrně jednoznačnou odpověď obrátilo o 180°.. vzhledem třeba k té reálné "vyčerpatelnosti zdrojů".. mno.. doufejme, že to je taky přinejmenším dost daleký sci-fi:)

Vice než 100 kc ale rozumne...

Víno, čokoláda, pořádný flák masa... To není jen o živinách, ale i o požitku, kterého bych se nemohla vzdát...

Vole jako bez řízků, to si pilulku fakt nechte.

všetky živiny (a nízka cena) mi nenahradia rôzne chute a sociálny kontakt pri spoločnom jedení.

vtipnej nápad :D

Výrobce/i pilulek by mne měly nadosmrti v hrsti. Stal bych se defacto jejich podanným.

Vyřešení problémů s váhou

Využila bych to v rozvojových zemích v boji proto hladomorum já mám ale jídla dost

Vzdát se bramboračky nebo chleba s máslem a s medem? Nikdy :-)

Vzdát se čokolády? :)

Vzdát se chuti? Nikdy!

Vzdát se jídla? Přece nejím jen proto, abych byla živa, ale protože je to dobré!

Vzdát se pečené kachny s knedlíkem? Nikdy!

vzdát se požitku z jídla?

Vzdát se radosti z jídla kvůli úspoře času mi přijde absurdní. navíc v případě jakékoli možné krize, která by způsobila nedostupnost pilulky, bych se jejím užíváním předem zabil (ztratil bych možnost sehnat si stravu)

Vzdát se svíčkové na smetaně? Nikdy! :D

Vzhledem k současné situaci ve světě, bych asi zastávala "starý" názor. A to především z toho důvodu, že jídlo naprosto miluju. Je pro mě jednou z největších zábav na světě. Kdybych nemohla jídlo vařit a konzumovat, tak bych ztratila jednoho z největších koníčků a tím pádem, bych se velmi ochudila o radost ze života. Proto by důvod toho, abych přešla na pilulkovou stravu musel být opravdu vážný. Například naprostá změna situace ve světě - poapokalyptický stav apod. Za součásné situace asi ne.

Vzhledem k tomu, ze by jsem pak byla zavisla na vyrobe a prisunu pilulek ktere nekdo vyrabi - dekuji, nemam zajem.

Vzhledem k tomu, že dobré jídlo je jedna z největších zálib mého života, tak ani omylem :)

Vždycky je možnost, že se pilulka přestane vyrábět...kdo ovládá její výrobu, ovládá populaci.

Vždyť jídlo je přeci ta největší zábava! Pche, prý pilulka...

Z jídla mám požitek, ráda vařím, vychutnam si čokoládu. Pocit kousání by člověku chyběl.

za jakoukoliv cenu, ale s podmínkou získání lepší fyzické kondice včetně štíhlé postavy

Za pár (desítek) let by se přišlo na to, že má nějaké velmi nepříjemné vedlejší účinky či jiné nevýhody.

Zajimava pilulka, hodne by usetrila cas pri priprave a vymysleni jidla, byli bychom treba zdravejsi a setrili zivotnim prostredim

zajimavá představa, v některých oblastech světa by se to mohlo ujmout. Pokud by to někdo nezneužil.

zajímavá teorie, ale chybělo by mi chození na obědy s kamarády a kolegy, chroupání chipsů nebo popcornu u filmu atd

Zajímavý nápad

Zalezi na tom jestli by mel clovek po tehle pilulce bezny hlad a chute na jidlo.... pokud ne tak proc ne

Záleželo by na mé finanční situaci, pokud bych si nemohla dovolit pořádně jíst, asi bych na pilulky přistoupila.

Záleželo by, jak moc je výroba nenáročná a co je k ní zapotřebí...

záleží na okolnostech

Záleží na okolnostech, pokud by klasická potrava už byla problém obstarat, pak jdu na pilulky. Pokud ale by klasické jídlo bylo stále k snadno dispozici, svíčkové se nevzdám.

Zavedl bych si radeji čípek

Zbavit se navždy možnosti konzumace jídla, tak jak jsme zvyklí, a hlavně nepřeberné množství chutí, které nám strava poskytuje a v neposlední řadě i požitek z jídla; tyto věci by mi pilulka nenahradila a zájem o ní bych neměla.

Zde by šlo pouze o náklady, nápad bych jako takový přijal velmi pozitivně.

zde vidím zejména problém v tom, že mám problémy s příjmen dostatku vody a 2 litry skutečně ne vždy vypiji, a priori bych se tom v rámci zachování života na planetě pak nebránila

Zní to, jako by už nikdo nikdy nemohl ztloustnout, nádherný to vynález :)

Zvířata by to ušetřilo, ale člověk by se stal závislým na jedné potravině - tabletě, to je příliš velké riziko. Lepší si vychutnávat normální jídlo.

Žádná pilulka nedokáže nahradit nádherně upečený stejk a tu chuť na patře.

Žádná pilulka nemůže nahradit dobré a kvalitní jídlo. Jsem gurmán :)

Živiny jsou jedna věc, ale s prázdným žaludkem bych byl nevrlý a stejně bych jedl, i kdyby mi z toho mělo být špatně.

Život kolem je příliš krásný a pestrý na to, abych ho zahazoval kvůli umělé výživě, která ho akorát zploští. Kromě toho, kdybych nesměl přijímat další potravu, nemohl bych se o své tělo lépe starat. Nabírat svalovou hmotu, doplňovat konkrétní živiny, které potřebuji - nemohu přijímat stále všeho stejně, vznikl by disbalanc, který bude stejně nevhodný, jak ta popsaná reakce na pevnou stravu. Prostě nesmysl.

Nyní vydělávám kolem 120.000 Kč měsíčně, pokud bych byl bez práce, tak od 40.000 Kč hrubého výš.

- celý život makám za mnohem méně...

- nesnáším se v práci nudit - moje práce mne baví - ačkoliv nyní takové peníze nevydělávám, je pouze otázkou pár let, kdy se k nim dopracuji a bude mě to pořád bavit

... potřebuju dělat něco smysluplného a užitečného, z tohoto by mě asi brzo hráblo...

......... kde že to tak je, já už tam běžíííííííííííííííííííííííííííím!!!!!!!!!!!!!!

"nebudete dělat nic užitečného"

4 roky to zvládnu

40 000 Kč jsou solidní peníze a na ministerstvu získáte kontakty pro budoucí kariéru a vliv.

60 000 je na ministerstvu málo

a i za 60.000 nevím jak dlouho bych vydržela :)

A je ten spolužák vůl?

Akoze 2000 e mi je aj tak malo za pracu v ktorej sa budem nudit

Ale asi trochu nuda. I kdyz vsechno se da naucit. Udelala bych si vysokou a naucila cizi jazyky

Ale podmínkou by musel být i dostatek volna (víkendy, klasická pracovní doba), abych mohla ty peníze utratit za příjemnější aktivity, když už budu mít práci bez práce. Taky by záleželo, zda bych v té chvíli neměla jinou práci, ve které bych byla šťastná.

Ale s časem by se ten plat musel zvyšovat :-)

Ale tak za 100 000 už bych to asi brala :-D

Ale těžká otázka.

Ani za milion takovou nudu!

asi by to byla děsná nuda...

asi bych se unudila k smrti

Asi bych to na nějakou dobu vzal, abych potom neměl v normální práci pocit, že pracuji zbytečně a že zaměstnavatel mou prací pohrdá a výsledky mé práce prostě háže do koše (což v současné době mám). Taková práce by mě frustrovala, ale o to bych měl lepší pocit, až bych se vrátil k hodnotné práci.

Asi bych uhynul nudou.

Aspoň bych měla více času na čtení :))

bohužel, je takových víc, než je zdrávo...

Bral bych ji pouze na dočasnou dobu v nezaměstnanosti

brala by som za dobry plat - a volny cas ktory by som tam mala by som vyuzivala na svoje hobby a na nieco uzitocne co vsak nikto nezaplati..

Brala bych to jako možnost si snadno vydělat a po pár letech (postavení domu, děti), odejít s dobrým životopisem do skutečně přínosné pozice.

Bych se ukousala nudou, důležitější než je zajímavá práce.

Byl by to pro mě trest a ne práce :)

Byl by to ztracený a zcela nevyužitý čas, bez smyslu, i když v opozici s možností využití hromady peněz na něco užitečného mimo pracovní sféru (jenomže by to nebyl pocit "vydělaných peněz")

byl bych po práci odpočinutý a energii bych tvořivě využil ve svém volnu

byla by to hrozná nuda. Pokud "zákaz vykonávat jinou činnost" by znamenal vzdát se i koníčků, tak bych to nepřjala.

Bylo by hezké dostávat peníze za nic, ale asi by mě to vnitřně užíralo - hlavně to, že bych se zároveň nemohla realizovat jinak.

Byt mi dvacet napíšu, že ani za 60 000, ale už nejsem blbec.

Celý život se marně zkouším sehnat podobnou práci za tyto peníze :-).

cesta k zbláznění se

Cim vice penez, tim lepe

Co to je dnes 60 000? Půl mega jedině

Času je málo :)

člověk se po chvíli začne hrozně nudit, má pocit bezvýznamnosti a neužitečnosti. to nestojí ani za 100 000 čistého :)

Člověka by měla práce aspoň trochu bavit, ale peníze za nic nedělání vezme asi každý

dělají to tisíce jiných, tak na 4 roky taky já? Proč ne..:-DD

Dělám to co mám ráda a co mě celý život naplňuje-péče o seniory.

Delam to samé za 20

Dělat blbce? Ne, děkuji, nechci.

Dělat takovou práci nepráci by mě nenaplňovalo, za méně než "průměrnou" mzdu bych do toho nešel, i kdyby mi to dávalo prostor pro koníčky.

Dlouhodobě bych v takové práci nevydržela. A pokud by se zákaz další činnosti měl vztahovat i na dobrovolnictví, nešla bych do toho vůbec.

do práce chodím pro peníze ...

Do práce se chodí kvůli výplatě a je jedno co se dělá. Za 40 tisíc už se dá žít, tak proč to nevzít? Lepší než být někde u pokladny v marketu ;-)

Do Státem placené ,,fuknce" bych nastoupil pouze, pokid bych měl možnost prosazovat změny, či alespoň radit - dávat návrhy, a presto bych mel problem s tim prijmout od Statu penize. Stat je giganticka korupce - mimo jine.

Dobrej job, ale jen ve scifí.

Dočasně? Proč ne. Těch knih, které bych v "práci" přečetla!

Doufám,že pak bude kladný posudek :-)

flákání bych se naučila asi brzo, ale musela bych u toho dobře vypadat, aby si toho nikdo nevšiml, takže modráky vyměnit za pěkné oblečení, solárko, manikůra, masér, kadeřnice, a to za deset tisíc nelze.

Hodně by záleželo na pracovní době, ale pokud by se jednalo o nějakých 8 hodin denně + volno víkendy, neměl bych problém :)

chci být užitečný, třeba i zadarmo

Chci delat neco co ma smysl.

I když nevím, jestli by mě to bavilo. Myslím, že potřebuji dělat v životě něco užitečného.

I tak by mě to bylo blbý.

Ideály jdou stranou - jen prací živ není člověk a realizovat se tak lze bohatě i mimo její rámec v rámci občanských a zájmových aktivit.

já bych si v těch šanonech nosila knížku a tak si četla celý den

Já potřebuju mít pocit užitečnosti,nechci se nudit, chci aby mě práce naplňovala pokud možno a navíc já jsem se spolužáky neměla dobré vztahy, takže bych pro nikoho z nich nechtěla pracovat.

Ja rad pracuji na uzitecne veci

Já se spíš budu snažit stát se tím ministrem. Pokud by mě tam zaměstnal, tak předpokládám, že by k tomu měl aspoň nějaký důvod, třeba abych občas chodil do televize diskutovat o politice, což by mě bavilo. Takhle to zní hodně nepravděpodobně.

Jak říkal děda - lepší je roky dělat něco smysluplného, než hodinu přehazovat písek z hromady na hromadu a pak zpátky...

Je mi 67. Klidně bych to vzal.

Je otázka, jestli budu moct při práci dělat jiné věci – např. otevřít šanon, nechat ho ležet na stole a přitom si číst knížky, psát na blog nebo koukat na filmy. Pokud bych musela vyloženě jen předstírat práci a nedělat nic jiného, nešla bych do toho vůbec.

Je potrebny max plat, ked uz ma clovek uplne zakrniet...

Je to asi dané tím, že momentálně vydělávám víc jak 100 000,- a dělám práci, která mě baví.

Je to marnění času...proto volba 60tis. a víc...ale i to mi připadá málo. Proto bych sice tuhle nabídku vzala, ale neřekla bych spolužákovi, že za cca 3 měsíce od něj odejdu...

jelikož se pořád mění, další ministr by přivedl své lidi

jen blb by to nevzal

Jen málo věcí je víc vyčerpávajících, než nesmyslná a bezúčelná práce

Již mám něco za sebou a není nic pro mne horšího, než aby má práce neměla žádný smysl!

jo nic nedělat a ještě mít za to zaplaceno

Jsem člověk, kterej si spíš rád pro sebe něco zkoumá (hlavně věci spojené s jazyky a písmem), než že by dělal něco užitečného pro lidstvo.

Jsem člověk, který se chce rozvíjet a podílet na "chodu světa". Nenaplnilo by mě to.

Jsem programátor. V práci si hraju za víc.

K tomu by byla velmi rozporná odpověď. Jednak by bylo potřeba vysokého "bolestného" (svědomí), za to že něco takového dělám a že nedělám nic, za co bych se mohla cítit užitečně, za druhé by svědomí nedovolilo za to vzít hodně peněz, ani minimální mzdu.

Kdyby to bylo za 10 tisíc, tak raději pracuji jinde. Ale 20 tisíc by mi bohatě stačilo. Nedokážu říct, jestli by mi to dlouhodobě stačilo, ale dokážu si představit, že bych tak měla mnohem bohatší a lepší život, tvrdě pracovat pro mě není prioritou. Co je morální a co ne... s takovou prací bych měla mnohem víc prostoru pro svůj vlastní rozvoj. A mohla bych třeba dělat věci, co mě opravdu baví, ale zadarmo.

kdybych mohla zustat rok tak jo ale ctyri roky se nekde nudit... to ne

Kdybych se nemohla nijak realizovat, dělat nějakou práci, která by mě bavila, asi bych se unudila k smrti i s takovým platem. Hodně peněz stojí za to mít jen pokud je lze investovat do dalších plánů a projektů.

Kdysi v práci nastala doba, kdy jsme 6 týdnů neměli co dělat, ale v práci jsme být museli svých 8 hodin...bylo to jedno z nejstrašnějších období, co jsem zažila...

když bych zvolila menší částku už by ta prácwe ztratila lesk pro mé okolí

Když na tom tak trvá...

Když to bude jen 4 roky.

Když už na ministerstvu, tak za pořádný prachy. Stejně tam dělaj hovno, tak co se legálně nepřidat.

Kéž by se něco takového stalo :o))) i když mám ráda za sebou nějaké výsledky, finance by se mi líbily, ale ne/práce by mne neuspokojovala, ba až trápila

Kolik takových nemakačenků na ministerstvech a v parlamentu sedí. A za větší prachy.

Konečně bych se pořádně naučila cizí jazyky a přečetla (či naposlouchala) knihy, které chci.

Konečně rozumná otázka.

Konkurence je příliš vysoká... Ano, to sice je, ale člověk žije-li falešně, je to falešný život.

Kromě platu by byla rozhodujici pracovní doba...kdybych delal 5dni v týdnu od 6 do 14...nebo i min...tak i za 30000 :)

Kvůli zdravotnímu stavu by taková práce byla pro mne spíš přínosem.

Líbí se mi že jsem právě odpověděla, kolik si představuji, že by mi někdo platil za to, že ic nedělám a chci za to více, než vydělávám nyní doopravdy prací ;-)

Lidi kteří dělají horší práci než tuto zmiňovanou znám a tak bych do toho šel taky...

Lidská práce je nejdražším faktorem výroby, lidstvo jako takové má však i v dnešní době potenciál zrušit většinu nesmyslných zaměstnání, nahradit je stroji a lidem poskytovat minimální mzdu na přežití. A v otázce přežití řeknu ano. Nijak se tato práce neliší od "prací" v budoucnu, pokud budou, již dnes mnoho "prací" vlastně nejsou práce, většinu produktivní činnosti děláte ve volném čase, pokud ale z toho uděláte svoje zaměstnání, stáváte se nesvobodným, poněvadž se musíte podvolit trhu. Zaměstnání zmíněná výše z vás činí svobodného člověka.

lze polemizovat o legálnosti této práce, možno v soukromém sektoru, ale ve státní správě?

mám ráda svoji práci, kterou jsem i při rodičovské dovolené chvíli vykonávala zcela zdarma... jenom pro svůj dobrý pocit. jiná práce by pro mne byla přijatelná jenom tehdy, kdybych neměla možnost svoji práci vykonávat.

Mám radši akčnější praci

Maximálně ty čtyři roky. Využila bych je k sebevzdělávání a udržovala bych krok se svým oborem. Vydělala bych si nějaké peníze (i když těch 60 tisíc pořád není nic extra) a vrátila se zpět ke své práci.

Mentální úpadek se nedá zaplatit penězi.

Míň si nemůžu dovolit vydělávat..

Minimálně 3 měsíce zkušebné doby bych si dal, mňam. :) Ale dlouhodobě to smrdí.

moja práca ma musí baviť a rozvíjať

momentálne mám podstatne zaujímavejšiu prácu za veľmi podobný plat, nevidím dôvod na zmenu.

možná bych to týden vydržela, ale cítila bych se neužitečná, nenaplněná a méněcenná. navíc svoji práci miluju, je mnohem lepší dělat za peníze něco, co mě baví, než nedělat vůbec nic.

Možná na přehodný období, kdy bych potřeboval peníze za těch 60.

Možno na nejakú krátku dobu by som to prijala...hlavne pokiaľ by bol problém nájsť niečo iné, ale takáto nudná práca by ma ubíjala.

Možnost věnovat se více koníčkům/rodině ve volném čase. Nebo práci dělat po omezenou dobu a pak jít zase dělat něco užitečného/zajímavého...

Můj nadřízený musí být někdo, koho neznám, ke komu nemám žádný vztah

Musel by človcěk dát výpověď a když neudělá žádný průšvih, tak maximálně 4 roky... a co pak dát do CV?

Musela by u toho asi být nuda.

Muselo by to být opravdu hodně dobře placené a ošetřené tak, abych já z toho neměla problém. Ale spíše bych takové místo odmítla, protože by mě to nebavilo.

musí to být docela opruz

Musím něco dělat.

myslím si, že taková práce již existuje i dnes, s tím rozdílem, že se u toho podniká - takže realita ne sci-fi

myslím, že bych nějakou smysluplnou činnost na ministerstvu našla

myslím, že déle než týden bych to stejně nevydržela :D

Myslím, že je v životě důležité vykonávat práci, která bude mít pro mě smysl a ze které budu mít radost

Myšlenky a koníčky zakázány nejsou, takže bych promýšlel co s volným časem.

Na jak dlouho se volí ministr? Jak dlouho bych si udržela takovou práci? Je lepší pracovat za míň, ale mít co dělat. Tady by člověk ztrácel čas i kvalifikaci.

Na ministerstvu je takový plat běžný pro každého poskoka, tak proč žádat méně.

Na nabídku bych ale kývla pouze v případě, že bych v tu chvíli byla nezaměstnaná (a nemohla práci delší dobu najít), nebo měla nevyhovující práci (náplní/finančně). Neměnila bych stávající práci, pokud bych v ní byla aktuálně více-méně spokojená, jen proto, abych brala peníze za nicnedělání

na nejakou dobu by mozna bylo fajn si odpocinout

Na par mesicu, nez bych si nasetrila ;)

nabídněte víc!

Našla bych si tam něco, čím bych byla alespoň trochu užitečná.

ne díky, vyzkoušel jsem, jaké to je, dělat neuspokojivou práci za velké peníze a pak uspokojivou práci za mnohem menší peníze, skončil jsem u toho druhého a jsem šťastný

nebavi me nuda, stereotyp a jsem rada uzitecna, nehodlam jen prezivat.

Nebavilo by mě to a nevydržela bych to dělat dlouho, ale za 60k bych to asi nějakou dibu zvládla

nebavilo by mě to, nenaplňovalo, nechci zakrnět, moje práce mi dá vydělat jen 16 tisíc měsíčně ale učím se nové věci a jsem užitečný člen týmu, to se nezahazuje

Něco takového už dělám, v podstatě za obdobných podmínek. Krásná je ta naše státní správa.

Nedelat nic je moje vysnena prace.

Nedovedu nic nedělat. Když práci nedostanu, tak si ji najdu.

nedovedu si představit takový zahálčivý život. Asi není nic horšího než předstírat práci.

Nechci být čecháček, ale myslím si, že takhle nějak to v čechách na ministerstvech chodí úplně běžně a nejedná se tedy o otázku ze sféry sci-fi O:-)

nechtěl bych se sresovat navíc ještě i jinde, netoužím podnikat v zemi kde se neplatí za odebrané služby ...

Nechtěla bych dělat práci, která mi nedává smysl.

Nechtěla jsem odpovědět.

Nejsem blázen

Nejsem krmné prase. Leda po lobotomii.

nejsem podvodník

Nejspíš bych "do tohoto" asi nešla.

Nejspíše bych ale po čase dal výpověď. Člověk přeci jen má potřebu dělat práci která ho baví a která mu připadá smysluplná.

nejvíc by mi vadilo, že bych přišla o současné vazby, nemohla bych se pak vrátit zpátky do práce, která mě v současné době baví

Nelibilo by se mi, kdyby nekdo bral penize za nic, takze pro to odmitam, ale kdo vi, jak bych se zachovala doopryvdy :-D

Nemám ani 20 000 hrubého a vracím se z práce v takovém psychickém vyčerpání, že nechci víc hovořit s lidmi ani poslouchat hudbu. Pár kytek a čokolád na konci školního roku to nespraví a první dva týdny prázdnin propukají přechozené nemoci. Chci tu práci a budu nejprve podtrhovat užitečně a posléze místo přetransformuji v užitečné.

Nemám problém s tím, že budu dělat, že něco dělám. Samozřejmě je tam spousta ale. Pokud se nad tím zamyslíme z pohledu například lidstava, tak samozřejmě takováto práce ztrácí smysl a je v podstatě okrádání druhých. Pokud se nad tím zamyslím z hlediska rodiny. Tak bych byla za tuto práci ráda, protože bych se mohla plně věnovat své rodině. (Pokud budeme s manželem mít to štěstí rodinu založit). Potom by mě naplňoval úplně jiný aspekt a práce by pro mě byla pouze prostředkem k získání peněz. Samozřejmě ale, jak už jsem řekla, je zde otázka toho, jestli takováto místa mají smysl a není to spíš okrádání ostatních.

nemám ráda nic nedělání

Neměla bych čisté svědomí. Možná, že mám jen vyšší cenu zkorumpování sama sebe - pokud by byly nabídky měsíčního platu o řád vyšší, asi bych o tom taky začala uvažovat - to přiznávám.

Nemíním marnit svůj drahocenný čas nějakými píčovinami :)

Není co dodat, za 20 táců hrubýho za měsíc bych tu "práci" dělal.

Není pro mě!

Nenudila bych se v práci ani za 100 000 čistého.... Práci děláme proto, aby nás naplňovala a ne abychom se v ní nudili a měli pocit toho, že nejsme vůbec nikomu prospěšní

Nepředstírám!

Nerada dělám nesmyslnou práci, ale 4 roky bych možná dala.

Nesnáším nesmyslnou práci, musel bych si nějakou smysluplnou činnost v jejím rámci najít - třeba stavovat se po odděleních ministerstva na kafe a pomáhat schváceným úředníkům přežít ptydepe a nesmyslnost jejich práce.

nesnáším všechny ze základní školy

Neuměl bych pracovat někde, kde bych se nudila a kde bych se musela za svůj "výkon" stydět.

Neumím si představit, že bych celý den nepracovala. To se mi stalo asi před dvaceti lety na jedné brigádě, shodou okolností na ministerstvu zdravotnictví. Náplní práce bylo vystříhávat z novin informace se zdravotnickou tematikou, lepit je do nějakého sešitu a zapisovat datum a název periodika.

Nic nedělat by bylo ubíjející velmi rychle, v takovém "zaměstnání" bych do půl roku zešílela.

nicnedělání by mě nudilo

Nicnedělání je fyzicky i duševně velmi náročné, i když se to nezdá. Mimochodem, tohle není sci-fi, takhle to prostě chodí.

Nicnedělání na rozkaz je mučení.

Nikdy bych nevykonával práci, za kterou by nebyly vidět žádné výsledky.

nikdy, jednou jsem nastoupila do zaměstnání kde osoba co mě měla zaučit byla týden pryč a nesměla jsem se jinak zabavit - hrabalo mi z toho a třetí den jsem již nepřišla . Přestože tento stav byl dočasný, nevydežela jsem to ani týden

Nikdy. Chci, aby moje práce měla smysl. Pokud bych byl například do něčeho takového natlačen, stejně bych vykonával nějakou činnost bokem i přes zákaz.

Nikdy. Jedině v případě obrovské finanční nouze.

No, asi bych zároveň dělala i špiona - na to mi ta pozice přijde ideální.

No, něco takového jsem zažila, nejdříve je to zábavné, ale po delší době přišla frustrace tak velká, že jsem dala výpověď. Dělat marnou práci netěší.

Nuda je jedna z nejhorších věcí v životě :-)

Nudil bych se a z toho bych brzy zešílel, to mi za ty peníze nestojí. Na druhou stranu, kdybych žádnou jinou práci neměl a byl totálně ztracen, vzal bych to i za minimum.

Nudiť sa je niekedy viac otravné ako vykonávať prácu

obzvláště bylo-li by to dlouhodobé.

Od spolužáka by přišla určitě na ministerstvo vyšší nabídka.

Ono je hezké dostávat peníze za nic, ale já bych se zbláznila. Potřebuji dělat něco smysluplného nebo alespoň něco za čím jsou vidět mé stopy. Z výše uvedené pracovní nabídky, by pro mě možná zbyl tak kruh na zdi jako ve Vratných lahvých :D.

Ono mnoho "skutečných" prací a povolání stejně lidstvu a světu nijak nepomáhá, mnohé spíš škodí. V této pozici bych aspoň neškodil. Ale nesměl bych mít zakázáno dělat jiné věci, byť zadarmo - psát knihy, články, malovat obrazy, umělecky tvořit, vzdělávat se, meditovat, učit a přednášet... Potom by takový bezstarostný příjem mohl být k většímu užitku, než sedět někde v kanceláři a vyplňovat nesmyslná hlášení, vymýšlet zbytečné předpisy pro druhé anebo obchodovat s nějakými poukázkami, obtěžovat lidi zbytečnou reklamou apod.

opět se tluče s poslední mozností, to by po nějaké době byla otravná "práce" ale byla by možnost nevyužívaný čas použít na další "práci" a netrávit né tolik času doma (tedy práce teoretická u které se moc nedělá rukama, práce límečková), ve výsledku je to ale moralně špatné a okrádám tím všechny poctivé občany i sebe, nemotivující

Opravdu bych nedokázala celý život ,,pracovat" tímto stylem

Otázkou by byly ještě další "benefity". Buď bych odmítl nebo bych přijal za vysokou částku.

Patrim do nadprumerne primove skupiny a 60k mesicne pro me neni zajimave. Za dvoj/trojnasobek bych se mozna zamyslel.

Po prvních pár otázkách si připdám děsně konzervativní. :-D

Po štyroch rokoch budem bez práce takže si nešetrím dopredu.

Po těch 4 letech bych měla vydělano a mohla bych jít dělat něco užitečného = za méně penez

Po těch letech bych ale určitě už odešla. Déle se to vydržet asi nedá.

Pocit vlastní nepotřebnosti mě ničil už během studií na VŠ. Teď mám práci, kde jsem užitečný a to de mi líbí.

Podle mě by se měl člověk měl cítit užitečný. Pak si také více váží peněz a lidí okolo sebe, kteří mu služby poskytují.

Podle toho, zda bych ve chvíli, kdy nemusím být "vidět, že něco dělám" mohl dělat, co se mi zamane (třeba sedět na internetu a surfovat nebo si třeba číst) a jen být "k dispozici", když by bylo potřeba dělat, že něco dělám nebo ne. Desítka platí pro to, že bych mimo "předstírání práce" mohl trávit čas třeba jen v kanclu, ale dle svého. Pokud bych musel jen sedět a čekat, už by to bylo minimálně třicet, pač by to bylo ubíjející.

