Vyplňto.cz > Průzkumy > Archiv výsledků > Péče o děti po rozvodu

Péče o děti po rozvodu

Víte, že... si na Vyplňto.cz můžete zdarma vytvořit vlastní dotazník?

Základní údaje o provedeném průzkumu

Autor průzkumu:Lucie Procházková
Šetření:29. 03. 2014 - 28. 04. 2014
Počet respondentů:1071
Počet otázek (max/průměr):26 / 23.57
Použité ochrany:unikátní IP
Zobrazení otázek:celý dotazník najednou
Návratnost dotazníků:53,2 %
Návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků. Jedná se o orientační údaj, který nebere v potaz ty oslovené respondenty, kteří ani nezobrazili úvodní text (neklikli na odkaz na dotazník).
Průměrná doba vyplňování:00.13:29
Stáhnout surová data:XLS XLSX CSV XHTML PDF-1 PDF-2 PDF-3 PDF-4 PDF-5 PDF-6 PDF-7 PDF-8 PDF-9 PDF-10 PDF-11 PDF-kódy
Stáhnout grafy:Všechny grafy
odpovědi & grafy   segmentace   závislosti   zdroje   dotazník   citovat

Úvodní informace zveřejněné respondentům

Dobrý den,

dotazník se zabývá názorem veřejnosti na různé typy péče o děti po rozvodu či rozchodu rodičů, které je možno stanovit soudním rozhodnutím při neshodách rodičů, tj. svěření dítěte do péče jednoho rodiče + styk s druhým rodičem, nebo do střídavé péče obou rodičů. 

Dotazník předkládá 14 různých smyšlených situací, ve kterých se děti a rodiče mohou nacházet, když přicházejí k soudu. Vaším úkolem je určit, k jakému typu péče byste se jako soudce/kyně v konkrétním případě přiklonil/a.

Otázky jsou někdy zapeklité, prosím o váš čas, který věnujete zamyšlení se nad jednotlivými situacemi.

Dotazník je určen pro každého, zajímá mě jen názor.

 

Děkuji za váš čas a vaše názory.

Lucie Procházková

Instrukce pro vyplnění dotazníku (nápověda)

Dotazník předkládá různé smyšlené situace, ve kterých se děti a rodiče mohou nacházet, když přicházejí k soudu. Vaším úkolem je určit, k jakému typu péče byste se jako soudce/kyně v konkrétním případě přiklonil/a. Soud by měl rozhodovat především v zájmu dítěte, proto i Vy byste měl/a zvážit, která z možností je v konkrétním případě více v zájmu dítěte (která mu přinese více pozitiv a méně negativ než jiná možnost).

Jen pro úplnost základní informace o každém typu péče:

Péče jednoho rodiče: Dítě je svěřeno jednomu rodiči, dle úvahy soudu. S druhým rodičem má určený pravidelný styk.

Střídavá péče: Dítě je svěřeno v přesně stanovených intervalech oběma rodičům střídavě, mezi domácnostmi rodičů pravidelně přechází dle určení soudu. Interval střídání je většinou týden či 14 dní, může to být i méně (po několika dnech) či více (měsíc). Střídavá péče může být i nerovnoměrná, např. u jednoho rodiče tráví dítě 8 dní ze 14.

Odpovědi respondentů

1. Situace: Rodiče jsou dohodnuti na střídavé péči o dítě. Dítě je školního věku. Vzdálenost mezi bydlišti rodičů je 200 km - muselo by střídat i školy. Jako soudce můžete po zvážení všech pro a proti dohodu rodičů potvrdit nebo vyvrátit s tím, že není v zájmu dítěte. Ke které možnosti se přikloníte?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
dohodu zamítnu a svěřím dítě do péče jednoho rodiče88182,26 %82,26 %  
potvrdím dohodu o střídavé péči19117,83 %17,83 %  

Graf

2. Situace: Otec požaduje střídavou či svoji výhradní péči, matka svěření dítěte do své výhradní péče. Rodiče bydlí blízko sebe, jedná se o první úpravu péče. Dítě je předškolního věku, má pěkný vztah k oběma rodičům, o něco blíže má k matce-dosud se o dítě starala převážně ona. Názor si dítě není schopno udělat. Rodiče jsou v konfliktu o určení péče. Matka argumentuje svojí péčí, jedním domovem, obavou o schopnost otce se o dítě starat. Otec argumentuje spravedlností, právem dítěte na oba rodiče. Rodiče spolu téměř nekomunikují, případně se slovně napadají. Jak rozhodnete?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do střídavé péče56853,03 %53,03 %  
svěřím dítě do péče jednoho rodiče43140,24 %40,24 %  
neumím rozhodnout736,82 %6,82 %  

Graf

3. Situace: Otec žádá střídavou či výhradní péči, matka chce dítě svěřit do své péče. Jedná se o první úpravu. Dítě je školního věku, má pěkný vztah k oběma rodičům. Rodiče bydlí blízko sebe. Mezi rodiči panuje konflikt o určení péče. V domácnosti jednoho z rodičů žije ještě jedno jeho dítě, které má v péči. Sourozenci mají spolu velmi blízký vztah, dosud spolu vyrůstali. Rodiče jsou oba výchovně způsobilí. Jaké řešení zvolíte?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do péče jednoho rodiče, přítomnost sourozence je jedním z hlavních kritérií53750,14 %50,14 %  
svěřím dítě do střídavé péče44741,74 %41,74 %  
svěřím dítě do péče jednoho rodiče, nebudu brát na přítomnost sourozence větší ohled, než na ostatní hlediska575,32 %5,32 %  
neumím rozhodnout312,89 %2,89 %  

Graf

4. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči, matka chce svěřit dítě do své péče. Jedná se o první úpravu. Mezi rodiči je vleklý velmi závažný konflikt. Do případu je zatažena policie, oba rodiče na sebe podávají trestní oznámení. Vzájemně se obviňují ze zneužívání či zanedbávání dítěte, napadení svojí osoby, podávají žaloby na ochranu osobnosti. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí, jejich výchovné vedení, priority, životní styl se však značně liší. Jak rozhodnete?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do péče jednoho rodiče67062,56 %62,56 %  
neumím rozhodnout23521,94 %21,94 %  
svěřím dítě do střídavé péče16615,5 %15,5 %  

Graf

5. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči, matka svou výhradní. Jedná se o první úpravu. Rodiče od sebe bydlí 100 km, při střídavé péči by muselo střídat i školy. Dítě je školního věku, má pěkný vztah s oběma rodiči. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí. Jak rozhodnete?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do péče jednoho rodiče80475,07 %75,07 %  
svěřím dítě do střídavé péče20719,33 %19,33 %  
neumím rozhodnout605,6 %5,6 %  

Graf

6. Situace: Dítě je od několika měsíců věku svěřeno do péče matky, otec má pravidelný styk. Otec nyní žádá změnu péče na péči střídavou. Dítě je mladšího školního věku. Rodiče od sebe bydlí 40 km. Otec tvrdí, že by dítě každý den do školy i ze školy vozil. Mezi rodiči je konflikt, předávání informací probíhá omezeně. Rodiče se liší svými představami o výchovném vedení, mají odlišný životní styl, používají odlišné způsoby výchovy. V péči matky nejsou nedostatky, dítě je spokojené, jinou možnost si vlastně neumí představit. Rodiče ukončili soužití krátce po narození dítěte.

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ponechám dítě dále v péči matky82677,12 %77,12 %  
svěřím dítě do střídavé péče20118,77 %18,77 %  
neumím rozhodnout444,11 %4,11 %  

Graf

7. Situace: Rodiče ukončili soužití ještě před narozením dítěte. Po určení otcovství na návrh otce byl otci určen pravidelný styk. Rodiče spolu prakticky nekomunikují. Teď jsou dítěti tři roky a otec žádá střídavou péči. Jak rozhodnete?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ponechám dítě v péči matky82577,03 %77,03 %  
svěřím dítě do střídavé péče18116,9 %16,9 %  
neumím rozhodnout656,07 %6,07 %  

Graf

8. Situace: Mezi rodiči je závažný konflikt, do případu je zatažena policie. Dítě předškolního věku je svěřené předběžným opatřením do péče matky, otec požaduje střídavou či svou výhradní péči. V průběhu řízení otec prohlásil předběžné opatření za nezákonné a jednou dítě nevrátil ze styku, ponechal ho ve svojí péči. Dítě odmítá vydat matce do doby, než bude u něj dítě tak dlouho, jak dlouho bylo předtím v péči matky, nebo do doby, než matka podepíše dohodu o střídavé péči. Otec nemění názor ani po intervenci OSPOD, ani po vydání rozhodnutí, aby dítě okamžitě předal matce. Otec matce umožňuje pouze návštěvy u sebe doma pod dohledem. Matka chce věc urychleně vyřešit. Jaké řešení zvolíte?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě i nadále do péče matky73768,81 %68,81 %  
svěřím dítě do střídavé péče16515,41 %15,41 %  
neumím rozhodnout14013,07 %13,07 %  
svěřím dítě do péče otce292,71 %2,71 %  

Graf

9. Situace: Jedná se o první úpravu. Matka žádá svoji výhradní péči o dítě školního věku, otec žádá péči péči střídavou či také svoji výhradní. Dítě má k otci spíše negativní vztah, bylo zjištěno, že matka dítě vede k negativnímu vztahu k otci. Zatím se přesto dítě s otcem stýká, ovšem s problémy při předávání i při samotném styku. Jak situaci vyřešíte?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do střídavé péče46643,51 %43,51 %  
svěřím dítě do péče matky32430,25 %30,25 %  
neumím rozhodnout18617,37 %17,37 %  
svěřím dítě do péče otce958,87 %8,87 %  

Graf

10. Situace: Matka žádá svoji výhradní péči o dítě předškolního věku, otec také svoji výhradní péči nebo péči střídavou. Jedná se o první úpravu. Bylo zjištěno, že otec byl s dítětem dva roky na rodičovské dovolené, předtím rok matka. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí. Mezi rodiči je konflikt o určení péče. Matka tvrdí,že byla otcem k návratu do práce přinucena. Otec tvrdí,že se dohodli, že se vždy staral dobře a dítě má právo na oba rodiče i nadále. Jak to vyřešíte?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do střídavé péče85279,55 %79,55 %  
svěřím dítě do péče jednoho rodiče15914,85 %14,85 %  
neumím rozhodnout605,6 %5,6 %  

Graf

11. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči o dítě mladšího školního věku, matka žádá svoji výhradní péči. Jedná se o první úpravu. Bylo zjištěno, že docházelo k domácímu násilí ze strany otce, převážně psychickému nebo "lehčí" formě fyzického (facky, silný stisk na ruce apod.). Dítě nebylo násilí přítomno, matka se snažila ho vědomí o domácím násilí ušetřit. Vlastně dítě o násilí ani neví. Otec byl podminečně odsouzen. Tvrdí,že matka ho provokovala a chovala se také násilně a kromě toho on se k dítěti choval vždy pěkně. Tvrdí, že násilí zasahuje pouze do vztahů mezi ním a matkou, nikoli do vztahu s dítětem a nevypovídá nic o jeho rodičovské způsobilosti. Matka nesouhlasí ani se širším stykem dítěte s otcem, tím méně s nějakou formou péče otce. Argumentuje strachem o dítě, otcovou nezpůsobilostí danou jeho násilnickým chováním, i když se přímo k dítěti dosud neprojevovalo. Jak rozhodnete?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do péče matky87281,42 %81,42 %  
svěřím dítě do střídavé péče938,68 %8,68 %  
neumím rozhodnout807,47 %7,47 %  
svěřím dítě do péče otce262,43 %2,43 %  

Graf

12. Situace: Rodiče jsou dohodnuti na střídavé péči o dítě školního věku. Bydlí blízko sebe. Dítě ale nesouhlasí, raději by zůstalo doma u toho z rodičů, který zůstal v původním domově. Co s tím?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do péče jednoho rodiče67262,75 %62,75 %  
schválím dohodu rodičů o střídavé péči31329,23 %29,23 %  
neumím rozhodnout868,03 %8,03 %  

Graf

13. Situace: Dítě je již dva roky ve střídavé péči. Matka ji chce zrušit a svěřit dítě do své péče, otec chce střídání zachovat. Mezi rodiči téměř neprobíhá komunikace, zvlášť matka střídavou péči jen trpně snáší. I předávání dítěte probíhá bez setkání rodičů. Jinak dítě v každé domácnosti je zajištěno po všech stránkách dobře. Matka argumentuje zhoršením dítěte ve škole, uvádí neochotu dítěte se stěhovat, změny chování dítěte po návratu od otce. Otec je se vším spokojený, uvádí pestřejší program dítěte, ochotu dítěte k pobytu v jeho domácnosti, možnost i při střídavé péči chodit stále do stejných kroužků a stýkat se s kamarády. Negativa popírá. Nevidí pro rušení důvod. Dítě názor nemá, prostě situaci přijímá, na nic si nestěžuje. Jak rozhodnete?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ponechám dítě ve střídavé péči80775,35 %75,35 %  
střídavou péči zruším a svěřím dítě do péče jednoho z rodičů16715,59 %15,59 %  
neumím rozhodnout979,06 %9,06 %  

Graf

14. Situace: Dítě školního věku je již několik let v péči matky. Bylo zjištěno, že matka vede dítě k negativnímu vztahu k otci. Otec má určený styk, dítě se s ním stýkat nechce, ale nakonec povinnost s nevolí absolvuje. Otci se to nelíbí a za účelem nápravy vztahu požaduje střídavou péči. Otec je výchovně způsobilý. Jaké řešení zvolíte?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
svěřím dítě do střídavé péče42339,5 %39,5 %  
jiná možnost25323,62 %23,62 %  
ponechám dítě v péči matky23021,48 %21,48 %  
neumím odpovědět11110,36 %10,36 %  
svěřím dítě do péče otce545,04 %5,04 %  

Graf

15. Střídavá péče konflikt rodičů tlumí, rodiče jsou donuceni se domlouvat a napětí tak postupně opadne. Proto by právě při konfliktu rodičů měla být střídavá péče ukládána.

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „souhlasím”, „spíše souhlasím”, „nevím”, „spíše nesouhlasím” a „nesouhlasím”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
spíše nesouhlasím33831,56 %31,56 %  
spíše souhlasím32029,88 %29,88 %  
nesouhlasím18116,9 %16,9 %  
nevím12511,67 %11,67 %  
souhlasím1079,99 %9,99 %  

Graf

16. Střídavá péče konflikt rodičů dále vyostřuje a prodlužuje. Pokud chybí právo "veta", dohadují se rodiče i o maličkostech, kromě samotného sporu o ponechání/zrušení střídavé péče.

Povinná otázka, respondent se musel rozhodnout mezi odpověďmi „souhlasím”, „spíše souhlasím”, „nevím”, „spíše nesouhlasím” a „nesouhlasím”.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
spíše souhlasím36333,89 %33,89 %  
spíše nesouhlasím26024,28 %24,28 %  
nevím24022,41 %22,41 %  
souhlasím16415,31 %15,31 %  
nesouhlasím444,11 %4,11 %  

Graf

17. Většina dětí, přes 90%, je soudy svěřována do péče matek. Proč tomu tak podle Vás je?

Povinná otázka, respondent musel zvolit alespoň některou z nabízených odpovědí nebo dopsat nějakou vlastní (min. 1).

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
o děti se většinou starají matky, jde tedy o automatické pokračování stávajícího stavu72467,6 %67,6 %  
čím je dítě menší, tím více potřebuje matčinu blízkost a mateřskou péči63158,92 %58,92 %  
je to přirozené a biologicky dané, že žena má více předpokladů o děti pečovat56552,75 %52,75 %  
většina otců je méně způsobilá se starat o děti než většina matek33130,91 %30,91 %  
otcové nemají o výchovu zájem29427,45 %27,45 %  
jde o jasnou diskriminaci otců, soudci nadržují matkám z principu23822,22 %22,22 %  
soudkyně jsou většinou ženy a proto drží s matkami "partu"11510,74 %10,74 %  
soudcům je matek líto, nechtějí je o děti připravit11410,64 %10,64 %  
matky a děti se přece musí chránit434,01 %4,01 %  
Pokračování dávno přežitých zvyků - otec pracoval celý den, zatímco matka byla doma s dětmi. V dnešní době naprosto irelevantní postoj, pokud má otec zájem, měl by se spravedlivě podílat na výchově bez přehnaného výživného, což je zatím zvykem10,09 %0,09 %  
otcové jsou většinou pracovně více vytížení než matky10,09 %0,09 %  
Jedná se o zvyk a zastaralý názor. Zvláště větší děti by měly mít možnost styku s oběma rodiči, zejména pokud o to samy stojí. Střídavá péče o děti školního věku je logická a žádoucí.10,09 %0,09 %  
osoba, která je s dítětem na RD, se stává osobou pečovatelskou a tato osoba by po rozvodu mělai nadále zůstat alfou a omegou života dítěte (a je lhostejné, zda je pečujícím osoba muž, žena nebo třeba babička ...)10,09 %0,09 %  
děti jsou na péči matek zvyklé, pokud to jde, mělo by se respektovat spíš rozhodnutí dětí samotných, protože těch se přece situace dotýká nejvíc10,09 %0,09 %  
pro matky je jednodušší získat děti do své péče10,09 %0,09 %  
pohodlnost soudců10,09 %0,09 %  
matka je jistá - myslím biologicky (s výchovou to už takové nemusí být, ale zřejmě se vychází z přirozeného biol.pouta)10,09 %0,09 %  
Otcové většinou tvrdě pracují a matky si dítě vydupou. 10,09 %0,09 %  
pouziva sa stary, zauzivany stereotyp aj napriek tomu, ze studie dokazuju, ze dieta vychovane bez muzskeho vzoru ma 5x vacsiu sancu spachat samovrazdu, trpiet psychickou poruchou alebo skoncit v kriminale.10,09 %0,09 %  
Myslím, že spíše ze zvyku. Matka s dítětem tráví většinu času (mateřská, rodičovská, chystání svačin, úkoly, atd.). Prostě se většinou více stará, než otec, který finančně zajišťuje rodinu (obvykle). Dítě má s matkou lepší vztah - jsou spolu více.10,09 %0,09 %  
pozůstatek z minulosti, neochota soudců přijmout fakt, že někteří otcové jsou způsobilejší k výchově10,09 %0,09 %  
otcové mají náročná povolání, nemají dostatek času10,09 %0,09 %  
často se jedná o volbu dítěte, která by měla být při rozhodování brána v potaz. také se jedná o doběh zvyklostí z dob minulých.10,09 %0,09 %  
myslím, že jde o kombinaci, příliš mnoho otců nemá zájem o výchovu a ti co mají jsou diskriminovaní. Většinou ani k soudu nejdou, protože mají strach z toho jak to bude vypadat před soudem a po rozsudku s dětmi, s jejich chováním i s chováním protějšku.10,09 %0,09 %  
nevole soudců věc řešit podrobně a v dlouhodobém horizontu, s rodinou se dá pracovat a přecházet mezi zákonem danými variantami péče s ohledem na aktuální podmínky. Soudci a OSPODy jsou často zahlcené, volí "nejrychlejší" řešení,které je "časem prověřenl.10,09 %0,09 %  
otcové dále pracují a platí alimenty, matky zůstávají v původním domě kde má dítě zázemí, zatímco otcové je pro děti musí nově vytvořit10,09 %0,09 %  
muz neni od prirody schopen poskytnout diteti to, co matka. ale je to ovlivneno i vekem ditete. cim je starsi, tim se rozdil pece smazava a pak i otec je schopen dat diteti stejnou peci jak matka. a nemluvim tu o financich. to je uplne jine tema.10,09 %0,09 %  
Neochota soudců,většinou volí nejjednoduší variantu10,09 %0,09 %  
deti jsou na matky vice navykle 10,09 %0,09 %  
U nás v ČR je střídavá péče málo známa (soudci mají málo zkušeností) 10,09 %0,09 %  
Otec nema podminky pro plnohodnotnou peci o dite, napr. z duvodu velkeho pracovniho vytizeni, workoholismu apod.10,09 %0,09 %  
společnost ještě není připravena na střídavou péči, což je škoda10,09 %0,09 %  
jde o předsudek, že dít má žít s matkou10,09 %0,09 %  
Jde o zvyk10,09 %0,09 %  
jedna se o diskriminaci otcu a to i ze strany OSPOD10,09 %0,09 %  
záleží i na věku potažmo názoru dítěte10,09 %0,09 %  
Až na výjimky si nedokážu představit, že by mezi otcem a dítětem mohlo vzniknout srovnatelné pouto, jako mezi dítětem a matkou.10,09 %0,09 %  
Celkově je systém takto nastaven, od právníků, sociálky, soudů, znalců, vše je zatíženo výrazným genderovým stereotypem, který předurčuje postoj všech včetně matky a otce. Dále je to pocit matek, že vyšší podíl péče otce je pro ně hanbou.10,09 %0,09 %  
stereotyp10,09 %0,09 %  
matky se nikdo neptá, jestli chce rodit - musí, stejné je to s péčí o dítě - otec se zpravidla realizuje prací, ne péčí o děti a domácnost- jsou to role a předsudky, kdo určuje normy ve společnosti10,09 %0,09 %  
dítě prostě patří k matce, s otcem je určitě minimálně vhodné mít styk, ale ne formou střídavé péče, to je jen sprosté zneužití dětí.10,09 %0,09 %  
může jít o cíl ochránit dítě a strach, že střídavou péči nezvládne10,09 %0,09 %  
(nemístné) lpění na tradičním rozdělení rolí ze strany soudu 10,09 %0,09 %  
závislost na genderu a věku - málokdy soud svěří do péče otci malou holčičku a kojence/batole10,09 %0,09 %  
Nic nenahradí matku. 100 mužů vytvoří tábor, jedna žena udělá domov.10,09 %0,09 %  
setrvačnost soudu, střídavka je v českém právu stále poměrně nově10,09 %0,09 %  
z tradice10,09 %0,09 %  
tradice, takže se tato možnost zdá přirozenější10,09 %0,09 %  
Více zapojit mediace, včetně zákonných opatření na toho rodiče, který se odmítá mediace účastnit, nebo se bez vážných důvodů odmítá dohodnout. Hlavní je ztlumit, nebo odstranit rodičovský konflikt.10,09 %0,09 %  
Neznám snad jediný případ toho, že by byl otec s dítětem na rodičovské dovolené. Otcové si s dětmi umí hrát a mají k nim často velmi hezký vztah, ale nejsou ochotní se o ně opravdu starat na každodenní bázi. Všechnu tuhle práci dělají ženy.10,09 %0,09 %  
Stereotypní, zažité rozhodování, neochota zkoumat každý případ důkladně zvlášť a rozhodnout bez zaujatosti a ovlivnění vlastními emocemi. Roli může hrát i přetíženost soudů.10,09 %0,09 %  
otcové nejsou schopni nebo ochotni svůj život přizpůsobit tomu, že by se měli o dítě starat sami10,09 %0,09 %  
Ženy jsou častěji ochotné dítěti přizpůsobit a podřídit svůj soukromý a pracovní život.Muž pokud pracuje v časově náročnější práce většinou nemá tolik času na péči o dítě a nemá zájem stav měnit.10,09 %0,09 %  
Soudkyně kolikrát považují matky za "lepší rodiče" i když je tam viditelná manipulace s dítětem a snaha o negativní postoj vůči otci, i kdyby se staral sebevíc, tak je vykreslen jako naprostý gauner10,09 %0,09 %  
pokud se dítě může rozhodnout má si vybrat já žila s tátou a jsem ráda matku jsem navštěvovala dokud si nenašla chlapa a založila další rodinu tím pro mě skončila.10,09 %0,09 %  
Pozůstatek zvyků z dob dřívějších. Ale mám v okolí dva muže, kteří dostali děti do své péče. Museli hodně bojovat, ale šlo to...10,09 %0,09 %  
nedá se generalizovat - část otců je méně způsobilá starat se, část dětí je vázanější na matku, někdy to může být diskriminace ze strany soudu - opravdu je zvykem spíše svěřovat dítě matce...10,09 %0,09 %  
Jiný způsob pracovního nasazení muže.10,09 %0,09 %  
zohledňuje se výživné, které se bez ohledu na zákon, kde se píše o obou rodičích, stanovuje pouze jednomu rodiči. Kult mateřství, přežívající z dob socialismu. Redukce teorie vazby na matku, ačkoliv dítě tvoří vazbu k oběma rodičům a dalším pečovatelům.10,09 %0,09 %  
Na názor dítěte se obvykle kašle a rozhoduje se podle precedensu10,09 %0,09 %  
ve společnosti je preferován více vztah matka-dítě (viz Den matek, ...)10,09 %0,09 %  
částečně jde asi o nadržování matkám (v případě že otec žádá o svěření do své péče/střídavou péči), ale myslím že v dost případech otci o svěření dítěte do jejich péče nestojí10,09 %0,09 %  
Soudci si zjednodušují svou práci. Svou povinnost hájit především práva a potřeby dítěte, a to v dlouhodobé perspektivě, ve velké většině ignorují. Oddělená řízení o péči o dítě, o rozvodu a o rozdělení majetku zamezují soudcům celkový pohled.10,09 %0,09 %  
myslím, že se jedná o předsudek, že jen matka se dokáže nejlépe postarat o dítě. 10,09 %0,09 %  
vžy řádně prověřovat (a ne jen jednou) předpoklady rodičů, větším dětem umožnit jejich stanovisko10,09 %0,09 %  
soudy málo respektují rozhodnutí samotných dětí 10,09 %0,09 %  
Je potřeba poradenská péče k zlepšení vztahu mezi rodiči. pak střídavá péče ano.10,09 %0,09 %  
Vždy by mělo záležet na konkrétní situaci10,09 %0,09 %  
záleží na zolsobilosti rodiče jak matky tak otce a výchově dítěte, jeho vztahu k dítěti a možnostem se o dítě starat, některé matky nejsou schopny se o dítě postarat, přestože jsou ženy , znám takové případy10,09 %0,09 %  
často jde v konkrétních případech o mylný (nedostatečně fakticky ověřený) automatický předpoklad, že dítěti bude s matkou lépe.10,09 %0,09 %  
zabehnute zvyklosti starych komunistickych sudcov, absolutny nezaujem ospod, obava ze otca prestane starostlivost o dieta prestane bavit. atd atd10,09 %0,09 %  
Někdy je to nespravedlivé.10,09 %0,09 %  
Otcové snáze opouštějí děti, než matky, malé děti tíhnou obvykle k matce.10,09 %0,09 %  
Muži "rozsévači" jsou častější.10,09 %0,09 %  
určitě je to složitější10,09 %0,09 %  
soudy málo zkoumají stav jednotlivých rodičů.Zaneprázdnění,zájmy,alkoholizmus,drogy atd.Mnohdy berou v potaz vyjádření sociálních pracovnic,které mnohdy nemají o ničem ani páru.10,09 %0,09 %  
žádosti otců jsou většinou trucem vůči matce10,09 %0,09 %  
rodiče nejsou schopni komunikovat a předávat si informace - v takové situaci se musí vybrat jeden z rodičů10,09 %0,09 %  
je to zvyk10,09 %0,09 %  
někdy může jít o předsudky a diskriminaci otců, myslím, že mnohdy by byli schopni se o dítě postarat třeba i lépe, než matka, ač podle mě bude více případů, kdy bude mít hlavně malé dítě přece jen blíže k matce a matka bude od přírody k péči lépe vybavena10,09 %0,09 %  
někdy se otcové přecení a nezvládají péči o dítě10,09 %0,09 %  
Vyrůstaly jsme se ster.sestrou od mých 2 let u otce.Staral se skvěle.Od základky jsme mohly být u matky kdy jsme chtěli.Bylo to bezva ale matka nám chyběla.Obětí,pohlazení Ten cit co matka dává prostě chlapům chybí.Otce miluju vychoval nás dobře ale....10,09 %0,09 %  
Společnost ještě není dostatečně připravená. Jsem pro střídavou péči ae s asistencí organizace, která rodiče i děti připraví a superviduje. Dbá na bloho dítěte. 10,09 %0,09 %  
Já si myslím, že střídavá péče by měla být. A jestliže má dítě blíže k otci, mělo by být svěřeno do péče otce. Je-li k tomu způsobilý. Proč by mělo být dítě v péči matky, když spolu nevychází? Ať je tam, kde je mu líp.10,09 %0,09 %  
předpokládá se, že se otec bude věnovat více vlastní kariéře než dítěti10,09 %0,09 %  
vztah matky k dítěti je bytostný10,09 %0,09 %  
zažitý stereotyp, který je ovšem špatný10,09 %0,09 %  
nedocenění otcovského vzoru10,09 %0,09 %  
myslím si, že většina otců není schopna se o dítě správně postarat, hlavně o to mladšího věku. 10,09 %0,09 %  
protože většinou je otec ten co podvádí/odejde/...10,09 %0,09 %  

