Vyplňto.cz > Průzkumy > Archiv výsledků > Průzkum k eutanázii

Průzkum k eutanázii

Kolektivní hry
Hrajete nebo byste rádi hráli nějakou kolektivní hru?

(veřejné výsledky, cca 1 minuta)

Základní údaje o provedeném průzkumu

Autor průzkumu:Dagmar Houdková
Šetření:22. 03. 2023 - 21. 04. 2023
Počet respondentů:107
Počet otázek (max/průměr):20 / 19.78
Použité ochrany:žádné
Zobrazení otázek:celý dotazník najednou
Návratnost dotazníků:34,3 %
Návratnost dotazníků je dána poměrem vyplněných a zobrazených dotazníků. Jedná se o orientační údaj, který nebere v potaz ty oslovené respondenty, kteří ani nezobrazili úvodní text (neklikli na odkaz na dotazník).
Průměrná doba vyplňování:00.22:31
Stáhnout surová data:XLS XLSX CSV XHTML PDF-1 PDF-2 PDF-kódy
Stáhnout grafy:Všechny grafy
odpovědi & grafy   segmentace   závislosti   zdroje   dotazník   citovat

Úvodní informace zveřejněné respondentům

Dobrý den,

 

prosím o vyplnění dotazníku k diplomové práci - výsledky budou anonymizovány. Pokud průzkum dopadne za starou bačkoru, tak nebudou publikovány a práce zůstane nudně teoretická.  Snažte se prosím odpovídat po krátké úvaze na otázku, jde o poměrně složité téma. Děkuji za snahu a ochotu. Autor dotazníku. Tento formulář nepovoluje vrátit se k vyplněným dotazům.

Odpovědi respondentů

1. Jaký je Váš věk?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

17

18

18

19

19

19

19

19

21

21

21

22

22

22

23

23

23

24

24

25

25

25

25

25

25

26

26

26

26 let

27

27

27

27

272

28

28

28

28

29

29

29

29

29

29 let

30

30

30

30

31

31

32

32

32

32

32

32

33

33

34

34

34

35

35

35

35

36

36

37

37

38

4

4 miliardy sekund

40

41

41

41

42

42

42

43

44

44

45

45

45

46

46

49

49

49

49

49

51

52

53

53

54

55

55

55

56

61

64

65

66

68

střední

2. Nejvyšší dokončené vzdělání?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
1715,89 %15,89 %  
Vysokoškolské109,35 %9,35 %  
Střední s maturitou65,61 %5,61 %  
Maturita54,67 %4,67 %  
středoškolské s maturitou54,67 %4,67 %  
středoškolské43,74 %3,74 %  
Vs32,8 %2,8 %  
Bc.32,8 %2,8 %  
Mgr.32,8 %2,8 %  
Magisterské32,8 %2,8 %  
ostatní odpovědi ZÁKLADNÍ
SOU
střední škola s maturitou
Gymnázium s maturitou

Úplné střední odborné s maturitou
Vysokoškolské - magisterské
SŠ s maturitou

voš
Mgr. vysokoškolské
vysokoškolské. prvý stupeň
Střední zakončené maturitou
gymnázium
SOŠ s mat.
bakalářské
Bc
doktorské
bakalářský titul
Střední bez maturity
vysoká škola
Stredné s maturitou
střední
střední odborné
vysoká škola života v Praze
Dis
zákl
Maturita z obchodní akademie
Vyšší odborná škola
Vyšší odborné
vysokoškolské (magisterský stupeň)
Vysokoškolské, bakalářské
Postgraduální
vysokoškolské (bakalářské)
Vyucena
vysokoškolské magisterské
4844,86 %44,86 % 