Podmínkou je dělat k tomu i něco užitečného, co by neporušovalo výše uvedené podmínky, jinak bych se nudila...

Podobnou práci mám teď jako brigádu a je to hrozná nuda a otrava, představa, že takhle trávím každý den je nic moc, ale za 40 bych to vydržela

pokud by ta jako práce zahrnovala i práci na pc, tak klidně , napsala bych při tom knihu, kterou bych po skončení těch 4 let vydala , třeba, ale pokud bych nesměla dělat vůbec nic, a opravdu jen jako dělat že něco dělám, tak v tom případě bych do toho nešla..

Pokud bych byl placen z jeho soukromých peněz, nikoliv z rozpočtu, dělal bych to klidně i za dvacet.

Pokud bych mohl přitom poslouchat hudbu či něco jiného.

pokud bych neumíral hlady

Pokud bych u toho mohla brouzdat po internetu, sledovat seriály a hrát sudoku, proč ne?

Pokud to není časově omezeno, tak by každý zblbnul. Z toho vyplývá, že na půl roku za např. 60 000 hrubého by to šlo klidně vydržet a doučit se třeba angličtinu.

Pořád zbývá třeba práce na DPČ a různé brigády k tomu kdyby to bylo málo, ale rozhodně je fajn mít stabilní příjem k žití a moci tudíž investovat zbytek času do něčeho užitečného, než žít ze dne na den.

Potrebuji se citit uzitecna a navic jsem ambiciozni, takze tohle by mu nestacilo

Potřebuji dělat něco smysluplného ;).

Potřebuju se cítit potřebná

práce by mně nebavila, nudila bych se

Práce by nás měla především BAVIT a také bych chtěla pomáhat lidem, být nějakým způsobem užitečná - což přesně popírá takový to popis práce. :)

Práce mě musí bavit.

Práce musí bavit. Tohle by mĕ nebavilo.

Práce, která mě alespoň trochu nebaví, nemá v mém životě místo

Pracuji, protože jsem tak vychována ... panebože co je to za člověka co má tak "blbé" otázky? Kdo vás vychovával? To se jen tak dokážete flákat? Asi ano, pokud vytváříte takovýto typ dotazníku.

predpokladam, ze alespon muzu mluvit s lidmi

Prima na studium vysoké školy při zaměstnání

Pro mě ideální činnost, ale když můžu, nechám si za ní tučně zaplatit.

Pro mnoho lidí sen, pro mě noční můra. Chci se posouvat, vzdělávat se, něčeho dosáhnout.

Pro někoho práce snů, pro někoho pozastavení jakéhokoliv rozvoje. Ze zkušeností si dokážu představit takovou práci díky stabilitě a jistotě příjmu dělat, ale díky nezajímavosti a pocitu neužitečnosti v práci, by výše příjmu musela být více zajímavá a nadprůměrná.

Pro uživení rodiny je to dostačující a měli by mě pro sebe neustaranou

Proc neprijmout penize za nic?!

Proč by ne? Dělat, že něco dělám a ještě za peníze. Možná, to není úplně morální, ale za ty 4 roky bych si vydělala, jako ve svém zaměstnání ne.

Proč ne? :)

Proč, když to nemá smysl?

Předstírat práci je velmi náročné a vyčerpávající, tak si to zaslouží žádné finanční ocenění.

předstírat práci je mnohem těžší než opravdu pracovat

Předstírat práci, když mě moje práce baví? Ne, děkuji.

Při životnosti našich ministrů to nemůže dlouho vydržet, takže je potřeba v omezeném čase něco našetřit :)

Přijetí sice není úplně čestné, ale člověk nějak žít musí. A nenáročná práce by dávala spoustu času pro osobní rozvoj a sebevzdělávání.

Připomíná mě to častou náplň práce některých lidí. Asi to už někde funguje. :)))

Rada pouzivam mozek, pri podobne praci bych se asi unudila k smrti.

ráda pracuju

Raději bych volil podnikání. Ikdyž plat bez skutečné práce zní velice lákavě.

Radeji delat neco smysluplneho.

Raději zadarmo práce která těší, než dobře placená nuda.

S možností vybrat si tak vysoký plat bych byla hloupá jít do toho za almužnu :-))))

S tím, že bych dlouho v tomto zaměstnání nevydržela. Spíš na přivydělání na určitou dobu.

sem tam popojdu, bych si zatím dodělala další VŠ

Sice bych si nemohla vydělávat jinde, ale dobrovolnickou práci by mi zakázat nemohli. A abych mohla pomáhat finančně, jsou na to potřeba dostatečné příjmy.

Sice je to za nic, ale když už ve státním, tak za velké.

sice to není úplná práce ale vydělávat 40 000 kč tím že se kouknu do šanonů podtrhnu nějákou větu sem a tam mi přijde docela dobré

Slabá nabídka, šel bych s platem dolů.

Slušný člověk nepracuje pro stát.

Snažila bych se v práci trávit co nejmíň času a nebo se aspoň během toho učit nějaký cizí jazyk, nejen se ho naučit, ale udělat si i nějaký certifikát. Až bych si pak vydělala nějakou slušnou částku na stavbu domku = rekonstrukci nějaké starší usedlosti (je blbost stavět furt nový a nový domy, když jich je plno nepoužívaných), odešla bych. Pak bych dělala to, co mě baví. Zároveň bych se snažila nějaké peníze investovat, aby se později zhodnotily...

Stačí, abych se tím uživil, našetřil a až se začnu nudou kousat do zad, odejít a dělat něco užitečného

Stejně bych ve volném čase na sobě nadále pracovala, vzdělávala se a zajímala se jestli se nemůžu angažovat jinde (např. dobrovolnictví v jiném oboru).

Strašná nuda a prázdnota, mám ráda, když jsou za mnou v práci vidět výsledky.

Ta práce by mě bavila tak měsíc.

Tak na rok bych to brala. A po odpočinku hurá do práce.

tak to ne. jsem programator. v praci si hraju za vic. pridejte nulu a budem se bavit.

Tak za milion, pokud bych mohl ve volném čase ty peníze investovat do oprav nemovitostí pro dobro lidí.

takhle planně strávit 1/3 svýho života musí být velmi psychicky vyčerpávající a ubíjející- tu újmu může kompenzovat jen ta nejvyšší finanční náplast..

Taková práce by mě nenaplňovala, ale pokud by byla dostatečně finančně ohodnocená, abych se nemusel omezovat a pohodlně s touto prací provozovat své koníčky a našetřit si něco do budoucnosti, tak na druhou stranu proč ne

Taková práce by mě netěšila, ale peníze jsou potřeba.

Taková práce nemá z dlouhodobého hlediska smysl. Když nebude práce člověka bavit, nebude ho v životě k ničemu motivovat.

Takováto práce by mě nenaplňovala a neměla bych z ní radost.

takovejch předstíračů tady je...

takovou nabidku jsem kdysi fakt dostal :) a odmitnul

Takovou práci a ještě s kamarádem bych dělal hned i za minimální plat

Takovou práci bych nevydržela dělat dlouho. Ale možná rok nebo 2 by se dal vydržet :-)

Takových "předstíratelů práce" je na ministerstvech už mnoho. Teď mám důchod po hranicí chudoby, žiji od termínu k termínu. Chodit ještě mohu - měla bych se aspoň taky lépe !

Takových už tam je dost. :-)

To by byl ráj!

To by bylo príma

To by mě opravdu nebavilo, 60 000 Kč hrubého si dokážu vydělat i jinou uspokojující a užitečnou prací.

to by mi museli ještě hodně přidat, to už bych ty 4 roky raději dělala každý den 10hodinové směny v nějaké továrně jako dělnice za minimální mzdu než tohle, asi bych do toho šla tak od cca 100 tis., s tím, že bych ale po 4 letech skončila

to by nešlo, nejsem zvyklá "nic nedělat"

To bych se styděl sám před sebou. Nedělal bych práci, v které bych neviděl smysl. Navíc bych lhal ostatním i sám sobě.

To delam! Ale jiny ministerstvo.

to je jedna z nejhorších variant práce, ze které by rozhodně velmi brzy "šiblo"

To je plýtvání krátkého života.

To je práce ala z nouze ctnost, takže když bude moje finanční situace dobrá, radši bych dělala něco smysluplnějšího...

To je příšerná představa.

To není sci-fi, naši poslanci už to dělají :-)

To se neodmítá!

To už existuje, ale netuším, jak se to dá vydržet.

Tohle dělá asi spousta lidí, takže to není nic nového. Když je to takováto funkce, tak musí být i dobře placená, jinak by to podrazilo smysl hry.

Tohle je pro mě aktuální dilema, jelikož jsem vystudoval obor, který je velice užitečný, zrovna v České republice jsou v něm obrovské mezery v praxi, ale bohužel má kdejaký politik větší váhu slova než já jako odborník, který dané problematice rozumí. Nelituju toho, že jsem obor vystudoval, ale spíš, že i přes velké rezervy jej v naší zemi nelze uplatnit. Nemohl bych dělat práci bez toho, aniž bych do ní dal kus sebe.

tohle snad nepatří do sci-fi :-)

tolik peněz jako odškodné za nudu

Toto je běžné viz. naše vládnoucí jelita

Toto není otázka z oblasti sci-fi, je to smutná realita i v našich končinách.... Nejde mi o peníze, ale pokud bych si zvolila příliš nízký plat, byla bych v podezření, že nic nedělám a jen nosím šanony :-) ....

třeba zadarmo,hlavně nemuset pracovat

tyhle lidi úplně nesnáším

ukousat se nudou fakt nemusím

unudil bych se k smrti

Unudila bych se v takove praci...

Unudit se k smrti?

Úplná ztráta času.

Určitě bych požadovala vyšší částky jako kompenzaci za to, že mi práce absolutně nic nedá a bude úmorná.

Už jsem pracovala dost, ale do důchodu mám pořád stejně daleko.

v mém věku bych to bral

V praci se nudim uz ted, tak at mi za to aspon lepe plati;)

v takové práci by jeden asi hodně brzo začal tlouct hlavou o zeď.. naopak za málo peněz hodně smysluplná práce je úplně jiný případ

V žádném případě nechci být podřízenou svého bývalého spolužáka/spolužačky.

V životě se naštěstí dokážu realizovat i jinde, než jenom v práci, takže bych to asi nějakou dobu přežila. Dostala bych tím prostor např. k dalšímu vzdělávání, díky nenáročnosti "práce" bych se mohla vzdělávat a využít vzdělání v dalším zaměstnání a měla bych při odchodu z práce tzv, "čistou hlavu". Celý život bych to ale dělat nemohla, každý člověk potřebuje v životě něčeho dosahovat, navíc by to asi bylo dost nudné z dlouhodobého hlediska.

Většina poslanců a mnoho úředníků nedělá nic za mnohem vyšší plat.

Vlastně něco podobného dělám :D a je to bájo.

Vydělávám prakticky stejně a navíc mě práce baví. Takový ministr by tam stejně nakonec vydžel max rok dva a já bych se musel pakovat taky....

Vždy jde dát výpověď, když by to začlo lézk krkem...

Vždycky je možno dělat melouchy, a byl by čas i na studium a zdokonalování se v umění a technických oborech. Pokud by znalosti umožnily vyšší plat než na této pozici, tak bych tuto pozici opustil.

Why not

wtf?

Z takové "práce" by se člověk asi zbláznil. Nabídka by mohla být zajímavá za řekněme 80-100 tisíc měsíčně na dobu cca roku..takový hezký přivýdělek a v mezičase se naučit něco užitečnějšího pokud by byl prostor.

Za 100 000 čistého bych na to možná kývla.

Za 80 k už bych možná kývla. :) Z vlastní zkušenosti ale vím, že v rámci duševní hygieny je v případě zaměstnání, ve kterém člověk dlouhodobě nenachází smysl, si najít ve volném čase jinou vnitřně naplňující činnost.

za čtyři roky to už asi bude almužna

Za předpokladu, že nebude chtít spolužák nic "na oplátku".

Za rozumný peníz je člověk schopen vydržet cokoli :)

Za svou současnou práci jsem neskonale vděčný - jsem sice neskutečně unavený, ale pořád se něco děje a obecně mě moje povolání nutí být akční a mentálně nezakrnět... nemohl bych se "kopat od zadku" jen tak... ukousal bych se nudou...

Zajímavá, dobře placená práce je super, ale většina lidí má mzdu pod 20000,-. Tak proč ne?

Zákaz podnikání bych snadno obešel podnikáním manželky ;-)

Záleží na okolnostech - např. dlouhodobá neschopnost najít naplňující práci

záleží, jestli by byl při této práci prostor dělat potají něco zábavného - například předstírat práci na počítači a přitom mít otevřený facebook atd.

Zbláznila bych se z toho

Zjistil jsem, že v tomto našem systému je mnohem snazší si ty peníze vydělat jako pravicový podnikatel. Předstírání většinou vede k životní demenci, což se dneska projevuje u mnoha politiků.

Zkusila bych to, ale nevím, jestli bych zvládla 4 roky takového nicnedělání.

Znám lidi, kteří za 20 000 hrubého takovou práci fakt mají :-D

ztráta času, která člověka nikam neposune.

Zvolil jsem možnost 30K hrubého, protože to je cca můj současný hrubý výdělek, a ačkoliv i 20K za nic je výborná nabídka, je u mě v současné době důležité vydělávat alespoň tolik, kolik vydělávám (kvůli současným či budoucím životním nákladům).

Žádná produkce? To bych šla rychle do kopru mentálně i fyzicky :-D

Že nejde mít jinou práci legálně, neznamená, že to nejde nelegálně.

Život je aktivní činnost, nejsem a nebudu parazit.

Život je příliš krátký na to dělat zbytečnou práci.

Na pitomé nápady je škoda reagovat.

. Tsunami: V Čechách vás asi tsunami nezasáhne, ale obecně je tu šance 1 ku 500 tisícům.

... když už někteří lidé jsou schopni se teleportovat sami a jiní cestují pomocí modrých koulí, zdají se mi "udělátka" zbytečná... (... no jo, to až se naučíme využívat zbylých 90% mozku...)

"Scotty, beem me up" zní sice hustě, ale přiznejme si - teleport je v tomto stavu vlastně mlýnek na maso. Je jisté, že se kromě těla přenese i duše (vědomí)? Prostě muselo by to být hodně "vychytané", abych se nechal zlákat.

1-2cesty bych risknul...

1:10 tisícům - to zhruba odpovídá pravděpodobnosti, že během roku zahynu pri automobilové nehodě. A autem jezdím pořád.

1:14 milonům, že zemřeme pádem letadla ... takže trochu do foroty :)

1:6 milionům je podstatně nižší, než cestování autem (pokud vím, tak v ČR 5 úmrtí na silnici/den na 10 milionů obyvatel..) a autem cestuji, po ulici také chodím... přijatelné riziko. Možná bych zvažoval kolem 1:10 nebo až na 1:25

1:600 tisíc je myslím srovnatelné s dálnicí D1

1) Pojem teleportace značí spíše okamžitý přesun (ignrování prostoru) - rychlost světla by bylo jen "urychlení dosavadních možností cestování..." 2) To co popisujete a i běžné koncepty teleportace vycházejí z toho, že člověk co chce cestovat (originál) je dokonale překopírován, zničen a na druhém místě "složen". Člověk tedy při teleportaci zemře, alenově vzniklá kopie bude vlastně totéž jako vy původně... Takže šance na smrt je 1:1, jen trošku ošizená.

5

A jaká je pravděpodobnost úmrtí při dopravních nehodách?

A radši bych nepoužívala moc často.

aby to bylo srovnatelné se současným cestováním, počet úmrtí na miliardu cest http://technet.idnes.cz/jak-bezpecne-je-letani-letecke-nehody-statistiky-f64-/tec_technika.aspx?c=A150324_175335_tec_technika_pka

ale aspon by to byla sranda

Ale jen za předpokladu, že při ztrátě bude tato částka dědictvím pro pozůstalé

ale nechtěla bych být první :-)

Ale snažila bych se to používat co nejméně by to bylo možné, abych snížila riziko.

Ale využívala bych teleportace pouze pro delší cestování (např. mezi státy a kontinenty, ne abych si skočila do vedlejšího města).

Asi bych to riskla pro to pohodlí které by to přinášelo

Asi jako první otázka

aspoň by něco moji pozůstalí po mně měli

Aspoň to bude rychlý :-D

auto nebo letadlo je taky riziko

Avšak nejspíš pouze výjimečně, abych zbytečně nezvyšovala riziko smrti.

Bala bych se ze umru

beru 1 : 25 milionům, to je dokonce bezpečnější než letadlo, takže paráda :-D

Bezpečnější než let letadlem by bylo OK i pro využívání každý den.

Bol by som ochotný cestovať aj pri šanci 1:1. No čím výššia šanca že neprežijem, tým menej by som to používal.

byl by to nejmenší možný risk a přece i přecházení vozovky je také smrtelně nebezpečné

Byl bych to na druhé straně opravdu já, nebo absolutně identická kopie mě, co si vše pamatuje, ale už ne původní já?

Bylo by to bezpečnější než cestovat autem

Bylo by to velké riziko.

Celá ČR 5x a pak z toho jeden nepřežije je akceptovatelné

Cestovala bych tradičními způsoby - nejlépe vlakem. Pokud by se jednalo o běžné vzdálenosti v rámci planety, teleportaci bych nevyužila. Pro meziplanetární a mezihvězdné lety bych akceptovala asi riziko 1 : 50 milionům.

Cetování mám ráda, ale máme tolik úžasných dopravních prostředků koloběžku, vlak...

Co když budu zrovna já tím jedním z 500 miliónů? Života si vážím.

člověk nemusí vyzkoušet všechno

Dávám 1:500 milionů, protože bych nerad zemřel kvůli takový kravině. Ale pořád to statisticky vychází daleko bezpečněji než třeba cestování autem.

Davam 1:500M, ale ve skutecnosti by mi asi stacila stejna nebo lepsi sance nez u dnesniho nejbezpecnejsiho prostredku dopravy (letecka?).

Dobře si uvědomuju, že pravděpodobnost smrti v autě či letadle musí být mnohem vyšší. Ale neumím odhadnout jaká vlastně (rozhodně mnohem vyšší než 1 ku 6 mil.)... takže spíš trochu nižší než v autě by se logicky měla dát normálně akceptovat.

Dokud by byla šance na to, že při použití teleportu zemře člověk, nikdy bych nebyla ochotna takto cestovat. V případě běžného a dostupného užívání by pro mě jakákoliv šance byla značně odstrašující

Furt menší riziko než, že mě zabije cigoš když jdu ráno do práce.

Furt nižší pravděpodobnost, než že natáhnu bačkory za volantem.

Chci umřít nějakou přirozenější smrtí,nejlépe ve spánku.

Chybu systému nelze vyloučit nikdy.

I cesta může být cíl. :)

I např. u letadla je určitá míra pravděpodobnosti že nedoletí

I při běžném cestování - autem, vlakem, letadlem je úmrtnost vyšší.

i to největší riziko ve výběru je hodně malé, oproti jiným, dnes používaným dopravním prostředkům...ale asi bych neměla dobrý pocit z toho, že chybu v přenosu nemohu nijak ovlivnit

Inspirace mouchou? :)

Já mám strach i z věcí, kde je pravděpodobnost chyby/ pokažení ..atd. téměř 0 ... pokud není 0 nejdu do toho . Já musím mít vždy 100% jistotu.

Já na to mám, už brzy poletím..jak ve startreku.

Já si nemůžu pomoct, po teleportaci odjakživa toužím :)

Já si tam radši dojdu.

Jak často a kam?

Jaká je pravděpodobnost úmrtí při cestování jinými prostředky?

Jaké je riziko smrti při dopravě MHD.. Letadlem.. Předpokládám že ne nijak nižší.

Jaké je riziko smrti při standardních způsobech dopravy? Samozřejmě záleží i na délce transportu (časové i prostorové). Pravděpodobnost na počet cestujících je dost zavádějící formulace, nejsou myšleny spíše jednotlivé jízdy?

Jako kritérium jsem použila počet lidí na planetě. Nevyužívala bych tuto možnost pořád, jen na hodně daleké cesty (více než 4h letadlem).

Jasné rozhodnutí - riziko smrti na jedné straně (ať už jakkoli velké), proti možnosti ušetřit pár minut/hodin/maximálně dnů...

Je to jako jakýkoli jiný dopravní prostředek :D vlastně u některých dopravních prostředků je šance smrti ještě vyšší :D poprvé bych se bála a pak už bych to běžně využívala

Je to lákavá nabídka, ale počkal bych až to bude velmi bezpečné

je to natolik zajímavé, že bych takové riziko, ačkoliv, stejně není zase tak velké, podstoupila.

je to nesmysl, takova "teleportace" je prece spise klonovani.

Je to riziková doprava jako každá jiná.

Je to tím pádem mnohem bezpečnější než cesta autem i na kole :) Beru!

Je to zajímavé, ale raději si počkám, až to zpřesní.

Jednou bych to vyzkoušela, ale nevím, jestli bych takovému způsobu důvěřovala natolik, abych ho používala častěji. Riziko smrti v letadle je údajně 1:4 milionům, takže bych se bála spíš neočekávaných vedlejších účinků.

Jednou či dvakrát bych to riskovala, více už ne.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak by to byla ta nejméně bolestivá a nejpříjemnější smrt, která může vůbec nastat. Prostě přestat existovat.

jistota je jistota

Jsem fanouškem starých klasik a hned při čtení prvních několika vět se mi vybavil horror Moucha s Jeffem Goldblumem... ne, děkuji pěkně :)

Jsem klikař, takže bych to určitě byla há

Jsem originální bytost a nemohla bych riskovat, že mě to zanese kamsi jinam kdekoli ve vesmíru a nebo mi to zpřehází můj stavební materiál a já už nebudu já....

Jsem si vědoma, že jakýmkoliv dopravním prostředkem dnes cestovat je riziko a přesto jich využívám.

jsem sice velký fanda sci-fi a fantasy, ale dnes už vím, že na cestování je nejlepší právě to putování z bodu A do bodu B, není důležitý cíl, ale ta cesta samá- a o to bych teleportací přišla. takže ,ne že bych bála rizik takového způsobu cestování, pokud by šlo o cestu služební pak asi ano, ale coby turista- nikdy!

Jsou horší věci

Jupííí! Energize, Scotty! - Aye aye, Captain.

kam bych se drápal a jednou za uherák to přežiju

Kam cestovat, když je tady tak krásně.

Každý způsob cestování má určité riziko nehody s následkem smrti, tak proč ne.

kdo neriskuje, nežije..:-))

když už mám umřít, tak tohle je aspoň zajímavý způsob smrti. mavíc bych určitě měla štěstí a meumřela

Když vemu, že denně průměrně na silnicích v ČR zemřou 3 lidi z 10 mil., tak chyba u teleportace 1:6mil. je při zavádění technologie na hranici akceptovatelnosti. Do budoucna se musí technika zlepšit a možnost chyby maximálně minimalizovat.

klasika StarTreku - transportér Volím přístup doktora Kostry ("Bones"), létat raději konvenčně, ale v nouzi teleport použít

lenost přemůže i strach ze smrti

lépe bych uměla zodpovědět otázku, pokud bych znala pravděpodobnost úmrtí při jízdě autem

lepší je nadsvětelná rychlost, jako ve světě "Hvězdných bran"

lepší než než 12h letadlem

lpím na zbytku života

Malý krůček pro lidstvo, ale ...

Mám k tomu 3 věci: 1) Využíval bych to pouze v případech nutnosti. Obecně mám cestování rád a užívám si ho. 2) A co zálohy? Tady ta problematika s přenosem sama sebe, kde vlastně nevíte, jestli jste to pořád Vy nebo vlastně něco jiného, je mnohem hlubší než jen porovnání rizika chyba. 3) Nevím jak moc se autor touto problematikou zabýval, ale popisovaný koncept je dokonce věděcky prokázaný a zcela možný. To co nám zde zoufale chybí je výpočetní výkon, protože přenesení té nejmenší části si žádá dnešní super počítače, natož pak konstrukt jako člověk složený z tolika těchto částic, že si to ani neumíme představit.

Mám smůlu ve všem, určitě bych se trefila do toho rizika.

Mám za sebou příliš sci-fi příběhů, kde se "něco pokazilo" na to, abych se nebála, že zůstanu nehmotně zaseknutá někde "mezi" na celou věčnost.

Moc bych se bála.

Moc jsem četla P. K.Dicka a jeho Neteleportovaného muže

možná bych se konečně dostala na místa, která mne zajímají a finančně by mě to nezrujnovalo :-D

Myslím si osobně, že takovýto způsob cestování by pro každého živého tvora znamenal smrt ve 100% případů. U neživých věcí by o tom asi uvažovat šlo. Ale třeba naše mícha neumí srůst ani po hloupém skoku do vody, tedy pochybuji, že by životní funkce zůstaly zachovány po rozložení na elektrický signál.

Myslím si, že mám štěstí. :-)

Myslim ze terajsia doprava ako auto skuter bicykel pesi! lietadlo atd je na tom ovela horsie ako 1:10 000 a toto je len dalsi sposob prepravy takze horeuvedene riziko je pre mna bezproblemov prijatelne

Na druhou stranu riziko smrti v autě nyní je asi daleko vyšší, takže v případě, že by se běžně cestovalo teleportací, by určitě lidé cestovali i přes vyšší riziko, než 1:6mil.

Na krátké vzdálenosti bych si to nejspíš odpustil. Na delší vzdálenosti bych technologii použil ve chvíli, kdy je riziko srovnatelné s přímou konkurencí. Dnes je při letecké dopravě pravděpodobnost úmrtí zhruba 1:50mil. Proto jsem vybral toto číslo. V alternativní budoucnosti s teleportem bych jej vždy porovnával s jinou možností a jejími riziky.

Na něco se umřít musí, denně riskujeme v autech, na přechodech...tato smrt by asi moc nebolela...smrt není strašná, to umírání je... (Wolker)

Nač riskovat život?

náhoda je blbec

Náhoda je blbec. Co když budu právě ten jeden z pět seti milionů? Stejně mám radě pěší tůry po lese ;-)

Náklady na provoz by snad nebyly příliš vysoké, takže kdyby to nestálo moc, cestoval bych takto na vzdálenost 300 km a více, protože by se tak skvěle cestovalo po světě. Jízda vlakem do 3 hodin mi nevadí.

ne pravidelně, ale při tomto riziku bych to zkusila

nebojím se toho rizika, ale vůbec se mi to nelíbí

Necestuji ani teď, tak proč teleportace?

Nechci cestovat pomocí teleportace, ničilo by to společnost (nebudou existovat auta, znehodnotí o trh...)

Nechtěla jsem to číst cely tak sem klikla na náhorní odpověď

Nejde ani tak o riziko chyby při přenosu, jako spíš o to, že bych byl v bodě A zničen (zabit) a v bodě B vytvořen znovu jako kopie.

Nejde mi o tolik o riziko (je mi jasné, že je v autě větší než v letadle atd.), ale přijde mi naprosto chucpe to rozložení a složení.

Nejde o pravděpodobnost, ale o problém, že na druhé straně to nesloží Vás, ale Vaší kopii.. Vy jako člověk zemřete.

Nejde o riziko - 1 : 100 tisíc by bylo docela přijatelné; spíš věřím, že lidská (a každá jiná) bytost má i další složky, jako "jemnou energii" (pránu, čchi...) a informace uložené v takovýchto energetických a jiných polích; současným vědcům bych v žádném případě nevěřil, že po složení atomů to budu opět kompletně "já".

Nejlepší by bylo takové to riziko úplně vyloučit nebo snížit na minimum.

nejprve bych si počkala, až by teleport fungoval několik let a dle výsledku bych uvažovala o používání

Nejsem připraven na to, poslat své tělo do datového toku. :D

Nejspis, az by se teleportace stala beznou soucasti zivota, tak by to uz bylo kazdemu fuk, jako ted pravdepodobnost smrti v aute, letadle... (ty jsou myslim mnohem vetsi)

Někdo je prostě "lucker" a ani 1 : 500 m. mu nepomůže :D

nemám ráda dobrodružství

nemám ráda experimenty

Nenavidim cestovanie, vyuzijem prvu sancu na teleportaciu...

není důvod riskovat

Nesnesla bych ten neustálý stres a hlavně já docela ráda cestuji. Čtu si u toho knihu.