Graf

18. Máte zkušenost se střídavou péčí?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí a podle toho se mu zobrazily další otázky [ano-jako rodičotázka č. 19, ano-jako dítěotázka č. 19, osobní zkušenost má někdo v rodiněotázka č. 19, znám někoho z okolí, kdo osobní zkušenost máotázka č. 19, nemám žádnou zkušenostotázka č. 20].

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
nemám žádnou zkušenost48745,47 %45,47 %  
znám někoho z okolí, kdo osobní zkušenost má34832,49 %32,49 %  
osobní zkušenost má někdo v rodině10910,18 %10,18 %  
ano-jako rodič676,26 %6,26 %  
ano-jako dítě605,6 %5,6 %  

Graf

19. Pokud máte zkušenost se střídavou péčí u sebe, v rodině či v okolí, je tato zkušenost (z pohledu vlivu na děti) spíše:

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
pozitivní32355,03 %30,16 %  
negativní26444,97 %24,65 %  

Graf

20. Máte děti?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí a podle toho se mu zobrazily další otázky [anootázka č. 21, neotázka č. 23].

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ano56752,94 %52,94 %  
ne50447,06 %47,06 %  

Graf

21. Z jakého vztahu máte děti?

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí a podle toho se mu zobrazily další otázky [děti mám jen ze současného vztahuotázka č. 23, všechny/některé děti mám z již ukončeného vztahuotázka č. 22].

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
děti mám jen ze současného vztahu31154,18 %29,04 %  
všechny/některé děti mám z již ukončeného vztahu26345,82 %24,56 %  

Graf

22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
děti jsou v mé péči12448,06 %11,58 %  
děti mám už velké,starají se o sebe samy7529,07 %7 %  
děti jsou ve střídavé nebo společné péči3212,4 %2,99 %  
děti jsou v péči druhého rodiče166,2 %1,49 %  
péče ještě není vyřešena,soudíme se114,26 %1,03 %  

Graf

23. Jste:

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
žena87281,42 %81,42 %  
muž19918,58 %18,58 %  

Graf

24. Kolik je Vám let:

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
21-30 let40237,54 %37,54 %  
31-40 let25323,62 %23,62 %  
41-50 let19217,93 %17,93 %  
15-20 let11310,55 %10,55 %  
51 a více let11110,36 %10,36 %  

Graf

25. Velikost Vašeho bydliště:

Povinná otázka, respondent musel zvolit jednu z nabízených odpovědí.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
1001-30 000 obyvatel35232,87 %32,87 %  
Praha24522,88 %22,88 %  
30 001-100 000 obyvatel17015,87 %15,87 %  
nad 100 000 obyvatel16515,41 %15,41 %  
do 1000 obyvatel13812,89 %12,89 %  
1001-30 000              1001-30 000      end_of_the_skype_highlighting obyvatel10,09 %0,09 %  

Graf

26. Zde můžete vyjádřit Váš názor k tématu dotazníku:

Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.

- pokusy soudů se střídavou péčí v situaci, kdy se jeden z rodičů nechce dohodnout se podepisují jen a jen na dětech - pro většinu soudů je tvrzení matky hlavní, otec může dokazovat co chce - nikdo ho neposlouchá, v mém případě to skončilo ošetřením dcery v nemocnici v doprovodu policie po napadení matkou (matka v současnosti šetřena za týrání a zanedbávání výchovy) - neochota OSPOD cokoli řešit dokud se nestane něco vážného (trvalo to 3 roky)

*

19. - u této otázky nedokážu jednoznačně odpovědět. chybí mi tam možnost "nevím", nebo "nemohu posoudit" - navíc těchto zkušeností mohu mít více, a některé mohou být +, jiné -

Absence vzorů v rodině může být pro dítě výrazným sociálním handicapem. Rozvod je vždy ochuzením dítěte a proto střídavá péče je řešením. V případě, že oba dva rodiče založí nové rodiny je rizikem, že dítě z rozvedeného manželství je součástí dvou rodin, ale vlastně všude jen tak na půl...

ad 1 - pokud dítě souhlasí

ani ja som si nevedel striedavu peci pre moje dieta pred niekolkymi rokmipredstavit. V 2 rokoch dietata som po 1sude samozrejme > rosudok otec -1vikend za 14 dni, Moje odvolanie a rozsudok c 2 - dostal som asi 5,5dna{2noci} za 14dni. Dieta bolo male a SPOKOJNE. po 2 rokoch, matka ziadost na skratenie, otec protinavr striedavka. Zase az OSPO nepise zapisi z jednania- teda ked som tam s dietatom sa bol ukazat. Vobec ale vobec nezaujma ze je dieta spokojne, ze je s otcom rado, ze je o dieta postarane. ze ma svoju izbu.....No a rozsudok c4 po 4rokoch som konecne dostal str. peci. Podotykam e proti voly matky, s proti voly OSPOD. Iba s doporucenim pszcholozky v posudku. Po 2rokoch striedavej pece, konstatujem ze 7,5rocne dieta je spokojne, a ma v hlavicke daaaavno zrovnane ze aj ked rodicia nebyvaju spolu stale ho miluju najviac na svete. PS.Rodicia su z jedneho meste- dieta chodilo do stejnej skolky, chodi do rovn. skoly, kruzky choroby a naklady rovnake.... ze matke platim alimenty- teda:drzhubne - k tomu sa nebudem vyjadrovat. No a matka po case spokojna, zacala komunikovat, a prestala sabotovat vsetku moju snahu STR. PECE FUNGUJE

Ani takto odosobněné otázky na obrazovce počítače mě nenechávají chladnou, musí být velmi těžké v reálu rozhodovat o péči o dítě po rozchodu rodičů.

Bohužel nastává situace, kdy matka na oko schvaluje setkávání dítěte s otcem, nicméně dítě proti otci štve (rozebírání problémů, které s otcem měli - tyto problémy se netýkají dítěte). Rodiče matky v podstatě popírají existenci otce (s tím by se podle nich dítě už nemělo ani stýkat, bez ohledu na názor dítěte).. Další situace matka si ponechá dítě ve své péči, otec se odstěhuje, matce ponechá nemovitost, vybavení, ... Pravidelně platí výživné, přispívá na potřebné věci pro dítě (účet za telefon, pojištění, spoření). Mezitím dosáhne dítě plnoletosti, nicméně nadále studuje a bydlí s matkou - dítě pomáhá v domácnosti, chodí na nákup - téměř vše potřebné (jízdné, léky, jídlo, náklady na studium, základní drogerie) hradí s kapesného které dostává (asi 1/4 z výše výživného). Ve výsledku to dopadne tak, že když dítě žádá vyšší kapesné je mu vyhubováno, má si zajít k otci. Matka začíná "šetřící mód" (vaří a nakupuje pouze pro sebe, když koupí něco pro dítě, většinou si to nechá zaplatit). To taky není úplně dobře. "Nejlepší" nakonec: dítě očkují všichni proti všem - matka a její rodina, její kamarádky proti otci. Na druhé straně otcovy rodiče proti matce. Těžko si dítě ve 13 letech vytvoří vlastní názor, když je ovlivňováno z obou stran (leda by bylo extra vyspělé) dokáže předpovědět, že když zůstane s matkou - jak se ona zachová a naopak - zůstane s otcem, jak se bude chovat on. Dítě potřebuje oba rodiče. P.S. Jsem dítě z rozvedené rodiny.

budu nyní v rozvodovém řízeí, ale i v rozhodování o péči o děti, dětem je 6 let a 3 roky, a nesouhlasím se střídavou péčí, obvzláště potom, co si muž našel milenku. Děti jsou ve věku, kdy starší nastupuje do ZŠ a musím říct, že má v tomto období ve svém životě dost velký "hokej". Stačí jen, aby se třeba rodiče dohodli na tom, jak se o děti budou starat, u nás je to 1x - 2x v týdnu + jednou za 14 dní víkend již od pátečního odpoledne. Ale jak říkám, se střídavou péči nesouhlasím.

Děkuji,že toto je přílohou:Situace jsou popsány vcelku srozumitelně,chybí mi tam podrobnější popisy osobností jednotlivých rodičů a zkoumání jejich stavu (chování a návyků) od nezávislých osob.

Děláte dobrou práci.

Děti jsem měla ve své péči,ale chtěla jsem péči střídavou.Bývalý manžel neměl v té době zájem.Děti mají nárok žít s oběma rodiči. Při střídavé péči je nutnost spolu komunikovat,případně chodit do psychologické poradny pro rady.Děti nesmí žádný z rodičů navádět !

Děti jsou nyní svěřeny do péče mě, ale bývalý muž nyní po 2 letech chce děti do střídavé péče. Bojím se jak toto dopadne, hlavně kvůli dětem, nikdy se o ně nestaral a zvládne tak max. víkend. Pokud je má déle, starají se o děti prarodiče. Děti zvládnou a chtějí k němu o víkendech (14 dní střídání), ale pokud se zeptám, zda by chtěly s tátou být ob týden, tak řeknou, že ne. Pokud se jich ptá on, nedokážou mu to říct do očí, bojí se. ...nikomu bych to nepřála, ani zažít ani soudit.

DIETA BY NEMALO TRPIET AK SA UZ MANZELIA ROZHODLI UKONCIT SPOLUZITIE, NIEKTORI MUZI CHCU DIETA DO SVOJEJ STAROSTLIVOSTI IBA PRETO ABY UROBILI NAPRIEK BIVALEJ MANZELKE, MYSLIM ZE PRVORADE SU ZAUJMY DIETATA A NIE SI HO POHADZOVAT AKO HORUCI ZEMIAK, A KED UZ STRIEDAVA STAROSTLIVOST TAK IBA V TOM PRIPADE KED RODICIA DOKAZU SPOLU KOMUNIKOVAT A SPOLU CELIT PROBLEMOM AKO SU ZNAMKY V SKOLE ALEBO CHOVANIE DIETATA

Dík :-)

Dítě by mělo mít domov, zázemí, pevnou jistotu. Z toho vyplývá, že by mělo být svěřeno do výhradní péče jednoho z rodičů a s druhým rodičm mít pokud možno neomezený kontakt. Nezáleží na tom zda to bude matka či otec, ale měl by to být vždy ten, který mu to zázemí může poskytnout, u kterého se dítě bude cítit dobře. Možná bych zohlednila i fakt, který z nich zavinil rozvod.

Dítě je sice v mé péči, ale otec má k víkendu ještě i 3 dny s přenocováním. Chce střídavou péči, dělá problémy, kde jen to jde. Jasně mu jde o střídavou péči jen aby ublížil. Jak to ale u soudu vysvětlím?

Dítě potřebuje jistotu, pevnou půdu pod nohama... a ne stále přebíhat z místa na místo...

Dle mého názoru bych střídavou péči spíše šetřila. Neznám případy ani z rodiny či okolí, kdy by nevedla spíš k vyostření konfliktů mezi rodiči, nemožnost domluvy.

Dle mého názoru dítě potřebuje stabilní zázemí - přístup, výchovné prostředky, režim, ... zároveň příklad obou rodičů - modelů chování ženy i muže. Střídavá péče je vhodná u rodičů, kteří jsou schopni se domluvit na pravidlech, apod.

Dlouho jsem bojoval a sbíral kladné body pro soudní svěření do péče, jelikož jsem jako otec v takovém soudním sporu měl menší šance. Kdyby bylo "předem určeno" (tak jak je dnes určeno, že dítě patří matce a soud určuje jen jestli to bude v daném případě jinak), že dcera se svěří matce a syn otci a soud rozhoduje o tom jestli situaci změní - situaci by to nepatrně narovnalo (i když ani tohle není optimální řešení). Je spíše více zdůrazňovat roli otce v rodině (doba už není taková, že jen matka se stará o děti).

Dobrý den, myslím, že většina otázek nemá správné řešení. Mně osobně chybí mnoho informací, které bych k rozhodnutí potřeboval. Chápu, že to nejde do dotazníku vše uvádět vzhledem k časové náročnosti, která by byla ještě větší. jedná se o kazuistiky, které jsou spíše určeny k dalšímu a širšímu rozpracování. U jednotlivých případů je potřeba mnoha názorů odborníků, kteří dokáží odhalit často netušení stav věcí. Je velmi lehké v krátkosti popsat stav věcí, který se může, při bližším pohledu jevit zcela jinak. Jako zásadní problém v těto případech vidím nepřítomnost mediátora, který by vvedle jednání mezi oběma rodiči a snažil se jim otevřít oči. Snad by se někdy i podařilo, aby rodiče přestali myslet na sebe a svoje antuipatie k partnerovi a shodli se na tom, že oba chtějí dobro pro dítě, ne jen pro sebe.

dost podrobný

Dosti složité otázky

Dotazník - i přes snahu autorky - může v uvedené formě jen velmi omezeně vyjádřit složitost rozhodování o svěření dítěte do výchovy. Metodologicky se - dle mého - nedá dojít po prostém součtu uzavřených otázek k žádným relevantním závěrům.

Dotazník byl velmi zajímavý, u některých otázek myslím chybělo více informací ke správnému rozhodnutí. Určitě v některých situacích je velmi těžké se rozhodnout a soudcům v tomhle nezávidím.

Dotazníkové odpovědi nejsou formulovány úplně nejlépe, i když chápu nutnost zjedodušení. Pro řádné zvážení případu je nutno mít více informací, hlavně by rozhodování (alespoň v mém případě) nikdy nebylo tak černobílé, jak dotazník umožňoval. Právní úprava umožňuje práci s rodinou, na základě které lze přijímat i netradiční řešení. Nicméně uznávám, že k těmto specialitám se odváží jen málo soudců a hlavně málo z nich má opravdu časovou možnost případ dlouhodobě řešit, naráží i na nedostatek podpůrných institucí (OSPOD, mediátor, rodinné/konzultační středisko apod)

Doufám, že nikdy nebudu muset řešit rozdělení péče o naše děti mezi mnou a partnerem.

Důležité je, dodržovat pravidla, na kterých se rodiče někdy i s pomocí soudu dohodnou. Týká se, komu jsou děti svěřeny do péče, umožněného styku s dětmi druhému rodiči. Dětem starším 10 ti let, aby si vybraly samy, s kterým rodičem chtějí být ve společné domácnosti.

fuj

Good.

Hlavním kritériem je, aby rodiče bydleli blízko sebe a dítě nemuselo střídat školy (jednotné osnovy byly rozbity, takže střídání škol je ještě větší komplikace a stress než dříve). Proto jsem ke střídavé péči tolerantnější u předškolních dětí (ovšem s tím, že v mnoha případech bude ve věku šesti let zrušena). I jsou-li tyto podmínky splněny, některé děti prostě preferují stabilitu prostředí a neustálé stěhování by je ničilo. Ideální forma střídavé péče by byla taková, že dítě má byt a střidají se u něj rodiče, ale na tu se asi tento dotazník neptá. Střídavá péče nikdy nesmí být nařízena proti vůli dítěte. Nejsou-li splněny podmínky pro střídavou péči, má přednost status quo (tj. zpravidla bydlení dítěte u toho rodiče, který se neodstěhoval), a to i kdyby tento status quo byl vytvořen nemorálními prostředky, např. manipulací dítěte jedním rodičem proti druhému. Dětství je příliš cenné obobí života na to, aby během něj byla dlouze hledána spravedlnost a aby ho dítě trávilo na převýchovných pobytech (případ Terezka Smutná) nařízených soudci, kteří mají tu smůlu, že se narodili půl století později, v nacistickém systému péče o děti by se bývali uplatnili dokonale.

Hodně příkladů v dotazníku je o vyloženě malých dětech, které jsou pro střídavou péči zcela nevhodné. Též o rodičích v konfliktu - též zcela nevhodné. Ale vlastně neznám dítě, bez ohledu na věk, kterému by vyhovovala... "trpné snášení" bývá nejpozitivnější reakce.

Hodně záleží na osobnosti obou rodičů, jejich vztahu k dítěti a především vztahu dítěte k nim. Možná kdyby se jednalo o konkrétní případ a znala bych víc podrobností, odpověděla bych na většinu otázek jinak.

hovořila jsem již s dosplělýma, kteří vyrůstali ve střídavé péči ( 3 osoby) a všichni mi řekli, že i když rodiče spolu vycházeli dobře a vše fungovalo, necítili se nikde jako doma, že někam patří - to stěhování atd...a že nyní s odstupem času by byli raději v péči jednoho z rodičů.

chybí mi položka - soc. pracovník OSPODu - nemohla jsem správně odpovídat

I když je dítě v mé péči, tak já jsem střídavou péči pro našeho syna chtěla. Pracovní podmínky otci nedovolují střídavou péči a ani sám o ní moc zájem bohužel neměl. Střídavou péči podporuji a zároveň vidím jak funguje i u rodičů dítěte, kdy soud probíhal 4 roky - matka se všemi prostředky snažila otce očernit, i když splňoval všechny podmínky pro střídavou péči a se synem měl hezký vztah i při styku 1x 14 dní. Střídavá péče přinutila matku s otcem komunikovat a když už necítila převahu, tak se úplně zklidnila a i jejich 4 roky trvající konfliktní vztah, se upravil a mnohem zlepšil.

i vzhledem k popisovaným situacím, je to velice abstraktní.. je těžké rozhodnout, jak bych rozhodla.