Graf

3. Máte právní vzdělání nebo právní povědomí?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

OdpověďPočetLokálně %Globálně %Akce
ne5248,6 %48,6 %  
Ano1816,82 %16,82 %  
povědomí43,74 %3,74 %  
Minimálni 21,87 %1,87 %  
spíše ne21,87 %1,87 %  
Právní vědomí10,93 %0,93 %  
Možná lehce naprůměrné povědomí.10,93 %0,93 %  
Maturitu z práva 10,93 %0,93 %  
právní povědomí10,93 %0,93 %  
Právní vzdělání ne, povědomí do jisté míry10,93 %0,93 %  
ostatní odpovědi jo
Běžné povědomí
Vzdělání ne, povědomí lehce
nw
povědomí v několika málo oblastech práva snad ano, vzdělání ne
Ano.
Studuji práva
Povedomie ale len ako lajk a študent medicíny
trochu povědomí
Ne dostatečně
spíš ne
Skor nie.
právní povědomí, řekněme
Ano, právní vzdělání
Trochu
Jisté právní povědomí mám (hlavně v oblasti zdravotnictví)
asi ne
vzdělání ne, povědomí slušné
Malé
Povědomí jak v čem
Jen v rámci Základů společenských věd
Vzdelani ne
mám právní povědomí, na vysoké škole jsem měli i právnické předměty (právnické minimum)
Mám povědomí o základních právních záležitostech na úrovni běžného občanského života.
2422,43 %22,43 % 

Graf

4. Setkali jste se v nejbližším okolí se těžce nemocným člověkem (kóma, rakovina, mozková mrtvice s těžkým poškozením mozku)?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

Akorát ta rakovina

Ano

áno

Ano

ano

ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

ANO

ano

ano

Ano

ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano

ano

ano

ANO

ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano

ano

Ano

Ano - častokrát

ano - rakovina

Ano nádor

Ano s člověkem zcela ochrnutým

Ano,

Ano. Aj v rodine, s mrtvicami, ale aj na praxiach s rôznymi ťažkými postihnutiami a rakovinou.

Ne

ne

Ne

Ne

ne

Ne

Ne

ne

Ne

ne

Ne

Ne

Ne

ne

ne

ne

ne

NE

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne.

Ne.

Před cca 20 lety s rakovinou v širší rodině. Před rokem byla dcera hospitalizovaná na dětské onkologické oddělení z důvodu přeplněnosti jejího oddělení.

samozřejmě , že ano

Sno

ve vzdálenějším nejbližším okolí

Zatím ne

5. Má člověk právo rozhodnout o své smrti?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

Ano

Ano

ano

Ano

Ano

áno

Ano

ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

ano

Ano

Ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano

ano

ano

Ano

Ano

Áno

Ano

ano

Ano

Ano

ano

ano

Ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

Ano

ano

ano

Ano

ano

Ano

ano

ANO

ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

ano

ano

ano

Ano

ano

Ano

ano

Ano

ano, ale pod přísnými pravidly

ano, když je z psychického hlediska "v pořádku" a nejdená se o nějakou poruchu, kvůli které by si chtěl ukončit život

Ano, zcela určitě, necítím se být něčím majetkem ani nechci nikoho vlastnit abych rozhodoval že nesmí zemřít když si to přeje.

Ano.

Ano.

Bylo by to fajn, ale nejsme na to připraveni po legislativní stránce a obavam se, že ani společnost není dostatečně vyspělá

Částečně ano, ale toto právo by mělo bylo regulované.

Do jisté míry.

jak kdy

měl by ho mít

měl by mít

Měl by mít

Měl by mít, ale v našem právní prostředí nemá.

Měl by mít, ale v naší zemi nemá

Myslím si, že za určitých okolností spíše ano.

Ne

Ne

ne

NE

ne, ale má právo rozhodnout o činech, které ke smrti vedou

Ne, avšak měl by mít

NE!!!

