Inkluze ve školství

Absolutně špatný dopad na speciální školy, kdy cílem je tyto školy zrušit. Nejvíce budou touto situací negativně zasaženi právě žáci s sp a jejich rodiče, kteří nebudou mít možnost volby.

Bohužel dochází peníze a je to znát, v průběhu se mění podmínky, což nemá dobrý vliv. A v neposlední řadě to jak MŠMT komunikuje s řadovými učiteli a rozdílnost v pohledu na určité novelizace je smutné...

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami by se měly posuzovat individuálně. Základní vzdělávací proud by se měl volit jen tam, kde je to možné a speciální vzdělávání tam, kde je to nutné. Spousta pedagogů v běžných školách "neumí" tyto děti vzdělávat.

Dítě vyžadující speciální péči je možno zařadit do běžné MŠ při nízkém stavu dětí na třídě (max. 15 - 20), vhodném personálním obsazení (min. 2 učitelky + asistentka), úpravě prostor (bezbariérovost). samozřejmě záleží na stupni postižení či na potřebách "inkluzovaného" dítěte

hendikep pohybový ano, mentální NE. Ke škodě nemocného dítěte i všech zdravých kolem.

Hodí se jen pro určitý druh potíží, postižení a hlavně v menším počtu dětí na jednoho pedagoga

I kůže je dobrá, ale některým dětem by bylo lépe mezi svými. "z hloupého" dítěte by se stal premiant a okusil by úspěch. Učitelé nejsou připraveni na inkluzi. Rychle školení nestačí. Neumí pracovat s asistentem a někteří ho neuznávají. Platy asistentů někdy nestojí za vstávání.

Inkluze ano - pro tělesně handicapované děti. Ne pro ty s podstatně sníženými rozumovými schopnostmi. Momentálně chystám práci průměrným dětem, práci navíc rychlejším dětem, osekanou práci (např. místo diktátu - doplňování) dětem s IVP a PLPP a úplně jinou práci pro dítě, které má jiné výstupy ze ŠVP, jelikož probírané učivo nemá šanci zvládnout. Cítím, že průměrné a nadprůměrné děti jsou tímto ochuzeny o čas, který bych jim měla věnovat. Ano, ty lehce podprůměrné - pro ty to smysl má. Ale mít ve třídě dítě s IQ 65, to mi nedává smysl. Na tuto práci nejsem kvalifikovaná a tápu, hledám, metoda pokus omyl. Nejsem speciální pedagog. Naštěstí je zrovna toto konkrétní dítě alespoň chováním bezproblémové. Osobně se cítím přetížená neustálým vyplňováním IVP (3x ve třídě), PLPP (2x), k tomu další nesmysly jako portfolio učitele apod. Pozn. - poslat moji třídu do poradny, obávám se, že bez PLPP by zůstaly asi 4 děti, ale to by pak chtělo ještě papír i pro mě.

Inkluze ano, ale až na ni budeme dostatečně připraveni. A nedá se dělat plošně, pro některé děti bude vhodnější i nadále specializované vzdělávání, které máme, myslím, na velmi vysoké úrovni.

Inkluze ano, ale ne pro všechny!

Inkluze ano, ale posuzovala bych dítě od dítěte.... ne plošnou inkluzi

Inkluze ano, ale pripravena, s penezi - uz neni na asistenty, odborniky - to se jako ucitelka zs mam dovzdelavat pro vsechna mozna postizeni?, s funkcnimi spc a ppp -nyni nepomuzou, neporadi, a ne pro vsechny deti - muj autista neni stastny, u svych by mu bylo lepe....

Inkluze by se měla týkat dětí postižených, ale i velmi nadaných. Na ty druhé (nadané a velmi chytré děti) se ohled nebere a vychováváme si budoucí probémové děti.

Inkluze by se mela tykat telesne postizenych deti. Deti s mentalnim postizenim by nemely dle meho nazoru byt zaclenovany do beznych vzdelavacich zarizeni.

Inkluze by v podstatě nebyla špatná, ale v současné době na takovou situaci nejsou připraveni pedagogičtí pracovníci, děti a nikdo pořádně neví "jak".

Inkluze by v principu měla vyrovnat startovní čáru pro jednotlivé děti a dát jim možnost maximálního rozvoje. To se nestalo. Jak je na MŠMT ustáleným zvykem, původně ne až tak pitomá myšlenka se zvrhla do hromady legislativních blábolů, nic neříkajících frází, pár šikovných inkluzi využilo k odklánění prostředků mimo školství a inspekce nakonec vytvoří zprávu. Dle mého názoru by měl následovat krok "znovu a lépe" - Profinancovat, zjistit skutečné personální a finanční nároky, zajistit odbornou kvalifikovanost, stanovit cíle a prostředky, aplikovat zásady projektového řízení.