Jako dítě jsem si prošla rozvodem rodičů a kvůli konfliktům mezi otcem a matkou následným absolutním přerušením kontaktu nejen s otcem, ale také celou jeho rodinou. Toto trvalo více než patnáct let a vztahy jsem nebyla schopna napravit dodnes. Jsem přesvědčená, že pokud by soudkyně nařídila střídavou péči, konfliktní prostředí by časem ochladlo a já s bratrem bychom měli silnější zajištění jak materiální, tak rodinné.

Jako dítě rozvodem poznamenané považuji za důležité rozhodnout co nejrychleji, ale s dostatkem informací. Střídavá péče je super v případě, že zájem obou rodičů je o dítě a ne o uškození druhému rodiči.

Je mi 20 let, mám 13letého bratra. Naši rodiče, kteří nikdy nebyli sezdáni, se rozešli, když mě bylo 15 a bráškovi 7. Matka se přestěhovala do bytu ve stejném městě, mezi rodiči nikdy neproběhl žádný soudnívspor. Z počátku jsme byli u táty, k mamce jsme jezdili na víkendy, asi po 3 měsících jsem si všakjá sama vynutila střídavou péči po týdnu. Částečně mi bylo mamky líto a částečně se mi po ní stýskalo. V našem případě (rodiče v jednom městě) si nemohu stěžovat. Nejenom, že se zachovaly naše sociální vazby, ale zároveň si naši rodiče nalezli nové partnery, aniž bychom si museli zvykat na "nové rodiče". Také jsme mohli být oběma rodičům nablízku, když měli z rozchodu psychscké problémy, něbo výčitky a trávit s nimi čas. Nyní jsem již téměř rok "z hnízda", bratr zůstal ve střídavé péči. Naši spolu komunikují, otecmá partnerku, sektrou tráví víkendy, matkaje"single", aletrávíhodně času s přáteli outdoorovými sporty. Soběmarodiči tráví bratr volný čas aktivně, rodiče nemají problém si např. prohodit týdny v případě, že jeden nemůže, nebo má druhý zajímavější program. Jediná nevýhoda je částečně v tom, že dům zůstal tátovi. Když jsem se například učila na maturitu, bydlela jsem u něj,protožev mamčině malém bytěnebyl klid, pročež jsem měla výčitky vůči mamce. Ale ta mi nijak nebránila atvrdí, že to chápe. Celkem bych řekla, že v našem případě (rodiče uvažující racionálně, v jednom městě, sourozenci pohromadě, oba rodiče značně pracovně vytížení), byla (a je) střídavá péče skvělým řešením. :)

Je strašně těžké odpověďmi vyjádřit názor na střídavou péči. Obecně jsem pro, ale pouze v případě, že jsou rodiče schopni spolu komunikovat (o hodně problémech slýchám od kamarádů učitelů, kdy děti využívají toto uspořádání jako výmluvu na různé jejich nedostatky v přípravě do školy apod.) a dítě pak má alespoň podobný "metr"... Každopádně otců je mi samozřejmě líto a milují své děti také (i když i s mým mužem se shodneme, že mateřské hormony zkrátka zaručuji "trochu více a trochu jiné" lásky od matky) a měli by mít možnost se svými dětmi trávit stejně času jako matky. Při vyplňování dotazníku jsem si alespoň uvědomila, jak to musí pro děti být těžké, celý rozvod a pendlovat mezi dvěma domácnostmi... Nu opravdu mě to vzalo, proto se tady snažím něco napsat a trochu ty své odpovědi "narovnat" :-)

je to velice individuální

je to zajímavé a ožehavé téma, je potřeba o něm mluvit.

Je vždy složité, když se rozvedení rodiče dítěte neumí dohodnout. Ale pokud jsou z jednoho města, rodiče jsou způsobilí, tak střídavá péče je určitě dobrá pro dítě .Hlavně aby dítě chodilo pořád do jedné školy.

Je zapotřebí posuzovat každý jednotlivý případ od případu. Lze snad usuzovat, avšak nikoli generalizovat

Jsem dospělé dítě a střídavá péče, pokud tak můžu nazvat dva víkendy za měsíc, se týká mých bratrů. Takhle malá část času stráveného s otcem deformuje jejich vztah s otcem. Je to asi vlivem matčina manžela, který se silně afektovaný a nenávidí mého otce (otázka poničeného ega). Určitě bych raději byla, kdyby měli bratři možnost trávit stejně dlouhou dobu s oběma rodiči. Takhle nemají jasno v tom, kdo je jejich otec. Jsou ještě ve věku, kdy jsou lehce ovlivnitelní.

Jsem moc rád, že se tomuto závažnému tématu konečně někdo věnuje. Moje velmi špatná zkušenost s rozvodem je z let 1998-2000. Nebýt nezodpovědných soudců a na této nezodpovědnosti se snadno a bohatě přiživujících rozvodových advokátů, byla by tato země o pořádný kus snesitelnější. Doposud však žijeme ve státě, který svým neschopným a všeho schopným soudnictvím ignoruje i to nejzákladnější - práva a zájmy dětí. Demokracie? Svoboda? Ne, bordel na kolečkách to tady je. 25 let po revoluci. Ne komunisti a estébáci, to my Češi stojíme za prd.

Jsem nejstarší ze tři sourozenců, mám přes dva roky rozvedene rodiče a i přesto, že me dvě mladší sestry jsou v péči matky, ja jsem zůstala u otce. O víkendech trávíme čas vždycky jeden rodič, všechny deti, většinou lichý tyden u matky a naopak. Manželství mych rodičů se rozpadlo kvůli matčině nevěře, což je jeden z důvodů proc jsem chtěla zůstat s otcem, s matkou mam špatný vztah. Přestože se spor.mezi mymi rodiči zdá byt uzavrenym, neustale si jeden druhému znepříjemňuji život. Nastavím se ani na jednu stranu, ale trápí mně to. O tuhle problematiku se zajímám. Děkuji za zajímavý dotazník a hodně štěstí :)

Jsem obecně proti střídavé péči, naopak se nebráním svěření dítěte do péči otců. Střídavá péče by měla vypadat tak, že dítě by bydlelo na jednom místě a rodiče by cirkulovali. Když si to opravdu představíte, je jasné, že do půl roku by oba zkolabovali. Jak má tento psychický tlak střídaní věcí , postelí, hraček dítě zvládnout?

Jsem pro střídavou péči, pokud s ní souhlasí oba rodiče a dokáží se spolu domluvit na základních věcech (předávání dítěte, jeho zabezpečení, výchova apod.) a pokud s ní souhlasí i dítě a nijak by ho to neobtěžovalo (např. střídání škol je podle mě dosti omezující a v takovém případě bych volila svěření dítěte do péče jednoho rodiče). V mém okolí je spousta dětí, které jsou ve střídavé péči (pracuji jako učitelka v MŠ). U některých dětí vše probíhá úplně OK, děti jsou spokojené, rodiče také, dokáží se domluvit, komunikují spolu bez problémů. Naopak mám v MŠ i dítě, které je ve střídavé péči a jeho rodiče spolu vůbec nekomunikují. Předávají si dítě přes MŠ (v pondělí ráno jej dovede matka -> vyzvedne si jej otec. Další pondělí dovede otec - vyzvedne matka) a nejsou schopni se domluvit na ničem, co se dítěte týká. Matka má k dítěti vztah jako k miminku. Má pocit, že mu musí danou situaci pořád vynahrazovat, stará se o něj a pečuje o něj mnohem více, než by v tomto věku potřebovalo. Naopak otec ho bere jako velkého, má novou rodinu a malé dítě a starší dítě mu pomáhá jak v péči o mladšího sourozence, tak v péči o statek atd. Nicméně si je velmi dobře vědomo, že cokoliv řekne nebo udělá špatně, druhá strana se to nedozví. nyní dítě začalo být neklidné, neposlušné až agresivní a ví, že jej nečeká téměř žádný postih - matka se smiluje a otec se to nedozví. Zhoršení se týká i jeho soustředění, sociálních dovedností i ostatních dovedností, přípravy na školu atd. V tomto případě bych se zasazovala o změnu péče. také bych byla pro, aby při rozhodování o svěření do péče bral soud v potaz názor nějaké nezávislé osoby (např. právě učitele v MŠ, který tráví s dítětem mnohem více času než rodič samotný - ve všední dny určitě, a dokáže nestranně posoudit, jak se dítě chová a jak se jeho chování mění), pokud tedy dítě není věkové vyzrálé nebo mentálně schopno projevit svůj vlastní názor. Péče by vždy měla být vybrána v nejlepším zájmu dítěte - i když chápu, že je to mnohdy složité a těžko posouditelné.

jsem proti střídavé péči

Jsem přesvědčen o tom, že se u nás jedná o bezdůvodnou diskrimininaci otců při určování péče a výchovy o děti ze strany státu a jeho orgánů.

Jsem přesvědčen, že střídavá péče škodí zdravému rozvoji a výchově dítěte. Narušuje potřebné jistoty a zkušenost řádu (dítě "neví, čí je", neví jaká pravidla platí.....) . Vede k uplácení dítěte ze strany rodičů a soutěžení mezi nimi... atd.

Jsem přesvědčena, že střídavá péče je dobrý kompromis, ale hlavním předpokladem pro její fungování je zdravá komunikace mezi rodiči. Ve spoustě uvedených modelových situacích bych doporučovala poradenskou péči, chtěla bych znát více informací o možnostech konsensu či kompromisu mezi rodiči, jejich představy o fungování takovéto péče. U velkých vzdáleností mi chybí názor dítěte na střídání škol.

jsem ráda, že se téma střídavé péče více a více medializuje a řeší, že děti jsou svěřovány i otcům apod. myslím si, že v urč. případech by děti měly vyrůstat ve známém prostředí, ale střídat by se měli rodiče, pokud by to bylo možné - např. když děti žijí v domě společně s prarodiči, nechtějí měnit zš, znají zahradu, sousedy apod.

Jsem vychovatelka a zkušenosti se střídavou péčí mám hlavně z práce...za cca 25 let let praxe vím jen o jednom případu, kdy střídavá péče fungovala bez potíží a to jak u vztahu rodičů, tak ve změnách chování dítěte. V ostatních případech je buď velký problém v komunikaci mezi rodiči nebo je dítě "ztracené". Dítě by mělo zůstávat ve svém domově - pokud střídání, tak u dítěte - ne dítěte. Sama své dítě vychovávám proto, že otec po rozvodu již nejeví zájem a starší dítě už žije samo ve své domácnosti. Nejsem ale stoprocentně zastáncem, že je vždy lepším rodičem matka.

Jsem z rozvedené rodiny, otec mamku rok podváděl, pak se odstěhoval odmítal rozvod, dělal scény. Mně bylo osm. Sám si může za to, že jsem vnímala jeho jako toho špatného a nechtěla se s ním vídat, tímspíš že pak začal i vyhrožovat policií, pokud s ním nebudu chtít být. Mamku přede mnou pomlouval, ona mi naopak domlouvala, abych se s ním vídala, že je to můj táta a mámě pořád rád. Teď, po jedenácti letech, se s ním vídám cca dvakrát do roka, neutrálně si chvíli povídáme, nemám k němu žádný vztah.

jsem z rozvedene rodiny, vychovavala me matka, rozvod zapricinil otec, protoze si nasel novou zenu mi rodice byli naprosto neschopni jakekoli rozumne komunikace povazuju za nezbytne, aby se pri rozchodu/rozvodu a naslednemu rozhodovani o svereni do pece rodine venoval psycholog a socialni pracovnik, jelikoz nechat domluvu na rodicich, kteri jsou temer vzdy v konfliktu, je k nicemu, malokdy se domluvi bez ohledu na inteligenci, vzdelani, zivotni styl atd verim, ze kdyby oba mi rodice byli soudem donuceni jit spolecne se mnou do psychologicke poradny, mohlo moje detstvi a vychova vypadat mnohem lip (bylo mi osm a nasledky rozvodu svych rodicu si ponesu cely zivot, cemuz se dalo predejit prave odbornou konzultaci)

Jsem z rozvedeného manželství. Naštěstí tenkrát nebyla střídavá péče. Otec bojoval za to, abychom byli u něho. Soudem bylo stanoveno, že já i bratr budeme u otce 1xza 14 dní , pá-ne. Bylo to pro nás s bratrem vždy utrpení. Dodnes rozhodnutí soudu považuji za špatné rozhodnutí.

Každá situace je nastína jen velmi stručně, pro adekvátní rozhodování by bylo potřeba více detailů, názor ostatních příbuzných, vyučujících nezávislých osob atd…poměry v rodině, možnosti rodičů.

Když je v soudní síni kromě jednoho muže všechno ženy tak je jasné jak to dopadne pro toho chlapa blbě. Ženský u soudu většinou překrucují fakta a snaží se za každou cenu udělat z chlapa kriminálníka používají k tomu odporný způsob boje a to zneužívání vlastního dítěte chlapi nejsou takové bestie aby děcko zneužívali jako rukojmí a tak raději ustoupí znám jen jednu soudkyni v Jihlavě co projednávala výživný po mém odvolání ta byla ke vše spravedlivá. Jinak ve Žďáře n S. je taková tlustá dáma která to hraje na všechny strany a není moc obeznámena s měnícími se zákony. Je to samosoudkyně. Když toto bude číst tak mě asi příště osolí a udělají ze mě zase nezodpovědnou osobu společně s bývalo. Ale zase už ví že si všechno nenechám líbit tak si dá pozor. To byla sranda když se mé bývalé ženy která bývala zdrav sestrou zeptala co říká na moje nemoci a ona že si je vymýšlím že jsem tak trochu hypochondr. A to jsem si ten papír o zánětu střeva nevzal k soudu. Takhle si přitakávali a soudkyně mě radila jaký kotel a za kolik jsem měl koupit že jsem utratil moc atd…A tak nezaměstnanému který nepobírá podporu nechala platit 7850kč úplně v klidu a řekla že ať si najdu práci zde na Vysočině? Ušetřila státní peníze na svoji výplatu to je co?

Ke každému políčku bych potřebovala možnost dopsat odpověd, mnohdy mi výrazně chyběla odpověd"přenechám dítě jednomu z rodičů (obvykle matce), ale budu trvat na pravidelných (možná i každotýdenních) návštěvách a ob víkend péče u otce. A velmi jsem postrádala u většiny otázek vnímání dítěte. Jaké má dítě názor, koho se bojí nebojí, má radši otce nebo ne? Bylo pouze u otázek kdy matka "šťaví" dítěproti otci a to k němu má tudíž negativní vztah. Také bych mnohdy využila i možnost, že konkrétní ustanovení je přehcodné a po nějakém čase se opět přehodnotí dle průběhu a vývoje..

Lituji, že je nutno řešit tyto problémy tak často. Emancipace obou pohlaví je přílišná, zodpovědnost k člověku, kterého jsme k sobě připoutali, neskutečně nízká.

Mám čtyřletého syna ve střídavé péči, péče je dána předběžným opatřením. Dále se soudíme. Syn má hezký vztah s oběma rodiči. Bydlíme od sebe 4 km. Konflikty občas jsou. Matce na syna posílám 1000,-Kč + platím školku, stravné, pojištění, výlety a kupuji z 80% oblečení. Matka ukončila mateřskou před rokem a stále nepracuje, bohužel nemá maturitu a manuální práce jí nevoní. Nechala se prohlásit sociálně slabou a je hvězdou diskoték (je jí 32 let). A určitě není v pořádku, že je 90% dětí v péči matky. Hrají v tom roli sociální pracovnice (ženská mafie) a také zaužívaná nepravda, že matka je vždy ta nej. Připomínka: každý případ je specifický a nedá se rozhodnout jen na základě strohých informací. Přeji hezký den :-)

Mám pocit, že i s předškolním dítětem by měla při sporu rodičů proběhnout komunikace odborníka, a to za přítomnosti třetí osoby blízké (tety,babičky,kamaráda-ky rodičů....). Ti však do rozhovoru nebudou nijak zasahovat, pouze působí pro dítě něco jako jistota při rozhovoru s cizím člověkem...Děti již v pěti letech dokáží říct svůj názor, v deseti dokáží jednat jako dospělí. Jen my rodiče a okolí je bereme jako mrňata a nedokážeme připustit, že mají už svůj rozum, názor a taky potřeby..To vše je potřeba brát na vědomí a dítě buď rozumně usměrnit a nebo podpořit. Záleží na situaci....

Mám rozvedené rodiče již 12 let. Otec neměl nikdy zájem o péči o mě nebo mého bratra. Soudně mu byl nařízen pravidelný styk s námi co 14 dní na víkend. Tohle "fungovalo" než jsme s bratrem oba dospěli. V současné době se s otcem nevídám, protože nemá zájem a já se mu vnucovat nemíním.

Manzel alkoholik, neschopny starat se o dite. Nema zajem o styk s ditetem ani nezaplatil zadne alimenty.

Manžel má ve výhradní péči svého syna. Sourozenci byli odtrženi, dcera zůstala u matky, syn je u otce. Matka syna opustila se slovy, že výchovu nezvládá. Takže si myslím, že soudci nenadržují matkám. A také bych do budoucna přivítala nějaké opatření ohledně vedení negativního vztahu k rodiči, který nemá dítě ve své péči.

Manžel ode mne a od dcery odešel, když jí bylo 11 měsíců. Těch 11 měsíců, co si ona chudák musela od něj vytrpět, to ani nechtějte vědět. Vidět ho opilého, agresivního, násilnického apod. Kolikrát jsme musely uprostřed noci utéci z bytu, abychom se zachránily. Nyní je dceři pět let. Proč nyní, co se o ní pět let nestaral, tak proč najednou by ji měl mít ve střídavé péči? Jen proto, že je nějaký biologický otec? NE! To on se o ní nestaral, když ho dcera nejvíce potřebovala.

Más zkusenonst jak se svěřením, do výhradní péče tak se střídavou péčí a ted mi čeká soud ohledně svěření syna do péče otce,zatím máme jen dohodu jelikož je synovi 14 sám si určil kde chce být ale zamnou jezdí stále a vztah mezi námi je stejný. Každá matka by si měla uvědomit že bránění vídat otce nepomůže samo dítě si v určitém věku určí kde chce být.a máma se stím musí smířit.i když to bolí

Matka má k dítěti, lepší vztah. Od mala v době nemocí, hlídání 24 hod. Kdežto partner se musí vyspat do práce, příjde na jiné myšlenky, odpočine si v práci od dítěte, zajde na pokec s kamarády do hospody, Dítě vidí max.4 hod. než jde dítě spát.

Mladším dětem není špatně v péči matky, ale od školního věku a u chlapců je otec nepostradatelný, jak názorově, osobnostně, tak i mužským postojem a vzorem. Svěřováním školních dětí do péče matek se jim škodí a role otců je podceňována a zcela potlačována. Z chlapců se stávají zženštilé emotivně nevyrovnané osobnosti. Když k tomu přidáme nesmírnou feminizaci školství je na tom výchova chlapců v Čechách docela bledě." Navíc žena může porodit další dítě, muž nikoliv, neměl by být partnerem vydírán.

Moc by mě zajímaly výsledky, myslím, že téma je opravdu zajímavé. Osobně bych střídavou péči nepreferovala, protože si myslím, že pravidelná změna prostředí (týdne, 2 týdny, měsíc), musí být pro dítě extrémně psychicky náročná. Jedinou výjimkou by bylo, že by rodiče měli podobný náhled na výchovu, bydleli blízko sebe a dokázali spolu rozumně komunikovat.

Moje nyní jedenadvacetiletá dcera absolvovala ve věku 7 - 12 let střídavou péči v týdenních intervalech. Ve 12 letech se rozhodla, že chce bydlet u mne (u matky), a oznámila to otci. Od té doby s ní otec přetrhal všechny vazby, a přestože žijeme všichni v jednom malém městě, s dcerou se i přes její a mou opakovanou snahu navázat alespoň minimální kontakt vůbec nestýká. Dcera má problémy ve vztazích, psycholožka jí vysvětlila, že je to dáno tím, že se v rozhodujícím věku dobře naučila "zalíbit se" oběma stranám a ve své současné rané dospělosti toto jednání nadále používá. Znám několik dětí, které žily nebo žiijí ve střídavé péči, ale neznám ani jedno takové dítě, které by tím nebylo negativně poznamenáno:-( Střídavou péči považuji za úlitbu oběma rodičům - při vší snaze pochopit nelehkou úlohu soudců, kteří takto rozhodnou, ji obecně považuji za škodlivou pro dítě.

Můj manžel odešel opustil rodinu se třemi dětmi. Výše uvedené problémy jsem řešit nemusela. O děti totiž nejevil vůbec žádný zájem. Dnes už má vnoučata a ani je nezná, dnes jeho děti nemají zájem se s ním stýkat - je to pro ně již cizí člověk.

Můj názor je v otázce 17.

Myslím si, že by se měla střídavá péče využívat častěji, než je tomu dosud.

myslím si, že o péči by měl soud rozhodovat pouze v extrémních případech, jinak by se měli dohodnout rodiče sami hlavně podle přání dítěte

Myslím si, že situace kdy dítě nemá na danou situaci názor je velmi ojedinělá, proto by se mělo na jeho pohled na věc přihlížet.

myslím si, že střídavá péče není určena pro všechny podle "pravítka". Musí se příhlížet k potřebám dítěte.Pokud je malé, myslím si, že matka je mu oporou.

Myslím si, že většinou není střídavá péče šťastné řešení. Nedokážu si představit, že bych jako dítě měla takto vyrůstat. Děti mají potřebu "hnízda". Bohužel, většinou otcové opouští toto "hnízdo", proč by je měly děti následovat? Ve starším školním věku může podle mého názoru střídavá péče mít vliv na zhoršení chování, sociálních vazeb atd. Samozřejmě vyjímky jsou, kdy je to jistě prospěšné, ale podle mě je to velmi malé procento. Je dobře, že možnost střídavé péče je, ale měla by být využívána opravdu vyjímečně

Myslím si, že vše závisí na rodičích. Moji rodiče se rozešli, když mi bylo kolem 8 let a přestože s námi otec nebydlel, nikdy jsem nepocítila, že nemám oba rodiče. Táta k nám několikrát týdně jezdil na návštěvy, vychovával nás, byt tady prostě pro nás a neviděla jsem je se hádat, prostě jsme fungovali jako normální rodina, akorát spolu naši nebydleli. Vím, že je toto těžké, když mají mezi sebou dva konflikt a situace je zhoršená i pokud jeden či oba mají novou rodinu či partnera. Ale myslím, že vše se dá řešit a pokud je pro ně dítě opravdu to hlavní, osobní spory by měly být až na druhém místě.

myslím že střídavá péče je výborná, pokud je to v rámci jednoho města, pokud dítě nemusí měnit školu a kamarády

Myslím, že nejdůležitější je rozhodovat v zájmu dítěte - u soudů tohoto typu nemá místo ani uražená mateřská nebo otcovská ješitnost, genderová vyváženost a podobné nesmysly. Pouze zájem dítěte je to, podle čeho je třeba se rozhodnout, protože to je jediný hráč ve hře ROZVOD, který na ni nemá sebemenší vliv, neurčil její pravidla a který pouze nese následky rozhodnutí ostatních "hráčů".