Ne. Jsem věřící a toho názoru, že člověk má právo na život, od početí až do přirozené smrti. Nevím přesně jména tohoto příběhu: matka měla mnoho zdravých dětí. Proč by s dalším chodila na potrat? Narodil se človíček za kterého vyrostl mnohonásobný vrah. Matka několika nemocných dětí otěhotněla. Chtěla jít na potrat, raději ... ale dítě si nechala. Narodil se človíček ze kterého bylo úžasný hudební skladatel. Kdo rozhodne, kdo se má narodit a kdo ne?

Nevím

nevím

nevim

Nevím, nebyl už toho schopen

NEVÍM, NEJSEM ÚPLNĚ ROZHODNUTÁ...

Nevím, nejspíš ano. Já osobně chci za svůj život rozhodovat sama.

Právo rozhodně ano, je otázkou za jakých okolností.

Samozřejmě

Spíš ne

Spíše ano ,ale sebevraždu považuji za velmi složité téma a na jedné straně by člověk právo na ukončení života mít měl ,ale na té druhé zraňuje své nejbližší

spíše ne

spíše nemá, ale měl by mít, alespoň v případech, kdy se nedá mluvit o žádné kvalitě života

V ČR ne

V specifickych pripadoch ano. Myslienky na smrt ale mozu byt symptomom liecitelneho psychiatrickeho ochorenia.

6. Má člověk právo označit cizí život jako „nehodnotný“ a rozhodnout o životě nebo smrti druhého člověka?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

- z ekonomických důvodů některé případy (nevyléčitelní, dlouhodobá kómata apod.) - ano - z bezpečnostně-ekonomických důvodů (několikanásobný prokázaný recividista s mizivou hodnotou pro společnost) - ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

Ano

ANO

ano

Ano

Ano i Ne (označení nehodnotný je těžko specifikovatelné) - v některých případech

ano, ale pouze při přesných podmínkách, když mu ten druhý člověk dá souhlas, řeší se to déle a vyhodnocuje všechny okolnosti

Ano, odbornik

ANO!!!

hloupě formulovaná otázka, jde o to jaký člověk - v první řadě by se měl dotyčný rozhodnout sám, pokud toho už není schopen, tak nejbližší příbuzní

Jedině pokud by si to nemocný předem přál, dokud by byl při smyslech.

Jen v případě že to první člověk předem umoznil

Možná

Myslím si, že by o tom neměl rozhodovat jenom jeden člověk, ale více lidí.

Ne

ne

Ne

Ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

NE

Ne

ne

ne

ne

Ne

Ne

ne

Ne

Ne

Ne

ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

NE

ne

Ne

Ne

Ne

ne

Ne

ne

ne

ne

ne

Ne

ne

ne

ne (morálně spornou oblastí je ukončení života nenarozeného plodu)

ne nikdy

Ne nikdy ,za každých okolností je život a respekt k druhému člověku na prvním místě

NE, ale samozřejmě záleží - jsou případy kdy to je k zvážení

NE, lékař ale může vydat doporučení

Ne, o svém životě by měl každý rozhodnout sám, případně mít připravený postup pro nejbližší okolí - předem vyslovené přání

ne, pokud není skutečně prokázáno, že je mozek mrtvý a vyloučí se hluboké koma při vědomí

Ne; výjimkou jsou jasne definované případy ("až budu v takovém stavu, rozhoduje za mě XY včetně možnosti ukončení zivota")

NE!

Ne.

Ne.

Ne.

Ne.

Ne.

Ne. V žádném případě.

nelze jednoznačně odpovědet

nemá

nemá

Nemělo by se jednat o jednu osobu a jsou na pováženou okolnosti jako zdravotní stav, přání člověka, rodiny atd.

nevím

nie

Nie

Označit za "nehodnotný" ne. Rozhodnout o smrti druhého by měl mít možnost, pokud si to dotyčný přeje a toto svoje přání doložitelným způsobem dříve vyslovil.

