Interrupce v České republice

Byla bohužel vynucena zdravotními důvody, nešlo o svobodné rozhodnutí. Samozřejmě je s tím spojena lítost a zmařené naděje. Dítě jsme chtěli. Obecně ale nelze ženu nutit donosit nechtěné dítě, protože (jak je zřejmé ze sociologických průzkumů) jeho perspektivy jsou mírně řečeno špatné.

Byla jsem už 42letá a interrupce mi byla doporučena lékařem , neboť jsem měla velmi komplikované porody...Už jsem v té bobě měla 2 dospělé děti a tak mi to vůbec nijak neovlivnilo.....Dokonce jsem byla ráda, že mi interrupce byla navrhnuta...

Bylo mi to líto.

Bylo to fajn. Ráno přijdeš, odpo odejdeš... je po starostech

Deprese na které mě ani gynekolog nepřipravil

Dítě by h si nechala ....bylo to ovšem před třiceti lety.lekarka mi doporučila ukončení, jelikož jsem v té době onemocněla a jedla prášky které ovlivňují plod .....je to dávno za mnou, odpustila jsem sobě i miminku. Již mám tři krásná zdravá vnoučata.

Dle mého názoru by měla být zachována svobodná volba každé ženy se k tomuto zákroku rozhodnout. Ať už je těhotenství plánované či nikoliv, mohou nastat okolnosti (zdravotní i jiné), které by bránily budoucímu dítěti prožít plnohodnotné dětství a nevidím proto problém v rozhodnutí takový zákrok v určitém období těhotenství podstoupit.

Dost, myslím na ni, I když je to přes 30 let

Interrupce (stejně jako ekvivalentní výraz "přerušení těhotenství") je v první řadě z lingvisticky-terminologického hlediska nesmysl. Což, prosím pěkně, není žádný subjektivní dojem, ale objektivní fakt, se kterým jsem byl konkrétně já obeznámen při studiu lékařství na 1. LF UK (v rámci předmětu Základy řecko-latinské lékařské terminologie). Protože co se přeruší, logicky pak (někdy) přece může pokračovat. Což zde neplatí. Správný termín tedy má znít disrupce / ukončení těhotenství. Interrupce není nic jiného než záměrně instalovaný eufemismus - nutno dodat, že z logických důvodů (terminologické zjemnění hnusného činu). Jádrem "problému" (možná lépe řečeno problematiky) je ale filosofické vnímání daného činu a to nemůže být jiné než takové, že jde o vraždu. Kdo by měl tendenci oponovat, měl by zvládnout odpovědět i na otázku, jaké jiné slovo (než vražda) se zaužívalo pro úmyslné zabití lidské bytosti (nebo takové bytosti, která má potenciál se v lidskou bytost vyvinout). Na tomto místě je (pro případy pochybností o prameni mého postoje) vhodné podotknout, že nejsem žádným křesťanským fanatikem ani jiným "institucionalizovaným věřícím". Věřím v přírodu, etiku a morálku. Dále věřím v potřebu nést zodpovědnost za své činy, nevěřím naopak ve woke propagandu, antinatalismus a obecně v tupé feministické cancy sebestředných pipin, jejichž prvořadým cílem je "užívat si" a které přece "potřebují mít právo rozhodovat o svém těle" :D Ne, nevzdělaná kundo - když jdeš na potrat, tak o svém těle určitě nerozhoduješ. Rozhoduješ o bytosti, která má jinou DNA než ty - tvé tělo to není ;) Měla jsi zapojit mozek před tím, co jsi nechala týpka šukat tě bez gumy, ale to v tobě zvítězila samice. Při potratu vítězí "porouchaná samice". Ještě se dá jako pochopitelná indikace potratu akceptovat fatální vývojová vada plodu, i když jsou i případy, byť vzácné, že z takto diagnostikovaného plodu se narodilo zdravé dítě. Znásilnění jsem jako smysluplnou indikaci uznával dřív, teď už se od toho téměř úplně odkláním. Všechno se děje z nějakého důvodu a plno žen i otevřeně přiznává, že se záměrně obléká sexuálně vyzývavě s cílem upoutat pozornost a nemohly by se tím pádem divit, kdyby je někdo znásilnil. Znásilnění mužem, se kterým žena dlouhodobě žije v nějakém typu vztahu (včetně intimního) pak neexistuje vůbec (ač se leckdo snaží tvrdit opak) - každý musí vědět, s kým žije. Znásilnění, ke kterému žena přijde jako slepá k houslím, je samozřejmě odporné, je ale správné navazovat na jeden odporný čin ještě další odporný čin, který už není nutný? Za mě ne. Nejtěžším kamenem úrazu bude ale nakonec to, co společnost z šukání udělala. Z aktu, který příroda jasně a jednoznačně koncipuje jako akt směřující k vytvoření nového života (což jediné je důvodem toho, že přináší ty nejlibější smyslové požitky - pokud by jiná činnost byla tou nejpříjemnější, lidstvo by vymřelo), jsme téměř kompletně odňali jeho smysl. Eliminovali jsme posvátnou magii aktu početí, často jsme eliminovali i hluboké duševní souznění, které má být jeho fundamentální podmínkou. Takže nám zůstal jen prázdný sex, který je navíc jako super forma zábavy propagován, kde se jen dá. Vždyť reklamy na různé zlepšovače šukání jsou k vidění a/nebo slyšení i normálně přes den - co se to s tou společností stalo?! Kdo nemrdá, jako by nežil. Dobrý, v souladu s přírodou fungující samec (např. já), který vstříkne semeno do vagíny po pár přírazech, je stigmatizován a dehonestován jako "sexuálně nevýkonný", zatímco za vzor jsou dáváni z hlediska přírody poloviční impotenti ("evoluční omyly"), kteří musí půl hodiny jezdit v kundě, aby dospěli k ejakulaci. Toto je dnešními samicemi ceněno - a ideálně když semeno skončí na břiše. A jako nejlepší samice sama sebe vnímá ta, která se nechá takto bezduše projet co největším počtem pér. Nemluvě o tom, že se nadpoloviční procento reprodukčně způsobilých žen zbavuje pubického ochlupení - jako by snad mužům měla stát péra z prepubertálně vypadajících klínů. Zkrátka všechno špatně.