Myslím, že tento dotazník nelze brát za relevantní. Bez dostatečných informací, které má k dispozici soudce nelze rozhodnout. Ale jistě je to dobré k zamyšlení se o problematice střídavé péče.

Nad zájmy rodičů vždy by měl převažovat zájem dítěte....a pokud možno (není násilník a ani alkoholik a podobně) nikdy neupírat i péči otce.

Nechtěla bych tu otce nijak poškodit, mají často lepší vztah k dítěti, než matka. Je třeba citlivě řešit problém především s ohledem na DUŠEVNÍ VÝVOJ DÍTĚTE. Aby v dospělosti nečinil stejných chyb, jako jeho rodiče.

Nejdůležitější by bylo, aby se přihlíželo k tomu, co chce v první řadě dítě. A aby se rodiče k sobě chovali slušně i po rozvodu. A při konfliktech přihlédnout k tomu, kdo z rodičů rozvod zavinil a tím všem ublížil.

Nejvacsi problem je ze neni urceny vek ditete, skolni vek je velmi siroky rozsahem(6-cca18) a je rozdiel ci se jedna o 6 leti dite aneb 13

někdy to bylo docela zapeklité a dala bych tam možná možnost na chvíli dítě umístit někam jinam a ne k rodičům např. babička, dědeček, sos vesnička

Některé popisy nebyli konkretizované, proč u případu je i policie atd., podle toho bych přistupovala k tomu, komu svěřím dítě do péče. Pokud matky kritizujou otce před dětmi, tak je to špatně, a otec má mít šanci napravit, co maminka pokazila. Mám dvě děti, obě s jedním partnerem, ale než se nám narodilo druhé dítě, tak jsme před tím byli odloučeni, měla jsem vztah, dokonce jsem se vdala, nakonec kvůli násilné povaze exmanžela jsme se rozvedli, a postupem času se vrátili s otcem mých dětí k sobě zpět. Ačkoli dříve mezi námi byli konflikty, nikdy jsme se kvůli dceři nehádali, nepomlouvali se atd., vždy jsme se kvůli ní domnluvili. A tak to má být! Člověk má prvně myslet na děti, pak na své osobní pomsty...

Nelze říci, že by dopad na mne byl jen negativní, mám s oběma rodiči skvělý vztah, hlavně s tátou a myslím, že právě v tomto vztahu je to zásluhou střídavé péče, ve střídavé péči jsem byla od 11-ti let a v té době snad jediná v Praze, aspoň mi to tak přišlo, žádné dítě se střídavou péčí jsem neznala. Vzhledem k tomu, že otec zůstal v původním bydlišti, i když ne v domě, musel být bohužel prodán a odstěhoval se ob ulici jinam do domů mé babičky, i to bylo fajn, že mi tam zůstali kamarádi, ptž jsem tam pravidelně byla a kontakty udržela. Nicméně s odstupem času zjišťuji, jak náročné to vlastně bylo a nakolik mne to poznamenalo, např. v partnerském vztahu. S dospíváním jsem samozřejmě začala střídavé péče využívat, jezdila mezi rodiči, jak se mi to hodilo a kdy se mi chtělo, jakmile nastal problém v jedné domácnosti, přejela jsem do druhé apod., ještě dnes po skoro 6-ti letech ve vztahu mám problém "vydržet" na jednom místě. Byla jsem zvyklá se skoro 14 let stále stěhovat, věci mít průběžně pobalené v taškách a pojem "domov" mi nic moc neříká, kdyby táta zůstal v domě, ve kterém jsem vyrůstala, pravděpodobně by mi domov zůstal tam, ale ten byl prodán a já už pak nikde nezakotvila na stálo. Trpím velmi na ponorkovou nemoc, nejen na lidi, ale i na prostředí. Ve střídavé péči jsem jezdila mezi městem a "venkovem", tedy mám nyní problém žít stále ve městě, i dnes ve svých 26-ti letech se min. 1x za 14 dní zabalím na víkend a odjíždím k tátovi, většinou i s přítelem, jelikož tento můj problém chápe a snaží se mi vyjít vstříc, když mě naštve, seberu se a odjedu klidně i v týdnu. Mám problém zůstat a problém řešit. Jako malá, i když jsem odjet nemohla, věděla jsem, že za pár dnů jedu "jinam" a mezitím problém vyšumí. Mohla bych toho tu psát ještě spousty, ale bohužel, kdo střídavou péči nezažil, nedokáže pochopit. Ještě pro "vytvoření obrázku" - na ZŠ jsem se stěhovala vždy ve středu a víkendy se střídaly, I. a II. na SŠ jsem se stěhovala po týdnu, III. a IV. jsem se stěhovala po 2 týdnech, 1. VŠ jsem byla jen u matky a na konci 1. jsem se odstěhovala k otci, jelikož u mamky jsem sdílela pokoj s roční sestrou, což moc neladilo. Upřímně doufám, že až založíme rodinu, nikdy mé dítě/děti nebudou muset toto podstoupit, protože, kdybych v té době věděla, jaké to bude, nikdy bych střídavou péči nechtěla, nebo alespoň určitě ne po 1/2 týdnu.

nemám

Nemám dobré zkušenosti chvíli bydlet tam a pak zase doma tahat věci učení zvykat si pořád na nové domácí řády jak tomu říkali připadala jsem si jak hadr vytřít a vyhodit chvilku jinde! Do dnes mi nedělá dobře změny. Jenže ten kdo to neprožije to nepochopí jaké to je trauma na celý život. Každý má jiné pohledy na stejnou věc. Každý jinak vnímá stěhování změny režimy.

Nemám k tomu názor

nemam nazor

Nemám sice zkušenost se střídavou péčí, po rozvodu jsem byla (po mém vyjádření) svěřena do péče otci.

nemyslím, že je většinou nejlepší pro dítě neumožnit mu být také s otcem

Nesohlasím se střídavou péčí, protože si myslím, že dítě má mít jeden domov. Střídání prostředí typu týden tam a týden tam je pro dítě dlouhodobě nevhodné. Pokud rodiče chtějí střídavou péči ať se střídají v bytě ve kterém dítě stále bydlí. Když by se takto střídali rodiče nikdo na to nepřistoupí, ale u dítěte se to zdá v pořádku. Pokud jsou rodiče schopni se dohodnout, střídání prostředí po dohodě je v pořádku, ale s tím, že domov má u jednoho rodičů a u druhého může být když chce. ( starší dítě i delší dobu ) Ideální si myslím je, když druhý rodič vypomáhá, některé dny bere dítě ze školy, udělají úkoly, je u něj do večera, pak jej doveze domů, pokud se domluví třeba u něj spí...Takto se v podstatě podílejí na výchově oba dva a stále. No - musí se domluvit. Hodně rodičů upřednostňuje své zájmy před zájmem dítěte a tvrdí, že jednají v zájmu dítěte.

Nesouhlasím se střídavou péčí. Dítě musí mít veškeré věci 2x. Když jeden z rodičů bydlí v jiném městě, dítě chodí do 2 různých škol, je to pro dítě náročné. Upřednostňuji převážnou péči jednoho rodiče.

Nevím přesně, od jakého věku může dítě vyjádřit svůj názor, s kým chce být. Můj bývalý manžel chtěl děti rozdělit - on syna a já dceru. A obě děti (věk 11 a 14 r.) hned řekly: NE - jsme sourozenci, chceme být spolu a s mámou. Otce mohly navštěvovat kdykoliv, ale samy tyto návštěvy omezovaly. Nejhnusnější "potvorou" tehdy byla sociální pracovnice !! (tu děti naprosto nesnášely).

Nezávidím soudcům. Všeobecně by člověk musel mít k zodpovědnému rozhodnutí mnohem více informací , než je v dotazníku.

Nezávidím soudkyním a soudcům rozhodování tak složité záležitosti.

nudne

Nudné otázky pořád okolo jedné a té samé věci, minimální rozdíly. Věci na posouzení spíš pro právníky a soudce.

Oba rodiče by si měli být rovni i v péči o děti, pokud jeden z nich není násilník nebo kriminálník. To že jsou děti více svěřovány do péče matek a pak dochází třeba k týrání ze strany matčina druha by si soudy měly sakra rozmyslet!!!

Obecně jsem pro střídavou péči, ale prioritní je zájem dítěte. Některé děti zvládají přesuny mezi dvěma domácnostmi zcela pohodově, dokonce je i změna baví, ale pro některé typy dětí to představuje stres. V tom případě je vhodné jiné řešení - s jedním rodičem bydlet, s druhým trávit prázdniny.

obecně se domnívám, že by mělo dojít k naplnění práv výchovy dítěte u obou rodičů (neexistuje-li objektivní překážka, proč jeden z rodičů není způsobilý výchovy a péče o dítě)

Od 9 let jsem byla dítě, přes které se rodiče dohadovali a dělali si v době před i po rozvodu naschvály. Ovlivnilo to zásadně všechny moje vztahy (partnerské, přátelské i pracovní), prakticky jsem netušila, jak vypadá reálný funkční vztah a často jsem setrvávala v nefunkčních mezilidských vztazích. Po 30 letech mohu říci, že vzájemné obviňování rodičů jen vedlo k rozvrácení rodinných vztahů, ale nikdy jsem si nemohla ani nechtěla vybrat mezi mámou nebo tátou. Oba byli moji rodiče a nechtěla jsem si mezi nimi vybírat. Pohledem na střídavou péči (která nemusí být v poměru 1:1 ve strávených dnech) jsem velmi ovlivněna skutečností, kdy můj současný partner se již rok soudí se svou bývalou manželkou o střídavou péči o děti. Oba synové (7,10) mají dobrý vztah k oběma rodičům, po otci se jim stýská a vyhledávají vzájemný kontakt. Přesto začala matka dětí po dvou letech od rozvodu projevovat před dětmi negativní názor na otce, předávání dětí probíhá v konfliktním prostředí, matka nepravdivě dětem i okolí tvrdí, že otec děti od malička fyzicky i psychicky týral a odmítal se o ně starat; vyhledává překážky pro zamezení širokého styku s dětmi (jiný program dětí na dobu styku s otcem; manipulace s dětmi, aby sdělily otci, že u něho nechtějí být; požadavek, aby děti byly více se svým 6 měsíčním polorodým sourozencem a méně se svým otcem; porušování dohod ze společné mediace a rodinných terapeutických setkání; rušení nebo krácení pravidelných víkendových setkání s označením, že jde o zájem dětí, na kterém se matka a děti předem dohodli). Výsledkem bývají plačtivé a rozhozené děti, které otci na povel ocitují např.: že se cítí šťastné a spokojené, pokud se vidí 1x za 14 dnů a cítily by se nešťastné pokud by se viděli častěji .... a poté se mezi řečí otce nebo mě zeptají, proč už pro ně nejezdíme o víkendu, proč musí v pátek čekat až do 18 hodin, když jsme pro ně dříve jezdili už v 15 hodin do družiny, proč nemohou jet s námi v pátek na noční lyžování, když původně maminka dovolila, že děti předá v 16 hodin (ale několik dní předem tuto dohodu zrušila). Jsem přesvědčená, že střídavá výchova by především měla zachovat práva dětí na výchovné působení obou rodičů a dala dětem i rodičům prostor vídat se bez obav, že výhradní "rodič" má takové postavení, kterého může lehce zneužívat. (Pozn. otec se dětem od malička plně věnoval, rodiče od sebe bydlí 10 km, oboje prarodiče bydlí ve stejné vesnici napůl cesty mezi bydlišti rodičů).

Odposlechnuto od vnučky ve střídavé péči: " mami když mi ten telefon nekoupíš ty, tak mi ho koupí táta" / " u táty tohle můžu a u tebe ne"/ " u táty jsem se nemusela učit" Závěr: dospělí se dohadují a z dítěte je rozmazlený fracek.

Odpovídalo se my těžce,některé odpovědi bych podminovala péči u jednoho a po určité době střídavá péče.

Osobně jsem byla svěřena do péče matky, ale péče byla víceméně střídavá, protože rodiče měli hezké vztahy. To je podle mě hlavní důvod, proč to fungovalo, jinak si to neumím představit. Zároveň si uvědomuji, že ačkoliv byl otec velmi obětavý a staral se o mě rád, důležité věci v mém životě zařizovala vždy matka. Také to je ona, kdo mi jako malému dítěti věnoval nejvíce času a kdo pro mě obětoval kariéru. Otec by byl schopný se o mě postarat v plném slova smyslu, ale nemyslím si, že by poskytnutá péče byla tak kvalitní jako od matky. Takto jsem v dětství několik dnů týdně trávila u otce, ale lékařské prohlídky, školní akce či jiné důležité, avšak nudné věci jsem vždy absolvovala s matkou. Zároveň nyní na svých vdaných kamarádkách či kolegyních pozoruji, že otcové mají sice k dětem velmi majetnický vztah, ale odmítají se o ně v jejich raném věku jakkoliv starat a všechny povinnosti padají na matku, proto si myslím, že v takto útlém věku (vidím to jako interval 0-6) nemá za těchto podmínek ani cenu uvažovat o střídavé péči. Jsem ovšem feministka, takže zastávám rovnoprávnost - nevěřím tedy, že dítě je biologicky více vázáno s matkou. Vše záleží na tom, jak je rodič schopný se pro dítě obětovat a jak se mu věnuje. Proto si myslím, že střídavá péče je důležitý krok pro práva mužů, avšak pouze v případě, že jsou schopni a ochotni se takové péči vážně věnovat - problém je zjistit, zda takové podmínky opravdu nastaly, protože u většiny mužů tyto tendence opravdu nepozoruji. Spíš jde o touhu vyhrát soudní při či panickou hrůzu z kompletní ztráty dítěte - nemyslím si, že by otcové v tu chvíli vážně uvažovali o nejlepším rozhodnutí z pohledu dítěte, které většinou spočívá v ponechání dítěte matce, která se o něj starala celý život a proto mu dokáže zajistit kvalitní péči.

Osobně kdybych byla soudcem , více by mě zajímal názor dítěte. Kde se mu lépe žije . jestli jsou na něho rodiče hodní, jestli nemá kvůli rozvodu nějaké potíže a také ať je v prostředí které zná a má ho rádo ( škola, kamarádi, kroužky)

Osobně se domnívám, že začít uvažovat o střídavé péči je možné pouze tehdy, pokud jsou spolu rodiče schopni (byť k sobě navzájem mají výhrady) komunikovat. Před následným schválením střídavé péče by se měla odborně velmi zevrubně posoudit schopnost dítěte zvládnout psychicky nový způsob života, samozřejmě s přihlédnutím ke vzájemným vztahům mezi jednotlivými účastníky.

Osobně se starám o tři nevlastní děti, jedno má partner z prvního vztahu, to máme v péči my a dvě děti z druhého, které máme téměř ve střídavé péči. Partner nikdy oficiálně nepožádal ani o svěření do vlastní péče - co se týká prvního dítěte, ani o střídavou péči, co se týká dalších dvou dětí, protože má strach, čím vším si děti budou muset projít a jak ještě více ovlivní jeho rozhodnutí vztah s bývalými partnerkami. Osobně si myslím, že pokud chování a vztah vůči jednomu z rodičů není vyloženě narušeno, měly by být děti automaticky dávány do střídavé péče, pokud se rodiče nedohodnou jinak, ne naopak, že musí muži škemrat o to, aby mohli trávit se svými dětmi stejný čas jako jejich matky. Rozhodně to otcové, kteří se chtějí starat (a mám jich kolem sebe několik - ani jeden nepodal žádost o střídavou péči) - ani v dnešní době nemají jednodušší, což je podle mě alarmující.

Osobně si myslím, že by se měl u menších dětí klást důraz na stabilitu prostředí - i pokud by bylo horší - malé děti se nedokážou příliš dobře adaptovat na změnu, potřebují stabilitu. V mladším školním věku je už potřeba začít klást důraz na jejich vlastní názor a požadavky, na konflikt rodičů nebrat ohled, jde o dítě, ne o jejich žabomyší války. Pokud si dítě přeje spoznat druhého rodiče, umožnit mu to, někdy i přes protesty jednoho, druhého či obou rodičů. Dítě není domácí zvíře. Pokud se dva lidé spolu rozmnoží, upíší se dosmrti smlouvou k svým vlastním genům, že je budou podporovat (fyzicky, psychicky, intelektuálně, duševně) a mohutně do nich investovat (čas, energii, peníze, snahu). Každý potomek na to má od svých rodičů nárok, kterého se možno zbavit jen smrtí nebo odmítnutím další podpory ze strany potomka. A proč tak tvrdé podmínky smlouvy? Protože se dítěte nikto neptal, zda chce přijít na svět a právě svým rodičům, takže má nárok na maximum podpory a lásky, které jsou rodičové schopni a to do konce jejich či jeho života. OVŠEM - jsou tu jisté vyjímky. Rodič může odmítnout podporu, pokud se potomek chová v rozporu s "dobrými mravy", t.z. vyvíjí aktivity, které jsou neprospěšné či dokonce škodlivé rodině, komunitě či společnosti. Je tu ovšem veliké ALE - takovéto sociopatické jednání se nevyvinulo bez príčin, které by se určitě dali zmírnit či jim zabránit větší láskou a podporou v detství. Rovněž, fláká-li se potomek ještě v 30ti bez práce u rodičů, není to úplně jen jeho chyba.

Otázky mi přišly lehce zavádějící, dotazník jednostranný. Ani jednou nebyla "ta špatná" či agresor matka. I to se však v praxi stává.

otázky trochu zavádějící bez znalosti hlubších detailů případů.

Otcové většinou střídavou péčí trestají matky, o děti jim jdem jen zřídka, i když existují vyjímky.

Podle mě je nejdůležitější vyzjistit, co chce dítě. A podle toho převážně rozhodovat. V tomto dotazníku tato možnost jakoby chyběla.

podle mě střídavá péče by byla ta, kdy by dítě neměnilo prostředí, ale rodiče by se u dítěte střídali v bytě, který by si za tímto účelem pořídili. Odpadlo by stěhování a stresování dítěte, To je ovšem velmi finančně náročné a v našich podmínkách pro většinu rodin nemožné

Podle mého názoru je střídává péče dobrá věc v momentě kdy se na ni shodnou oba rodiče a dítě s ní souhlasí (pokud je tedy schopno se rozhodnout). Pokud je jasné z pohovory s dítětem, že má blíž např. matce, určitě bych ponechala dítě v péči matky a nastavila režim péče a návštěv otce (určitě bych styk s dítětem nezakazovala). Jestliže se o dítě výhradně stará a starala matka, otec zájem nejevil nebo nejeví, tak bych určitě dítě ponechala v péči matky a styk otce s dítětem bych nijak nepřikazovala. Toto vše samozřejmě i s opačným scénářem.

Podle mého názoru střídavá péče vede k rozmazlování a uplácení dětí, což mi přijde nevýchovné. Dále jsou děti neustále popuzovány proti druhému rodiči.

Podle mne by soud měl v zájmu dítěte postupovat následovně: Pokud shledá, že oba rodiče jsou výchovné způsobilí a mají o výchovu svého dítěte zájem, dítě výrazně nepreferuje jednoho z těchto rodičů, tak by soud automaticky měl uvažovat o svěření dítěte do střídavé/společné péče rodičů. Pokud jeden z rodičů střídavou/společnou péči bezdůvodně odmítá, tak by měl automaticky svěřit dítě do péče druhého rodiče, protože u něj lze očekávat větší schopnost tolerance, schopnosti se domluvit Takovéto rozhodnutí je nejen nejspravedlivější, ale hlavně nejlépe odpovídá zájmům dítěte, které tím nepřijde o žádného ze svých rodičů… Každý rozvod dítě poznamená, střídavá/společná péče však dítě poznamená nejméně, neboť nejlépe odpovídá uspořádání před rozvodem…

Pokud finanční situace a vzdálenost umožní, aby dítě vyrůstalo u obou rodičů a nenaruší to jeho školní docházku a návštěvu kroužků, myslím, že by střídavá péče měla být vždy, protože oba rodiče jsou rodiče, aby mají povinnost se o dítě starat ( i když to časově negativně zasahuje do jejich životů) a také mají práva být u důležitých okamžiků dítěte. Dobrý se mi zdá i systém, když matky mají dítě pondělí až pátek a poté pátek až neděle bývá dítě u otce. Samozřejmě výjimky kvůli dovoleným apod. jsou samozřejmostí. Ovšem velký vliv má také velikost výživného, který platí většinou otec matce (v případě modelu po-pá, pá-ne). Protože pokud matka má na starosti dítě během pracovního týdne, je jasné, že kariéru musí hodit za hlavu a otec by jí měl dostatečně podporovat. některé výživné především u "normálních" lidí s běžnými příjmy jsou až směšné.... samoživitelky se 2 a více dětmi jsou vězni, ovšem v dnešní době se to začíná zlepšovat, neboť matky začínají dostávat výživné i na sebe.... ale často se stydí nebo jim to přijde "blbé" či ani o takové možnosti neuvažují, přitom si neuvědomují, že to byli většinou ony, které do práce nemohli dát tolik úsilí a poté nemohli profesně a finančně stoupat a nyní trpí, přičemž muž vydělává slušné peníze, minimum dá dětem a poté je vidí 2x do měsíce, protože má také svůj život... nechci sklouzávat do genderových stereotypů, ale bohužel znám většinu případů žen "chudinek", co si špatný výběr partnera vyžírají až do dna a nebo potvory, co chlapa oberou, najdou si jinýho chudáka a ještě štvou děti... myslím, že by v ČR mělo být méně geografů, historiků, paleontologů, atd. a více sociálních pracovnic, které by pomáhali k spravedlivému přístupu především v těchto sporech, které často rozhodují i o vývoji dítěte a jeho charakteru....

Pokud je dítě svěřeno do péče jenom jednomu z rodičů, tak by měla být uložena tomu rodiči dítě řádně zabezpečit a nepožadovat po druhém vyživovací povinnost. Pokud je střídavá péče, tak je povinností obou rodičů dítě zabezpečit jak hmotně, tak finančně od obou rodičů.

Pokud má otec o dítě zájem je podle mě střídavá péče vhodná. Pro dítě je velmi důležitá jak výchova matky tak otce. Pokud ale od sebe rodiče bydlí až příliš daleko je spíš vhodnější dítě svěřit do péče matky s tím, že otec bude mít právo si dítě brát kdykoliv si na dítě vyhradí čas a nebude to zasahovat do školní docházky dítěte. Myslím si, že otec má na péči o dítě stejné právo jako matka, pokud dítě není ještě příliš malé a není zcela závislé na matce, v tom případě by měl otec mít aspoň právo dítě navštěvovat. Mnoho otců v dnešní době o dítě spíše zájem nemá a není tedy o čem dále rozhodovat. Proto si myslím, že by soud měl vyhovět způsobilému otci, který má o dítě skutečný zájem.

pokud odpovim na otazku 18: ANO-jako rodic, pripada mi otazka 20 "zvlastni"....

