Mentálně postižení mezi námi

Těhotenství bych ukončila pokud by to šlo.

---

blbost nechat si ho,

Dítě bych si v každém případě nechala, ale je to vždy na zvážení matky, někdo to zvládne, jiný ne. Sama mám tři děti, dvě starší jsou postižené ( i když to nešlo v těhotentsví poznat), přesto jsem u třetího byla rozhodnutá si ho nechat, pokud by testy v těhotenství odhalily nějakou vadu.

interupce

já bych to asi neudělala, myslím, že bych nezvládla se o něj postarat

Já osobně si myslím že by mělo být těhotenství ukončeno.

Jako křesťan mám jasný názor - potrat je vražda.

jde o svobodnou volbu rodičů kterou je třeba respektovat

jde o zvážení rodičů,ale osobně si myslím,že pokud se rozhodnou toto dítě přivést na svět,tak by neměli mít nároky na jakékoliv sociální podpory,zatíží doživotně společnost,která se bude muset o tohoto člověka postarat

jde určitě o velmi těžké rozhodnutí, já ano

Je hnusné když si to žena nechá vzít.

Je to boží dílo

je to čistě na rozhodnutí rodičů, zda se rozhodnou o přerušení těhotenství nebo si dítě ponechají

je to čistě záležitost matky, v této situaci jsem nebyla, nejsem schopna říct jak bych se rozhodla

je to individuální

je to jediné správné řešení

Je to jen a pouze volba matky, kterou si netroufám hodnotit. Taková žena by se pak ale měla o dítě sama postarat.

Je to každého věc a právo se rozhodnout.

je to na každém jedinci, jak se rozhodne, já osobně bych si dítě mentálně postižené nenechala

je to na rozhodnutí matky ... já bych si ho nenchal ale matkou nikdy nebudu

je to na rozhodnutí rodičů, já osobně bych si dítě nechala, ale dokážu pochopit, když někdo udělá opak

Je to názor každého z nás. Každý má právo se rezhodnout. Pokud rodina ví, že to zvládne a je na postižené dítě připravená, má na to právo

Je to obdivuhodné a vysoce etické. Přestože testy nebývají stoprocentně spolehlivé a hrozí usmrcení i relativně zdravého dítěte sám nevím, zda bych byl takového rozhodnutí schopen.

je to osobní věc a osobní statečnost rodičů, budou to mít těžké

Je to otázka matčiny vůle. Konečné rozhodnutí je výhradně na ní, což považuji za správné.

Je to plně na rozhodnutí matky/rodičů dítěte. Záleží hlavně na druhu a rozsahu postižení.

Je to přece jeho matka, udělala by to kazda

je to rozhodnutí především matky a otce, my bychom měli poskytovat pouze podporu a je jedno, pro jakou možnost se rozhodnou

Je to svobodná volba rodiny, je potřeba zvážit všechny důsledky, které se dotknou všech blízkých.

je to v pohode

Je to věc každého člověka, pokud se o dítě dokáže rodina postarat se vší láskou atd. ať si ho nechají

je to velmi težké rozhodnutí, ale jsem proti ponechání

je to volba každého z nás.

Jednoznačně pro zanechání.

jednoznačný- těhotenství ukončit(je-li to v zákonné lhůtě)

Jsem pro abort

Jsem pro onterupci, pokud je jeste mozna, cely zivot to bude trapeni pro rodice i dite.

jsem pro ponechání dítěte naživu

jsem pro ukončení těhotenství

Každého dobrovolné rozhodnutí

Každého věc... já bych si dítě nenechala

kdybych to věděla tak si ho nenechám

Když se to zjistí předem tak povinný potrat !!!

Momentálně říkam, že bych si dítě nenechala

Myslím, že je to věc rodičů, kteří jsou ovšem předem určeni k jinému životu a to životu velmi těžkému. ...

Myslím, že mi do soukromí cizích lidí nic není, ale já bych si mentálně nebo závažně fyzicky postižené dítě nenechala.

Naprostý nesmysl, zkažení života rodičů případně i všem v okolí. A co za to? Jen jeden utrápený tvor, který se buď celý život trápí, nebo o sobě ani pořádně neví.

Nedovedu rozhodnout. Záleží to na situaci, na člověku a nevím, jak bych se v takové situaci zachovala.

Negativně

negativní

negativní - pokud je rozpoznáno v těhotenství- ukončit těhotenství umělým potratem

negativní - život není plnohodnotný ani pro rodiče ani pro narozené dítě

negativní, dítě se velice obtížně zařadí do společnosti

negativní, matka je sice vedena city, ale časem zjistí, že péče o mentálně postiženého je náročná a časem trpí i ona,hodně dětí tak končí v různých zařízeních pro postižené a celkově není jejich život moc dobrý.....ne, že bych někomu nepřála život, ale my zdraví si těžko přestavíme, jaké to pro ně je....rozhodně bych si takové dítě raději nenechávala, kvůli sobě, i kvůli jemu

negativni... tehotenstvi melo byt ukonceno

nechápu matky, které tak učiní !!!

nejsem si jistá, jak bych reagovala v této situaci, záleží na konkrétním druhu postižení

nemůžu posoudit, nezažila jsem to..

Nenechala bych si ho, je to proti přírodě. V přírodě by stejně nepřežilo.

Není to optimální, ale vždy je třeba respektovat názor matky, která tím za dítě přijímá odpovědnost.

neponechala bych si ho

neponechat

neponechat, dát pryč

neponechávat

nesmysl, povinný potrat

Nesouhlasím.

Nevím

nezodpovědnost

nezodpovednost

Nezodpovědnost. Život mají těžký nejen rodiče a jejich rodina, ale i to dítě.

Nezvládla bych se postarat

Nutnost.. osud..

Odmítli jsme test. Test nepomůže léčit nemoc, může poškodit zdravé dítě. I postižené dítě je člověk.

odsudzujem rozhodnutie tejto ženy...je to hluposť.

Osobně bych se postižený narodit nechtěl, ale nemohu rozhodovat za dotyčné dítě... je to dilema.

osobně bych takové těhotenství ukončila, myslím, že ponechání si dítěte je nezodpovědné

podle rozhodnutí rodičů - ne každý je schopen situaci zvládnout

Pokud by se týkalo mého osobního rozhodnutí, v případě, že by se jednalo o stadium těhotenství, kdy ho lze ukončit, ukončila bych ho.

pokud je matka a rodina dostatečně poučena co je čeká a přesto "do toho jdou" tak před nimi smekám

Pokud je postižení plodu zjištěno již během těhotenství, zastávám názor, že takovýto plod by měl být odstaněn. Po narození je to trápení jak pro rodiče, tak i pro samotné dítě. A co s ním bude až rodiče umřou.

pokud se o něj budou rodiče starat ať si ho nechají

Ponechat si takové dítě je rozhodnutí problematické vzhledem k tomu, že nelze předem odhadnout míru postižení ani schopnosti a možnosti rodiny se o toto dítě postarat. Myslím, že většina rodičů, kteří volí odpověď ano, dítě si ponecháme, v budoucnosti trpce lituje. A to bez ohledu na to, zda to přiznají či ne.

Pozitivní

pozitivní

Pozitivni

preferuji interupci

Především to není postižené dítě, ale DÍTĚ s postižením. Pokud se jedná o druhé lidi, ať si dělají , co chtějí, je to jejich věc. Já sama bych si pravděpodobně své dítě nechala.

Respektuji rozhodnutí každého jedince, je to velice individuální. Neodsuzuji lidi, kteří si dítě neponechají.

Rozhodně nesouhlasím. Ti, kteří si dítě ponechají, si vůbec nedovedou představit co je čeká. Manželství se často rozpadají a o dítě se stará jen matka.

rozhodnutí je na rodičích,musí zvážit rizika např. úmrtí,náročná péče,finanční stránku...já bych na to srdíčko asi neměla,stejně tak by bylo velmi těžké,dát miminko pryč...nevím tuto situaci jsem řešit nemusela,takže nevím

Rozhodnutí je plně na rodičích, oni musí zvážit všechna pro a proti, jejich rodina bude nejvíce ovlivněna narozením dítěte s postižením. Velmi záleží na míře a druhu postižení. Nikdo z okolí by je neměl soudit za jejich rozhodnutí.

rozporuplný

sama bych se takto rozhodla a těhotenství bych kvůli tomu neukončovala, o postižené dítě bych se postarala doma

Souhlasím

spíše se přikláním k potratu

správné

To je individuální záležitost, nikomu bych nic neradila.

to je každého věc. také závažnost postižení může být velmi široká

to je na každé matce jak se rozhodne, ale bude to mít těžké a bez pomoci se neobejde

to je na matce

To je složitá otázka a je to vždy na dohodě obou partnerů. Já osobně bych byl pro si postižené dítě ponechat. Ve chvíli, kdy má například partnerka pocit, že by to v životě neustála, pak bych nechal volbu na ní.

to je strašně složitá situace

to je věc rodičů

to záleží na rozhodnutí rodičů, pokud si dítě nechají, tak budou muset řešit mnoho situací, na které asi nebudou připraveni a záleží na síle jejich osobností, jak to zvládnou

To záleži na spoustě okolnosti, jestli už ma rodina nějaké ditě, jestli žena díte bude vychovávat sama, jestli muž vydělává dostatečně dost aby se žena dostatečně mohla věnovat postiženému dítěti. Ucelený názor na věc nemám...

Tohle je strašně těžká otázka, člověk, který dítě čeká, si musí uvědomit, že už nebude žít svůj život, ale život druhého a otázkou je, jestli to postižený vůbec vnímá. Záleží na typu a hloubce postižení, ale hlavně na osobě, která má dítě porodit.

Toto je velmi složitá otázku. Můj názor na to je, že pokud si matka dítě nechá a umí se o něj postarat ( tím myslím, že na něj nekašle, ale věnuje mu většinu svého času), tak je to obdivuhodné a tato žena si tím vlastně mění celý svůj život z důvodu lásky k dítěti. Tyto rodiče velmi obdivuji a musí být opravdu silní.

toto nemohu objektivně posoudit, záleží na osobnosti matky, zdali tuto skutečnost dokáže přijmout

toto rozhodnutí je individuální.Také záleží na tom, zdali je rodina nebo nastávající matka věřící.

Toto záleží zcela na rozhodnutí každé matky (rodiny), nikdo nemá právo hodnotit rozhodnutí druhého člověka.

Úctyhodné

uff, dost drsná otázka, záleží na rozhodnutí každého rodiče, za mě ponechat.

ukončení těhotenství - vlastní zkušenost a udělala jsem dobře !!!!

v 99% případů jsem proti potratu, s vědomím, že péče o postižené dítě je mnohem náročnější než o zdravé

Velmi, velmi negativní. Společnost (myšleno skutečně společnost jako celek) se k problematice postižených osob neumí postavit správným způsobem a ve výsledku nedokáže zajistit kvalitní život nejen těmto lidem, ale i jejich nejbližšímu okolí. Moje zkušenost je taková, že i přes to, že se rodiče o své dítě pečlivě starají, musí překonávat nesmírný počet překážek, které jim klade jak stát, tak i hloupí, nevzdělaní lidé v okolí. Například otázkami, proč své dítě neléčí :))

Zalezi proste na cloveku,na situaci a mnoha dalsich faktorech. Je to individualni a podporuji kazde rozhodnuti. Sama totiz nevim,jak bych se v dane situaci rozhodla.

Záleželo by na míře a druhu postižení.

Záleží jen na rodičích, je to jejich volba. Když je někdo ochotný se starat o mentálně postižené dítě, dopřeje mu dostatek péče a vzdělání, ať si ho nechá.

Záleží na druhu a stupni postižení, ale zastávám názor, že těhotenství by mělo být přerušeno.

záleží na druhu postižení

Záleží na každém jedinci - pokud se rodina na to cítí, má k tomu třeba i náboženské důvody, proč ne.

Záleží na odvaze... Neodsuzovala bych ani v jednom případě a ani sama nevim, jak bych se rozhodla, být v takové situaci.

Záleží na stupni postižení a také na tom, zda je postižení pouze mentální, či kombinované.

Záleží v jaké míře... ale i když to musí být těžké a je to možná trochu nemorální zastávám ukončení těhotenství v těchto případech

že by rodičia nemali na to dieťa dostávať žiadne príspevky od štátu, ani žiadnu formu bezplatnej zdravotnej starostlivosti, v prípade, ak si dobrovolne nechajú postihnuté dieťa..

---

A co jiného můžou, pokud musí pracovat?!

ako keby sa ho teraz chceli zbaviť

asi neviděli jinou možnost, musí to být strašně těžké rozhodnutrí

blbost. jako k čemu to dítě maj, dítě chudák a až rodiče umřou bude ten člověk sám

další otázka, která nemá správnou odpověď, záleží na rodinné situaci a monostech. Ta mě neumisťovat.

Dobře, pokud vědí, že na to nemají (prostředky, finance, psychiku) Špatně, pokud by to byla rodina finančně dobře zajištěná, a umístili jej do ÚZ

Dokážu pochopit, že to v některých případech nelze řešit jinak. Setkávám se ale s vícero rodiči, kteří to řeší jinou cestou.

dokážu to pochopit a neodsuzuji, ale podle mě to není správná volba, postižené dítě může a má rodiče v mnohém naučit, vnímání postižení jako omezení a negativity je také dílem společnosti a strachu - "ježíš, vy budete mít postižené dítě, no to je hrůůůza"

Chápu

Chápu je

chápu je, ne každá rodina zvládne postižené dítě vychovat

Chápu to, ale asi bych to sama nedokázala udělat.

Chápu to, né každý takovou to situaci unese a je schopen zvládat vše co je k péči o takové dítě potřeba.

Chápu, že někteří rodiče nemají možnosti, prostředky, sílu ani odvahu se o postižené dítě starat

I zda záleží na stupni postižení, ale také na přístupu rodičů - zda mají zájem se s dítětem vídat, brát si ho domů na víkendy apod.

Jak jsem již psala, záleží na tom, jak velké postižení je.

jak jsem popsala v otázce 6., péče o mentálně postiženého je náročná a mnohdy i nákladná a nebo to jeden z rodičů prostě vzdá (většinou otec) a ten druhý to sám nezvládá....nedokážu posoudit, co je pro postiženého lepší

jako rodič si to nedovedu představit, nicméně kdo to na vlastní kůži nezažije, nemá právo nikoho soudit.

jako sobecké rozhodnutí

jde o životní volbu a pokud rodiče jsou přesvědčeni že péči o dítě nezvládnou, je to řešení nelehké životní situace - člověk který tuto volbu nemusel řešit se velice těžko může vcítit do situace rodičů, kteří se museli takto rozhodnout

je nutné posuzovat každý jednotlivý případ samostatně

je to jejich osobní věc a faktorů, které je donutí udělat toto závažné rozhodnutí je mnoho

Je to jejich volba, se kterou souhlasím.

Je to normální. Narodit se mi postižené dítě, udělám totéž.

