Náboženství či ateismus?

ackoli jsou mi blizke vsechny vedecke teorie, clovek potrebuje "duchovno" aby mel moznost se nekam rozvijet, aby mel neco co ho povzbudi kdyz sam nema blizke

Agnostik.

Bůh možná kdysi existoval, ale dnes již jistě ne, není to vědecky dokázané. Věřím v nejvyšší Pravdu a Lásku.

Byl jsem svědkem věci, kterou si jinak, než momentálně vyšší moci vysvětlit nejde. Nejednalo se o iluzi ani nic podobného, přímé výsledky.

Dosáhnout Boha či osvícení může pomoci prožít nezávislý a vyrovnaný život.

Je to kravina a možnost jak manipulovat s hlupáky

Je to složitější, nevěřím v Prvohybatele, stvořitele vesmíru. Spíše mám za to, že bohové vznikli jako výsledek lidského myšlení. Z toho titulu musím připustit existenci všech božstev v které někdo věří. Nemám však potřebu uctívat žádného z nich (sem tam pošlu v krizové situaci neadresovanou "motlidbu", ovšem to je spíše pro vlastní uklidnění, než seriózní "žádost o pomoc") Samostatnou kapitolou je víra v nesmrtelnost duše s reinkarnaci. Proč? Přirozený strach ze smrti a nicoty nebytí. (Avšak jak zpívá Landy "A když nic není, tak co se změní, já se obávám že nic,...") PS: je to hodně zjednodušené, jsem komplikovaná osobnost (jsou dny kdy nevěřím v nic)

Jeho přítomnost pociťuji ve svém životě a proto věřím.

jen na mě záleží jaký bude muj život

Jestli má člověk v něco věřit, pak sám v sebe a své schopnosti. Ne se schovávat a "vymlouvat se" na jakoukoli vyšší entitu.

Jsem agnostik.

Jsem fatalista, věřím v osud.

Jsem zastánce příčiny a následku a jiných fyzikálních zákonů, které pro mě dostatečně vysvětlují realitu. Nepotřebuji podepírat vírou.

jsou věci které se dosud nepodařilo racionálně vysvětlit

K chápání světa si vystačím svými smysly, svým rozumem.

kdyby Bůh existoval, neděly by se věci, které se ději

Mám plnou důvěru ke svým rodičům a těmi jsem od malička vedena k ateismu. O náboženství se zajímám, zejména islám, ale doposud jsem nenašla v náboženstvích nic, co by mě přesvědčilo změnit svůj názor.

Nebyl jsem k tomu veden. Jsem zastáncem vědeckého způsobu myšlení a "slepá" víra v "něco" je mi vzdálená a nevím jak bych se k ní dostal. Přesto věřím v "něco", nějaký princip, smysl života, existence vesmíru.

nechápu, proč by to ten Bůh dělal, tvořil náš svět...

Nechcem sa stotožniť s myšlienkou, že všetko vzniklo náhodou, len zhodou okolností. Preto verím vo vyššiu silu.

Nejsou důkazy

Nemám žádný rozumný důvod v jakoukoliv "vyšší" sílu věřit. Ba spíše naopak, několik setkání s fanatickými věřícími mě přimělo přehodnotit svůj postoj z pozice "tolerantní ateista" na "militantní ateista".

Nenašel jsem k tomu důvod.

nepotřebuji tento typ berličky

nepotřebuju se obracet na nikoho a nepotřebuju někde hledat útěchu a pozorumění, vystačím si sám se svými názory

Neumím říct proč. Jednoduše se domnívám, že tomu tak je.

Nevěři v Boha ani další vyšší sílu, protože nikdo neobjevil důkaz o jejich existenci.

Nevěřím v Boha-stvořitele/hybatele (alá křesťanství) neboť se domnívám, že vše co pozorujeme lze vysvětlit bez jeho přítomnosti. Věřím ale v Boha jako formu nejvyšší morálky, nadřazené všemu lidskému.

Nevěřím v Boha, horoskopy, čarodějnice a podobné bludy

nevěřím v nic co nejde dokázat, jsou to jen představy lidí

Nevěřím, myslím, že celý svět je výsledkem složitého dlouhého vývoje.

nevěřím, protože si myslím, že kdyby něco takového bylo, nedělo by se na světě to co se děje

nevím

nevím jak bych to odůvodnila

Nikdo nedokázal či je nebo není

Nikdy jsem nevidel zadny dukaz ani duvod.

No protože jsem agnostik, skeptik, "ilusionista" a větší magor než Alenka či Ordynov. Realita, pff, co to je? :-)

Považuji se za agnostika. Byl jsem vychovávám v nevíře v boha (ateismu), ale ten také nevyznávám. Myslím si, že nikdo nemá patent na rozum (věřící ani nevěřící). To, že jsem něco neviděl, neznamená, že to nemůže existovat.

