Porozvodová péče o dítě

- stálost prostředí

'Kočování' dítěte není dobré.

aby bylo s oběma rodiči

Aby dítě netrpělo, že nemá jednoho z rodičů

aby dítě poznalo výchovu z obou stran

Aby mělo kontakt s oběma rodiči

byla jsem ve střídabvé péči. Byla jsem sice ráda, že jsem viděla toho druhého rodiče ale piokud nesjou sjednocení ve výchově, tak mám dojem, že to dítěti neprospěje. jednomu rodiči může přijít jedna věc v pořádku ale druhému ne. Dítě v tom pak má jen zmatek

dítě (bezdůvodně) nezanevře na 1 rodiče

Dítě by mělo mít oba dva rodiče.

Dítě by mělo mít oba rodiče.

Dítě by se nemělo odcizit ani jednomu z rodičů.

Dítě má oba rodiče i po rozvodu

Dítě má právo vidět otec i matka

dítě má stálý domov

Dítě nemá ztratit kontakt ani s jedním z rodičů. Nemusí se to nutně nazývat střídavou péčí. Je nutné, aby děti viděly oba rodiče tak často, jak si přejí. Ovšem záleží na okolnostech. Být jejich otec narkoman nebo alkoholik, či násilník, budu dělat všechno možné pro to, aby se stýkali co nejmíň. U otázky č. 8 nemůžu vybrat žádnou z odpovědí, protože nesouhlasím. Moje dítě vidí svého otce několikrát týdně a tak je to dle mého názoru správně.

Dítě není stresováno změnou prostředí.

Dítě nesmí přijít o kontakt s rodiči.....s Oběma!!! Samozřejmě pokud o to rodič stojí. Kontrola, zda je vše v pořádku.

dítě pak nemá pořádně nějaké zázemí... pořád žít s taškou na krku a pobíhání mezi mámou a tátou.... to není dobré..

Dítě pak neví kde je doma, pokud si ho rodiče stále střídají

dítě potřebuje jak mužský, tak ženský vzor

Dítě potřebuje matku i otce

dítě potřebuje oba rodiče

dítě potřebuje oba své rodiče, pokud se nechovají nějak strašně

dítě potřebuje oba vzory, samozřejmě záleží na vzdálenosti, zda by navštěvovalo stejnou školu a hlavně na scopnosti rodičů se domluvit na pravidlech, které by dítě muselo akceptovat u obou rodičů a jednotném přístupu k dítěti

Dite pozna oba rodice, nepripada si cizi vuci druhemu z rodicu.

Dítě se nemusí neustále stěhovat.

dítě si nemusí neustále zvykat na nové poměry, ačkoliv by v druhém případě bylo s matkou i s otcem (je to relativní)

Ditě si tak nemusí zvykat na nové prostředí.

ikdyž se rodiče rozvedou, oba mají právo na to vychovávat vlastní dítě

JASNÁ PRAVIDLA, STEJNÉ PODMÍNKY, STEJNÉ ZÁZEMÍ, KAMARÁDI, STEJNÁ ŠKOLA

je to pro něj lepší když zůstává na stejném místě a ne se pořád stěhuje

jeden domov

jeden domov, jedno zázemí a ne pendlovat pořád sem a tam

každý člověk (a předevčím dítě)by měl mít někde oporu a tu mu jednoznačně může poskytnout jen stálé zázemí

Každý človek má právo byť vychovávané oboma svojimi rodičmi rovnako, pokiaľ má dvoch rodičov. Žiaden rodič nemá byť uprednostnený pred tým druhým, pokiaľ nie je násilnícky, psychopatický, závislý na alkohole a drogách alebo inak nebezpečný.

Každý z rodičů má na dítě vliv.

když druhý rodič není schopen se pořádně postarat o dítě(alkoholismus, agresivita apod.) když jsou oba rodiče schopní se postarat a hlavně domluvit!! se na výchově, a bydlí v jednom městě, pak je dobrá střídavá péče

Kvůli kontaktu s oběma rodiči

Mělo by se stýkat s otcem i matkou

mezi bývalými manželi je vždy zášť a tuto dítě špatně snáší, má zmatek v hlavičce, nerozumí, proč se už maminka s tatínkem nemají rádi. Střídavá péče ano, ale jen mezi skutečně tolerantními lidmi, jinak dítě trpí.

