Prenatální komunikace

S oběma svými dětmi jsem v těhotenství komunikovala i v myšlenkách a vysvětlovala svoje pocity, hlavně pokud byly negativní

ANO, používala jsem přístroj BabyPlus. Vždy se mi dostalo odezvy ve formě kopnutí. Ke konci těhotenství jsem měla pocit, že miminko vyžaduje, abych mu přístroj pouštěla. Kopalo a kopalo a teprve po puštění se uklidnilo. Porod byl rychlý, bezproblémový, miminko klidné, spavé. V roce nádherně komunikuje, rozumí dlouhým souvětím, chodí úplně samo od 10ti měsíců. Jsem ráda, že jsem přístroj mohla používat.

byli jsme jedna jednotka, i bez komunikace jsme o sobě pořád věděli, tak je to stále

Cetla jsem ji. Myslela na ni. Nechala ji vybirat saticky - kopnutim zevnitr. Vybirala si hudbu, prehravala jsem ji cd a cekala na jeji odpoved. Sama si vybrala hudbu k porodu. ..........Porod sam o sobe byl fantasticky a velice spiritualni. Jestli mate zajem vedet vice, tak mne kontaktujte.

cvičení doporučované k otočení při nepříznivé poloze - tj z konce pánevního na polohu podélnou hlavičkou. Fungovalo to naprosto výborně. Celkem se mi podařilo takto "po domluvě" děťátko přesvědčit k otočení do žádoucí polohy 3x před 34týdne těhot, 1x na zač.35.týdne, pak už mu to naštěstí zůstalo. Možná by se otočilo i bez této komunikace, ale pocit skutečného napojení a hlavně odpověď - snaha děťátka a úspěšné ptpčení v příštích 24hodinách po "přesvědčování" bylo dost sugestivní.

často jsem v těhotenství cestovala autem a náš syn po porodu miloval a do dnes miluje (již jsou mu 4) jízdu autem.U dcery to bylo opačně,v těhotenství se mi v autě dělalalo špatně a dcera když se narodila,každou cestu autem probrečela a nikdy v něm jako syn neusnula,naopak.Dnes je jí rok a půl, v autě zásadně nespí a po hodině jízdy začne být protivná a ubečená.

četba, vyprávění a popisování místa, kde bude miminko žít a s kým včetně okolí, opakovala jsem, jak se na ně těšíme a milujeme jej.

Četla jsem dět'átku pohádky

Četla jsem pohádky a "připravovala" holčičky (dvojčata) na situaci po narození (malý byt, moje impulzivita...)

četla jsem pohádky a normálně si s ním povídala

četli jsme mu pohádky každý večer

Dodávání Reiki

hladila jsem břicho, lechtala jsem obě miminka (dvojčata), hodně jsem jim vyprávěla o nás a o tom, jak se na ně těším. Znala jsem dopředu pohlaví a dle polohy věděla, kde je holčička a kde chlapeček, takže jsem oslovovala a hladila každého zvlášť, třeba podle toho, kdo se zrovna hýbal, škytal apod.

hlazení břicha, ťukání na břicho - dítě dokonce na toto ťukání odpovídalo kopáním:-)

chodim s nim na koncerty

imaginace

každý večer REIKI

kineziologie

Komunikovala jsem s nim spíše vnitřně,ne slovy.

kratce jsem pouzivala pas Baby plus (rytmicke impulsy, ktere se tyden po tydnu meni). Toto dite (krome spokojenosti v zivote) melo nejvyssi porodni vahu..

Kromě výše uvedených způsobů ne, jen jsem se snažila, aby skrze mne přijímalo informace o světě v co nejšetrnější formě.Takže jsem mimi nevystavovala zbytečným náporům dnešní doby, jako je prenatální video, nebo fotografování.Také jsem nesledovala zpravodajství, černé kroniky a kruté filmy. Zkrátka jsem chtěla aby se miminko nebálo přijít na svět a aby se sem k nám těšilo.A k tomu mi hudba, zpěv i povídání si velice pomohlo. Místo tance jsem přidala cvičení,plavání a výlety; do poslední chvíle jsem chodila do práce, která mě naplňovala, byla jsem mezi lidmi, které mám ráda a se kterýma jsem se smála, zkátka pohoda.A snad to jde na miminku vidět, ze všeho nejvíc ho zajímají smějící se lidé,hudba a pobyt venku v přírodě.

meditace, reiki

Mluvila jsem na malou jejím jménem a prosila jí ať se narodí v termínu a taky ať je zdravá a , že se na ní s manželem tatínkem moc těšíme.

mluvila jsem sním, modlila jsem se za něj a když jsem byla ve stresu, uklidňovala jsem jej.

ne

ne

ne

nejak jsem nic nezacílovala, jakože by mu to mělo pomoct nebo uškodit, zkrátka jsem si s ním intuitivně povídala a pokud jsem sama prožívala něco hezkého, byla jsem přesvědčena, že to má kladný vliv i na miminko a naopak

nejak jsem nic nezacílovala, jakože by mu to mělo pomocz nebo uškodit, zlrátka jsem si s ním intuitivně povídala a pokud jsem sama prožívala něco hezkého, byla jsem přesvědčena, že to má kladný vliv i na miminko a naopak

Netančila jsem ale hodně chodila, turistika v horách v 7.měsíci, práce na stavbě domu, fyzicky aktivní až do porodu, miminko se moc rádo chová a miluje houpání (pro miminko asi obdoba tance).