Inkluze je dobrá myšlenka bezhlavě a překotně implementovaná do prostředí, které není absolutně připravené ani po materiální ani po duševní stránce. Chybí pochopení širší rodičovské a často i odborné společnosti.

Inkluze je dobra pro budoucnost vsech.dost detem pomaha v orientaci se zaclenit a dokonce posune nektere deti dal(nez by tomu bylo pokud by se vzdelavali separovany).ale take skodi!je totiz v cr nedotazena-nedostatecne vzdelany ucitele pro vzdelavani deti se spec.ped. vzdelavanim.nedostatek asistentu,spec.pedagogu na skolach. vse se toci kolem penez-tech je vubec malo pro tak kvalifikovany lidi.mame tu ted paskvil,misto dobre fungujiciho skolstvi!

Inkluze je dobrá věc, ale ne takto násilně. Momentálně je to chaos, totálně nepřipravené.

Inkluze je dobra věc, ale pouze v případě, ze na ni budou pedagogové dostatečně připraveni. Je důležité aby pedagogové uměli správně komunikovat s rodiči dítěte se specifickými vzdělávacími potřebami, aby byli poskytnuty v dostatečné míře podpůrná opatření. Je toho spousty a ne ve všech mateřských školách se bohužel všechno podaří sehnat.

Inkluze je fajn,ale rekla bych,ze jen pro deti s telesnym postizenim. Autiste a deti s LMD zdrzuji vyuku a ostatni deti tim trpi. Tyto deti patri do specialnich skol, kde je jim, podle me, lepe.

Inkluze je nastavena jednostranně - na slabé (nevadí mi nemocné, zdravotně omezené), zapomíná na nadané, případně je ze ZŠ odvádí na víceletá gymnázia. Ze ZŠ se pomalu stávají školy "zvláštní".

Inkluze je v poradku, ale podminky zde nejsou spravne nastavene. Chybi vzdelani asistenti, informace atd...

Inkluze je velka dira na penize. Pedag profiiik nemel uz driv.dobach problem a poradil si, ....tedy nepotreboval tzv.INKLUZI (podporu, IVP, AP). Nase specialni skolstvi, prakticke skoly jsou na vyborne urovni, nevidim duvod proc zavadet Inkluzi.

Inkluze je výborná cesta pro školství, které je na to připraveno. Naše školství k inkluze nemá vůbec žádné podmínky (nedostatek financí, nedostatek kvalitních AP, vysoký počet žáků ve třídě, nedořešené prostory školy - v případě potřeby není kam s inkludovaným žákem odejít, aby se uklidnil či odpočinul ). Dříve nám všichni záviděli náš propracovaný systém speciálního školství, kdy žáci s jakoukoli odchylkou měli reálné uplatnění na trhu práce. Teď bohužel nastane opak.

Inkluze ne za každou cenu, musí se individuálně zvažovat každý jedinec. Rozhodně je potřeba zachovat i speciální školství, aby bylo možno si vybrat, snižovat počty žáků ve třídách, adekvátně finančně ohodnotit asistenty, aby tuto práci měl kdo dělat, posílit kapacity poraden a nenechat v procesu inkluze utopit učitele samotného bez adekvátní pomoci, snížit administrativu na minimální nutnou úroveň.

Inkluze není, dle mého nazoru, dostatečně promyšlená. Také velice záleží na daném postižení jedince, zda je reálné ji realizovat v praxi či nikoliv.

Inkluze pouze u některých dětí ne celoplošně. Pedagog by měl mít vzdělávání v oboru speciální pedagogika nebo přinejmenším odborníka asistenta. Měl by mít na Inkluzi zájem včetně všech zúčastněných, v opačném případě je to kontraproduktivní. Nerušit naše speciální školy, které se vyznačují velmi dobrou úrovni, ve kterých pracuji lidé, kteří tam pracovat chtějí a nikdo je nenutí.

Inkluze v současném pojetí nelze uskutečňovat. V minulosti probíhala integrace též, vše fungovalo s občasnými problémy, které bylo v silách školy zvládat. Začleňovat děti se SVP do běžného proudu vzdělávání lze, ovšem ne všechny. Současný proces inkluze byl nepřipravený projekt, který vnesl do systému vzdělávání naprostý chaos, nejistoty v deklarované finanční podpoře ( KÚ sdělují, že prostředky jsou již ve 3. čtvrtletí vyčerpané), absolutně metodicky nezvládnuté.