Podle prvního pocitu ne, ale je jasné že mezi skutečným životem a právy psanými "vznešenými" slovy zeje dost velká mezera, právo nikdy nepostihle celou škálu situací v životě, takže bych to tak neodsuzoval. (triáž v případě omezených kapacit záchrany, nebo třeba scénář "Titanic" ženy a děti zachraňovat jako první, rodiče rozhodují o dítěti v kómatu apod.)

Pokud ho k tomu nemocný předem zmocní, tak ano.

Pokud jde o eutanazii, pak ne. Pokud se jedná o odpojení z přístrojů - tedy ne o usmrcení, ale pouhé přerušení životní podpory (přístrojů), pak ano - ale pouze v případě, kdy je člověk v komatu a lékaři stanoví, že pacienta nelze probudit či by byl pacient po probuzení neschopný života mimo přístroje.

pouze lékař

Pouze v případech, že už nemocný člověk nevnímá a je nulová / velmi malá šance, že se jeho stav zlepší.

Spíše nell

teoreticky ano, ale je hodně složité určit nějakou hranici, zneužitelnost atd... Jde o hodně komplikovanou a komplexní otázku

V ČR NE

v konkrétních případech ano - např. nejbližší přízeň těžce nemocného člověka, který sám předem vyslovil přání zemřít.

v některých případech ano

V případě dlouhotrvajícího kóma ano

V urcitych pripadoch ano.

V určitých případech ano

V určitých případech ano

V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ

výjimečně

Za přesně daných pravidel ano

Za určitých okolností

Za určitých okolností má člověk právo rozhodnout mezi životem a smrtí člověka jiného, avšak právo označit život jako "nehodnotný" a považovat jej za takový je krajně nemístné a nesmí přispívat k rozhodnutí o životě či smrti ať už své, nebo kohokoli jiného.

Záleží na konkrétní situaci, nelze zobecnit.

Záleží na okolonostech

záleží na situaci .... laik určitě ne, ale lékař do určité míry rozhoduje o životě pacienta

7. Pokud máte za to, že může o ukončení života druhého rozhodnout druhý člověk bez participace nemocného člověka, kdo by to měl být? (Lékař, rodinný příslušník, aj.) A jaká kritéria byste považovali za nosná kritéria při rozhodování?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

-

-

1. Písemné přání nemocného, ověřené 2. Přímý rodinný příslušník 3. Beznadějně nemocný, bolesti, vegetativní stav atd...

Aktivně ukončit nemá ani by neměl mít právo nikdo. O ukončení beznadějné léčby by měl rozhodnout lékař, lékaři by u nevyléčitelných neměli uměle prodlužovat utrpení, ale tišit bolesti. Na ukončení umělého udržování při životě toho, kdo netrpí, by se měl shodnout lékař s rodinnými příslušníky.

ANO, v případě, že lékař příbuzným sdělí např. že došlo k nenávratnému poškození mozku.

bez participace nemocného nikdo

bez rozhodnutí nemocného nelze rozhodnout

Bez souhlasu nemocného nelze

celá žijící rodina a lidé, se kterými se dotyčný prokazatelně stýká, a to většinovou shodou s právem veta proti eutanázii.

člověk, se kterým nemocný žil, ať už je k němu cokoliv (rodina, přítel)

Deprese, neschopnost se o sebe postarat, ležák, neskutečné bolesti, zoufalství

diagnóza, rozhodnutí rodinný příslušník, popř. bez blízkého rp (rodiče, děti, manželé) lékař

Doktor a rodina, v případě, že člověk trpí bolestmi a nevylecitelnou nemoci a není u něj naděje na sebemenší zlepseni

Kdokoliv, koho si dotyčný zvolí kromě ošetřujícího lékaře. Kritéria budou extrémně individuální.

kombinace lékař + rodinný příslušník

Konzilium lékařů při spolupráci rodiny. V případě nevratné mozkové smrti

Kritéria - nevyléčitelný stav, míra bolesti, přání nemocného Rozhodující osoba - nejlépe komise lékařů hodnotící zdravotní stav, psychický stav, rodinný příslušník, který může dát souhlas v případě, že nemocný už nemůže

Kritéria jako dlouhodobé udržování v umělém spánku, pak nejbližší osoba (manžel, manželka,...) ale po určité době. Jinak by na to nikdo neměl mít právo.