Je to selhání.

je to správné

Je to správný a přirozený krok. Tito lidé "nám" nerozumím a jsem přesvědčena, že v určitém bodě svého života chtějí opustit hnízdo a být ve společnosti osob "svého druhu" (nemyšleno nijak hanlivě). Pokud se o osobu bude rodina i nadále zajímat, navštěvovat ho, trávit s ním určitý čas, pak je to naprosto ideální stav.

Je to svobodné právo volby, někdy může být ústavní zařízení lepší než nedostatek péče, týrání, nebo zneužívání. Ne každá rodina je natolik vyzrálá aby ustála a zvládla péči o osobu s mentálním postižením.

jeho rozhodnutí

Jejich volba

jen pokud je to nevyhnutelné(agresivita, sebeubližování...)

jsou určitě přijatelnější zařízení

Každý na to nemá sílu.Praktikoval jsem v USP a vím,že tam může být o takto postižené dobře postaráno.

když jinak nemůžou.............

Když už dali život jednomu utrápenému tvorovi, alespoň si tím nepokazí vlastní životy.

Když už to rodič nezvládá, tak od čeho jsou ústavy. Alespoň se o děti v ústavech dobře postarají. Já sama bych se nechtěla starat o postižené dítě.

kladně

měli s tímto problémem počítat

Mentálně postižený potřebuje péči. Takže musí být někdo, kdo má čas a energii o něho pečovat. Musí to být vyzrálá osobnost, která nemá problém s rozdělováním lásky a pozornosti mezi mentálně postiženého a případné další zdravé dítě. Kdysi jsem četla na internetu příběh maminky, která pečovala o dva postižené syny (jeden mentálně a jeden fyzicky) a měla také šikovnou, úspěšnou zdravou dceru. Ta v době přestupu do nové školy onemocněla schizofrenií. Ta matka o sobě mimochodem psala, že jejím koníčkem jsou ruční práce, kolik toho stihne a kolik toho vyrobila (každý potřebuje únik do vlastního světa a relaxovat, že?) Každý by samozřejmě schizofrenii nedostal, ale já si o tom myslím svoje.

mentální postižení představuje vždy zátěž pro rodiče/rodinu. V případě hluboké MR to asi jinak nejde. v případech lehčích forem lze docela dobře fungovat a v takovém případě je umístění do ústavní péče hlavně o vyhýbání se odpovědnosti. třeba individuálně posoudit :)

Mírně negativně

Moc se mi to nelíbí. Ale pro rodiče je to velká zátěž, a pro dítě je to asi dobré občas byt v ústavu kde není jediny postižený.

Musel bych znát konkrétní okolnosti. Někdy to je jediná cesta jak přežít, jindy to může být výraz nezodpovědnosti.

Myslím, že pokud s tím počítali během těhotenství, tak se na to měli připravit a pokud věděli, že to nezvládnou, měli těhotenství přerušit. Na druhou stranu to vnímám tak, že je pro dítě lepší být v ústavní péči, kde o něj bude postaráno, než u rodičů, kteří se k němu chovají s neuctou...

nedivím se

nedivím se, nevím, jestli bych to zvládla

Negativně

negativně

negativně

Někdy je to nutnost.

Někdy je to správné řešení, protože pokud míra postižení drtí rodinu a přináší matce, otci i dětem psychické problémy, případně pokud hrozí rozpad manželství, měl by stát pomoci.

Někdy je život složitý, pokud to nezvládají, pak je ústav asi ta lepší varianta.

nemám jim to za zlé, někteří rodiče to nejsou schopni psychicky zvládnout, doma je to náročné také organizačně a finančně, samozřejmě záleží na míře postižení dítěte

nemam nic proti, lepsi nez aby se obe strany trapili

nemělo by to být

nemohu posoudit, vždy se odvíjí od více faktorů

Nemusí to nutně znamenat, že se ho chtějí zbavit. Mohou tak konat ve chvíli, kdy vědí, že by se o takové dítě nedokázali postarat, pak je takové jednání projevem zodpovědnosti.

Nemůžu na to říct objektivní názor, v těchto zařízeních jsem měla nesčetněkrát praxi, vím, že je tam o ně poměrně dobře postaráno a často mají prostředky, které rodiče v prostředí domova dítěti poskytnou nemohou. Pokud ho pravidlně a často navštěvují nevidím na tom zas až tak nic hrozného. Jsou to rodiče, kteří třeba měli zdravé dítě, ale bohužel kvůli nějaké nehodě apod. je dítě odkázáno na každodenní pozornost ostatních. V tomto případě podle mě neviním rodiče naprosto z ničeho.

Neodsuzuji je za to. Péče o postiženou osobu je velmi náročná a ovlivňuje celou širší rodinu. Některé rodiny mají své důvody pro umístění dítěte, např. mají několik dalších dětí, neumí se o dítě postarat.. Zároveň stát pečující osoby nedostatečně podporuje a péče doma je finančně náročná.

Neodsuzuji to. I kdyby rodiče chtěli sebevíc, je tu spousta aspektů proč to chtě nechtě nejde. Finanční, psychická, sociální, fyzická i časová náročnost

neodsuzuji, chápu

nesouhlasím s tím, ale pokud by to rodiče sami nezvládli, chápu to

Nesouhlasím.

nevím

Nezodpovědné a hnusné

Nijak je neodsuzuji.

nijak, každého věc

Nikdo nema pravo soudit

Nikoho pro toto rozhodnutí neodsuzuji, záleží na míře postižení a situaci rodiny. Bez vlastní zkušenosti si teď myslím, že bych vlastní postižené dítě do ústavu neumístila. Ale vzhledem k náročnosti a dopadům na celou rodinu bych se třeba zachovala jinak. Nebo využila pomoci některých služeb jako jsou denní stacionáře.....těžko říct.

no je to pochopitelné

odpověď stejná, jako u otázky 6.

Opět je to plně v kompetenci rodičů a záleží na jejich rozhodnutí. Pokud tuto možnost mají a je to pro ně přijatelnější řešení, než si nechat dítě v péči, souhlasím.

opět je to záležitost rodičů, nikdo by je za to neměl odsuzovat

Opět záleží jaké důvody je k tomu vedou. Pokud je to např., že z důvodu již vysokého věku, či vlastních zdravotních problémů, je to pochopitelné.

opět, je to otázka na celou diplomovou práci na ne na jednu řádku. Dokážu to pochopit

plně ho chápu,není to jednoduché a také jde o stupeň mentálního postižení

plně to respektuji

podle stupně postižení

pokud bylo zjištěno až po narození-nevidím problém, pro umístění ANO

pokud jde o pobytové zařízení se stálým pobytem, vnímám to jako zbavení se rodičovských povinností - kdyby šlo o denní stacionář, může to být i k prospěchu jak postiženému (přijde do kolektivu dalších lidí, má nové podněty) tak rodině

Pokud je dítě mentálně postižené ve velké míře,tak je to asi nejlepší rozhodnutí

pokud je to částečně- to zn.jen přes den,poté si dítě berou domů-starají se o něj,víkendy,dovolené,svátky pokud natrvalo-s tím nesouhlasím viz.názor bod č.6 - neměli by si dítě pořizovat

Pokud matka již v těhotenství ví, že dítě bude postižené a nechá si jej, považuji to za určitou nezodpovědnost. Pokud se dítě narodí postižené aniž by tato možnost byla v těhotenství známa, nebo se dítě do tohoto stavu dostane až v době po narození, chápu ústavní péči jako pomoc. Ne vždy je možné se o závažně postižené dítě adekvátně postarat doma a chápu v tomto případě i matky, které nechtějí obětovat svůj život 24 hodinové péči o závažně postižené dítě bez naděje na zlepšení.

Pokud na to nemaji, je dobre, ze je tu tato moznost, lepsi v domove, nez u rodicu, kde by stradalo.

Pokud někdo sám nemá postižené dítě nemůže mluvit, tak že on by to nikdy neudělal, neodsuzuji takové rozhodnutí, není každý rodič stejně silný a pokud je mentální postižení velké do značné míry takovému rozhodnutí i rozumím.

Pokud není možnost se postrat o dítě doma neodsuzuji tyto rodiče.

pokud nezvládá péči je to jediné řešení

pokud nezvládají péči a se zařízením spolupracují, nevidím v tom problém, je potřeba dívat se na to individuálně, rozhodně to nejde paušalizovat

Pokud o tom nevěděli předem (v těhotenství) a nezvládli by to, je lepší dát dítě do prostředí, kde má šanci na lásku, hezké chování ...

pokud rodič péči o dítě nezvládá, např. z důvodu vysokého stupně postižení, nejsem proti

Pokud se jinak stará, navštěvuje a zajímá se, proč ne. Odborník je odborník a rodič je taky člověk a musí mít čas na práci a občas na sebe.

Pokud to věděli předem a nechali si ho tak v žádném případe a ani finanční pomoc od státu ale pokud to neděli nebo se to stalo v průběhu života tak ano

Pozitivně

pozitívne, je to prospesne pre obe strany.

pozitivně, odborná peče a odborný dohled je lepší pokud to rodiče nezvladají

Především vnímám to, že to není mentálně postižené dítě, ale dítě s mentálním postižením. A vnímám to jako jejich rozhodnutí. Každý má právo na rozhodnutí.

Rodiče neodsuzuji a chápu je.

Rozumím tomu, cítí, že nejsou schopni situaci zvládat.

Sama bych to dítěti nikdy neudělala, ale někteří rodiče třeba nezvládnou péči o dítě.

Smutné. Vůči dítěti nefer

Svým způsobem to chápu, život s mentálním postižením není dle mého plnohodnotným životem jak pro samotného postiženého, stejně tak pro rodiče

Take toto neodsuzuji. Neni to jednoducha pece a nemusi ji kazdy zvladnout.

tato možnost by měla být až na posledním místě

těžko soudit

To chce posuzovat případ od případu, ale pokud je dítě v ústavu tak by rodiče pořád měli fungovat jako rodiče.

to je tezky... chapu ze to dite rodice nechteji ale prave z toho duvodu by se tyto deti nemely rodit aby je pak nikdo nemusel vychovavat misto rodicu

To je těžký

to už je lepší ten potrat

To záleží, zda je to natrvalo či přechodně. Nicméně to nehodnotím negativně. Ne každý má na to, aby takovou zátěž v životě unesl. Co se týče přechodného umístění, myslím, že má opravdu každý nárok na to, si odpočinout. V takové životní situaci kór.

toto nemohu posoudit - sama nevím, jak bych se zachovala, ale rozhodně to neodsuzuji

V některých případech je ústavní péče jedinou možnou volbou - opět je to individuální a pro dítě mnohdy lepší řešení, než vyrůstat ve své rodině (např. když se rodiče o dítě nestarají, nemají čas a nemohou dát dítěti potřebnou péči apod.). Pokud to alespoň trochu jde, jsem pro nechat dítě vyrůstat doma.

v ústavných zariadeniach je o takéto deti profesionálne postarané..

v žádném případě je neodsuzuji

věc jejich a dítěte, nejsem tu proto abych je kritizoval

Viz předcházející odpověď. Pokud biologičtí rodiče nezvládají péči, bude dítěti lépe v náhradní péči. Samozřejmě ústavní péče by měla být až tou poslední instancí.

Záleží na konkrétním případu.

Záleží na okolnostech - pokud se dítěte vzdají ze sobeckých pohnutek, beru to jinak, než pokud to udělají ve snaze zajistit mu co nejlepší možnou péči.

záleží na okolnostech - úplnost rodiny, sociální zázemí, náročnost péče...

záleží na okolnostech, neodsuzuji nikoho , každá situace je jiná

záleží na okolnostech, zda věděli, že dítě bude postižené atd..

Záleží na postižení - někdy je tak rozsáhlé, že i přes snahu rodiny, to nejde tak snadno. Nikoho bych neodsuzovala - je to mnoho faktorů.

záleží na situaci

Záleží na situaci, je jasné, že pokud musí oba pracovat a dítě potřebuje neustálou péči a rodina si nemůže dovolit ošetřovatelku, tak ústavní péče může být pro dítě lepší.

záleží na stupni postižení

závisí na typu postižení

---

ano i ne :-) myslím si, že myšlenka integrace je velice dobrá a přínosná, ovšem naše školství na takový krok není ještě plně připraveno a integrace by bohužel mohla mít opačný dopad

Ano, výborná cesta k integraci i změně pohledu na toto postižení.

Asi omezení,protože postižené dítě potřebuje mnohem větší pozornost.

Bezesporu není správné oddělovat mentálně postižené od zbytku společnosti, na druhou stranu však ve školách takové děti mohou komplikovat výuku. Upřímně řečeno, nemyslím si, že by to bylo správné. Děti se musí teprve učit ohleduplnosti, většina z nich dokáže být velice krutá.

Dobrý

dobrý nápad, ale aby nebyl obětí šikany

Hloupost. Mentálně postižení nebudou nikdy schopni zvládat pracovní tempo jako zdravé děti.

individuálně řešit

Integrace je fajn, ale měla by být zavedena zkušební doba. Pokud je dítě neschopno školní docházky a je skoro nemožné úspěšné zaškolení, ale přesto je integrováno a vznikají tím problémy nejen pro učitele, ale pro celý zbytek třídy, nemělo by se všecko svádět na špatnou metodiku učitelky ale mělo by se popřemýšlet, kdo všecko se dá doopravdy bezproblémově integrovat tak, aby to neznevýhodňovalo i zbytek třídy. Tohle je v zákoně prostě úplně špatně ošetřeno.

Jak kdy

jde o typ postižení a jeho míru - spíše bych byla pro zařazování mentálně postižených dětí do zájmových a volnočasových aktivit, v nichž by se mohly stýkat se zdravými dětmi, než přímo o jejich integraci do školského zařízení, kde by mentálně postižený mohl mít potíže s tempem a obsahem výuky - a při přizpůsobení by zase zbytek třídy posléze nebyl "konkurenceschopný" při testech a přijímacích zkouškách

je pozitivní

Je to prinosne jak pro zdrave tak postizene deti, je potreba jim vysvetlit, ze postizeni lide jsou stejne cenni jak zdrave deti.

Je to skvělé.

je to sporné podle mě je to důležité, aby se děti vzájemně neoddělovali, způsobuje to pak nepochopení jednotlivých stran a oddělení od něčeho, co je vnímáno jako špatné (postižené děti), nicméně pokud inteligenčně na třídu nemají, je to trápení jak pro učitele, tak pro postiženého žáka, který nestíhá a o to víc je vyčleňován, navíc může jako "brzda" způsobovat proti sobě nevoli žáků, pokud jsou starší a nejsou vedeni k tomu, že mu mají pomáhat řešení vidím v propojení několika neutrálních předmětů - např. tělocvik, zpěv, výtvarná výchova

je to správné

je to špatně- na postiženého jsou kladeny vyšší nároky, které nezvládá a pokud je mu věnována zvláštní pozornost, tak to zase ,,ubírá"čas věnovat se těm ostatním...nehledě na to, že děti berou svět jinak než dospělí a často se takovým dětem posmívají nebo dokonce šikanují

Je-li to v konkrétním případě vhodné, kladný.

jsem pro

Jsem pro integraci těchto dětí mezi děti "zdravé", vzájemný kontakt a začlenění je prospěšný nejen pro rozvoj nemocných dětí, ale i pro děti zdravé, co se týká pochopení, tolerance, pomoci druhému.

jsem pro, přínosné jak pro děti s postižením tak pro děti zdravé. Postižené děti jsou součástí naší společnosti a nevidím důvod aby byli vzdělávány v rámci možností, které jim dovolí rozsah jejich postižení

jsou to mentálně postižené děti,proto by měli mít svoje zařízení,které by vyhovovalo takovým dětem(bezbariérové,specializované učitele,jiná náplň učení...atd)

K tomuto nejsem dostatečně kompetentní sdělit odborné stanovisko. Osobně toto vnímám jako vstřícný postoj v rámci integrace: aby byla integrace úspěšná, je třeba pro toto vytvořit dostatečné podmínky (inkluze). Na stranu druhou je to pro "zdravé" děti výborné pro rozvoj tolerance a empatie.