Mit jedno zazemi a be se porad nekam stehovat. Nikdo, koho znam a je ve stridave peci, neni spokojeny a stezuje si na to.

Mslím si, že nejlepší je výchova jedním z rodičů, pokud není bráněno v kontaktu s druhým. Střídavá péče mi nepřijde moc vhodná, protože dítě potřebuje mít nějaké pevné zázemí a jistotu a myslím si, že třídavá péče mu toto nemůže dostatečně poskytnout.

Myslím si, že je pro dítě dobré, aby trávilo čas s oběma z rodiči. Už jen z hlediska výchovy, aby od otce získalo disciplínu, nebylo mocd rozmazlené, získalo praktické věci do života (jak něco opravit...) a od matky zase to v čem je mistrině ona :)

Myslím si, že pokud by u dětí byla nastavena střídavá péče, žily by vlastně dva životy ... a to si nedovedu představit. Bylo by to psychické i fyzické vypětí, tohle by nezvládl ani dospělý člověk. Přála bych si, aby se vždy všichni domluvili, protože ty dětí trpí ... v praxi a v životě to takhle ale nefunguje, bohužel.

Myslím si, že pro dítě je důležitý jak ženský faktor ze strany matky tak mužský ze strany otce

Myslím, že pokud by bylo dítě vychováváno pouze jedním z rodičů, bylo by ochuzeno o lásku, komunikaci, rady atd od toho druhého rodiče.

Na předchozí otázku se těžko odpovídá jednoznačně. Záleží nebo mělo by záležet na dobru pro to dítě a taky na tom, jaký vztah má dítě ke kterému z rodičů. Moje odpověď na předchozí otázku, stejně tak na tu následující platí v případě, že dítě má kladný vztah k oběma rodičům.

nemám na to jednotný názor, je to individuální, ale střídavou volím proto, že by na výchovu měli mít právo oba rodiče, ne jen jeden z nich.

Není dobré vidět jen jednoho z rodičů..ke každému má nějaký vztah a k jednomu z rodičů ho zrušit mi přijde nesmyslné--

Nepřipadá mi to praktické. Neustálé stěhování, přesouvání oblečení, učení a jiných věcí z místa na místo a necítit se nikde jako doma to mi nepřijde jako dobrá volba. A já sama bych s ní NIKDY nesouhlasila. Pokud by si ji dítě přímo nevyžádalo, připadá mi nevhodná !

Neustálá změna prostředí má špatný vliv na dítě.

Oba z rodičů jsou schopni dítěti dát něco do života.

Osobne bych si nedovedl predstavit jako dite bydlet na dvou mistech najednou. Zni to sice pekne, ale kvuli skole a kamaradum atd. bych byl asi proti.

Po rozvodu se těžko nastavují stejná pravidla pro výchovu,myslím, že dítě je pak zmatené, když každý týden se po něm vyžaduje něco jiného

Podle mě výchova jen jednoho z rodičů, při podmínce, že dítě se s druhým z rodičů pravidelně setkává a má s ním komunikaci. Přijde my nesmyslné, aby se dítě třeba každé dva týdny stěhovalo od jednoho z rodičů k druhému. Musí ale mít komunikaci a vztah s oběma rodiči. Nepochopím, když jeden z rodičů zakazuje druhému vidět jejich vlastní dítě.

Pokud je to možné, tak by mělo mít dítě právo na péči a starostlivost obou rodičů alespoň střídavě, když to není možné souběžně.

Pokud je vztah mezi rodiči špatný, jeden rodič může dítě špatně ovlivňovat.