Inkluze, tak jak je nastavena nyní, je zločin na dětech. Myslím tím inkluzi mentálně retardovaných dětí - nikoliv dětí s tělesným postižením (i když záleží na druhu postižení).

Inkluzi chápu tam, kde téměř nepoznám, že ve třídě integrované dítě mám.

Inkluzi je třeba rozlišovat podle individuílního postižení dětí, některé děti naprosto do školky nepatří, narušují svých chováním práci s ostatními dětmi a nedá se to nijak korigovat.

Já ji podporuji a vidím její přínosy jak pro inkludované děti, tak pro ostatní. Stát má vytvářet materiální a finanční podmínky pro to, aby se předcházelo problémům a řešila se integrace dětí. Přítomnost asistentů ve třídách pomáhá nejen dětem, které jsou inkludované, ale i celé třídě.

Jako as. pedagoga se snažím ,aby měli učitelé práci trošičku jednodušší a nebyla inkluze jen na nich.. Asistenti mají hrozné platové ohodnocení , přitom jsou na ně kladeny stále větší nároky.

Jako rodič opravdu nechci, aby mé dítě ve škole trpělo nekvalitní výukou, když se učitelka musí věnovat většinu času problémovému inkludovanému žáku.

Jde těžce o individuální problém. Děti s tělesnými i psychickými problémy, kgteré se dají začlenit, tak ano. Ale pro děti nízkým IQ a poruchami chování -

Je dobre, kdyz se kolektiv deti seznami s tim, mohou bYt i postizene deti, avsak postizene dite to v kolektivu zdravych deti nema vubec jednoduche. Mnohem lepe mu je v kolektivu stejne postizenych deti, nyni jsme uz ve skole zazili i exkluzi cili vracenl ditete zpet ze zš do specialni skoly a jsme velice radi. Bohuzel jsme misto nej dostali jine, nemame asistenta a je to jen na uciteli jak to cele zvladne :(

Je to absolutně špatně. Pro nenormální děti mají být zvláštní školy, jako byly dříve.

Je to naprostá blbina a šikana normálních dětí. Zároveň je to necitlivé i k těm dětem, které mají postižení. Nemám na mysli fyzické postižení.

je to nesmysl

Je to nesmysl.

je to výstřel do slepé uličky

je třeba "hodně" poděkovat paní ministrini školství za ten paskvil

Je-li postižení integrovaného žáka větší,trpí tím všechny strany.Žák se spec.vzd.potřebami se těžko integruje je do běžné třídy,možná tak na prvním stupni - 1.-2.- max.3.třída,pak jsou už většinou propastné rozdíly,jak v učení,tak ve vztazích.Inkluze je vhodná opravdu jen pro lehká postižení.

Jsem pro tzv. inkluzi s rozumem. Tedy děti dát na ZŠ v maximální možné míře co to jde. Ovšem "necpat" tam všechny. Děti, kterým vyhovuje více malý kolektiv a speciální přístup by měly zůstat ve školách určených pro ně. Ještě by byla zajímavá varianta škola, kde je obojí. Třídy pro děti s kombinovanými poruchami včetně sníženého intelektu a třídy běžné.

Jsem proti inkluzi a naopak pro větší diferenciaci školství. Věřím, že potenciál každého člověka by měl býrt maximálně rozvíjen a takový člověk by měl mít odpovídající prostředí, které se dá poměrně snadno dosáhnout vytvořením specialozovaných tříd nebo škol. Pracovala jsem jako pedagog a nevěřím, že při počtu více než 5 studentů na jednoho pedagoga ba šlo dosáhnout dostatečné individualizace. Rozdělení do různých tříd nebo škol vidím jako ekonomičtější řešení.

Jsem proti inkluzi, obvzláště v současné době, kdy inkluzivní děti zůstanou na školách a peníze na asistenty nebudou

jsem za tuto možnost velmi ráda, je dle mého přínosem pro všechny, i zdravé děti, ale může být velmi problematická a náročná z důvodu nedostatku financí a tím pádem nedostatkem podpory personálu ve školství, syn má ADHD a "hraničně" PAS - v testech vyšel přesně na hranici pro PAS, některé projevy autismu jsou velmi výrazné a náročné pro okolí, s věkem však pomalu odeznívají. Chybí mi - snížení počtu dětí ve třídě (nebylo možné z důvodu plné kapacity a pro syna by to bylo velmi vhodné), vyšší počet hodin asistenta pedagoga (syn má 30 hodin/týdně, je v současné MŠ od září a není prozatím možné, aby tam byl bez asistentky), nejvíce dle mého chybí systematická podpora a supervize ve školství, se synem chodím k psychoterapeutce, školka má velký zájem s ní spolupracovat, ale nemá na to finance, budu ji hradit já, jako matka dítěte

Jsou děti, pro které je inkluze naprosto nevhodná. Mám ve třídě zanedbanou žákyni s tezkou vadou reci a výraznými vzdělávacími potížemi, je to Romka, která má negramotnou matku. Bez asistentky, která má pracovat s jinou dívkou, by byla ztracená. A já také. Absolutně nezvládá učivo a tempo třídy.

