Jak vnímáte osoby s tělesným postižením?

Jdu do hypermarketu nakoupit,a jestliže vidím volná místa na parkoviště, tak tam zaparkuji .Ovšem zda-li se jedná o místo pro vozičkáře, tak bez karty(pro invalidy) na toto místo nemá člověk nárok.

Bohužel, mám zkušenosti s tím, že mnoho lidí parkuje na místech vyhrazených pro vozíčkáře a mají za sklem v autě ceduli se zdravotním postižením a nic jim není. Pro tuto situaci mi někdy ale v hypermarketech přijde příliš mnoho míst pro vozíčkáře. Podle mě jsou potřeba, ale někteří jsou neohlední, a proto když tedy schází by jich mělo být více pro normální lidi, když tedy místa pro vozíčkáře jsou zbytečně prázdná.

Budu dál hledat nějaký to volný místo...

budu hledat "normalni misto", nikdy jsem nepouzila a nehodlam pouzit misto pro vozickare, ale duvodem je spis obava z pokuty apod.

Budu hledat dále, případně zkusím štěstí u nějakého jiného obchodu, parkovací místo pro vozíčkáře je pro mne zapovězené

Budu hledat volný místo pro normální lidi, dokud ho nenajdu

BUDU KROUŽIT PO PARKOVIŠTI A ČEKAT, AŽ SE UVOLNÍ MÍSTO JINDE, NEBO POJEDU DO JINÉHO OBCHODU

Budu naštvaná, protože bude obchod narvaný. Místa pro vozíčkáře u vchodu jsou samozřejmostí.

budu pěkně naštvaná, že pro ně místa sou i když je nepotřebují

dnes nikdo nepřijel nakupovat

Do haje, musim najit jine parkovaci misto

hlavně když tu je milion míst pro postížený ty vole

hold počkám, až někdo odjede

I přesto na žádném z nich nezaparkuju. Je za to pokuta. Pomyslím si, že by tam těch parkovacích míst pro handicapované nemuselo být tolik, pokud jsou většinou nevytížená.

idem hladat miesto dalej, urcite tam nebudem parkovat

je to naprosto v poradku

Jestli očekáváte odpověď typu "Sakra, ti vozíčkáři se ale mají.", tak to rozhodně ne. Netuším, jestli bych tento fakt měla vůbec vnímat nějak negativně. Tato parkovací místa jednoduše mají svůj účel, který není orientovaný na mně jako zdravého člověka. Jednoduše si parkoviště objedu ještě jednou, místo se určitě najde.

Ještě jsem nezažil situaci, kdy by ani jedno místo nebylo někde volné. Ty místa pro vozíčkáře tam mají svůj smysl a to, že jsou momentálně neobsazená, pro mě neznamená, že jsou nepotřebná. Jak se zachovám?Doufám, že jako většina slušných lidí, budu jezdit kolem a najdu si místo k zaparkování jinde a na to, že jsou místa pro invalidy neobsazená ani nepomyslím.

jsem v klidu, nemám s tím problém

Mají rezervováno zbytečně moc míst. Nedovolím si zaparkovat na "JEJICH" místě, počkám, pojedu jinam, budu mít vztek.

myslím si, že parkovacích míst pro TP je někdy až příliž

najdu jine misto, tady parkovat nebudu

najdu si jiné místo, nenapadlo by mne tam zaparkovat

Najdu si místo, na které mám nárok a místa pro vozíčkáře nechám bez problémů těm, pro které jsou určeny.

najdu si někde parkovací míso a je mi to jedno

nepomyslim si nic a nebudu tam parkovat

Nepomyslím si nic, najdu nejbližší "normální" místo.

Nepomyslím si nic, tato místa přehlížím, neboť nejsou pro mě. Ani ve snu by mě nenapadlo tam zaparkovat. Zaparkuji klidně 20min od vchodu, ale na rezervé pro vozíčkáře ne!

nezaparkuju tam

nezaparkuju tam ještě bych dostala pokutu

Nic zvláštního si nepomyslím, na parkovištích pro vozíčkáře neparkuji

Nic, ....má to tak být a nijak to neřeším, protože mi to přijde přirozené.

nic, hledám dál místo, kde bych mohla zaparkovat

No, oni ty místa potřebují... dokážu si představit, jak by to pro člověka s tělesným postiženým bylo těžké, kdyby se musel plahočit přes celé parkoviště a pak ještě s nákupem zpátky. Je dobře že jsou vyhrazená místa pro vozíčkáře!

odjedu do jiného obchodu

Počkám až se uvolní místo normální

Pojedu dál a najdu si volné místo jinde, nesnáším, když na vyhrazená místo pro invalidy parkují normální občané, vždy mě to vytočí.

pojedu jinam,ale castecne jen proto,ze bych se bala nasledne sankce

Pojedu na nějaké jiné parkoviště. Nejsem líná si dojít ten kousek pěšky. Postižení to potřebují víc.

Pomyslím si holt smůla a popojedu dál, však on někdo za chvíli odjede a já budu ta první, co tam najede. Určitě se nepostavím na místo určené pro vozíčkáře.

Pomyslím si, že je hrůza jak lidi pořád nakupují. Rozhodně nezaparkuji na místě pro vozíčkáře, to budu raději parkovat dál od vchodu.

Pomyslím si, že jestli je to tak vždycky, mohlo by dojít k úpravě poměru parkovacích míst. No a budu hledat dál běžné parkovací místo.

pomyslím si, že lidé jsou hovada, ale neudělám s tím nic, nevím co bych mohl. Parkoviště spadá pod hypermarket. Hypermarket jako vlastník by měl upozornit řidiče rozhlasem, že auto s jeho SPZ parkuje neoprávněně na místě pro vozíčkáře. Pokud by se řidič přesto nedostavil, měl by následovat telefonát na městskou/státní policii.

Pomyslim si, že místo zůstane stejně volné, ale zaparkuji jinde

Pomyslím si, že těch míst je asi až příliš moc. Nemám sice auto, ale asi bych se zachoval tak, že bych počkal, odku se nějaké místo neuvolní.

Pomyslím si, že zrovna žádný vozíčkář nenakupuje, ale v žádném případě na toto místo nezaparkuji

Použiji toto místo protože mam kartu ZTP.