Prostě nevidim důvod věřit v boha..

protoze jsem k tomu vychovavana

protoze to tak citim..buh je proste umele vytvoren, nerikam, ze nic neni, ale ne tohle

Protože jsem přesvědčen že Bůh je tak proto věřím:-)

Protože VĚŘÍM v to, že někdo či něco takového není. Nechápu proč jsem zařazován do skupiny nevěřících. Já mám svou víru v neexistenci nadpřirozena, ale budiž... Navíc se mě nelíbí, že víra jako taková je finančně dotována státem, ale nevíra nikoli. Oč jsou věřící lepší jak nevěřící? Proč já coby nevěřící musím strpět, že mé daně, jsou předány dílem věřícímu, ale věřící mě coby nevěřícímu nic nedá? Nemyslíte, že to tak trochu sobecké? Nicméně jsem tolerantní a pokud mě někdo nic nevnucuje, neohrožuje mě a nechá mě žít, ať si dělá co chce, ať si věří v co chce...

protože všechno nemůže být jen tak samo od sebe

Stále tápu a hledám

Těžko se dá věřit něčemu,co jsme neviděli,či si nemohli osahat ..Určitě něco existuje,ale kdo ví co ...

Třeba bych i ráda věřila a používala to jako berličku ve chvílích pocitů bezvýznamnosti a bezesmyslnosti čiutrpení, ale prostě mi to nejde přes rozum, je to podobné jako nutit se věřit, že prase lítá... Nezávisle na tom, že si myslím o všech církvích jen to nejhorší, náboženství (manipulace s ním) ede a vždy vedlo k více tragédiím než ateismus.

Určitě existuje něco lepšího a inteligentnějšího než my,ale je to jen s těží postižitelné. A Bůh? To je jen báchork,každý tomu říká jinak...

věřím - těžko říct proč. Prostě je to pocit, že "něco" nad námi je. A nezáleží jak se té "síle" říká.

Věřím pouze v hmatatelná fakta

věřím sama v sebe

věřím spíš v evoluční vývoj, ale myslím si, že něco jako síla přírody nebo mysli existuje

Věřím v přírodu, přirozený vývin, koloběh života. Nepotřebuji žádnou "vyšší sílu" ani Boha k tomu, abych si vysvětlila, proč jsem na světe.

Věřím ve vyšší sílu - dává mi to sílu a naději. Netvrdím však, že to, v co věřím, je nezpochybnitelná pravda. Pokud v něco věříme, pak to pro nás existuje.

Věřím ve vyšší sílu, protože nemyslím, že vše je jen náhoda.

Věřím ve vyšší sílu, protože si myslím, že existuje něco mezi nebem a zemí, něco, čemu lidé dosud nepřišli na kloub.

věřím, osobní zkušenost s Jeho působením, cítím Ho.

Věřím, že vše je otázkou fyzikálně-chemických pochodů, z nichž většinu z nich zatím nejsme schopni pojmenovat a definovat, tudíž svým způsobem lze tyto jevy definuvat jako určité hybatele, či nadpřirozeno.

víra mi usnadňuje žití

Viru ve vyssi inteligenci chapu jako utek od reality a pomocnou ruku pro ne zcela racionalne uvazujici jedince.... nebo take jako vhodny nastroj statu, jak zabezpecit poslusnost a rad ve spolecnosti.... proto nemam duvod se k ni priklanet....

všechno nemůže být jen náhoda

všechno se děje z nějakého důvodu

Vychována v ateistické rodině, zájem spíše o vědu než duchovno, když už by si člověk připustil, že to všechno někdo nahoře "řídí", znám tolik lidí, kamarádů a rodiny, kteří jsou dobří a skvělí a přesto tolik trpí, že by bůh musel být příšerný sarkastik.

vystačím si bez něj

Zatím jsem se nesetkala s žádným závažným důvodem "proč vyšší síla ano", a pokud se při studiu - přírodověda - setkávám s nějakými nevyřešenými záhadami (Big Bang, chemická evoluce), domnívám se, že nedokazují přítomnost vyšší síly, ale jen nedokonalost našich znalostí - že v antice lidé nechápali hromobití neznamená, že tehdy existoval bůh Zeus. Naopak vidím jasné a logické důvody (psychologické), proč by měla být různá božstva vymyšlená. Líbilo by se mi, kdyby nějaká vyšší síla existovala, ale bohužel, pokládám to za marnou naději.

zivotni zkusenosti.. vlastne dozvedel sem se o necem.. zkousel sem to a vzdycky se mi to splnilo!!!.. kdo nezazije jaky je to bejt na dne.. nezacne ani na to verit..

zkrátka na něho neexistují žádné důkazy. Proč bych měla věřit v něco, co prakticky neexistuje? Krom toho, když se člověk podívá, co náboženství v dnešním světe způsobuje (např. atentáty)... Je to velice nebezpečná věc.