Nevěřila bych, že by mě "složili" správně.

Nevěřím počítačům :)

Nevěřím v teleport. Možná jsme schopni rozložit někoho a zase složit do původního tvaru včetně vědomí, nicméně nevěřím, že dotčený člověk, který proleze teleportem, je ten samý. Podle mě jde o někoho jiného, třebaže si to dotčená kopie nemyslí, třebaže má naše vědomí, myšlenky .... je to prostě už někdo jiný a ne já. Já umřu v teleportu vždy, ať už se na druhé straně udělá moje kopie či nikoli.

Nevidím důvod, proč bych to zkoušela

Nevím jistě, srovnala bych si riziko smrti s jinými dopravními prostředky, hlavně s autem.

Nevím k čemu to je dobré

nevím přesně - muselo by to být srovnatelné s rizikem cestování obecně. když člověk sedne do auta, tak to s sebou taky riziko nese - v rychlosti jsem vygůglila, že SNAD by u nás mělo být baj oko sedm smrtelných nehod na sto tisíc obyvatel.

Nevím přesně jaké je riziko, že mě srazí auto když půjdu pěšky, ale asi tak aby to bylo nastejno.

Nevím, jak velké riziko je třeba při cestování letadlem. Ale pokud lidé podstupují dobrovolně riziko, že letadlo spadne, a i u jiných dopravních prostředků existuje riziko smrtelné nehody, tak i tohle by nebyl takový problém. Předpokládám ale, že by se tak cestovalo jen na velké vzdálenosti, a že by to asi nebyla každodenní záležitost při cestě do práce nebo na úřad, protože to by riziko podstatně zvýšilo.

nevím, jaká je pravděpodobnost, že přežiju cestu autem do práce po našich silnicích. Možná je i menší :-)

Neznám statistiky ale myslím že cesta autem je daleko nebezpečnější.

Než ráno nastoupím do auta, musím přejít rušnou silnici (1:625000 že mě srazí na přechodu když budu mít zelenou) a pak jedu autem do práce (1:135000 že se stanu účastníkem nehody, kterou nepřežiji), tak šance, že se dožiju dopoledne nejsou nemalé, ale stále je mohu jistým způsobem ovlivnit. Zatímco takovýto způsob přepravy je jako buď a nebo pokaždé, protože chyba je jistá :) proto aspoň 1: 500M

Nicméně maximálně dvakrát třikrát do života, ve výjimečných případech.

Nikdy bych takto necestovala nikoli kvůli riziku, ale protože bych cestou nic zajímavého neviděla. :)

no coment

No comment ... autor je zřejmě zpracován americkým studijním programem.

No idealne by bolo ak by som ziadnu pravdepodo nost umrtia nemusela urcovat, chapeme sa, ale teleport by som vyuzivala denne

no je to opravdu vysoké riziko úmrtí, kdyby to byla třeba jen deformace nebo odštěp, ale smrt je příliš

No ono hlave existuje filosoficky problém, jestli je teleportovany človek ten samy clovek nebo jen kopie a originál je mrtev...

No vzhledem k tomu, že šance zabití asteroidem je asi 1:500 tisícům, úmrtí v autě prý 1:100, asi je hovadina se bát. :-) . . . Ale stejně bych se asi prřece jen bála. :-D

no, neznám čísla, sorvnala bych si to s rizikem úmrtí při cestě letadlem/vlakem/autem a pak bych šla do toho co vyjde líp :)

Od chvíle, kdy se jedná o menší riziko, než při běžné transportaci (auto, hromadná doprava...)

odpovede maju chybnu logiku - -nema, ako odpovedat. necestovala by som teleportom, no nie kvoli riziku. cesta je casto dolezitejsia nez ciel :-)

Opět je otázkou, proč se teleportovat. Kdyby šlo třeba o transport na jinou planetu kvůli důležité misi (viz Hvězdná brána ;P), tak fajn, beru, tam už bude jedno, jestli umřu cestou nebo až na té planetě. Ale na nákup si klidně zajdu pěšky, takže ne, děkuji.

Osobne jsem proti ,,pokroku v teleportaci", je to stejmy nesmysl, jako geneticke inzenyrstvi, anebo snaha vytvorit ,,umely zivot", ci ,,umelou inteligenci". Tyto ,,pokroky" jsou hnany proti prirozenemu radu v osudovem omylu...ze ,,clovek je Bohem". Ve skutecnost clovek tim jen zotrocuje a nici sebe sameho /coz demonstruje kupriklady obrovska zavislost na technologiich ,,modernich lidi"; anebo moralni idiotismus ,,moderniho cloveka" v podobe WW2 ci komunisticke totalite - na strane druhe.../

Ostatní druhy dopravy mají riziko vyšší než 1:500 000 000 a nikdo nad tím neuvažuje.

Otázka má drobnou chybu, řeší přenos těla, ale co duše? Tělo bez ducha je přece mrtvé...

Otázkou je na jaké vzdálenosti.

podle google uz by to bylo bezpecnejsi nez cestovat letadlem

Podobně jako v letadle.

pokud by se jednalo o jednorazovou cestu, tak klidne 1:10 000. V pripade casteho pouzivani pak odpoved vyse.

pokud je nějaké riziko, taj je jedno jak velké, buď mám štěstí nebo ne

Pokud to nebude bolet...

porad lepsi, nez jine druhy dopravy

Pořád lepší než létat letadlem. Takže bych se podívala na místa, kam se nikdy nepodívám.

Poznání je bez rizika nepředstavitelné.

Prachprostý blábol.

Pravděpodobně bezpečnější než auto.

Pravděpodobnost smrtelné nehody pri cestování autem behem života průměrného člověka je 1:100 (vycházím z předpokladu, že tento údaj je správný). Předpokládám, ze jživota,ne během jedné cesty jako zde. Pokud předpokládám, že člověk za život cestuje autem například 4x do týdne, rok má 52 týdnu a průměrná délka života obcana ČR je 77 let, pak za svůj život průměrný Čech podnikne 16016 cest. Pravděpodobnost úmrtí při jedné cestě by tedy byla 1:1 601 600. Z tohoto údaje vycházím při odpovědi na otázku.

Pravděpodobnost smrti podobná jako pravděpodobnost úmrtí při autonehodě...

pravděpodobnost úmrtí při cestě letadlem mi vyšla 1:8 547 008. (117 úmrtí na miliardu vzletů). Být teleportace stejně bezpečná jako létání, nemam problém.

Pravdepodobnost ze zemru v letadle je cca 1:52mil a litat se nebojim

Pravděpodobnost, že zemřu jakýmkoliv jiným způsobem při "normálním" cestování, je podle mne taky velmi vysoká, takže žádný stres :-)

Presnou statistiku dopravnich nehod neznam, ale pokud by riziko u teleportace bylo 1:25 milionu, povazovala bych tento zpusob prepravy za pomerne bezpecny.

prostě.. ne, děkuji :D

Přece jde o ten zážitek absolvovat něco úžasného.

Předně, při odpovědi na tuto otázku ignoruji problém s identitou (teleport je dle mého "zabití" aktuálního já a vytvoření kopie "aktuálního já"). Možnost 1:25M odpovídá, podle toho, co jsem si našel, pravděpodobnosti úmrtí při cestování v autě (na 1 cestu), bylo by proto iracionální zvolit menší pravděpodobnost. Nicméně pravděpodobně bych při rozhodování, jaký dopravní prostředek zvolit, vždy bral v potaz více faktorů (např. při potřebě dostat se o 15m dál, raději bych šel pěšky, než zbytečně riskovat anihilaci apod)

Při 1: 50 milionů bych se bála, ale určitě bych to zkusila! Uplatňovala bych staré dobré "proč zrovna já, mně se to netýká!"

při takových pravděpodobnostech mě napadá vždy stejná otázka - kdo to změřil a jak? za jak dlouho budu mít statisticky významně změřeno, že je to 1:50mil?

při teleportaci se vytváří kopie člověka, originál vlastně zemře pokud by se vědomí přenášelo tak, aby originál nezemřel a opravdu se přesunul, pak je pro mě určité riziko akceptovatelné

Přijde mi to jako snižování populace Země:)

Připadá mi, že i tak je to riziko smrti při cestování menší než nyní při cestování :)

Připravil bych si závěť a doufal bych, že nebudu jeden z nešťastlivců. Pokud by smrt byla okamžitá a bezbolestná, nevidím v tom takový problém.

Přirozeně za volantem je ta možnost smrti významně vysoká - ale díky vlastní pozornosti mám pocit, že riziko mohu snížit. Ve vašem případě tato možnost není. Krom toho nerad cestuji.

Raději využívám jiný způsob cestování - riziko neriziko. Nebavilo by mě to šup sem.... šup tam. Při cestování mě nejde jen o změnu místa. Pokud by to ale byla "nutnost př. jako mít nyní minimálně mobil, jinak jste ve společnosti téměř ztracený" ,tak 1 : 232 milionům, to je asi bezpečnější než jezdit autem, na kole, motorce, nebo přeprava letadlem či lodí.

Riskovat život, i když jen s malou pravděpodobností úmrtí, kvůli teleportaci? Proč?

Riziko 1 : 500 milionů je skutečně velmi malé, ale asi bych si na to stejně netroufla. Pud sebezáchovy je silnější. A ano, vím, že u cestování autem či veřejnými dopravními prostředky je riziko smrti jistě větší než 1 : 500 milionů a stejně jimi cestuji.

Riziko chyby nelze vždy přesně vypočíst, určitě bych se neúčastnila prvopokusů o toto cestování, ale pokud by bylo již nějakou dobu úspěšně "v provozu" v běžném světě, tak bych určitě takto cestovala, neboť je třeba si uvědomit, jaká je pravděpodobnost smrti při autonehodě apod... Tam si to riziko téměř nikdo nevyčíslí pokaždé před tím, než sedne do auta, a přitom je dosti velké.

Riziko při obyčejném přecházení běžné křižovatky bývá i větší.

Riziko smrti v letadle je 1 ku 20 milionům, tak 1 ku 25 milionům u teleportu by bylo přijatelné.

Rozložení a opětovné složení těla znamená, že na prvním místě zemřete a na druhém bude stvořena identická kopie, která potvrdí, že byla přenesena. To mi už ale bude k ničemu, protože budu mrtvý, ať se přenos povede nebo ne.

Řekl bych, že je vyšší šance než 1:500M, že mě právě teď sejme úlomek meteoritu.

S mým štěstím by byla mizerná i pravděpodobnost 1:8 000 000 000

Se stejnou pravdepodobnosti jako v letadle

sel bych do jakehokoliv rizika ktere je mensi nez let letadlem

sice chodím pořád všude pozdě a občas ty zdlouhavý večerní návraty přes půlku města taky stojí za to, ale.. cestování je sranda:)

Sice jsem dal nikdy, ale je otázka kam by mě to dostalo. Pokud jen do krámu, tak to bych necestoval nikdy. Pokud by mě to dostalo třeba na druhý konec světa, tak dejme tomu při cestě na dovolenou 2x do roka (4 cesty) bych zaškrtl 1:50 mil.

snažil jsem se si vybrat pravděpodobnost podobnou/lehce lepší než cestování autem, svými propočty si jistý nejsem.. nepoužívat efektivnější způsob cestování, kdyby riziko úmrtí bylo stejné, by byla hloupost..

Star Trek woe

statistika je mrška, takže bych si asi to cestování dlouho neužil

Steins:Gate - nechci skoncit jako zeleny gel, nicmene prenos myslenek by nebyl spatny...

Strýc Google tvrdí, že pravděpodobnost úmrtí při letecké havárii je zhruba 1:11 000 000, podobně jako "výhra" v loterii, očekával bych tento typ transportu "mírně" bezpečnější :)

Ta predstava je krasna, ale co duse? POkud mame dusi, toto rozvlneni a nasledne svleni preci musi rozervat dusi, prijdme o ni.... Nesel bych do toho. Cesta "cervi dirou" je vsak neco jineho

Takový "dopravní prostředek" bych v žádném případě nikomu nedoporučoval. Taková technologie by musela být nejdříve doladěná k dokonalosti, aby nedocházelo k žádné "chybě přenosu dat" a mohla být poté jakkoliv využívána lidmi.

Tato pravděpodobnost je jako vyhrát ve sportce a co se má stát, se stane!

Teleport by mi dle uvedeného postupu pravděpodobně způsobil smrt vždy, Zemřel bych při vstupu do něj a na druhé straně by se vytvořil můj duplikát.

Teleport je zajimavy napad, kdyby to bylo doopravdy bezpecne, tak bych to vyzkousela.

Teleportace podle mě má dva principy: 1) červí díra, propojení prostoru, hyperprostor... To bych využil, protože nepřestávám existovat. 2) převedení na signál a vytvoření někde jinde - to původní osobu zabije a vytvoří kopii - v žádném případě bych to nevyužil, ale na přepravu materiálu OK.

Teleportaci rád oželím - jsem rád tam, kde zrovna jsem a má to svůj význam. Teleportaci vnímám jako něco nefér, podfuk proti starým zákonitostem. Možná jsem konzerva, ale mě to neva...

teleportu neverim, v momente prenosu ukonci "thread" mojho aktualneho vedomia, existencie...na ktory sice navia e ale uz to nebude ten povodne. pre kazdeho a vsetko, to bude to iste,ten isty ja...ale nie pre mna...je to ako vytvorenie 100% kopie s uplne zhodnym vedomim...ale mne zalezi len na povodnom threade.

Tento předpoklad považuji za nereálný....

Težko říct jak velké riziko podstupujeme při každodenním běžném cestování. Ale můžeme nějakým způsobem toto procento ovlivnit

to by byla paráda

to by přece byl průlom v cestování, ne?

to je ošklivá otázka |:D ... ale při 1 ku deseti milionum už bych to aspoň jednou zkusil :)

To je vo dost bezpečnější, než jít po ulici, ne?

To se dá risknout :)

To se nedá odpovědět, záleželo by na cestě, asi pro cest do Brna bych to neriskl nikdy, ale místo třeba 12 hodinového letu někam by se o tom určitě uvažovat mělo. JIné druhy cestování taky nikdy nejsou bez rizika.

To se těžko určuje. Ale asi je pro mě přijatelné jakékoliv riziko alespoň trochu nižší než rizika při jiném druhu cestování.

Tohle by za to stálo, umřít můžu vždycky.

tohle doufám jednou bude :-)

tohle je hra na sebevraždu a to dělá špatnou karmu.

Toto je můj sen.

Trilové se taky neteleportují

Určitě jste viděl film Moucha. The Fly.

uz aby to vymysleli

Už jsem tu dlouho - proč to nerisknout?

už se na to těším

v mládí ne, v seniorském věku ano

ve své minulosti a myslím že i v budoucnosti i dokonce v přítomnosti jsem udělala spoustu chyb ale kdybych je změnila nebyla bych taková jaká jsem dnes

Věřím, že spousta lidí napíše, že by takto nikdy necestovalo, to riziko smrti a tak... Spousta lidí z tohohle důvodu taky nechce létat letadlem, přestože je to jeden z nejbezpečnějších způsobů dopravy a pravděpodobnost úmrtí v letadle je asi 1:20 tisicům. Hm, a kolik z takových lidí denně sedá do aut? Tam je pravděpodobnost úmrtí asi 1:100. Dost úsměvné, že? :-)

Vím, že je ta šance menší, než že umřu v MHD a nebo v autě, ale na druhou stranu při jakýkoliv nehodě po mne nic nezbude, takže riziko je vlastně vyšší.

Vím, že je teleportace možná, avšak šel bych do toho pouze se 100% jistotou.

Volil bych stejnou míru rizika, jako je schopen v dnešní době garantovat letový provoz. Dr. Google prozradil, že to je něco jako 1 : 4 mil. Co se týká samotné teleportace, myslím, že teleportace formou rozkladu na buňky není možná, protože naráží na biologické vlastnosti buněk. Doporučoval bych tedy teleportaci formou celku v nějakých tubách, jako už se o tom dneska přemýšlí.

Volila jsem odhadem. Nevím, jaká je pravděpodobnost nepřežití u jiného typu přepravy (letadlem, autem). Mám v plánu využívat teleporting již ve chvíli, kdy riziko nepřežití bude srovnatelné.

volím riziko zhruba na úrovni letecké dopravy

vybral jsem sice 1:500M ale zatím jsem necestoval (nepotřeboval cestovat) tak daleko a tak rychle, abych to nezvládl v reálném čase autem nebo letadlem.

Vzhledem k tomu, ze statistivky je pravdepodobnost padu letadla cca 1:52 milionum a ja stale letam, tak by mi asi nevadilo podobne cislo u jine dopravy...

Vzhledem k tomu, že jsem chemik, tak vím, že tohle nedává vůbec smysl.

Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost usmrcení na silnici je v dnešní době velmi vysoká, bych se zrovna tohoto nebál.

Vždy je někde riziko. I při obyčejné chůzi. Za tu srandu to stojí.

Vždy je pravděpodnobnost, že zemřete třeba i cestou na nákup.

Za život mi to nestojí....

Zajimalo by me jake riziko smrti je pri jizde autem.

Zalezi na mnoha faktorech... Jako cestu na opacny konec sveta (misto cesty letadlem) bych byl ochotny podstoupit i v pripade vyssi chybovosti (pokud bych tu cestu opravdu musel podstoupit), na cestu do prace, ktera trva 20 minut bych tuto metodu asi spise nepouzival.

záleželo by na tom, jestli ten jeden z 500 milionů už zemřel, pak bych do toho asi šla spíš, než kdybych byla čtyřistamiliontá a pořád nikdo

záleželo by také na názoru mých blízkých.

Záleží i na zkušenostech ostatních lidí-jako s letadlem...:-)

Záleží na důležitosti cesty

záleží na situaci, pokud se na místo můžu dopravit jinak, není důvod riskovat, pokud mi za oceánem právě umírá rodič, riziko podstoupím i při vyšší pravděpodobnosti.

Záleží na to kam bych cestovala, jak často a v jaké situaci.

Záleží na tom, jak by byla tato přeprava využívána. Zbytečnou cestu raději absolvuji jinak, ale pokud mi to umožní se dostat někam, kam se jinak dostává obtížně (a já bych se tam dostat chtěla), pak ano.

Záleží na tom, na jak velké vzdálenosti by se mělo cestovat. Ale jinak se takových věcí moc nebojím (někteří lidé mají mnohem větší strach z méně častých nežádoucích účinků léčiv, ale k těm já nepatřím). Tak bych mohl umřít, no a co, stejně se to jednou stane.

Záleží na tom, z jakého důvodu bych tak cestovala... Každý den do práce bych se takhle nepřepravovala, ale kdybych se díky tomu mohla dostat rychle k někomu blízkému, kdo navíc třeba potřebuje moji pomoc, tak bych to riskla i s horším kurzem

Zapomněli jste na morální problém teleportace: když složité živého tvora z jiných atomů, ikdyž stejně, bude to stále tentýž živý tvor? Přenese se i vědomí?

Záviselo by to na tom na jak atraktivní místo by se člověk teleportoval :) Možnost smrti v autě/při chůzi/v jiném dopravním prostředku taky není zanedbatelná.

Zbytečnost.

zdraví je mi, od určité zkušenosti, nade vše

Žádná zmĕna. Ať už je to teleportace, jízda autem/vlakem/metrem/trolejbusem/autobusem nebo let letadlem, tak stále jsou tu rizika nehody.

Budu mít další deti,půjdu studovat medicínu a pak informatiku. Budu číst všechno co nestihnu, budu víc cestovat, uvidím Všechny oceány,

Budu psát a užívat život.

Nyní nestíhám žít, jen přežívám. 60let bych vydělávala a pak cestovala a užívala života a péče o sebe.

Přání a sny by byly, ale chtělo by to hmotné zajištění. Pak by to jistě bylo cestování. Ovšem za předpokladu, že zdraví nepůjde po té osmdesátce prudce dolů, prostě aktivita a zdraví aspoň do 199!

Učit se jazyky, psát, textovat, cestovat

- navštívit co nejvíc míst - vidět vyrůstat vnoučata a jejich děti a jejich děti

- procestovat ze světa co jen je možné...

:-) byl by to důvod přemýšlet o politické kariéře :-)

... nic navíc - není důvod se hnát! Žít v klidu a pohodě a všechno si vychutnat, neklouzat jen po povrchu a jít víc do hloubky...

* Žít minimálně na měsíc v každé zemi světa * Naučit se co nejvíc cizích jazyků * Věnovat se výzkumu něčeho užitečného (fyzika, technika, lékařství) * Přečíst všechny pro mě zajímavé knížky * Publikovat vlastní knížky

120 let života navíc může být větší zlo, než průměrný věk, nebo nečekaná smrt. Pochovávat vlastní děti asi nebude nic příjemného. Asi bych se pokusil přijmout záložní plán ve formě sebevraždy. Trochu se nad to povznést a v případě, kdy by mě život, popřípadě stesk po ostatních začal unavovat, najít odvahu zmáčknout spoušť někde v ústraní, aby se s mou mrtvolou nemusel nikdo zabývat.

8

80 let stačí

a kdo mi zaručí, že mě nesrazí auto? myslím, že bych žila stejně, myslela bych pozitivně a pomáhala bych ostatním... a když bych se opravdu dožila víc než 100, asi bych se snažila předávat životní zkušenosti dál a kdybych měla peníze, nezaložila bych žádnou celosvětovou charitu, ale pomáhala bych konkrétním lidem, kde bych viděla, že jim ty peníze opravdu pomůžou, zajímala bych se o ně i dál a podporovala je (tohle bych koneckonců mohla dělat i dřív než ve 100 letech) a ano, jsem trochu idealista :)

A odchod do důchodu bych předpokládám měl jako "normální člověk", takže těch 120 let bych nemusel chodit do práce? Cestoval bych, pokud bych na to měl peníze.

Ak prestanú aj terajšie bolesti,je dosť vecí,ktoré som mala v pláne a už ich nestihnem...Navštíviť Zádielsku dolinu,lietať na bezmotorovom lietadle alebo rogale,venovať sa obyčajným veciam,ktoré nezvládam...

ani tohle asi mít nemusím, představa, že všichni kamarádi už umřeli a já tu furt trčím, mě nijak neláká

Ano to je můj sen. Chtěl bych zvelebit svou zahradu a udělat z ní ráj na zemi...

asi bych hodně cestovala

asi bych méně spěchal, je ale otázka, nakolik bych tomu věřil, jinak asi nic

Asi bych nebyla moc šťastná, když by moji blízcí a vrstevníci už nebyli těch 120 let se mnou.

asi bych nechtěla žít tak dlouho

Asi bych nechtěla žít takhle dlouho když by postupně všichni co znám stárli a umírali

Asi bych několik desítek let jen četla všechny knihy, na které bych narazila.

Asi bych několik let věnovala budování podnikání dle mých představ. Tolik bych nespěchala. A začala bych více sportovat, užívat si volných chvil. Měla bych další děti.

asi bych ochotne hlidala prapravnoucata, praprapravnoucata atd., cestovala, napsala nejakou knihu, chodila nekam dobrovolnicit...

asi bych požádal o zabití nějakou ampulí nebo něčím, protože bych nechtěl zažít smrt dětí, vnoučat, pravnoučat atd. kolem 90 let.

Asi bych s touto informací šel do nějakého vědeckého ústavu a zjistil si, k čemu by mi to mohlo být dobré, respektive k čemu by se moje "schopnost" dala teoreticky využít. A být díky tomu slavný by mi také nějak nevadilo :-)

Asi bych se pokusil vystudovat další vysoké školy a nějak to uplatnit.

Asi bych se rozhodovala během života a hlavně by záleželo i na více okolnostech, např. jak bych byla finančně zajištěná. Pokud bych nemusela řešit peníze, tak bych cestovala a vstřebávala co nejvíce zážitků. Hlavně v době, kdy bych přežila svého manžela a své děti, to by bylo asi nejtěžší na tomto "daru" dlouhověkosti.

Asi bych se snažila co nejvíce cestovat, užít si rodiny (i když to bude po ztrátě partnera/partnerky i dětí velmi těžké) ale od určitého věku, kdy bych přišla o všechny, na kterých mi nějak záleží, bych vyšla třeba jen s batohem na zádech a navštívila bych každou zemi na světě, myslím, že 120 let je na to dostatek času :D

Asi bych se stejne zastrelila ve chvili kdy bych videla umirat svoje deti.

Asi bych se vzdělávala a cestovala.

asi bych si udělal dlouhodobý plán. Ne v těch 18, to by mi bylo jedno. Ale teď je mi třicet a člověk hodnotí - upravuje priority.

Asi bych spáchala sebevraždu :D. Života si vážím, ale přežívat své děti a vnoučata, to by se mi nelíbilo. Kdyby ani to nebylo možné, asi bych procestovala svět a snažila bych se naučit co nejvíce jazyků a přečíst co nejvíce knih :).

asi bych to nechtěla, musí nastat únava z lidí - viz Věc Makropulos

asi bych to nechtěla, zažila bych tolik umírání (rodiče, sourozenci, děti, manžel) nechtělo by se mi žít bez blízkých

Asi bych toho rozhodně chtěl stihnout víc než ostatní, avšak na takové pány Krejčíře,Bakaly,.. bych nikdy nestačil i kdybych tady byl 300 let.Nemám to prostě v krvi.

asi bych vyrazila na cestu do vesmíru

Asi bych z toho nebyla nadšená protože bych čekala jen na to jak všichni mojí blízcí budou postupně umírat a zustanu sama..

Asi bych začal znovu studovat a snažil se zbohatnout abych mohl dělat vše, co mě za tu dobu napadne. Pustil bych se do kosmického výzkumu.Bez rakoviny by to bylo dost bezpečné.

Asi bych zbytečně otravovala - a důchodci jsou i nyní přeci stejně jen "na odstřel"

Asi bych žil běžným životem, jako bych o této informaci nevěděl, v důchodu bych si možná doplnil vzdělání a pracoval dál, dokud by mi to zdraví dovolilo.

Asi bych žil sobecky a nekontrolovane... :D

Asi bych žila nejdřív normální život a pak četla knihy a dělala nějakou méně náročnou práci, protože i přes dobrý zdravotní stav by můj mozek postupně ztrácel schopnost přizpůsobovat se novým technickým pokrokům a byla bych stále více odtržená od reality (nemluvě o smrti blízkých lidí).

Asi bych žila pomalu a klidně. Bylo by prima zasadit les a sledovat, jak roste :)

Asi záleží na tom, kde se mi těch 120let načte. Jestli budu mít "delší" mládí, nebo se mi bude přičítat věk klasicky. Tedy zestárnu normálně a pak to bude jen horší a horší. To těch 120 let navíc senility nechci. A vlastně bych ani o tolik déle žít nechtěla. Abych přežila manžela, všechny děti, vnoučata...to je k ničemu.

az vsechny preziju dam se na veci, na ktery neni nyni cas..napr. cestovani

až by všichni mí blízcí zemřeli stářím, tak bych asi začala cestovat po světě.

Až mi všichni blízcí umřou a budu mít toho tady plnou prdel, tak chci letět daleko za hranice naší sluneční soustavy, a klidně místo jídla polykat pilulky. Ani odškodnění blízkým nebudu chtít protože už to budou mít za sebou, jen v průběhu letu chci audiovizuálně komunikovat se zemí a mít vlastní "reality show" v televizi.

Bez rizika smrtelných nemocí bych se oddával bohémskému životu.

Bohužel by mi blízké osoby začaly umírat před očima a přišel bych o všechny, manželku, bratra i o své děti. To bych nestrpěl a život bych nakonec ukončil sám.

boj s chudobou nebo za práva zvířat, cestování

Bol by som kronikarom:D

bral bych to jako záruku zdraví až do běžného důchodu, a pak třeba ukončit ve 100 letech. Bohužel je časté, že se stářím přichází zdravotní omezení, což je limitující.

Bude mě to moc trápit, nechci přežít děti a vnoučata, nebyla by to pro mě dobrá zpráva a nebyla bych šťastná. A další věc je, z čeho bych žila? Lidé v produktivním věku často nemají práci, kdo by zaměstnal člověka staršího sto let i kdyby byl zdravý?

Bude mě zajímat, jak se změní celková společnost, co nového se stane a jaký vliv to bude mít na lidi např. po 150 letech.