Pokud jsou oba rodiče schopni domluvy, nevidím důvod, proč by dítě musel vychovávat pouze jeden rodič.

pokud jsou rodiče schopní spolu vycházet a nepoštvávat dítě proti druhému z rodičů, je to lepší...

Pokud má dítě např. lepší citovou vazbu k otci a bylo by svěřeno do péče jednoho rodiče matce - může mít pocit, že bylo tomu druhému "odebráno".

pokud mají zájem o to dítě...nemělo by to býti jen na jednom člověku...jme lidé ne...dokážeme se domluvit ;)

Pokud samy děti mají vztah k oběma rodičům, je lepší střídavá péče. Je potřeba vliv obou pohlaví a obou pohledů na rodinu.

Pro dítě je dle mého názoru nejlepší výchova v jednom domově s možností kdykoliv vidět druhého rodiče. Jiné možnosti jsou dost nanic :-/ Viz další otázka - 1x týdně? Jenom?

Pro dítě je důležité, aby mělo jeden kvalitní domov, ale ne dva chaotické, ze kterých neustále přejíždí.

Protože nemusí pořád tahat věci sem a tam a taky nemusí mít toho druhého rodiče rád.

protože rodiče jsou dva.

Přece jen mají oba právo mít pozornost dítěte, ovšem pro dítěte je to těžší měnit stále místo pobytu.

předejde se sporům, které jedna nadřazená strana může vyvolávat

při střídavé péči se musí dítě neustále přizpůsobovat dvěma rodinným prostředím a pravidlům, což vede k jejich porušování a následně ke kolizím. Nejvhodnější je, když se na výchově podílí oba rodiče, ale dítě má "domov" u jednoho. Plyne z toho větší psychická pohoda dítěte.

Při střídavé péči si dítě musí opět a opět zvykat na nové místo, spolužáky, lidi, školu,...je to pro něj fyzicky i psychicky vyčerpávající a nemůže si tak vytvořit blízký vztah k rodičům, okolí

Rodiče by se měli rozumě domluvit, aby dítě nebylo ochuzeno o mámu ani tátu. Potřebuje přece oba!

Rodiče, i když rozumní budou vždy dítě navzájem proti sobě popuzet, může se stát jejich loutkou, nikde není pořádně doma, nemusí se shodnou např. s novými partnery rodičů, dítě může jednoho rodiče citově vydírat tím, co dělá druhý...

různé názory a různý způsob života

s předpokladem spolupráce obou rodičů na výchově

Samozřejmě záleží na okolnostech, ale pokud jsou oba rodiče v pořádku (žádní blázni, psychopati, tyrani; jsou zabezpečeni, svéprávní apod.) a pokud mají zájem o střídavou péči, tak by neměl být důvod upírat dítěti poznat oba své rodiče - ono přece nemůže za to, že měli neshody a rozvedli se.

starají se oba rodiče

stehovani je silene

střídavá péče může být matoucí

Střídavá péče přináší roziko nesourodosti, nerovnoměrnosti, neustálých změn v prostředí a stylu výchovy.

Těžko říci, hodně záleží na konkrétních lidech. Obě možnosti můžou v jistých případech být jak zhoubné, tak prospěšné.

toto je velmi slozite, jeden rodic si casto muze protirecit s tim druhym ale pokud jsou v rozumnem souladu, domluveni tak kazdy muze dat doteti do zivota neco jineho

u střídavé péče nemá dítě své stálé zázemí, v každé rodině to funguje jinak a dítě si pak musí vždy zvykat na jiné prostředí

V případě, že rodiče bydlí daleko od sebe, střídavá péče by byla časově i finančně náročná a dítě by pořád měnilo prostředí.

větší přísnost než u střídavé péče

Většinou rodiče nejsou schopni se dohodnout jak má péče a výchova. Když bude dítě lítat jak míček z jedné strany na druhou nebude to pro něj dobré. Pro střídavou péči bych byla, pokud by se stěhovali rodiče a nikoliv dítě. Neumím si představit dětství jako turistiku, s neustále zabalenou taškou.