Kladný

Máme vlastní negativní zkušenost. nemyslím, že by to přineslo postiženému dítěti něco pozitivního, je tam vyčleněno z kolektivu, spolužáci o něj nestojí, protože jim duševně nestačí.

Měli by mít pouze svá vlastní školská zařízení a neobtěžovat normální děti.

měli by mít tu možnost to zkusit

mentálně postižené dítě má mít zvláštní péči, nepatří na rozdíl od tělesně postižených dětí mezi tzv. "zdravé děti"

musíme si už konečně říci, co se od školy očekává. jestliže očekáváme od školy, že její absolvent zvládne stanovená kritéria, pak ten, který jich nedosáhne, by v té škole neměl být. pokud si však řekneme, že úkolem školy je poskytnout takovou úroveň vzdělání, které je v daném věku jedinec schopen obsáhnout, pak nevidím důvod, proč by mentálně postižený nemohl v takové škole být. ono to nakonec bude kombinace obojího, ale nějaká (neostrá) hranice bude existovat vždy, tedy vždy bude hranice, pod kterou už je vhodnější jak pro jedince, tak pro společnost (zbytek třídy), když v té škole nebude. inkluze je přeci o OBOUSTRANNÉ výhodnosti, ne o integraci za každou cenu, tedy budeme tě integrovat, ať chceš nebo ne :)

Myslím si, že záleží na stupni a formě mentálního postižení. Do určité míry je to pozitivní přístup.

myslím, že je správné, tedy za předpokladu, že je postižené dítě alespoň částečně schopné s ostatními dětmi komunikovat a být (ač třeba trochu pomalejším) členem party. pro zdravé děti je to obrovské pozitivum do dalšího života

myslím, že je to v pořádku

Myslím, že pokud je mentální postižení v takové míře, že dítě zvládá kolektiv a i učivo, tak proč by nemohlo být mezi zdravými dětmi.

Myslím, že pro postižené dítě je to spíše nevýhoda než výhoda. Potřebuje více péče, pomoci, leckdy jiný přístup a k tomu je potřeba i jiné vzdělání pedagoga či vychovatele než u zdravých dětí. Ve školském zařízení pro zdravé děti by mu mohly tyto věci chybět. Zdravé děti navíc umějí být zlé a hrozí, že některé by se mohly handicapovanému spolužákovi posmívat.

Na jednej strane je pozitivne to, ze zdrave deti si uvedomia existenciu aj niecoho takehoto, ale moze ich to brzdit a zle ovplyvnit, ak budu povazovat pribrzdenost za niečo normalne.

Na tohle bohužel nejsem schopen odpovědět, poněvadž jsem se s tím nikdy nesetkal. Nicméně, když by to bylo s asistenty, pak si nemyslím, že by to byl problém. Naopak u ostatních (zdravých) dětí by to mohlo mít skvělý socializační efekt.

Ne moc pozitivně.

ne všechny školy jsou k tomu přizpůsobené...měli by být umístěny odděleně

ne vždy je to rozumné, mnohdy se neberou ohledy na většinovou populaci, na druhou stranu se dokáží zdravé děti dívat na svět jinýma očima od dětství

Negativně

Negativní

negativní

Negativní (mám vlastní zkušenost).

nejsem zastánce mentálně postižené zařazovat do ZŠ mezi zdravé děti z hlediska výuky,pouze MŠ

nemělo by to být, zdravé děti můžou ublížit

není to dobré ani pro zdravé děti ani pro ty postižené, ty budou vždy kolektivem zdravých nějak znevýhodňovýny

není to nejlepší nápad

Nesmysl

nesmysl, nikomu to neprospěje

nesouhlas, myslím že opravdu potřebují zvýšenou péči

Nesouhlasím, možná by to mentálně postiženým dětem pomohlo, ale mnohem více by to uškodilo zdravým dětem, například kvůli zpomalení výuky.

Nesouhlasím.

Nesouhlasím.Děti jsou velmi upřímné.Není to prospěšné ani jedné straně

neumím úplně hodnotit ale asi by mělo mít mentálně postižené dítě individuální péči a přístup

Nevadí mi to, alespoň budou mít zdravé děti možnost vytvořit si názor na základě zkušeností.

nevhodné - nemůže stíhat, bude stresované

nevím, zda dítě s postižením si dokáže najít mezi zdravými dětmi kamaráda, zdravé děti to může naučit toleranci

nevím,zase jde o stupeň mentálního postižení,ale určitě bych doporučila začlenění mezi tzv. zdravé děti

nic proti tomu nemám , zdravé děti by měli poznat i ty nemocné.

nieje to dobré mali by chodiť inam

no podle toho jak moc ovlivňují výuku ... jestli se na rychlosti výuky a věování ostatním dětem nic nezmenilo tak je to v pohodě

No to se mi nelíbí.

Opět bych se zaměřila na míru postižení a schopnosti daného dítěte. Pokud by to výrazným způsobem neovlivnilo běžný chod výuky ve třídě, proč ne.

Opět záleží na míře a druhu postižení. Pro "zdravé" děti může být zapojení postiženého dítěte velkým přínosem do budoucna - naučí je toleranci, empatii, vzájemné výpomoci aj.

Opět záleží na stupni postižení - u nižšího stupně, proč ne. U těžšího to asi nemá velký smysl - např. na ZŠ SŠ.

podle stupně postižení

Pokud bude mít postižené dítě svého asistenta, a učitel bude umět komunikovat s celou třídou i s takovým dítětem, potom je to výborná zkušenost pro všechny zúčastněné.

Pokud jde o lehké mentální postižení nebo o díte s Downovým syndromem, které je na tom dobře, nemusí to být problém. Hodně záleží na formě postižení, jeho stupeň nebo případně kombinaci s jiným postižením. Myslím, že u MP hodně záleží na konkrétní situaci.

Pokud jde o lehké postižení nevidím problém. Pokud dítě potřebuje specializovanou péči, měla by mu být poskytnuta v jiném zařízení.

Pokud je ditě mentálně schopně zvládat výuku se zdravími dětmi, nevidím na to nic špatného

pokud je stupeň postižení nízký - nevidím v tom problém. samozřejmě to nebude jednoduché, dítě bude potřebovat asistenta pedagoga či osobního asistenta

Pokud jsou po rozumové stránce v pořádku, tak proč ne.

pokud má lehké postižení, není to s asistentem problém ..děti s těžším postižením to mohou mít složitější, ty podle mě patří do speciální školy

Pokud to dítě zvládne, ať chodí do školy ke zdravím dětem, pokud je postižení silnější, mělo by navštěvovat specializované školy

Pokud to jejich inteligence a stav dovolí nemám s tím problém.

postižené děti mají tendenci vyrušovat při výuce.Mají nekontrolovatelné a hlasité projevy.

považuji to za nevhodné a nedělala bycho to, ty zdravé to dál neposune a ty nemocné už vůbec ne

Pozitivní

pozitivní, samozřejmě záleží na míře postižení

Pozitivní. Děti se naučí hendikepované vnímat stejně jako ostatní a nebudou je přehlížet a považovat za něco zvláštního.

Právě ve škole jsem se s podobným postižením setkal. Nebylo to vždy bez problémů (slabší prospěch postiženého, výsměch z řad ostatních spolužáků), ale s trochou dobré vůle to šlo i za socialismu, proč by to nemohlo fungovat nyní?

prinasi to vic negativ detem zdravym nez pozitiv detem postizenym a ja bych svoje zdrave dite do tridy s mentalne postizenym posilat nechtela

pro maximální integraci všech (s jakkoliv vysokou mírou postižení) nejsem, menší počet méně postižených dětí ve třídě je podle mne zvládnutelný a přínosný pro všechny zúčastněné

proč ne

proč ne?

Proč ne..?? Pokud jim ale ty zdravé děti neubližují.!!

Rozhodně ano, s asistenty.

souhlas

souhlasím pokud je to možné

souhlasím, ale taktéž za určitých podmínek

souhlasím, děti se naučí vnímat postižené jako součást společnosti a pomáhat jim, postiženým se zase lépe funguje v normálním světě

souhlasím, s potřebnou podporou a asistencí je to dobře

Spíše jsem proti. Samozřejmě záleží o jaký druh postižení se jedná. Vím třeba o případu lehké formy autismu, kdy se dívka velice dobře začlenila, učitelka s ní umí pracovat a spolužáci ji respektují. Obecně si myslím, že pomalejší a méně chápavé děti by se měly vyučovat zvlášť. Dnes je však jiný trend, ve třídě je běžně několik disgrafiků, diskalkuliků, hyperaktivních dětí atd a co si má chudák učitelka s tím počít, jak se každému individuálně věnovat, to je v kanceláři sedícím metodikům jedno.

správná cesta

Tak na umisťování dětí s mentálním postižením, pokud tedy mluvíme o edukačním procesu, používejme raději vhodnější termín dítě, žák, student se speciálními vzdělávacími potřebami, hodnotím ze své dlouholeté praxe veskrze pozitivně.

Tak toto podporuji a jen schvaluji.

To ty tvory chcete takhle mučit? Jako sociální experiment - se sledováním, kdo se k šikaně připojí a kdo ne, dejme tomu. Ale nějak hromadně? To bych jim neudělal ani já, necitlivý cynik.

Tohle mi přijde skvělé, děti by se s tímto měly setkávat od dětství, aby se k těmto dětem uměly chovat.

Tohle se mi nelíbí,protože zdravé děti by měly tendenci postiženému ubližovat.

Toto bych hodnotila dle míry postižení dítěte. Osobně bych ale i pro lehké formy postižení volila raději menší školy s individuálnějším přístupem, čistě pro dobro dítěte.

v pořádku, pokud to zvládají a prospívá jim to, ano

v zásadě s nim souhlasím, podle síly postižení

v žádném pripade

Velmi zapeklitá otázka. Záleží to na typu postižení. V určitých případech je to dobrý krok, v jiných špatný. Nelze generalizovat.

všemi deseti pro

Záleží na druhu a míře postižení, ale spíše mi to přijde nevhodné

Záleží na druhu a míře postižení.

Záleží na míře a druhu postižení

záleží na míře postižení, někdy to asi může být na škodu

záleží na míře postižení, v případě, že dítě s pomocí asistenta výuku zvládne určitě bych tuto možnost volila

Záleží na míře postižení. Lehké mentální postižení bez agresivních projevů je možné integrovat, ale věc je velmi individuální.

Záleží na postiženi a situaci

Záleží na rozsahu postižení. Děti s lehčím postižením určitě ano. V době propagace inkluzivního vzdělávání, je to sice krok dobrým směrem, nicméně představuje obrovské omezení pro pedagoga i zdravý kolektiv. Zároveň nedostatečná osvěta, jak mezi veřejností, tak mezi dětmi, riziko nepřijetí dítěte do kolektivu, šikany... Aby to plně fungovalo, je to ještě běh na dlouhou trať.

záleží na stupni a druhu MP, ale jsem spíše zastáncem

záleží na stupni a charakteru postižení

Záleží na stupni mentálního postižení, pokud se jedná o lehčí stupně mentálního postižení, nevidím v tom problém

záleží na stupni postižení, jestli to nějak ovlivňuje (zpomaluje) výuku ostatních dětí

Záleží na typu postižení. Jinak to vítám.

Záleží na typu postižení. Pro postižené děti to je určitě přínosem, pro ty zdravé částečně taky. Když už nic, tak se naučí, že není postižení jako postižení a nemůžou za to.

záleží na úrovni mentálního postižení. Záleží, jak moc by to brzdilo výuku.

záleží na úrovni postižení, myslím, že těžce mentálně postižené děti, u kterých je velký rozdíl (ve schopnostech se učit apod.) od ostatních dětí ani běžné školy nenavštěvují.

závisí na typu postižení

Závisí od druhu a míry postižení a také od možností školy poskytnout takovému dítěti asistenci.

zlé rozhodnutie.. či už pre to postihnuté dieťa alebo pre zdravé deti..

že se vrací zdravý rozum

Napadne mě, že je fajn pokud mohou být spolu a nemusí být dítě někde zavřeno v ústavu. Nadruhou stranu vím že mají složitý život.

---

,,klobouk dolů"před rodičema,kdo něco podobného nezažil,nemůže si,dle mého názoru,udělat správný úsudek

Cítím lítost i obdiv vůči takové rodině. A jsem šťastná, že mám zdravé děti.

cítím lítost, zároveň obdiv.

cítím pýchu - že si rodiče dítě ponechali, přijali ho takové jaké je a dělají pro něj maximum

držím jim palce, aby to dobře zvládali (oni, dítě, okolí)

Frajeři, že to zvládají.

Chudáci

chudáci

Chudáci

chudáci

Chudáci (vsichni)

Chudáci rodiče,ale je pěkné když se o dítě starají.

chudák dítě

Chudák dítě a chudáci rodiče. Ani jedna strana to nebude mít v budoucnu jednoduché. V případě, že už během těhotenství byla nějaká porucha zjištěna, co je vedlo takovéto dítě si nechat.

Chudák rodič.

Jaj chudák

Jak to vše zvládají? Mají ještě zdravé děti? Zvládá to celá rodina společně? Zapojuje se do péče otec? pro každou rodinu je to velká zkouška, zátěž a jedinečná zkušenost, ze které mohou všichni čerpat.

Jak to zvládají a kde berou tu silu .

Je krásné, že se dítěte nevzdali a fandím jim. I když to musí být někdy velice těžké, věřím, že úsměv a radost dítěte jim pomůže na těžší chvíle zapomenout.

je mi jich líto

je mi jich líto

Je mi jich líto, ale je to jejich blbost, že si ho nechali

Je mi jich líto.

je mi líto rodičů

je to kruté, ale napadne mě, že bych takové dítě nechtěla a nedokázala se o něj postarat

Jestli se nemohli rozhodnout jinak.

jsem ráda, že jsou spolu jako rodina, že jsou venku mezi lidmi a vidím to ráda :-)

jsem ráda, že nejsem na jejich místě

Jsou stateční a skvělí.

Jsou to hrdinove.

