U všech čertů – Čertovská zima

Čerty v pekle probudila zima. Hrozná zima. Maťátko drkotal zubama, až se třásla lavice a klepala nohama o podlahu.
Camfour, Šmoura a Prskavka se třásli jako sulc a všem šla od pusy pára. Na peci se posadil ztuhlý Remcal a dlaní zkoušel cihly. Byli studené jako led. 
„Proč je tu taková zima? Zakňoural. Proč tu není teplo? a měl do breku. Maťátko vstal z lavice, otevřel dvířka u plotny a jukla na něj tma. 
„Ne, ne, ne…“ rozhodil překvapeně rukama. 
„Maťas, uhni!“ odstrčil ho Camfour a díval se do kamen. 
Pak se narovnal a hlásil: „Šéfe, je tam tma jako v pytli!“
 „A proč?“ kňoural Remcal a stahoval si rukávy přes ruce. 
„Proč je v kamnech tma? Proč v nich nehoří?“
„Nemáme čím topit, šéfe,“ krčil rameny Camfour, „nikde ani polínko.“ „Vše, vše, vše…“ ukazoval Maťátko pod studené kotle.
„Nemel!“ okřikl ho Šmoura, „a rovnou řekni, že všecko zhaslo.“ 
„No, no, no…“ přikyvoval Maťátko. 
„Tak proč tu sedíte? „ zeptal se Remcal. „Neseďte jako kvočny a jděte pro dříví. Vemte si pytle a nasbírejte šišky. Tak bude to? 
A ať už jste zpátky! Nebo zmrzneme a svět přijde o čerty.“ 
Padl na záda a zavrtal se do hadrů. U úlu se otevřela dvířka a v nich se zašklebily hlavy udivených čertů. Překvapeně se rozhlíželi, kulili oči a otvírali pusy. 
„To je nadělení,“ povídá Camfour. 
Venku byla bílá zima. Všude, kam oko dohlédlo, ležely peřiny sněhu a mrzlo, jen praštělo. Nejvíc se divil Prskavka, protože sníh viděl poprvé v životě.