Bude nutné vydělat více peněz- ať už proto, že jako vetchá stařena budu muset ty roky z něčeho žít, a nebo proto, že pokud má cenu žít déle než je běžné, bylo by fajn si to užít ;-)

Bude smutné žít bez svých přátel, vrstevníků.. Takže bych nejspíš hodně cestovala a poznávala nové krajiny, abych se necítila tak sama. :)

Bude to delší "běžný život." Bude více oblastí zájmu -nebo jejich lepší poznání, více životních partnerů, nových pracovních příležitostí, poznávání nového a nových lidí. :)))

budem kvantovať

Budu babičkou na plný úvazek - babiček v rodině není nikdy dost

budu cestovat

Budu cestovat a těšit se ze života

Budu cestovat, naucim se tancovat a hrat na hudebni nastroje

Budu cestovat, starat se o potomky svých potomků

budu cestovat, žít na různých místech naší planety a snažit se bojovat za lepší svět

Budu dělat to, co doposud, jen o 120 let déle :-)

budu dělat věci co mě baví a budu si užívat života

Budu hledat způsob jak vypadat stále mlád. a dát to i ostatním lidem.

Budu hodně cestovat a hlavně si užiju delšího mládí a budu moct chodit s mladšími muži :-)

budu hodně cestovat, učit se vše co mě bude bavit, vyzkoušet co pujde

Budu hodně cestovat, vzdělávat se, potkávat nové zajímavé lidi, hodně se bavit. V určitém věku se toho jistě nabažím, získám potřebné zkušenosti - pak asi začnu předávat nabyté zkušenosti a znalosti ostatním, budu se snažit obohacovat lidi kolem, možná půjdu někam přednášet, budu se snažit po sobě na světě něco zanechat.

budu hodně číst, studovat, budu se sebou provádět experimenty, abych mohli dlouho žít i moji blízcí

Budu chtít svůj život žít především plnohodnotně, budu mít více času na to být s dětmi a jejich dětmi...

Budu chtít udělat co nejvíce užitečných věcí.

budu malovat

budu méně pracovat teď a užívat si život s blízkými lidmi...

Budu mít dostatek času naučit se a seznámit se se vším, co mne zajímá.

budu mít hodně dětí, cestovat studovst, milovat se, je to přesně to co bych potřebovala

budu mít mnohem víc dětí :-)

Budu mít velkou radost. Budu chtít neustále souložit s krásnými ženami, pít dobré pivo a víno, jíst vybrané lahůdky, číst kvalitní knihy, poslouchat báječnou hudbu, sledovat dobré filmy, cestovat po světě... a štvát státní kasu, pojišťovny a kapitálové fondy tím, že mi vrátí mé peníze několikrát nazpět :-)

Budu mít velkou rodinu a pokusím se o to, aby se na zemi přestala chovat a vraždit zvířata.

Budu mít víc času na vybudování dokonale šťastného života. Ale moc příjemný dar to není, vidět umírat všechny blízké.

Budu moct být na blízku dětem, vnoučatům a pravnoučatům. Beru to.

Budu nadsena, a svuj zivot naplno zasvetim akademickemu poznani (predevsim humantitnich vetvi - historie, filozofie, literatura). Je to muj sen, ale bohuzel za bezny cas vymereny lidskemu zivotu se to neda vsechno stihnout.

Budu podnikat, abych vydělala hromadu peněz. V zápětí mi dojde, že nejde o peníze a všechny je procestuju a rozdám. Nakonec mi poté, co zemřou všichni blízcí přeskočí a budu poustevníkem, co si žije na okraji společnosti a je mu nejlépe. Mezitím si budu psát nějaký faktografický deník s fotografiemi, který pak před smrtí prodám - a peníze naposled rozumně zužitkuji.

Budu pokračovat ve vědění až co nejblíže cíli života. Dá se dosáhnout za dvěstě let když na nás působí tolik okolních vlivů? Kdo ví...

budu pozorovat mladší generace a budu v klidu cestovat

budu pracovat na výzkumu téhle genetické anomálie a snažit se, aby ji měl i člověk, kterého miluju :)

Budu radit druhejm lidem. Myslím, že to budou nevyžádané a zlomyslné rady. Také zasadím nějaké mangrovníky a podobně, bude skvělé dožít se jejich mladé dospělosti. Možná začnu chovat obří želvy. :-D

Budu se hlouběji věnovat svému oboru. Už nyní je toho v životě tolik, že se to nedá prakticky stihnout. A také bych více odpočívala.

Budu se chtít více věnovat své rodině (především pokud nikdo z nich tuto genetickou anomálii mít nebude), také bych si vedla deník - sepisovala co se děje okolo, protože za tak dlouhý život by to jednou mohlo být užitečné pro jiné. A především bych cestovala co jen to dá.

Budu se moci více vzdělávat v oborech, které mne zajímají

Budu se pravděpodobně snažit jakkoliv zemřít od chvíle, kdy zemře můj poslední známý či příbuzný.

budu se snazit tuto genetickou anomalii co mozna nejvice rozsirit.

Budu se snažit cestovat a nabrat inspiraci a pomáhat, kde to jde. Přeci jen třeba 100 let zkušeností už znát někde bude. :)

Budu se snažit dělat něco prospěšného, abych svůj čas navíc věnovala lidem, kteří to potřebují. Například charita.

Budu se snažit najít někoho se stejnou genetickou anomálií ať nejdu životem sama.

Budu se snažit ovládnout svět

Budu se snažit přinést lidstvu nějaký významný objev/budu pracovat na zlepšeních pro společnost.

Budu se snažit udělat za tu dobu co nejvíce dobrých skutků.

Budu se snažit věnovat co nejvíce svého genetického materiálu vědcům, aby mohli vyvinout látku, která udrží naživu stejně dlouho i všechny ostatní. Asi bych měla problém se vdát a mít děti, protože nikdo nechce vidět své blízké umírat. Takový život by byl zřejmě smutný a neplnohodnotný.

Budu se snažit vést svět k lepšímu, pochopit ho a poučit další generaci. Protestuji různé země, vyzkouším různé věci a pokusím se být pro ostatní užitečná.

Budu se snažit z anomálie vytěžit finanční prospěch - výhodná pojištění, placená medializace, reklama

budu se toho chtít víc naučit (víc oborů, sportů...)

Budu se věnovat dlouhodobému výskumu v konkrétní oblasti

Budu se více soustředit na studium a všechno budu dělat více s klidem. Mám přece čas.

Budu se více vzdělávat - za předpokladu, že se můj mozek bude schopen učit i ve 100 letech. Toužím po vědění, tedy více času bych strávila hledáním informací o životě, učila se nový jazyk. Více ale myslela na to, že ač zde mohu být do 200, nedělá mě to nesmrtelnou a musela bych se o sebe více starat (předpokládám že ve 160 letech budou některé orgány či kosti hodn ěopotřebované).

Budu se vzdělávat

budu se vzdělávat, číst filosofy, starat se o zahradu a o zvířátka, péct ciabattu, žít v klidu a v pohodě blízko přírodě i civilizaci

Budu si naplno užívat svých blízkých, které určitě přežiju. A pak bych buď 1) poznávala svět a seznamovala se s novými lidmi nebo 2) věnovala bych se svému duchovnímu rozvoji a snažila se využít získaného času ke zlepšení světa, ve kterém žijeme.

Budu si uzivat rodiny a pratel a hodne cestovat

budu si užívat

budu si víc užívat, víc ostatním pomáhat

Budu si žít jako doposud a užívat si případné vynálezy a vymoženosti dané doby..

budu spokojen

Budu vice pracovat.

budu zit stejne jako bych tuto anomalii nemel

Budu zkoušet, co jsem dosud nestihl. :)

Budu žít běžný život déle, nejspíš budu víc spat a odpočívat, takže proflakam relativně víc času.

Budu žít běžným životem, jen ho tak nějak nastavím. Možná zúročím zkušenosti, které bych jinak neměl...

Budu žít jako doposud.

Budu žít normálně jako dosud.

budu žít pomaleji a méně se stresovat, nikam nespěchat a méně se trápit tím, co se nepovedlo

budu žít stejně, víc toho nacestuji, víc toho vytvořím

Budu život přijímat tak, jak přijde. 120 let je dlouhá doba.

Budu život žít beze strachu z rakoviny, ale pochybuji, že mě to ovlivní pozitivně. V okamžiku, kdy všichni mí blízcí zemřou, pravděpodobně spáchám sebevraždu.

budu živoucí historií a budu vše co jsem zažila dokumentovat a předávat dalším generacím :-)

Bych dřív spáchala sebevraždu. Ne, kecám, záleží na tom, jestli bych furt vypadala na dvacet.

Byl bych jenom zvědav, jak lidstvo dopadne. Už dnes má namále, natož za 200 let. Kromě toho by mě zajímala možnost náhrady nefunkčních smyslů, u mne se jedná o sluch.

Byla bych smutná,že uvidím umírat své děti,zároveň šťastná,že uvidím svá vnoučata,pravnoučata,jak žijí.Také bych se chtěla dožít lepšího pokroku,očištění planety od všech škodlivostí.Navázání kontaktu s jinými civilizacemi a učit se od nich nové technologie.

Bylo by skvělé učit se, cestovat a neřešit čas, na druhou stranu je traumatizující myšlenka, že všichni mí milovaní zemřou a já budu žít dál...

Bylo by strašné přežít svoji rodinu. Asi bych v určitém věku spáchala sebevraždu.

byt co nejvic s rodinou

být co nejvíce s lidmi, které mám ráda

Být moudrá

Casto si rikam ze jeden zivot mi na vse co chci stihnout nestaci. Urcite cestovani.

cesovat a dohnat všechny resty

Cesta kolem sveta!

cestoval by som vkuse

Cestoval bych

Cestoval bych a měl mnoho sexu

cestoval bych, poznával nové lidi, chodil bych klidně pěšky, vzdělával bych se, četl, začal psát fakt napínavý seriál a vydělal na něm spoustu peněz, protože by trval hrozně dlouho a pořád by byly nové série. Uložil bych do banky peníze na termínovaný vklad s hoooodně dlouhou dobou.

Cestovala bych po ČR.

Cestovala bych, poznavala kultury, jine zeme atd..

Cestování

Cestování

cestování

Cestovani

cestování

cestování by bylo fajn

cestování, kultura, společenský život

cestování, meditace, čtení, sledování seriálů,...

cestování, poznávání nových lidí

cestovat

Cestovat

cestovat

cestovat

Cestovat

cestovat

Cestovat

Cestovat

cestovat

cestovat - poznávat jiné kultury a přírodní zajímavosti

cestovat a popisovat co jsem viděla před a po na stejných místech. třeba jak se vyvíjí určité skutečnosti, jak se na různých místech tvoří dějiny.

Cestovat a poznat co nejvíce míst na světě, ale taky to znamená nemít rodinu, protože přežít vlastní děti bych asi nedal

cestovat a žít na různých místech země

cestovat pěšky, na kole v klidu poznávat svět, naučit se dlší cizí jazyky, hrát na nějaký hudební nástroj, pracovat v nějaké humanitární oblasti

cestovať po celom svete + stanem sa odborníkom na medicínu

Cestovat, a nebude mi ani líto proválet víc času na gauči. Možná se i dokopu se v něčem vzdělat a být trochu prospěšný. Rozhodně napsat kroniku, za těch 200 let mi historici budou líbat nohy :D

cestovat, cestovat a cestovat

Cestovat, cestovat, cestovat. Poznat celou planetu, která je skvostná natolik, že to nelze ani při 300 letech života...

cestovat, cestovat, cestovat...mozno nieco tvorit (knihu/film...)

cestovat, cist, mit vice deti

Cestovat, naučit se hodně cizích jazyků, naučit se co nejvíc a bádat, učit ostatní a zanechat pozitivní stopu na tomto světě. V tom je nesmrtelnost.

Cestovat, poznávat cizí kultury, zkoušet nové věci a užívat si život.

cestovat, poznávat nové lidi, učit se nové jazyky, adrenalinové zážitky, nové jídla

cestovat, poznavat svet a veci, ucit se jazyky a vsechno mozne. Vystudovat dalsi skoly. Zkusit ovladnout svet

Cestovat, poznávat, číst...

cestovat, přečíst více knih

cestovat, sportovat, poznávat

Cestovat, sportovat, vzedavat sa, zlepsovat sa v skilloch, spoznavat ludi cca 50-100 rokov, nasledne skusenosti a vedomosti podavat dalej, mozno ucit znevyhodnene deti alebo tak daco. A potom znova cestovat, aby som videla, ako sa zmenilo moje vnimanie sveta za tych 150 rokov navyse ;)..

Cestovat, spoznávat svět a lidi

Cestovat, vzdelat se

cestovat, vzdělávat se v oborech, co mě zajímají (historie, chemie, mezinárodní vztahy)

cestovat, vzdělávat se, pracovat

Cestovat,sportovat

cestovat!

CESTOVAT! Poznávat jiné kultury a lidi. Protože většinu lidí, které bych znala doteď přežiju. Bohužel.

Cestovat.

co knih zvládnu přečíst!

Co nejvíc z toho co bych chtěl a nestihnu teď. Také chybí velmi důležitá základní informace, jestli bych i při dožití 200 let šel do penze jako nyní v 65 nebo třeba až ve 165 letech.

Co nejvíc se toho naučit

Co nejvíce cestovat a poznat mnoho míst a krás, co by bylo v mých silách.

co nejvíce pomoct nejbližším přátelům a snažit se o "světový mír" :))

co stihnout navíc, naopak na vše budu mít 2x více času ;-))

časosběrné dokumenty/fota více zábavy

Čím více přátel, tím méně přátel - to může trochu bolet, běžný život nepřipadá v úvahu, leda byste byl Romeo, to, že máte genetickou mutaci, neznamená, že jste nesmrtelný, pravděpodobně bych žil stejně, jako kdyby to nebylo, měl-li bych si však vybrat povolání, které se mnou bude až všichni odejdou, byl by to učitel, studenti, které potkáte, se stále mění, vy se měníte s nimi - pokud, tak jako Cantor, jednou za 8 let, měl bych 8 let volna, to bych užil na studium nového z vědy - za 200 let najdeme pravděpodobně život na jednom z ledových měsíců, spolupráce s vědeckou komunitou se mi zdá nejpřijatelnější. Dodatek : Požádal bych rovněž lékaře o mlčenlivost, několikrát bych musel změnit identitu, politicky řečeno, takovýto člověk je potenciálně nebezpečný, a ačkoli nemohu říci, jaké výhody z toho pro mne mafie vyvodí, jelikož je neznám, vždy se nějaký najde :).

číst

číst

číst knihy, naučit se hrát na hudební nástroje, udělat něco prospěšného lidstvu

číst, číst, síst

číst, dělat jenom co chci a ne co musím nebo se ode mne očekává, dělat radost tentokrát sobě

Číst, jíst, válet se, sbírat příběhy a krásu v neobvyklém.

děkují nemám zájem

Dělal bych to, co dělám i teď normálně. Když je na takovou věc člověk sám, ostatní mu stejně nerozumí a nedá se s tím nic dělat.

Dělal bych vše jako teď, stihnul bych postavit hodně domů, procestoval bych spoustu zajímavých míst... byla by to paráda! Taková anomálie by mi udělala radost.

Dělal bych vše proto, abych pomohl ostatním v jejich kvalitním životě.

dělat něco užitečného pro druhé zvěstovat Krista

Delší dobu studovat, cestovat a mít tak víc času pro své zájmy a koníčky

Delší studium, více potomků, Kariéra,

Děsí mě, že by mě celý život chtěli držet v laboratoři a zkoumat. Kdyby ne, zřejmě bych zaznamenávala písemně a fotograficky svůj život, politické dění (to tedy spíš písemně než fotograficky), proměny společnosti... Na konci by z toho mohla být zajímavá kronika.

Děsivá představa, žít 200 let. Cestovat, číst knihy, možná bych se dožila i té cesty do vesmíru. Hledat odpoveď na základní otázku života, vesmíru a vůbec.

Diky nechci

Dlouhodobé investice s menším výnosem a zanedbatelným rizikem. Odložení založení rodiny o mnoho let.

Dlouhodobé projekty, výzkum, cestování, poznávání...

doslova "dobre" - dobrovolnictvom :)

Dostatečná doba pro fanatické studium mnoha oborů po desítky let, za cílem ještě rozsáhlejší doby života/biologické nesmrtelnosti.

Dotáhnu své koníčky k dokonalosti ( naučím se POŘÁDNĚ tancovat salsu a bachatu, naučím se s koněm pořádně skákat, aby to k něčemu vypadalo, budu lyžovat víc v Garmishi, abych se zdokonalila atd.)

Doufal bych, že mě trefí šlak nebo zemřu na infekci/úraz, protože všichni, které bych znal by byli dávno mrtví včetně dětí i vnoučat.

Druhou a případně i třetí "kariéru". V prvním, běžném, životě zjistím, jak to tak chodí, co se mi líbí, a co ne a zajistím se finančně. Pak využiju čas nejspíš pro uměleckou činnost. A možná obdobné hodnocení a změnu udělám ještě jednou :-)

duchovní seberealizace

hlavně procestovat celý svět

Hledala bych způsoby, jak přispět životu na zemi i dalšim lidem. Např. bych se snažila o nápravu ve školství a možná si i založila vlastní školu, kde by se učilo praxí. Sama bych se vzdělávala v tom, co mě baví, abych neustále rozšiřovla asvé obzory a měla co předávat a čím inspirovat.

Hodně bych pracovala, našetřila bych peníze a potom cestovala. A taky bych hodně četla a pokusila se přečíst co nejvíce knih, udělat světový rekord.

Hodně bych studovala a přemýšlela.

Hodne cestovat a vyuzit vyjimecny cas k vybudovani krasneho domova a rodiny ale nevim zda bych tady v tomto svete chtela zit tak dlouho, bala bych se ze budu pozorovat jak se lide meni v neschopne pouze sedici u technologii a taky kdovi jestli by neprisly nejake valky a to bych vazne zazit nechtela

hodně cestovat, naučit se několik cizích jazyků, vystudovat několik vysokých škol, naučit se hrát na různé hudební nástroje

hodně cestovat, studovat zajímavé obory, plně se věnovat rodině

Hodně číst a studovat a něco vynalézt.

hodně číst, hodně cestovat

Hodně študovat a cestovat a hledat další šanc na další prodloužení života.

hrát na hudební nástroje, malovat, číst

Hrát na více hudebních nástrojů (kytara, bubny, harfa, saxofon, příčná flétna), tančit balet, latinsko-americké tance, break dance, oholit si hlavu a pak nechat vlasy narůst, zkusit všechny barvy na vlasy, procestovat svět, studovat španělštinu, francouzštinu

hrůza a do důchodu půjdu ve 180, nic horšího si nedovedu představit

Hudba, nebo malířství - ještě nevím.

Chtěl bych mít možnost pomáhat lidem.

Chtěl bych poznat každou zemi na světě a samozřejmě později i cestovat do vesmíru.

Chtěl bych vybudovat vlastní historickou vesnici.

Chtěl bych získat vliv, moc a bohatství. Být prezidentem a vybudovat z ČR bohatý a prosperující stát.

Chtěla bych cestovat po celém světě.

chtěla bych cestovat po světě a dostat se do knihy rekordů

Chtela bych mit velkou rodinu a pozorovat nasledujici generace mych potomku a byt jim napomocna.

Chtěla bych na světě něco změnit - budu na to mít víc času než ostatní. Takže bych zkusila lidi naučit úctě k životu lidí i zvířat, solidaritě, toleranci a pokoře. Možná to zní naivně, ale tohle bych opravdu chtěla. Z osobního hlediska bych se naučila všechny věci, které nemám šanci v běžném životě stihnout - více cizích jazyků, znakovou řeč, tančit, zpívat, kreslit..atd.

Chtela bych navstivit spoustu ruznych mist vsude mozne na zemi. Neco vybudovat a dokazat. Hodne se toho naucit a vyzkouset, i veci, ktere bych se za normalnich okolnosti zkusit neodvazila.

Chtěla bych pomocí zachránit alespoň část deštných pralesů

Chtěla bych procestovat celý svět a podílet se na zlepšení ekologie planety...

chtěla bych procestovat celý svět, věnovat se víc svým koníčkům a rozvíjet je, naučit se plynule několik světových jazyků, mít hodně dětí, aktivně se věnovat ochraně přírody a zvířat, ochutnat různá netradiční jídla, zabývat se nějakým výzkumem díky kterému by se něco změnilo k dobrému, vystudovat víc než jednu vysokou školu

chtěla bych procestovat co největší část světa když už většina mých příbuzných bude dávno po smrti

Chtěla bych procestovat svět a přečíst co nejvic knih :-) a snad bych se dožila i důchodu :-D

Chtěla bych se celý tento život nadále dovidat nové věci a studovat a být užitečná svému okolí.

Chtěla bych se naučit hodně jazyku, procestovat celý svět, naučit se kung fu, být herečka, přečíst a napsat hodně knih atd.

Chtěla bych se naučit všechny, VŠECHNY cizí jazyky, to bych snad díky tomuto stihla.

Chtěla bych si koupit menší domek na pláži na řeckém ostrově Zakynthos a odstěhovat se tam.

chtěla bych více pomáhat ostatním lidem, být užitečná pro společnost

Chtěla bych více pracovat a udělat např. nějakou dlouhodobou sociologickou studii napříč generacemi apod. A rozhodně bych chtěla stihnout přečíst více knih, než kolik by mi dovolil život v rámci průměrného dožití 82 let. =)

Chtěla bych vystudovat více škol a najít si povolání, které mě bude vážně bavit. Také bych moc ráda cestovala.

Chtěla bych za tu dobu postupně procestovat celý svět, sledovat, jak se vyvíjí nové technologie, jak žije moje rodina, mohla bych díky tomu poznat svoje prapravnoučata a tak dále.

chtěla bych zkusit naprosto vše co by bylo možné

chtěla bych změnit všechny lidi na světě ve vegetariány

Chtěla bych... ...užít si co nejvíce s rodinou; ...najít způsob, jak by tu se mnou mohli zůstat i mí blízcí; ...objevit co nejvíce míst na zemi; ...se naučit co nejvíce cizích jazyků; ...přečíst co nejvíc knih; ...pomoct jakýmkoliv způsobem k vývoji léků/metod k léčbě nemocí (i jako objekt zkoumání).

i lékaři se někdy zmýlí, budu žít nadále svůj život

Informaci sdelim svym blizkym, zalezi dost na tom jak by clovek vypada, zda by pomaleji starnul (200let vizaz cca 70-80let) ci zda by ve 200letech uz byl slozen z prachu

Informaci si ponechám pro sebe. Roky navíc si užiji cestováním a normálním životem.

Informaci si zatím nechám pro sebe... budu cestovat po světě

Informáciu by som si nechal pre seba. Zaoberal by som sa vedou a výskumom v mnohých odvetviach. Za 120 rokov navyše by som získal veľa skúsenosti ktoré by mohli byť spoločnosti užitočné.

intenzivní studium, přednášení o "historii"

já bych se tolikati let nechtěla dožít. Neměla bych už proč tady žít. Ale pokud už by tomu tak bylo, tak bych to využila na cestu z první otázky nebo na to, abych vyzkoušela vše z tohoto dotazníku.

Já bych z toho moc nadšená nebyla. Znamenalo by to totiž, že budu muset chodit do práce mnohem déle než ostatní, řešit stále ty stejné problémy a více než polovinu života strávit bez svých blízkých lidí, kteří by mezitím všichni umřeli. Pokud bych ale šla do důchodu v obvyklém věku dejme tomu 70 let, tak těch zbylých 130 bych věnovala cestování, zahrádce, pomoci zvířatům, poznávání světa, svým koníčkům.

já nevím, asi bych byla tak smutná bez svých lidí, že bych radši spáchala sebevraždu...

Já toho mám tolik, že by mi ani těch 120 let nemuselo stačit. takže super. Snad bych si za tu dobu stihnul i vydělat na důchod a nebo ušetřit nějaké peníze - za dnešní obyčejný život se to totiž nedá.

Já v zásadě moc neplánuju. Protože plány mají tendenci nevycházet.

Jak bych využil čas navíc? Vzdělával bych se, četl a cestoval...

jako prvni me napadlo, ze by bylo fajn zit v ruznych zemich sveta. Naucit se mluvit mnoha jazyky. Takova doba s urcitou davkou inteligence sprostredkovava dostatek casu na studia. Moznost skutecne udelat neco dobreho pro tento svet. Vzhledem k ojedinele anomalii by se pravdepodobne vazala i urcite povedomi mezi lidmi s kterym by se taky dalo pracovat. Rozdavat a delat dobro. Byt spravedliva. Tezko si budu predstavovat mit jinou povahu. Takze pracuji s tim co jsem dostala do vinku.

Jako výjimečný člověk by toto znamenalo publicitu, tedy i možnost vydělat více peněz. Během života dělat práci, která mě bude bavit a cestovat po světě.

Jde na mě hrůza, když si představím, jak bych asi v těch skoro 200 letech vypadala. Ale pokud bych byla relativně zdravá, užívala bych si ty roky stejně, jako nyní. Asi bych se ale dívala do hrobu svých dětí, možná i vnoučat. A to bych nechtěla. Takže raději ať je to tak, jak to je.

Je jedno, kolik má člověk let, mnohem důležitější je přístup k životu, radost z dobře vykonané práce, je jedno jestli jsou to koníčky, zaměstnání, studium, atd. Důležitá je činnost, pasivita zabíjí

je pravděpodobné, že ten čas nakonec stejně promarním a budu se nudit, za tak dlouhý život člověka asi stejně svět omrzí

Je to ve své podstatě stejné jako kdybych měl odpovědět na otázku co chci stihnout ve svém volném čase za běžnou délku života. Člověk se může vzdělávat, zlepšovat, pomáhat ostatním, ale musí mít na to chuť nebo přesvědčení nebo vůli nebo jak to nazvat.

Jediné, co mne napadá, že budu sám, všichni přátelé a známí budou mrtví!

jejda, tahle otázka je na dlouho - dlouhodobé studium toho, co mě baví - přírodní vědy, informatika, historie, jazyky. Založila bych městečko pro potřebné lidi, kterým bych se snažila plně vypomáhat po všech stránkách bytí. Myslím si však, že ani 200 let mého života by nestačilo, protože je toho ještě pořád moc, co bych chtěla dosáhnout.

Jelikož mi bude osmnáct a budu mít jen minimum životních zkušeností, tak prvních pár let určitě promrhám. Pak se vrhnu na studium medicíny a pokusím se najít gen, který je za to zodpovědný, aby i moji blízcí mohli žít tak dlouho jako já. Protože bez nich by potom těch cca 120 let stejně nestálo za nic.

Jelikož v tomto krátkém životě rodinu nechci, v delším bych se nad tím zamyslela. Číst. Rozhodla bych se víc dát studiu a dostat se do těch závratných kariérních výšin, které jsem si kvůli přílišné náročnosti odpustila. Cestování.

Ještě bych si třeba v 50 letech pořídila další dítě a zhruba po 20 letech (až do cca 150 let) další.

Jo, pokračoval bych ve své aktivitě v neziskové organizaci.

Jsem pohodář (možná spíš lenoch), asi bych nechtěl stihnou nic „navíc“, nebo mně teď alespoň nic nenapadá oproti tomu, co bych rád udělal už teď. Ale rozhodně bych si věci více plánoval a na spoustu věcí bych tolik nepospíchal.

Jsem prolezlý nemocema jak houba, takže si to těžko dokážu představit. No asi bych cestoval - nebo aspoň virtuálně cestoval přes internet, učil se nové věci a seznamoval se s novými lidmi. Otázka ovšem zní, zda bych na to měl peníze. Naše důchody zatím ujdou, ale vydrží to? Švýcaři zrovna dnes koncept nepodmíněného základního příjmu odmítli, tahle civilizace je otrokářská, není žádná radost tu dlouho žít...

Kazdych 15 let bych se stehoval na jiny kontinent, kde bych zil, pracoval a mel rodinu.

