Motoristé sobě a Filip Turek - Názory občanů

Heřman Fródejt: Volební zákon je třeba upravit následovně: S volebními lístky bude distribuován i státem krytý šek v hodnotě 1000,- s tím, že obálka ve volební místnosti pro vložení hlasu bude klasifikována jako státní cenina v hodnotě 1000,-

X999: Na jeho "kariéru": Filip Turek se dostal do europarlamentu, aby hájil zájmy motoristů a místo toho se proslavil hlavně tím, že hájil svoje vlastní výroky z minulosti.
Na skandály: Říká se, že politik by měl mít čistý štít. Filip Turek má štít tak špinavý, že by ho ani Jar nevymyl.
Na styl: Vypadá jako chlap, co si myslí, že být kontroverzní je totéž jako být zajímavý.
Na europarlament: Dostal se do Bruselu bojovat za české motoristy. Zatím hlavně bojuje sám se sebou.

Řidič : Myslím že nikdo nemá pravo mi říkat že bych neměl sám jezdit autem po městě i když nikoho nevezu, protože emise které vyprodokuji jsou zanedbatelne v porovnani s horicimi ropnymi rafineriemi, výbuchy, stihackami, tanky, atd. A to se nabavím o zasažených tankerech ropy které jsou na dennim pořádku a ktere způsobují obrovske ekologicke škody, kdyby jsme nebyli debilove mohli bychom to řešit podzemnimi parkovisti atd. Problem je že není vůle k řešení, jen vůle k omezování svobod a životní úrovně občanů EU

I l: Nedivím se hele

Xx: Tady asi nemá cenu reagovat. Kdybych vyjádřil svůj názor, asi bych bylch vyštěkán a zasypán útočnými zprávami

K Z: Tvůj pohled je pohled někoho, kdo má pravděpodobně kancelář v centru nebo pracuje z domova. Ale co lidé z periferií? Co lidé z vesnic, kde jede autobus třikrát za den? Pro ně je auto jediná cesta k důstojnému životu. Vyhazovat auta z měst znamená dělat z center rezervace pro bohaté, kteří si mohou dovolit bydlet v dosahu metra. My ostatní jsme pro vás jen „překážka v zácpě“.

Kristýna Malá: ​Argument, že „auto je soukromý majetek na veřejném“, je trochu nefér. Řidiči platí obrovské peníze na spotřební dani z paliv, DPH a poplatcích. Tyhle peníze tečou do státní kasy právě proto, aby se stavěla a udržovala infrastruktura. Silnice nejsou „dar“ od města, je to služba, kterou si řidiči předplácejí. Chovat se k nim teď jako k parazitům, co zabírají místo, je prostě nefér hra.

Petr Kučera: Hele, ty tvoje argumenty o matematice a prostoru zní na papíře skvěle. Kdo by nechtěl město plné parků a ticha, že? Ale problém je v tom, že tvoje vize úplně ignoruje ekonomickou a lidskou realitu. Tady je pár věcí, které v té tvojí rovnici chybí:
Říkáš, že auto zabere 12 m² a je neefektivní. Ale zapomínáš na to, co v tom autě je. Ten cyklista v tom pruhu veze sebe a batoh s notebookem. Ta dodávka nebo auto řemeslníka, které ty chceš vytlačit, veze materiál, stroje a hodnotu, která udržuje to město v chodu. Když tu dodávku zdržíš v zácpě o hodinu, protože jsi jí ubral pruh, tu hodinu zaplatíme my všichni v ceně jeho práce. Město není jen muzeum na procházky, je to stroj, který musí fungovat.

Veronika Černá: Promiň, špatně jsem zereágovala

Veronika Černá: Hele, já ti neberu, že to máš těžké. Ten pocit, že se na tebe „všichni domluvili“, musí být k vzteku. Ale zkus na chvíli zapomenout na to, že ti někdo něco bere, a podívej se na to, co se snažíme získat.
​Nikdo tě nenávidí. Problém je čistě fyzikální. Město není nafukovací. Když 100 lidí jede autem, zaberou celou ulici. Když těch samých 100 lidí jede tramvají nebo na kole, zbude na té ulici místo pro tvou dodávku s nářadím. Paradoxně, čím víc lidí „přesadíme“ na ta kola, tím volnější cestu budeš mít ty jako řemeslník. My ti tu cestu nechceme zavřít, my ji chceme vyčistit od lidí, kteří v tom autě sedět nemusí.

Jakub Němec: Problém není v tom, že by tě vláda nebo město nenáviděli. Problém je, že jedno auto zabere 12 m² veřejného prostoru, i když v něm nikdo nesedí. V centrech měst, která se stavěla pro koně, prostě není místo na to, aby měl každý svůj vlastní „obývák na kolech“. To, co ty vnímáš jako šikanu, je jen zoufalý pokus vrátit ulicím nějakou funkci, aby to tam nebylo jen jedno velké parkoviště.

Jakub Němec: Hele, já ti rozumím. Když člověk naloží dodávku materiálem nebo se snaží dostat děti na tři kroužky v dešti, auto je dar z nebes. Ale zkus se na to podívat mýma očima – očima někoho, kdo v tom městě chce taky dýchat a bezpečně projít s kočárkem.

Abrah Konstantin : Mám pocit, že se z řidičů dělají nepřátelé státu číslo jedna. V centrech měst mizí parkovací místa, rostou nesmyslné zákazy a cyklopruhy se malují i tam, kde nedávají smysl. Vláda se tváří, že nás všechny přesadí na kola nebo do vlaků, ale realita je taková, že pro člověka s rodinou nebo řemeslníka s nářadím je to utopie.

Z R: Jo

Adam Kopřiva: Jako já se o politiku moc nezajímám. Ale spousta lidí kolem ho nemá rádo. Jako podle toho co říkají se nedivím.