Každá nová věc potřebuje čas na zvládnutí, tak je jisté, že momentálně je to trochu chaos, ale je dobře že rodiče dětí, kterých se inkluze týká, mají možnost volby, kam dítě zařadí. Samozřejmě v případě, že tam je dítě spokojené a daří se mu!

kladný, ale pouze v případe deti s lehčím fyzickým postižením či lehčí formou poruchy učení

Mám kladný názor. Je to přínosné jak pro děti které navštěvují běžnou ZŠ tak i pro děti, které mají nějaké znevýhodnění.

Můj názor na inkluzi je takový, že je to zbytečně vyhazování peněz. MŠMT ČR by si měli uvědomit, že peníze které dává na inkluzi by se daly použít v jiném odvětví školství například na velmi nadané děti a podporovat je. Znáte nějaký projekt nebo podobnou akci zaměřenou na nadané dítě ? Nadaného žáka ? Žáka který miluje matematiku a rád se v ní rozvíjí? Žáka který vám v 10ti letech poskládá Rubikovu kostku do 15s? Je mi techto děti svým způsobem líto, nikdo si jich nevšímá a když ve škole zlobí ještě dostanou vynadano a nikdo neví, že oni to chápou, proč tedy vedení MŠMT nedá peníze na toto dítě, perspektivní a reprezentativní ve městě, v okrese kraji ba dokonce v republice ? Proč nedají možnost rodičům těchto dětí a všichni se zajímají jen o ty špatné? Ve školství dělám druhým rokem a byla jsem asistentkou v inkluzi, už nikdy bych tuto práci nedělala protože žák, který je podprůměrný nikdy nebude průměrný snad dokonce nad průměrný. Museli by se snažit i rodiče, kteří mnohdy nefungují, jak to u inkluzivnich děti bývá. MŠMT a my všichni pedagogové i nepedagogove bychom se měli zamyslet koho chceme podporovat a zda chceme aby nás děti později reprezentovali jakožto dospělí nebo naše republika šla do kopru s inkluzivnimi dětmi.

Musí všichni spolupracovat - učitel - dítě - rodič - SPC - vedení školy

Myslím si že nebylo špatné, když děti se speciálními potřebami měly sv zařízení. Někteří pedagogové na to nejsou připraveni. Možná se to časem změní.

Myslím si, že jsme měli, nebo snad ještě máme propracované speciální školy, které jsou na tyto případy připravené. Nemám nic proti dětem, které jsou fyzicky postižené, ale mají normální intelekt, ty mohou být i přínosem pro celý kolektiv, např. prohlubováním sociálních dovedností. Ale děti, které mají velmi nízký intelekt, mentální postižení, poruchy chování aj., dle mého názoru do normální školy nepatří. Rodiče takto postižených bych povinně nahnala do třídy, aby viděli, jak náročná je výuka pro pedagoga a jak je narušena výuka ostatních dětí. Setkala jsem se s tím na vlastní oči u mé kolegyně ve třídě. Před takovou třídu bych postavila i lidi z ministerstva, kteří o nás bez nás inkluzi schválili. Dnes mě pobavil článek o tomto problému v Německu, kde zjistili, že je to celé k ničemu a vzdělávání to poškozuje.

Myšlenka výborná, realizace ze strany MŠMT naprosto nepřipravená.

Negativní - do pozadí se dostávají " normální" žáci, učitel věnuje více času žákům s inkluzí, oni stejně nezapadnou, brzdí vzdělávání ostatních

Negativní, žák s inkluzí v jednu chvíli přestane stačit.

Nechci se ani rozepisovat. Nesouhlasím s inkluzí.

Nejdřív nastavit podmínky a pak zavést inkluzi. Nyní je to obráceně,vše je nedomyšlene.

nejlepší inkluze je inkluze s mírou, ne aby na ZŠ byli děti např. s LMP, závažnými poruchami chování, agresivní autista apod.

Nejsem si jistá zda jsou vytvořeny vhodné podmínky pro školy, aby inkluze fungovala, tak aby vyhovovala učitelům, rodičům i dítěti samotnému.

Nejsem uplne proti, da se to zvladnout, ale s jednim dvema detmi a ne, kdyz je trida pul na pul. To pak je i jeden asistent malo a deti "normalni" pak jdou do pozadi !!!