Každou krizi středního věku vyřeším novou vysokou školou a budu renesanční člověk. Jo a stačím vymyslet jednotnou teorii pole. :-))

kdybych měla dobrou paměť, byla dobrý nvypravěč a byla vtipná, vyprávěla bych zýjemcům jaké to bylo v době, o které se učí v dějepise

Když jsem poprve četl Věc Makropulos napadla mě podobná otázka. Těžko na ni odpovědět. Ano, za tu dobu se dá stihnout strašně věcí a stejně když v té 200 budu končit vyvstane mi na mysl další spousta toho, co jsem nestihl. Navíc je tu ta věc, že člověk přežije spoustu svých příbuzných, známých a podobně. Nadruhou stranu zase uvidím jak se svět pohne a kam.

když k tomu budou i prachy, tak podívat se na zajímavý místa

Když mě by prostě stačilo žít :-)....

když mi bude pořád 30 tak ihned

Ke vzdělávání, tvůrčí činnosti, umění a sepisování memoárů.

klidne bych tech 120 let svoje telo obetovala pokusum. At uz na leky, kosmetiku a tak. Jen aby byla usetrena zvirata

konečně nebude dilema mezi rodinou a kariérou! Do 60 dělat kariéru, pak děti, vnoučata, pravnoučata...no problem! Cíl "dělat něco užitečného" je asi příliš obecný, že?

konečně přečíst všchny Terms and Conditions u všech SW produktů :D

Konečně přečtu všechny knížky, co jsem si koupila. ;-)

Konečně si přestanu stěžovat, že nemám na nic čas, a pustím se do všech svých plánů postupně... dříve či později se k nim určitě dostanu.

Koupím si věci trvalé povahy, které jistě za dalších sto let nebudou na trhu a budu si užívat svého života po staru, až nějaká anomálie, třeba úředník EU vymyslí, že se nesmím hrabat v hlíně a pěstovat si svoje jídlo případně, že nesmím mít na zahradě stromy tak požádám Boha, aby si mne vzal k sobě.

Kto videl a pochopil Zelenu milu a Drakulu (muzikal) vie, ze tych 120 rokov vobec nie je terno...

Libilo by se mi to jen pokud bych byl financne skvele zajisteny bez nutnosti pracovat.

Malovat a dokonaleji ovládnout hudební nástroje - časem nejlépe všechny, pokud motorika dovolí.. a taky bych zasadila víc stromů.

Mám strach, že ani tak bych neměla dost času na vše co chci. Ale chtěla bych procestovat celý svět, přečíst spousty knih, na které mi teď bohužel nezbývá čas. Víc sportovat, zvelebovat zahrádku a pomáhat svým dětem s jejich dětmi...no byla by toho spousta, ani to nejde vše popsat a vypsat :-D

Mám takové tušení, že by život skonči tak přibližně ve 120 sebevraždou, když si představím jak umřou všichni kamarádi, sourozenci a konečná tečka by asi byla smrt mých dětí.

maximálně cestovat, vyzkoušet různé profese, vystudovat několik vysokých škol

Měla bych dostatek času vydělat peníze a pro cestovat důkladně svět. Vrhla bych se na to ale až po smrti blízkých, abych si užila jejich přítomnost a pak překonala samotu

Měla bych možnost nastudovat spoustu věcí, získat rozhled v mnoha oborech, přečíst tolik knih! Zhlédnout všechny filmy a seriály, vyzkoušet spoustu prací, procestovat svět... Na druhé straně bych viděla zemřít všechny své milované a to je poměrně vysoká cena. Nemluvě o tom, že kdokoliv je nějakým způsobem zvláštní, je o něj zvýšený zájem vědátorů, problémy s doklady apod. Brrr. Raději ten "normální" život. :)

Měli jste se mne zeptat v smnácti! :)

Mít co nejvíc dětí.

Mít víc dětí a zaopatřit je.

Mít víc partnerů v životě. Víckrát vystřídat práci. Mít hodně majetků, vystřídat domy, byty. Za našetřené peníze procestovat pár zemí.

mnohem víc bych se věnovala charitě, mohla bych si dovolit 10 let cestovat po světě a pomáhat, takhle se víc musím soustředit na sebe (sehnání bytu, kariéra, hledání toho pravého muže a pořídit si s ním děti nemůžu odkládat taky...)

moc bych z toho radost nemela- zemrou mi VSICHNI moji blizci

moc nadseny bych z toho nebyl,rodina,pratele,vsichni mrtvy,nic moc zivot

Mohla bych se naučit věci nebo jazyky, které se naučit za normální život nedokážu. Nebo bych s tímto časem naložila tak, že bych měla spoustu času na přečtení všech knih, které si přečíst chci.

Mohla bych stihnout všechno, co bych chtěla a nemusela bych dělat kompromisy. Prostě bych si to jen rozložila do celých těch 120 let :-D Pořídila bych si více dětí, protože bych nemusela mít obavy o to, jestli budu v dostatečné kondici na to, abych jejich výchovu zvládla... více bych toho procestovala... naučila bych se hebrejsky a dělala průvodkyni po Izraeli... pořídila bych si kočku a dělala felinoterapie... mohla bych vyzkoušet nové druhy sportu, protože bych na to taky měla kondici... a hlavně bych taky postupem času získala další a další přátele a otevřely se mi nové možnosti, než co člověk normálně za svých 60 let stihne :-)

Možná bych zkusila zabývat se vědou nebo bych cestovala, vlastně bych žila spíše samotářky, protože by lidé kolem mě umírali.

Můžu vystudovat několik studijních oborů a v praxi si je stihnu vyzkoušet.

Myslím si, že jediná možnost, jak se z takovéto informace nezcvoknout, by byla prostě ji ignorovat - dělat vše stejně jako kdokoli jiný.

Myslim, ze neni o co stát, a nic navic vlastně clovek nestihne. Stejne musi cely život pracovat. A zájmy nestíhám kvůli nedostatku casu, ale kvůli potřebě vydělávat.

Myslím, že by se můj život nijak nezměnil.

Myslím, že bych se nejspíše snažila pomáhat ostatním lidem, svým dětem a jejich dětem a radila bych jim.

Myslím, že bych stejně spáchala sebevraždu...lidé odcházejí, přicházejí a kdybych měla i jako stará ýžít ještě déle...Totiž, starý člověk, který nemá milujícíc rodinu a je nemocný je chudák a enní to nic příjemného. Kdybych ale byla stále mladá a plná energie, projela bych celý svět a aspoň 3x se vdala :D

Myslím, že jsem se snažila i v běžném životě a nic bych neměnila, každý život má určitý řád

Myslím, že pro mě by se nic nemělo, pořád se budu snažit žít život, jak nejlépe dovedu a užívat si každý den naplno. To taková nesmrtelnost, to by možná byla jiná věc...

Nabízela by se klišé odpověď, že by člověk měl takto dlouhé časové období využít pro aktivity, které by přispívaly "dobru celé společnosti" - otázkou však je, zda by člověk na tyto měl sám vůbec dostatek (psychických) sil za situace, kdy by se musel vyrovnat s tím, že přežije / přežil své potomky, potenciálně i potomky svých potomků...

nahrabu si haldu peněz a budu si užívat

najít lék na rakovinu a ALS

Najít pisatele tohoto dotazníku, abych mu mohl dát pár facek, neb za takovou blbost co "vymyslel" by si je opravdu zasloužil.

Napadá mě pouze to v jakém světě by člověk žil a jak hodnotný život by měl. Na hezké okamžiky není nikdy času dost a ty ošklivé hojí čas dlouho. Ale i navíc zůstat tady a přežít i svoje vnoučata,to by chtěl asi málokdo.

Napíšu na facebook, že se určitě zúčastním události Úplné zatmění Slunce v ČR - 2081 :-)

napíšu o tom knihu, budu hodně cestovat, zapojím se do nějakých humanitárních projektů

Naplním svůj život novými zážitky - vystuduji více škol, budu střídat zaměstnání (dle svého oboru), budu cestovat a poznávat svět. Problémem bude ztráta přátel (jejich smrt).

Naplno bych se věnovala svému koníčku - chovu dobrmanů, měla bych spoustu času na "vytvoření" fakt pracovní linie.

napsala bych knihu, cestovala a užívala si aférky s muži i ženami

Napsala bych spoustu knih o tom jaké to bylo v době mého dětství - pro lidi, kteří v té době nikdy nežili. Ale bylo by hrozné dívat se, jak mí blízcí umírájí.

Napsání deníku/kroniky- byla by to ideální příležitost popsat více generačních změn v jednom životě, pozorovat opakující se politické jevy (revoluce/uklidnění situace/nárůst nepokojů a to celé několikrát za sebou) a popisovat je vlastně s nadhledem a mít tak možnost určit téměř objektivně problémy politiky - nespoléhat jen na to, co zná člověk od jiných, co nezažil. Vznikla by tak možnost vytyčit společné opakující se jevy, kterým by se tak dalo předejít a zajistit (možná) dlouhodobou politickou stabilitu.

Našel bych si psychologa. To by bylo jako vyhrát ve sportce. Nejdřív bych si to musel srovnat v hlavě... pak bych se uklidnil, protože bych měl na vše dvakrát více času.

naucila bych se opravdu hodne veci abych si mohla vyzkouset ruzna povolani a zjistila tak, co me nejvic bavi a co mi jde

Naucit se co nejvice veci a tim zabezpecit rodinu a pote se plne venovat tomu, aby byl clovek stasten.

Naucit se vice veci, studovat dele, cestovat, ucit se cizi jazyky, vyzkouset ruzna zamestnani, vystridat nekolik partneru. Postavit si spousty baraku.

Naučil bych se všechny jazyky světa, cestoval bych, psal bych hudbu a nahrával. Také bych se snažil více pomoci těm, kterým nikdo nepomáhá.

Naučím se na různé hudební nástroje, vyzkouším různá povolání, budu si šetřit abych mohla cestovat

naučím se sanskrt

Naučím se toho co nejvíc.

naučím se všechny světové jazyky

naučit se 10 cizích jazyků, naučit se hrát na víc hudebních nástrojů, přečíst co nejvíc knížek, procestovat celý svět...

Naučit se 10 jazyků, stát se ploditelem dalších dlouhověkých, vymyslím funkční perpetum mobile.

naučit se co nejvíc cizích jazyků, víc sportovat, přečíst všechny knížky, kt. stále čekají, až budu v důchodu nebo nějakým zázrakem čas na ně též najdu, stihnout konečně i všechny 3 hromady činností na celoživotních seznamech s názvem "udělat" :-), vynalézt, mít patent a umět "vyrábět" něco, co lidstvu bude hodně užitečné a za to obdržet Nobelovu cenu :-).

naučit se hrát na všechny hudební nástroje a naučit se hodně cizích jazyků

Naučit se jazyky

naučit se pilotovat letadlo, stala bych se vynálezcem nebo vědcem.

Naučit se plynně aspoň 10 jazyků, procestovat celý svět, napsat pár knih

naučit se pořádně jazyky, vystudovat ještě jednu vysokou, která by mě bavila, pořádně studovat astrologii, ale nevím, jestli bych o to stále a byla jako Makropulos, které všichni milovaní zemřeli...

Naučit se pořádně několik jazyků, cestovat a poznávat lidi, pak se někde usadit a vybudovat místo pro setkávání s nimi.

Naučit se spoustu nových věcí a předat je dál, vidět celý svět.

Naučit se spoustu věcí, studovat jazyky a matematiku. Cestovat. Zmoudřet.

Naučit se toho mnohem víc než teď stihnu (a moc se pravda nesnažím), rozhodně z oblasti hudby a humanitních věd. Sportovat, cestovat.

Naučit se víc jazyků, procestovat kus světa, pomáhat lidem.

Naučit se více jazyku, procestovat více zemí, uplatnit se ve vědě...

Navíc nic, prostě dál tu být pro svou rodinu, přátele, jejich potomky, a pomáhat, jak to půjde. Nabízí se dlouhodobé testování čehokoliv, asi kromě léků, které by kolidovalo s genetickou poruchou.

navštívit spoustu zajímavých míst na světě

Ne dožil, zabil bych se dříve

Ne, toto je můj největší životní sen. :-) Momentálně se mé myšlenky ženou spíše za způsobem dosažení tohoto stavu, než za tím, co budu dělat potom. Ale asi bych si vybrala trochu jiný život po výběru současného života. Nyní mám v plánu dodělat školu, založit rodinu, pracovat a žít rodinným životem. Pokud bych pak měla ještě 120 let, tak bych se věnovala věcem, které jsem nyní zařadila na druhou kolej. A vlastně je tu jedna věc, kterou bych dělala určitě, a kterou mám v tomto případě v plánu. Hledat "stroj času". Pokud by se mi ho podařilo najít ve schůdném čase. Tak bych se pak vrátila do 60. let 20. století a tam si krásně žila. :-D .-) Jo, asi tohle bych dělala.

nebudu chtít žít tak dlouho, nechci aby mí blízcí kolem umírali a já je všechny "přežila"

nebudu mu věřit a pak se uvidí

nebudu se bát smrti, ale budu nešťastná, že mí milovaní zemřou dříve než já... budu se tedy snažit zjistit, jestli jde podobná genetická anomálie nasimulovat i u někoho jiného

Nebyla bych ráda, znamená to přežití všech příbuzných a přátel, život v době techniky úplně odlišné, než na kterou jsem zvyklá, a že mi někdy dělá potíže i teď. Nimcéně bych byla rozvážnější, měla bych víc času na vzdělání, kariéru i založení rodiny, stihla bych všechno.

Necítil bych asi potřebu žít svůj život jinak.. až by mí známí umřeli, přestěhoval bych se, nebo bych potkal nové lidi zde.. Na světě je spoustu věcí, které člověka zabaví na tisíce let.. Pravděpodobně bych se ale snažil vést si nějaký deník nebo něco podobného, abych mohl lidem budoucnosti lépe přiblížit, jak vypadal život na začátku 21. století.

Neco se opravdu dobre naucit,byt v tom profik

něco užitečného

Neco vypestovat. Moznost pro dlouhy statisticky/pozorovaci soubor (vyzkum). Hudba.

Něco vytvořit, např. napsat román nebo malovat obrazy.

nedokáži si představit, že bych měla o tolik let přežít všechny mé známé, takže bych nad tímto ani nikdy neuvažovala.

Nechal bych to na osudu, život už by za 200 let něco vymyslel. Je mi 30 a někdy nechápu kdo píše scénář :)

nechám si ji pro sebe

nechci

nechci roky navíc, spíš se dožít běžného věku v tělesné a duševní pohodě

Nechci rozhodně žít 200 let.

Nechci stíhat nic navíc, budu žít normálním poklidným životem.

Nechci žít ani 50 let, tohle by pro mě tudíž bylo horší než informace, že mi zbývá týden života.

Nechci, aby tohle nastalo.

nechci.

Nechtěl bych přežít své vlastní děti. Kromě zvědavosti, jak se bude lidstvo vyvíjet, mě to moc neláká.

Nechtěl bych stihnout nic navíc oproti běžnému životu ale být tu o takovou dobu navíc je prostě super!

nechtěl bych to ani za nic! Hrůzná představa: přežil bych své vrstevníkym své děti, ale také jejich děti i děti jejich dětí - byl by to osmělý život

Nechtěl bych to,bylo by to moc smutné žití.

Nechtěl bych tuto vlastnost.Nejhorší pro rodiče je,když pohřbívají své děti.

Nechtěl bych žít tak dlouhý život, ale pokud by se toto uskutečnilo snažil bych se dělat něco užitečného pro můj život a mé uspokojení.

nechtela bych

nechtěla bych další léta k dobru, vyměnily by se generace a blízcí by dávno nežili

nechtěla bych přežít své děti a vnoučata

Nechtěla bych přežít svoje děti, nejbližší, milované, na jednu stranu je krásné vidět jak generace pokračují, jak žijí, ale nechci vidět tolik blízkých umírat...

nechtěla bych to

Nechtěla bych to, mám obavu z toho, co se v příštích desetiletích stane.

Nechtěla bych to. Všichni kolem mě by mi umřeli a já bych zde pořád musela být.

Nechtěla bych vidět jak moji blízcí odcházejí, zvolila bych v určitém věku sebevraždu

nechtěla bych žít tak dlouho

nechtěla bych žít tak dlouho

nechtěla bych žít tak dlouho a přežít svoje děti

Nechtěla bych žít tak dlouho, lidé umírají a přežít svoje děti je to nejhorší

Nechtěla bych žít tak dlouho.

Nejdriv bych zalozila rodinu, postupem casu nasetrila penize a pote bych procestovala svet!

nejdrive bych se snažila vydělat dostatek penez, abych si mohla pote užívat s rodinou( kterou mam logicky pozdeji) a založila bych útulek pro zvířata. Ideálně bych poskytla krev, pro prozkoumání anomálie a následně její duplikace do dalších organismu. Koukala bych na červeného trpaslíka

Nejdřív si splním své sny a poté začnu plnit sny ostatním.

nejdříve vydělat peníze, pak je utrácet. také se věnovat knížkám, sledovat filmy/seriály, cestovat,...

nejsem si jistá, zda bych byla prvoplánově šťastná, když bych veškeré bližní přežila, včetně i mých dětí, nicméně pokusila bych se ten čas využít k pomoci ostatním

Nejsem si jistá, zda bych se s tím chtěla chlubit. Prostě bych se po letech přestěhovala jinam :). Vlády o těchto anomáliích jistě budou vědět, anomálie se přece šíří :D a tak by nebyl ani problém s doklady. Rozhodně bych si užívala možnosti získat více zkušeností a vědomostí za svůj život.

Nejsem si úplně jistá, jestli bych se takového věku vůbec chtěla dožít. Přežít všechny své milované mi přijde děsivé. Každopádně kdybych neměla na výběr, rozhodně bych začala šetřit peníze a ve středním věku bych začala cestovat a poznávat cizí kultury, kuchyně a lidi.

nejspíš bych žila pořád stejně

Nejspíše by pak člověka stejně dostihla nějaká nehoda.

Nejspíše bych zdokonalovala v prvním století svého života znalosti a vědomosti v oblasti této nemoci a v dalším století se snažila přijít na to, jak z toho těžit pro ostatní. :)

Někdy mám strach z toho, že smysluplně nevyužiju ani těch svých předpokládaných 82 let. Po 120 promrhaných letech bych měla ke konci života asi akorát větší výčitky...

Nemám tušení, co bych chtěl stihnout navíc. Tak dlouho dopředu stejně není možné plánovat, protože bych nedokázal odhadnout směr vývoje společnosti. Jednu věc vím ale jistě: Tak dlouhý život by mě strašně odcizil od všech ostatních lidí. Je otázka, jestli by člověk dokázal psychicky unést vidět umírat svoje pravnoučata...

nemám zájem se dožít tak vysokého věku a dívat se na to jak mi před očima umírají mí nejbližší a vrstevníci.

Nemohl bych dostat rakovinu, AIDS, cukrovku apod. To znamená, že bych žral, kouřil a šukal o život!

Nemusím ani nic vymýšlet, naše strana a vláda se o zážitky postará! Ale k těm létům je potřeba i peněz a pak bych se snažila poznat svět.

Nemyslím, že by to nějak ovlivnilo náplň mého současného života. Není tu žádný projekt, který bych chtěl "stihnout" a na který nemám čas z důvodu mé blížící se smrti. Tedy nevidím důvod, proč by tato informace měla cokoliv změnit.

Nenaložím, jakmile mi zemřel můj nejbližší (manžel), zabila bych se také.

Nenápadná mě nic, co bych chtěla a zároveň mohla dělat i bez obrovské sumy peněz

Nepovažuji to za příliš velkou výhru.

nestojím o to

Neustále se vzdělávat a s rostoucími zkušenosti být přínosem pro společnost.

nevěřil by jsem

Nevidím jako výhodu vidět stále umírat svoje blízké.

neviem

nevím

Nevim

nevím :D, co bych za tu dobu delala, ale musí být hrozný pocit přřežít svoje deti :O

Nevím jak v 18, ale dneska by mi tahle zpráva radost neudělala. Ale asi bych se s tím dokázal smířit i když ne bez problémů. Všichni které znám zemřou. I ti kteří se ještě nenarodili. A co bych dělal? Cokoli co dosud.

Nevím jestli bych z toho byla nadšená, stačilo by mi klidně těch 80 let normálního života. Ale když bych neměla na výběr, tak bych určitě hodně cestovala a poznávala nová místa.

nevím sice, co mě bude živit, ale bylo by super, kdyby mě to aspoň trochu bavilo a zbyl pak čas na cestování, až mě už nebude mít kdo doprovázet z těch, s kterými jsem teď, chci vidět to, co mám ještě v plánu

nevim, ja uz ted planuji zit do 108 let abych vsechno stihla co mam naplanovane pro tento zivot

Nevím, jestli by to byla taková výhra vidět odcházet své milované a pořád být tady. Pokud by se člověk nezbláznil, tak bych se věnovala některým věcem více do hloubko - déle studovat, aktivně pracovat na kariéře, založení rodiny trochu odložit na později apod.

nevím, jestli bych tak dlouhý život chtěla, ztratila bych všechny blízké lidi kolem sebe, nicméně kdyby to tak už bylo, asi bych se snažila být co nejvíce s lidmi, které mám ráda a až by nastalo nevyhnutelné, cestovala bych

Nevím, jestli je výhodou přežít svoje kamarády a známé o tolik let. Představte si že si ve 100 letech budete muset hledat stále nové a nové známé. Člověk je stále sociální tvor žijící v družině.

Nevydržela bych tak dlouhý život bez svých blízkých. Nemohla bych sledovat, jak má rodina a přátelé umírají a já budu ještě 100 let žít. Jistě by se za tu dobu dal procestovat celý svět, přečíst všechny knihy světa, ale k čemu by to bylo bez mých nejbližších. S největší pravděpodobností bych se zabila.

Nevyužiju je. Po smrti blízkých bych zůstala osamělá a to by mě nebavilo

nic

Nic

nic

Nic bych na svém životě neměnil

nic mimořádného

Nic moc bych neměnila, snažila bych se být nějak užitečná, trávit dost času s blízkými, protože bych věděla, že jednou tu budu bez nich... Asi bych se snažila naučit víc jazyků a postupně studovat víc oborů. Což v podstatě můžu dělat i teď. Hodně dobrá otázka :)

Nic podstatného by se myslím pro mě nezměnilo, pořád bych se snažila využít svůj čas jak nejlépe mohu, nikdo mi přece nezaručí, že mě nemůže potkat nehoda.

Nic se nezmění. Budu pracovat, dokud to půjde. Jsem tak starý, jak se cítím...

Nic víc než teď, resp. už tento současný život plánuju dlouhodobě.

nic, budu si užívat života úplně stejně jako kdybych se dožila "standardního" věku

Nic, prostě budu žít dál, dále objevovat, dále se učit, poznávat lidi, pomáhat, starat se a občas cestovat :)

Nic,je to strašná představa. Napsala bych cestování,dokud mě neoddělá nějaký blbec na letišti.

Nic. Jen prostě doopravdy stihnu všechno, co stihnout chci :)

Nic. Jsem šťastná, tak jak jsem

Nijak ... druhý den takového člověka zajede auto ... protože vesmírné energie anomáliím úspěšně čelí :)

Nikdy bych takovou zprávu od lékaře nechtěla slyšet.

Nikomu bych o tom neřekla. Žila bych běžný život a snažila si ho co možno nejvíc užít se svými blízkými pomocí drobných radostí. Až bych ztratila své nejbližší (manžel, nejlepší přátelé (děti jsem zahrnuty nejsou - ty ať si žijí po svém) ) odjela bych někam hodně daleko a cestovala bych. Zbytek svého života bych strávila spíše s knihami (jejich čtením a psaním) než s lidmi. Až na pokraji svého života bych se vrátila domů, abych mohla spočinout u svých blízkých.

nikomu bych to neřekla, dělala bych to, co doposud, jen bych se tolik nebála riskovat.

Nikomu to neřeknu a zachovám se podle okolností.

No asi bych vychovala více dětí a radovala se z více vnoučat, to je to nejsmysluplnější co bych mohla dělat.

No je to něco úplně jiného než mít možnost prožít život ještě jednou. Obávám se, že bych i takovýto čas odprokrastinoval.

No není mi jasné, jak bude vypadat moje fyzické tělo třeba v 80. Když jako běžného osmdesátnika, pak bych 120 let prakticky byla odkázána na pomoc okolí. Kdyby se moje fyzické stárnutí zpomalilo, a třeba ve 120 byla jako šedesátiletá, pak by to smysl mělo. Určitě bych se nevdala a snažila se navázat. Našla bych si práci, kde bych hodně vydělávala a také využila své šance na pobírání co nejvíc zkušeností a zážitků. Cestovala bych, učila bych se jazyky, poznávala různé lidi a kultury. Učila bych se A hlavně bych ráda poznala další takové lidi jako já, jinak by to byl dost osamělý život.

No, nejdřív běžný život a pak asi nezbývá než "páchat dobro"

no, nevim, tak asi bych mel cas to resit, ne? :)

No, no první, co by mě napadlo, je, že bych se mohla dlouho flákat, když je na všechno čas (odpadá harmonogram nastavený dnešní společností - do 30-35 let mít zvládnutou kariéru, bydlení, děti apod.). Na druhou stranu bych ale měla pocit, že když jsem tak výjimečná, měla bych na svém životě zapracovat a jít příkladem - fakt, že mám tuto anomálii by se určitě ve světě neutajil...

No, upřímně si nedokážu představit, že bych zde byla tak dlouho a taky by záleželo, jak by ten aktivní život vypadal, jestli bych byla do 200 let soběstačná, myslící, chodící, atd. nebo bych pouze "přežívala", ale na druhou stranu by bylo fajn vidět vyrůstat svoje pra-pravnoučata atd. (pokud by nějaké byly). Případně bych se chtěla dostatečně zabývat svým rodokmenem, aby po tu po mně něco zůstalo. Ale není více věcí, které mě napadají, které bych chtěla "stihnout", spíše bych si užívala dosavadního života více a déle bych prožívala zážitky, protože přece mám ještě tooooolik času :))

No, vůbec bych toto nechtěla, viděla bych umírat všechny mé blízké osoby a své děti(to je pro matku to nejhorší)

Normálně budu žít jako kdybych měla zemřít stejně :)

Nvíc nic, to co už chci teď se stihnout nedá

O tolik let navíc bych tu být nechtěla. I když by byla jistota, že se mi vyhnou veškeré nemoci jako je například rakovina, stejně člověk nemá jistotu, v jakém stavu bude žít. A nikdo z mých blízkých a přátel by už stejně nežil.

Obavam se, ze bych byla po tak dlouhe dobe zivota bud osvicena a nebo v hlubkoe depresi - tedy bud bych jen meditovala, nebo bych radeji spachala sebevrazdu... tezko rict. :-) kazdopadne bych rada pozorovala dalsi a dalsi generace

Obavam se, ze bych tech 120 let stravila v osamelosti litostivym vzpominanim na sve blizke z predchozi casti zivota.

Obávám se, že většinu života bych byl někde zavřený jako pokusný králík... Ale jinak studium, a cestování.

Objet celý svět a pomáhat opuštěným, týraným, nesmyslně a zbytečně zabíjeným zvířatům.

Odstěhovat se na Bora Bora.

Odstranit války a diktáty silných a přechod na vyjednávací postupy - bez hrozby silou, nadnárodních korporací, bank, zbrojařských firem,jedinců, spolků a států při řešení problematických skutečností.

Ochutnám víno, které si ihned zarchivuji a budu starožitník, jako Highlander.

ochutnat co nejvíce různých jídel na různých místech světa a samozřejmě sex

Ono po sto letech života by tělo bylo beztak totálně zhuntované, takže těch zbylých sto let asi jen předávat informace a zkušenosti mladým.

Opravdu se hodně naučit abych to mohla vědomosti po tak dlouhý čas využívat a používat.

oproti běžnému životu bych asi nechtěla "stihnout" nic navíc, vše co mě naplňuje stíhám i tak, spíš bych byla opatrnější při volbě vzdělání a zaměstnání, snažila bych se vybrat něco co nejvíc nadčasového, abych měla co největší jistotu uplatnění a příjmu i ve vzdálenější budoucnosti

Osobně nechci žít tak dlouho. Ještě nejsem tak "stará" ale už teď někdy nevím co by a nudím se.

Panebože, to se snad nikdy nestane! Děsí mne i představa žít 80 let, natož dvojnásobek. Nejsem ten typ člověka, co by chtěl něco dokázat nebo změnit svět, jediné, co chci, je normální klidný šťastný rodinný život. Přestava, že uvidím všechny okolo sebe umírat, je nanejvýš děsivá.

Patrně půjdu na vše pomaleji a budu mít slabší "drive" než ostatní, nejspíš tedy nic navíc oproti ostatním lidem nestihnu.

po 100 si člověk nedokáže udržovat informace co získá protože má už "nedostatek paměti" proto se vidim někde pod mostem jak žvýkám trávu a nepamatuji si nic..

