Lingvistické pohádky - Zdlouhavá pohádka:

Jednou stonožka přebíhala z listu na list a zzzzzzzzzzaaaaaaaaaaaakkkkkkkkooooooooooopppppplllllllllaaaaaa. 
NNNNNNeeeeeeeejjjjjjjjjjjjdddddddddřřřřřřřřřřííííííííííííívvvvvvvvvvzzzzzzzzzaaaaaaaaaaaakkkkkkkkkoooopppppppplllllllllllaaaaaaaaaaa 
jjjjjjjjjjeeeeeeeeeejjjjjjjííííííííííí pppppppprrrrrrrrrrrvvvvvvvnnnnnííííí nnnnooooooohhhaaaaaaa. 
OOOOO ppppprrrrrrvvvvvoooooouuuuuu nnnnoooooooohhhhhuuuu zzzzzzaaaaaaaaakkkkkoooooppppppllllllla jjjjjjjjeeeeeeejjjjjjjjjíííííííí 
dddddddrrrrrrrrruuuuuuhhhhhhhháááááááá nnnnnnnooooooohhhhaaaaaa, ooooo ddddddrrrrrruuuuhhhhoooouuuu ttttřřřřřřřřeeeeeeeeeetttttttttttíííííííííí, 
oooo tttttttřřřřřřřeeeeetttttttttííííí aaaaaaaaa ttttttttaaaaaaaakkkkkk dddddddddááááááááááállllllllllllll… 
aaaaaažžžžž zzzzaaaaaakkkkkkkkkkkoooooooopppppppplllllllaaaaa iiiiii jjjjjjjjjjjjjjjeeeeeeejjjjjjjíííííííí 
sssssssssssstttttttttttttáááááááááá nnnnnnooooooohhhhhhaaaa a ona zůstala omráčená ležet na zádech…. 
Po chvíli se probrala. To šimrání už se nedalo vydržet. Hlavu jí olizovala její sousedka lesní housenka… 
„No konečně,“ oddechla si.
 „Už jsem si myslela, že tě neprobudím. 
„Dokážeš se přetočit?“
 „Jo, dík, ale potřebovala bych přidržet nohy!“
 „Které?“ „Ty sté!“ „Aha. Tak držím!“ 
„Jak se stočím, tak mě pusť!“
 „Jo“ Stonožka se svinula v pase, a jak ji housenka pustila, švihem se jako pružina překotoulela na svých sto noh.
 „Děkuji ti, housenko,“ řekla stonožka a podala ji své první nohy. 
„Za málo. Musím už ale běžet, mám zpoždění…“ rozloučila se housenka, rozběhla se po listu a …
 zzzzzzzaaaaaakkkkkkooooooooooooppppppplllllaaaaaaaaaaaa pprrrrrroooooo zzzzzmměěěnnuuu 
lllleeeeesssssssnnnnnnnnnnííííííí hhhhhhoooooouuusssssssssseeeeeeennnnnkkkkkaaaaaaaaa!!!!!!!!!!