Klobouk dolů, držím vám palce, nevím, jestli bych vaši situaci sám zvládl.

lítost

Lítost

lítost

lítost a obdiv

lítost dítěte

lítost, obdiv

lituji rodiče i dítě

Má štěstí že se o něj někdo stará

mají dítě s handicapem a starosti na celý život

mají mou podporu, obdivuji jejich snahu, ale je to jejich volba.

Mají to těžké.

mě osobně to nepřekvapuje vzhledem k mému zaměstnání, ale oceňuji je

Možná to bude vypadat jako pitomost, ale modlím se za ně.

musí to mít hodně těžký

napada me mnoho otazek a hlvne obdiv

Napadne mne, že je skvělé, že své dítě neumístili do speciálního zařízení.

Naprosto nic. Beru to jako součást života

Naprosto nic. Možná obdiv.

náročná péče o dítě

nechtěla bych být na jejich místě

Nejčastěji empatie vzhledem k náročnosti péče o takové dítě.

Neměli na to, dát ho pryč a teď kvůli tomu trpí.

Nenapada me nic. Ale maji muj obdiv.

Neřeším to.

neštěstí

Neštěstí...

neviem momentálne

nevnímám to

nic

Nic

nic

nic

nic

Nic jsou to také lidé.

Nic špatného, jen že musi nést svůj kříž.

Nic zvláštního

nic zvláštního

Nic zvláštního, v praktické škole, kam chodí syn, jich denně potkávám spoustu.

nic-neřeším to - dítě jako každé jiné

Nic, beru to vzhledem ke své práci jako normální.

nic, jejich život

nic, mám chuť se na něj usmát

nic, nerozlišuji děti

Nic, rodina jako každá jiná

nič pozitívne

obdiv

Obdiv a zároveň soucit..

Obdiv, úcta.

obdivuji

obdivuji je

obdivuji je

obdivuji je

Obdivuji je a oceňuji, že neumístili dítě do zařízení, vzhledem k tomu, jak náročná je péče. Zároveň je mi líto, že se na ně okolní lidé dívají zvláštně.

Obdivuji je, ale zároveň lituji

Obdivuji rodiče a dítěte mi je hrozně líto

Obětování se.

obrovská úcta k rodičům

Obrovskou pokoru. Jen člověk, který toto osobně poznal, tak může hodnotit, jak je to pro všechny náročné.

Obrovský obdiv, zároveň soucit a lítost a zároveň "díky Bohu, že jsou mé děti zdravé", není nic důležitějšího.

Oceňuji to. Většinou to znamená, že se mu plně obětují a vůbec nemyslí na sebe.

Otroci.. bohužel.

Pokud pominu nevhodnou terminologii, nenapadne mě asi nic zvláštního.

primárně nic - normální rodina, sekundárně to, že jsou hodni respektu

přemýšlím o tom, jaký má druh a stupeň postižení, jaké jsou možnosti a jakou 'oběť' museli rodiče podstoupit

Přemýšlím, co bylo příčinou takového postižení.

rodič s dítětem, co na tom

smekám, je to silný člověk, který zvládne neskutečné

Soustrast

To je fajn, že jsou spolu, že to zvládají.

úcta

Úděl, osud, více práce, komplikace

Určitě možná Dg.

velmi náročná 24 hodinová péče.

Většinou nic. Ale pokud něco, tak lítost a obdiv k jejich bezpodmínečné rodičovské lásce.

Vidím je každý den doma a napadá mě, že by zasloužili medaili a státní vyznamenání :)

vtipy

vzpomenu si na bývelé zaměstnání

zda byla nebo nebyla možnost, aby se toto dítě narodilo, pokud nebylo toto postižení následkem chybně vedeného porodu

ze matka mela jit na potrat a ze jim ten zivot nezavidim ale asi je to jejich volba

Ze to musí byt náročné a vycerpavajici

Že asi nemají zrovna jednoduchý život, důležité je jestli jsou i přesto šťastní.

Že by zasloužil medaili.

Že jde o rodiče, kterí mají obrovskou sílu a smekám předd nimi.

Že je obdivuji za to, že se snaží a sžijí se svou životní situací.

že je to dnešní svatý

Že je to smůla.

že jsou možná bohatší jinak, možná našli svoje štěstí a svoji lásku

Že musí být ohromně silní.

že musí zvládat náročnou situaci

Že si vylosovali špatné číslo.

že to jsou stateční lidé

že to mají těžký

Že to mají v životě složitější než-li ostatní rodiče a velmi jejich statečnost obdivuji.

---

...

ano

ano to je v pořádku

Bohužel je málo organizací, které je zaměstnají.

Dobře

dobře, snaží se žít co nejnormálnější život

hm aspon je snaha ich vyuziť.

chyba

instituce se snaží takovýmto lidem pomoci, ne vždy k tomu ale mají dostatek prostředků

Jak kdy

jakékoli začleňování takových osob do společnosti je v pořádku.

jako dobré a prospěšné pro společnost i ty postižené

Jako pokrokové.

jako pozitivní

Jako pozitivní

Jde to pomalu ale je vidět pokrok. Samozřejmě ta tendence je správná.

je mi to jedno

je to bráno asi jako pokrok, záleží asi na míře postižení a na druhu práce/školy

Je to dobre. Ale trochu Sysifovska prace.

Je to fajn. Někdy ale až přehnané.

je to jedině v pořádku, jsou to většinou hodní a obětaví lidé s potřebou být užitečný

Je to nesmysl

Je to špatné. Obtěžují a zdržují normální lidi

Jednoznačně pozitivně. Negativně vnímám pouze přístup státu, současnou legislativu a to, že této práci se věnují pouze nenapravitelní altruisté, kterým stát hází klacky pod nohy!

jsem pro

Jsem pro

jsem za to ráda, takže pohoda

Jsou to lidé jako každý jiný, proč by neměli mít stejné možnosti (samozřejmě s ohledem na jejich zdravotní stav).

každý má svoje místo Ano souhlasím

Kladně

Kladně

kladně

konečně jde společnost správným směrem

líbí se mi to

mali by byť niekde v zariadení

Myslím si, že v ČR se nám to daří dobře. Existuje mnoho dobrých vzdělávacích ústavu, kde je o děti dobře postaráno.

Myslím si,že začleňování jde pomalu ale jistě kupředu. Pomocné dílny,speciální třídy,...

Myslím že dnes maji stejne moznosti jako zdravi lide, samozrejme v rozumnem pomeru k jejich postizeni.

Myslím, že je dobře o takových tendencích mluvit a planovat je, ale mělo by se vycházet z individuálních potřeb konkrétních mentálně postižených.

Myslím, že jsou vytvářeny dobré podmínky pro začlenění lidiček do "běžného" života.

Myslím, že se to zlepšuje, různými projekty, které je zapojují do spousty nových aktivit.

nedostatečné

Negativně

Negativně. Ne všichni se dají integrovat do společnosti.

nejsem proti,i tito lidé mají plné právo na své uplatnění v rámci svých možností

nemaji to v tomto state lehke

Nemám na to vyhraněný názor.

nemám názor

nemohu posoudit

neumím posoudit

nevadí mi to

Nevadí mi.

Nevadí mi.

nevím

nijak to nepociťuji

nikdy se člověk zdravý nemůže srovnávat v učení,v práci s člověkem mentálně postiženým dříve existovala pro postižené "drutěva" a domnívám se,že i dnes jsou takové podobné organizace,které tito lidi zaměstnávají

No,nejsem si uplne jista,zda se pro ne dela opravdu maximum.

normálka, co jiného...

Odděleně od zdravých asi ano, pokud nejsou nebepeční.

podle stupně postižení - když to jde proč ne

pokud je to práce, která je pro ně vhodná, nejsem proti

Pokud něco zvládnou a nejsou přitom nebezpeční, tak proč ne.

Pokud neohrožují své okolí ( výbuchy agresivity, nesoustředěnost v dopravě, bezpečnost práce) tak s tím nemám problém.

Pokud to lze, je to jedině dobře.

pokud to stupeň postižení dovoluje, tak proč je nezačlenovat

Pokud to takovým lidem dělá dobře, pak tyto tendence plně podporuji. V případě poruch, kdy ale cizí lidé a prostředí postiženého stresují jsem spíše pro, aby mu byly vytvořeny podmínky pro klidný a uvolněný život v okruhu známých lidí.

Postižení může mít různou souhlasím s tímto trendem, jsem proti vyčleňování postižených jedinců mimo "zdravou" společnost.

Postižení si osvojí určité návyky a pocitují určitou formu integrity a důležitosti.

potřebné, avšak problematické

pozitivně

pozitivně

pozitivně

pozitivně

pozitivně

pozitivně

Pozitivne

Pozitivně

pozitivně, ale bohužel i s mírnou obavou

pozitivně, je dobře, že mohou prožívat plný život v rámci svých možností

pozitivně, ovšem odmítám direktivní začleňování pomocí tvrdých kvót pro zaměstnavatele apod.

pozitivně, pokud je to vhodné pro postiženého jedince a zvládá to

Pozitivně, určitě chtějí žít život jako my, pokud je to jen možné.

Pozitivně.

Pozitivně. Postiženým pomáhá začlenění do prac. komunity někdy více než medikamenty.

Pozitivně. Je znát velký posun.

pro někoho je to dobré, ale nutno posuzovat individuálně

proč ne, jsou to také lidé

rozhodne by som ich nezačleňoval.. mám s takýmito ľuďmi zlé skúsenosti..

Rozhodně správný krok, byťje transformace v některých případech šablonovitá.

souhlasím

souhlasím

Souhlasím s tím - jedinci s lehkým MP nemívají problémy v každodenních situacích, proto tedy nevidím problém, aby byli začleňováni do vhodné pracovní společnosti

správné!

státní dotace na zaměstnání takového člověka jsou slušný ... lepší jim platit dotace než celý život

Takovéto začleňování vnímám pozitivně, ale myslím, že někteří spoluobčané na to nejsou připraveni.

taky se mohou uplatnit,nevidím v tom problém,naopak,vadí mi,že je společnost strká na jinou kolej

Tělesně postižení ano, mentálně ne.

Trend jako takový je dobrý, ne vždy správně uskutečňován. Má-li člověk s postižením předpoklady k zapojení do procesu vzdělávání a práce, tak v rámci svých možností by měl dostat šanci.

tyto tendence jsou často hloupé. začleňování má určitě smysl, pokud jsou splněny alespoň tyto dvě podmínky: - jedinec to chce, tedy opravdu to chce, nikoli proto, protože "jsou" takové tendence - práce tohoto člověka musí, alespoň po nějaké době, přinášet reálný prospěch. tím nemyslím práci, jejíž jediný reálný přínos jsou získané dotace. taková práce je pak vlastně podvodem jak na společnosti, tak na jedinci samém - on si myslí, že pracuje, je zapojen a přináší užutek, ale skutečnost je vlatně jiná - jeho pracovní místo je dotované a je to pouze hra na práci a zapojení Na takovou hru máme třeba centra denních služeb, ale povšimni si, že za služby těchto center se, byť symbolicky, platí. Je to hra na práci, hra. Ale hra je důležitá ve vývoji, že, tak proč ne. Jen se netvařme, že je to skutečnost. Nevytvářejme falešnou realitu.

Určitě ano.

určitě je to správná cesta lidi s posižením se nsažit co nejvíc zapojit do normálního života, nakolik jim to jejich handicap umožní.

určitě pozitivně

uričtě s ním souhlasím, je dobře, že existují chráněné dílny, neziskové organizace apod. které pomáhají s hledáním práce a podporují tyto občany

V dnešní době nelze mentálně postižené jedince separovat od společnosti a ani by být separováni neměli. Jak vzdělání, tak v pracovní prostředí by ale mělo být uzpůsobeno k pohodlí postižených i zdravých jedinců.

v dospělosti to beru takhle by to mělo být

V oblastech pracovního uplatnění se mi zdá, že se zlepšujeme, začínám stále více objevovat různé pracoviště, kde mentálně postižení pracují. Co se vzdělání týče nemůžu říct, zas tak hodně do toho nevidím, ale tak okrajově si myslím, že ve vzdělávání mentálně postižených jedinců máme velké mezery.

V pohode

Velice pozitivně. Pouze co se týče vzdělávání, měla bych jisté obavy - viz výše.

velmi dobré a prospěšné pro všechny

Velmi pozitivně a vždy, když například někoho takového potkám, ať na místě obsluhy nebo například úklidu, mám z toho radost a trochu mě to i rozesměje (dožene k pousmání). Je radost vidět toto chodící štěstí, které rozdává radost okolí.

Velmi pozitivně. Věřím, že za pár generací to bude naprosto přirozený stav.

víc pozornosti věnujme nadaným

Viz výše - nápad fajn, ale není realizovatelný u všech a všude.

Vnímám toto velice dobře!!

vše se odvíjí od stupně postižení.

všemi deseti pro

vzdělávání - specializované školy pro mentálně postižené,uplatnění v práci dle závažnosti mentálního postižení jsem pro ano.

začleňování lidí s mentálním postižením vnímám pozitivně. Mám z toho radost, z každého postupu k samostatnosti.

Začlěńování se pomalu zlepšuje. Bohužel je velký problém s financováním těchto oblastí

Záleží na stupni mentálního postižení, ale vmínám to spíš jako přínost pro samotného člověka s tímto postižením

záleží na tipu postižení

Zaměstnávání mentálně postižených je projevem posunu k lepšímu v této situaci, nicméně vzdělávání obecně by mělo být uzpůsobené potřebám žáků, studentů. Stávající systém vzdělávání v ČR je nefunkční.

Zasraní sluníčkáři a pravdoláskáři

ze je to umela aktivita bez vetsiho uzitku a s velice vysokymi naklady pricemz ty penize mohly byt pouzity lepe jinde

Znám případ mentálně postižené. Nyní pracuje ve firmě, která zaměstnává hlavně postižené a je tam šťastná. Dříve pracovala jinde, tam jí nadávali, že je pomalá. Bohužel firmy se snaží zaměstnat držitele ZTP, aby nemuseli platit povinný odvod, ale o ty lidi jim nejde. A pak jsou nezaměstnaní, kteří nemají průkaz ZTP a firma je nepřijme, protože místo je vyčleněno pro ZTP, jejich známí třeba v té firmě pracují a mají mít trpělivost s tímto pomalejším pracovníkem.

---

Ak by neboli problemovi tak mi je to jedno ale nechcem sa s nimi stretnut.

Asi by záleželo jak by se chovali, zda vůbec jsou schopni tam sami bydlet a případně, pokud by byla patrná potřeba, s nimi řešit nějakou pomoc/podporu.

asi jim někdo musí pomoci

bez intenzivní podpory terapeuta rozporuplně

bez problémů

bez problémů - je to občan jako kterýkoliv jiný - problémy mohou nastat i s "normálními" sousedy

brala bych je stejně jako ostatní osoby v domě.

Byl bych připraven pomoci. Tzn., že můj postoj je jednoznačný.

Byla bych z toho nervózní

dobře

dobře

fandila bych jim, aby vše zvládali

chyba a strach o barák aby jsme nevyhoreli atd

Jako kdyby tam bydlel kdokoli jiný.