Povzdychnu si, počkám, až se uvolní místo pro mne.

Prostě počkám až se uvolní místo na parkovišti.

pujdu najit jine misto

Rozhodně místo pro vozíčkáře neobsadím. Přijedu jindy nebo pojedu k jinému hypermarketu.

rozhodně na místo neparkuju, počkám nebo přijedu později

Rozhodně tam nebudu parkovat a budu hledat dále volné místo, které není určené postiženým spoluobčanům.

rozhodně tam nebudu parkovat, nepomyslím si nic zlého

Smůla - ta místa se prostě zabírat nesmí...Za to je asi i pokuta.

tak je to skoro vzdycky,uz to nejak nevnimam.zkratka je pro vozickare zbytecne moc nevyuzitych parkovacich mist

Tato místa beru jako samozřejmá. Tito lidé to potřebují. Najdu si jiné místo.

Ti mrzáci snad nechodí nakupovat, nevadí, zaparkuji se svým kamionem přes 3 místa pro vozíčkáře.

zaparkuji na místě určeném pro mě

Zaparkuji na místě, které je pro mě korektní - i kdyby to mělo být to místo, které je nejdále od vchodu. Přece mám nohy a můžu se projít - těch pár kroků mě nezabije. Místa pro vozíčkáře jsou tam proto, aby tam parkovali oni a ne "zdravý" člověk. Přece to těmto lidem nebudu ještě více zbytečně komplikovat.

zaparkuji, kde je misto (navic nejezdim autem, takze tento problem neresim, rozhodne ale neparkuji na mistech invalidu :))

Zaparkuju klidně dál od vchodu. Na místo určené pro vozíčkáře se určitě nepostavím.

že by se mi tam líbilo zaparkovat, ale najdu si místo normánlí, i když vzdálené

že jsou zbytečně přísné zákony o takových místech a parkování na nich a možná na něm zaparkuju

Že mám smůlu. Zaparkuji někde poblíž.

že parkovací místa pro vozíčkáře jsou zřejmě zbytečná, když jsou prázdná ale budu hledat dál místo určené pro běžné zákazníky.

že vozíčkáři asi nakupují jindy :-)

Asi bych mu pomohla, jenže lidi jsou nevyspytatelní a myslím si, že kdyby byl tedy autobus přecpaný, lidi by kvůli tomu nevystupovali ani by na tuto situaci nebrali zřetel.

bez problémů se pokusím udělat co nejvíce místa

Bude to těžká jízda, ale on se chce taky domů nějak dostat

budu se mu snažit pomoct

budu se snazit aby mohl nastoupit

Budu sledovat, jestli zvládá, jestli má či nemá doprovod a nabídnu pomoc, pokud si budu myslet, že pomoc potřebuje.

Budu-li u dveří, vystoupím, aby se uvolnilo místo (a popř. mu pomůžu), ale to nejspíš nepomůže. Vozíčkáře mi bude líto a budu doufat, že se dostane hned do dalšího busu.

Doufám že mu lidé uvolní místo, sama se zachovám tak aby se do autobusu vešel

Je mi těchto lidí líto. Asi bych se snažila najít dalšího člověka, který by spolu se mnou tomuto člověku pomohl.

je třeba mu pomoci

když mě nepožádá o pomoc, tak nic neudělám. Je mi ho líto

Lituju ho a nevím jak bych se zachovala

ma pravo cestovat jako ostatni lide

má to komplikovanější než ostatní

napadne me jestli se tam vubec vejde, pokud bude potřeba pokusim se mu pomoci s nastupem do autobusu.

nejezdím v autobusu

nemel by nastupovat, reknu si, jestli se nezblaznil

nepomyslim si nic a budu se snažit uvolnit místo

Nepomyslím si nic speciálního... Má stejné právo cestovat, ne? Pokud budu s tát v prostoru, kde bude "parkovat" vozík, zkusím se někam šoupnout.

Nepomyslím si nic. Nechám ho nastoupit.

No co asi můžu dělat, pokud je autobus opravdu přecpaný a lidé pomalu vypadávají ze dveří...i já mám někdy ráno problém vejít se do dopravního prostředku, takže prostě nezbývá než čekat na další...

Pokud bude potřeba, pomůžu mu.

Pokud budu stát na místě určeném pro vozíky, pokusím se uhnout. Jinak si pomyslím, že má v téhle špičce prostě smůlu jako maminky s kočárkem.

pokud je přecpaný stejně se tam vozíčkář těžko dostane, pokud mu neuvolní místo lidé kteří už tam jsou ;-)

Pokud ma problem s nastupovanim, pokusim se pomoci. Jinak uhnu

pokud není nízkopodlažní, neřeším to pokud je nízkopodlažní, zkusím se posunout, případně vystoupím

Pokusím se pomoci, nejlépe se namáčknu, ať je více místa i pro něj.

Pokusím se přemístit tak, aby mohl nastoupit, umožním mu co nejvíce prostoru.

Pokusím se vmáčknout více do busu, abych nezabírala tolik místa.

pomohu mu

Pomohu mu tak jak to bude možné.

pomuzu mu nastoupit, resp bytahnout vozik, pozadam lidi, aby se posunuli (vzdy je kam)

pomůžu mu

pomůžu řidiči zpřístupnit cestu vozíčkáři

pomůžu, poprosím lidi aby se smáčkli

pomysím si, že to bude mít asi těžké v tam přeplněném autobuse, ale nevím, jak bych mu pomohla

Pomyslím si, jak jsou lidé lhostejní a řeknu jim, aby mu udělali prostor

Pomyslím si, že bude mít nejspíš problém se do tohoto autobusu, proto se pokusím místo uvolnit alespoň posunutím, co nejdále to půjde.

Pomyslím si, že je to chudák, když je tu tak plno a pomůžu mu.