Nemohu říct, že by u mé konkrétní žákyně inkluze nebyla přínosná. Má požadavky nastavené jí na míru, má asistentku, která se jí věnuje na 100%, spoustu speciálních pomůcek. Celkově mi přijde, že je jí věnována nadstandarní péče a zájem, pravděpodobně i větší než kdyby byla zařazena do speciální školy a musela se o tuto pozornost dělit s ostatními spolužáky s podobnými specifiky. Zároveň není vytržena z kolektivu "běžných" dětí, může se normálně účastnit všech třídních aktivit. Ostatní děti se díky ní učí, že každý jsme jiný a každý umíme něco jiného. Takže pro děti je inkluze, domnívám se, přínosem. Pro koho přínosem není, je pedagog! S inkluzí mi přibylo vskutku HODNĚ starostí a práce navíc a nemám dojem, že by to někdo docenil.

Není inkluze jako inkluze. Záleží na postižení dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami - je to individuální - dítě od dítěte. Někdy trpí nejen dané dítě, ale také ostatní děti. Mám vlastní zkušenost z MŠ - mladší skupina dětí. Hodně nám pomůže asistent pedagoga - máme štěstí, že je zkušená, trpělivá, chytrá a vzdělává se, hledá způsoby a metody, je na dítě hodná, spolupracuje s rodinou,.... Malé děti se některých projevů dítěte s SVP bojí a hůře se adaptují na MŠ. Bohužel pomoc přijde ne hned, ale trvá to administrativně dlouho - a také možnost vyšetření odborníkem a následná další pomoc od nich - mají toho moc. Rodiče jsou někdy také oříškem - nevnímají, že jejich dítě má potíž. My jsme první, kdo jim to zrcadlo nastavují a musíme moooc opatrně.

Není přínosem pro nikoho. Postižené děti jsou izolované, vrstevníci se s nimi nebaví, protože jejich zájmy jsou zcela jinde. Na speciální škole je mezi svými, získává kamarády. Kantor musí volit, zda-li svůj čas věnuje postiženému nebo ostatním dětem. Tedy i nepostižené děti jsou negativně ovlivněny, neboť se jim kantor nemůže plně věnovat. Je zde i zvýšený nápor na kantora. Mám 15 let praxe ve speciálním školství a teď působím jako kantor na ZŠ. Z mého pohledu jsou "speciální školy" pro postižené děti to nejlepší.

neskutečně trpí ostatní děti, v silách učitele není věnovat se na 100 procent šikovným, průměru, a inkludovaným, asistenti nejsou kvalitní - kvalitního nikdo nezaplatí, učitel není školen, aby zvládl ditě s handikepem - zdravotní ano, ostatní stěží, mnoho učitelů těsně před vyhořením, stále přemýšlím, jestli má cenu zůstat za takovou cenu - a tím nemyslím jen plat, ale za mě spíš zodpovědnost za vzdělání v takových podmímkách. školy na to nebyly připraveny - hození do vody, mrzí nás že ministři školství a ostatní, kdo za to mohou, si nevzkoušeli v praxi, jak to nefunguje. nezlobte se na mě, ale za mě neeee !!! Inkluze je možná jen v ojedinelých případech.

Nesouhlasím

Nesouhlasím, ale respektuji, při nižším počtu dětí by to bylo vše lépe průchodné. je také postižení a postižení. Pociťuji, že se více zabýváme dětmi postiženými a ty ostatní stavíme bokem, ač by si naši pozornost zasloužily.

Nesouhlasím, neuskutečnitelný projekt vzhledem k potřebě učit také většinu normálních dětí ve třídě a věnovat se nadaným dětem.

Ničí speciální školství, které bylo u nás perfektně propracované, ničí učitele, výchovné poradce, metodiky prevence, normální děti, děti s postižením, rodiče... pro nikoho není přínosem. Asistenty dělá kde kdo, lidé, kteří neměli v minulosti se školstvím nic společného...i kuchařky, servítky... Prostě průšvih...

nikomu nepřinese nic dobrého v tomto pojetí, jak je momentálně nastavená ve třídě je příliš mnoho rušivých elementů dítě nemá šanci v běžné třídě zažít úspěch, ale tahne se na hranici udržitelnosti (propadnout může 1x)

Okamžitě zrušit

Pedagogové nemají zkušenosti, děti jsou podle indiviruálních schopnosti vyloučeny z kolektivu. Nejsou úspěšné. V počtu 26 dětí má jedno minimální výstupy - je vyčleněno, přestože je v první třídeě podruhé, pracuje s asistentem, ruší ostatní, ti zese ruší je - začínají odcházet na některé hodiny jinam- jaký to má všechno smysl?