Je mi to jedno

jsou to lidé jako každý jiný a nikdo z nás nemá právo nějak řešit jejich situaci. Pokud se tito lidé chovají běžným způsobem, tak jak je ve společnosti zvykem, je dobře že jsou schopni bydlet a starat se o sebe sami

když se chovají slušně je mi to jedno

kladně

Kladně. Musí se vždy přihlížet k míře nutné pomoci a samostatnosti.

mal by som zlý pocit...

měla bych jisté obavy

Měla bych strach, zda bude/budou vše zvládat a měla bych tendence jim nabídnout pomoc.

Měla bych strach.

Mentálně postižení se většinou chovají slušně. Ti, co hýkají, křičí atd nejsou schopni samostatného bydlení a jsou většinou v ústavu. Viděla bych to stejně jako by tam bydlel třeba starší důchodce.

mírně nedůvěřivě, záleží na míře postižení

možná bych měla trochu obavy a snažila se zjistit, jaké má vztahy a kontakty - zda využívá služeb nějaké organizace nebo má např. rodiče, kteří mu pomáhají a podporují jej

museli by mať dozor

Myslím si, že by tyto osoby byli dostatečně socializovány na to, aby opravdu sami, popř. ve více lidech mohli bydlet. Předpokládám, že jsou takové situace nějakým způsobem podchyceny a že je takovým osobám pomáháno a jsou podporovány příslušnými orgány.

myslím že závisí především na výši postižení, neřešila bych bydlení ve stejném domě, spíše zda je schopný samostatné bydlení zvládat

Myslím, že v případě mentálně postižených není příliš reálné, aby bydleli úplně sami, vždy je třeba aspoň určitá míra asistence, ale nemám s tím problém, pokud by takový byt v domě byl.

Negativně

nechápu otázku

nelíbilo by se mi to

Nelíbilo by se mi to.

Nemám s tím problém

Nemám zkušenost, záleželo by na míře postižení, na konkrétním jedinci. Možná bych cítila mírnou obavu ze soužití, např. co se týká bezpečnosti (př.puštěný plyn..).

Neměl bych s tím problém.

neřešila bych to

Netuším

Neutrálně.

nevadilo by mi to

nevadilo by mi to - jen jsem citlivý a lítostivý člověk,takže by to na mne určitě trochu působilo

Nevadilo by mi to, možná bych měla tendence nabízet pomoc.

Nevadilo by mi to.

Nevadilo by mi to.

nevadilo by mi.

Nevim

nevím

Nevim

nevím , nikdy jsem nad tím nepřemýšlela

nevím v čem by měl být problém, nevadilo by mi to

Nevím, mám dům.

Nic by mi do toho nebylo.

nijak

nijak

Nijak pokud je soběstačný

nijak, bylo by mi to pravděpodobně jedno

nijak, bylo by mi to u @

nijak, jako něco co je v pořádku

nijak, nemám právo situaci hodnotit, v případě, že bych měla pocit, že potřebuje pomoc, ráda bych občas vypomohla

Nijak, uplne normalne.

nijak,jsou to také lidé

nijak..asi bych se jim snažila pomoci, kdyby o to stáli

Nijak.Pokud by potřebovali , tak bych jim pomohl.

No asi bych si dost hlídala záda a vůbec bych měla obavy z jejich neadekvátního jednání.

No problem

normálně

normálně

normálně

Normálně, brala bych to stejně, soused jako soused

o.k. Když nebudou hluční a budou dodržovat určitá pravidla ?

obávala by jsem se konfliktních situací

Obě uvedené možnosti bych vnímala pozitivně.

Odstěhovala bych se

oni kousou ? Normalne

Opět, záleží to na typu mentálního postižení. Obecně v tom však vidím spíše negativa pro ně samotné, líbí se mi alternativa chráněných bydlení.

podle toho, jestli se o sebe postarají

Pochybuju, že jsou tak soběstační. Ale sousedit bych s nimi raději nechtěl - nebezpečí požáru, hluk, ...

pokud by byl soběstačný nebo s někým, kdo by se o něj staral, nevadilo by mi to

Pokud by byl soběstačný, bez přidružených "nebezpečných" (jak sobě, tak svému okolí) diagnóz, nemám s tím problém.

Pokud by bylo soužití s ním/nimi bezproblémové, neměla bych s tím žádný problém, stejně jako v případě jakéhokoliv jiného souseda.

pokud by dodržovali běžné standardy soužití, tak jako běžné sousedy

Pokud by nenarušovali moje práva co se bydlení týče ( např. noční klid, nepořádek na chodbách etc.) tak by mi to nevadilo.

Pokud by neobtěžovalo okolí,tak by mi to bylo naprosto jedno. Pokud by potřebovali pomoct,tak by to nebyl problém.

pokud by zvládal péči o sebe, svůj byt a sebe i ostatní svým jednáním neohrožoval, proč ne? v pohodě

Pokud by zvládal(i) základní návyky, nemám problém.

Pokud jde o chráněné bydlení, jde o z části soběstačného postiženého tak proč ne. Ale je potřeba sociální služby, která dohlíží, aby měl takový člověk vše co k životu potřebuje.

Pokud jim to jejich mentalita a stav dovolí neměla bych s tím problém.

Pokud jsou schopni vést samostatný život nebo stačí dohled pečovatelů, mají právo na to žít jako "normální" lidé

Pokud nemají agresivní postižení, tak je mi to fuk.

pokud se o sebe sami postaraji nebo budou mit nekoho kdo se o ne postara tak je mi to jedno

Pokud to zvládá, je to v pořádku.

pokud zvládne/zvládnou samostatný život není co řešit

pozitivně

Pozitivně

Pozitivně (vlastní zkušenost)

Pro některé může být chráněné bydlení vhodné, pro jiné ne. V každém případě je zapotřebí, aby specialista dohlížel na to, zda nájemníci nepotřebují pomoc.

sami určitě nemůžou bydlet

Situaci znám. Je na tom něco, co bych měla nějak zvláštně vnímat?

snažila bych se jim pomahat

super, asi bych jim i nabízela, pokud by chtěli, sousedskou pomoc, u mne tedy profesionální deformace.....

špatně

to je jedno ne ?

To je nesmysl

To přeci celkem běžně funguje, ne? A žádné zvláštní problémy nejsou.?

Trochu bych měla obavy a zjistila bych si, zda je alespoň ze začátku nad nimi dohled např. sociálního pracovníka a nebo bych si zjistila informace, jak je na tom se zajištěním vlastních potřeb. jde mi spíš o to aby dům nevyhořel, nevybouchl nebo mě někdo nevytopil.

Trochu bych se bála. Nevím, co od takových lidí lze očekávat, jak se k ním chovat, ale asi by mi to nevadilo.

Uplne normalne. Pravdepodobne by nemohl byt silne postizeny a nejak nebezpecny sobe,kdyz by zil sam.

Úplně sám by takto postižený asi sám bydlet neměl. Optimální by bylo, kdyby spolu bydleli postižení a zdraví (aspoň jeden zdraví na rozumnou skupinu 1 - 4 postižených).

V první řadě by šlo o to, jaký stupeň mentální retardace dotyční mají. Ovšem pokud by byly schopni se o sebe sami postarat a viděla bych, že nestrádají vnímala bych to jedině pozitivně.

v případě potřeby bych určitě pomohla...nákupy,doprovod k lékaři,vyzvednutí léků i popovídání si může udělat radost

vhodnější by bylo soužití více ment.postižených osob - vzájemná pomoc.

Vnímala bych je jako úplně normální lidi. Pokud by bydlel postižený sám, uvažovala bych o tom, zda by nepotřeboval nějakou pečovatelskou pomoc. Pokud by jich bydlelo více- záleží na postižení. I mentálně postižení se o sebe dokáží někdy postarat, takže by si navzájem mohli dopomoct.

vůbec by mi to nevadilo

zajímal bych se

záleželo by na jejich chování, nevadilo by mně to

záleží na stupni postižení, těžce postižení nemohpou bydlet sami

Záleží na druhu a stupni postižení, ale bývá s nimi sranda. Ale v každém případě je by to bylo pozitivní.

záleží na okolnostech, jaké mají postižení atd.

Záleží na rozsahu postižení. Ne za každou cenu, ale posuzovat vhodnost tohoto individuálně.

záleží na stupni a charakteru postižení

Záleží na stupni mentálního postižení, pokud se jedná o lehčí stupně mentálního postižení, nevidím v tom problém

závisí na typu postižení daného člověka, možná bych měl obavu o jeho bezpečnost

Závisí od okolností, od míry a druhu postižení a případně od (asistenční) služby, která by byla poskytována. Dovedu si představit, že by někteří mohl

žádný problém, naopak

negativně, toto by se nemělo dít

---

A proc by nemohli? Jsou to take lide a nemusi se narodit postizene dite. A pokud zvladnou peci,tak proc ne.

ako cielené znehodnotenie života toho budúceho dieťaťa.. keďže sa postihnutie na neho môže preniesť.. príde mi to sebecké z pohľadu rodičov, keďže kvôli tomu aby naplnili svoju túžbu mať vlastné deti, tak tým deťom kľudne zničia celý ich život.. samozrejme mentálne postihnutí si tento fakt nemusia uvedomiť.. a na druhej strane, kvôli postihnutiu rodičov, nemusí byť o dieťa dobre postarané..

Asi ano, proč ne. Spíš zde asi záleží na míře postižení, aby to zvládli.

Asi ne.

Asi nee

Asi trošku nerozum.

bez názoru

bude problém v péči o dítě, spíš tedy ne

dokud péči o dítě zvládnou a dokáží se o něho postarat, tak nevidím problém - zvážila bych stupeň a míru postižení jedinců

chyba

jako každý, proč ne

jde o velké riziko

Je to člověk, měl by mít právo jako každý jiný. Ale aby se postižená mezi lidmi šířilo dále mi přijde ujeté. Pořídit si dítě a vědět, že bude mít stejné potíže jako rodič- zakázat. Domluvit psychologickou péči pro postiženého a domluvit mu, že to není správná cesta. Pokud by byl schopen se o dítě starat, může si adoptovat zdravé dítě.

Je to právo "každého človíčka" na tomto světě.

Je to právo všech lidí

Je to právo, ale malo by sa to nejako obmedzit v pripade ze je to dedicne.

Je to přece jejich volba jestli rodinu budou chtit nebo ne

je to příliš složitá problematika, nevím jakým způsobem by jsme měli právo jim v tom zabránit, ale často tyto děti končí v ústavech, protože rodiče nejsou schopni se o ně postarat

jsem v rozpacích

jsem zásadně proti

k tomu musí být svéprávnost, pokud jí není zbaven proč by nemohl mít rodinu

K tomu není co dodat,je to hloupost.

každý má toto právo

každý má toto právo

Lékař musí určit zda je plod ,,kvalitní´´, nebo je lepší potrat. Byl bych pro plošnou sterilizaci.

Lidé s mentálním postižením mají přirozeně všechna základní práva.

Mají na to pravo

Měli by si to dobře rozmyslet.

myslím, že je toto právo nezcizitelné a nejde ho nikomu vzít

Ne

ne

nedokážu posoudit

Nedovedu se v této situaci rozhodnout

Negativně

Nejsem si jistý, zda je správné, aby člověk, který není schopen nést plnou odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí měl mít možnost dělat taková rozhodnutí. To se tedy vztahuje i na rodinu a potomstvo.

nemai by mať

Nemám dostatek informací, ale moc se mi to nelíbí.

Nemám na tuto problematiku vyhraněný názor. Je důležité zvážit rizika dědičnosti a možnosti výchovy a péče o děti.

Nemám s tím problém

nemám s tím problém, pokud je daný jedinec schopen se adekvátně o svou rodinu postarat

Neměli by mít.

Nemělo by to tak být. Jenom dál rozšiřují své postižené geny a to je špatně.

Nemyslím si že je to dobře.

nemyslím si, že by to bylo správné

Nemyslím si, že je to v pořádku.

Nemyslím, že je to vhodné - vzhledem k vysokému riziku postižení dítěte, zabezpečení a péči o dítě.

není to šťastné řešení

nepovažuji to za dobré řešení, ikdyž chápu, že i "blbci" mají potomky a nikdo jim nebrání

nesouhlasím s tím

neumím posoudit

Neutrálně.

nevidím v tom problém

nevim

nevím

nevím o tom, a nemyslím si o tom nic - každého věc, pokud jsou uznáni jako svéprávní občané, není co řešit

Nevím, proč by na to neměli mít právo, pokud teda jsou schopni se o něj postarat.

nevím, záleží na hloubce postižení, zda nemají oploštěnou emocialitu,asi bych to nedoporučovala, když se to stane, že klientka otěhotní, rozhodnutí je na ní, nenutit k ničemu, poskytnout podporu

neznám rizika, ale není to nesmysl

nijak, proč by to právo mít neměli

nikdo nemá právo říkat ostatním, co mají dělat a co ne v případě, že však nezvládají úplně běžný život, viděla bych nějaký "dozor", tedy někoho, kdo by jim mohl pomáhat - s financemi, s pochopením toho, že když budou mít 5 fětí, je potřeba se o ně starat a nese to zodpovědnost - zkrátka někdo, kdo by je mentoroval... neměl by to ale být stát a jeho zkostnatělá pravidla, která se striktně dodržují, ale někdo rozumný s lidským přístupem

no asi bych se pokusil zjistit jaká je šance že to je dědičný a podle toho bych to omezil

no, upřímně...nejsem zastáncem

No... To je už těžší otázka. Obecně má každý právo mít a vychovávat děti, ale je-li postižení dědičné a člověk je v jeho důsledku nesvepravny, pak asi spíš "ne". Ale měl by to posoudit odborný orgán.

o.k. pokud se ovšem o něj dokáží postarat.

opět jde o stupeň ment.postižení,ale jestli vše zvládnou tak proč né,jen se musí vše dobře zvážit

Opět si myslím, že pokud zvládnou péči o sebe a ještě o svého potomka, tak proč ne.

opět to záleží na stupni postižení.Rozhodnutí je individuální a velmi náročné pro celou společnost.

Opět záleží na rozsahu postižení a taky na možnosti genetických dispozic k postižení.

Opět, pokud to zvládnou, proč ne.

pokud je jejich postižení dáno geneticky tak je to nezodpovědnost

Pokud ho zvládnou vychovat, je to jejich věc, jako každého

Pokud je jedinec postižený jen lehce a zvládne dítě vychovat sám, pak souhlasím. V případě, že je druhý rodič zdravý, také souhlasím. Jinak ne.

pokud je jejich postižení malé a zvládnou se o něj postarat mužou ho mít

Pokud jsou schopni se alespoň o základní věci postarat a byla by vyřešená pomoc specializovaných pracovníků jako pomocníků s výchovou (či kontrolorů toho, jak se dítěti vede), nemám problém.

Pokud jsou schopni se o dítě postarat je to v pořádku.

POkud k tomu maji psychicke, fyzicke a financni predpoklad, tak nevidim duvod, proc ne.