Pomyslím si, že ti bezohlední spolucestující by mohli udělat více místa. Pokud to neudělá někdo jiný, zeptám se, jestli nepotřebuje nějak pomoci.

pomyslím si, že to má chudák těžké. Když bude chtít pomoc, tak pomůžu, nebudu ho však oslovovat s nabídkou pomoci jako první

Prostě má smůlu,ale to má smůlu i jiný člověk, který chce nastoupit do přecpaného autobusu. Zachovám se tak, že si povzdychnu nad tím, že kdyby dopravce chtěl, tak by autobusy přecpané vůbec být nemusely. Ale to by stálo hodně peněz a dopravce chce jezdit za minimální náklady a s přecpanými autobusy si hlavu neláme, natož s vozíčkáři. To, že jejich přepravu zajišťuje je dáno jen tím, že ho k tomu nutí předpisy, jinak by ty místa pro vozíčkáře v autobusech hned zrušil.Cinické?Ano, možná,ale taková je realita ekonomiky a honby za penězy, bohužel.

Sice jezdím málo a když už, tak s kočárkem, ale pokud by byl plný, vystoupila bych a uvolnila mu místo. Holt bych svou situaci vyřešila jinak. Mám většinou více alternativ spojení.

snažila bych se uhnout aby měl vozíčkář prostor najet do autobusu

snažím se posunout ke straně a pokud to ostatní taky neudělají, dávám najevo, že by měli. To samé je u maminek s kočárky.

Snažím se uvolnit místo,aby mohl pohodlně nastopit,je to také člověk a má nárok na přepravu jako každý jiný

Spíše si řeknu chudák člověk, jdu k němu a snažím se mu pomoct!

Tak pokusím se uhnout tak, aby tam vešel, i když teda asi mi nebude příjemné se na lidi moc mačkat... ale za tohle vozíčkář přeci nemůže.

tak samozřejmě, že i tento člověk má právo cestovat veřejnou dopravou stejně jako i my ostatní, takže mi to přijde zcela normální. A pokud bude potřeba, tak mu i nějak pomohu do autobusu.

To záleží kde zrovna se budu v autobuse nacházet, nejdříve se rozhlédnu, jestli je v blízkosti nějaký muž, který by tomu člověku pomohl snáze než já, případně zda jde řidič a když ne, tak se budu snažit pomoci sama.

uhnu se mu jinam, nebude mi ale prijemne se vice mackat v precpanem buse

Ustoupil bych stranou, popřípadně mu pomohl.

uvolnim misto, pokud je to potreba, nepomyslim si nic, proste pristupuje dalsi clovek, jedno jestli s kocarkem nebo na voziku nebo po svych

UVOLNÍM MU CESTU A KDYŽ BUDE BEZ ASISTENTA, NABÍDNU POMOC

uvolním prostor a snažím se pomoci

V každém veřejném dopravním prostředku jsou místa určená pro osoby s postižením.

v případě potřeby mu pomůžu, ale vždy jsem se setkala s ochotou řidičů bezabriérových autobusů

V případě potřeby pomohu a samožejmě uhnu nebo si vystoupím.

Vejde se, pokud se lidé pokusí udělat mu místo? Určitě se přesunu tak, aby se vešel.

Vystoupím, pomohu. Nepřemýšlím o tom, prostě to udělám. To je to nejmenší, jak mohu pomoci.

vystupim a pomozem s nakladanim vozika, oslovim ludi aby vytvorili miesto

Zapřáhnu za autobus.

Že asi bude lepší, pokud si počká na prázdnější spoj. Pokud se někdo nabídne, že pomůže, přidám se. Taktéž nejspíš na vyzvání.

že je mi ho líto, nemá šanci se tam vtěsnat

že je to blázen, nic neudělám

Že je to strašné cestovat na vozíku v mhd...Pokusím se udělat místo.

Že to má těžké a že bude rád, když mu lidé udělají místo a já se budu snažit ho udělat.

Člověk pouze s tělesným postižením je více schopný normálního života a podle mě si (plně) uvědomuje situaci, takže těžko říct co je vlastně horší

člověk s kombinovaným postižením má více vad - např. je hluchý a slepý

Člověk s tělesným postižením je svéprávná osoba, která je jako každý jiný. Kombinované postižení osoba tělesně a mentálně postižená, přičemž není samostatně jednající svým jménem, ale je to samozřejmě člověk jako každý jiný.

Kombinované = tělěsné + smyslové popř. duševní postižení.

kombinované bude kombinované s mentálním postižením?

kombinovane je i mentální

kombinované je kombinace mentálního a tělesného poškození

kombinované je kombinace několika dohromady

kombinované je podlě mě mimo tělesnéo i duševní postižení

Kombinované je podle mého těžší pro okolí.. Tělesné postižení se dá zvládnout prakticky dobře..

Kombinované je tělesné s mentálním, jen odhad podle názvu.

kombinovane postizeni je telesne + neco dalsiho (slepota, ztrata sluchu, cichu, atp.)

Kombinovane postizeni znamena telesne postizemi+dusevni zaostalost

Kombinované postižení je podle mě postižení tělesné a např. mentální.

kombinované postižení je složitější - kumulují se různé druhy jednotlivých postižení a několikanásobně se danému člověku ztěžuje život - např. v druhu komunikace, způsobu pohybu, využití kompemzačních pomůcek apod.

Kombinované postižení je, když má ten daný člověk tělesné postižení kombinované s mentálním postižením

KOmbinované postižení zahrnuje více vad najednou.

Kombinované postižení znamená tělesné i duševní.

kombinovane zahrnuje i prvky dusevniho postizeni

Kombinované znamená více druhů postižení naráz. Například duševní a tělesné.

kombinovaný je postižení tělesné a zároveň duševní

kombonovane- psych.+fyz. postizeni... teelsne je jen fyzicke

lide s kombinovanym postizenim jsou postizeni telesne i mentalne

Lidé s kombinovaným postižením se musí vypořádat především s většími předsudky okolí.

lidé s kombinovaným postižením to mají asi těžší

lidé s kombinovaným postižením to mají složitější, potřebují více pomoci

Má smysl taková otázka?Mohu se domnívat,že tělesné postižení souvisí s postižením těla a kombinované je doprovázeno duševními poruchami. Ale nechápu smysl, proč by znalost definece odborných pojmů měla nějaký význam k otázce přístupu ke zdravotním postižením.Až budu na to téma psát diplomku,tak si to nastuduji,pro svůj život tuto terminologii nepotřebuji studovat.

nechce se mi rozepisovat

Nejsem odborník - takže nevím.