Pokud rodiče spolu nejsou schopni komunikovat, střídavá péče je obtížná a často si rodiče skrze děti vyřizují účty mezi sebou. Soudce by neměl vycházet vstříc matce či otci, ale měl by důsledně (ve spolupráci s SPOD a případně dašími aktéry - učiteli, vedoucími kroužků, širší rodiny) prošetřit a zastávat nejlepší zájem dítěte.

Popíši Vám situaci mojí kamarádky: 2 děti, rozvod. Dcera k otci nechtěla chodit i na soudem stanové návštěvy. Důvod: otec selhával v základních věcech: nedodržování hygieny - čištění zubů, prospěch ve škole: nikdy se s dětmi neučil, dcera si opakovaně stěžovala, že otec se školou nepomůže, kamarádka toto doháněla po návštěvě v neděli. Předání dětí probíhalo matka v pátek odvedla děti do školy, otec je odpoledne po škole vyzvedl a vracel v neděli v bydliště kamarádky - matky. Syn za otcem chtěl, protože matka vyžadovala zcela běžné věci: pravidelný úklid, prospěch a přípravu do školy a domácí povinnosti v rámci věku dětí. Jenže otec toto nevyžadoval a proto syn za otcem chtěl, protože byl podle slov jejího syna lepší než maminka. Co s tím, když otec se s dítětem neučí, a dítě pak přijde k matce a má špatný prospěch, a matka se s dítětem učí, a dítě pak přijde k otci, a učí se dobře? Naštěstí - podle slov mojí kamarádky otec střídavou péči nežádal, ale kdyby žádal: jak rozhodnout? Jak matka prokáže tu setrvačnost a tyto skutečnosti?

považuji jej za velmi potřebný a doufejme i dost objektivní, aby byl užitečný. Sama zkušenost nemám, otec syna o péči (jakoukoliv) vůbec neprojevil zájem, Sama jsem z rozvedené rodiny (od mých 4let) a vím, jak moc otec chybí - tento vliv jsem pocítila mnohem více v dospělosti než v dětství, v době, kdy jsem si já budovala vztahy. Kamarád zase vyrůstal bez matky a tam je vidět stejná "mezera". Přesto se domnívám, že je lepší omezit styk s konfliktním rodičem pro klid dítěte.

Pracuji s dětma a vidím, že střídavá péče není pro většinu dobrá. To dítě není NIKDE DOMA! Furt má baťoh na zádech, furt pendluje mezi rodiči, nikam pořádně nepatří, u obou je jen na návštěvě. Od toho se odvíjí i vztah k oběma rodičům (-nehledě k jejich odlišným názorům na výchovu a odlišným nárokům), k věcem, k okolí, k prostředí. Takové dítě obtížně někde zakotví, vztahy jsou jen povrchní, pomíjivé, nikde se nechce nebo neumí vázat - nebo opačný extrém - upne se na kamaráda/kamarádku, partnera/partnerku - a to taky není dobré. A k dotazníku: ve většině případech jsem označila odpověď - svěřit matce. Ale kdyby byly odpovědi formulovány obráceně - otec-matka byly v otázkách prohozeni; odpovídala bych ve prospěch otce. Pokud některý rodič nevykazuje závadové chování, mělo by být umožněno dítěti stýkat se s oběma, ale domov by mělo mít jen jeden - takže svěřit do péče pouze jednoho. Jsem proti střídavé péči.

Prioritou by vždy měl být zájem dítěte a právo na obě strany rodiny. Pokud je dítě ve střídavé péči, má větší šanci udělat si časem svůj názor na spory mezi rodiči a zároveň oba rodiče mají šanci obhájit před dítětem své postoje. Bohužel, rodiče si nelze vybrat.

Pripady jsou velmi zavazne, nekdy bylo tezke rozhodnout. Musela bych znat vice podrobnosti, ale myslim si, ze na vychove se maji podilet oba rodice, pokud o to stoji. Proto bych volila stridavou peci. Pro dite to muze to predstavuje moznost travit cas s obema rodici a poznat je ze vsech stranek.

Pro dítě je střídavá péče to nejhorší zlo, jaké ho může potkat. Nikdy bych s tím nesouhlasila ani na to nepřistoupila, to bych se těch dětí raději vzdala.

Problematika střídavé péče není jednoduchá a rozhodnutí soudu musí vždy předcházet určitá jistota toho, že bude fungovat. Pokud je mezi rodiči konflikt, střídavá péče ho nevyřeší a dítě bude pravidelným aktérem hádek apod. Jsou-li rodiče schopni dohodnout se, akceptovat toho druhého, alespoň částečně se shodnout na výchovném stylu a předávání informací, je to ideální řešení. V dnešní době bohužel málo využíváné - z výše uvedených důvodů.

První polovina otázek byla spíš obecná a vždy je při rozvodu důležité co chce díte, ne rodiče. Pokud spolu nejsou schopni rodiče komunikovat, je střídavá pěče nevhodná. Trpí tím nejvíce dítě, hodně rodičů reší svůj vztek z rozpadu vztahu přes děti a to je špatné. U nás střídavá péče funguje už rok a syn je spokojen. Myslím že pokud mají oba rodiče zájem se o dítě společně starat, je to výhra. Dítě je spokojeno a má dobrý vztah k obom rodičům i když spolu nebydlí.

Překvapivé, jak často jsem volil odpověď matka.....ale chybí vám tam možnosti slušný otec, matka mrcha....znám jich dost :-)

Přijde mi, že odpovědi jsou hodně striktní. Může například fungovat (jako u mých rodičů) výhradní svěření do péče jednoho z rodičů, ale možnost pro druhého rodiče dítě si kdykoliv "půjčit", i když třeba vztahy mezi rodiči nejsou ideální. Vždy záleží na lidech, takto je to téžké zhodnotit.

Puvodne, ac nerada, jsem souhlasila se stridavou peci. Kdyz se chce otec po letech nestarani o deti najednou starat, tak jsem si rekla proc ne. Nebudu tomu branit a podporim ho. Deti maji otce rady. Ale je treba dodrzovat zakladni pravidla a komunikovat. A hlavne dbat na deti, rozvijet jejich schopnosti, domlouvat se na vychove a sdelovat si informace. Klidne i kazdy den. Deti mame male, takze je toho spoustu k reseni. A take podporovat vychovu druheho rodice. Ale pokud si jde kazdy svou cestou a vychovava svym zpusobem, tak neni stridava pece mozna. Dochazi ke spouste problemovych situaci. Nakonec jsem musela k soudu podat zadost o zruseni. Ted nasleduje osobni msta z otcovy strany vuci me a resime penize, protoze on prece neni zadny milionar, aby mi mohl platit alimenty. Mimochodem je podnikatel.

Ráda jsem Vám na otázky odpověděla. Nemůžu si ale odpustit jednu "kritiku", nedostatek, za který třeba ani nemůžete... Z dotazníku je znát, že nejste z praxe, protože potom by byly možnosti pod otázkami bohatší, respondent by si mohl vybrat z více variant, které by z praxe vycházely. Jako laik Vám říkám, že dotazník je super, jako sociální pracovník OSPOD trpím jako zvíře. Neříkám, že všechny OSPOD a SPOD jsou bůhví jak revoluční a moderní, ale to, co jsem si přečetla u Vás, bylo v ČR před min. 15 let běžné, dnes už je to skoro nemožné...

Rodiče jsou rozvedeni a v době rozvodu mezi nimi byl značný konflikt. Otec požadoval střídavou péči, která mu naštěstí nebyla povolena - pokud by k tomu došlo, bylo by to pro mě velmi stresující (můj negativní vztah k otci není dán tím, že by mě k němu vedla matka, ale chováním otce).

Rodiče se obvykle rozvádějí, protože proti sobě něco mají. Při střídavé výchově dochází na dlouhou dobu ke změnám životního stylu. Obvykle se životní styl, zvyky, názory, nebo náboženství druhého partnera zesměšňuje, nebo uráží. To je pro dítě, které má často oba rodiče rádo, doslova utrpení, se kterým se nedokáže vyrovnat. Málo rodičů si uvědomí, že tím poškozuje hlavně dítě.

Rozhodně je špatné velice časté rozhodování orgánů činných ve prospěch finančně zajištěnějšího rodiče. Žádné peníze lásku, cit, ani souznění s tím kterým rodičem nenahradí!!

Rozhodně se přikláním ke střídavé péči. Dítě by nemělo přicházet ani o jednoho rodiče. Funguje to na i na dálku Havířov - Tišnov.

rozhodně zajímavý dotazník

Rozhodnout o spráném podílu péče je velmi složité a je nutno dobře znát oba rodiče.

Rozhodování je velmi náročné. Měl by se brát na vědomí názor dítěte.

S prvním manželem jsme měli střídavou péči našich dvou dcer-týden já, týden on. Vše klapalo bezvadně, holky spokojené, jelikož milují oba rodiče. Spor byl jenom mezi mnou a mým exmanželem během manželství, u střídavé péče jsme komunikovali již normálně, jelikož se bylo nutno domlouvat na výchově. Bydleli jsme ve stejném městě. Pak jsem se musela odstěhovat za druhým manželem a dcery zústaly u exmanžela, protože ve městě navštevovaly gymnázium a závodně sportovali. Často mě navštěvují a dbám na to, aby měly hezký vztah i se svoji sestrou z druhého manželství. Střídavou péči vřele doporučuji

S rozvodem je vždy spojen průšvih pro děti. Buď je nějaký konflikt příčinou rozvodu, nebo rozvod konflikty teprve přivolá. Pro psychiku dítěte nejsou žádné konflikty mezi rodiči dobré. Rozbití rodiny je vždy poškodí, bez ohledu na zvolený typ péče.

se střídavou péči absolutně nesouhlasím, popř. by bylo možné, aby dítě bylo pořád v jednom bytě a rodiče se střídali v tomto bytě

Se střídavou péčí nesouhlasím. Zpočátku jsem sice o jejím přínosu byla přesvědčena, dokonce jsem ji obhajovala. Pak jsem však začala pracovat v soc. službě a byla jsem zděšena jejím dopadem (střídavkou na děti). Zjistila jsem si právě ve svém okolí, že děti "využívají" situaci ke svému prospěch (co nedovolí jeden z rodičů, často se stává, že druhý ano) a bývá mi líto dětí - mají domov v krabici či kufru...

Se střídavou péčí, až na výjimky, nesouhlasím, pro rozdílné názory atd. Max. do 10 let věku dítěte.

Sem dítě z rozvedené rodiny kde došlo při rozvodu k téměř ubití matky ale otce nestíhá...málem jsme měli střídavou péči ale já to odmítla a bratr chodí pouze na víkendy...kontakt rodičů je minimální ovšem navzájem se pomlouvají a nesnáší se...mě je 17 a nemá to na mě vliv jelikož jejich hádky již ignoruji...ale nemá to dobrý vliv na bratra...navíc díky sporům v rodině dochází k rozpadu rodiny i pokud si najdou nového partnera...jelikož dítě již necítí doma tak silné závazky a nebere domov jako domov...spíše místo kde žije ale rozhodně se tam již necítí dobře...a můj dobrý přítel má střídavou péči ale nesnáší jí jelikož u matky být nechce z důvodu jeho omezování ve volném čase ač je velice slušný a u otce má celkem zázemí i dostatečně volnou ruku...jenom kvůli soudu to takhle bylo zavedeno a on teď ob týden umírá nudou a vztah k matce je čím dál horší...

Situace jsou bohužel velmi časté, jako soudkyni mi ale k jistému rozhodnutí chyběly informace - názor někoho v okolí, psychologa, konkrétní záznamy třeba víkendu u otce, názoru dítěte aj. Uvedené situace se pak často zdají být jiné než ve skutečnosti jsou...

Soudcům nezávidím, u výše předestřených případů vlastně neexistuje dobré řešení, které by dál neubližovalo někomu ze zúčastněných... Chudáci děti... A jejich rodiče měli mít víc rozumu a rozmyslu, s kým rodinu založí a možná by i zasloužili "naplácat na zadek", když se hašteří jako malé děti... Celé je to tragédie.

Soudit svěření do péče je opravdu velmi složité nicméně souhlasím s tím, že otcové často bývají odstrkováni od výchovy, ačkoliv by se na ní chtěli podílet a zůstat tak součástí života jejich dítěte.

soudně mi bylo dítě svěřeno do mé péče- matky po dohodě jsem přistoupila a střídavou péči chci to nejlepší pro dítě ne pro sebe co se tohoto týče je důležité, aby rodiče k sobě byli slušní a schopni spolu mluvit a shodnout se na nejdůležitějších bodech výchovy

Stěhovat se při střídavé péči nemají děti, ale rodiče!!!!! Případně pořídit bydlení blízko sebe, např. ve stejné ulici. V rodině se proto střídavka osvědčila. Střídavka na velké vzdálenosti NE!

Strašně složité téma. Střídavá péče se mi zdá jako nejlepší varianta ve výchově dítěte, samozřejmě pokud jsou oba rodiče způsobilí a mají o výchovu zájem. Problém je bohužel v tom, že lidi jsou sobci a než aby se starali především o zájmy dítěte, řeší si skrz něj svoje komplexy, v horším případě se mstí. Škoda.

Stridava pece je spravna,dite potrebuje ke svemu vyvoji otce i matku,ale velmi casto je problem na strane rodicu,kteri se neumi chovat a jednat jako zodpovedni dospeli a pletou si dite jako zbran ci stit v svem osobnim sporu.

stridava pece je super, ale jen za predpokladu hezkého vztahu mezi ex partnerama

střídání domácností neprospívá žádnému dítěti - nemá nikde svoje "doma". Vztáhněte to na sebe - jak by vám osobně bylo, kdybyste každý týden byli jinde a museli se přizpůsobovat jinému stylu života? Za mne - střídavku NE (snad až od 13 let - ale dítě musí chtít samo a mít možnost od toho ustoupit)

STŘÍDAVÁ PÉČE POUZE KDYŽ SE RODIČE DOKÁŽÍ DOMLUVIT POKUD NE - STŘÍDAVÁ PÉČE SE NEDOPORUČUJE I KDYBY DÍTĚ BYLO 12 LETÉ

Střídava pece je skvela moznost, jak travit cas s obema rodici, protoze je mame stejne radi. Problem nastava pozdeji, kdy resime, co je vlastne nas domov a kde jsme nechali oblibenou hracku. U maminky nebo u tatinka? Ve veku, kdy se zaciname zamerovat vice na sebe a skolu uz neni podstatne, kde jsme. Potrebujeme jistotu a veci na jednom miste, u jednoho rodice. Toho druheho pravidelne navstevovat.

Střídavá péče by měla být až na výjimky (násilí na dítěti, nezájem jednoho z rodičů, jeden se odstěhuje tak daleko, že by dítě muselo střídat školy) výchozím bodem pro řešení péče o dítě od 3 let věku.

Střídavá péče by se měla umožňovat více s tím, že by byla flexibilnější změn a rychlejší práce soudu.

střídavá péče dle zkušeností odkoukaných z okolí dítěti spíš ubližuje. Pak si není jisto kde je vlastně doma, ztrácí pocit jistoty, vyvolává to i u naprosto neproblematických dětí psychycké problémy, musí řešit stálé balení, i příprava do školy je komplikovaná. Má to negativní vliv na jeho chování mezi vrstevníky, poznamenává ho to do budoucna. Se střídavou péčí osobně naprosto nesouhlasím.

Střídavá péče je dobrá věc, ale předpokladem je oboustranná vůle obou rodičů a souhlas dítěte (dětí). Nesmí docházet ke štvaní dítěte proti bývalému partnerovi, jinak je to pro ně jen trauma. Totéž se týká styku otce s dítětem. Pokud se dítě vrací úplně "rozhozené", je lepší ho ponechat výhradně u matky. Otce, který matku opustil krátce po narození dítěte nebo ještě před ním, bych do výchovy vůbec nezařadila, protože o ni evidentně nikdy neměl zájem.

Střídavá péče je dobrá, pokud rodiče dodržují daná pravidla.Soud by měl kontrolovat nedodržování pravidel a popřípadě toho kdo je porušuje potrestat tím, že dítě přiřkne jednomu rodiči.

střídavá péče je jen pro ty, co jsou schopni se do určité míry dohodnout a shodnout v zásadních otázkách výchovy a pro ty, kteří nebudou házet špínu před dítětem na druhého rodiče

Střídavá péče je jen pro ty, kdo se dokáží domluvit a uvědomují si prioritu - dítě nesmí trpět jejich vinou a prosazováním individuálních zájmů rodičů.

Střídavá péče je možná pouze tam, kde jsou oba rodiče rozumní a dokáží se domluvit a bydlí blízko sebe.

střídavá péče je opatření, které může fungovat spíše výjimečně - nebere téměř v potaz emocionální dopad rozpadu původní rodiny a vzniku nových rodin na psychiku všech zúčastněných, dětí zejména

Střídavá péče je řešení ne pro každého a ne v každé situaci. Mělo by se s rodinami dále pracovat, podporovat je, pokud střídavou péči mají. Nevěřím tomu, že při konfliktech mezi rodiči je dobrá. Myslím si, že by se na ní měli dohodout rodiče sami.

Střídavá péče je užitečná,když jsou oba rodiče rozumní a metody při výchově mají stejné, nedělají si problémy a vždy jednají ve prospěch dítěte.

Střídavá péče je v současnosti velmi líbivé řešení rozvedených rodin. Problém spočívá v tom, že lidé nedokáží své vztahy tzv. udržet na uzdě a tím poškozují dítě - až už fyzicky, nebo psychicky - u otců jde obvykle o přímý způsob "řešení" nějakým rozhodnutím, které však dítěti technicky většinou příliš neublíží - na dětech se hodně podepisují právě matky očerňováním otců. Podporují svou nenávist k otci a ničí vztah dítěte s otcem. Problémem je, že na takové chování nejsou a pravděpodobně ani nebudou žádné nástroje. Požadovat po lidech, aby po psychické stránce dospěli je prostě nemožné. Pokud je mezi rodiči trvalý konfliktní vztah a nedokážou se dohodnout, střídavá péče má devastující následky na všechny zúčastněné. Konfliktní vztah rodičů, kdy dítě je pouze u jednoho rodiče, přestože ten toho druhého rodiče očerňuje, je pak paradoxně lepší řešení. Ještě jedna technická - u jedné situace bylo opravdu málo informací, nedá se rozhodnout o řešení. Tato problematika mě zajímá, když budete chtít, můžete mne kontaktovat na semeradova.l@gmail.com

Střídavá péče je velikým zásahem do života dítěte, dítě ztrácí stabilní domov. Podle mého názoru by měla být nařizována pouze v případech, kdy jsou rodiče naprosto ve shodě a především DÍTĚ střídavou péči chce!!! Ideálně v případech, kdy dítě zůstává v jednom bydlišti a střídají se u něj rodiče.

Střídavá péče je z mého pohledu velmi dobrá. Ovšem rodiče musí být natolik vzyrálý, že umí společně komunikovat. Já jsem u soudu střídavou péči navrhovala bývalý manžel se necítil, jednalo se o 6ti letou dcerku. V manželství se o dítě staral hezky. Naše vztahy jsou korektní, dlouhé roky jsme byli kolegové na pracovišti. Bohužel otec nejevil o dcerku zájem a dnes spolu nekominikují. Alimenty platí řádně. Dceři je 23. let. V květnu roku 2012 ovdověl a nyní má v trvalé péči děti 8 a 10 le ze svého druhého manželství, hledá k nim velmi intenzivně macechu. Já žiju v dalším manželství taky se 7letou dcerkou. Pořád jsme zástancem, že otcové s eumí postarat velmi dobře, jenom musí dostat šanci a my ženy bychom neměly po rozodu považovat děti ya náš majetek popřípadě rukojmí. Hezký den

Střídavá péče je, dle mého názoru, dobrá pouze v případě, že spolu rodiče vychází dobře, dokáží se dohodnout na kompromisech, "neučí" dítě k negativismu k druhému rodiči, mají stejné bydliště (není nutné, ale velmi dobré, aby dítě chodilo do stejné školy, kroužků apod.) a také, je neméně důležité, pokud dítě souhlasí s tím, že bude bydlet na dvou místech.

střídavá péče mi připadá nevhodná pro dítě předškolního věku

Střídavá péče vypadá spravedlivě pro rodiče, ale je nespravedlivá vůči díděti, které nemá základní jistotu, kde je vlastně doma se všemi psychyckými následky. Myslím si, že dítě do 2 let by mělo být svěřováno matce, pokud je péče schopna. Střídavou péči považuji za vhodnou pouze přechodně u předškolním věku, kdy to bere jako návštěvu a ani výrazně nevadí nekonzistence výchovy, pak považuji za vhodné přehodnocení s důrazem na přání dítěte, u kterého z rodičů chce být a výhradní péči - ale dítě už ví, že má oba rodiče a chce se většinou vídat s oběma. Nutná komunikace rodičů při střídavé péči většinou vztahy zklidní (pokud se nesoudí a naopak neštvou dítě proti druhému). Zdá se, že i styk s dítětem po ukončení střídavé péče pak probíhá bez obstrukcí běžných při péči jen jednoho z rodičů. Všechno je o lidech. Součástí jakéhokoli rozhodnutí by měla být podmínka absolvování "školení" u psychologa pro oba rodiče.

Střídavou péči absolutně neschvaluji. Dítě potřebuje domov, ne permanentně kočovat s batohem na zádech.

Střídavou péči bych podporovala za podmínek, že dítě nemusí měnit školu a kamarády a rodiče spolu vycházejí. Pokud druhý z rodičů bydlí daleko, není to možné. Podobně jako u nás, otec bydlí 300 km daleko, děti vidí 4-5x do roka. Na druhou stranu, když už rodiče mají spolu děti, měli by hlavně kvůli dětem spolu tak nějak vycházet. To, když jeden z rodičů navádí dítě proti druhému a nebo si dítě nepředávají, já odsuzuji. Dítě není rukojmí :)

střídavou péči jedině tak, že dítě zůstává v místě a střídají se u něj rodiče

Střídavou péči obou rodičů považuji za řešení, které nejlépe do praxe převádí povinnost obou rodičů pečovat o děti. Uvítala bych častější možnost střídání rodičů v jedné domácnosti, ve které by zůstávalo dítě, ve stanovených lhůtách by se stěhovali rodiče. Jako další možnost bych vítala společnou péči rodičů o dítě i po ukončení jejich vzájemného vztahu.