Více úhlů pohledu na život - jinak řeší vzniklé situace muži oproti ženám, mnohdy potřebují děti v dané situaci poradit výhradně od matky (dívky v období dospívání, puberty), v jinou dobu potřebují řešit vzniklou situaci s otcem. Velkou roli ve vztazích rodič - dítě připadá dle mého názoru pochopení, empatii, vstřícnosti jednání, nadhledu a ten je u obou rodičů odlišný, proto by dítě mělo mít možnost střídavé péče.

Vlastní zkušennost

Z mého pohledu je pro dítě leckdy střídavá péče matoucí a nechápe, proč musí být jednou tam a podruhé jinde.

z technických důvodů

Z vlastní zkušenosti vím, že to dětem neprospívalo. Ale pokud rodiče jsou schopni vycházet spolu v pohodě a děti berou jejich nové partnery, tak nevidím problém

Za předpokladu,že rodiče jsou schopni spolu komunikovat a domluvit se na společném postupu při výchově potomků bez averze a pocitu ublížení a za podmínky,že dítě bude navštěvovat stejnou školu.

Záleží konkrétně na důvodu rozvodu (jestli je např. matka/otec alkoholik...)

záleží na domluvě na výchově by se měli podílet nejlépe oba rodiče ale jen v tom případě že je to pro dobro dítěte

záleží na konkrétním případu, nejlépe ať si vybere samo

Záleží na okolnostech, ale dle mého názoru by byla střídavá péče lepší, dítě si pak "užije" obou rodičů stejně a oba mají též stejný podíl na vychově. Vychovávat dítě tímto způsobem je ovšem velmi náročné. Na druhou stranu má dítě život ztížený neustálým přejížděním za rodiči a může to mít též špatný dopad na učení (dítě nemá pořád stejné podmínky).

zaleži na situaci a na komunikaci partneru a na jejich dohodach......

zdá se mi to lepší

- děti od určitého věku mají vlastní vyhraněný názor a přání - není dobré je nutit do jiného

.

1. Od tří let si dítě uvědomuje vlastní já, mělo by mít tedy možnost projevit svůj názor, na dospělých a soudu je pak rozhodnout, zda je pro něj správný či nikoli. 2. S věkem dítěte se mění předpoklady pro výchovu a zaopatření. (např.: ne každý otec se dokáže postarat o kojence atd...) Věk není jediné kritérium k přihlížení, ale součástí rozhodování by měl určitě být.

Ano jen tehdy, pokud dítě ještě nedosáhlo předškolního věku. Myslím si, že tak malé dítě potřebuje matku.

Ano, jeho názor se může podle věku lišit.

Ano, v různém věku mají děti různé potřeby.

čím menší dítě, tím víc potřebuje mateřskou péči

Čím mladší, tím více potřebuje matku.

děti nemají věk rozdělený na část, kdy chtějí žít s matkou, a na část, kdy chtějí žít s otcem

Dite a teenager budou mit na to odlisne nazory a melo by se premyslet i na jeho volnym casem.

Dítě by mělo mít možnost rozhodnout se, u koho chce žít. A rodič, se kterým dítě nežije by se měl co nejvíce snažit ho vidět.

Dítě má v různých věkových obdobích jiné potřeby, tedy pro něj v nějakém období může být výhodnější být s určitým rodičem.

do 3 let věku dítěte jednoznačně u matky

hodně malé děti mají jiné potřeby než děti skoro dospělé

JE DŮLEŽITÉ DÁT DÍTĚTI MOŽNOST VYBRAT SI

Je jasné, že pokud je dítě ještě hodně malé tak v této fázi jeho života je důležitější matka.

Je jedno kolik dítěti je, ale kdo jej vychová a jak dobře.

Je-li dítě ještě malé a potřebuje hodně pozornosti a např. otec tráví celý den v práci, kdežto matka pracuje např. do 14:00, měla by na něj více času, a tudíž by bylo asi lepší, aby dítě bylo u ní.

Jelikož dítě, kterému je 8 ještě neví, kdo z nich se o něj bude lépe starat.