Pokud mají schopnosti se postarat, nejsem proti. V případě, že starost přenesou na stát, pak proti jsem.

Pokud se o něj jsou schopni postarat sami proč ne.

pokud to zvladnou?

pokud zvládají postarat se sami o sebe, tak by to problém být nemusel. ale pokud jsou závislý na péči druhé osoby, tak to nepřichází v úvahu

Pozitivně. Ale záleží na stupni postižení a výši rizika, že bude postižené i jejich dítě.

Právo ano - právo na vztah a soužití s někým bezesporu, ale nemyslím si, že mít dítě (zvláště tam, kde mohou hrát roli hereditární faktory) je dobrý nápad. Ať už kvůli pravděpodobnosti postižení dítěte, nebo kvůli náročnosti péče o dítě.

právo dle zákona na to mají, ale nemyslím si, že je to úplně dobrý nápad. Mají dost problémů postarat se sami o sebe, natož aby zvládali péči o dítě.

právo mají, ale pak je realita hodně obtížná

Právo mají, to jim bohužel upírat nikdo nemůže, jsou to lidé jako všichni ostatní. Nicméně k tomuto přistupuji spíše negativně, opět záleží na rozsahu postižení, pokud je nižšího stupně, tak bych snad i souhlasila, když už mají být integrování do společnosti a považováni za samostatně fungující a samostatně se rozhodující občany, v případě těžšího postižení, ač je to tedy diskriminující, jsem proti.

Právo mít může, přesto by bylo vhodné, aby byl před založením rodiny řádně informován o všech rizicích mateřství resp. otcovství.

Právo na potomka a potřeba založit rodinu je shodná u všech jedinců a nelze ji nikomu upírat, osobně si ale myslím, že mentálně postižení jedinci by neměli mít děti - pokud je vysoká pravděpodobnost nebo se již v těhotenství prokáže je plod je také postižen.

Právo? No, právo, ano, neplodnost je chápána jako nemoc, kterou lze někdy léčit. Stejné právo mají sociopati, dokonce stejné právo mají ti, kteří nemají pedagogické vzdělání :-) Já bych se snažil vysvětlit, že existuje něco jako heredita, že miminko, dítě, může mít těžký život snažil bych se akcentovat nevýhody rodičovství, osvětu v antikoncepci. je to zase individuální, ale je třeba myslet i na budoucnost takového dítěte, nejen na "právo" mít děti.

problematické

Proc ne nemusí byt postizeny..

Raději ne, podle nebezpečí, že se porucha projeví

Raději se zdržím komentáře.

rodinu ano, potomstvo ? spíše ne

S tím moc nesouhlasím, ale pokud jsou schopní se o dítě plnohodnotně postarat a dát mu vše, co potřebuje, tak proč ne. I když to rozhodně bude mít v životě těžké.

Souhlas

Tady bych byl skeptičtější, nicméně opět se budu opakovat, předpokládám, že by takovému páru byla poskytnuta nějaká výpomoc od státu?

také mají právo na štěstí

to bych zakázala

To je nesmírně složitý problém na který nelze jednoznačně odpovědět.

To je vážně nesmysl, jakoby nestačilo, že tak podporujeme slabé. Jestli je budeme i množit, tak lidstvo vážně degeneruje - na to stačí dávky potřebným už teď.

To je velmi složité. Každý má samozřejmě právo na to, založit si rodinu. Dál se k tomu vyjadřovat nebudu.

to to tu za pár let bude vypadat

to váhám,záleží asi hodně na stupni postižení

Tohle podle mě není rozumné.

úplně normálně, jsou to lidé jako my ... jen je potřeba dbát důsledně na osvětu a důkladnou přípravu, pak to není problém

Uvědomuji si jejich právo na vztah a sex. Přicházím spíše do styku s osobami s těžším postižením, tak mě právo na potomka nenapadlo. Nedokáži se k této otázce vyjádřit, asi by to bylo hodně individuální.

V tomto bodě jsem dosti rozpolcená. Dle přírodního výběru by mentálně postižení lidé neměli tak velkou šanci na přežití/úspěšné vychování potomka a příroda to tak zařídila z nějakého důvodu. Na druhou stranu nejsem oprávněna rozhodovat o tom, kdo právo na potomka má a kdo ne.

v tomto případě zřejmě záleží na druhu a míře postižení.

všichni mají právo na potomka, je otázka zdali se o něj budou umět postarat a finančně jej zabezpečit

Z etického hlediska je neobhajitelné jim založení rodiny zakázat. Vzpomínám si na dokumentární pořad, který jsem zhlédl zhruba před rokem. V jednom domě žilo několik mentálně postižených matek se svými dětmi, každá v menším samostatném bytě. Například s hospodařením pomáhala odbornice, ženy samy nakupovaly, vařily atd. Zdálo se, že vše funguje, jak má. Obávám se však, že dítě může být poškozeno, pakliže se mu taková situace ve srovnání například se spolužáky začne zdát nespravedlivá, ublíží mu některý z vrstevníků apod.

z hlediska dědičnosti velmi negativně, a i pokud bude jejich dítě ,,normální", obávám se o kvalitu výchovy takového dítěte

Za mě, mají na to právo.

zalezi na postizeni... v pripade prokazatelne dedicne choroby vnimam reprodukci techto lidi silne negativne, pokud dedicnost prokazana nebyla a tito lide jsou schopni se o dite skutecne starat tak mi to nevadi, ovsem takovych neni moc, proto vnimam reprodukci mentalne postizenych obecne negativne

záleží na dědičnosti postižení

záleží na diagnoze

záleží na mentálním postižení-pokud je tady reálná hrozba,že dítě se narodí s postižením - jsem proti

Záleží na postižení. Od určité hranice bych byla pro uzákoněnou "kastraci."

záleží na stupni a charakteru postižení, ale obecně bych měla obavu o jejich schopnost dítě vychovat

Záleží na stupni mentálního postižení, pokud se jedná o lehčí stupně mentálního postižení, nevidím v tom problém

záleží na tom, jestli jsou schopni se o potomka postarat, pokud ne, je to minimálně nelogické

záleží o jaké mentální postižení se jedná,ale já s tím nesouhlasím

Zatím jsem se v praxi nesetkal s dítětem mentálně postižených rodičů.

zde je asi potřeba zvážit klady i zápory této situace.

Žít v partnerském svazku - ano, ale nechtěla bych být na místě toho dítěte. Je možné, že by nebylo postižené. A dále, myslím, že není žádoucí, aby bylo více mentálně postižených. Řekla bych, že to mnozí mentálně postižení chápou, o dítě se nesnaží a starají se třeba o nějaké zvířátko.

---

ano

ano

áno

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

ano - oslovení (vykání, pane/paní + příjmení), řeč pomalejší, jasná a srozumitelná, jednoduché věty, otázky, ne cizí slova, ironie, dvojsmysly (možné nepochopení), vše řádně vysvětlit - přizpůsobit mluvu potřebám člověka, mluvit k os. s ment. pos. - ne k jeho doprovodu apod.

ano, mimo jiné to i učím :-) tak sand ano

ano, profesně se touto oblastí zabývám

Ano, z praxe. Nemusím jmenovat, že ne?

ano:mluvit v krátkých větách,nepoužívat hodně odborných termínů,mluvit srozumitelně,přehnaně negestikulovat

Ano.

Ano.

Ano.

Ano.

Ano.

Augmentační komunikace? No přizpůsobit formu komunikace tak, aby ji jedinec rozuměl, to je asi vše.

Bohužel neznám.

brát je takové jací jsou

empatie, vstřícnost, klid.

Hlavně klid.

Hledání společné řeči (srozumitelnost).

Chovala bych se k němu jako k normálnímu člověku, není to žádné zvíře.

Chovat se k těmto jedincům s úctou a uznávat věk chronologický při komunikaci s nimi - nehovořit k nim jako k dítěti. Používat adekvátní výrazy. Nehovořit s ním přes jinou osobu. Přiměřené reakce a jednoduché věty

Já: ČAU postižený: ggggg já? co? postižený: ggggggg závěr: ne

Jako s ditetem ci gerontem

Jasné, krátké, srozumitelné věty, bez cizích a složitých slov.

Jednat s nim s uctou, jako se vsemi ostatnimi lidmi, vyslovne nepoukazovat na nenich handicap ale taky se tomu nevyhybat, neni to nic "divneho"

jen základní zásady, krátké věty, srozumitelnost, nepoužívat ironii

klid a vstřícnost

mít trpělivost, hovořit rozvážně a nekomplikovaně

Mluvit hlasitě, dívat se mu do očí, dobře artikulovat. Počítat s tím, že mentálně postižení mají rádi doteky, apod.

Mluvit jasně, srozumitelně, užívat jednoduché věty.

mluvit pomalu, srozumitelně, nepoužívat odborné výrazy, mluvit "laicky"

Musí se na ně opatrně. Proto se snažím takovým lidem vyhýbat.

Myslím si, že ano.

myslím si, že hlavní je trpělivost

myslím, že nejdůležitější je během komunikace trpělivost

Ne

ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

Ne

ne

ne, ale určitě bych byla spíše pasivnější a pozorovala na co jak reaguje, abych se mu přizpůsobila určitě budou pozitivně reagovat na nějakou jednoduchou hru, snažila bych se jim dostat blíž skrze to, co vnímají, co je jim blízké

Ne, byvím se s nimi normálně.

Ne, nenapadlo by mě, že nějaké existují.

Ne.

neironizovat, komunikace zaměřena na konkrétní pojmy, co nejvíce přiblížit komunikaci hloubce postižení, ale zase nedělat z nich " blbce", dospělým a dospívajím vykat, brát je s respektem

nejsem si jistá

Nemluvit s ním jako s dítětem, neporušovat mu jeho intimní zónu.

neříkat vtipy o postižených ?

Nestigmatizuj, pokud je to dospělý, nemluvit s ním jako s dítětem, přizpůsobit výrazy, pro srozumitelnost

Nestudovala jsem to. Řekla bych, že je to trpělivost, určitá míra empatie.

Nevím, co je tím míněno. Nevidím žádný rozdíl, proč by měla být komunikace s mentálně postiženým jiná, než s kýmkoliv jiným, jen je potřeba jí přizpůsobit jeho schopnostem tak, aby nám rozuměl.

neznám

neznám

neznám

neznam

neznam byl bych příjemny

Neznám, ale předpokládám, že základem bude srozumitelnost v mluvě, jak obsahová, tak artikulační.

Neznám, aler snažil bych se s nimi komunikovat dle "nejlepšího" vědomí a svědomí.

Neznám, bavím se s nimi jako s kýmkoliv jiným.

Neznám.

nie

nie

nikdy jsem s takovým člověkem osobně nekomunikovala..

nikoliv

normální zásady slušnosti

Obecné zásady ne, ale mluvím srozumitelně a komunikaci celkově přizpůsobuji stupni potižení. Snažím se, aby dotyčný cítil, že ho beru jako sobě rovného.

pomalá mluva, přívětivý tón

pomalu, jasně, jednoduše

pouze se slepými

Při komunikaci se na něj dívat. Možná více zapojit neverbální komunikaci.

Přiměřenost

přizpůsobit se úrovni, používat jednoduché věty a nepoužívat cizí slova, ověřit si,zda postižený rozumí, opakovat, vysvětlit jinak, použít piktogramy, věci, fotky ke komunikaci

Respekt.

řídím se intuicí, jednám s nimi jako s ostatními

Samozřejmě, mám vystudovanou psychologii

Snaha komunikovat tak, aby tomu postižený co nejlépe porozuměl. Upoutat jeho pozornost. Často požadavky opakovat.

snažím se jednat stejně jako se zdravým člověkem

Trpělivost, vyvarování se přehnaných reakcí

U každýho je to jiné. Trpělivost, klid, vcítit se...

určitě nebýt hrubý,mít trpělivost s danou osobou

Usměv ,snažit se pochopit jejich svět,předcházet konfliktům

V podstatě ne.

Vzhledem k tomu, že s mentálně postiženým žiji, znám je velmi důvěrně.

Vždycky se říkávalo, že “bláznovi“ se nemá odporovat.

Záleží na míře postižení. Pokud je schopen verbální komunikace - krátké jednoduché věty. Pokud není schopen verbální komunikace - přístup, poloha hlasu, dotyky ... používání různých forem alternativní a augmentativní komunikace ...

Zásady se velmi různí dle druhu postižení a není dle mého možné je shrnout v nějakou univerzální zásadu.

Znám člověka s Downovým syndromem a komunikace s ním mi nečiní po dvaceti letech potíže.

znám mnoho. Ujistit se, že mě dotyčný vnímá, že vím že s ním mluvím, mluvit pomalu, zřetelně jednoduše, klidně vše několikrát zopakovat. atp.

Znám, mou zásadou je, aby byl člověk otevřený, naslouchal a neodsuzoval takového člověka.

---

.

aby stát dal více prostředků na chráněné bydlení, práci

akceptovat je jako své členy, nevyčleňovat je a realisticky vnímat jejich možnosti a limity, být jim ochoten pomoci v situacích, které jsou pro ně příliš náročné, ale neupírat jim právo na míru samostatnosti, která je vzhledem k rozsahu jejich postižení bezpečná

Ani ne, hlavně být tolerantní.

ano

Ano

ano

Ano

Ano.

bohužel ne

Brát je jako sobě rovné, "nebát" se jich a přijmout je mezi sebe.

brát je vážně, normálně, počítat s tím, že jsou lidé s postižením mezi námi, proč nezařadit např. do občanské nauky oblast jak se jedná s hendikepovanými lidmi z různým typem postižení - smyslové, mentální...

Budováním chráněného bydlení a pracovních míst. Snad se to už trošku děje. Jo a ještě by neškodilo zavedení nepodmíněného základního příjmu, aby každý člověk měl zajištěny alespoň minimální prostředky k přežití.

být stále otevřená a podporovat je v samostatnosti a osobnostním rozvoji

být vstřícní

co nejméně je považovat za postižené

Česká společnost rozhodně není "zdravá", zejména co se sociální komunikace a empatie týče! Společnost jako taková často komplikuje běžné fungování i zdravým lidem, natož pak lidem s jakýmkoli handicapem. Nestačí více "křičet", je to určitě o přístupu, osvětě, výchově k toleranci, solidaritě...

Dát jim možnost žít běžným způsobem života alespoň do té míry, které jsou schopni - o to už se myslím snažíme.

dostatek finanční podpory a možností vzdělávání pro pečující

eutanazie

chovat se k nim s pochopením

integrace

kdyby se k nim chovali co nejvíce normálně

kontrolovaným zapojováním podle možností postiženého

Mají to těžké, ale myslím si, že se jim usnadňuje dostatečně. Akorát si myslím, že pomůcky (vozíčky, lehátka,..) a další lékařské výlohy by měla hradit pojišťovna.

mám vzor v Rakousku, které je v tomto poněkud napřed. Závidím Rakousku. Třeba je tam zvykem, že postižený dostane práci, která je prospěšná, užitečná a na kterou stačí. Znám jednoho mladého muže s mentálním postižením, který má na starosti třídění odpadu a jeho následné lisování. Celé v rámci obrovského skladu.