Interrupce by dle mého názoru měla zůstat povolena, je to právo ženy, zda si plod nechat či ne.

Interrupce by měla být umožněna všem.

Interrupce by neměla být zakázána jako např. v Polsku nebo v některých amerických státech.

interrupce ze zdravotních důvodů, dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat a negativně to ovlivnilo průběh manželství

Interrupci jsem podstoupila na konci 2.trimestru těhotenství z důvodu vážné VV dítěte. Ovlivnila nejenom mne, ale i úzkou rodinu, partnera. Jde jak o fyzický, tak psychický stav, který si s sebou nese žena celý život. Ztráta chtěného a milovaného dítěte. Máme dvě zdravé děti, a přesto máme s partnerem v srdci tři.

Interupce je pro mě pouhá zdravotní služba. Každý má právo udělat chybu. Je lepší, když dítě chcete a jste na něj připraveni ( ekonomicky, psychicky) než když je dítě plodem náhody, nezodpovědnosti a vyrůstalo by v nevhodných podmínkách. Chápu náboženské důvody proti potratům, protože to považují za vraždu, je to jejich názor. Ale co chcete vraždit, když je plod zatím shluk buněk a nemá vyvinuté orgány ?

Interupci jsem jednou podstoupila. Bylo to nechtěné těhotenství (i přes používanou ochranu), těsně po rozchodu s partnerem. Bylo to z důvodu věku, nepřipravenosti na dítě po finanční i mentální stránce.

Interupci jsem podstoupila v nízkém věku, chtěla jsem nejprve dostudovat, mít stabilní zázemí a pote až počít dítě. Tak se snažím vezt své potomky, seznámit je s antikoncepcí, ochranou....

Já jsem naštěstí tento problém nemusela řešit, ale moje dcera se musela pro interrupci rozhodnout kvůli zdravotnímu stavu a věku 47 let. Bezvýhradně s ní souhlasím. Např. v Polsku by ji zákaz interrupcí mohl v této situaci i stát život !!!

Já osobně interupci nikdy nepostoupila,ale pár mých kamarádek už ano,některé i opakovaně a upřímně si za to mohly vlastní hloupostí

Jako profesional, jsem porodni asistentka

je to ženy rozhodnutí

Jsem dobrovolně bezdětná, ale když přišlo před několika lety těhotenství, rozhodli jsme se si dítě nechat. Těhotenství však samovolně zaniklo v devátém týdnu... Obecně jsem spíše proti interrupci, v dnešní době bych ji však možná raději podstoupila (nebo bych emigrovala v případě těhotenství), nelíbí se mi směr vývoje v ČR a děsí mne představa přivést zde na svět dítě, bohužel...