Nejsem odborník, ale selským rozumem se domnívám, že se tělesné poškození zakládá pouze na vadě těla, kombinované na fyzické, i psychické poruše.

Nejspíš kombinované bude mentální plus fyzické postižení?

netuším

netuším

nevim

Nevím

no jeden mám pouze tělesné postižení, kdežto druhý tělesné i duševní

O kombinovaném postižení jsem nikdy neslyšela.

Patrně v mentální úrovni, v psychice. Tělesné postižení vidím jako snesitelnější.

Předpokládám, že jde navíc i o nějaký stupeň postižení mentálního.

Rozdíl je ale z pohledu lékařského z pohledu psychického si myslím že je to srovnatelné.

Rozdíl pro toho člověka nebo rozdíl v definici? Pro člověka s kombinovaným postižením je to asi horší, ale záleží co za postižení má. Rozdíl v definici je snad ten, že člověk s kombinovaným postižením může mít například jak tělesné tak psychické postižení.

tělesné - postizené je jen tělo - hlava vše vnímá tak jak to je, vše správně. Kombinované - i hlava je "postižená" např. 20.tiletý vnímá okolí a chová se na 5 let.

tělesné - špatný pohyb, špatná koordinace pohybu kombinované - např:hlucho-slepota

tělesné - týká se těla - pohybu kombinovaté - tělesné i duševní

Tělesné = bez nožiček, kombinované = bez jedné nožičky a jedné ručičky či hlavičky.

tělesné = fyzicky, kombinované = fyzické + mentální

tělesné asi jenom na těle a kombinované je asi i na těle a spojené s psychikou

telesne je fyzickeho razu, kombinovane je i s nejakym mentalnim postizenim?

Tělesné je podle mě viditelné postižení, třeba nohou a kombinované je jak tělesné tak mentální.

Tělesné je spíše fyzické, zatímco při kombinovaném je fyzické a smyslové dohromady.

Tělesné postižení je "viditelné" na první pohled. O kombinovaném jsem nikdy neslyšela. Domnívám se, že může jít o kombinaci tělesného a mentálního postižení.

Tělesné postižení je (myslím) jen postižení fyzické stránky člověka. Např. ochrnutí, slepota. Kombinované postižení je asi kombinace tělesného aa mentálního postižení.

Tělesné postižení je jen rázu fyzického, kdežto kombinované je jak rázu duševního, tak i fyzického.

tělesné postižení je somatického původu prenatálního či posnatálního - DMO, parézy, plégie atd... , u některých jedinců může být i přidružená jiná vada v důsledku třeba prvotního postižení- jedinec s DMO může mít vadu zraku, epilepsii... nebo dítě s MR má logo vadu...atd...

tělesné postižení umožňuje normální psychické fungování, u kombinovaného jsou psychické schopnosti odlišné

Tělesné postižení zasahuje do života pouze po fyzické stránce, a kombinované je když je postižený jak fyzicky tak i psychicky?

tělesně postižený je jen tělesně a z hlediska intelektu je to úplně normální člověk. Kombinované postižení obnáší i to mentální, což je společensky mnohem těžší

tělesně postižený je na vozíku případně jinak tělesně postižen, kombinované postižený bude asi trpět ještě jiným postižením např. slepota?

Tělesné postižní je jen na fyzickém těle, kombinované je fyzké + psychické postižení.

tělesné-pohybové kombinované - pohybové a psychické

tělesný - fyzicky, kombinované - fyzické i psychické

tělesný je psychicky v pořádku a komb. je i mentálně postiženej

u kombinovaneho je okrem telesneho postihnutia aj mentalne

u kombinovaneho postizeni je soucasti psychicke a fyzicke postizeni

U KOMBINOVANÉHO POSTIŽENÍ JDE O SOUBĚŽNÉ VÍCEČETNÉ POSTIŽENÍ (TĚLESNÉ + MENTÁLNÍ)

V povaze a rozsahu postižení.

Vůbec netuším.

A proč néé??

Aby jsme se my ostatní s nimi naučili žít a nebrat je jako něco za co se stydíme a děláme, že tady nejsou. Většina lidí neví jak se chovat, když potká někoho postiženého.

Aby se necítili méněcenní a aby obyčejný zdraví člověk pochopil, že není na světě sám a nebyl sobec

aby se nevyčleňovaly z kolektivu

Aby se společnost naučila s nimi lépe vycházet a děti pro této integraci budou více uvědomělé a empatické.

Aby se zapojili do běžného života a ostatní děti to brali jako běžnou věc.

Aby se zdravé a postižené děti naučily vedle sebe žít a minimalizovaly rozdíly života.

ano - jen pokud jim to tak vyhovuje a staci na to!!! proc - pro ne? jestlize jsou na stejne dusevni urovni jako jejich spoluzaci / vrstevnici, tak neni duvod pro ne zrizovat zvlastni zarizeni a izolovat je, mozna se vytvari i dobry vztah zdravych deti k postizenym lidem obecne. Dulezite ale je, aby to to dite zvladalo v pohode a bez stresu, jinak bych volila jine, individualni, reseni.

cílem moderní společnosti je inkluze

člověk jako člověk...ale nemyslím, že je to ze ve stran reálné :(

Domnívám se, že tyto děti sice nepotřebují speciální pedagogický přístup. Problém by mohl být ale v zařazení se do kolektivu spolužáků, děti školního věku dokáží být někdy kruté.

integrace

INTEGRACE DĚTÍ S TĚLSNÝM POSTIŽENÍM NENÍ TAK NÁROČNÁ PRO UČITELE, JAKO INTEGRACE DĚTÍ S POSTIŽENÍM MENTÁLNÍM, S PORUCHAMI UČENÍ AJ., JDE HLAVNĚ O ZAJIŠTĚNÍ BEZBARIÉROVOSTI OBJEKTU, COŽ BY MOHLO PŘISPĚT K ÚPRAVÁM CELÉHO PROSTŘEDÍ, KTERÉ STÁLE NENÍ VHODNÉ PRO BEZPROBLÉMOVÝ POHYB NA VOZÍKU. TAKÉ SETKÁVÁNÍ S JINAKOSTÍ UŽ OD ÚTLÉHO VĚKU BY MOHLO MÍT NA LIDI DOBRÝ VLIV, CO SE TÝČE SOLIDARITY A AKCEPTACE.