Mohla by se přestat tvářit jako že tu nejsou a bránit jim v normálním životě. Nevím, proč lidé bojují např. proti chráněným bytům pro postižené v jejich okolí.

Myslím si, že zdravá společnost již postiženým velmi usnadňuje život ve všech směrech.

myslím že toho děláme až až .. tedy vždy toho jde udělat více.. ale tím více to bude na úkor ostatních

myslím, že pár tipů je už v příspěvcích výše určitě by jim usnadnila život, kdyby je nedoddělovala a přijala, nebrala je jaok méněcenné a neschopné a dívala se na ně jako na lidi, kteří nás také mohou obohatit - takže bych určitě zavedla nějaké večery s postiženými lidmi, abychom měli možnost se vzájemně poznávat

nad tím jsem nepřemýšlela..

např. více podporovat neziskové organizace, které pomáhají rodinám s postiženými členy rodiny, obecně se více zajímat o toto téma, nesetrvávat ve stereotypech, učit i děti, že jsou mezi občany lidé, kteří potřebují více podpory apod.

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

Ne

ne

ne

Ne.

Ne.

nebát se jich a mluvit s nimi o všem po jejich (tedy jednodušeji)

Nedívat se na ně jako na jiné, na chudáky.

Nedívat se na ně skrz prsty, chovat se nadřazeně...

Nedívat se na ně tzv. skrz prsty, umožnit jim pracovat, důstojně bydlet, mít přátele, koníčky. Hovořit tak, aby mentálně postižená osoba rozuměla, přizpůsobit jejich postižení i psané texty, které jsou pro ně důležité.

nechovat se k nim jako k odpadu společnosti,ale spíš jim právě umožnit:chráněné bydlení,terapeutickou dílnu,chráněné pracoviště,případně i začlenit do normálního pracovního kolektivu

Nejdůležitější je začlenění těchto osob mezi běžnou populaci

nemám

Nemam zadny napad.

Nemám.

Nemám.

nemyslim si ze je potreba jim neco usnadnovat

Nepohlížet na ně jako nějakou atrakci a chtělo by to větší osvětu co se týče mentálního postižení.

Neposmívat se

nepřemýšlela jsem o tom

neuvažovala jsem o tom

neviem

Nevím

nevím

nevím

nevím

nevim

Nevím

Nevím.

Nevím...

nevyčleňovat je ze společnosti

nic mě nenapadá

nic mě nenapadá

Nic převratného mě nenapadá

nie

Nikdy jsem nad tim nepremyslela.

ochrana společnosti před šmejdy a zloději, aby si nedovolovali na slbší

Ono by úplně stačilo, kdyby byla společnost informovaná a vše ostatní by přišlo s tím.

Otevřenější mysl při setkání a komunikaci s člověkem s mentálním postižením, širší informovanost veřejnosti

otevřenost, laskavost, napomocnost

Otevřít více podniků (např. kavárna), kde by mohli postižení pracovat. Vymyslet více pracovních míst pro tyto lidi.

podpora denních organizací v neziskovém sektoru, tak aby zůstávali v kontaktu s rodinou a venkovní společností

Podporovat je.

Pomáhá už tím, že k lidem s mentálním postižením přistupuje bez odporu a opovrhování

pomáhat jim, např. v MHD atd.

Pomoci rodičům či ostatním blízkým pečujícím tak, aby si dítě mohli nechat doma - finanční prostředky, přátelské školské prostředí ...

Projevovat úctu.

především by je měla víc začlenit mezi sebe

přijímat je jako přirozenou součást

Respektovat je, umožnit jim pokud možno práci a důstojné chráněné, či podporované bydlení, pokud jsou v ústavu platí první dvě zásady.

respektovat jejich odlišnost

Respektovat jejich odlišnost. Aby v chráněných dílnách vyráběli něco užitečnějšího - většinou vidím keramiku, korálky, batikované látky, nic se mi nelíbí. Aby jim umožnila si společně hrát - jsou jako děti a děti si hrát mohou a je to považováno za normální. Aby bylo považováno za normální, že si postižení hrají a nepracují a nevytvářet pro ně uměle pracovní místa.

rozšířit více organizací, které se zabývají například volnočasovými aktivitami.

Společnost by se měla o tyto lidi více zajímat a nezavírat oči.

stačilo by více tolerance a pochopení

Ti mají život snadný až až. Možná, že jejich nejbližší trpí, ale mentálně postiženým to je asi vcelku jedno.

to je na mě moc složitá otázka - nemám

tolerance

Třeba tím, že je přijme mezi sebe.

Tvorba více pracovních nabídek, více tolerance, běžná komunikace.

Úplně stačí taková "maličkost" - brát tyto lidi jako něco normálního

určitě tím, že jim nebudou házet klacky pod nohy a na základě nepodložených obav je odstrkovat opět do hlubokých lesů

určite tým, že by sa štát snažil zabrániť narodeniu postihnutých. Tým, že by poskytoval možno povinné potraty pre postihnutia zistené v tehotenstve, príp. by sa snažil počet takýchto potratov inak zvýšiť - aj spôsobom z ot. 6. A ďalším spôsobom, že by sa ľudia s postihnutím napr. nemohli rozmnožovať.. ak by boli schopní vychovať dieťa tak by si mohli radšej nejaké adoptovať.. zabráni sa tým ďalšiemu pokazenému životu..

V nějakých komunitách by se o ně starali ti, kterým to nevadí, ale snad tohle už existuje.

V některých případech je začlenit mezi sebe. Nabídnout lehčí pracovní činnosti,....

Ve více pracovních příležitostech. Ve zpomalení a vnímání těchto bytostí. Celkově v nepřehlížení .

větší osvěta, braní mentálně pos. osob jako rovnocenných, nemít žádné ostychy, nebát se s těmito lidmi komunikovat, zapojovat je do všech aktivit běžného života apod.

Větší tolerance a pochopení - vštěpování od dětského věku, že jsou i lidé postižení a co to obnáší.

Větší tolerantnost

Více bezbariérových prostor a vědomí lidí, kteří k nim mají odstup, o postiženích.

více empatie.

více chráněných bytů?

vice podpora statu a komuňikace

Více Tolerance, více naslouchat a snažit se pomoci více se osamostatnit

Více USP,ohleduplnost,pochopení

Vidět je nejen jako handicapované, ale především jako lidské bytosti s city, potřebami a touhami, respektovat jejich důstojnost a přijmout, že i oni jsou, byť neortodoxním způsobem, společnosti přínosem.

Viz otázka č. 11 - integrovat jedince do běžného života - tj. i do společných objektů pro život - nikoli je "separovat" do velkokapacitních zařízení, ale i do běžných bytů na sídlišti.

Že předejde vůbec zrození takto postižených chudáků.

---

.

ano,jde o smysluplné zařízení

Asi by to bylo dobré.

asi najvhodnejsia forma zitia.

Často optimální řešení.

čím víc služeb a možnost výběru tím lépe

Dobrá věc

Domov jako takový to není,ale mohou tam být šťastní

Domov to není,ale je jednoznačně lepší,že jsou mezi svými,protože si rozumí.

dost neosobní,s rodinou a blízkou osobou se člověk cítí lépe

Jako možnost je zachovat, ale více podporovat běžné způsoby života.

Jako vhodnější vnímám chráněné bydlení, nebo podporu sam. bydlení. Ústav by měl být co nejmenší a samozřejmě jeho chod a zařízení by se mělo co nejvíce přibližovat podobě běžné domácnosti.

jde o další možnosti pro MP

Je dobře, že takové domy existují

je to dobré, odborníci kteří dohlíží

je to jedna z více možností

je to nouzové řešení

je to optimální, běžný svět je pro ně příliš necitlivý

je to taky domov, co na tom

jsem praktickej člověk.. vždy jde o peníze ..takže kdo to platí ?

jsem pro

jsem pro-kladný názor

jsou zde v prostředí, kde jsou si všichni rovni, nicméně je důležité, aby byli zároveň v častém kontaktu s běžným prostředím.

každé zařízení má jistě své klady a zápory.Výběr pesonálu pro tato zařízení je velmi důležitý.

když není jiná možnost, tak ano ...lépe ale být v chráněném bydlení

Klienti tam mohou být šťastní. Velice záleží na personálu. Důležitá je také přilehlá velká zahrada nebo park, nejlépe obojí. Aby mohli být denně na čerstvém vzduchu a měli přiměřený pohyb. Jednou jsem jela vlakem se skupinou mentálně postižených a jejich dozorem, a musím se poklonit výkonu toho pána. Každý, kdo by to viděl, by zřejmě pochopil, že takové cesty nelze absolovovat denně.

Lepší je to vždy v rodině.

Lze to nazvat domovem?

Masová ústavní zařízení nejsou domovem. Služba typu chráněné bydlení ano.

Mohlo by to i tak byti na vyšší úrovni

možná nezbytné pro osoby s mentálním postižením, kde opravdu nefunguje nebo dokonce není žádná rodina a tato osoba není schopna o sebe pečovat

Možná to tak ani nevnímají.

může to v určitých případech fungovat. Je to všechno opět o lidech. Sociální ústav smrdí od hlavy jako každý jiný ústav. pokud je ředitel-ka kráva, tak to asi nezachrání dalších 50 nadšených zaměstnanců.

Myslím si, že když je to pro postiženého potřeba, je to vhodné prostředí, má tam aktivity, pečovatelky a samozřejmně se musí dbát na to, aby byl spokojen.

Myslím si, že se tam mentálně postižení mají lépe a jejich rodiny v tom případě také

myslím si, že tito lidé mají i specifické potřeby, které jim ústav zajišťuje. Mohlo by být více dáváno přednost samostatnosti, ale vše v rámci ústavu, případě nějakého dohledu.

Myslim, ze je to mnohem lepsi moznost, nez aby zili sami, a nemohli se o sebe poradne postarat.

Myslím, že dnes už jsou NĚKTERÁ zařízení velmi příjemná k životu. Člověk má veškerou péči, zázemí, může si najít i přátele a provozovat zajímavé aktivity, které některá zařízení nabízejí. Zase je to ale velmi individuální - někdo tam bude spokojen, jiný ne.

myslím, že nejvíce záleží na pracovnících v těchto zařízeních, pokud mají svou práci rádi, mohou pro tyto znevýhodněné občany vytvořit hezký domov, ale i tak je důležitá komunikace s rodinou

Myslím, že osoby, které tam žijí, se tam mohou cítit příjemně

Myslím, že pokud je to zařízení dobré a uživatel takového zařízení nemá nikoho kdo by se o něj postaral jsou tyto zařízení stále důležité.

myslím, že to jsou rozdílné pojmy.

Myslím, že v některých těžších případech je ústavní péče opodstatněná.

Myslím,že většina klientů je tam spokojených.Je to individualní

na prvním místě by se vždy měla postarat rodina

Nedá se o tom mluvit jako o domově. Přijde mi to, až jako poslední možnost.

Někdy je to nevyhnutelne

někdy jediná možná volba, ale není vhodné

někdy neexistuje jiná možnost a řada ústavů se snaží o navození domáckosti. nemyslím si však, že by to měl být dominantní způsob bydlení postižených osob

Některým lidem je v těchto zařízeních lépe než doma.

Někteří "chovanci" to tak berou, myslím ale, že je důležité jim nabídnout běžný život.

Někteří mluví o takovém zařízení jako o "doma" a z nich někteří to tak i vnímají, jiní zase mohou mít posunuté chápání toho pojmu "doma". Vždyť to není jasné ani u zdravých. "Doma" je tam u rodičů nebo na koleji? Každý by přeci měl žít tak, jak chce, v bytě, v rodinném domě ... ale musí na to mít, byt či dům není zdarma a nevím o žádném "právu" na byt. Jsou lidé, co žijí na ulici (bezdomovci), co žijí na ubytovnách a nikdo jim nedaruje byt či dům. Nevidím proto důvod, proč by někdo měl darovat byt či dům mentálně postiženému. Pokud život v bytě či domě ten člověk zvládá, byť s podporou a může si to dovolit/zaplatit, tak proč by nemohl. Nevím ale proč by měli mít mentálně postižení nějaké privilegium v tom, že oni budou bydlet v bytech a ti, kteří mentálně postižení nejsou, třeba na ulici či ubytovně.

Nemám vlastní zkušenost, tudíž nemůžu posoudit.

nemohou nahradit rodinné prostředí, ale mají lépe dosažitelnou odbornou péči

není na tom nic špatného

není to ideální, bohužel nemusí být jiné řešení

Není to normální

nevhodné

Nevidím v tom problém. Snad jen počet pracovníků v něm by mohl být vyšší, avšak je to otázka financí. Pro veřejnost to není prioritou a podle toho pak vypadá i veřejná podpora ve smyslu poskytnutého obnosu financí. Je to smutná situace a velmi paradoxní pokud uvážíme, že stát by se měl v prvé řadě postarat o ty, kteří toho nejsou sami schopni. Kdo více tuto definici splňuje, než mentálně postižení?

Nevim

nevím

nevim

nevím, nemám zkušenost

Nevim. Zalezi jak ktery.

nic

nic

Nic

nic

Nic moc pozitivního.

Nic.

nič moc

no kdyz uz postizeni existuji tak musi nekde bydlet takze je fajn ze maji kde

Otázce nerozumím, je nesrozumitelna.

Pobytová zařízení budou existovat stále, musíme je ale uzpůsobit tak, aby bydlení v nich bylo "jako doma", tj. důstojné, s dostatkem soukromí, přiměřeným počtem klientů a personálu. Viděla bych takováto zařízení spíše pro osoby s vysokou mírou podpory. Převážná většina současných zařízení nesplňuje základní kritéria "jako doma".

podle mě se o domově nedá mluvit

podle toho, jak dané zařízení vypadá a jak funguje, jsou tam pracovníci školení na péči o takové lidi a jsou tam lidi s podobným postižením jako ostatní (=potencionání kamarádi)....takže to zas až tak špatné být nemusí....jak říkám, záleží na konkrétních zařízeních (aktivity, vybavení, možnost rozvíjet se apod.)

Pokud jde o kvalitní službu a poskytují ji lidé, kteří k takové práci a tomuto okruhu osob mají pozitivní vztah, pak na tom není nic špatného.

Pokud je daný ústav nebo zařízení vedeno rozumnou osobou (zejména v rámci charitativních organizací nebo státu), pak je to absolutní minimum pro bydlení, lepší by asi bylo chráněné bydlení v domě s ošetřovatelskou péčí.

Pokud je dotyčný bez zájmu rodiny a blízkých, je to velmi smutné a nesouhlasím s tím. Pokud má ale rodinu, která ho navštěvuje nebo si ho bere na víkendy či svátky domů, nemám problém to pochopit. Chápu, že blízcí např. nemají možnost být 24 hodin denně doma a poskytnout dotyčnému potřebnou péči, proto pro něho vybrali zařízení, kde mu bude tato péče poskytnuta, bude se tam mít dobře a pozná nové lidi, kamarády.