Střídavou péči pokládám trochu za zlo. Pro dítě je to velmi psychicky náročné. Musí si pokaždé zvykat na nové okolí. U každého z rodičů má stanovené jiné úkoly, každý z nich má jiné výchovné metody. Čím je dítě menší, tím je to pro něj obtížnější. Vyřknout, že bych střídavou péči zakázala je velmi silné a hlavně nezpůsobilé mé osobě, protože nejsem ta, která může takový to výrok říci. V první řadě by se mělo hledět na to, co chce dítě. Pokud je mu to jedno, či má rádo oba rodiče stejně, nastává problém, který neumím rozhodnout. Přeji hodně štěstí se zpracováním.

Střídavou péči považuji za výmysl, kterým se mají usmířit dospělí - tedy já půl - ty půl. Nic dobrého pro dítě. Má smysl u staršího školního věku dítěte, které už situaci posoudí a rozhodne se. Argument, že má dítě dva domovy - neberu. Podle mne nemá žádný. Máma má své, otec má své - dítě pendluje, je setrvale na návštěvě.

Střídavou péči z vlastní zkušenosti doporučuji. Je ale potřeba dodržet následující podmínky: Oběma rodičům musí jít především o blaho dětí a nikoli o mstu druhému rodiči Rodiče spolu musí dobře vycházet a komunikovat a vzájemně se respektují! - pokud jim jde opravdu o blaho dětí, tak by to měli zvládnout, ať se stalo cokoli... Rodiče bydlí blízko od sebe nejlépe v jedné vesnici, městě (1 škola, stejní kamarádi) Pořízení dostatek oblečení, aby si dítě stěhovalo co nejméně věci - nejlépe jen učení Dítě střídavou péči zvládá

střídvá péče dle mého je vhodná jen tehy jsou li rodiče schopni potlačit svoje ego v zájmu dítěte.to zatím dokáže jen málokdo.jinak to bohužel dítě vždy poškodí.

Syna mám předškolního věku a je svěřen do mé péče.Jelikož s jeho otcem komunikujeme naprosto nenásilně a vycházíme spolu,dohodli jsme se na střídavé péči.Syn je spokojený,že vídá oba rodiče.

take záleži na dítěti když je už dost staré narozhodnutí

Téma dobrý, ale výrazně mi chyběla možnost společné péče, kterou považuji za ideální.

Téma dotazníku je velmi závažné a v těchto situacích nelze příliš odpovídat " černobíle" Osobně mám jednu dospělou dceru, která se o sebe stará sama a dospělého, těžce postiženého syna, který vyžaduje 24h. péči. Starám se o něj sama.

Tema dotazniku je zajimave. Otazky vsak nejsou vyvazene. U nekterych je uvedeno, jak daleko od sebe rodice bydli, jaky je postoj ditete, zda jsou rodice v konfliktu, u jinych ne. Stridava pece je doporucovana u rodicu, kteri se umeji domluvit. Myslim si ale, ze rodice, kteri se umeji domluvit a jde jim o blaho ditete, stridavou peci nepotrebuji. Dite muze mit jeden domov, zaroven se s druhym rodicem muze vidat i nad ramec urceneho pravidelneho styku (pokud se spolu rodice domluvi). Tradice sverovat deti do pece matky muze byt z pohledu otcu diskriminujici. Pokud vsak bereme v potaz blaho ditete, "jistota" ze deti se sveruji zpravidla matkam, omezuje dohady rodicu a vtahovani ditete do hadek typu "u koho chces po rozvodu byt".

Téma dotazníku velmi zajímavé. Otázky jsou zajímavé ale příliš dlouhé, což může někoho odradit od vyplnění dotazníku. Dotazník příliš dlouhý, stačilo by jen 15 otázek.

Téma je jistě velmi aktuální a živé, otázky v dotazníku však jsou kladeny příliš obecně, bez podrobnějších informací je velmi složité rozhodovat.

Téma je to aktuální. V nabízených odpovědích mi chybí nařízení mediace. Od kamaráda švéda (rozvedený jeno dítě ve střídavé péči) vím, že (nejen) ve Švédsku mají nařízené mediace a soud jen potvrdí dohodu s tím, že pokud se jeden rodič odmítá domluvit (ze subjektívních, banálních důvodů) je zbaven výchovné způsobilosti a dítě je dáno do péče druhému rodiči. Jinak dítě zůstává ve společné péči (myslím, že podobně to mají i některé jiné země v EU, určitě Německo a Francie). Tohle mi příjde jako dostatečné účinné na ztlumení rodičovského konfliktu. A o ten jde v prvé řadě, protože rodičovský konflikt je pro děti drtivý ať už spolu rodiče bydlí, nebo ne. Líbí se mi, že dost věcí je nyní jasně řečeno v NOZ (zákon o rodině byl v hodně věcech vágní a nejasný).

Téma je určitě zajímavé, v poslední době se o střídavé péči mluví čím dál více a určitě není špatné se na problematiku zkusit zaměřit a trochu ji prozkoumat. Je ale pravda, že aby člověk mohl z pozice soudce situaci skutečně kvalifikovaně posoudit, musel by mít mnohem více informací (například v situaci, která se v dotazníku objevila, kde matka tvrdí, že ji otec donutil začít chodit do práce a otec naopak, že se tak dohodli, by např. bylo potřeba zjistit, jak to skutečně bylo, případně se o to alespoň pokusit - svědecké výpovědi, atp.), v mnohých případech by se nabízela alternativní řešení (např. prozatímně ponechat péči jednoho rodiče a jakmile si dítě více zvykne, změnit např. na střídavou - tedy měnit postupně častějšími a častějšími kontakty, v případech konfliktů rodičů bych zase na prvním místě viděla různá poradenství, probace a mediace, kde by bylo snahou dosáhnout mezi rodiči konsensu, dohoda rodičů by pak předcházela dalšímu rozhodnutí o péči - samozřejmě je jasné, že někdy se rodiče nedomluví vůbec, přece jen je ale určitě nutné se o dohodu všemi možnými způsoby pokusit předtím, než se třeba uchylovat k radikálnějším řešením v oblasti péče o dítě, které by dítě mohly poznamenat negativně do budoucna).

Téma je velmi zajímavé. Sama jsem se rozváděla, muž byl agresivní alkoholik. Starší dcera nakonec byla s mužem, mladší se mnou (16,17r). Dlouho jsme bydleli společně, muž jezdil na celý týden na služ. cesty, tak jsem stejně byla s oběma dcerami. Mám s nimi velmi dobrý vztah, ale srovnalo se to až po několika letech.

téma je zajímavé

Tema je zajimave. Zpracovani dotazniku by potrebovalo misty vylepsit, predevsim: 1. nabidka odpovedi neni vyvazena u vsech otazek; 2. zaverecne otazky o vlivu konfliktu mezi rodici a nabizene odpovedi nejsou jednoznacne a urcite.

Téma péče o děti po rozchodu rodičů je velmi závažné a je třeba řešit každý případ individuálně. Dle mého názoru je třeba více působit na společnost,aby se toto téma dostalo do povědomí většiny lidí a ne aby se s touto problematikou seznamovali až při vlastní zkušenosti. Je potřeba velká spolupráce psychologů s rozvrácenou rodinou,ne vždy je všechno tak jak to vypadá a jak je to prezentováno.

Téma střídavé péče je zástupné. Odvádí pozornost od skutečného problému, kterým je změna náhledu ze strany státu na řešení problematiky dětí, ohrožených konfliktem jejich rodičů. (Role OSPOD, který prvoplánově odkazuje na soudy, je kontraproduktivní). Ta rodina prochází krizí a místo nejistot, spojených se soudním řízením, by měl stát nabídnout jasný "havarijní plán". Rodiče potřebují pomoci, zklidnit. Místo toho stát nepřímo říká "jděte do války - suďte se". Známé statistiky o svěřování dětí do péče matek jsou při neexistenci jednotící judikatury Nejvyššího soudu tou jedinou jistotou a vedou rodiče ke zcela odlišným strategiím postupu. Matka co nejvíce tlačí pilu přes soud, otec obstruuje a snaží se dohodnout mimosoudně. Výsledkem je prohlubování napětí a eskalace konfliktů v již tak rozkližující se rodině. Trpí tím hlavně děti, jejichž zájem má stát plná ústa. Je paradoxem, že zatímco ve vyloučených lokalitách se dětem věnují odborníci za peníze státní kasy, děti, trpící rozvodovým bojem, jsou naopak zdrojem vítaného příjmu soukromých subjektů. Stávající systém je nastaven na podmínky totality, kdy si otec nedovolil postavit se proti systému a možnost střídavé péče ani neexistovala. V současnosti však v návaznosti na vyostřování soudních bitek o děti asi všichni cítí, že soudní řízení o děti představuje společensky neudržitelný anachronismus. Náznaky humánnějšího postupu jsou v novém zákonu o zvláštních řízeních soudních, ale chybí mi tam povinnost soudu nejprve vést účastníky k dohodě a poté je odkázat na rodinného terapeuta s cílem ztlumit případný konflikt a vysvětlit oběma stranám aktuální a vývojové potřeby dítěte. S těmito znalostmi by pak měli být rodiče nasměrování k zapsanému mediátorovi, který je - pokud tomu tak dosud neučinili, by je posunul k dohodě. A po měsíci by soud obnovil řízení a schválil dohodu. I kdyby nedošlo k dohodě soud by již měl od obou subjektů zprávy o chování rodičů a rodinné situaci a mohl by vyhodnotit, který z rodičů uznává toho druhého. V tomto čase, kdy je soudní řízení přerušeno, nedochází k eskalaci konfliktu. Naopak tímto se vytváří prostor pro uklidnění rodičů a nalezení dohody. Profitují z toho hlavně děti, kteří jsou jinak stigmatizování dlouhotrvajícím soudním bojem. Stávající praxe OSPOD, kteří v průběhu soudního řízení doporučují rodinné poradce, je tak z pohledu maximalizace výhod ve hře „vítěz bere vše“ zbytečná. Ve většině případů by pak rodiče nemuseli dále platit za často zbytečný posudek znalce. Takovýto postup á Cochemský model však bude narážet na odpor znalců i advokátů. Obrat v obou případech odhaduji na desítky mil. Kč. ročně. Kolik dětí umírá nebo je zraněno ročně na silnících? Uvažoval někdo v této souvislosti o zrušení automobilové dopravy? Kolik dětí zemřelo na střídavou péči? A přesto se hledají různě vykonstruované záminky, jak popřít základní lidské právo - právo dítěte vyrůstat s oběma rodiči, které potřebuje jak z hlediska genderových vzorů, tak hlavně - pro plný rozvoj svého genetického potenciálu. Genetická příbuznost implikuje společnou empatii, intuici i spřízněné reakce na jevy obklopujícího světa. Rodič svému dítěti, díky příbuznosti genů a spřízněným reakcím, má možnost mu mnohem hlouběji porozumět, než nepříbuzný pečovatel. Psychologové v ČR pomíjí biologický základ psychologie a vyznávají teorii stability prostředí, která nemá evoluční opodstatnění. Nelze se domnívat, že by vývoj rodu Homo probíhal bez přítomnosti predátorů. Psychologie, která nemohla vzniknout přírodním výběrem, je nemožná. Stabilita prostředí se nadřazuje rozvoji vztahů, což vztaženo do krajnosti by znamenalo, že pevným řádem a stálostí prostředí oplývající dětské domovy by byly dětskými ráji. Opak - z hlediska potřeb dětí - je smutnou pravdou. Rodič je tak nepřímo důrazem na stabilitu prostředí degradován a redukován na jakési zařízení, obsluhující pomyslné páčky a tlačítka, zajišťující dětem homeostatické podmínky (teplotu, přísun potravy, hraček a pevný harmonogram). Dalším mýtem je teorie vazby, která se v ČR vztahuje pouze vůči matce. V polovině 80-tých let nabádal k důsledné celodenní výchově dětí mladších tří let jejich matkou, případně babičkou, nikdy však mužem, pediatr Josef Švejcar „...nikdy ne muž, protože při nejlepší vůli není vybaven ženskými vlastnostmi, poskytujícímu dítěti vše, co ono potřebuje a co je specifické v ženské bytosti pro tuto její biologickou úlohu.“ (péče o dítě, 1985 in Hašková, Saxonberg, Mudra: Péče o nejmenší, boření mýtů, Slon, 2013, str. 79). O 25 let později, prof. Lenka Šůlová: „Je opakovaně prokazováno, že spontánní aktivita a explorace je založena na pevném a nosném dosavadním poutu k matce.“ (Raný psychický vývoj dítěte, 2010, str. 95). Na jiném místě: Otec nikoho nenahrazuje, je zcela svébytným pečovatelem a vychovatelem a chybí-li v rodině, lze právem tvrdit, že se jedná o rodinu neúplnou (str. 204). Vychází se přitom z prvotního díla J. Bowlbyho (1958), které sám Bowlby později revidoval s důrazem na důležitost obou rodičů (viz Vazba, vyšlo česky 2010). M. E. Lamb, profesor na Cambridgi, mj. žák M. Ainsworth, potvrzuje, že děti si k rodičům tvoří vazbu současně. When Bowlby first referred speculatively to monotropy in the middle of the last century, of course, there was no relevant empirical research. However, over the ensuing decades, researchers have actually studied the formation of attachments to both mothers and fathers. All of the relevant research, as reviewed most recently by Lamb and Lewis (in press), suggests that infants in fact form attachments to fathers and mothers at the same time, rather than sequentially. (http://www.ukfamilylawreform.co.uk/docs/lamb2012wastedopportunitytoengagewiththeliterature.pdf) V ČR chybí jednotný názor na problematiku péče o děti, poctivý odborný diskurs, podmíněný uváděním zdrojů a jejich citační zdatností je nahrazen názory, které jeden psycholog či rodinný expert přebírá od druhého, aniž by se jakkoliv zdržovali s kritickým rozborem a usazením v aktuálních znalostech světové vědy. Už i u nás vyšly studie, prokazující, že samy děti si přejí co nejširší a spravedlivý kontakt s oběma rodiči. Je-li jeden rodič nespolupracující – zpravidla matka – pak je nutno dát jasně najevo, že na základě tohoto jednání bude dítě svěřeno druhému rodiči. Vytvoří-li stát prostředí, ve kterém je nespolupráce a konfliktní jednání odměňováno tím, že jsou děti svěřeny matce, nedivme se ,že toho matka (převážně matka) zneužívá. Opět – vítěz totiž bere vše. Jsem rád za otázku, ve které byl zmíněn odpor otce vůči předběžnému opatření. Nejsem zřejmě sám, který se staví proti rozhodnutí, poškozující jeho děti. Obvíkendová návštěva dětí, jak bylo potvrzeno výzkumem prof. Emersona poškozuje děti více než zřídkavá návštěva. Dětem se totiž po té návštěvě stýská. A tak je tomu celý jeho dětský život. Profesorka Jan Pryor uvádí, že u malých dětí je 14 dnů příliš dlouhá doba k zachování kontinuity emocionálního naladění na rodiče. Vztahy mezi rodiči a dětmi by měly být kontinuální a neměly by zahrnovat příliš velké časové odstupy. Zažitá představa, že o dítě má pečovat matka, je i zdrojem viny u matek, v případě, že musí pracovat mimo domov. Pokud je mi známo neexistuje žádný výzkum, který by naznačoval, že děti by měly rády, nebo by se jim dařilo v uspořádání “tam a hned zpět”, která bývá obvyklá. Navíc, existují důkazy, že toto uspořádání má nepříznivé následky. Ve studii mladých dospělých z rozvedených domovů Robert Emery a jeho kolegové [6] zjistili, že ti, kteří měli velmi pravidelný kontakt s otci-nerezidenty, a ti, kteří měli nepravidelný kontakt s nimi, byli citově zdravější než ti, kteří zažili 80/20 uspořádání. To může být proto, že velmi pravidelný kontakt byl pro děti uspokojující a v případě zřídkavého kontaktu se s ním smířili, ovšem v uspořádání 80/20 si přáli častější kontakt. (Understanding and Responding Effectively to the Impact of Separation, McKenzie Centre for Study of Families, Victoria University, Wellington, 2005). Americká psychologická asociace (APA) vydala v únoru 2009 aktualizaci směrnice pro hodnocení o svěření dítěte do péče (Guidelines for the Evaluation of Child Custody in Family Law Proceedings, http://www.apapracticecentral.org/news/guidelines.pdf). Ve směrnici konstatuje, že rozhodování již nelze zakládat na výchozím předpokladu klasického paradigmatu jediného opatrovníka a navštěvujícího rodiče. Institucionální odpor státních orgánů proti vyvážené péči obou rodičů například formou střídavé péče lze dokumentovat na metodickém materiálu MPSV pro OSPOD s názvem „Sociálně-právní ochrana dětí v případech rozvodových a rozchodových konfliktů“ (Mgr. Eva Dobrušová a kol., 2012; http://www.mpsv.cz/files/clanky/14824/konflikty.pdf) Tendenční styl textu lze doložit falešnými tvrzeními typu „Střídavá osobní péče, respektive přemisťování se z domova matky do domova otce..“, opakovaným problematizováním střídavé péče, doložitelné nadpisy subkapitol: •Střídavá péče a její úskalí, •Mezi největší úskalí spojené s rozvodem a střídavou péčí řadíme následující problémy, •Kdy lze uvažovat o střídavé péči, •Okolnosti vylučující soudní stanovení střídavé výchovy, •Nutné předpoklady pro střídavou péči. Autorka z veřejných zdrojů zaplacené metodiky MPSV Mgr. Eva Dobrušová funguje jako kontaktní osoba Fondu ohrožených dětí v Opavě. str. 48: Skutečně fundovaní odborníci si jsou jasně vědomi toho, že SP má svá úskalí a nebezpečí, že existují kontraindikace jejího stanovení. Kdo jsou ti skutečně fundovaní (a s ohledem na spoře působící přehled literatury zatajení) odborníci? •Několik dlouhodobých výzkumů bylo provedeno v Británii. Renomovaní psychologové se spíše přiklání k názoru zajistit dítěti stabilní prostředí na základě péče jednoho rodiče s širokým stykem s druhým rodičem. Environmentální stabilita je předřazována stabilitě rodinných vztahů. Dovedeno do krajních důsledků by pak institucionální péče s jednotným prostředím a pevným řádem byla pro dítě tím největším blahem. Uvedené tvrzení je v rozporu s biologickou podstatou člověka a redukuje rodiče na mechanismus zajišťující dítěti stabilní prostředí. Odepření péče rodiče dítěti je v rozporu s §907 NOZ. V metodickém materiálu není uvedena žádná citace - pohled do přehledu literatury moc vodítek k příslušným „renomovaným“ psychologům nenabídne. Kelly a Lamb (2000) prokázali, že koncept residenční stability se nekorektně přeceňuje a nevyvažuje emocionální, sociální a kognitivní přínosy z rozvíjení vztahů s oběma rodiči. Stabilita je významná zejména z pohledu předvídatelnosti režimu péče. Vědecké studie a dotazování dětí vyznívají tak, že děti potřebují a přejí si péči obou rodičů – nositelů geneticky spřízněných sociokulturních vzorů. V ČR zatím chybí jakýkoliv robustnější výzkum na tuto tématiku. Dotazování dětí ve střídavé péči prováděla Pavlína Šíblová (Střídavá výchova z pohledu dětí s využitím projektivních technik kresba rodiny a Test tří stromů, diplomová práce, MU Brno, Psychologický ústav, 2012) a konstatuje: „většina dětí by jiný typ porozvodové péče nevolila. Tento model pro ně byl nejpřijatelnějším. Jeden z významných závěrů, ke kterému jsem po zvážení všech zjištěných informací došla, které by měly v této práci vyniknout je fakt, že děti potřebují mít oba rodiče, se kterými budou v častém kontaktu. Rodiče by tedy měli především být schopni vzájemné komunikace a neměli by si vzájemně bránit ve styku s dětmi. V zahraničí podobnou studii formou dotazníku prováděl R.A.Warshak a tato studie rovněž vyzněla pro střídavou péči (R.A.Warshak: Revoluce v porozvodové péči, 1996). Výzkum provedený na Novém Zélandu v roce 1998 pod vedením profesorky Jan Pryor, se ptal dospívajících a dospělých na způsob výchovného uspořádání a většina schválila stejný čas s oběma rodiči bez ohledu na to, zda zažili rodičovskou separaci. (Pryor, J., Adolescent attitudes to living arrangements after divorce. Child and Family Law Quarterly, 2001. 13(2): p. 1-13.). Ve studii 344 mužů a 485 žen, kteří byli vysokoškoláci a jejichž rodiče se rozvedli bylo zjištěno, že 70% by si vybralo stejné množství času s každým z rodičů jako ideální scénář a téměř 30% si vybralo jako místo základního noclehu otce. Poukazuje se na to, že to není idealistický postoj, protože 93% z těch, kteří zažili stejný čas s rodiči potvrdila, že to bylo živoucí (living) uspořádání. (Fabricius, W., Listening to Children of Divorce: New Findings That Diverge from Wallerstein, Lewis, and Blakeslee. Family Relations, 2003. 52(4): p. 385-396. Studie (William V. Fabricius Priscila Diaz Sanford L. Braver PARENTING TIME, PARENT CONFLICT, PARENT-CHILD RELATIONSHIPS, AND CHILDREN’S PHYSICAL HEALTH, Arizona State University, 2011, str. 13) potvrdila, že dlouhodobý vztah mezi otcem a dítětem se zlepšuje s rostoucím časem, který dítě s otcem stráví a narůstá až do 50% uspořádání mezi matkou a otcem. Výzkum vlivu rodičovského konfliktu na prospívání (well-being) dětí, prováděný v Nizozemí (Ed Spruijt, Vincent Duindam. Joint Physical Custody in The Netherlands and the Well-Being of Children, Journal of Divorce & Remarriage, 51:65 – 82, 2010) , jehož se zůčastnilo 3561 dětí ve věku 10-16 let přinesl v návaznosti na tyto výsledky: „Děti a rodiče žijící ve střídavé/společné péči nejsou o nic hůře přizpůsobeny této situaci než děti žijící v jiném typu péče po rozvodu. Výsledky obecně hovoří o trochu lépe v zájmu dětí ve střídavé/společné péči rodičů, rozdíly ale nejsou signifikantní. Děti žijící ve střídavé péči nedopadly ve výsledcích hůře než děti žijící ve výhradní péči jednoho z rodičů. Vztah k oběma rodičům byl v případě střídavé/společné výchovy nejsilnější. Stejně silný byl u úplných rodin. Podle očekávání vykazovaly děti menší míru blízkosti/připoutání k rodiči, čím menší kontakt rodič-dítě byl. Silnější vztah s rodiči měly děti ve střídavé péči než děti žijící ve výhradní péči, které udržovaly pravidelný styk s otcem. Výzkum nepotvrdil, že dívkám je lépe po rozvodu, žijí-li ve výhradní péči matky, či že je obdobně po rozvodu lépe chlapcům ve výhradní péči otce. Statistiky soudů lze z výše uvedených hledisek považovat za akt sociálního inženýrství. Soudy se ohánějí tvrzením, že sledují zájem dítěte, nemají však žádnou studii, která by prokázala, že obvíkendové stýkání se s biologickým rodičem jim prospívá.. Lze konstatovat, že soudní rozhodování je protispolečenské, podněcuje nenávist ke státu a prohlubuje rozpory ve společnosti. Reakce otců bude z hlediska sledování zájmu jejich vlastních dětí a samotného principu lidství v projevech občanské neposlušnosti vůči aktům neopodstatněného omezení rodičovské péče. Myslím, že s nastupující generací totality neznalých rodičů, se bude odpor proti potírání základních lidských práv narůstat. Samostatnou kapitolou je pak výživné, které místo krytí potřeb dítěte plní v očích justice roli trestu. Platově nesplnitelné výživné se pak v podobě nutnosti platit náklady na uvězněné otce obrací proti celé společnosti. S novelou občanského zákona budou na tyto praktiky doplácet (podruhé) i jejich děti, nebo´t dluhy se buodou nově dědit v celé výši. Snad Vám těch pár bodů pomůže oprostit se od vidění střídavá péče ano či ne k vidění jak stát může pomoci dětem rozvádějících se rodičů a čí zájmy tomu brání. (Kolik je u nás soudců?).