Jak které postižení, myslím, že u většiny ano, jelikož to nijak zásadně neovlivňuje výuku a nesnižuje to jejich rozumé schopnosti, jen je potřeba nějaké uzpůsobení. Některé případy se ale musí řešit buď individuálně, nebo v přímo zaměřené škole.

je blbost je izolovat od ostatních

Je dobré, když se začleňují do společnosti ostatních dětí. Budou mít potom snadnější život.

je potřeba integrovat, děti by měly vědět, že tito spoluobčané žijí mezi námi. Mohou se učit od sebe vzájemně.

Je to velmi diskutabilní. Mnohé děti mohou psychicky trpět kvůli netoleranci okolí, nadruhou stranu si myslím, že pokud jde pouze o fyzické postižení, nic výrazného jim nebrání v tom, učit se stejně jako děti bez postižení.

Jednoduchá odpověď: A proč proboha ne??? Samozřejmostí by ale měl být asistent pro žáky tak postižené, že jejich obslužnost či schopnost pohybu v prostoru je omezená.

jsou na tom inteligenčně stejně, a zdravé děti se aspoň naučí chovat se slušně k těm postiženým

jsou normalni, neni duvod, aby studovaly oddelene (nemluve o tom, ze se zdrave deti nauci lip chapat skutecne potreby, a zvyknou si na pritomnost takovych lidi ve svete)

Jsou to lidé jako my, a to že mají nějaké tělesné postižení na tom nic nemění.

Jsou to normální děti jako každé jiné, omezení vidím jen v některých případech při tělesné či výtvarné výchově.

jsou to přeci lidé jako ostatní jen jim chybí část těla ale myslet mohou jako zdraví člověk

Každá škola by měla být bezbariérová nebo umožnit postiženému dítěti péči asistenta. Pokud je dítě postižené pouze tělesně, nevidím důvod ho oddělovat od ostatních dětí.

kontant s ,,normálním,, dětmi jim může prospět, můje je nutit k zdokonalení. ovšem jsou i negativní výjimky

Kvůli integraci. Co je neznámé, k tomu se chováme škaredě, což není na místě. Můžu nesouhlasit s tím, že stát podporuje postižené ale každopádně bych se k nim neměl chovat nevhodně.

maju rovnake prava ako zdrave deti, u zdravych deti to umoznuje rozvoj empatie a spolucitenia, brat postihnutych obcanov normalnie - nie ako raritu - aj ked v dobrom smere

Mentálně jsou normální a můžou si najít i kamarády. Proč je od začátku distancovat od "normální" společnosti, stejně v ní budou žít, měli by si na ni zvyknout.

myslím si, že jim je nejlíp mezi sobě podobnými, je tak menší pravděpodobnost všemožných posměšků, kterým se v dnešní době nevyhnou. zařazovat se mezi zdravou populaci se pak budou v rámci mimoškolních aktivit (výlety, běžný pohyb po městě, nákupy...)

myslím že potřebují více péče než je na obyčejných školách

myslím, že by se vytvářel lepší vztah mezi "zdravými" a postiženými, větší tolerance atd.

Na jednu stranu říkám ano, aby se tyto děti naučily fungovat v rámci "normálního" kolektivu a aby si i lidé bez postižení byli vědomi, že tělesné postižení neznamená, že je někdo na nižší společenské úrovni. Na druhou stranu, v těchto školách musí být samozřejmě odpovídající vybavení (bezbariérový přístup, etc.)

nebylo by to vnímáno jako něco zvlástního, ale jako normální součást společnosti

Nejsou mentálně odlišní. Škola učí věci vstřebatelné mentálně, osvobození z tělocviku stačí. Problematické je v běžné škole zajistit stejné podmínky dětem, které nemohou např. ani psát samy. Tam to chce individuální přístup školy.

Neměli by se stranit dětem bez postižení,mám to z vlastní zkušenosti,a postiženému to jen prospělo..

Nevidím žádný důvod proč ne, již malé děti musí vidět, že svět není jen o zdravých.

Odpovídám ano, ale záleží na konkrétním postižení. Pracovala jsem ve speciální škole pro postižené děti a nelze to jednoznačně rozhodnout. Některé děti prostě integrovat nelze.

Pokud nemají psychické postižení, měly by se bez problémů integrovat. Je důležité, aby si lidé zvykli, že i tito lidé jsou naprosto normální. Stejně tak handicapovaní by si měli uvědomit, že je potřeba žít mezi ostatními.

Pokud stačí běžné výuce (klidně za pomoci asistenta) není důvod je vylučovat z běžných škol a kolektivu.

Pokud zvládají úkoly zadané vyučujícím tak není důvod proč ne. Podmínkou je ale že škola musí být bezbariérová.

Pouze jako výukové materiály.

Proč ne? Když mají zdravotní postižení takové, že mají mozek na to, aby chodili do normální školy, tak je zbytečné dávat je do nějaké speciální.

proč ne? nenapadá mě žádný důvod, který by nezněl jako benevolence a velkorysost "těch vyvolených-zdravých"

proč proboha ne?

protoze jsou to prece lide, tak proc by nemohli mit stejne moznosti jako zdrave deti

Protoze maji stejnou inteligenci jako deti nepostizene

Protože by nikdo neměl být kvůli jakémukoli handycapu izolován od společnosti. Navíc, pokud takovéto dítě je s ostatními běžně odmalička, tak jej nikdo nebere jako nějakého "vetřelce, někoho, kdo je jiný".

Protože jejich inteligence je na stejné úrovni a často vyšší!

protože jim to myslí stejně jako nepostiženým

protože jsou součástí společnosti jako všichni ostatní

protože kromě tělesné výchovy jsou schopny zvládat vše a je to nejlepší způsob integrace, samozřejmě za předpokladu, že škola bude vhodně uzpůsobena pro jejich potřeby

protože po psychické stránce jsou v pořádku

protože škola pro tělesně postižené děti, je na to připravená a má na to prostředky, má prostředky na to, aby z těch dětí v budoucnu něco mohlo být,, popřídě mohou mít individuální plán..

psychicky jsou an tom stejne jako ostatni

Spíše ne. Je třeba na ně brát ohled v určitých věcech. I děti by se jim mohly posmívat. Ale ne aby ses zas členily uplně od zdravých dětí.