Jen ještě, k před před poslední otázce, matky si pokaždé nezaslouží aby u nich děti zůstaly, ale otec nedostane šanci, soud nadržuje matkám. Když jsou děti malé, je to jedno, ale když už mají rozum, měly by mít právo říct svůj názor a vyslyšet je, někdy se s nimi jedná jako s věcmi, které si po rozvodu rozdělíme. Čím jsou děti starší, vidí to na vlastní oči a mohly by nějak reagovat.

Jinou péči potřebuje kojenec a jinou dítě školního věku, takže by se k věku dítěte určitě přihlížet mělo.

Jsou případy,kdy dítě nevychází s jedním z rodičů a proto si myslím,že by od určitého věku (v jedné z předešlých otázek jsem uvedla od cca 10 let) mělo říct svůj názor,kde chce žít a s kým.

když se jedna o mali dite, ktery je zavisli na pečujiciho rodice, starši deti už svet chapou vice a sami mužou posoudit jak by to chteli, ale nejlepši je když se rodiče sami dohodnou na nejakym režimu.....

Ľudia majú tendenciu myslieť si, že čím je dieťa mladšie, tým skôr patrí výlučne k matke. Je to nezmysel, dieťa patrí rovnako k obom rodičom a to od narodenia. Kojenie nie je dôvod, aby dieťa muselo byť (len) s matkou. Zvlášť dnes, keď sa odvolávame na pokrok, vynálezy, pomôcky... Je to pokrytecké a je to akurát "dobrý" spôsob, ako zneužívať ženy i mužov, ak ich tlačíme ich do nechcených alebo socializáciou nanútených pozícií.

Malé děti patří jednoznačně k matce.

Malé dítě fixované na matku bude hůře snášet odloučení, ale podstatné jsou důvody.

malé dítě je vázáno na matku, názor staršího dítěte je již nutné respektovat

malé dítě má potřebu matky větší,než dítě odrostlejší

mensi dite ma jine potreby - lepe splni matka, ta s nim take vetsinou byva na rodicovske dovolene, odejmout velmi male dite matce pro nej muze byt velkym sokem.

menší dítě potřebuje spíše matku, ale tak od 5.-6. roku na tom nezáleží. Oba jsou schopni se o něj postarat

může si samo říct s kým chce být

Myslím si, že je důležité, aby se dítěti věnoval ten z rodičů, ke kterému dítě více tíhne, což může být v každém věku rozdílné.

Myslím si, že když je dítě ještě v předškolním věku, tak pro něj bude lepší, když bude s matkou, která se o něj dokáže lépe postarat. Zase záleží na situaci.

Myslím,že pokud je už dítě starší, měl by se respektovat jeho názor

ne

Ne vždy je otec zcela připraven a schopen péče o dítě do 3 let. U starších dětí to už nehraje takový význam.

Nemohu. Asi těžko lze svěřit dvouměsíční kojené dítě otci. Ale je blbost svěřit puberťáka zásadně matce, ne? :-)

Není důležitý věk, ale to, kdo se o dítě postará lépe.

není důvod proč by tomu tak mělo být ...

nezáleží na kom kolik mu je pořád je to jen dítě

Oba rodiče by měli mít stejné možnosti (šance) na svěření dítěte do péče bez ohledu na věk dítěte, záleží zejména na okolnostech (co můžou dítěti nabídnout, jak často se mohou dítěti plně věnovat s ohledem na práci...atd. nejen materiální zajištění, ale především klidné, láskyplné rodinné klima).