Plošnost, diskriminace dětí bez handicapu, personální a finanční nezajištěnost, chybí školní psychologové, učitel běžných škol v podstatě nejní kompetentní ke vzdělávání dětí s LMP,,těžkými poruchami chování, vážnými poruchami zraku, sluchu.Současná novelizace s cílem omezíte finanční náročnost.

Podle mého názoru inkluze jako taková není možná.... Integrace je reálnější

Pokud půjde o děti max na hraně LMR, má to smysl,

Pracuji na jedné nejmenované škole, kde je dětí s nějakými specifickými poruchami nebo potřebami více, než dost, škola jej nezvládá, má nedostatek asistentů a některé děti nejsou připraveny na to být mezi ostatními dětmi ve třídě.

Pracuji na malé vesnické škole, kde byly zařazovány děti( slabozraké, se sluch. a ment. postižením) již před tzv. inkluzí. Měla jsem z toho skvělý pocit. Ale současná legislativa jen zatěžuje učitele a ten pak nemá sílu.....

Prijimam ji ,ale nesouhlasim

Pro děti, pedagogy a nakonec i pro rodiče je to velmi náročné

Pro mentálně zdravé děti je to velká zátěž,neb začleňované děti vyrušují,vyžadují pozornost a na ty ostatní zbývá málo času, nelze důkladně procvičit učivo, ve třídě se těžko udržuje pohoda.

Přiměřené tělesné postižení ano, ale mentální ne. Ze zkušeností vyplývá, že mají většinou problém v komunikaci s ostatními dětmi a ti je tak nepřijímají. Často vyrušují během hodiny a je velmi těžké udržet jejich pozornost. Značná pozornost je věnována takovému dítěti, bez větší odezvy a na úkor ostatních dětí.

S inkluzí mám bohužel špatné zkušenosti. Kromě asistenta pedagoga jsem také matka 2 dětí s SPU. V našem případě byla inkluze v běžné ZŠ noční můra - šikana ze strany učitelky, následně spolužáky. Reakce ředitele školy- když se vám to nelíbí, tak si dejte syna jinam.

S inkluzí nesouhlasím částečně. Myslím, že jsou velmi rozdílné případy, některé dle mého názoru do běžné školy nepatří. Myslím, že je potřeba vždy předem zhodnotit možnosti jedince a podle závažnosti "postižení" zvážit speciální vzdělávání. Idea toho, že budu v běžné třídě efektivně vzdělávat a vychovávat dítě, kterému by nejvíce pomohlo speciální školství, a zároveň ostatní děti, je naivní.

S inkluzí nesouhlasím, poněvadž v praxi vidím, že to nefunguje. Všechny děti (jak handicapované, tak i zdravé) jsou nešťastné a učitelé jsou nešťastní taky. Mít handicapované dítě v běžné třídě nechce žádný učitel, natož k němu mít ještě i asistenta pedagoga (který učitele "neustále kontroluje"). Handicapované dítě se nikdy nestane plnohodnotným partnerem zdravých dětí, vždycky bude "jiné", často zdravými dětmi i šikanované. Zdravé děti jsou tímto handicapovaným dítětem bržděni a pro učitele takové dítě představuje mnoho práce navíc, kterou vůbec nechtějí dělat.

Sama mám dítě s postižením, které je součásti inkluze na běžné škole. A je to KATASTROFA! Trpí tam

silou se toho obecně vyřeší jen velmi málo...

Snižuje standard celého kolektivu. Méně možnosti a času pro individuální práci s ostatními žáky.

Souhlasím s integrací některých dětí podle míry a druhu postižení, ale ne s celoplošnou inkluzí. Z vlastní zkušenosti vím, že některým dětem to spíše škodí a bohužel, alespoň v současné době při aktuálně nastaveném systému ve školách, některé tyto děti do běžných škol nepatří. Takže částečná inkluze u vybraných dětí ano, celoplošně všech dětí zatím určitě ne.

souhlasím, ale pouze při vytvoření podmínek - prostorových, personálních, sníženém počtu dětí, ohodnocení pedagogů (ovšem prozatím zní rozkaz jasně: "Vydržet!")