Téma zajímavé, rozchod rodičů je vždy pro dítě krutý a rodiče by se měli snažit dítěti to ulehčit. Ale bohužel vždycky to není možné. Je málo otců, kteří se o p r a v d u chtějí starat o dítě, většinou je chtějí do péče jen naschvál matce a dítě pak trpí. Ale znám i pár otců, kteří se o své dítě vzorně starají.

Tento dotazník mě zaujal. Mam v planu studovat právo a tohle byla pro mě výborná ukázka toho, jak se budu muset i nadále v životě rozhodovat, pokud budu svůj cil stát se soudkyní chtít uskutečnit.

Těžko některé případy rozhodnout, a je hlavně velká zodpovědnost určit, komu svěřit dítě. Jako matka se přikláním k názoru, že dítě má právo na oba rodiče, ať už v jakékoliv péči, ale ze zkušenosti z okolí mi střídavá péče nepřijde příliš pozitivní na normální a pěkné dětství dítěte. To totiž žije v NEUSTÁLÉM stresu, což si rodiče nejspíš ani neuvědomují. A opravdu chudák dítě...

Tohle téma je velmi zajímavé a dá se o něm hodně polemizovat. Sama jsem z rozpadlé rodiny a myslím si, že by u některých otázek měla být více popsaná situace. Není snadné rozhodnout jen tak. Tenhle dotazník se mi líbil.

toto by měl vždycky rozhodnout člověk které ho se to dotýká-dítě a pokud nemá vlastní názor je plno skutečností jak zajistit to nejlepší

Toto rozhodnout je vždy těžké, ale mělo by se nahlížet i na názor dítěte, ať už je jakkoliv staré.

Toto téma,dle mého názoru, je velmi komplikované a rozhodování by se mělo více promýšlet. Na děti má toto obrovský vliv a musí se dávat pozor, aby dítě z toho nevyšlo nejhůř.

Tyto odpovědi jsou opravdu více než teoretické. Tyto situace jsou naprosto individuální. Mnoho otců je schopnějších starat se o dítě, bohužel ženy mají páky, jak muže znemožnit a očernit. Přesto velmi zajímavý dotazník. Děkuji Kateřina

U malych deti se mi zda stridava pece na skodu.

U některých otázek chybí širší možnosti - například místo střídavé péče jen pravidelný styk s dítětem, péče v jiném poměru než 50:50 a podobně.

U některých otázek jsem dost váhala, asi bych potřebovala znát více podrobností, mít možnost s oběma rodiči mluvit, případně mluvit s dítětem. V otázce, kde se k situaci vyjadřuje dítě, není uvedeno, o jak staré dítě se jedná, což je podle mého také podstatné.

U některých otázek nelze jednoznačně odpovědět, neboť nejsou známy všechny okolnosti. Střídavou péči nezavrhuji, ale nesmí to psychicky poškozovat dítě.

U některých případů bych uvítala více informací nebo i možností doplnění - nebo doplnila možnosti asistencí při předávání, další sociální prací s rodinou...

U otázky 19 bych volila raději dvojí možnost odpovědi - zkušenost SP: vliv na rodiče - negativní, ale zkušenost SP: vliv na děti - pozitivní. Jinak odpovídat na dotazník nebylo vůbec jednoduché a jsem velmi ráda za to, že tuto zkušenost s SP nemám a doufám, že nikdy mít nebudu. Jsem totiž šťastně vdaná. Hezký den Radka

U otázky 22 není možnost zvolit variantu rozdělení více dětí do výhradní péče jednoho i druhého rodiče - tzv. rozdělení dětí.

Určitě Váš dotazník považuji za závažný,ale nevím,jestli jsem Vám pomohl...Vedu skauty,ale vlastní děti nemám,tudíž jsou moje odpovědi spíše podle svědomí,než podle citu....

Uvědomila jsem si, že jako matka malých dětí preferuji přenechání dětí u matky. Je možné, že bych situaci posuzovala jinak za cca 10 let. Jako hlavní překážku uvedených příkladů vidím to, že se stěhovat musí dítě - osobně preferuji názor, že pokud střídavá péče, stěhovat se mají rodiče k dítěti a jemu nechat jeho osobní prostor (domov, pokoj, postel = zázemí, alespoň malou jistotu ve zmatku).

Užitečný dotazník. Některých otců je mi líto, ale pokud existuje konflikt, potřebuje být dítě u jednoho z rodičů (aby se z toho nezbláznilo). Matky z toho vycházejí lépe.

V dotazníku není zmíněna mediační služba. Nevím, jestli kvůli jejímu malému využití (do problematiky nevidím), nicméně by měla být dle mého názoru široce využívána, především v případech, kdy jsou rodiče ve sporu. Významný vliv na rozhodování o přidělení do péče by měl mít také psycholog (posouzení dítěte i rodičů) a samozřejmě by měl být zohledněn názor dítěte. Psychologové a mediátoři by v ideálním případě měli s rodinou pracovat dlouhodobě i po vynesení rozsudku a stabilizaci situace. Střídavou péči v zásadě podporuji, pokud jsou oba rodiče způsobilí, ale pouze v případě, že jí psycholog vyhodnotí jako vhodnou pro dítě (s ohledem na věk, vyspělost atd. dítěte) a za předpokladu, že dítě bude navštěvovat stejnou školu a stýkat se se svými kamarády.

V každém rozvodu je největší zbraní dítě - to z něj dělá také největší oběť. Apelovala bych na všechny rozcházející se páry aby toto pochopili a u některých vyhrocenějších případů bych stanovila povinnou skupinovou terapii rodičů spolu s dětmi.

V současné době řešíme střídavou péči dcery mého muže, která chce bydlet s námi (otcem). Je s námi již čtvrtý měsíc. Matka nesouhlasí. Muž stále platí matce výživné. Dcera zpět k matce nechce. Mají v současné době vyhrocený vztah. Chodí k ní jen na víkendy 1x14 dní. I přesto matka nechce změnu péče.

Ve spoustě těch situací je třeba brát ohled na další faktory a v žádném případě nelze tyto scénáře zautomatizovat. Považuji možnost styku dítěte s oběma rodiči, s ohledem na jejich kvality, beztrestnost atd. za velmi důležitou a v konečném důsledku pro dítě benefitní. Na názor dítěte by však měl být brán ohled ve stejné míře jako názor rodičů, ale toto platí jen hned z kraje konfliktu, protože většina rodičů není schopna zdržet se kampaní proti osobě druhého rodiče, později bych si vyžádal psychologický rozbor názoru dítěte. Jedním ze specifických faktorů i pro mne byla možnost zůstat v místě stávajícího bydliště (zachování prostředí, přátel, mazlíčků, zvyků, atd.) a následná velká vzdálenost do bydliště druhého rodiče (konkrétní záleží na věku dítěte, možnostech dopravy, atd.), kdy oba tyto faktory by měli hrát roli v rozhodování. Osobně jsme s bratrem bývali každých 14dní na víkend + 14dní o velkých prázdninách a nějaké roční střídání o malých, s otcem a je to moc dobře. Rodiče brali ohled na naše přání a přes občasné rozmíšky byla situace výrazně klidnější a lepší než před a v průběhu rozvodu. Na druhou stranu bratránkovo děti byli napoprvé svěřeny vcelku neschopné matce po rozvodu který zapříčinila její naprostá nechuť pracovat a následné sklony k zanedbávání dětí. Nemám k ní jako osobě žádnou averzi, je to normální člověk, ale prostě jaksi nedospělý i ve svých 30+ letech... U soudu se samozřejmě snažila ukázat se v nejlepším světle, ale když pak děti měli střídavou péči 7+7, tak postupně k ní přestali chtít chodit a ukázal se i nějaký případ pokusů o obtěžování dítěte ze strany jednoho z jejích partnerů. Nakonec sama nabídla podepsání plné péče otce oproti výhrůžce, že toto podezření bude předáno policii - to jen tak abych přidal další střípek do mozaiky lidských osudů.

Ve většině případů lze střídavá péče, ale až po práci s rodinou.

Ve výchově dítěte je otec docela diskriminován, vždy by mělo jít o střídavou péči po rozvodů rodičů.

velice pozitivní .....................

Velice užitečné, soudy by měly více přihlížet i k otcům, matky mají velkou výhodu. Kam se poděla vyváženost.

Velikost bydlište = Praha?

Velmi citlivé téma, všichni se mají snažit o šťastné a klidné dětství svých dětí, i za cenu oběti ze své strany. My jsme se rozhodli mít děti, ne oni nás.

Velmi důležité téma, kterému by měla být věnována pozornost, jelikož řada otců je dnes diskriminována jak neochotou soudů svěřit děti do péče, tak přehnanými nároky na otce - děti ve střídavé péči a otec ještě musí platit vysoké výživné.

velmi individuální

velmi stručně nastíněné výchozí situace vedly u mne ke zkratkovitému 1rodič/nevím, protože obecně si myslím, že střídavka má smysl tam, kde jsou rodiče schopni dohody a nedělají si trucy, a dále tam, kde dítě nemusí střídat školu.

Velmi zajímavě a konkrétně zpracované otázky na problematiku výchovy dětí po rozvodu. Jsem zvědavá na výsledky testu.

velmi zajimavy

Většina mužů se o dítě opravdu nedokáže postarat, tak jak matka. Ale vím, že je to i naopak, proto by měl být každý případ řešen individuálně a měl by se hodně brát zřetel na to, co chce dítě. I když jeden rodič negativně hodnotí druhého rodiče a dítě se k negativnímu připojuje za rodičem nechce, není to jen o ovlivňování, ale i o tom, že to dítě to cítí podobně.

Většinou je problematika složitější než pár uvedených argumentů. Nejde 100% odpovědět

Viz odpověď 17. Střídává péče se z nepochopitelných důvodů poslední dobou velice podporuje. Nikoho ale nezajímá, co je pro dítě skutečně nejlepší. Pokud možno by mělo vyrůstat s matkou a ideálně se s otcem stýkat, dle možností co nejčastěji. V případě konfliktu mezi rodiči je asi obtížné najít dohodu. Nicméně by na ni měli rodiče pracovat. Střídavka nevyřeší ani tento konflikt ani problém péče. Dítě takto zbavujeme domova, je neukotvené a roztříštěné, musí to být traumatizující. Ráda bych, aby si propagátoři střídavky sami zkusili jeden rok žít střídavě týden na jednom místě a týden na druhém, nedejbože u toho chodit pokaždé do jiného zaměstnání! Určitě to nebude nic příjemného.

Výborné téma, vynikající dotazník. Zatím nesmysluplnější, jaký jsem na vyplnto vyplnil.

Vypadá to, že nadržuji ženám? Nikoli. Ženy mají vyvinutější rodičovský pud. Jsou i ženy, kterým je jedno, kdo se bude po rozpadu vztahu o dítě starat a ani nejsou aktivní ve styku s dítětem. Rozhodnutí soudu není nikdy jednoduché. Vždy by to ale mělo být to nejlepší pro dítě, nikoli pro rodiče.

Vyplnil jsem dotazník, přestože si myslím že výsledky budou opět zfalšovány v neprospěch střídavé péče. Je mi to líto- mám dítě ve střídavé péči, o kterou jsem musel čtyři roky bojovat a když už rozhodnutí padlo, okamžitě na mne bývalá manželka podala trestní oznámení za násilí a předběžné opatření na dítě. Soudkyně smetla předb.opatření ze stolu a po dalších čtyřech letech jsem byl zproštěn i obžaloby. Dodnes matku za ty výmysly nikdo ani neobvinil, ani nepotrestal- přitom je to povinnost soudce i státního zástupce. Osm let u soudů mne zbavilo iluzí o našem soudním systému, kdybych se nakonec právně nevzdělal a nehájil naše zájmy sám, byli bychom jen hříčkou v rukách lidí, kteří mají z podobných situací a jejich nekonečného zdržování a protahování jen prospěch. Důležité je neleknout se sociálky, soudu, policie ani právníků. Za pravdu a za lásku se musí bojovat, u nás bohužel mnoho let, nezájem státních institucí je naprosto děsivý. Nic lepšího jsem pro své dítě udělat nemohl. Po těch letech už to mohu říci, zkušenost dítěte i moje je jednoznačně pozitivní, střídavou péči doporučujeme jako jediné řešení, jsou- li oba rodiče způsobilí.

Vždy je nutné posuzovat nejvíce co je v zájmu nezletilého dítěte, jakého je věku, takže je nutné každý případ posuzovat individuálně.

Vždy se rodiče musí chovat tak aby nezničíli život dítěti pokud chtějí žít podle sebe aby byli oni šťastní nemají si co děti pořizovat pak mají zničený život všichni, naši jsou rozvedení a díky tomu já nikdy nechci rodinu protože nemám zapotřebí mu pak ničit život tím ze bude žít jen s jedním rodičem

Vždy záleží na stavu a situaci, ne každá matka je tou nejlepěí variantou. Střídavá péče, jak ji znám ze dvou případů u bl,ízkých přátel. je nejlepším řešením, nejen pro partnery, ale zejména pro děti - souhlasí-ly.

z prvního manželství mám dnes již plnoletou dceru, po rozvodu ji soud svěřil do mé péče, otec sice požadoval úpravu styku, ale jeho představa, že dítě u mě vyzvedne pracovnice sociálky nebo policie, předá ji otci a pak zase přiveze domů, byla nereálná, v jejích 15 letech ji kontaktoval na facebooku, že si s ní chce psát, dcera odmítla, nestála o něj, protože za celou dobu neprojevil žádný zájem v rodině máme rozvedeného otce, jemuž byly svěřeny děti do výhradní péče, matka je alkoholička pokud je otec schopný se o děti plnohodnotně starat, neměl by konflikt rodičů zasahovat do vztahů s dětmi, zde bych preferovala střídavou péči, pokud rodiče bydlí od sebe v rozumné vzdálenosti a dítě může navštěvovat jednu školu, zájmové kroužky a svoje kamarády, zejména pokud se jedná o dítě mladšího věku, u starších dětí (tak od 6. třídy už bych toto neřešila), dítě je dostatečně zralé na to najít si pozitiva i ve studiu na dvou školách, zvládne lépe najít si kamarády i v novém místě v případě matek s nějakou závislostí, labilitou a pod. bych dítě určitě svěřila otci, pokud ten se jeví jako normální jedinec, tzn. nepije, není násilné povahy....

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že věta "dítě má právo na oba rodiče" je sobeckou verzí původní myšlenky, která zní "oba rodiče mají právo na své dítě." Tato často omílaná věta sice zní moc krásně, ale je zde poměrně zásadní fakt: i když dítě nebude svěřeno do péče obou rodičů, ale jen jednoho, ten druhý si s ním může udržet pěkný vztah, jde jen o to, chtít. V dnešní době střídavá péče funguje spíše jako vyřizování si účtů mezi matkami a otci, což dětem neprospívá daleko více, než kdyby bydlelo jen s jedním z rodičů. Nelze mít více domovů - domov je vždycky jenom jeden a dítě by za žádných okolností nemělo pendlovat mezi domovy svých rodičů. Také je prokázáno, že střídavka funguje pouze mezi těmi rodiči, kteří si udrželi i po rozvodu přátelský vztah - a toto kritérium 90% rodičů, žádajících střídavku, nesplňuje.

Z vlastní zkušenosti vím, že jakékoliv konflikty mezi rozvedenými rodiči velmi negativně působí především na děti. Základem úspěšné střídavé péče je hlavně to, aby rodiče byli schopni spolu normálně, klidně a věcně komunikovat, jinak se problémy jen prohloubí.

Z vyplnění dotazníku vyplývá můj negativní názor na střídavou výchovu. Pokud střídavá výchova, tak jedině v případě, že dítě zůstane ve svém prostředí a střídat se budou v bydlišti dítěte rodiče. Tak jedině by byl zachován opravdu zájem dítěte a nikoliv rodičů. Ale přiznám se, že si neumím představit, jestli by na to nějaký rodič přistoupil. Ale pro dítě to často bývá jediným řešením...

Za ideální považuji model, který jsem v reálu ale nikdy neviděla - jen o něm slyšela - v bytě bydlí dítě (děti) a střídají se rodiče - přičemž oba bydlí nedaleko a ve společném bytě mají stabilní základní minimum svých osobních věcí. (další omezující podmínky neberme v úvahu - finance, nemožnost založit novou rodinu apod.) Střídavá péče je dobrá myšlenka, která v reálu naráží na lidi - co jsem viděla já - nic moc.

Zajímavé otázky, ale k jasnějšímu rozhodnutí je třeba znát mnohem více informací.

Zajímavé otázky, už z mých odpovědí vyplývá, že nejsem nakloněna pro střídavou péči, mám zkušenost v rodině, dítě tím trpí, rodiče si uplatňují svoje práva na děti, ale přínos pro dítě to není.

zajímavé téma

zajímavé. ovšem na prvnímístě bych nechala vyšetřit matku a otce, jeslti si připadají normální se takhle hádat. na názoru dítěte záleží taky.

zajímavý dotazník

zajímavý dotazník a dobře sestavený, jen otázky v úvodu vyžadují přemýšlení a vzhledem k tomu, že nejsem soudkyně ani člověk vzdělaný v sociální oblasti, odpovídám dle vlastního názoru, vlastní zkušenosti a na základě poznatků z okolí.

Zajímavý.

Záleží hodně na tom, jak jsou rodiče od sebe vzdáleni, jestli je střídavá péče možná, pokud by dítě nemuselo chodit do dvou škol a dojíždět dvě hodiny za druhým rodičem. Věřím ale, že se to asi rodičům nelíbí, že je dítě i u toho druhého. Je sice pravda že by dojíždění za druhým rodičem bylo možná "zbytečná ztráta času", ale dítě má nárok na to, znát svého otce, ne jen jeho jméno a kde přibližně bydlí. Moji rodiče jsou rozvedení, nikdy spolu nežili, my s bráchou byli v péči matky. Ona byla ta, která nám o něm vyprávěla jen to nejhorší a očividně si i věci přikreslovala. Teď jsem dospělá a s otcem se bavím. A můžu říct, že je skutečně....nevím jak ten pocit popsat...divné? se s otcem seznamovat ve 22 letech. A to jen díky tomu, že bydlím u přítele a jsem od matky dál. Kdyby to věděla, asi by mi fyzicky ublížila :)) Jinak moje návštěvy s otcem v době mého dětství se dají napočítat na prstech jedné ruky. Není to dobře. Moje aktuální pocity? Hodně zvláštní. Když se vidíte s člověkem, se kterým máte společnou půlku genů, ale vůbec se neznáte... Víte že jste rodina, že je mezi vámi určité pouto, ale pořád si přijdete jak s cizím člověkem... Najít si po takové době cestu k rodiči není jednoduché...

Zaujalo mě zajímavé a aktuální téma. Na otázky je opravdu těžké odpovědět, většinou jsem upřednostnila možnost, kdy dítě zůstane v péči jednoho rodiče, u každé by se mi ale hodila podkolonka "ale", kde bych navrhla nějakou úpravu k mému rozhodnutí (začala bych nějakými kroky, které by vedly k obnovení komunikace mezi rodiči). Mám dojem, že média v poslední době výrazně upřednostňují názory, které prosazují střídavou péči s tím, že názory "těch druhých" se točí kolem matky. (Doporučuji velmi černobílou reportáž z ČT: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/258862-stridava-pece-ve-skandinavii-je-prioritou-v-cesku-vyjimkou/) Podle mě je nejdůležitějí nechápat dítě jako majetek, na který mají bývalí manželé poloviční nárok.

Zavádějící dotazník. Přílišná simplifikace, o vhodnosti střídavé péče nelze plně a zodpovědně rozhodnout na základě pár vět.

Ze svého okolí znám tři případy střídavé péče. Jeden je naprosto katastrofální, napětí zvyšuje, zjevně střídavá péče ubližuje dětem - měly zůstat u matky. Druhý případ je spíše negativní, matka stav ale trpí a toleruje. Ve třetím případu jsou oba rodiče velmi tolerantní, nadále spolu kamarádí a myslím, že dětem to prospívá. Velmi záleží na lidech :o)

Znam muze, který ma stridavou peci po 14 dnech. Díte je školního veku. Muž je více způsobily pro výchovu dítěte nez matka, takto tomu bylo již od narozeni dítěte.

Znám případy, kdy žena matka nebyla schopna a potom později ani ochotna se o détě postarat, nezvládala jeho výchovu a ani jeho základní hygienu a při nástupu dítěte do školy se ho pplně vzdala a soudně předala výchovu dítěte otci. Předtím měli střídavou péči. Dítě žije do teď u otcee a pspěšně absovluje střední školu.

Žila jsem ve střídavé péči rodičů od pěti do sedmnácti let, tedy v podstatě celé dětství. Na konci 90. let byla střídavá péče opravdu rarita a dodnes neznám nikoho jiného, kdo by v ní vyrůstal. Může to fungovat, pokud rodiče bydlí tak blízko sebe, že dítě nemusí měnit kolektiv (u nás splněno, byť občas s problémy), rodiče jsou si ochotní navzájem vyjít vstříc a nebýt spolu neustále v konfliktu (u nás nesplněno) a rodiče mají k výchově stejný přístup a stejná pravidla (opět nesplněno). Těžko hodnotím, zda byla střídavka tehdy nejlepší nápad, když nic jiného jsem vlastně nepoznala. Vypozorovala jsem ovšem na sobě, že jak jsem byla zvyklá celý život každý týden měnit domácnost, měla jsem problém pak někde vydržet právě déle než týden (např. tábor), po týdnu mě chytala neuvěřitelná ponorka, protože jsem jednoduše byla nastavená na každotýdenní migrování. Ale to nevím, zda je jen můj případ či se to vyskytuje i u ostatních dětí a asi to není ani předmětem vaší práce, to spíš jen poznámka na okraj :)


(placená inzerce)

SEGMENTACE RESPONDENTŮ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ BETA

Pomocí tohoto nástroje můžete získat přepočítané výsledky pro jednotlivé segmenty respondentů a zjistit, zda se odpovědi určitého segmentu respondentů liší od „průměrného” respondenta. Funkce je v tomto momentě v testovacím režimu a zcela bez záruky, nepoužívejte ji jako jedinou metodu pro vyhodnocení hypotéz!