Lekar

lekar a ridinny prislusnik spolecne. Pacient neni schopny sam rozhodovat

Lékař

lékař

lékař - po posudku více lékařů rodinný příslušník - po "doporučení" lékaře, pokud se jedná o opravdu neléčitelnou nemoc se stále se zhoršujícím stavem, případně po důkazu, že se sám pacient tak v minulosti rozhodl

Lékař a nejbližší rodina - pokud neexistuje šance jak daného člověka uchránit před nadcházející smrtí, pokud člověk už jen trpí a není cesty ven

Lékař by měl mít podepsaný souhlas od pacienta, jinak by neměl mít právo na to život ukončit.

Lékař by to měl konzultovat s rodinou a dle jejich rozhodnutí postupovat. Kritérium by měla být nezvratná současná situace pacienta, která vylučuje návrat k běžnému a funkčnímu životu (dlouhodobé kóma bez vyhlídky na nápravu).

Lékař i nejbližší rodinný příbuzný (partner, dítě popř. rodič). Pouze za situace, kdy by byl život pro nemocného již bezvýchodný (ze zdravotního hlediska), bolestivý a nedůstojný, zkrátka by byl zbytek života jen utrpení.

Lékář i rodina, pokud si to bude pacient přát (pokud je při vědomí)

Lékař o rodinný příslušník se musí shodnout, lékař nesmí být pod nátlakem

Lékař spolu s rodinou,které vysvětlí nastalé skutečnosti. Kritéria:nemožnost zlepšení,bolesti

lékař, etik

Lékař, nikdo

Lékař, Osoba sama, buďto při vážné nemoci, nebo i z vlastí vůle, pokud člověk nechce žít, nic ho tu nedrží, ani nenaplňuje, jestli na to má ty prostředky.

lékař, pokud opravdu není naděje na zlepšení, na přístrojích delší dobu

lékař, právník - rodinné, finanční poměry, možnost přežít - úroveň života, názor nemocného

Lékař, rodinný příslušník

Lékař, zdravotní stav

Lékařské konsilium

lékařský / psychologický posudek, rozhodnutí na víceoborovém konziliu

Měl by to být člověk, kterého k tomu nemocný zmocnil. Rozhodovat by se měl na základě informací o prognoze, kvalitě života a kritérií, které uvedl při zplnomocnění nemocný

Měla by být stanovená lékařská pravidla, checklist, v kombinaci se souhlasem rodinného příslušníka. Pokud člověk nemá schopnost vnímat své okolí a rozhodovat o sobě a není možnost změny tohoto stavu.

Měli by to být všichni, kteří mají co dočinění s pacientem: lékař z pohledu zdravotního stavu / druhý člověk (blízký přítel, důležitá osoba v životě pacienta) z pohledu mezilidských vztahů a znalosti osobnosti dotyčného - jeho životní filozofie / partner-manžel z pohledu nejdůležitější entity v životě pacienta a jako příjemce všech nutných důsledků majících plný vliv.

Myslím si, že by mělo dojít k určitému konsenzu lékaře s nejbližší rodinou/partnerem nemocného. Za kritérium považuji v první řadě to, jak moc nemocný trpí a zda má aspoň trochu šanci na zlepšení. Určitě existuje i ekonomický aspekt, ale myslím, že k tomu by se až tak přihlížet nemělo v tom smyslu, že bych nerada, aby docházelo vlastně k vraždění lidí kvůli "zisku"

Myslím, že ve výjimečných případech, kdy nemocný velmi trpí a už není schopen samostatné komunikace, by mohla rozhodnout nejbližší rodina. Bylo by dobré, pokud by se sám nemocný ještě v době své komunikační způsobilosti v tomto ohledu vyjádřil. Další kritéria by mohla být: míra bolesti nemocného, šance na uzdravení/dožití.