Po dokončení studia bych měla čas na vydělání něco málo peněz pro rodinu, porodila bych víc dětí, třeba i pět nebo šest a každému dala plnou péči než nastoupí poslední dítě na základní školu a pak bych ještě měla i hafo času na rozumnou kariéru a cestování po světě.

Po odchodu do důchodu procestuji celý svět

Po přežití svých nejbližších bych využil nabídky v otázce 1.

Po šedesátých narozeninách nabídnu své služby nějaké poradně pro mezilidské vztahy

Počkám, až přežiju svojí rodinu, a poté využiju nabídku z otázky 1 a klidně zdarma.

podívat se do každé země

podle finančních možností

Podle mě by se nic nezměnilo. Ale vůbec nic. Člověk je tvor, který převážně vnímá přítomnost a jen částečně a málo řeší budoucnost, což je vidět i na stavu přírody. Navíc vím, že lékaři a vědci se mílí dnes a denně, takže je hezký, že bych mohl žít 200 let, ale když mě porazí auto v 50 letech, tak mi to bylo k ničemu. Člověk má žít a užívat si hlavně stav teď a tady.

podnikal bych

Podnikanie a objavovanie sveta.

Podrobnějším cestováním (po celém světě i ČR) a poznáváním krás života (kultura, jídlo, zvyky, ...)

pochopit matematiku, fyziku a chemii

Pochytit co nejvíce z nauky z každé generace, se kterou budu aktuálně žít.

Pokračoval bych stejným způsobem života.

Pokračovala bych ve své dráze pěstounky a měla bych radost, že zvládnu vychovat víc dětí, než když jsem omezená běžným věkem dožití. Věnovala bych se různým dalším oborům vědění a dovedností, které mě sice lákají, ale nemám na ně čas. Přesto bych nezapomínala, že sice budu zdravá, ale před nehodami a vlastní blbostí mě ani genová anomálie neochrání ;) (a vážnější téma - nevím, jestli bych vůbec tuhle "výhodu" unesla - vidět, jak umírají všichni moji blízcí a známí...)

Pokračovat s radostí ve svém smysluplném životě.

pokud bude jedinec s touto unikátní možnost, bylo by mi smutno. Všichni mi blízcí by byli pryč.

Pokud bude těchto anomálií více a nebudu tedy předmětem ústavního zkoumání, tak bych rok pracoval a rok cestoval, abych si rozšířil obzory - anebo 2 roky v jiné zemi v jiném městě žil a pracoval. Nezaložil bych proto rodinu, jen tak nanejvýš daroval sperma konvenční i nekonvenční metodou během cestování :-)

Pokud budu po celý tento život aktivní a stáří zůstane stejně dlouhé, pouze posunuto o těchto 120 let, budu žít tak jak bych žil normální život. Svým nejbližším bych o anomálii řekl, abych před nimi nic netajil, a s první generaci bych žil naprosto stejně. Pote bych se možná stal samotářem, abych se vyhnul bolesti spojené s odchodem blízkých nebo bych naopak sledoval osudy jejich potomků a vyprávěl jim o generacích před nimi.

pokud by se nezhoršil zdravotní stav, tak cestoval...

pokud by to finanční situace dovolila, cestovala bych, věnovala se umění, dobrovolnické činnosti

Pokud bych byla v kondici jak tělesně, tak duševně, zkusila bych postupně vše, co by mě napadlo. Studovat obory, které jsem pominula, přečetla bych hooodně knih, sportovala bych (což jsem dosud téměř nedělala), snažila bych se procestovat co nejvíce míst.

Pokud bych i fyzicky vypadal pomerne k evku... no asi hodne holek bych vystridal

Pokud bych kolem 80 roku vypadala jako stařena, tak je mi těch 120 let úplně k ničemu. :D Už teď mi přijde, že lidi zbytečně moc dlouho, život se prodlužuje, ale mládí moc ne. Tak dlouhý život pro mě ani v nejmenší nepředstavuje lákadlo. Jedině pokud bych začala výrazně stárnou až k té dvoustovce. Pochybuju, že kdybych byla jediná tak stará, že bych vedla šťastný život.

Pokud bych měl dostatek finančních prostředků, využil bych ho ke studiu jazyků (nejen jich) a cestování po světě.

Pokud bych měl důchod jistý (a byl bych tedy zabezepečen), tak bych zbytek času věnoval studiu věcí, které mě odjakživa bavily. Jen bych měl obavu z extrémní publicity, navíc bych přišel o všechny blízké příbuzné, což je hrozná představa (i když - bych zase zažil dvě až tři nadcházející generace dvé rodiny, taktéž zajímavá věc).

Pokud bych měl tato léta prožít v současném pracovním prostředí u posledních dvou zaměstanavatelů, tak mi stačí jen mých 50 let a dobrovolně půjdu úmřít.

Pokud bych zažil dvě století, měl bych výhodu, že bych mohl vyprávět třeba i svým prapraprapravnoučatům i ostatním lidem o všem, co jsem zažil a co bych si pamatoval z minulého století, protože bych byl pravděpodobně jediný. Takže když už bych byl starší a byl bych v důchodu, tak by mě bavilo jezdit třeba do různých škol a vyprávět o tom, jak se žilo na začátku 21. století, jak jsme vstoupili do NATO a Evropské unie, jak v roce 2009 padla Topolánkova vláda, jak probíhaly různé volební kampaně a politické skandály, protože to už si nikdo nebude pamatovat a ve 22. století to bude minulost stejně vzdálená, jako je pro nás první republika nebo ještě doba Rakouska-Uherska.

Pokud mé děti nebudou tuto genetickou anomálii sdílet, asi bych je nechtěla přežít a zařídila bych se podle toho. Jinak bych se ponořila buď do studia a vědeckého výzkumu, abych byla ostatním lidem prospěšná. A také bych se snažila o světový mír (myslím to vážně).

Pokud se nebudu moct ničím nakazit, asi bych začala pomáhat pi různých epidemiích, event. vyvíjet vakcíny.

Pokud to bude život plnohodnotný - tzn. budu fit jak po tělesné stránce, tak i po té duševní, budu-li mít peníze, abych si mohla slušně žít - byla bych činná v nějaké dobrovolné organizaci - co by mne zajímalo a snažila bych se být ještě společnosti trochu užitečná

pokusila bych se archivovat chování lidí (reakce, nálady, názory)v rámci svého 200letého života - prostě to, co žádná historie neobsahuje a všechny dějepisné knížky jen odhadují. Např. vztah rodičů k dětem, převažující typ výchovy, sexuální názory, názory na antikoncepci, vztah k technologiím, vztahy nadřízený -podřízený, vztahy ke sportu (třeba vlny běhání, cyklistiky,...), vztahy k jídlu (od představy pilulky na celý den až po gurmánské orgie),...

Pokusila bych se být užitečná pomocí lidem zvířatům a Zemí.

pokusila bych se pomáhat s výzkumy, zachraňovat planetu apod.

Pokusím se pomáhat svým potomkům i jejich dětem, pokud to bude zdravotně možné.

Pokusím se poznat co nejvíce ze toho, co může svět nabídnout, dokud budu mladý... ženy, místa, kultury, umění, atd. No a v pokročilejším věku bych se asi mohl věnovat vědě a výzkumu - třeba problematice stárnutí.

pokusím se za svého života tuto genetickou anomálii zkoumat přenést ji na ostatní členy společnosti pokud to nebude možné pravděpodobně bych se cca okolo 100 narozenin zastřelil protože nikdo by neměl přežít svoje děti.

Pokusit se vyvinou nějaké léky na neléčitelné nemoci, pomoci lidem v nouzi. Postarat se o děti bez domova a vychovat je.

Pokusit se změnit svět k lepšímu.

Politická kariéra

pomáhal bych lidem

Pomáhala bych nemocným lidem, pokud by má anomálie znamenala ze bych nemohla dostat třeba ani nemoce jako jsou priusnice atd.

Pomáhat lidem.

Pomáhat prapravnukům apod.

pomoc ostatnim jakymkoliv zpusobem

Pomoci ostatním netrápit se nad věcmi, které nemohou ovlivnit a snažil bych se tyto věci ovlivnit :)

pomoci všem blízkým a známým

pořádně si ho užít - např. cestovat

pořídila bych si spoustu dětí, studovala několik vysokých škol, zkusila bych všechna zaměstnání, která mě kdy lákala, strašně moc bych cestovala, našla si další desítky koníčků... navíc, odchod do důchodu je danej, takže... by to byl velmi dlouhý, velmi aktivní a velmi zážitkový důchod :D

Pořídím si vzácnou galapágsou želvu, která se dožívá téže 200 let a budu s ní soutěžit, kdo z koho se dožije déle. Ne vážně, tu želvu bych měl rád.

Pospejuju ještě víc domů aby se moje jméno táhlo po všech městech dalších 100 let.

Postarať sa o rodinu. Po ich úmrtí by som stratil zmysel života.

Postavim si dům a budu pěstovat vlastní zeleninu

Postavím si pyramidu jako památku na nejdéle žijícího člověka.

Posunout hranice lidského poznání.

Posunout současné hranice vědy

Poučila bych ze svých chyb, plnila bych si své sny, pomohla více lidem...

Použiji tento čas pro osvětu ostatních a rozjetí mnoha různých projektů které je možné konat až v pozdním věku, zejména pak předávání informací mladším generacím.

Poznání

poznání světa

Poznat celý svět

Poznávala bych svět, protože bych se na nikoho citově nevázala-zažila bych smrt mých dětí, vnoučat, pravnoučat atd... Ve věku, kdy ostatní lidé stejně staří jako já umírají, bych vycestovala.

poznávat lidi, cestovat

Pracovala bych pár let, abych si vydělala na nějaký to cestování a poté bych procestovala svět

Pravděpodobně bych ráda studovala, dozvídala se nové informace, nové poznatky, které by se daly uplatnit v pomoci lidem. Například kdybych se rozhodla studovat medicínu, mohla bych prozkoumávat mnohá odvětví. A také by bylo velice zajímavé, hned od počátku pracovat na "kronice", mít možnost srovnat 120 let vývoje lidstva by bylo něco fantastického.

Pravděpodobně spíš všechno vezmu velmi zvolna, protože na všechno budu mít hoooodně času.

Precestovať celý svet Pomáhať ľuďom

precestovať celý svet

precestovať každý kus sveta

Prectu mnohem vic knizek :)

Pro 18-letého člověka je i představa že bude žít dalších 50,60 let dosti dlouhá natož ještě k tomu 120 :-) I nejlepší predikce dlouhověkosti nevylučuje smrt zaviněnou např. autonehodou apod. Proto bych za těchto okolností, zkusila splnit zatím své současné plány (např. vzdělání, kariéra, rodina, koníčky) a jak by šel čas, určitě by mě napadlo, co dál. Nejhorší by na tom asi bylo to, že všichni blízcí postupně odejdou... být tu nakonec sám.

Pro mě by tato informace byla spíše zničující. Představa že moje žena a moje děti zemřou a já budu žít dál.. ne, to nechci. Skoncuju to a půjdu za svojí ženou.

pro mě je to dost děsivá představa, přežít všechny kolem sebe, zvláště děti a vnuky i pravnuky. ale kdybych se to dověděla v 18, tak bych zřejmě žádnou rodinu nezaložila.

Procestoval bych svět.

Procestovala bych cely svet a mohla bych se venovat vice typum zamestnani, ktere mi ted prijdou lakave. Otazkou je, zda by clovek pomaleji starnul nebo by pouze ziskal 120 let navic po 80. Roce zivota, kdy uz je stary.

Procestovala bych celý svět a přečetla co nejvíc knížek, co bych mohla.

Procestovala bych opravdu každý stát na světě a ochutnala všechna národní jídla

procestovala bych svět a pak se usadila a prožila poklidný život.

Procestovala bych úplně celý svět. Pomáhala lidem a užívala si i tak krátkého života.

procestovat celej svět, poznat tamní kulturu

procestovat celý svět zažít nepoznané podívat se do vesmíru navázat kontakt s mimozemskou civilizací (doufám)

procestovat cely svet

Procestovat cely svět

procestovat celý svět

procestovat celý svět

procestovat celý svět (pěšky, na kole, jakkoliv.. :-) ) a snad se i dožít doby, kdy bude běžné cestovat do vesmíru

Procestovat cely svet, naucit se co nejvice jazyku, vystudovat nekolik vysokych skol,

Procestovat cely svet, nebo aspon co nejvetsi cast pujde

Procestovat celý svět, poznat každé zákoutí na Zemi. Poznatky použít k vylepšení ochrany a obnovy životního prostředí pro další generace.

Procestovat celý svět, pozorovat vývoj nových technologií za celých 200 let (a později o tom třeba napsat knihu). Dělat něco užitečného pro svět, vydělat mnoho peněz a poté je dát na dobročinné účely atd.

procestovat celý svět, rozšiřovat svoji knihovnu do obřích rozměrů, naučila se jezdit na koni a tak dále a tak dále :)

Procestovat cely svet, stat se slavnou diky svoji "nemoci" a diky tomu mit medialni prostredky na boj za prava zvirat, nasledny vstup do politiky s programem na ekologickou zachranu zeme. Pokud bych mela zit tak dlouho, chtela bych delat pro svet neco pozitivniho.

Procestovat celý svět, věnovat se charitativním činnostem, přečíst více knih, stát se hercem, napsat cestopis, založit vlastní charitativní organizaci, ...

Procestovat celý svět, vystudovat více škol, já osobně bych se chtěla věnovat vědě a výzkumu s takovým časem bych mohla dosáhnout něčeho velkého

procestovat celý svět,splnit si některé své sny,které pro mne nejsou úplně primární

procestovat co nejvíce zemí

Procestovat hodně míst, naučit se mnoho cizích jazyků, naučit se skvěle biologii.

Procestovat každý kout země, poznat co nejvíce lidí a vyslechnout co nejvíce příběhů. Poznávat různé kultury a náboženství a snažit se tak pochopit opravdová smysl bytí a předat vše, co jsem se naučila a poznala dalším lidem, třeba ve formě knih.

Procestovat opravdu cely svět a více pomáhat v neziskových organizacích. Měla bych i více času na učení takže bych vystudovala minimálně dvě školy, jedn z nich by byla medicína.

Procestovat opravdu celý svět, chovat tolik zvířat, kolik bych byla schopná, pracovat víc, než by bylo obvyklé, jela bych stavět domy do oblastí, ve kterých je to třeba a vystudovala bych ještě nějakou školu navíc.

procestovat svět

Procestovat svet

Procestovat svět a pokusit se dostat do programu na opuštění země (měsíc, Mars). Vzdělávání se více nad normál.

procestovat svět aspoň natřikrát, konečně se pořádně naučit slacklinu, francouzštinu a dodělat školu. :D

procestovat svět, ale nevím, jestli by mě to těšilo bez mých současných blízkých, které bych viděla všechny umírat...

Procestovat svět, ale po smrti partnera spáchám sebevraždu

Procestovat svět, pomáhat lidem a planetě a co nejvíce času strávit s rodinnou a blízkými.

Procestovat svět, poznat nové lidi a jídla, vzdělávat se ve více oborech.

procestovat svet, snaha co nejvic se rozmnozit, abych mela potomky se stejnou genetickou anomálií a abych měla ještě nějaké příbuzné až budu stará

Procestovat svět, udělat kariéru, vystudovat 2-3 VŠ, mít čas na přátele a rodinu

procestovat svět, žít dostatečně dlouhou dobu na různých místech světa, přečíst a naučit se víc než je běžně možné stihnout

Procestovat svět.

procestovat úplně celý svět

procestovat více míst, poznat více lidí, vyzkoušet více věcí

Procestuji celý svět

Procestuji celý svět a budu se věnovat vědě.

Procestuji svět, vyzkouším si spoustu adrenalinových akcí a sportů.

procestuju celý svět a snad i kus vesmíru :)

procestuju větší část světa než za svůj běžný život

Procestuju, co sedá (za těch 60 000 měsíčně z jedné předchozí otázky).

projdu celý svět

projet svět křížem krážem

Projít jako školou povinný co nejvíc oborů

Prostě bych si ten běžný život o let prodloužila,to znamená více cestování,více volnosti,ale i více práce

Prostě toho "jenom" víc stihnu. To není málo :)

Protestovat celý svět a naučit se hodně sportů

Protestovat všechny země světa

První, co mě napadlo: začala bych přemýšlet o nové práci, případně jak se kariérně posunout, abych nedělala stále to samé. Má práce mne sice baví, ale že bych ji dělala ještě dalších 100 nebo více let, to si opravdu nedovedu představit. Zajímalo by mne, zda je ta anomálie dědičná, zda ji taky náhodou nemají mé děti nebo i cizí lidi. Myslím, že by bylo dobré poznat někoho s podobným "postižením", protože jistě nebude snadné být široko daleko jediný nejstarší a zdravý jedinec. Dál bych si udělala seznam knížek, které bych chtěla přečíst. No a asi by nebylo od věci popřemýšlet nad tím, jak vyjdu s příjmem, když přežiju manžela o spoustu desetiletí... vdovský důchod asi tak dlouho dostávat nebudu.

prvních 30 let studovat, dalších 30 let cestovat a poznávat svět potom založit rodinu a stát se vrcholným politikem, který by hájil zájmy lidu

Prvních 80 let budu intenzivně a efektivně pracovat a vybuduji si dostatečné portfolio pro pasivní příjem a zbytek si užiju cestováním apod.

Prvních cca 100 let budu asi chtít prožít jako ostatní, dál pak budu předstírat svou smrt a hledat si nové identity, budu psát, číst, užívat si (pokud to půjde)...a využiji anomálie ve svůj prospěch.

Přečetla bych celý seznam 1000 knih, které musíte přečíst, než zemřete.

Přečíst co nejvíc knížek

přečíst plno knih a vidět plno filmů, procestovat svět, vidět východ slunce na různých místech, setkat se s pro mě zásadními lidmi, strávit nějaký čas v budhistickém klášteře, objet svět na kole, zkusit strávit čas jako poustevník, naučit se cizí jazyky, pracovat v zahraničí

Přečíst velkou spoustu knih, vystudovat jestě pár dalších oborů, napsat pár knih, zanechat zde po sobě velký odkaz pro budoucnost.

přečíst víc knih o hystorii a moct sám sepisovat události jak je vidím, jak je vnímám, ale i jak je popisuje a vnímá okolí - dělat kroniku, ale díky delšímu časovému useku co nejvíc obsáhlou

Přečíst všechny knihy, na které jinak nemám čas.

Přečíst všechny knížky co jsem nashromáždila, ale asi nestihnu do konce života přečíst. Tolik let navíc by mi to umožnilo:-)

přečíst všechny sci-fi knihy :-D malovt, atd. určitě bych se zabavila; pochybuji, že bych chtěla sjednávat světový mír nebo tak něco

přečtu víc knížek

přečtu všechny knihy, které neustále kupuji i s vědomím, že na ně nikdy nebudu mít čas :D Takže 120 let čtený, dobrých čajů, občas nějaké uklízení či práce :)

Předávání zkušeností mladším, i když o to mnohdy nestojí :-)

především "zvolním" a vyhnu se dnešnímu uspěchanému tempu života

předpokladem je tedy dostatek peněz - potom bych procestoval celý svět a pak bych modelařil a postavil si model toho nejhezčího co jsem viděl

Přežít všechny svoje blízké by bylo hodně demotivující a tristní. Nebažil bych po tom.

Při cestě od lékaře skočím pod vlak.

Při troše štěstí budu jednou strojní inženýr, takže bych zkoušel uplatnit svoje cca 150 leté zkušenosti. Taky bych chtěl cestovat atd., ale to se dá stihnout i za normální život.

Přišlo by mi to spíš jako trest než výhoda

Půjdu cestou technického a duševního pokroku, udělám si dílnu na klidném místě a budu pomáhat se vším, co bude potřeba.

Půjdu do divadla na Věc Makropulos

Pustím se do nějakého dlouhodobého výzkumu, nebo podobné činnosti.

Radeji bych zemrela driv jelikoz vsichni mi blizci a potomci davno umrou a budu tu sama.

Radost bych neměl, ztratit během života všechny přátele a přežít své dítě a snam i vnoučata mě neláká.

Rekreace, cestování, odpočinek.

Rozhodně bych chtěla déle studovat. Neměla bych tendenci spěchat se zařízením si života a ujasňováním si názorů. Mnohem víc bych cítila, že můj život je stále ve vývinu. Ještě více bych se odpoutala od požadavků společnosti na člověka mého věku (mít vztah, zařizovat si bydlení a podobné nesmysly)

Rozhodně bych netrávila tolik času v práci.Chtěla bych cestovat,poznávat nové země...lidi....kulturu....

rozhodně bych ráda cestovala, četla knihy, naučila se zajímavé sporty, aktivity, bojové sporty, vystudovala zajímavé obory, poznala cizí kultury a naučila se co nejvíce jazyků. Snažila bych se pomoci jako dobrovolník v některých zaostalejších regionech perspektivnější formou.

Rozhodně bych se nenechala pitvat vědci, takže bych nejspíše žila jako vyhnanec na útěku s vědomostmi jako Sherlock Holmes

Rozhodně bych se pokusil zlepšit život ostatním lidem, ne jen sobě.

Rozhodně bych se více věnovala rozvoji osobnosti od akademických znalostí po reálné zkušenosti po celém světě. A pokud by to bylo možné pomoct potencionálnímu vývoji delšího života bez různých nemocí i pro ostatní lidi.

rozhodně bych si dala víc času na cestování :) ...

rozhodně bych si to užil :))

Rozhodně bych využila čas k procestování celého světa a poznávání všech možných kultur.

Rozhodne poucovat dalsi generace na prikladech chyb generaci minulych

Rozhodně si v době řádného nároku na starobní důchod o něj zažádám a budu jej pobírat. A odstěhuji se do nějakého klidného místa, kde budu mít vlastní dům se zahradou a malý obchod. Budu si pěstovat vlastní ovoce a zeleninu. A budu si brát do pěstounské péče děti, o které se budu ráda starat, protože na to bude spousta času :-)

Rozvoj jak fyzického tak psychického těla. Naučení jazyků a snaha smířit zbyteční spory všeho druhu.

Rozvoj znalostí ve fyzice, chemii či podobném oboru. Cestování. A možnost poznat mnoho žen.

rozvrhla bych si věci, které chci za život stihnout, a patrně bych procestovala celý svět

Rozvrhnu si lépe budoucí kariéru – pokusím se vykonávat tolik druhů zaměstnání, kolik jen bude možné (budu moci déle studovat a strávit více časů praxí, u některých oborů je například jisté, že před třicátým rokem se do pracovního režimu nezapojím). Budu hodně cestovat – extrémněji, nebudu se tolik bát se například na pět let uvolnit z práce a pouze se potulovat světem na vlastní pěst. Využiji příležitosti, že zažiji nejen své děti, vnoučata a pravnoučata, ale snad i další dvě tři generace navíc.

S časem navíc by se dalo například hodně cestovat, zejmnéna s přihlednutím k tomu že bežný člověk potřebuje i čas na to, aby za takovou věc získal prostředky. Zároveň by se tak naskytla možnost vidět pokrok lidstva z první ruky a třeba i díky technickému pokroku cesta na jiné planety.

S informací nijak nenaložím, budu žít, tak jako běžný člověk (jen déle)

Sama mezi přicházejícími a odcházejícími generacemi, to asi není moc dobrá vyhlídka. Zkusila bych najít buddhistický klášter někde v skrytu a pracovala bych pro jeho obyvatele a pro své prozření...

Sama tak dlouho žít nechci. Přežít všechny své blízké je strašné. Vědět s jistotou, že každého, koho máte rádi, umře dřív než vy.

Sebevzdelavani

Sebevzdělávání, snaha udržet kontakt s novou dobou, pracovat pro druhé (psychologie, psychoterapie apod., kde dlouhodobá zkušenost+mentální svěžest+respekt a otevřenost zlepšuje výsledky práce...

Shromáždit maximum informací o anomálii, aby mohla být dostupná i dalším lidem - jakožto nejstarší člověk se stát populárním a z výdělků financovat další výzkum.

Shromáždit znalosti, kapitál a technologie pro vynalezení mezihvězdného cestování, aby ti z nás, kterým je Země příliš nesvobodná, mohli začít někde jinde, jinak, lépe a hlavně svobodněji

Shromažďovat znalosti

Skúšala by som všetky spôsoby pri ktorých by som za normálnych okolností umrela, aby som vedela aké to je.

Skvělé, v první fázi bych se snažila psychicky vyrovnat s tím, že mí blízcí nebudou žít tak dlouho jako já, v další bych se zaměřila na to, abych dlouhý život využila k hlubšímu poznání v oborech, které mě zajímají, měla bych delší čas na cestování a poznávání světa, chtěla bych žít hodně pospolitě s rodinou, otázkou by bylo, zda bych měla poměrně delší fertilní věk, pak bych chtěla mít více dětí, nebo bych měla jen dlouhé stáří.

Smůla, rakovinu už mám a je mi 41

Snad bych ani nechtěla žít bez svých blízkých o 120 let déle

snad raději ani ne...:-)

Snadné, po prvním životě bych nahrál vlastní smrt a pak žil mnoho dalších životů na různých místech a pořádně si užíval :-)

Snažil bych se být užitečný pro ty co to potřebují, třeba děti v dětských domovech.

Snažil bych se lidstvo posunout nějak "dál" například ve vědě

Snažil bych se nastřádat a předat co největší množství znalostí a s těmito znalostmi podnikal výzkumy v oborech, které vyžadují dlouholeté zkušenosti.

Snažil bych se stát světovým autokratem, mým cílem by bylo nastavit kulturu společnosti směrem od zpátečnického a devastujícího kapitalismu k uvědomění a odpovědnosti vůči společnosti a prostředí. Jelikož bych mohl ovlivnit cca 6 až 8 generací lidí, tak přes počáteční "ekologickou diktaturu" bych mohl dosáhnout evoluce společnosti ve vyšší, osvícenou "rasu".

Snažila by jsem se dokázat všem lidem na světě, že jakákoli nenávist k někomu nebo něčemu je zbytečná, pokusila by jsem se o věčný mír.

snažila by som sa zistiť, ako by túto genetickú anomáliu mohli získať i druhí a popri tom by som si sem-tam užívala život

Snažila bych se cestovat a poznávat co nejvíc.

Snažila bych se mít co největší a štastnou rodinu a doufala, že některé z mých dětí zdědí mou vlastnost. Stala bych se historičkou a přdávala fakta o událostech které jsem zažila. Pomohla bych vědě, aby se mohli , tak vysokého věku dožít i ostatní lidé.

Snažila bych se ulehčit život své rodině.

Snažila bych se věnovat nějakému vědeckému oboru a umění (kromě tanečního). Po dosažení 100 let bych se pravděpodobně přestěhovala na jeden z japonských ostrovů, kde žije více lidí starších 100 let (snad tomu bude i nadále). Z vyprávění vím, že staré lidi to přestává bavit, jakmile zemřou jejich vrstevníci. Mladší jsou na jiné vlně. Kdybych byla vědkyně nebo umělkyně, snad se tím zabavím, otázka je, na jak dlouho.

Snažila bych se žít jak nejlépe bych uměla, abych ,až tedy umřu ve vysokém věku, něčeho nelitovala. Trávila bych mnoho času s rodinou a s lidmi na kterých mi záleží, nelámala bych si hlavu s tím, jestli jsem někomu vyhověla či nikoliv a žila bych poklidný život a nehonila bych se za hmotnými statky, jako většina lidí v dnešní době. A poslední věc, měla bych dostatek času na to věnovat se věcem, které mě naplňují a dělají mi radost. Asi bych chtěla po sobě něco zanechat, nějaký odkaz pro budoucí generaci.

sním víc steaků

spáchala bych sebevraždu

Spáchala bych sebevraždu cca v letech, kdy být měla normálně dožít

Spíše se vám ty odpovědi typu 'nevím' nechce probírat, že... Spíš je otázkou, zda je to výhoda nebo nevýhoda.

Splnit si osobní sny - procestovat svět, hodně číst a napsat minimálně jednu knížku - a pak pomáhat (např. v charitativních organizacích), co nejvíc to půjde. Vzhledem k této anomálii předpokládám, že budu pravděpodobně i mediálně slavná - a nejlepší na slávě je, že můžete ovlivňovat lidi (jako např. Leonardo DiCaprio se svými ekologickými projekty). Takže bych využila i tohohle a snažila se určité věci změnit k lepšímu. Když máte vliv, je blbost ho nevyužít. Taky bych pravděpodobně měla super job v knižním a filmovém odvětví - jakožto jediného pamětníka dnešní doby by si mě za 150 let zvali k natáčení všech retro filmů a podobně.