Pokud je tam schopný a příjemné prostředí může se tomu říkat i domov.

Pokud je vše jak má, tak nemám problema.

pokud není jiná možnost

pokud není jiná možnost a dítě nemůže bydlet doma (nebo je bydlení doma nevyhovující), je určitě na místě dítě do takového zařízení umístit, kde se mu dostane komplexní péče - dnes se úroveň sociální péče podstatně zlepšila, dochází k transformaci sociálních služeb a osoby s mentálním postižením dnes mohou žít i v takovém zařízení dobře a kvalitně

Pokud není jiná možnost a klienti jsou s takovýmto životem spokojení, proč ne?

pokud není žádná jiná možnost, protože postižený nemá žádné jiné vhodné zázemí, může to být řešením - nicméně tyto ústavy by měly být profesionálně i lidsky na výši a umožňovat svým uživatelům důstojný život

Pokud rodina nezvládá péči o takového jedince či o něj nechce pečovat nebo jsou důvody úplně jiné, je dobré, že tady tyto zařízení fungují, ale veškerá péče by měla být hrazena rodinou.

Pokud se o ně pečovatelská služba stará dobře, proč ne. Je ale důležité, věnovat se těmto lidem individuálně a pokud je v domově větší počet postižených, není k tomu časový prostor.

pouze v nutných případech

prima věc

pro mě by to byl trest smrti, pokud to někdo vnímá pozitivně, je to skvělé obecně si ale myslím, že je třeba člověka vést už od miminka k tomu, že vše zvládne a ne ho natlačovat do situací, která nezvládám, nestíhá v daném časovém horizontu vůbec bych se v případě postižených lidí oprostila od času a tlačení na ně

pro postižené? Když to jinak nejde.. tak tam aspoň mají školený personál

pro určité typy postižení zřejmě není lepší alternativa

Pro určitý stupeň postižení je nezbytné.

Proč ne, když se o ně dokáží postarat lépe než rodina, která by kvůli tomu musela obětovat vše.

relevantní

Silně záleží na lidech, kteří v daném ústavu/zařízení pracují. Ti jsou schopni vytvořit atmosféru domova a pak to je jako domov.

Tak domov to v pravé slova smyslu není, ale když není jiná možnost..

Tak nějak tomu něco chybí...

takíto ľudia tam majú vhodnú starostlivosť

Takové zařízení bohužel nikdy nenahradí skutečný domov. Naštěstí se zaměstnanci takových zařízení obvykle, snad se nemýlím, snaží přiblížit rodinné, domácí atmosféře.

Těžko posoudit jako osoba zvenčí. V zásadě nelze odmítnout možnost, že tak je vnímáno.

To není domov.

To nikdy není domov, pokud někdo musí být v ústavu, mělo by to být jen dočasně, ne jako trvalý stav.

Určitě je poskytována dobrá péče, nemů že však nahradit rodinné prostředí.

ústav nikdy nemůže nahradit domov a rodinu

Ústavy které znám jsou pěkné. Bylo by jich potřeba víc a často zkoušet personál, jestli se k lidem chovají hezky.

v dnešní době jsou podmínky ústavní péče či domovů pro osoby s postižením či seniorské na zcela jiné úrovni než byli dříve. Takže asi je to řešení v mnoha případech a situacích

v pořádku, je to individuální

V případě těžších postiženích v tom nevidím problém... horší to musí být pro lidi jejichž postižení není takového rozsahu a cítí se v daném zařízení neprávem a špatně.

v současnosti, kdy se preferuje podporované bydlení, tedy bydlení v bytových jednotkách mohu říci, že je to v případě nutnosti důstojné bydlení, kde se podporuje snaha naučit se postarat sám o sebe

vědí jak se o lidi starat a jsou mezi svými

Vnímám to jako dobrou alternativu pro částečné naplnění života

Všichni postižení by měli být umístěni v takových zařízeních, aby se nepletli do života ostatním.

Vůbec nedokážu posoudit, jak to tito lidé vnímají. Tedy odpověď bude podobná jako u otázky, zda odložit postižené dítě či ne. Nevím, kde by měli žít, když to jejich rodiče nezvládli nebo například zemřeli. Celkově si myslím, že v dnešní době může být takové žití na dobré úrovni.

Vždy záleží na jednotlivcích a jejich přístupu.

záleží na povaze člověka, jestli by mu to vyhovovalo

záleží na tom, jak je tam život a prostředí uspořádáno, u transformovaných zařízení je to téměř jako v běžném domácím prostředí

záleží na vedení a personálu, jestli z toho udělají domov pro lidi co tam bydlí

záleží na zařízení a na pracovnícíh

záleží na zařízení, jsou takové, které jsou opravdu domovem

Zařízení mohou být na takové úrovni, aby se tam umístění mohli cítit jako doma, nevidím v tom problém

zcela v poradku, vyreseni nekolika problemu

znám takový, kde domov je

Že je tam o tyto lidi dobře postaráno. Znám taková zařízení.

že ústav není domov

---

.

90% si to určitě nevybralo, nic jiného na ně nezbylo, ostatní jsou světci.

a respektem

Ako odváznich jedincov.

co ja viem

Dělají velmi záslužnou a přitom velmi špatně ohodnocenou práci.

dobře odváděná práce s lidmi s mentálním postižením již není zaměstnáním ale posláním. Člověk, který k této činnosti nemá osobní předpoklady ji nemůže vykonávat

dobří lidé

empatičtí, velmi náročné na psychiku.Musí být velice trpěliví a hledět na své zaměstnání jako na poslání.

Hluboká poklona.

chce to velké odhodlání, trpělivost, a i fin. ohodnocení, není to lehká práce.

Chytří a hodní

I za ty se modlím, aby vydrželi ve svém prospěšném díle.

Já jsem pracovník, který pracuje s mentálně handicapovanými a jak na sebe nahlížím no normalně, snažím se dělat svou práci, jak nejlépe dovedu.

jako na jakékoli jiné pracovníky - každý děláme, co nás naplňuje, případně co musíme

Jako na lidi, co maji v sobe alespon trochu citeni a snazi se delat dobrou vec. Clovek nikdy nevi, jestli se on nebo jeho blizci nedostanou do stejnych situaci.

jako na silné osobnosti, kteří dokáží unést všechna úskalí, které toto povolání přináší

jako ochotné lidi, kteří rádi pomáhají. je to práce jako každá jiná. mnohem raději budu pracovat s mentálně postiženými než s drogově závislými nebo romy

Jako u otázky č. 9 - pracovníci zasluhují obdiv: jedná se o náročnou práci, bohužel společensky nedoceněnou...

Jako velmi silné a neobyčejné. Sama bych takovou práci nezvládla.

Jako že každý máme nějakou práci?

jde o záslužnou práci, ke které je zapotřebí nejen zkušenost ale samozřejmě velká epatie

Je to jejich volba, mají můj obdiv, ale já sama bych tuto práci dělat nemohla.

Je to zodpovědná práce, která může přinést velké obohacení.

jelikož sama pracuji v chráněném bydlení,a jsem matkou mentálně postiženého syna v mé péči-nevím co bych k tomu dodala,ale ke ,,ke kolegům a kolegyním"-myslím že to jsou lidi kteří mají zdraví názor na osoby s jakýmkoliv postižení,charakterově jsou vyzrálí

Jsou asi dobří, mně tělesně jakkoliv postižení nevadí, ale s duševně nemocnými bych dělat nemohla.

jsou hodní obdivu a respektu

Jsou husti

Jsou mezi nimi vysoce empatičtí a obětaví lidé a také ti, kteří si v jejich přítomnosti léčí svůj komplex méněcennosti. To tak bude asi vždycky.

Jsou skvělí a obdivuji je.

Jsou to blázni. Jsem jedním z nich :-). Pracoval jsem 2 roky na chráneném bydlení, takže ti budu kazit výsledky výzkumu. Držím palce na zápočet/zkoušku.

Když jim to nevadí, tak prosím. Já bych to dělat nemohla.

Kladně, někteří jsou obdivuhodně obětaví

klobouk dolu

klobouk dolů

Mají můj hluboký obdiv a měli by být podstatně více honorováni.

Mají můj obdiv

Mají můj obdiv a úctu.

mají můj obdiv, pokud tu práci vykonávají s láskou

Mají můj obdiv, protože pracují - dle mého - s jednou z nejkomplikovanějších sociálních skupin. Pokud si tuto práci vybrali dobrovolně, musí být nenapravitelní altruisté, protože práce je neskutečně podhodnocená!!!

Mají můj velký obdiv.

Mají psychickou náročnou práci.

Mají trpělivost a musí mít motivaci a reálné uvažování o osobách s mentálním postižením.

Mám k nim obdiv.

Mám mnoho přátel, kteří pracují konkrétně v Jedličkově ústavu a vždy, když jsem s nimi, neskutečně si jich vážím za to, co dělají. Taky spolu často pijeme alkohol, který je velmi uvolňuje, poněvadž to potřebují. Mají to velmi složité...

mimořádně obětaví lidé

Musí být silní a empatičtí. Budou to v jádru většinou dobří lidé.

musí mít velkou trpělivost, a lásku k lidem

Na jednu stranu je obdivuji a na druhou stranu nechápu, jak tuto práci mohou dělat více než rok.

náročné povolání, ale klienti budou vděční, radostná práce

našli si svoje důvody co je k tomu vedly

nechápu a obdivuji :)

nechapu je, musi to byt priserna prace

neviem.. sám by som si takúto profesiu určite nevybral.. možno rešpekt.. možno sa im divím.. sám neviem.

Nevím

nijak, jako na lidi, kteří si zvolili své zaměstnání, pokud to každý den vnímají jako své poslání, jsou to šťastní lidé

nijak, prostě lidé co mají rádi práci s lidmi, mají soucit s lidmi, chtějí být užiteční

normalne

obdiv

obdiv

obdiv, úcta, dík

obdivuji !

obdivuji je

obdivuji je

obdivuji je

Obdivuji je a občas jim jako dobrovolnice vypomáhám.

Obdivuji je a vážím si jich.

obdivuji je a zaplatila bych je dobře za jejich nasazení

Obdivuji je, myslím, že za to jako spousta dalších profesí nejsou dostatečně ohodnoceni, nehledě na to, že já bych tu práci nejspíš psychicky nezvládl.

Obdivuji je, pro takovu práci musí mít lidé odvahu a potřebnou sílu a hlavně náturu. Tato práce není pro každého.

obdivuji je,né každý by toto zvládl

Obdivuji je.

Obdivuji je.

Obdivuji je. Jejich práce je velmi náročná, ale také hezká a přínosná.

obdivuji je..je to náročná práce

objetavost, trpělivost

Ono by se asi očekávalo, že odpověď bude pozitivní. Bohužel opět z vlastních zkušeností vím, že mnoho těchto pracovníků by mělo s okamžitou platností své zaměstnání vyměnit. Ale ti dobří si zasluhují obdiv. Spíše bych jej ale věnovala rodičům a lidem, kteří se o tyto lidi starají celý život. Ti za to totiž paradoxně dostávají mnohem méně peněz, než pracovníci. A nemají ani nárok na čtyři týdny dovolené :)

Patří jim obdiv. Mnozí by jistě rádi napomohli socializaci mentálně postižených a péči o ně, nevědí však jak a neumí s mentálně postiženými správně komunikovat. Každý má vlohy na něco jiného, každý se pro nějaké zaměstnání hodí více než pro jiná.

patřím mezi ně také - nemám tedy žádný zvláštní pohled

Podle toho, jak svou práci vykonávají...

Podobně jako na všechny pracovníky ze sociálních služeb. Obdivuji je a snažím se je podporovat.

Pokud to dělají dobře a rádi, že jsou to silní a odvážní lidé.

pokud to nedělají je aby nebyli na UP, tak jim fandím a podporuju je, pokud to je z nouze a bez respektu, tak patří na UP :-)

Pokud tuto práci vykonávají rádi a ne jen z povinosti tak si jich vážím a obdivuji.

pozitivně

pozitivně

Pozitivně

Pozitivně a se součtem.

práce jako práce, tady je to náročnější na psychiku

Prace je to potrebna

Pracovníci zaslouží mnohem větší odměny než kdokoli jiný

Pro mne nepochopitelné. Ovšem, oceňuji to. Tito lidé jsou potřeba.

Proč ne? :)

předpokládám, že k tomu měli důvod, a je to od nich přínosem pro společnost

psychicky náročná práce

s obdivem

s obdivem

s obdivem, velmi jim fandím.

s respektem a obdivem

S respektem. Určitě je třeba hodně trpělivosti a sociálního cítění. Tito lidé by rozhodně měli být lépe ohodnoceni a více uznáváni.

s úctou

S velkým obdivem

S velkým obdivem.

sama s těmito lidmi pracuji, takže dobře :-)

smekám-obdivuji lidi,kteří vykonávají tuto práci-velmi náročná a domnívám se,že nejsou finančně doceněni

smekám, sama bych to nedokázala

Sociální práce s každou cílovou skupinou má své klady i zápory.

stateční to lidé

Stejně jako na ostatní pomáhající profese...

šikulové

Tak někdo to dělat musí, když už je necháváme žít v naší společnosti. Řekl bych, že tito lidé se pak považují za úplně svaté, že dělají takovou "bohulibou" činnost. V mých očích to jsou ale spíše lidé, kteří využívají postižené lidi, aby se nabažili dosyta toho dobrého pocitu, že dělají tak skvělou věc pro lidstvo.

takové znám .. dívím se jim, divím se že je to i baví, ale je to jijich volba

Tito lidé musí mít hodně trpělivosti a musí tu práci opravdu chtít, aby ji mohli plnit naplno. Všechna čest.

Vážím si všechny, kteří se pro to rozhodli, dělají to s láskou a profesinálně.

Ve většině případů obdiv.

velice je obdivuji, myslím si, že by měli být mnohem více ohodnoceni (jak finančně, tak z hlediska přístupu společnosti, často jsem si také všimla opovržení ze strany veřejnosti, což absolutně nechápu), jejich práce je velmi těžká a náročná, zaslouží si uznání.

Velký obdiv!

Věřím, že tato práce není vůbec jednoduchá, přesto si myslím, že i tato práce dokáže přinést uspokojení a spoustu radosti

Většina z nich po čase projde syndromem vyhoření. Svým způsobem je obdivuji, já sama bych takovou práci vykonávat nemohla.

Vybrala jsem si to také, nevím, jak se na mě dívají ostatní, zda už mě vnímají jako "pošahanou". Dost lidí mně říká, že by to dělat nemohlo.

Zalezi,jak se to vezme a zda je ta prace opravdu bavi a davaji tomu maximum. Pokud ano,klobouk dolu. Musi to byt opravdu citlivi a trpelivi lide.

Záleží jak se starají

Záleží, zda toto zaměstnání přijali jako své poslání a práci s lidmi mají rádi - je to záslužné. Obecně práce s lidmi je náročná, zejména s lidmi s postižením. Někteří to dělají pouze, aby měli práci a je to myslím znát na přístupu ke klientům.

zbytečná oběť

Že mají odvahu.obdivuji je.