Tělesné postižení samo o sobě nepostihuje intelekt, tak proč ne? Je to dobré jak pro děti s tělesným postižením - mají možnost setkávat se se svými tzv. zdraými vrstevníky, ale je to výborné i pro tzv. zdravé děti - naučí se toleranci a snad to bude mít i vliv na mnohem menší předsudky

to záleží na tom, jak je postižení rozsáhné, nedá se to jen tak generalizovat

Toto nelze zobecňovat, zaleží ny druhu postižení a povaze dítěte. Záleží i na potenciálních spolužácích, aby nebylo dítě terčem posměchu.

u nás na základní škole to tak fungovalo a myslím si že pro děti je to příjemnější. necítí se tolik odlišné a myslím že se dobře začlení do kolektivu, ostatní děti se jim snaží pomoct a sami si uvědomí jak je velký dar že jsou zdraví.

V čem jsou jiní?!Ve svém postižení nebo to jsou stejní lidé jako ostatní?Z mého pohledu tvrdím pokud-li danou školu budou zvládat tak nevidím žádný problém proč by nemohli studovat v běžné škole.

v dospelosti se budou pohybovat v populaci,ktera je zdrava

Ve společnosti, kde jsou větší nároky, bude mít postižené dítě větší snahu. Bude se snažit v rámci možností zapojit do aktivit zdravých kamarádů. Naopak zdraví spolužáci pochopí, jaké to je, když je někdo nemocný. Pochopí, že nemusí být hloupý ani pozadu, ba naopak. Naučí se toleranci a empatii.

Vím, že si na svůj stav musí zvyknout, ale podle mě jim lépe bude s lidmi jim podobným, kteří je budou brát, takoví jací jsou a ne je šikanovat nebo vyčleňovat z kolektivu.

záleží na stupni postižení a na tom, zda je škola schopna mu vytvořit vhodné podmínky, ale je to dobré pro jeho zalenění do "normálního" života. A je to dobré i pro spolužáky, kteří se naučí žít s postiženými lidmi

zarazeni do poslecnosti, vnimani spolecnosti techto lidi (mysleno tak, ze jsou NORMALNI!)

Zaškrtnul jsem ANO,ale proto, že jiná volba než ANO-NE nebyla! To přece závisí na mnoha okolnostech a konkrétní situaci,to nelze paušalizovat na obecné doporučení. Otázku považuji za špatně postavenou.

a proc ne?

aby jejich zivot mel nejaky smysl?

Aby mohli vést aspoň trochu kvalitní život. Život bez rozvoje není plnohodnotný. Potřebujeme se v životě bzdělávat. Každý člověk bez ohledu na to, jestli má nějaké postižení nebo ne.

abysme jim nepřidávali ještě další vadu - nevzdělanost (negramotnost...)

ale posuzoval bych to individuálně. Pokud má o to dítě zájem a je to možné pak ano, je-li tím spíše trápeno pak ne

Alespoň částečně pomůže této osobě se začlenit do společnosti a vidět její možnosti.

alespoň nějaký rozvoj

Asi záleží na konkrétních vadách. A také na tom, co myslíme vzděláváním. Ale já myslím, že učení se něčeho, má vždy smysl.

Budou mít hodnotnější život a třeba i najdou nějakou práci.

částečně, záleží na stupni postižení. tedy u duševně nemocných... zdravotně postižení se samozřejmě mají vzdělávat stejně jako lidé "normální"

Dítě vnímá co se s ním běhěm celého života děje

I když upřímně řečeno - podle toho s jakými vadami. Pokud jsou na mysli nějaké vady s chůzí a takového charakteru tak určitě smysl má. Pokud ale jsou na mysli nějaké vady "s hlavou" tak bohužel asi ne.

i přes postitžení mohou mít uplatnění v některých oborech

I u dítěte s více vadami se dá učením dosáhnout zlepšení jeho stavu

Jedná se o lidi sice s nějakým hendikepem ale jsou to lidi jako ostatní.

Ještě by z nich byli další učitelé...

Každá má nárok, se o něco pokusit.Jen to, že mohou být mezi lidma je pokrok.

Každá snaha o zlepšení má smysl.

každé vzdělávání má smysl

KAŽDÉ VZDĚLÁVÁNÍ MÁ SMYSL, BYŤ BY VÝSLEDKEM NEBYLY FAKTICKÉ ZNALOSTI, ALE "JEN" TRÉNINK ROZUMOVÝCH SCHOPNOSTÍ.

Každý by měl dostat šanci. Kdo může rozhodnout, co se tito lidé naučí a co ne? Kdybychom se jim nevěnovali jako bychom vzdali bitvu dopředu.

každý kdo se vzdělávat chce by měl mít tu možnost

každý má na na vzdělání právo

každý má právo na nějaký stupeň vzdělání...

Každý má šasnci na vzdělání.

Každý má ze zákona právo na vzdělání, není důvod ho odpírat dětem, které jsou postižené.

každý vzdělání má smysl

mají nějakou náplň života a budou se i oni cítit pro tento svět potřební

Měli bychom se snažit o maximální možnou míru vzdělání.

Mohou získat zaměstnání a zčásti vrátit společnosti dluh, který sami nezavinili.

mozna maji svoji hranici v zdokonalovani se, ale zivot neni jen o tom, ze umim vysypat z rukavu vsechna vehlasna dila svetove literatury 16. stoleti. Navic casto se v tech lidech skryva zvlastni nadani, a pokud se nezkusi, tezko odhadnout, kterym smerem se snazit rozvijet a dat moznost realizovat se.

musí se přece naučit vše, co mohou zvládnout

nějak se zabaví, mají pocit že dělají věci jako ostatní zdraví lidé, že nejsou jiní

nelze je pouze zavřít do ústavu a tam nechat umřít.

nevím

praca v oblasti vzdelavania ma vzdy zmysel, obohacuje zivot deti, aj ked mozno nedosahuju vyrazne pokroky, ale to je skor druhorade

Pro kvalitnější život, většinou se i chtějí něco učit.

proč ne?

proč ne? fyzické postižení nemá na "chytrost" žádný vliv,vidím to na dost případech v mém okolí

Protoze na to maji pravo?

protože mají taky právo na vzdělání, alespon nějaké.