Jsem vždy zodpovědná za svůj život

K interrupcím se stavím spíš negativně, přece jen je to usmrcení živého tvora, nadto vlastního dítěte... Ale jsem ráda, že jsem tuhle otázku nikdy v životě řešit nemusela. Diskusí se raději neúčastním, obvykle jsou dost vyhrocené a postoje v nich příliš kategorické. Život je složitý.

Kamarádky podstoupili interrupci

Každá žena má právo se svým tělem nakládat jak chce, ať už dítě nechce nebo nemůže mít z jakéhokoli důvodu.

manželka musela podstoupit interrupci protože jsme si to nemohli dovolit, v té době jsme sotva vycházeli s penězi

Matka by měla mít právo se sama svobodně rozhodnout zda dítě chce nebo nechce.... Věřím tomu ,že žádná to nepodstoupí, bez důkladného zvážení a vážného důvodu.

Měla velmi negativní vliv na moji psychiku. Dodnes mne straší mrtvé dítě.

Moje sestra otěhotněla v době, když studovala vysokou školu, bylo jí tehdy 22 let a mít dítě si nemohla dovolit z vícero důvodů - nezvládla by dostudovat, stále bydlela s rodiči a její kamarád, který jí dítě udělal, s ní přerušil kontakt. Naši rodiče nechali rozhodnutí na sestře, ale i přes fakt, že by v případě porodu ukončila studium, projevili zájem pomoci s výchovou. Širší rodina, hluboce věřící, byla proti. Příbuzní se jí potrat pokoušeli rozmluvit. Sestra nakonec zvolila k interrupci a dostudovala. Vztahy byly nějakou chvíli napjaté, avšak se nakonec všechno urovnalo, i když si občasné rýpnutí prarodiče neodpustí doteď. Podle mě udělala správně, z morálního hlediska nepochybila jelikož věřím, že do tří měsíců od početí není zárodek vyvinutý, aby se dalo mluvit o zločinu. Každá žena má právo o sobě a svém těle rozhodovat a je lepší počkat do doby, než bude matka na své dítě připravená a schopna zajistit dobré dětství.

Mrzi me, ze jsem ji musela podstoupit. Jsem rada, ze jsou mlade zeny dnes zodpovednejsi.

můj pohled je spíše neutrální myslím si že pokud to je z toho důvodu že jde o znasilnění tak bych to dala klidně i za darmo za to prostě ta žena nemůže ale pokud jde o to že to používá nebo bere třeba jako že tím pádem nemusí mít ochranu tak je to špatně....

Myslím si, že každá žena má svobodné právo se rozhodnout a je asi lepší, než aby dítě skončilo kde nemá, nedej bože v "odpadu" což je odporné. Bohužel ne výjimečné. Rád bych upozornil, že nejsem věřící a jsem přesvědčen, že to má také podíl k postavení na toto téma. Rovněž nerozumím polskému nařízení o zákazu a soucítím s obětmi znásilnění a podobně. I přesto si myslím, že k takovému rozhodnutí by mělo předcházet psychologické vyšetření, neboť se jedná o nevratný zákrok a pokud je člověk v mentální dospělosti (21+), je zdravý a sociálně zabezpečený (má kde bydlet a co jíst), je z mého pohledu interrupce to poslední, co by měl dopustit. Sám mám 2 děti (jedno se narodí v květnu 2025, druhému bude v dubnu 2 roky), NEvydělávám žádných 60.000,- měsíčně a i přes to jsem na 80% přesvědčený, že pokud to podmínky dovolí, pokusil bych se o 3 dítě přes adopci/osvojení nebo i pěstounskou péči, protože i tyto děti, co za svoje osudy/rodiče nemohou, mají nárok na lásku. Dotuji různé sbírky a vánoční akce pro tyto děti již minimálně 10 let. Omlouvám se za možná příliš zbytečný text, ale mám osobní pocit, že to s interrupcí velmi úzce souvisí. Hodně štěstí i ve vaší budoucnosti :-)

Myslím, že neovlivnila. Byla jsem rozhodnutá a na dítě nebyla připravená. Nyní děti mám.

Názor, že se jedná zatím pouze o plod, a tudíž je interrupce v pořádku, je zcela absurdní.

Negativně, psychická újma

Negativně. Bylo to velice těžké a bolavé psychicky. A stále je...