Metodická část této funkce se teprve připravuje, časem přibude podpora také pro chybějící typy otázek. V případě, že objevíte nějakou chybu, neváhejte mě kontaktovat.

Segmentační otázka č. 1
Segmentační otázka č. 2
Segmentační otázka č. 3

Analýza zajímavých souvislostí a závislostí (DZD)5

Byly nalezeny zajímavé souvislosti u 2 otázek.

Upozornění: V případě, že se Vám u otázky zobrazuje pouze jedna odpověď, nejedná se patrně o žádná senzační zjištění. Při interpretaci výsledků se vždy řiďte také výsledky uvedenými výše - pokud určitou odpověď zvolila většina lidí, nejsou zjištění zajímavá (např. pokud je věk 90% respondentů v rozmezí 15 - 25 lety, jsou veškeré závislosti k této odpovědi prakticky bezcenné).

Tip: Vysvětlení této funkce i s příklady naleznete v nápovědě

20. Máte děti?

  • odpověď ano:
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti jsou v mé péči na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti jsou v péči druhého rodiče na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti jsou ve střídavé nebo společné péči na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • zobrazit další souvislosti
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti mám už velké,starají se o sebe samy na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi péče ještě není vyřešena,soudíme se na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti mám jen ze současného vztahu na otázku 21. Z jakého vztahu máte děti?
    • 1.9x vetší pravděpodobnost při odpovědi všechny/některé děti mám z již ukončeného vztahu na otázku 21. Z jakého vztahu máte děti?
    • 1.8x vetší pravděpodobnost při odpovědi ano-jako rodič na otázku 18. Máte zkušenost se střídavou péčí?
    • 1.8x vetší pravděpodobnost při odpovědi 41-50 let na otázku 24. Kolik je Vám let:
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi 51 a více let na otázku 24. Kolik je Vám let:
  • odpověď ne:
    • 2.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi 15-20 let na otázku 24. Kolik je Vám let:

21. Z jakého vztahu máte děti?

  • odpověď všechny/některé děti mám z již ukončeného vztahu:
    • 4.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti jsou v mé péči na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 4.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti jsou v péči druhého rodiče na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 4.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti jsou ve střídavé nebo společné péči na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • zobrazit další souvislosti
    • 4.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi děti mám už velké,starají se o sebe samy na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.
    • 4.1x vetší pravděpodobnost při odpovědi péče ještě není vyřešena,soudíme se na otázku 22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.

Zjišťování závislostí odpovědí

Pomocí této funkce můžete analyzovat vztahy mezi různými odpověďmi. V části A vždy vyberte jeden výrok (odpověď na určitou otázku), který Vás zajímá. V části B poté zaškrtněte odpovědi, u kterých předpokládáte, že by mohly mít nějakou souvislost s odpovědí z části A. Po stisku tlačítka Analyzovat na konci formuláře se dozvíte sílu závislosti A na B.

Tip: Delší vysvětlení i s příklady naleznete v nápovědě

A) VYBERTE ODPOVĚĎ (VÝROK), KTERÁ VÁS ZAJÍMÁ:

Poznámka: Můžete zaškrtnout více výroků. Zaškrtnutím více výroků v rámci jedné otázky tyto výroky sloučíte (logická spojka NEBO), zaškrtnutím více výroků v rámci více otázek docílíte vytvoření kombinovaného výroku (logická spojka A).

1. Situace: Rodiče jsou dohodnuti na střídavé péči o dítě. Dítě je školního věku. Vzdálenost mezi bydlišti rodičů je 200 km - muselo by střídat i školy. Jako soudce můžete po zvážení všech pro a proti dohodu rodičů potvrdit nebo vyvrátit s tím, že není v zájmu dítěte. Ke které možnosti se přikloníte?

2. Situace: Otec požaduje střídavou či svoji výhradní péči, matka svěření dítěte do své výhradní péče. Rodiče bydlí blízko sebe, jedná se o první úpravu péče. Dítě je předškolního věku, má pěkný vztah k oběma rodičům, o něco blíže má k matce-dosud se o dítě starala převážně ona. Názor si dítě není schopno udělat. Rodiče jsou v konfliktu o určení péče. Matka argumentuje svojí péčí, jedním domovem, obavou o schopnost otce se o dítě starat. Otec argumentuje spravedlností, právem dítěte na oba rodiče. Rodiče spolu téměř nekomunikují, případně se slovně napadají. Jak rozhodnete?

3. Situace: Otec žádá střídavou či výhradní péči, matka chce dítě svěřit do své péče. Jedná se o první úpravu. Dítě je školního věku, má pěkný vztah k oběma rodičům. Rodiče bydlí blízko sebe. Mezi rodiči panuje konflikt o určení péče. V domácnosti jednoho z rodičů žije ještě jedno jeho dítě, které má v péči. Sourozenci mají spolu velmi blízký vztah, dosud spolu vyrůstali. Rodiče jsou oba výchovně způsobilí. Jaké řešení zvolíte?

4. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči, matka chce svěřit dítě do své péče. Jedná se o první úpravu. Mezi rodiči je vleklý velmi závažný konflikt. Do případu je zatažena policie, oba rodiče na sebe podávají trestní oznámení. Vzájemně se obviňují ze zneužívání či zanedbávání dítěte, napadení svojí osoby, podávají žaloby na ochranu osobnosti. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí, jejich výchovné vedení, priority, životní styl se však značně liší. Jak rozhodnete?

5. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči, matka svou výhradní. Jedná se o první úpravu. Rodiče od sebe bydlí 100 km, při střídavé péči by muselo střídat i školy. Dítě je školního věku, má pěkný vztah s oběma rodiči. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí. Jak rozhodnete?

6. Situace: Dítě je od několika měsíců věku svěřeno do péče matky, otec má pravidelný styk. Otec nyní žádá změnu péče na péči střídavou. Dítě je mladšího školního věku. Rodiče od sebe bydlí 40 km. Otec tvrdí, že by dítě každý den do školy i ze školy vozil. Mezi rodiči je konflikt, předávání informací probíhá omezeně. Rodiče se liší svými představami o výchovném vedení, mají odlišný životní styl, používají odlišné způsoby výchovy. V péči matky nejsou nedostatky, dítě je spokojené, jinou možnost si vlastně neumí představit. Rodiče ukončili soužití krátce po narození dítěte.

7. Situace: Rodiče ukončili soužití ještě před narozením dítěte. Po určení otcovství na návrh otce byl otci určen pravidelný styk. Rodiče spolu prakticky nekomunikují. Teď jsou dítěti tři roky a otec žádá střídavou péči. Jak rozhodnete?

8. Situace: Mezi rodiči je závažný konflikt, do případu je zatažena policie. Dítě předškolního věku je svěřené předběžným opatřením do péče matky, otec požaduje střídavou či svou výhradní péči. V průběhu řízení otec prohlásil předběžné opatření za nezákonné a jednou dítě nevrátil ze styku, ponechal ho ve svojí péči. Dítě odmítá vydat matce do doby, než bude u něj dítě tak dlouho, jak dlouho bylo předtím v péči matky, nebo do doby, než matka podepíše dohodu o střídavé péči. Otec nemění názor ani po intervenci OSPOD, ani po vydání rozhodnutí, aby dítě okamžitě předal matce. Otec matce umožňuje pouze návštěvy u sebe doma pod dohledem. Matka chce věc urychleně vyřešit. Jaké řešení zvolíte?

9. Situace: Jedná se o první úpravu. Matka žádá svoji výhradní péči o dítě školního věku, otec žádá péči péči střídavou či také svoji výhradní. Dítě má k otci spíše negativní vztah, bylo zjištěno, že matka dítě vede k negativnímu vztahu k otci. Zatím se přesto dítě s otcem stýká, ovšem s problémy při předávání i při samotném styku. Jak situaci vyřešíte?

10. Situace: Matka žádá svoji výhradní péči o dítě předškolního věku, otec také svoji výhradní péči nebo péči střídavou. Jedná se o první úpravu. Bylo zjištěno, že otec byl s dítětem dva roky na rodičovské dovolené, předtím rok matka. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí. Mezi rodiči je konflikt o určení péče. Matka tvrdí,že byla otcem k návratu do práce přinucena. Otec tvrdí,že se dohodli, že se vždy staral dobře a dítě má právo na oba rodiče i nadále. Jak to vyřešíte?

11. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči o dítě mladšího školního věku, matka žádá svoji výhradní péči. Jedná se o první úpravu. Bylo zjištěno, že docházelo k domácímu násilí ze strany otce, převážně psychickému nebo "lehčí" formě fyzického (facky, silný stisk na ruce apod.). Dítě nebylo násilí přítomno, matka se snažila ho vědomí o domácím násilí ušetřit. Vlastně dítě o násilí ani neví. Otec byl podminečně odsouzen. Tvrdí,že matka ho provokovala a chovala se také násilně a kromě toho on se k dítěti choval vždy pěkně. Tvrdí, že násilí zasahuje pouze do vztahů mezi ním a matkou, nikoli do vztahu s dítětem a nevypovídá nic o jeho rodičovské způsobilosti. Matka nesouhlasí ani se širším stykem dítěte s otcem, tím méně s nějakou formou péče otce. Argumentuje strachem o dítě, otcovou nezpůsobilostí danou jeho násilnickým chováním, i když se přímo k dítěti dosud neprojevovalo. Jak rozhodnete?

12. Situace: Rodiče jsou dohodnuti na střídavé péči o dítě školního věku. Bydlí blízko sebe. Dítě ale nesouhlasí, raději by zůstalo doma u toho z rodičů, který zůstal v původním domově. Co s tím?

13. Situace: Dítě je již dva roky ve střídavé péči. Matka ji chce zrušit a svěřit dítě do své péče, otec chce střídání zachovat. Mezi rodiči téměř neprobíhá komunikace, zvlášť matka střídavou péči jen trpně snáší. I předávání dítěte probíhá bez setkání rodičů. Jinak dítě v každé domácnosti je zajištěno po všech stránkách dobře. Matka argumentuje zhoršením dítěte ve škole, uvádí neochotu dítěte se stěhovat, změny chování dítěte po návratu od otce. Otec je se vším spokojený, uvádí pestřejší program dítěte, ochotu dítěte k pobytu v jeho domácnosti, možnost i při střídavé péči chodit stále do stejných kroužků a stýkat se s kamarády. Negativa popírá. Nevidí pro rušení důvod. Dítě názor nemá, prostě situaci přijímá, na nic si nestěžuje. Jak rozhodnete?

14. Situace: Dítě školního věku je již několik let v péči matky. Bylo zjištěno, že matka vede dítě k negativnímu vztahu k otci. Otec má určený styk, dítě se s ním stýkat nechce, ale nakonec povinnost s nevolí absolvuje. Otci se to nelíbí a za účelem nápravy vztahu požaduje střídavou péči. Otec je výchovně způsobilý. Jaké řešení zvolíte?

15. Střídavá péče konflikt rodičů tlumí, rodiče jsou donuceni se domlouvat a napětí tak postupně opadne. Proto by právě při konfliktu rodičů měla být střídavá péče ukládána.

16. Střídavá péče konflikt rodičů dále vyostřuje a prodlužuje. Pokud chybí právo "veta", dohadují se rodiče i o maličkostech, kromě samotného sporu o ponechání/zrušení střídavé péče.

17. Většina dětí, přes 90%, je soudy svěřována do péče matek. Proč tomu tak podle Vás je?

18. Máte zkušenost se střídavou péčí?

19. Pokud máte zkušenost se střídavou péčí u sebe, v rodině či v okolí, je tato zkušenost (z pohledu vlivu na děti) spíše:

20. Máte děti?

21. Z jakého vztahu máte děti?

22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.

23. Jste:

24. Kolik je Vám let:

25. Velikost Vašeho bydliště:

B) DEFINUJTE SKUPINU RESPONDENTŮ NA ZÁKLADĚ ODPOVĚDÍ:

Poznámka: Můžete zaškrtnout více výroků. Zaškrtnutím více výroků v rámci jedné otázky skupinu respondentů rozšíříte (podskupiny respondentů budou sloučeny), zaškrtnutím více výroků v rámci více otázek skupinu zúžíte (použije se podskupina respondentů vyhovující všem otázkám).

1. Situace: Rodiče jsou dohodnuti na střídavé péči o dítě. Dítě je školního věku. Vzdálenost mezi bydlišti rodičů je 200 km - muselo by střídat i školy. Jako soudce můžete po zvážení všech pro a proti dohodu rodičů potvrdit nebo vyvrátit s tím, že není v zájmu dítěte. Ke které možnosti se přikloníte?

2. Situace: Otec požaduje střídavou či svoji výhradní péči, matka svěření dítěte do své výhradní péče. Rodiče bydlí blízko sebe, jedná se o první úpravu péče. Dítě je předškolního věku, má pěkný vztah k oběma rodičům, o něco blíže má k matce-dosud se o dítě starala převážně ona. Názor si dítě není schopno udělat. Rodiče jsou v konfliktu o určení péče. Matka argumentuje svojí péčí, jedním domovem, obavou o schopnost otce se o dítě starat. Otec argumentuje spravedlností, právem dítěte na oba rodiče. Rodiče spolu téměř nekomunikují, případně se slovně napadají. Jak rozhodnete?

3. Situace: Otec žádá střídavou či výhradní péči, matka chce dítě svěřit do své péče. Jedná se o první úpravu. Dítě je školního věku, má pěkný vztah k oběma rodičům. Rodiče bydlí blízko sebe. Mezi rodiči panuje konflikt o určení péče. V domácnosti jednoho z rodičů žije ještě jedno jeho dítě, které má v péči. Sourozenci mají spolu velmi blízký vztah, dosud spolu vyrůstali. Rodiče jsou oba výchovně způsobilí. Jaké řešení zvolíte?

4. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči, matka chce svěřit dítě do své péče. Jedná se o první úpravu. Mezi rodiči je vleklý velmi závažný konflikt. Do případu je zatažena policie, oba rodiče na sebe podávají trestní oznámení. Vzájemně se obviňují ze zneužívání či zanedbávání dítěte, napadení svojí osoby, podávají žaloby na ochranu osobnosti. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí, jejich výchovné vedení, priority, životní styl se však značně liší. Jak rozhodnete?

5. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči, matka svou výhradní. Jedná se o první úpravu. Rodiče od sebe bydlí 100 km, při střídavé péči by muselo střídat i školy. Dítě je školního věku, má pěkný vztah s oběma rodiči. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí. Jak rozhodnete?

6. Situace: Dítě je od několika měsíců věku svěřeno do péče matky, otec má pravidelný styk. Otec nyní žádá změnu péče na péči střídavou. Dítě je mladšího školního věku. Rodiče od sebe bydlí 40 km. Otec tvrdí, že by dítě každý den do školy i ze školy vozil. Mezi rodiči je konflikt, předávání informací probíhá omezeně. Rodiče se liší svými představami o výchovném vedení, mají odlišný životní styl, používají odlišné způsoby výchovy. V péči matky nejsou nedostatky, dítě je spokojené, jinou možnost si vlastně neumí představit. Rodiče ukončili soužití krátce po narození dítěte.

7. Situace: Rodiče ukončili soužití ještě před narozením dítěte. Po určení otcovství na návrh otce byl otci určen pravidelný styk. Rodiče spolu prakticky nekomunikují. Teď jsou dítěti tři roky a otec žádá střídavou péči. Jak rozhodnete?

8. Situace: Mezi rodiči je závažný konflikt, do případu je zatažena policie. Dítě předškolního věku je svěřené předběžným opatřením do péče matky, otec požaduje střídavou či svou výhradní péči. V průběhu řízení otec prohlásil předběžné opatření za nezákonné a jednou dítě nevrátil ze styku, ponechal ho ve svojí péči. Dítě odmítá vydat matce do doby, než bude u něj dítě tak dlouho, jak dlouho bylo předtím v péči matky, nebo do doby, než matka podepíše dohodu o střídavé péči. Otec nemění názor ani po intervenci OSPOD, ani po vydání rozhodnutí, aby dítě okamžitě předal matce. Otec matce umožňuje pouze návštěvy u sebe doma pod dohledem. Matka chce věc urychleně vyřešit. Jaké řešení zvolíte?

9. Situace: Jedná se o první úpravu. Matka žádá svoji výhradní péči o dítě školního věku, otec žádá péči péči střídavou či také svoji výhradní. Dítě má k otci spíše negativní vztah, bylo zjištěno, že matka dítě vede k negativnímu vztahu k otci. Zatím se přesto dítě s otcem stýká, ovšem s problémy při předávání i při samotném styku. Jak situaci vyřešíte?

10. Situace: Matka žádá svoji výhradní péči o dítě předškolního věku, otec také svoji výhradní péči nebo péči střídavou. Jedná se o první úpravu. Bylo zjištěno, že otec byl s dítětem dva roky na rodičovské dovolené, předtím rok matka. Oba rodiče jsou výchovně způsobilí. Mezi rodiči je konflikt o určení péče. Matka tvrdí,že byla otcem k návratu do práce přinucena. Otec tvrdí,že se dohodli, že se vždy staral dobře a dítě má právo na oba rodiče i nadále. Jak to vyřešíte?

11. Situace: Otec žádá střídavou či svoji výhradní péči o dítě mladšího školního věku, matka žádá svoji výhradní péči. Jedná se o první úpravu. Bylo zjištěno, že docházelo k domácímu násilí ze strany otce, převážně psychickému nebo "lehčí" formě fyzického (facky, silný stisk na ruce apod.). Dítě nebylo násilí přítomno, matka se snažila ho vědomí o domácím násilí ušetřit. Vlastně dítě o násilí ani neví. Otec byl podminečně odsouzen. Tvrdí,že matka ho provokovala a chovala se také násilně a kromě toho on se k dítěti choval vždy pěkně. Tvrdí, že násilí zasahuje pouze do vztahů mezi ním a matkou, nikoli do vztahu s dítětem a nevypovídá nic o jeho rodičovské způsobilosti. Matka nesouhlasí ani se širším stykem dítěte s otcem, tím méně s nějakou formou péče otce. Argumentuje strachem o dítě, otcovou nezpůsobilostí danou jeho násilnickým chováním, i když se přímo k dítěti dosud neprojevovalo. Jak rozhodnete?

12. Situace: Rodiče jsou dohodnuti na střídavé péči o dítě školního věku. Bydlí blízko sebe. Dítě ale nesouhlasí, raději by zůstalo doma u toho z rodičů, který zůstal v původním domově. Co s tím?

13. Situace: Dítě je již dva roky ve střídavé péči. Matka ji chce zrušit a svěřit dítě do své péče, otec chce střídání zachovat. Mezi rodiči téměř neprobíhá komunikace, zvlášť matka střídavou péči jen trpně snáší. I předávání dítěte probíhá bez setkání rodičů. Jinak dítě v každé domácnosti je zajištěno po všech stránkách dobře. Matka argumentuje zhoršením dítěte ve škole, uvádí neochotu dítěte se stěhovat, změny chování dítěte po návratu od otce. Otec je se vším spokojený, uvádí pestřejší program dítěte, ochotu dítěte k pobytu v jeho domácnosti, možnost i při střídavé péči chodit stále do stejných kroužků a stýkat se s kamarády. Negativa popírá. Nevidí pro rušení důvod. Dítě názor nemá, prostě situaci přijímá, na nic si nestěžuje. Jak rozhodnete?

14. Situace: Dítě školního věku je již několik let v péči matky. Bylo zjištěno, že matka vede dítě k negativnímu vztahu k otci. Otec má určený styk, dítě se s ním stýkat nechce, ale nakonec povinnost s nevolí absolvuje. Otci se to nelíbí a za účelem nápravy vztahu požaduje střídavou péči. Otec je výchovně způsobilý. Jaké řešení zvolíte?

15. Střídavá péče konflikt rodičů tlumí, rodiče jsou donuceni se domlouvat a napětí tak postupně opadne. Proto by právě při konfliktu rodičů měla být střídavá péče ukládána.

16. Střídavá péče konflikt rodičů dále vyostřuje a prodlužuje. Pokud chybí právo "veta", dohadují se rodiče i o maličkostech, kromě samotného sporu o ponechání/zrušení střídavé péče.

17. Většina dětí, přes 90%, je soudy svěřována do péče matek. Proč tomu tak podle Vás je?

18. Máte zkušenost se střídavou péčí?

19. Pokud máte zkušenost se střídavou péčí u sebe, v rodině či v okolí, je tato zkušenost (z pohledu vlivu na děti) spíše:

20. Máte děti?

21. Z jakého vztahu máte děti?

22. Pokud máte děti z předchozího vztahu, jak o ně pečujete? Dohodou nebo soudním rozhodnutím.

23. Jste:

24. Kolik je Vám let:

25. Velikost Vašeho bydliště:

C) KLEPNUTÍM NA TLAČÍTKO SPUSŤTE ANALÝZU ZÁVISLOSTI

Analýza Vám řekne, zda má Vaše definice skupiny respondentů nějaký vliv na Vámi vybraný výrok.

Zdroje respondentů

Níže uvedený seznam obsahuje odkazy na nejvýznamnější stránky, ze kterých přišli respondenti (dle refereru):

Z bezpečnostních důvodů nejsou zobrazeny kompletní adresy, ze kterých uživatelé přišli, ani minoritní zdroje respondentů. V případě následování odkazu z outlooku, icq nebo použití firewallu obvykle není možné zdroj zjistit. Jedná se o statistiku návštěvnosti dotazníku, nikoli jeho úspěšného odeslání (z různých zdrojů mohla být úspěšnost vyplnění dotazníku různá). Údaje tedy mohou sloužit pouze pro velmi hrubou orientaci.

Citace

Procházková, L.Péče o děti po rozvodu (výsledky průzkumu), 2014. Dostupné online na https://pece-o-deti-po-rozvodu.vyplnto.cz.

Licence Creative Commons   Výsledky průzkumu podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko

Poznámky:
1) Globální procenta se počítají s ohledem na celkový počet respondentů, lokální četnost bere potaz pouze respondenty, kteří danou otázku zodpověděli.
2) U otázek typu "seznam - alespoň jedna" si mohli respondenti zvolit více odpovědí, proto součet procent u jednotlivých odpovědí nemusí dát dohromady 100 %
3) Na povinnou otázku musí respondent zodpovědět pouze v případě, kdy mu je zobrazena. Dotazník může obsahovat skoky mezi otázkami, takže lze na základě určitých odpovědí některé otázky přeskakovat.
4) Tato funkce je zatím v testovacím stadiu a je určena spíše pro zábavu - mějte na paměti, že může zobrazovat i nesmysly. V tomto momentě probíhá pouze automatická analýza dvojic výroků, zavislosti kombinací výroků můžete zatím sledovat pouze prostřednictvím funkce zjišťování závislostí odpovědí.