Protože pokud je takovéto dítě schopno se učit a vzdělávat, tak potom může mít i hodnotnější život samo o sobě a také, samo o sobě neztratí kontakt s okolím a nebude izolované. Také si potom může třeba trošku lépe najít i nějaké zaměstnání.

Rozhodně ano, právě osoby s postižením budou vzdělání více potřebovat, jelikož v některých ohledech jsou o krok pozadu oproti zdravým lidem a musí to nějak dohnat.

rozviji se, trenuji se, mohou celou radu vad prekovat / eliminovat

Samozřejmě záleží do jaké míry vzdělávání a jestli to dítě s více vadami své dovednosti dokáže využít.

Samozřejmě, přístup ke vzdělání má mít každý člověk bez rozdílů. Každý chceme žít plnohodnotný život, tak proč by si jej nemohly prožít i děti s více vadami.

Stale existuje moznost, ze se jednou budou moci postarat sami o sebe

Určitě ano! Vzdělávání jim může pomoci k lepšímu sebevědomí, rozvíjení schpností, pocit kolektivity při učení více dětí najednou

Vada jak vada, myslím že je jedno, jestli jeden bude postižený tak a druhý onak. Samozřejmě je v tom rozdíl, ale rozhodně si budou spolu rozumet více než se zdravým člověkem, se kterým se postižený může cítit méněcenný

většinou nejsou vidět pokroky

viz 5

Viz odpověď č. 6

Vzdělání má smysl pro všechny lidi - všechny rasy, věkové kategorie, různé sociální skupiny... smaozřejmě i pro postižené děti.

Vzdělávání je nejlepší a nejrychlejší cestou k plnohodnotnějšímu životu. Vzdělávání má vždy smysl.

Vzdělávání má vždycky smysl!

Vzdělávání vede k pokroku, možná pomaleji a nedosáhne velikých úspěchů ale alespoň dle svých možností. Naučí se chovat v kolektivu, může si v dospělosti snáze najít nějakou práci popř. koníčka, najde si známé, přátele....

vzděláváním se každá osobnost rozvíjí, zabrání to stagnaci či zhoršování stavu

Vždy je dobré, když už se takové dítě narodí a rodiče se jej nezřeknout - nebo i když jsou takové děti v různých ústavech, aby se mohly vzdělávat a rozvíjet. Mají také přece své city, potřeby, mají mít stejná práva, jako všichni ostatní.

vždy je nějaká naděje k zlepšení žití

zase obdobně jako u předchozí otázky. Záleží na tom, co myslíte vzděláváním. Je důležité je v rámci možností naučit praktickému životu...

A proč ano??To by měli jako rodiče uplně odepsat to dítě??Jen ať se o něho starají oni

Asi ano, protože v běžné škole se jim nemohou tolik věnovat a přece jenom si zaslouží více péče

Dostalo by se jim náležité péče.

izolacia iba zhorsuje psych. pohodu a sposob vlastneho vyrovnania sa s postihnutim, prostredie v ustavoch casto nezodpoveda skutocnosti a realite zivota - je o mnoho podnetov ochudobnene, v najvyznamnejsom vyzname kontakt s ludmi

jakakoli ZBYTECNA izolace je spatna. V nekterych pripadech je ale ustavni vychova jedine mozne reseni. Nejde generelizovat, musi se k tomu pristupovat individualne.

Je pomyslně vytlačen na okraj společnosti

Je to drahé.

Je to individuální.

je to narocnejsi

je zde o ně nejlépe postaráno

Jedná se o lidi sice s nějakým hendikepem ale jsou to lidi jako ostatní.Jedna věc je zvládání učiva ale druhá je psychologický dopad v čem jsou jiní než zdraví člověk (kromě svého hendikepu)?

každý by měl vyrůstat se svými rodiči a ti by měli se srovnat s tím že jejich děti jsou nemocné

Mělo by se k určitému tělesně postiženému jedinci přistupovat individuálně, nepaušalizovat a předem zařazovat. Měl by být hlavně zohledněn zájem klienta.

Možná ano možná ne.. Záleží na druhu vad.. Někdy je těmto lidem lépe v ústavu,jiným azse mezi běžnými lidmi..

Myslím že ne, ale hlavní je vážnost postižení a schopnost jeho rodiny se o něj dostatečně a láskyplně postarat. Pokud toho schopní nejsou (psychicky, finančně), neodsuzuji je za to že dají danou osobu do ústavu.

MYSLÍM, ŽE VYTRŽENÍ ČLOVĚKA Z JEHO PROSTŘEDÍ NIČEMU NEPOMŮŽE, ALE ZATÍM NENÍ, HLAVNĚ V MENŠÍCH MĚSTECH, DOSTATEČNĚ ROZVINUTÁ SÍŤ SLUŽEB NA PODPORU TĚCHTO OSOB A JEJICH RODIN (OSOBNÍ ASISTENCE, CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ, RESPITNÍ SLUŽBY, KOMUNITNÍ CENTRA,...)

Na tuto předchozí, osmou otázku se nedá jednoznačě odpovědět, ač je u ní výběr pouze ano - ne. Asi zde hodně záleží na tom, jakého charakteru ty vady jsou, kterými ta daná osoba trpí. Taktéž je určitě závažná okolnost, jak moc závažné jsou tyto vady.

ne ale u všech!!!! těžká postižení vyžadují odbornou, speciální a individuální péči, kterou nemůžeme v běžném zařízení poskytnout z nedostatku nekvalitnéch podmínek, které nám ministerstvo připravuje. kombinovaná postižení nemusejí ale zasahovat intelekt a tak hurá do běžné školy

Ne nutně. Pro okolí a stát se to může jevit jako ekonomicky výhodné, avšak vždy je třeba brát ohled na přání a potřeby pacienta - a to prioritně.