Netančila jsem, ale chodila jsem na cvičení na balonech a tak mě to chytlo, že cvičím dál. V současné době čekám druhé miminko a cvičení na balonech provozuji i teď na počátku pátehé měsíce a pokud nenastanou žádné zdravotní komplikace, budu pokračovat až do nástupu na mateřskou. Dcera, které jsou 4 roky má už svůj balon a cvičí také.

Nevím, zda se jedná zrovna o komunikaci, ale večer jsem si do břicha musela vždy šťouchat a různě strkat, aby se ten lenoch vůbec pohnul a já měla pod kontrolou pohyby.

Občas: Manžel:"Haló Mimíšku,vstávat, už je ráno, tady táta. Konec hlášení." Ptala jsem se manžela, zda ví, že v této fázi dítě rozezná světlo/tmu. Začal mi na břicho blikat baterkou. Co blázníš, vždyť neumíš morzeovku, povídám. A ty myslíš, že Mimíšek umí?-odpověděl, moc jsme se nasmáli.

Omlouvám se, že to píšu sem, ale chci zmínit, že stačí zkopírovat odpovědi 3x za další dvě děti narozené o 2 a o4 roky později (tj. je jim 2 a 0 let a rodila jsem je v 31 a 33 letech). Komunikace se s každým dalším těhotenstvím příliš neměnila - chodial jsem na břišní tance, kde jsem kromě tance i meditovala.

Pomocí mateřské intuice

pouzivala jsem aromaterapeuticke oleje, prevazne ve vonne lampe

Pravidelně jsem večer relaxovala v napuštěné vaně v aromatické lázni, což byl rituál, kdy jsem se "věnovala" pouze svému děťátku v bříšku, obě jsme se uvolnili, snažila jsem se na něj naladit a dát mu tím vším najevo, že tu jsem pro něj, aby rostlo, vyvýjelo se a těšilo se na další život. Považuji to za velice důležité, protože během dne jsem při posledním těhotenství byla velice vytížená do poslední chvíle. Také jsem často myslela při jídle na to,že posílám svému děťátku potřebné věci k jeho růstu a vývoji a na to, že si ze mě a z toho,co do svého těla přijímám má vzít to nejlepší.

presvedcovala jsem ho, at jetse zustaner v brichu, ze je jeste brzo na vykouknuti...a zustalo :)

přes hladinu alfa. Nevim jeslti se o tom mam rozepisovat, ale absolvovala jsem i kurz komunikace myslenkami. Bylo to super. V alfe mi honzik rekl, ze nemam jist v tehotenstvi tolik mandarinek ze mu to nedela dobre, kdyz se pak narodil, tak asi v sestinedeli jsem snedla mandarinku a on se osypal. Takze podle mne to funguje. Ja jsem si s nim povidala o vsem a pripravovala jsem ho na prichod na svet:-)) Je hrozne zlaticko a mazel a je to hodne klidne dite. Verim, ze tato komunikace funguje.

rozhovor v myšlenkách

S manželem jsme četli pohádky, miminko v nříško "vesele" kopalo

S miminkem jsem komunikovala především ve stavu alfa, meditací.

Sv= těhotenství jsem vnímala asi vlivem hormonů maximálně veselé. Nebyl den, kdy bych nepropadla smíchu, který nebylo možné zastavit. Jsem přesvědčená, že se to projevilo i na miminku. Je neuvěřitelně veselé.

Svítila jsem na bříško baterkou. Miminko se v bříšku začalo výrazně pohybovat za zdrojem světla. Dale jsme hráli na honěnou :-) Tlačila jsem na různá místa na bříšku a miminko za tlakem "šlo". Nyní hrajeme na honěnou v podstatě nepřetržitě celý den :-) A ještě jsem brala celé bříško do dlaní a houpala s bříškem. Vždycky to byla velká legrace. Miminko se vždy probudilo. Takto jsem miminko budila, když jsme chodili na monitor k paní doktorce.

To, že je dítě matčině lůně je už samo o sobě komunikace. Netančila jsem tanec rodiček, ale sama chůze dítě uhoupává a novorozenec na houpavé pohyby reagoval rozhodně kladně. Stejně tak reaguje kladně na hlas matky, ať s ním v těhotenství mluvila nebo ne, protože její hlas zná. Dítě Vás prostě miluje a reaguje na Vás, ať si to zasloužíte nebo ne. A doteky miminka většinou vyhledávají, jedině snad postižené děti jsou apatycké. Uvědomění jistého sepětí je důležité. Já jsem s ním komunikovala tak, že jsem na něj myslela a že jsem se na něj těšila. Na meditace a šarlatánství nevěřím. Kvůli zdravotním problémům jsem chodila na akupunkturu, ale ta nepomohla. Úplnou náhodou jsem se dostala k šarlatánce, která se pomocí kyvadla snažila zjistit, zda se mému nenarozenému dítěti líbí jméno, které jsme mu vybrali. To mě docela psychycky rozhodilo. Naštěstí ji "vyšlo", že dítě se jménem souhlasí. Podobné praktiky nepocházející z našeho kulturního prostředí spíš odsuzuji. Myslím, že zde vítězí selský rozum.

ťukání prsty do rytmu hudby

U druhého potomka, kterého čekáme nyní se snažíme zapojit hodně i naší dcerku (2 roky 4 měsíce). Hodně mazlíme bříško, mluvíme na něj, dáváme dobrou noc apod.

učila se se mnou ve škole i doma

Vždy když jsem cítila nožičku či ručičku, hladila jsem intenzivněji to místo na bříšku a cítila od miminka "odpověď"