Povodně, sucho a jídlo, které jíme

V posledních letech čelíme v Česku častěji nejen bleskovým povodním, ale také suchu. Oba extrémy se přitom dotýkají každého z nás, ať nám ničí domovy, nebo dlouhodobě zvyšují ceny potravin. A do budoucna tomu nebude jinak. Často skloňovaným řešením tohoto problému je výstavba přehrad. Ne každý si ale uvědomuje, že účinnější pomoc leží přímo pod našima nohama, v půdě.

Zdravá půda hraje v koloběhu vody významnou roli, protože dokáže vodu zadržovat i čistit. I přes její nezpochybnitelný význam se kvalita půdy v Česku neustále zhoršuje a zintenzivňuje tak dopady povodní i sucha. Jedním z hlavních viníků je podle odborníků rozšířené intenzivní zemědělství, které přílišným používáním průmyslových hnojiv půdu degraduje. Pojďme si vysvětlit, jak intenzivní zemědělství kvalitu půdy ovlivňuje.

Množství živin v půdě není neomezené. Zemědělci proto půdu přihnojují, aby ji udrželi úrodnou. Stovky let zemědělci hnojili půdu statkovými hnojivy, hlavně hnojem, močůvkou nebo kompostem. Těch je potřeba velké množství, protože kromě živin obsahují navíc organickou hmotu. Jakmile zemědělec zaorá hnůj do půdy, začnou se jím bakterie, plísně a houby živit, a tím ho rozkládat na jednodušší látky, které rostlina dokáže vstřebat kořeny. Souběžně s tím se nově vzniklé látky chemickou reakcí spojují do nových sloučenin a vytvářejí humus, který je nejúrodnější částí půdy. Tato tmavá drobtovitá hmota je prospěšná, protože její částice mají pozitivní elektrický náboj, kterým na sebe poutají vodu a živiny, které jsou ve vodě rozpuštěné. Do mezer v kypré struktuře se navíc snadno vsakuje voda.

Běžní zemědělci, kteří provozují intenzivní zemědělství, dnes již statková hnojiva téměř nepoužívají. Nahradili je tzv. průmyslovými hnojivy vyráběnými chemicky nebo těžbou. Průmyslová hnojiva jsou sice levnější než statková hnojiva, ale na půdu mají špatný vliv. Obsahují totiž pouze rostlinné živiny, a ne organickou hmotu. Půdní organismy proto nemají dostatek živin, umírají a nedochází ani  k obnově humusu. I když rostliny rostou, půda chřadne. Z nedostatku humusu je pak půda tuhá a pomalu nasakuje vodu, která se navíc nemá na co připoutat, a proto protéká hlouběji do půdního profilu. Hnojiva, která běžní zemědělci dávají do půdy, se proto rychle vyplavují do podzemních vod pryč z dosahu rostlin.

Suchu a povodním proto účinněji předchází ekologické zemědělství, v němž jsou povolena pouze statková hnojiva, zatímco průmyslová hnojiva jsou zakázána. Používání statkových hnojiv v ekologickém zemědělství totiž vede k tvorbě humusu, který mírní dopady sucha i povodní tím, že na sebe dokáže poutat velké množství vody i živin.

SHRNUTÍ: Běžné intenzivní zemědělství hnojí půdu průmyslovými hnojivy. Ty svým složením nezlepšují kvalitu půdy, proto jsou dopady sucha i bleskových povodní horší. Naopak ekologické  zemědělství používá pouze statková hnojiva, a proto může těmto extrémním jevům předcházet nebo je mírnit.