Spíše než inkluzi upřednostňuji integraci. Je obtížné určit hranici, kdy má postižené dítě navštěvovat MŠ běžnou a kdy už MŠ speciální. Při inkluzi hrozí riziko, že MŠ bude muset přijmout i takové dítě, které nemá vytvořené ideální podmínky v běžné MŠ a přesto bude mít právo tam docházet. Uvedu konkrétní příklad. V naší MŠ integrujeme děti s postižením a máme vytvořené podmínky, přesto se k povinné školní docházce hlásilo dítě, které je nezvladatelné i při nastavených podmínkách (silné sebepoškozování, vrhání se z oken, útěky, těžká retardace). S rodiči jsme se domluvili na individuálním vzdělávání doma i po doporučení SPC. Nyní však matka zvažuje, že individuální vzdělávání ukončí. V této situaci by inkluze tedy nebyla prospěšná ani pro jednu stranu.

Spousta administrativy,zátěž učitele,deti, zlaté praktické školy...

Tento přístup do společnosti patří, bohužel nejsou vytvořeny podmínky, nezačíná se od A, ale od D. Učitelé a personál není vyškolen , nemá žádnou praxi, chybí specialisté. Je to jakoby jen pro oko. Chudáci děti a dospělí.

Tyto děti potřebují speciální péči, narušuje průběh a chod třídy, vznikají konflikty,děti ve 2-5 letech nedokáží úplně pochopit proč reaguje jinak a proč se s ním jinak zachází než s ostatními.

U otázky č.13 není jednoznačná odpověd. Dělala jsem i asistentku a žák to zprvu zvládat s podporou a následně další půlrok už to nezvládal ani s podporou a "trápil se". Takže inkluze ano, ale ne pro všechny.

Učitel se nestíhá věnovat všem. Není dostatek času pro nadané žáky...

V bezne tride o 25 deti neni prostor na deti, ktere jsou dvoulete, omezuji praci se starsimi detmi. Pokud ma dite s postizenim pedagogickeho asistenta, ktery se venuje pouze jemu, tak to neni vetsi problem.

V MŠ, kde učím probíhá inkluze už 5 let. Máme speciální třídu a pak 4 další běžné, kde jsou zařazené 1-2 děti s postižením nebo znevýhodněním. V každé třídě je asistentka. Zvládáme vše v pohodě. Ovšem nedovedu si představit mít ve třídě dvouleté děti (smíšená třída). Ty potřebují hlavně mámu.

V otázce č. 13 uvádím, že nesouhlasím s inkluzí. Tento nesouhlas se týká spíše dětí s mentálním postižením (mám zkušenost se středně těžkým postižením, autismem). Tyto děti se nevzdělávají společně, protože se učí úplně něco jiného, pouze ve třídě společně sedí a také dochází ke vzájemnému rušení. Jsou ve třídě tedy společně, ale neskutečně osamělí. Nemají k sobě nikoho do skupinky, protože jejich učivo je natolik jednoduché, že ostatní děti to již nebaví a také je to brzdí v jejich vývoji. Ve všem jsou ostatní děti mnohem rychlejší, takže žák s postižením nemá možnost se uplatnit (např. ani v TV). Pokud se něco nastaví tak, aby žák s postižením mohl uspět (např. VV, PČ), řešíme problémy s tím, že ostatní žáci poukazují na to, že to měl lehčí, jiné, pomáhala mu asistentka... Další problém vidím v tom, že inkluze stojí mnoho peněz, např. plat asistenta, speciálního pedagoga, pomůcky, které se již opakovaně možná ani nevyužijí, protože nevíme, s jakým postižením přijde jiný žák a poté opět nové pomůcky. Jediné, kde únik finančních prostředků není, je plat učitele. I přesto, že vykonává přípravu pro dva vzdělávací programy, které musí sladit tak, aby mohl současně učit podle obou, není finančně ohodnocen. Budeme mít začleněné děti s postižením, ale vyhořelé učitele vyčleněné na psychiatrických odděleních. :)))

V této formě, v jaké ji prosazuje MŠMT, inkluze nepřináší nikomu nic dobrého. Děti s mentálním postižením, těžšími vadami, autistické děti atd. potřebují specifický přístup, běžný učitel, i kdyby se rozkrájel, nemá ty poznatky z oblasti spec. pedagogiky a může napáchat (byť v dobré víře) víc škody než užitku. Navíc pokud učitel vynakládá více pozornosti těmto dětem, logicky se mu nedostává času na ty ostatní. Doplácejí na to úplně všechny děti. Ano, inkluze může fungovat, kolegyně, které v rámci mezinár. projektu navštívily třeba Finsko nebo Norsko, to potvrdily, ale musí to vypadat úplně jinak než ten paskvil, který se zavedl u nás. Zničit naše vynikající spec. školství půjde během několika let, ale znovu ho vybudovat bohužel už tak snadné nebude.