Nejsem zastánce interrupcí konaných jen proto, že se to rodičkám zrovna nehodí. Každopádně ze zdravotních důvodů - kdy to může ovlivnit negativně zdraví matky nebo plodu, případně v otázce otěhotnění ze znásilnění si myslím, že se jedná o oprávněný krok. Přestože nejsem úplně stoprocentní podporovatel, aby se interrupce podstupovala ,, kdykoliv se někomu zachce" (když to označím tak hloupě - přece jen jde o život, který by mohl být ve zdraví zachován), určitě nesouhlasím se zákazem interrupcí, nebo jejich zpravomocnění pouze po rozhodnutí politických orgánů, jak se tomu nyní děje ve světě. S přidanouo birokracií u rozhodování ohleně podobných záležitostí si myslím, že mnohem častěji dochází k ohrožování života matky - mnohem častěji než se ,,zachraňuje nevinný plod", prootže úřady stěží mohou adekvátně a navíc v rychlém čase rozhodovat v otázce zdravotního stavu. Nehledě na to, že už samotná svoboda volby v této otázce poskytuje psychický pocit bezpečí pro ženy, ať už toto téma musí v daný moment aktivně řešit nebo ne. Sama nejsem v očekávání, ani momentálně neplánuji, ale vědomí, že kdyby moje budoucí těhotenství bylo pro mě zdraví ohrožující, tak mohu jednat hned a nemusím pobíhat po úřadech, mi dává pocit klidu. Zároveň se mi svírá žaludek při poslouchání příběhů od žen ze států, kde tuto možnost nemají.

Nemám osobnú skúsenosť, ale moja sesternica bola na interupcií keď mala 17 rokov a vôbec to neľutuje. Keď mala 27 založila si rodinu, ma dcérku a je spokojná.

Neovlivnila. Dvě děti už mám a přišla jsem do jineho stavu v 45 letech. Což není úplně ideální.

Nijak

Nijak

Nijak mě ani jít to život neovlivnilo (alespoň co vím - má malé dítě) a oba jsme na to v ten moment měli stejný názor. Stalo se to i přes použití kondomu, takže se asi někdy stalo nějaká chyba, když jsme byli například podnapillí (happens). Rozhodně to neberu jako možnost a ignoroval bych prevenci (antikoncepce), ale když se stane něco nečekaného, tak je dobré mít možnost volby, protože mít potomka v době, kdy na to nejste vůbec připraveni a stalo se to zcela náhodně, tak je obrovský zásah do života a mohlo by to pro nás mít i pro něj/ni, akorát negativní dopady.

Nijak mne neovlivnila, mohla jsem v klidu dostudovat

Nijak negativně. Přivedla mně k větší zodpovědnosti, ochranu před početím jsem vzala do svých rukou. Těhotenství a rodičovství jsem si začala plánovat..

ovlivnila mě tak, že si hlídám, kdy ho mám vytáhnout

Podstoupila jsem miniinterupci. V době otěhotnění jsem nebyla na dítě absolutně zralá, byla jsem moc mladá a bylo minimání riziko, že znovu neotěhotním. Po zákroku jsem neustále plakala, bylo mi to líto, ale s odstupem času jsem ráda, že jsem jí podstoupila

Pohoda

Pomohla mi v situaci bez práce a partnera, zároveň to byl velký zdravotní risk pro plod kvůli lékům,které jsem brala. Určitě bez možnosti interrupce by můj život dnes vypadal úplně jinak a jsem ráda, že ta možnost tu je

Potrat v 6. tydnu

Přijdeš, udělají, odejdeš...

S interrupcí bych souhlasila pouze ze zdravotních důvodů.

Sama jsem byla na interrupci z toho důvodu, že se jednalo o neplánované těhotenství a finančně bych si nemohla dovolit vychovávat dítě. Psychicky mě to neovlivnilo (některé ženy to nesou těžce), donutilo mě to však být mnohem více opatrná.

v 18 letech, neplánované těhotenství,poslední rok na střední škole , rozhodnutí rodičů bez možnosti se sama rozhodnout

V 26 letech jsem nechtěně otěhotněla (zvažovala jsem spíš adopci, nebo babybox), pouze kdyby dítě mělo být postižené, tak bych šla na potrat. Dítě jsem si nakonec nechala a dnes jsem ráda, že jsem se tak rozhodla.

Volba je pouze na ženě.

Vzhledem k tomu, že to bylo že zdravotních důvodů, tak pozitivně

Zabijeni deti proste ne

Zvolila jsem odpověď, že mám k interrupcím negativní postoj, jen proto, že bych se nechtěla ocitnout v situaci, kdy bych tento zákrok musela podstoupit. Ve skutečnosti si uvědomuji, že existují různé situace, kdy ženy interrupci podstupují, proto je neodsuzuji a věřím, že každá žena má právo se rozhodnout.

Žena by se měla sama rozhodnout jestli zvládne počít potomka. Rozhodně to patří k dnešnímu svobodnému světu.