Ne

Ne

Ne

ne

Ne

Ne

nejsem toho názoru, že o ukončení něčího života by měla rozhodovat jiná osoba

Někdo velmi blízký, kdo mě dobre zná, ideálně po konzultaci s lekarem

nelze jednoznačně odpovědet

nemám

Nemám za to

nemám za to

Nemám za to, že může o ukončení života druhého rozhodnout druhý člověk bez participace nemocného člověka.

nemám za to, že o ukončení života může rozhodnout kdokoli bez participace nemocného, snad s výjimkou opakovaně prověřované mozkové smrti a dlouhodobého přežívání těla s pomocí přístrojů

Nemůže.

Nesmí nikdo

nesouhlasím

Nesouhlasím, aby rozhodoval někdo jiný

Nikdo

nikdo

Nikdo

nikdo

nikdo

Nikdo by neměl rozhodnost o ukončení života druhého

NIKDO NESMÍ ROZHODOVAT , V NOUZI BY MĚLA BÝT SHODA BLÍZKÉ RODINY A LÉKAŘŮ S PRÁVEM VETA

Nikdo, jen člověk samotný, pokud je svéprávný. Pokud není, tak zkrátka bude muset zůstat naživu.

nikdo! Nikdy!

Nikdo.

Nikdo. V extrémních případech (mrtvý mozek dle AG) lékařské konsílium intenzivistů

O eutanazii nesmí rozhodovat nikdo. Pokud myslíte rozhodování o přerušení umělé podpory života, pak toto rozhodnutí činí rodinný příslušník po informované dohodě s lékařem.

Opakuji - nejsem pro eutanázii - tato otázka je pro mě zbytečná

pacient z psychiatrické léčebny

pokud by udržovat při životě někoho, kdo nemá velkou naději na přežití, znamenalo, že by se pomoct nedostala k někomu, kdo má větší naději na přežití, v takovém případě by lékař mohl rozhodnout o ukončení udržování při životě

pokud nemocný člověk již není schopen rozhodovat, pak rodinný příslušník, nejlépe předem určený nemocným

Pouze ošetřující lékař a to na základě diagnózy, ev. prognózy

Právě lékař. Ten by měl vyhodnotit, jaká je prognóza do budoucna. Když už člověk není schopen se o sebe postarat, nevnímá okolí a je závislý na přístrojích - nevidím důvod, proč ho udržovat při životě.

rodina

Rodina, pokud je, doktor, pokud rodina neni. Kazdy by mel mit i moznost sepsat vlastni vuli a postoj k eutanazii a stanovit pripadne kriteria (podobne, jako lze udelit souhlas s darcovstvim organu v pripade mozkove smrti).

rodinný príslučník po vypočutí si aký je zdravotný stav daného človeka

Rodinný příslušník

Rodinný příslušník - pokud se nemocná osoba trápí a nemá šanci na uzdravení

Rodinný příslušník a lékař - Pouze v případech, že už nemocný člověk nevnímá a je nulová šance, že se jeho stav zlepší.

Rodinný příslušník i lékař, záleží koho by si nemocný předem zvolil. Druhý člověk by mohl rozhodnout jedině pokud by byl nemocný neschopný komunikace a nic nevnímal.

rodinný příslušník po poradě s lékařem

Rodinný příslušník. Kritéria: neúprosná bolest nemocného člověka

Ronina

Rozhodovať môže len daný chorý, nikto iný. Ostatní môžu jedine vyjadriť svoj názor a obavy. Toto hovorím v prípade, že je pacient pri vedomí, schopný rozhodovania. Kritériá sú podľa mňa - kvalita života, zdravotný a psychický stav, prognóza, vývoj terapie na moju chorobu.