Ne vše se asi řešit doma a ústavy jsou velmi potřebné. Myslím, že by mělo jít o spolupráci mezi ústavní péčí a péčí doma. Ale spoléhat jen na ústavy a práci jiných je jakési házení problému na ostatní.

Nedokáži to posoudit jednoznačně. Asi jsem Vám tímto moc nepomohla a mrzí mne to, ale opravdu asi záleží na tom, o jak závažné vady a v jaké kombinaci se jedná. Přeji mnoho zdaru!

Nedokážu formulovat.

nejsme uz v komunismu, aby se postizeni zavirali do ustavu

nejvhodnější je rodina a záleží na tom člověku, kde chce být, myslm si, že on a jeho okolí by si mělo říct, kde mu bude nejlépe a kde mu poskytnou nejlepší služby.

nepůsobí na mě přívětivě

Nevím

nevím

nevim

nevím pořádně co to je

Nevím, ale asi ano. Dnešní lidi jsou takoví, že by se dokáží postiženým vysmívat atd. - z toho plyne akorát stres,... myslím si, že pro některé by to bylo určitě lepší :)

nevím, zda jsem odpověděla správně, záleží jak moc a jak mu mohou jeho blízcí pomoci

odbornost školitelů

On potřebuje mít u sebe člověka, kterému naprosto důvěřuje. V ústavech se sice snaží, ale nemají maximální prostor jen pro jednoho jedince.

Opět jako otázka 4, opět špatně položená otázka. Opět musím říci, že to přece vždy závisí na konrétním případu,okolnostech a nelze to jednaznačně obecně říci! Proboha,takové dotazníky už opravdu ne, to nemá žádnou vypovídající hodnotu, kdo ty otázky formuluje??

Opet, lide si zvyknou na existenci a pritomnost takovych lidi, nauci se lepe chapat jejich skutecne potreby vs. vnucena pomoc, a pro postizene je to i urcita motivace k rozvoji, nejlepe se uci pozorovanim a konanim.

pokud je jejich rodina schopná a ochotná se o ně postarat za pomoci dalších subjektů, není potřeba je umísťovat do ústavu

pokud je možné, aby byli vychováváni ve své rodině, tak je to lepší zejména pro jejich psychiku

Pokud mají vážnější vady, tak ano. Ale opět práce v kolektivu.

Pokud nemohou žít samy, nejsou soběstačné a nemají nikoho, kdo by se o ně postaral, není asi jiná cesta.

Pokud rodiče nechtějí a zvládají se o dítě postarat, tak proč

pokud se člověk o sebe dokáže postarat, tak určitě ne - zbytečně by vypadl z normálního života

Poněkud zavádějící otázka, záleží samozřejmě o jaké vady se jedná. Pro opravdu vážné vady, kdy člověk spíš jen "vegetuje" by to asi lepší bylo, ale úplně nejlepší však by bylo, kdyby k narození takového ělověka nemuselo nikdy dojít.

Popravdě, na otázku 8 bych dala nejraději "nevím". Těžko soudit, nikoho takového osobně neznám, vážně nevím...

Pro takové osoby je nejvýhodnější specializovaný ústav. Běžná školská zařízení by to příliš zatěžovalo.

Protoze lide, kteri se o ne staraji maji do konce zivota ovlivneny zivot peci a nemocneho cloveka

protože jestli tam nehodlaj strávit zbytek života, tak je to do společnosti "vyplivne" ještě postiženější

Rodina je pro každého člověka moc důležitá.

rodina je v výchově velmi důležitá a má nezastupielné místo, chtělo by to ovšem přesněji definovat více vad

Spíše ne, ikdyž by se o ne starali "odborníci", podle me je lepsi kdyz se uci napr doma s rodici. Podle me to lépe vnímaji

Tady nejde jednoznacne rict, ale myslim si, ze rodina ma na dite daleko lepsi vliv nez ustav

Tito lidé nejsou veřejnosti nijak nebezpeční, tak proč je někde zavírat jak vězně?"

Toto také nelze zobecňovat.

určitě je to těžké, ale myslím, že každému je nejlépe doma mezi blízkými

Ústav nikdy nenahradí péči rodiny! Pokud je rodina schopna, měla by převzít zodpovědnost.

Ústavní izolace už tu bylo dost. To není řešení. Neříkám, že jsem stoprocentně pro integraci. Ale i handicapovaní mají svoje práva na svobodný život.

Ustavni pece je krajni reseni, vzdy a vsude

ústavní výchova je vhodná jen tam, kde už není jiná možnost jak zařídit, aby postižený člověk žil kvalitní život

ústavní výchově není vhodná pro nikoho

V případě, že rodina je ochotná a schopná (mají znalosti nutné k péči, dostatek čaasu, peněz...) se o postiženou osobu (nebo dítě) starat, je vždy rodinné prostředí lepší, než ústavní. Dalším argumentem by mohlo být i to, že rodinná pěče je pro stát levnější, než ústavní.

v ústavu není dostatek perzonálu, který by dal těmto lidem dostatek lásky, času a péče.

viz 5,7

výuka by měla být značně individuální a odpovídat typu/stupni postižení, jde-li to zajistit v ústavních podmínkách pak platí ANO. Obávám se ale, že to spíše zajistit nelze a proto jsem dal NE

Vždy je lepší, když člověk může zůstat doma. Dokážu ale omluvit a pochopit i případy, kdy to lidé nemají sílu zvládnout. Ústavní výchova je možná horší než domácí, ale lepší než nic.

zalezi na kvalite toho zarizeni,ale je to silne individualni,nekomu treba bude vyhovovat vic,nez jakekoliv jine prostredi

Záleží to na závažnosti vad a na schopnostech rodičů nebo opatrovníků. Zejména pokud se jedná o mentální postižení, je vhodnější odborný přístup.

záleží, jestli se o ně může někdo postarat mimo ústav (rodina apod.)

Zde jsem velmi váhala. Záleží na okolnostech. Domácí péče v ideálním stavu nabízí mnohem individuálnější přístup a větší snahu o zlepšení a zapojení se do většinové společnosti. Ovšem ne každá rodina to může takto ideálně zvládnout...