V této nedopracované formě není přínosem, spíše zátěží pro ostatní děti ve třídě, pedagogy i fofrem nabrané asistenty, kteří nemají ponětí o dětské psychologii, pedagogice a vzdělávání. Jsou to bohužel často pouze suplenti zanedbaných rodičovských povinností a hlídači dětí. Inkluze dětí, které zanedbávají školní docházku a mají absenci omlouvanou rodiči, takových , kde domácí příprava je nesrozumitelný pojem a IQ se pohybuje kolem 60, pro které vypracováváme podpůrná opatření a individuální vzdělávací plány, není pokrokem.

Ve stávající podobě je k ničemu. Jestliže mám ve třídě 25 Romů, z nichž 8 "pracuje na hranici svých možností" (dle PPP) a já se mám u každého přesvědčit, jestli chápe otázku nebo s ním zadaný úkol individuálně vypracovat, nemohu to zvládnout. Vzhledem k hlučnosti, a temperamentu dalších žáků ve třídě by nepomohl ani asistent. Kdy už někdo přijde na to, že ve třídě, kde je více než 5 Romů by měl být povinně snížen počet žáků?

Viz výše. Je nesmysl začlenit dvouleté mezi starší děti, rozdíl jak ve fyzických tak i dalších schopnostech a dovefnostech je propastný. Už jen pri pobytu venku mali silně brzdí pohyb starších (pro větším počtu dětí není možné např použít kočárky). Hračky nejsou totožné a neumím si představit, jak zajistit pri volném pohybu děti v herně, abych zabránila tomu, aby se např. Hribeckova mozaika nedostala do rukou malých dětí, ale starší ji měly volně k dispozici. Stejně tak možnosti vnímání (např ctenehp textu), atd atd jsou naprosto jiné. Rovněž hygienické a sebeovdluzne dovednosti, ale i rozdíl v rychlosti je obrovský. V predskolnim věku se děti velmi rychle vyvíjejí a každý věk má své potřeby. Stejně jako inkluze děti s postižením se bez dostatku personálu projeví v nedostatku příležitostí pro ostatní děti.

Vse pred ni fungovalo ted ne

Vše je o přístupu ředitel-učitel-asistent-rodič. Když se chce jde všechno, bohužel když se nechce je to předem prohraný boj.

Vždy jsem byla pro inkluzi, AP, pomoc žákům, kteří to potřebují, ale letos mám ve třídě AP a bohužel jej beru spíše jako zátěž, kontrolu, když potřebuji pomoct, tak tam zrovna není.

Vždy jsme měli ve třídách děti,které potřebovaly speciální péči a vždy jsme to zvládali i bez nesmyslných nařízení MŠMT. Také rodiče byli nějak rozumnější a dali na naše rady. Dnes si prostě postaví hlavu a my musíme. To mi na celé věci velmi vadí

Z dlouhodobého hlediska určitě ne, systém inkluze neni promyšlený ani efektivní.Možná pomůže jednomu z dvaceti.Ale to je málo.Pedagogové nestihaji mít ve třídách tolik include dětí.kteryr potřebuji individuální přístup...to nelze zajistit ani hodit na jednu osobu.A poruchy chování ....to jest další kapitola.z krátká kdo nezažil....

Z dosavadní praxe nevidím v inkluzi nic dobrého, v předešlém zaměstnání jsem pracovala jako učitelka MŠ ve třídě pro děti se spec.vzděl. potřebami - práce velmi náročná, nicméně po šestileté pauze na rodič. dovolené je pro mne návrat do reality mnohem krutější - běžná školka/škola s dvouleťáčky (v heterogenní třídě) a k tomu 2 děti v rámci inkluze + jedna asistentka je pro mne velmi vyčerpávají (zadávat práci asistentce + se věnovat dětem), práce je velmi náročná a ač nerada, tak musím přiznat, že spousta věcí jde na úkor dětí - ať už těch "běžných" nebo "jiných". Za mne je to "výkřik do tmy" a zbytečná práce a starosti pro všechny, kterých se to týká. A i přesto, že mám vystudovanou speciální pedagogiku, tak čím dál častěji uvažuji o odchodu ze školství...

Za těchto podnínek jak jsou nyní, si myslím, že je inkluze spíše zátěží pro všechny. Nelze ani mluvit o inkluzi jelikož inkluze znamena nevyčleňovat a to se nám nedaří. Ve většině případů je to jen zdržování a nedostatek času na běžné děti.

Zase jedna česká švejkovina, která bohužel není k zasmání.

Zbytečně zavedená “novinka” v nemčem,co podle meho názoru fungovalo. Neni dostatek pedagogů, asistentů ani financí...

ZCELA NEGATIVNÍ

žáky s MP má vzdělávat speciální pedagog, nestačí snížené výstupy .