Skupina lékařů - odborníků na danou problematiku podle konkrétního člověka + rodina, pokud si v životě byli blízcí (názor vzdáleného strýčka, kterého člověk nikdy neviděl, hodnotný není). Kritéria při rozhodování: Bolest, vnímání okolního světa, naděje na zlepšení stavu, naděje na plnohodnotné zapojení do normálního života, předpokládaná doba dožití.

snad jen v případě, že se jedná o nemocného, který už jen biologicky přežívá a není naděje na zlepšení... pokud už není schopen myslet, tak se domnívám, že nejbližší příbuzní s lékaři by mohli rozhodnout o odpojení od přístrojů

Stát prostřednictvím lékaře má ve velice beznadějných případech právo přestat léčbu financovat. U vážně nemocných dětí rodič, u jakékoli jiné osoby člověk jí pověřený, v případě že daná osoba není schopna kvůli svému stavu rozhodnout.

Špatně položená otázka. Ten člověk o sobě může nemůže (kóma) rozhodovat?

Tak to jedině skupina lékařů

Určitě více lidí. Ne jenom jeden. Rodinní příslušníci a lékaři by se měli na takovémto rozhodnutí shodnout. Zdravotní stav, vnímání, okolnosti.

V předchozí ot. jsem dala že ne

V předchozí otázce jsem odpověděl NE, ale jako příklad pravidla pro triáž tedy rozhoduje lékař, nezavrhoval bych ani "nejlepší pocit" třeba když rodiče rozhodují o dítěti v kómatu, nebo naopak děti o rodiči (ví co si myslel o takové situaci)

V určitých případech se o tom dá uvažovat - př. douhodobé koma bez naděje na zlepšení... Rozhodovat by měl lékař spolu s rodinnými příslušníky kritéria: vyhlídka na změnu/hodnotný život, zátěž pro rodinu... V případě krize nedostatek zdrojů - triage pacientů dle jejich objektivní šance přežít a žít (tohle doktorům opravdu nezávidím)

Více odborníků z různých míst, rodina má mít také slovo, ale ne hlavní

Více osob - lékař + další osoby (právník) aby nedošlo k podplácení lékaře např. rodinou... Zdravotní stav

Vím, že lékaři, konzilium rozhodují o odpojení od přístrojů. Jinak si o tom musí pacient rozhodnout sám. Je to jeho život.

viz minulá odpověď

Vždy lékař na základě odborného vzdělání a stavu pacienta.

xxx

Zavisi koho si definujeme za nemocneho cloveka. Pokial je to niekto, kto uz dosiahol nejakeho stupna mentalnej zrelosti, a da sa povedat, ze dokaze o sebe rozhodovat, prip. dokazal to pred onemocnenim.. Tak pri takomto type pacienta by som nesuhlasil, aby bolo umoznene druhej osobe rozhodovat o eutanazii. Pokial sa jedna o pacienta s vrodenym mentalnym postihnutim, ktory vdaka tomu nikdy "nemal osobnost", tak ano, suhlasil by som - v tomto pripade by musela nastat zhoda u viacerych osob - rodinny prislusnik (zak. zastupca) + lekarska komisia + sud?

8. Není takovéto rozhodnutí (viz. ot. 7) v rozporu s čl. 6 LZPS nebo s jinými články Listiny (uveďte jaké) a proč?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

---

.

.

.

Ano

Ano

ANO

Ano je. LZPS by měla být upravena.

ano, je to vražda nachcala

Ano, viz otázka 9

Asi ano

Asi ano

Asi ano

Asi ano, ale člověk by si měl rozhodnout, zda chce žít život v bolestech a bez šance na uzdravení

Asi ano, jedná se v podstatě o zabití

Asi bude, o LZPS nemam prehlad

asi je zatím

Asi je, i když........

bylo by potřeba legislativu upravit

Co je nehodnotny život- život který už nemá žádnou hodnotu, člověk už prakticky nežije, nic dobrého ho nečeká a trpí v bolestech - to už není život ale utrpení