Od určitého věku, kdy je dítě se o sebe postarat samo v otázkách běžné osobní obslužnosti, by se měl brát v potaz vztah ke konkrétnímu rodiči a ne vzorový model rodiny, tedy dítě+ matka = rodina

Otázka č. 10 - opět nemůžu vybrat žádnou z odpovědí. Moje odpověď by byla "ano". Není to vždy správné, ale ani si nemyslím, že by byli otcové diskriminování.

otec je dulezity pro dite ale pokud je dite male melo by byt u sve matky pokid je dite uz v puberte je to o necem jinem matka nemusi zvladnout dobre pubertaka narozdil od otce ale neni to pravidlo

Otec je stejně schopný postarat se o dítě, které už nemusí kojit matka. Novorozeňata bych otcům dávala jen z opravdu závažných důvodů.

otec těžko vychová roční dítě..muži přeci jen nemají ty mateřský instinkty jako žena

Podle mě by hlavně mělo mít dítě nějaký vliv na to rozhodnuní od doby, kdy to dokáže alespoń trochu vnímat. Nemyslím přímo se ho ptát, ale například psycholog by mohl sledovat interakci rodičů a dítěte během několika setkání a z toho vyvodit, ke kterému s rodičů má dítě blíže. Zároveň s tím však nutno přihlížet k okolnostem (vztah rodiče k dítěti a jeho celkové chování- např. alkoholismus).

Podle věku dítěte se může rozhodovat ke komu půjde. Pokud je dítě malé do 10 let mělo by být s matkou, která ho dokáže podle mě vychovat lépe. Pokud tedy nemá možnost obou rodičů. Ale pokud není matka schopna se o dítě postarat a uživit ho rozhodně bych volila péči otce. Drogově závislé matce bych dítě nikdy nesvěřila, tak stejně otci. Doufám, že ti to pomohlo... =)

Pokud je dítě ještě závislé na matce, tak bude u matky.

Pokud je hodně malé do tří let určitě by mělo zůstat u matky.

pokud je to kojenec, tak logicky asi nemůže žít s otcem, ne?? :P

pokud jeden z rodičů není vhodný k výchově dítěte, tak by v jeho výchově být neměl a je jedno jak staré to dítě je.

Pokud jsou dítěti například tři roky, mělo by být nejspíš u matky, v tak raném věku je přece jen matka důležitou osobou.

pokud se jedná o velice malé dítě do tří let je lepší být u matky ale zse jen pokud je to v jeho zájmu

Popravdě moc nevím, jak souvidí věk dítěte a u jakého rodiče by mělo být, protože zastávám názor, že rodiče by si měli být vcelku rovnoceni. Jediné co mě tak napadá je, že asi miminka a ještě hodně malé děti by přece jen měli být více v péči matky než otce, ale upřímně myslím, že hlavní roli tu hraje, kdo je prostě schopen se o dítě lépe postarat.

Poznámka k otázce č. 10: Nevím, jak naše soudy rozhodují, asi to záleží na konkrétním soudci. Ale přál bych si, aby oba rodiče měli stejné šance, aby soudy rozhodly tak, aby to bylo vždy ve prospěch dítěte.

Proč by dítě mělo být u toho, koho má míéně rádo?

protože mladé dítě bývá často více vázáno na matku než na otce...pečuje o něj například kojení...

S malým miminkem si lépe poradi matka, než otec

Starsi deti nepotrebuji matku tak intenzivne, naopak mohou vychazet lepe s otcem.

starší by už mělo říct svůj názor s kým chce žít...

Starší dítě nad svým rozhodnutím více rozmýšlí a snad se rozhodne tak, jak mu to bude nejpříjemnější. Určitě nerado mění prostředí, pokud má možnost zůstat na stejném místě, zvolí toto, bez ohledu s kým to bude.

špatná matka se o kojence těžko postará lépe než zodpovědný otec

Tak rozdílný názor bude mít menší dítě jak to větší.Menší může být totiž ovlivňováno jedním z rodičů

u malého dítěte je pravděpodobněji lepší svěření do péče matce - důležitý osobní kontakt dítěte a matky, na druhou stranu u dětí starších (např. u chlapců) může vývoji dítěte přispět blízký osobní vztah s otcem apod.

V péči o malé děti předškolního věku by matka byla lepší.

V případě, že je třeba dítě ještě kojenec, bude vhodnější zůstat u matky, v pozdějším věku už by to mohlo být jinak vzhledem k dané situaci, kdy se bude rozhodovat o svěření dítěte.