Spolupracovat s vědci na zjištění, jak rozšířit tuto anomálii na další lidi.

Spravovat svou zem k lepšímu

stal bych se živouxí pamětí spolčnosti

stala bych se doktorkou nebo veterinářkou

Stanem sa kralovnou sveta, nastolim diktaturu, zrusim peniaze, urcim povinny pridel travy pre ludi, povinne hospodarenie (ak chces jest, dopestuj si, dochovaj si), luxusne tovary a sluzby by sa menili kus za kus bez ohladu na hodnotu, ktoru tomu producent pripisuje

Stanu se europoslancem

stanu se pilotem

Stanu se politickou autoritou a "svědomím" lidstva.

Stat se expertem linux/gnu, precist vse neprectene z knihovny, dohrat vsechny oblibene single RPG a stravit par let cestovanim po svete.

stát se lékařem

Stát se vědcem a zasvětit život překonávání dalších bariér lidského zdraví, aby i víc ostatních lidí mohlo žít déle a kvalitněji.

Stejně mě na ulici srazí auto....

Stihla bych přečíst všechny knihy které přečíst chci a navštívít všechna místa na zemi, která mě lákají.

stihnu toho víc procestovat! a ochutnat a vyzkoušet ... a budu moct svým prapra vnoučatům vykládat "jó to když já jsem byla malá..." :-D

stihnu, co se bude dát stihnout, asi jako teď

Strašná zpráva, nechci všechny přežít!

Strašně rád bych viděl jak bude svět vypadat, a cestování časem není k dispozici.

strávím ho s v blízkém vztahu s Bohem a tím, že budu ostatním rozdávat radost a povzbuzení

strávím více času s blízkými a více cestovat

studiem jaderné fyziky

Studium - všeho, co zvládnu, práce, kreativita, tvorba - přes hudbu, film, psaní, podnikání, výroba nápadů, které jsem měl. Pokusím se o co nejkomplexnější pochopení současných technologií a pokusím se je posunout co nejdále. Ani ne tak pro altruismus, ale proto, že by mě to zajímalo.

Studium a cestování

studium a hra pokeru - ze zisků cestování po světě a užívání si života se vším všudy

Studium kultury dávných civilizací

Studium více vědních oborů a aplikování jejich výsledků do praxe.

Studovala bych vicero oboru, nez mam nyni vystudovano. Vyzkousela bych vsechny adrenalinove sporty, zkusila bych nejake nelegalni drogy, cestovala bych vsude po svete. Mela bych hodne deti-treba nektere s vetsim casovym odstupem-napr. 10 let, aby tu se mnou byli az do me smrti. Nechtela bych totiz prezit vsechny sve deti. Venovala bych se vice charite.

studovat a sportovat

studovat jazyky, cestovat, dobrovolné práce atd.

Studovat lidské životy a analyzovat, do jaké míry každý jednotlivec naplňuje ten samý scénář, který pro něj příroda/ společnost připravily (narozeni, skola, práce, vlastní bydleni, rodina, stáří, vnoucata, smrt) a jestli i přes svou schopnost si toto "naprogramování" uvědomit ma možnost něco změnit (a čeho tím dosáhne). Smysl života v obecné rovině. Proč se na zemi vyvinul život, když všechno a všichni zas a znovu umírají. Zda tento koloběh k něčemu vede, nebo ne.

studovat, cestovat, ....

Studovat, cestovat, pomáhat lidem, číst

Studovat, hromadit penize, cestovat

Studovat, podnikat, cestovat, vytvorit neco, na co bezny lidsky zivot nestaci...

Studovat, pracovat a hledat si spoustu pratel, protoze pravdepodobnost, ze tu bude nekdo z rodiny je mala ...

studovat, ucit se, pochopit co nejvic

Supeeer, do důchodu se dostanu ještě živá! :D Ne, vážně, hádám, že bych se na pár let stala pokusným králíkem, aby doktoři zjistili, jak upravit genetickou informaci tak, aby dosáhli stejného výsledku. Pokud by neuspěli, tak bych zřejmě začala oplakávat to, že všichni mí známí se nedožili podobného věku a že jsem sama. A až (jestli vůbec) bych se s tím smířila, tak bych se pokusila přispět světu nějak jinak, přece jenom bych žila déle než ostatní, takže bych mohla čerpat z minulých chyb atd. a to bych chtěla využít ke zlepšení stavu naší planety (z ekologického hlediska)

super, moje male tajemstvi... stihnu mozna konecne skoro vsechno co normalne ne :)

Super. Budu si dýl užívat...

šla bych ještě minimálně na tři VŠ (momentálně se chystám teprve na druhou), vyzkoušela bych víc různých zaměstnání, asi bych se na čas odstěhovala do zahraničí, naučila bych se aspoň 10 cizích jazyků, začala bych aspoň na čas podnikat, věnovala bych se víc svým dalším koníčkům (psaní, malování, sport, hraní PC her) a měla bych sex s přítelkyní každý den! :)

tak rozhodně procestovat celý svět..:-)

Tak v první chvíli panika-přežít všechny, které mám rád-snažila bych se věnovat nějakému výzkumu-třeba sebe sama.

Tak zaprvé bych určitě zatajil tuto informaci všem a po určité rozumné době bych se jim vytratil ze života. Potom bych se konečně začal věnovat věcem, které jsem odkládal na až - hra na klavír, cizí jazyky, závodění ve formulích, ap.

Taková představa mě děsí. Znamená, že bych přežila cca 6 generací svých potomků. Úplně by mi stačilo zemřít nějakou náhlou příhodou třeba v 80. Vidina přežití životního partnera o několik let (statistika je svině) úplně stačí. ;)

takový člověk pokud by asi nebyl genius a možná i přes to, by se stejně pokusil zabít

takový život by pravděpodobně skončil předčasně sebevraždou

Takový život by se mi nelíbil. Kdysi mi někdo poradil zkusit jeden den žít tak, jako by byl poslední. A je to fakt fajn, člověk neřeší malichernosti. Nepohádám se s kamarádem o nesmrtelnosti chrousta, když vím, že možná už nikdy nebudu mít příležitost se mu omluvit. A reálně to tak je, jediná jistota v životě je permanentní nejistota.

Takto dlouho bych žít nechtěla, přežila bych své děti, manžela, rodinu a přátele.

takto dlouho žít nepotřebuji

tato možnost by se mi nelíbila - co bych tu dělala, kdyby všichni mí blízcí a přátelé zemřeli?

Těšit se ze svých blízkých a pomáhat jim a možná bych i něco studovala.

Těžké vzhledem k tomu, jak člověk plýtvá časem.. asi více cestovat, více číst, věnovat se umění a taky pomoc s hlídáním pra-pra vnoučat.. :D

To by bylo moc smutné, protože by postupně umírali moje děti, vnuci, atd ... taky zdravotní stav by asi byl nanic - tak snad jako vypravěč osudu předků - pokud by to ale někoho zajímalo

To bych nechtela, neni to nesmrtelnost, clovek je jen svedkem vymreni cele sve rodiny - ani za nic! Jediny co by mi zbylo je odjet do Indie a trapit sve telo askezema, kdyz uz nemuze umrit, a dosahnout nejaky nirvany.. Karierni/vedecko-vyzkumny/umelecky ani jiny hodnotovy ambice bohuzel nemam.

To bych opravdu ráda slyšela. Nemusela bych se vzdát mé oblíbené činnosti-kouření :-) Rozhodně bych si plnila všechny sny, které mám, tanec, cestování, zpěv, vzdělání.

to je dost hrozná představa, ale na druhou stranu by bylo zajímavé vědět, jak dlouho by člověk vypadal mladě, kdyby normálně zestárl a starý zůstal na světě dalších více jak sto let, tak to by nebylo nic záviděníhodného

To je hodně těžká otázka. Určitě bych sjezdila všechny hray a zámky v ČR, chtěla bych pomáhat (hlídat) potomky svých dětí případně dětí mých sourozenců atd.

To je tak, když byste spíš chtěli umřít už ve dvaceti.... :/ Bylo by to i pro jiného člověka utrpení. Všichni blízcí zemřou, zůstaneš sám.

to opravdu netuším, asi si budu jen přát zemřít

To určitě neodmítnu možnost cestovat s těmi mimozemšťany a procestuji dostupný vesmír. Napíšu o tom knihu.

Tolik let zkušeností se při sexu rozhodně neztratí. ;-)

Tomu přece nemůžu věřit ani v nejtajnejším snu.

Tomu se nedá věřit, ale kdyby to náhodou fungovalo, tak nikomu nic neřikat, protože se to může kdykoliv zvrtnout, může přijít úraz nebo jiná nehoda na kterou jeou geny krátké.

Toto by pro mne byla noční můra, myslím že 75 let života postačí snad každému

Toto bych také nechtěla. Děti, manžel ,přátelé by byly po smrti a co dál...

Trávit čas s rodinou co nejdéle

Trvalá spolupráce s doktory a výzkumníky na možnosti přenést tuto anomálii na ostatní.

Tuto skutečnost zachovám v tajnosti, odhalil bych ji jen v případě, že bych z tohoto odhalení měl nějaký zásadní prospěch. A co se 120 lety navíc? Nashromáždit moc, majetek a hlavně vědomosti. Moc je klíčem k maximální svobodě, možnosti dělat cokoli si zamaneme, bez ohledu na ostatní. Tento svět potřebuje změnu, pokud bych měl tolik času k dispozici, obtěžoval bych se s ním něco dělat.

tvořit - hudbu, poezii

Učila bych se mnohem víc věcí z různých oblastí a více bych četla.

Učit sa čo najviac vedomosti o svete či už dejepis alebo zemepis proste vedieť čo najviac a nezabudnúť, potom tiež cestovať po rôznych častiach sveta.( Myslím skôr objavovať prírodu a historické mestá.) Pokúsiť sa vytvoriť taký papier alebo iný systém aby som mohla uschovať informácie a spomienky pre mojich potomkov. Presnejšie denník zo zápiskami čo som zažila a ako som sa správala a aj s maličkosťami ako napríklad uschnuté kvety, listy, maličké kresby v tom denníku. Proste uschované myšlienky. Tiež ešte vytvoriť taký pevný základ rodiny aby budúce generácie mohli žít správny život a byt príkladom ostatných. Vytvoriť pevný základ.

učit se a cestovat

učit se a cestovat, poznávat celý svět

učit se, učit se, učit se

učit se, vypracovat se, mít mnoho rodin

Udělala bych nějaký dlouhodobý vědecký výzkum. A až bych byla stará a třeba osamělá, tak bych na sobě testovala nějaké rizikové technologie (např. výše zmíněný transportér).

Udělala bych si druhou vysokou (psychologie), pustila se řádně do psaní (přeci jen tyto zkušenosti hodně pomohou při paní nesmrtelných postav) a pokud bych byla imunní proti různým epidemiím, tak bych se aspoň pokusila pomoct při jejich řešení.

Udělat něco pro svět a budoucí generace

Udělat opravdu old school skladbu v abletonu

ukončit práci, cestovat, vzdělávat se, poznávat nové kultury

ukončit války,zničit zbraně, Zlikvidovat politiky..nastolit mír a vést svět bez bojů...Neučit lidi žít v souladu s přírodou

určitě by mě někdo zastřelil, než by mi měl stát dávat tak dlouho důchod :D

Určitě bych lépe dokumentoval vše kolem sebe, miluji různé fotky "před a po" a srovnání míst s odstupem času. S tím, že bych vše i zažíval v delším rozsahu, bych měl skvělé materiály tohoto druhu a mohl k němu i poskytnou vlastní zkušenosti...

Určitě bych si pořídila další dítě, cestovala a začala stavět dům.

Určitě bych si udělala minimálně tak deset doktorátů - matika, fyzika, chemie, bižulka,... Chtěla bych se to naučit všechno, ale není na to čas! Hlavně tu fyziku asi - šla bych pracovat do Cernu na pár let. No a samoz taky jazyky (AJ, NJ, FJ a španělštinu minimálně), to se musí. Taky bych cestovala po světě a poznávala - hlavně bych projezdila všechna místa se starými stromy, která existují! Jop, byla by to švanda ;-)

Určitě bych studovala, cestovala, věnovala se svým koníčkům

Určitě bych svůj život zapisovala (respektive události okolo mým pohledem), určitě by to bylo zajímavé pro historiky. A jinak bych se snažila o to, o co se snažím i teď - psát něco, co by lidem přišlo zajímavé, aspoň trochu se zasadit o zlepšení dvou klíčových událostí našich životů - narození i smrti. Obojí má být v rukou zúčastněných lidí, nikoli lékařů a institucí.

Určitě bych vystudovala několik škol, abych mohla být po dlouhou dobu lidstvu užitečná.

urobit tento svet lepsim miestom pre zivot. aj ked v malom, vo svojom okoli

Uzis si své nejbližší a až potom si plnit své sny

Užila bych si cestování a zážitky (večírky, adrenalin, setkávání se s mladými lidmi) s vnoučaty a pravnoučaty

Užíval bych si důchodu ;-) Díky své výjimečnosti bych byl schopen pro své příbuzné vydělat (mediální pozornost, lékařský výzkum) dostatek peněz. Na druhé straně by mě vůbec netěšilo pozorovat své stářím umírající vnuky.

Užívala bych si dál života, pomáhala s výchovou svých vnoučat a pravnoučat. Musela bych i nadále chodit do práce, předpokládám, že starobní důchod by mi tak dlouho stát neposkytoval.

Užívala bych si vnoučata,pravnoučata,a napsala bych knihu,jak se žilo před 100 lety :-)

Užívala bych si. Cestovala.

užívat si cestování a vzděláváni se abych rozuměla pořád všem novým technologiím

Užívať si život naplno.

V 18 letech bych asi neznala odpověď

V 18 letech bych odpověděla, že byt poznávala svět okolo sebe, ale v padesáti bych možná po 90 ti letech byly ochotna ponechat medicínu, aby pochopila proč (jaka anomálie toto umožnila).

V 18ti je to ideální stav - oproti normálnímu životu se dá plánovat s rezervami a bez stresu (třeba kariéra) Horší by to bylo se vztahy s "normálními" lidmi. Pokoušet se přítelkyni vysvětlit, že "až ty budeš stará bába, já budu v rozkvětu" ... to si neumím představit. Takže asi neříkat nikomu a v průběhu života měnit prostředí. Trochu chmurná vyhlídka...

V každém případě by na prvním místě byla moje rodina. Pak bych chtěla dělat nějakou smysluplnou činnost, která pomůže dalším lidem. Vadí mi jak se k sobě lidé chovají -jak jsou lhostejní... usilovně bych přemýšlela o tom, jak to změnit a pokusila se své nápady realizovat. V každém případě by ale na prvním místě byla moje rodina

V prvních 80 letech bych se finančně zajistil a zbylých 120let využil ke vzdělávání dětí i dospělých k lidství. Nevzdělaný člověk=zkáza lidstva.

v rámci normálního času života bych pracovala a kumulovala majetek, měla rodinu a běžný život. Záleželo by pak na mém zdravotním stavu, zda by to poté, co mí blízcí odejdou šlo znovu, mít další rodinu, a nebo si plnit sny, které se nestihly v rámci původního času. Každopádně by stálo za to vyzkoušet několik pracovních pozic v rámci různých oborů

V současném věku jsem už spoustu věcí přehodnotila a vím, že pro můj současný život spoustu "dříve potřebného a nebo jen lákavého" nepotřebuji. Určitě bych se pustila do spousty aktivit,na které dnes nemám čas. A díky takové informaci bych časem asi přehodnotila spoustu věcí,když bych věděla, že přežiju svého parnera(partnery), děti.....

V tom případě bych po smrti všech svých nejbližších uskutečnila ten let z otázky č. 1(((o:

v tomto případě bych se dožil důchodu, takže bych to asi celý zbytek života aktivně oslavoval :-D

V tomto životě se věnuji dětem, vzdělávání a autismu. Za dalších 170 let bych mohla udělat hory práce! To by bylo úžasné!

V zásadě budu pokračovat stejně jako ted, jen si zacnu krapet vic platin na duchod...

Ve 100 letech bych svůj život ukončila. Všichni které miluju by tady už nebyli, tak proč dál žít?

věda, výzkum, poznání

vědecká kariéra, chci vybádat něco užitečného

Věnoval bych se hudbě.

věnoval bych se vědě a bádání, po 130 letech potom dalšímu studiu v té době aktuálnímu.

Věnovala bych se cestování a osvětě, co se lidskosti týče.

Věnovala bych se dobročinnosti, zkusila bych si kolem sebe po celý dlouhý život udržet komunitu podporujících lidí.

Věnovala bych se péči o důchodce - lidé je nedoceňují a já bych na to měla čas, prostředky, vzhled i trpělivost.

Věnovala bych se práci na sobĕ tzn. snažila bych se o zlepšování své povahy.

Věnovala bych se studiu a čerpala po světě zkušenosti, abych mohla být k něčemu užitečná

Věnovala bych víc času vzdělání, a snažila bych se zabezpečit finančně a milt hodně dětí a hodně cestovat a poznat svět

Věnovat čas potomkům a přečíst co možná nejvíc knížek.

Věnovat se duchovní cestrě, meditaci, józe... věřím, že za delší dobu bych byl schopný získat daleko více zkušeností, které bych potom mohl předávat lidem, kteří by o ně měli zájem.

Venovat se charite - dlouhodobe projekty.

Věnovat se svým koníčkům. Jestli by mi zdraví dovolovalo, tak bych tvořil - psal, maloval, hrál na hudební nástroj. Jen tak pro radost sobě, možná i ostatních.

Věnovat se věcem a lidem, které mám rád. Vystudovat všechny věci, které mě zajímají, třeba konzervatoř.

Vést "kroniku" těch 180 slibovaných let A asi bych o to moc nestála, stýskalo by se mi po těch "mých" lidech...

Většinu se budu snažit nacpat do té první poloviny - už se vidím, jak ve 130 ůetech skáču bungee, jedu do Indonésie a užívám si na koncertech. Takž v mládí všechny akční věci a cca druhých 100let vzdělávání, čtení, meditace, objevování kultur, ... Prostě poklidnější věci. Procestování celého světa beru jako samorřejmost.

Víc bych studoval a snažil se přijít na nějaké zásadní objevy.

víc cestovat

víc cestovat a užívat si života ...

Víc cestovat, podnikat.

víc cestovat, víc se věnovat rodině

Víc pomáhat druhým, nebýt tolik obrácená k sobě. Mít víc dětí. Pracovat na něčem, co vyžaduje spoustu času (tedy dlouhého trvání) a nelze to urychlit (třeba šlechtění rostlin, zvířat apod.).

víc se naučit, víc prožít

víc sexu

víc si nastudovat vesmír, popř.se vydat na vesmírnou cestu. Zkoumat fyziku dopodrobna, jak co funguje. Prostě víc se vzdělat a víc cestovat a odpočívat

Víc vědět

Víc výzkumu pro lidstvo, více zemí a míst, které jsem doposud neviděl.

Víc životů najednou - tzn. třeba vystudovat a věnovat se více oborům, učit se i další věci, mít hodně dětí (protože by na to byl konečně čas - ale pokud by reprodukční věk zůstal jako dosud, tak by to asi chtělo nejdřív děti a pak až si užívat a studovat), hodně cestování - všechno sice stíhám i teď při délce jednoho života, ale je to dost v poklusu. A pak bych třeba ve 130 šla na eutanázii, protože už by mě to asi déle ani nebavilo (nehledě na to, že by mi ty děti začaly umírat).

více bych cestovala

Více bych pomáhala lidem, aby se měli lépe.

Více bych se věnovala i sobě než svým blízkým

více cestování a poznávání světa

více cestování, méně spoření, a více užívání si a méně odpírání si -- podnikat kdykoli cokoli :)

více cestovat

více cestovat

Více cestovat a pomáhat ostatním

vice cestovat, porovnavat nejen ruzna mista, ale i casy, sirit tyto informace.

více cestovat, v práci získat hlubší a širší odborné znalosti

Více cestovat, více pomáhat druhým lidem,více užít života

více cestovat, více studovat, více se radovat ze života

více cestovat, více tvořit, více sportovat

Více času na cestováni. Víc zkušeností a rozhodnĕ bych vidĕla, jak vĕda a výzkum postupuje. Jak se svĕt mĕní.

vice času trávit se svými blízkými

více rodin, více cestovat

Více se vzdělávala - chtěla bych být odborníkem ve více oborech Věnovala bych se pomoci různým organizacím - útulku pro psy, dětské domovy

Více studovat a dotáhnout do konce vlastní projekt.

Více toho poznat, hodně cestovat, učit se nové věci...

Více zážitků, cestování, starala bych se o několik generací své rodiny.

více žen

Vidět své pra potomky.

Vidina přežití vlastních dětí je děsivá: zřejmě bych spáchal sebevraždu

Vítězství České republiky ve finále MS ve fotbale :-)

Všechno co by mě napadlo

Všechno možné budu chtít stihnout navíc :) Šukat holky, cestovat, učit se jazyky, získávat vzdělání ...

Všechno, co by se dalo

Všechno.

Všechny země zažily nejlepší rozvoj při dlouho trvající stabilní vládě. Pokusil bych se propracovat k vládnoucí skupině a zajistit jí kontinuitu v rozhodování. Tím bych se stal vlastně nesmrtelným jako Karel IV, a spokojeně bych umřel.

všichni mí blízcí zemřou...co pak dál se životem když neni s kym ho sdílet

vyberu si několik projektů pomoci lidem v různých částech světa a dosáhnu skutečné změny + procestuju celý svět a co nejvíc se naučím, hl. cizí jazyky

Vybudování smysluplného pracovního zázemí, které pomůže ostatním využít mé zkušenosti dvousetleté babky, čili poradenská činnost a prostory pro potřebné, kteří chtějí svůj život změnit a nevědí jak

Vybudovat něco velkýho, firmu, projekt, charitu, školu, cokoliv.

Vybudovat psí penzion v obrovském areálu s řadou budov, volných výběhů a maximální péčí pro co největší počet starých, nemocných, opuštěných a týraných psů. Souběžně v něm penzion pro opuštěné seniory s maximální péčí.

vybudovat velkou technologickou firmu; provést výzkum, jak tuto anomálii přenést i na další lidi

Vybuduju firmu a budu ji 180 let ridit :)

Vybuduju kariéru

Vydělala bych spoustu peněz a nechala postavit pro pro příbuzný domy a zázemí.

Vydělat si více peněz a ty utratit za studium na co nejvíce VŠ s co nejzajímavějšími obory

Vydělat více peněz, užívat si život pomaleji, na nic nespěchat

vyhubit lidstvo

Vykonat co nejvíce dobra, zapojila bych se do veřejného života, snažila se zlepšit svět okolo sebe, snažila bych se sebevzdělávat, využívat své zkušenosti, zaznamenávat historii...

vymyslet něco pro mé blízké, aby se také dožili tolik co já.. Pak taky bych vynalezla nějakej lék aby člověk nemusel spát, mohl by studovat, pracovat a bavit se a nikdy by se neunavil. Bylo by všechno jednoduší, když už jsme v tom sci-fi. :)

Vypěstovat ze semínka listnatý strom.

Vysazovala bych stromy. Za každé určité období nějakýpočet stromů.

Vysměji se důchodovému systému...

vystudoval by som viac roznych skol - snazil by som sa ziskat vzdelanie aj v inych oboroch ktore ma zaujimaju ale nemam na to cas.

vystudoval bych školu, která by mě bavila, našel si pěknou práci a průběžně bych se věnoval svým koníčkům

vystudovat a věnovat se genetickému výzkumu, zachytit dění běžného života ve formě deníků nebo kroniky

Vystudovat medicínu. Napsat nejmíň jednu knihu. Hodně cestovat, Zřídit komunitní centrum.

Vystudovat více jazyků/oborů, přečíst více knih, procetsovat větší část světa, potěšit se s prapraprapravnoučaty...

Vystudovat vse co me zajima a bavi,venovat se aktivitam, na ktere nezbyva cas, ktere clovek odklada, zkratka splnit si vsechny sny, ktere 'stihnu"

Vystudovat, cestovat po světě, založit rodinu a rozšířit svůj gen dlouhověkosti abych tu nezkysl sám

Vystuduji a stanu se nenahraditelným historikem - pamětníkem. Ale asi mě někdo zastřelí.

Vystuduji co nejvíce škol jen půjde, na práci bude spousta času později. Budu hodně šetřit na důchod, protože žít tak dlouho s naším důchodem, tak si to ani neužiju.

Vytvořil bych několik rodových statků pro sebe a své potomky. Rodový statek je dnes terminus technikus a nejlépe jej popisuje Vladimír Megre ve svých knihách Zvonící cedry Ruska.

Vytvořil bych obrovskou nadnárodní společnost a vzhledem k možnosti sedět dejme tomu 170 let v čele firmy mi zaručí její funkci i po mé smrti.

Vytvořil bych si sbírku vozů Škoda, zreformoval bych státní systém, souložil bych se spoustou žen a kouřil bych a jedl nezdravě, když bych nemohl dostat rakovinu.

vytvořit něco, čím by mě svět znal i z jiného důvodu než 200 let života

Využijem naplno zdravý život tak dlho, ako budú nažive moji blízki. Potom ho bezbolestne ukončím.

Využiju potenciálu svého mozku a budu se snažit vymyslet něco, co lidstvu pomůže. Přece jenom na to budu mít dvakrát delší čas (dva životy).

Využil bych čas k tomu abych si zkusil delší dobu žít v cizích zemích.

Vyvinout látku, která dá takovou schopnost délky života i mým nejbližším

Vyvinout pilulku pro ostatní, aby mohli žít také tak dlouho

vyvinout tuto "zvláštnost" i pro mé blízké! Nebo alespoň lék na rakovinu a další nemoce.

Vyzkoušela bych úplně vše, co život nabízí

Vyzkoušet více partnerů.

Výzkum a podporu Trvale udržitelného rozvoje.

Vzdělání, cestování, poznávání

vzdělání, jazyky, cestování

Vzdělával bych se

Vzdelavala bych se, historie, veda a jazyky. A svymy vedomosti prispet k lepsimu zivotu po celem svete.

vzdělávání se v oblasti která bude potřebná bez ohledu na dobu a věk a asi bych si začala psát deník.

vzdělávání se, cestování

vzdělávat se a hlavně číst knihy

vzdělávat se v různých oborech, využít tyto znalosti a zkušenosti navíc ve vědě, v druhé stovce svého života jakožto poslední žijící člověk, který zažil minulé století, předávat co nejobjektivnější pohled na něj budoucí generaci

vzdelavat se, byt jakousi pameti naroda, malo kdo si dnes pamatuje co bylo vic nez 60 let zpet

vzdělávat se, pomáhat druhým, psát paměti

Vzhledem k možnostem, které by taková anomálie otevřela bych si nenechal nic ujít. Rozhodně by to neznamenalo, že mám na vše spoustu času, tak na to mohu kašlat.

Vzhledem k stárnutí vzhledu bych první polovinu života žil normálně a kolem stovky bych šel na vědeckou práci, popř. učit na vysokou.

Vždycky jsem si přál žít déle jako Věci Makropulos. Zároveň však mám i obavu ze smrti, takže svůj čas nechci promrhat. Snažil bych se více vyniknout v oboru, který jsem vystudoval, protože je společensky velmi přínosný. I teď mám spoustu aktivit, pro které jsem se v minulosti nadchnul, a nedokážu je opustit, protože mě prostě baví. Mým cílem by ale bylo být společnosti prospěšný.

wau! všechno co se dá! např. vyzkoušet všechna možná zaměstnání, vystudovat další školy, procestovat celý svět od západu k východu a od severu k jihu a pokusím se něco užitrčného vynalézt!

Z informace bych byl zdrcený, přežít všechny známé lidi není zárukou šťastně prožité více než poloviny života.. Nejspíš bych se snažil využít své zkušenosti ke zlepšení života ostatních lidí, chtěl bych na vlastní kůži poznat celý svět, nejspíš bych hodně riskoval, protože bych "běžný" život už měl za sebou

Za 200 let se snad stihnu vědecky vzdělat a přispět lidstvu knihami atd.

Za 200 let se začnu šíleně nudit, prostě okolo 70-90 let odejdu stejně, jako moji vrstevníci

za předpokladu nejen délky života ale i zdraví bych po uplynutí normální délky života byl k dispozici jako ojedinělý kus lékařskému výzkumu

Za tak dlouhou dobu budu znuděn životem.

za ten čas bych měl možnost dozvědět se spoustu věcí a využil bych je pro osobní účely (třeba podnikání), ale taky pro ostatní, radil bych jim a pomáhal.

Zabezpecit co nejlepe sve a jejich potomky. Pak asi naucit se vice jazyku a obecne stihnout vic veci jako cestovani atd :-)

zabezpečit vzdělávat a ochránit potomky svého rodu, užívat si státní starobní důchod, byl bych ochotný se dále vzdělávat, investoval bych do nákupu kvalitnějších věcí a věcí s delší životností,

zabiju se až my umřou blízcí

Zabil bych se ve 40ti stejně jako v normálně dlouhém životě. 40 let je na jednoho tak akorát. Vidina 200 let musí být noční můra!

zabila bych se

Zacala bych pracovat na nejake dlouhodobe studii protoze bych ji s nejvetsi pravdepodobnosti mohla do konce sveho zivota dokoncit

Zacnu se mnohem vice starat o sve zdravi. Budu stastna, protoze toho budu moct vice procestovat.

Začal bych od 70 let zkoušet drogy

Začal bych psát kroniku událostí z mé doby a vysázel bych hromadu stromů a zavedl šlechtitelský program na nové plemeno psa.

Začala bych se věnovat sbírání pamětí a památek na dobu, kterou zažívám. Jinak bych žila normální život a ignorovala to. Spolupracovala bych s vědci na objevení principu a možností reprodukce této genetické mutace.

začala bych studovat medicínu abych se mohla stát forenzní patoložkou a pomáhat vyšetřovat vraždy + případně odjet s Lékaři bez hranic někam daleko (jo, nemám úplně promyšlené jak to zkombinovat)

začít bádat ve vědeckém oboru - např. medicína apod., dostatek času na objevy a jejich ověření v praxi

začnu psát knihy, mnohem více cestovat a přednášet...

Začnú sa vic učiť, abych byla expert v práci, budu hlidat deti

Začnu studovat genetické inženýrství abych plně pochopil princip té anomálie a mohl ji aplikovat dalším lidem. Dále bych se snažil zvýšit spolehlivost teleportační techniky. Ale musel bych kvaltovat, 120 let není nic moc, vzhledem k tomu, jak to uteklo doteď.

Začnu studovat genetiku

Zajištění mých a jejich potomků, pracovat na ochraně životního prostředí, cestování a poznávání, čtení všech knih ze seznamu (málo jich není :D)

Zalezi na kapacite meho mozku, pravdepodobne bych se vice casu venoval studiu (mozna az do 40), zbytek casu bych venoval vytvareni nejakych hodnot.

Zalezi na tom, kde budu brat penize. Polud bych dostala v sedmdesati duchod, tak bych se snazila si na nej hodne usetrit a mit praci, nebo jiny udroj vydelku,ktery by mi umoznil alespon 50

záleželo by na definici slov "aktivní život" , ale nejspíše bych ho využila stejně jako tento, jen by na vše bylo víc času - sport, zábava, práce, rodina

Záleželo by na tom, jestli bych měla alespoň přiměřenou nebo i vyšší inteligenci, dostatek prostředků atd.

záleželo by v jakém biologickém věku bych těch 120 let žila, kdyby to bylo tak mezi 30-40 lety určirě bych si pořídila spoustu dětí a hlavně si užívala života

Záleží na tom, jestli bude aspoň druhá polovina života kvalitní, pokud ne , takto nemá cenu

Záleží na tom, jestli bych vypadala jako babička už v 60 letech nebo ne. To bych toho pak už moc nenadělala. Každopádně bych mnohem více cestovala, ale byl by to těžký život. 200 let je opravdu moc a kolem mě by pořád umírali mí přátelé a rodina.

Záleží, jestli by mi zůstalo i mladé tělo po nejdelší čas mého 200letého života. Když ano, zkusila bych založit i druhou rodinu (v tom "jakoby druhém" životě). Vím, že loučení s první rodinou by bylo kruté a plné slz... to k loučení vždy patří...ale je důležité si vzpomínky nést s sebou a těšit se z nich a poučovat se z nich... Láska je nejvíc

Zalozit nadnarodni korporaci jako Weyland Yutani z Vetrelce, stat se prukopnikem vedy a techniky obydlit jinou planetu a cestovat po vesmiru. Fuck Yeah.

Založil bych si spořící účet :-D :-D Jednoduše vše z čeho bych měl radost žít dál...

Založím početnou rodinu,kterou nejdřív dobře finančne zabezpečím. Poté se věnovat plně koníčkům

Založím projekt na ochranu přírody, který budu moci korigovat a spravovat po mnoho generací, tudíž se jeho cíle a postupy nezmění s jiným vedením. Také bych si dala za cíl vystudovat alespoň 5 vysokých škol.

Založím si rodinu a budu moct sledovat nejen jak rostou moje děti, ale i vnoučata a pravnoučata a budu jim vypravovat o tom, jak se kdysi žilo oproti dnešku. Přesto je však důležitější, když máme naplněný život - rodina, dělat něco pro společnost, něco co nás baví, to co nám umožňuje šťastný a spokojený život, i když kratší než promarněný, i když dlouhý.

založím velkou rodinu a nějakou dbročinnou organizaci,siročinec,například,kde budu opečovávat potřebné

Založit statek a dětský domov, procestovat svět, vyzkoušet adrenalinové sporty, mít o 100 milenců víc a odehrát nespočet koncertů.

Zanechala bych po sobe ruzny odkazy. Knihy, podnikani apod. A byla bych tu pro svoje deti, vnoucata, pravnoucata apod. Jen by asi bylo pro me tezke videt odchody mych blizkych. Je to proti prirode.

zapisovat data (něco jako kroniku) pro lidi, vědecky bádat, nechat se testovat tak dlouho aby lékaři zjistili jak tuto anomálii přenést i na ostatní lidi..

Zapojila bych se do běžného života spíše v sociální sféře. Výpomoc těm co to potřebují, když já ještě můžu.

zasadit les, cestovat

Zastrelim se. Nebo to by me v prvni chvili napadlo. Starnout pomaleji nez moji blizci, prezit vsechny zname, mit problemy s urady, byt stara v mladem tele (to znamena nikam nepatrit)

Zila bych jako doted a radovala se z kazdeho dne. Mozna bych si doplnila vzdelani.

získaž odpovede na mnohé duchovné otázky, stretávať sa s mudrymi ľuďmi, veľmi veľa cestovať

Zkusil bych se stát ztělesněnou moudrostí.

zkusila bych nové věci, cestovala bych, pokusila bych se i nějak výrazněji pomoci v nějaké dobročinné organizaci, poznávala nové přátele a těm starým chodila na pohřeb

zkusila bych přesvědčit lidi, aby přestali bláznit

zkusit DJing, jezdit auto rally, procestovat svět :)

zkusit pokračovat v dalším studiu, víc se věnovat četbě, netradiční zážitky

Zlepšit svět - předvším v oblasti školství a zdravotnictví, chtěla bych se stát vědkyní, která by byla vážená a ovlivnila by většinu lidí, aby se stali lepšími.

Změním svůj život od základů. Budu víc riskovat a užívat si života.

Zní to jako nějaký blbý filmový klišé, ale asi bych se snažila nějak ovlivnit lidi, změnit svět. Ale vlastně ani nevím jak. Individualismus dnešního světa mi občas připadá nepřeklenutelný...

Zotročím si celou planetu

Zprostředkovat dalším lidem tak dlouhý historický úsek pohledem jednoho člověka (kniha, film apod.)

zřejmě budu předmětem studii, a v 25letech mě rozpitvají za "vědeckými účely" - myslím, že bych byl poslední, kdo se dozví takouvou diagnózu. Bez legrace :( Honba za elixirem života je výnosný byznys...

Zřejmě nic speciálního navíc, zkrátka budu pokračovat ve svých podnikatelských a jiných plánech, pouze budu mít víc času všechno stihnout, vydělat dost peněz a možná podniknout i něco užitečného pro přírodu, založit útulek, nějakou dobročinnou organizaci, atd.

zřekla bych se toho

zřídila bych útulek pro opuštěná zvířata a starala se o ně

Zurocit svoje zkusenosti. Tedy nejspis v nejakem vyvoji, vede, a pod.

žeby konečně trochu času pro sebe ??

Žiji plnohodnotný aktivní život i bez genetické anomálie.

Žil bych stejně jako dosud, akorát bych možná vyzkoušel více adrenalinových akcí než doposud.

žil bych stejně jako kdybych se měl dožít 75 let

Žil bych svůj život pravděpodobně relativně podobně, jen snad s tím rozdílem, že bych se rozhodl vystudovat nějakou školu (protože najednou by se užitek VŠ vzdělání zvýšil).

Žil bych úplně normálně, příležitosti k "odlišnému životu" by se naskytly časem.

žila bych asi tak jak předtím, maximálně bych psala "deník" co se za ty roky změnilo

žila bych dál stejně

Žila bych každý rok v jiné zemi.

žila bych normální život, ale o mnoho let déle, tím pádem bych měla možnost zažít více věcí, navštívit více zemí, jde o to s kým, když moji vrstevníci by umřeli.

žila bych normální život,ale nevím,jestli by mě bavil,kdyby tady nebyly moje děti,vnoučata,kamarádi

žít jako dosud

Žít normální život - co víc si lze přát.

žít plnohodnotně pro své blízké a splnit si své sny

-

:)))

... dobrý dotazník - v poslední době zjišťuji, že některé sci-fi se už stávají realitou...

1.Mám schopnost žít 200 let (viz otázka). Komu bych tuto schopnost předal, kdyby to šlo? 2. Vyhrál jsem 500 mil Kč (prostě nesmírně hodně) ve speciální loterii - musím to všechno utratit během např. týdne. Ale nesmí to být zálohy, koupě renty a pod. Prostě přímo utratit. Jak s tím naložím?

25.07. budem mat 28 -tazko bolo vybrat z ponuky

a

Ano, udělejte druhé kolo, dotazník je úžasný.

asi mi chyběla nějaká chytrá zombie/post-apo otázka. :)) a klidně víc morálních dilemat k zamyšlení.. co konkrétně, to je teď s učením moc velká námaha:)

Báječný dotazník. Návrh na další otázku."Přáli byste si být nesmrtelní a proč, případně proč ne".

Bavilo mě to:)

Bezva dotazník, člověk se musí trochu zamyslet a pokud tam odpovídající nepíší vyloženě ho*na, tak se s tím dá pracovat. Díky

Bože. Strašná "ptákovina..." ale těší se na další!!

Božžžíííííí!!!! Víc takových srandiček, prosím prosím!

budu velmi ráda, když uděláte další kolo :-)

Byla to sranda, díky

Bylo to dobré a dík za to!!

cajk.

Celkem vtipné.

Cestování v čase, paranormální jevy

Co budete dělat když vás požádá mimozemštan o ubytování v domácnosti ?

Co je pro člověka nejdůležitější vzhledem k žití jeden život a co by bylo z hlediska nesmrtelnosti

Co to je za vola, co vymyslel tento dotazník?

Dekuji

Děkuju za možnost vyplnit zajímavý dotazník - výsledky bude určitě skvělé pročítat... jde vlastně o hodnoty k sobě samému, ke svým blízkým a postavení k vlastnímu životu. Super ;)

Díky za zajímavý dotazník. V druhém kole by se mi líbily nějaké etické otázky typu "záchrana života za život".

Díky, zajímavý výzkum pro pobavení i zamyšlení :)

Díval jsem se matně i do nového dotazníku, zaujala otázka s Bohem, možná by bylo zajímavé přidat i nějaké modifikace : Kdyby Vám někdo nabídl vrátit se do momentu ukřižování Krista, a bylo by ve Vaší schopnosti mu pomoci, udělali byste to? Nebo to ani nemusí být o Bohu, např, s jakou osobou z minulosti byste se chtěl setkat, a jakou otázku byste mu/ji položil? Nebo jiná o minulosti : Kdyby Vám někdo nabídl, že Vás vrátí do minula abyste svůj život prožili celý znovu s tím, že byste věděli všechno, co se Vám stane, udělali byste to, pokud by jediná podmínka tohoto návratu bylo, že byste nemohli nic změnit? Nebo : Jste posláni do minulosti a víte vše, co nastane, jste cukrář a malý chlapeček by si rád u Vás koupil nějakou sladkost, tento chlapeček je Adolf Hitler, co uděláte? Jste antický král a bojujete v nerovné válce s Peršany, bohové Vám však nabídnou pomoc, v opačném případě prohrajete a Váš lid bude zotročen. Přijali byste ji, kdyby podmínkou bylo obětovat vlastní dceru ? Kdyby k Vám teď hned přišla smrt a nabídla Vám, že Vás pokojně a bezbolestně odvede z tohoto světa, přijali byste, pokud by Vám řekla, že až se vrátí příště, odvede Vás ve chvíli, budete-li to nejméně chtít? Vážně nemocnému bilionáři pomůže jen jedno na světě : lektvar z Vašeho pohlavního orgánu a centra mozku, které řídí Vaše sexuální vzrušení, nabízí polovinu svého jmění, nenutí Vás, nemusíte přijmout - kývli byste, za cenu mentální i fyzické sterilizace? Jakási vyšší esence Vám sdělí, že po světě pobíhá osoba, která je Vaší osudovou láskou. Ta samá esence Vám nabídne, že vám řekne a ukáže, kdo to je, přijali byste nabídku, pokud byste na oplátku byli předurčeni k tomu, že Vás nikdy nebude milovat?

Divné otázky.

Do posledni otazky mi neslo na mobilu psat, pole pro psani bylo moc nizko, asi maly displej. Ma odpoved: nechtela bych zit tak dlouho.

Dobrej dotaznik, zaujal, pobavil.

Dobrý nápad :-)

Dobrý, Marku:)

Dobrý.

Docela dobré

Dost dobrej odvaz. Jen tak dál chlapče.

dost dobrý dotazník na přemýšlení za poslední dobu. Děkuju Štěpánka

dost se mi líbil. běžně dotazníky nevyplňuju, ale vaše upoutávka mě zaujala a otázky byly dost dobré. díky za prostor k zamyšlení

dotazník byl velice zajímavý škoda že dlouholetost není aktuální

Dotazník je o blbostech

Dotazník pobavil :)

Dotazník rozhodně zajímavý. Přestože nemám zrovna žádný návrh na otázku, dalšího kola bych se rozhodně zúčastnil.

dotazník se mi líbí, akorát prostě nemám ráda dobrodružství. Přijde mi legrační, že většina lidí asi na hodně otázek odpoví celkem pozitivně :-)

dotazník se mi líbil, pokračujte

Dotazník se mi moc líbil :)

dotaznik super, klidne se zucastnim dalsiho kola :))

Doufám, že tyto otázky skutečně nebudu muset nikdy reálně řešit :).

Druhé kolo by mne moc zajímalo! A co třeba dotazník na téma: kterou literární/filmvou/seriálovou postavou by člověk chtěl být a proč :-)

Dva taketo dotazniky su mi malo :)

fajn dotazník, klidně mohl být delší, případného druhého kola se ráda zúčastním (budu ráda za info v zasílaných mailech s výběrem dotazníků!), přihodila bych do toho nějaká morální dilemata :)

hezké léto!

hezke:)

hezký dotazník :-) některé věci z něj by se mohly i stát v budoucnu skutečností.

Hezký dotazník!

Hlasuji pro vytvoření druhého kola

hustý

Chtěli byste se naučit "řeč" svého domácího mazlíčka?

Chtěli byste umět létat pouze silou vůle, i když by tomu předcházel desetiletý (5 - 4 - 3 letý) trénink v tibetském klášteře a s nejistým výsledkem? Jak byste naložili s dovedností přeprogramovat nedominantní mozkovou polokouli, aby začala odstraňovat z těla nadbytečnou tukovou tkáň? S rizikem, že ne vždy se podaří tento proces včas zastavit? Mimozemská rasa by vás telepaticky oslovila, že chce skrze vás komunikovat s lidstvem. Podmínkou by byla nevratná dálková tranformace vašeho těla, aby jste vypadal(a) jako oni. Nemáte přitom nejmenší představu o jejich vzhledu. Jdete do toho a za jakých podmínek? (Počítám, že chlapi ano, ženské nikoliv)

Chválím.. hlavně zajímavé "scenarios". :-)

I. O.

Je DNA výsledkem vývoje života na zemi nebo je to něco jiného,( pozůstatkek života od jinud nebo ...... ? Co si myslíte.

je dobře,že jsou tu i takové dotazníky

Je to hudba budoucnosti které se nemám šanci dožít. Vše je hlavně v dnešní době o penězích.

Jeden z nejzajimavejsich dotazniku vubec! Priznam se, ze ackoli jsem vetsinu moznosti zamitla, mam scifi rada, jen ne ve vlastnim zivote, jak jsem si timto uvedomila ;)

Jeden z nejzajímavějších dotazníků, které jsem v poslední době vyplňoval.

Jelikož jsou dotazníky anonymní, bylo by zajímavé rozjet dotazník na kontroverzní názory

jen tak dal :)

Ještě více otázek :)

jo, je to veselé :-)

jsem docela zvědav na výsledky ...

Katastroficky dotaznik :). Otazky nedomyslene, nabizene odpovedi nic nevypovidajici, obcas chybejici odpovedi... Kvituji moznost dat poznamku u odpovedi

Každá otázka jde odmítnou a přijmout za určitých okolností...

kdyby byl možný návrat do minulosti co by se u Tebe změnilo

Kdyby bylo ve vaší moci změnit něco v naší zemi, co by to bylo?

Kdyby jste věděl,že před sebou máte poslední měsíc života,čemu byste ho věnoval? Kdyby jste se narodil znova a věděl o svém životě a obecně o životě to,co nyní,co byste ve svém životě změnil?

Když jsem tak četla ty otázky, vlastně by mě žádná z těch věcí ani moc nelákala. :-) Jedině, kdyby třeba byla možnost na pár týdnů vypnout internet a elektřinu.

Klasická matrixovská otázka: červenou nebo modrou?

klidně více otázek, rozšíření atd.

Klobouk dolů, tyhle otázky by mě fakt vymyslet nenapadlo. :-)

Koho, alebo co by si clovek na tu dlhu vesmirnu cestu zobral? Ozaj, naco cesta do vesmiru, ked sa da teleportovat? Vesmirne mesto - moznost byt prvym obyvatelom a zakladatelom podmienok pre neskorsie osidlenie...to dava vela moznosti...

konecne neco zajimaveho, chci dalsi kolo

Konečně fakt zajímavej dotazník! A to myslím vážně.

konečně něco jiného než nákupy :-)

Konečně zajímavý dotazník, netradiční otázky mě donutily se opravdu zamyslet o smyslu života. To je prostě pravá filozofie :-)

Krásně bláznivé nápady :o)

Má dotazník praktický účel?

málo otázek :)

mam zajem o druhe kolo :-)

Mate paradni napady k dotaznikum, libi se mi typy otazek, clovek se nad nimi zamysli a jsou velmi zabavne :-)

Moc pěkný dotazník, rád bych byl i za druhé kolo.

Moc se mi tento dotazník líbil. Děkuju.

Možná doplnit o rodinný stav. Člověk svobodný a bezdětný bude odpovídat než otec tří dětí s manželkou...

Můj život byl jako sinusoida. Když se vše stabilizovalo, zestárl jsem a přihlásily se nemoci. Nijak fatální, ale otravné. A já mám pořád pocit, že jsem toho ve svém životě dost neudělal a dílo, které po mně zbude, je malinkaté...

Napadá mě otázka: pokud byste dostal šanci se přenést k mimozemské rase, která je technicky na o mnohem vyšší úrovni než lidé, poslali vám totiž plány na stroj, který Vás k nim přenese, a mohl jim po tomto setkání položit jen jednu jedinou otázku, na co byste se jich zeptal? Odpověď by se dověděli i lidé na Zemi.

Nápaditý, vtipný a zábavný dotazník :-) Díky Marku. Honza Rozsypal

Něco o setkání s mimozemskými civilizacemi :)

Něco reálnějšího prosím, třeba politiku a pak výsledky pěkně zveřejnit.

Nejvíce se mi líbila otázka s teleportací. Zvažoval jsem úplně jiné pravděpodobnosti, než mě napadlo spočítat pravděpodobnost smrti při automobilové nehodě

Nemám rád rychlý technologický posun a i v těchto "sci-fi" případech bych většinu odmítl.

neumím formulovat otázku, ale myslím, že téma doteků mezi známými (tedy nezávazné doteky) jak je chápeme a jak jsou nám příjemné.

Oceňuji práci, jakou jste si dal s vymýšlením otázek.

Otázky byly zajímavé. Nyní mě nějaká zvlášťchytrá otázka nenapadá, možná týkající se cest do minulosti a toho, co bych chtěla v minulosti změnit, co navštívit, nebo koho potkat? Ráda se dalšího dotazníku zúčastním.

otázky jsou příliš "šílené" zajímavější by bylo zeptat se, jak si lidi představují ČR nebo Evropu za 50 let,

Otázky spíše položené davu, na neurodiverzní osoby zapomínáte. To nevadí, alespoň mám nyní otázky k tvorbě myšlenek dokonce směny.

Otázky: Věříte v mimozemské civilizace? Věříte v existenci duše a její nesmrtelnost, v minulé životy? Máte s nimi vlastní zkušenost? Které životní hodnoty jsou pro vás nejdůležitější?

Pěkný dotazník pro zamyšlení.. Sci-fi tématiku mám velmi rád, taky protože nás nutí zamyslet se mimo rámec všedního dne. Některé dilemata ukazují sice z dnešního pohledu nereálné scénáře, ale stejně nutí zamyslet se nad životním hodnotami... Jdu vyplnit 2. díl...

Pěkný dotazník. Bavilo mne odpovídat :-)

Pobavil :-)

Pobavil mne

Pobavil som sa.

pobavilo :)

podivný dotazník, co asi podprahově sleduje?

Podobných otázek by se dalo vymyslet víc, sem s nimi :-)

Pokud bude dotazník tak naivně udělán jako tento, tak raději druhé kolo vynechejte :-)

Pokud by byla bigamie v CR legalni, sel/sla byste do toho? Odpovedi: ano, byl/a bych vice nez stastny/na. Ano, chtel/a bych to aspon zkusit. Ne, nic takoveho by pro me nebylo.

Pokud by bylo možné cestování časem, zda by lidé raději navštívili svoji minulost, aby mohli změnit současnost, nebo by raději cestovali do budoucnosti, aby se mohli v současnosti vyvarovat nějakých chyb.

Prima dotazník :-)

Prosím o druhé kolo! Velice zajímavé otázky, těším se na vyhodnocení.

Prostor nechám profesionálům.

Příjemná inspirace a osvěžení.

Příště bych si místo sci-fi, dala pár trochu více filosofických otázek :)

Příště může být klidně více otázek.

Rozhodně to byl neobyčejný dotazník. :D :)

Rozhodně velice zajímavé otázky, které mě bavilo vyplňovat, ale jejich koncept se mi někdy zdál trochu nedotažený.

rozhodně zajímavé téma, které mi připomnělo jak moc jsem ráda, že žiju v současnosti :) (i když si ráda hraju na to, že v současnosti nežiju - larpy, historie)

Skvělý dotazník. Je fajn přemýšlet i o věcech, které jsou v současné době zatím sci-fi :-)

Spíš bych měl téma jinýho dotazníku: už dlouhou dobu sleduju ten rozdílnej zájem mužů o velikost ženských poprsí, někdo baží po gigantech, jinej preferuje minimální, další střední, zkrátka co chlap, to jiný preference. Sám bych asi dotazník stvořit nedokázal, ale bylo by asi hodně zajímavý zjistit, jací typy mužů co preferujou v závislosti na jejich nejrůznějších vlastnostech, ať se to týče původu, povahy, znamení zvěrokruhu, věku, regionu bydliště, vzdělání, práce, společenský inteligence, selskýho rozumu, rozdílnosti zájmů (sport, kultura, hospoda, počítače, kutilství atd.)... Myslím a vidím to takhle: i když někdo zvládne 2-3 vysoký školy, může to být blb a primitiv, naopak někdo jen vyučený může mít vysoký IQ, zdravej rozum, logiku, empatie... Zatím mi to v mém soukromém celoživotním zkoumání totiž vychází tak, že primitivové jdou po maxiňadrech (převažuje u nich 1. signální a neuvědomoujou si nepraktičnost) a ti rozumnější dávají přednost malým kozičkám (i pro tu ženskou jou menší prsa lepší, nemusí se s nima tahat, nepřekáží jí, odolají gravitaci), byla by však skvělá nějaká velká průkazná statistika skutečnýho stavu.

Super ;)

Super :)

Super dotazník, díky

Super dotazník, který si s dovolením vypůjčím.

Super dotazník! :)

Super, chci další kolo

Škoda, že je tak krátký..

Takových dotazníků víc :-) Bavilo mě to :-)

Tazatel se asi chce při čtení odpovědí bavit, nebo hledá inspiraci pro napsání knihy?

Tip na otazku: Byli byste ochotni odcestovat s pripadnymi navstevniky z jine planety k nim na navstevu, kdybyste meli takovou moznost? :-)

To je ale volovina

U 2.kola by mohla být otázka ohlednĕ letajících aut, vymyšlení zázračného léku, klonování nebo setkání s mimozemšťany. Jinak se mi zdál tento dotazník velice zajímavý. :)

Velmi nápaditý a zajímavý dotazník. Při vyplňování tohoto dotazníku jsem se jednou konečně i bavil.

Velmi zajímavý a nápaditý dotazník! Jdu na dvojku. :-)

Velmi zajímavý a zábavný dotazník, děkuji :-)

Velmi zajímavý dotazník, těším se na další "sci-fi" dotazy. Moc mě bavilo se nad absurdními dotazy zamyslet.

víc takových zajímavých dotazníků :-)

viz. otázka č. 9

Vše má své pro a proti. Je třeba se na vše dívat z více zorných úhlů pohledu a přemýšlet, předvídat.

Všichni mi říkají, že přemýšlím moc "sci-fi". Ale je to skutečně tak "sci-fi"? Pro bláhovou víru, že pokud je svět takový, jaký je, dnes, nutně takový musí být i zítra, není jediný racionální důvod.

Zajímá mne otázka, co člověk udělá s deseti miliony, které vyhraje ve sportce nebo zdědí a jak přehodnotí svou investici po prožitku blízké smrti buď svojí (autonehoda, kterou přežije) nebo své blízké osoby.

Zajímalo by mě, jaký je účel dotazníku :-D zajímavé otázky

Zajímavé otázky :)

Zajímavé otázky k přemýšlení. Těším se na pokračování!

Zajímavé. Dokážete být fantasta. Já už jsem z toho asi vystřízlivěl. Obdobné lety do vesmíru jsem vymýšlel před desítkami let. Dnes vím, že TADY mi je líp a nad zvědavostí převažuje zkušenost (skepse?) - nicméně, zajímá mě to.

Zajímavý a zábavný dotazník :)

Zajímavý dotazník :)

Zajímavý dotazník pro zamyšlení. Mám rád fantastiku, někdy je to jediný únik před krušnou realitou bytí...

Zajímavý dotazník, těším se na výsledky! :-)

Zajímavý dotazník... měl bych zájem o zaslání výsledků (lukas.lanc@gmail.com popř. na můj FB - Lukáš Lanč) Určitě zašlete i odkaz na druhé kolečko... zajímavé by byly otázky na mimozemský život, nadpřirozeno atd. docela by mě zajímalo, jak si v tomto naše česká společnost stojí :) L.

Zajímavý dotazník...určitě by další podobný dotazník byl skvělý :-)

Zatím jeden z nejzajímavějších dotazníků vůbec - sci-fi fanda :)

Zaujímavé.

Zjistila jsem, že ráda jím, pracuju a žiju na Zemi.... A to jsem si až doteď myslela, že nejsem žádnej suchar :-D

ZKuste položit otázku na vztah k práci - ne jako tu o předstírané práci, ale opravdu to, co zkoušelo na referendu Švýcarsko - dostat prachy na jednoduchý život a sám se rozhodnout, zda budete ještě pracovat.

Znáte Nazima Harameina? Co říkáte na výsledky jeho bádání?

Žádné druhé kolo prosím ... děláte z lidí negramoty a posouváte je mimo říši přírody ...