Článek 6 sice zaručuje právo na život a zakazuje druhým lidem život brát, člábek 10 ale tvrdí, že má být zachována lidská důstojnost. Pokud je pacient při vědomí a eutanazie je jeho přáním, je zachována jeho svoboda a právo na důstojnost, tedy důstojnou smrt, kterou sám zvolí. Pokud při vědomí není, ale jeho životní podmínky mu působí útrapy a situace podle diagnózy nebude lepší, je nedůstojné nechat člověka zbytečně trpět.

jak to mám vědět

je

je

Je

Je

je

je na čase to upravit

je to naprosto neprijatelna moznost

Je v rozporu

je v rozporu

je, ale regulace a zákony jsou konkrétní a mnohdy nedokážou flexibilně reagovat na to, co se opravdu děje

je, nikdo nesmí rozhodnout o smrti nevinného člověka bez jeho souhlasu

Je, to to právo je upřeno každému

Je.

Každý má právo si zvolit, zda tu chce být, nebo ne. Člověk, který se necítí šťastný se nemusí cítit provinile. Nebyla to jeho volba, že se narodil.

LZPS hovoří o základních právech jedince, který na základě těchto práv může činit ve způsobilém stavu. Naším právem není činit z práva na život povinnost žít za každou cenu v případě, kdy pacient je nezpůsobilý ke konání a obhajování svého práva na život.

Mám dojem, že je tam uvedeno právo na důstojný život. Tím ale přežívání v neléčitelných křečích a bolestech bez možnosti pohybu není.

možná je, ale i porušení by se mohlo příslušnou právní úpravou obhájit

Možná trochu je, ale nechat člověka třeba i několik let trpět je podle mého vlastně docela týrání..

ne

ne

ne

ne

Ne

ne, člověk nemá trpět jako zvíře

NE!!!

nemám ani tak problém s tím, že je to v rozporu s listinou jako spíš s tím, že je to zneužitelbé a mohou být k tomuto řešení dotlačeni i lidé, kteří by se tak sami nerozhodli

Není jasné zda myslíte přerušení umělé podpory života nebo eutanazii...

Není, záleží na výkladu, jinde ve světě už to jde dlouho

Není. Pokud člověk trpí silnými bolestmi a nedá se mu pomoct, vyléčit, raději trápení humánně ukončit. Stejně tak při narození těžce postiženéhi dítěte, tvrdě řečeno, co lze, to použít pro dítě s fungujícím mozkem

netuším

netuším

Netuším

netuším

Neumím posoudit.

neviem

Nevím

nevím

Nevím

Nevím

nevím

Nevím

NEVÍM

Nevím

Nevím

Nevím

Nevím

nevím

nevim

NEVÍM

nevim

Nevim

Nevim

Nevím nechápu

Nevím o čem je čl. 6 LZPS

nevím, ale pokud ano tak je čas na změnu

nevim, nejsem pravnik

Nevím, nejsem právník, nemůžu to posoudit

Nevím, nejsem pro

Nevím, neznám uvedený článek ani jiné články Listiny. Pokud je v rozporu, pochyboval bych o oprávněnosti textu článku.

Nevím.

neznám její znění

Ochrana života, pokud to na smysl, pokud zdravotní stav je ještě k životu

Opakuji - nejsem pro eutanázii - tato otázka je pro mě zbytečná

Pokiaľ sa rozhodne chorý sám, tak mi to nepríde byť v rozpore, pretože tam stojí „Každý má právo na život.“ a nie „Musím žiť.“ takže ak sa rozhodne sám ho ukončiť (s pomocou iných) tak právo mal, žil ale už nechce.

Pokud je to člově z oboru (lékař), rozpor není.

Pravděpodobně je. Jen sám člověk má právo rozhodovat o svém životě.

Pravděpodobně, ale asi by to bylo těžké hodnotit, vzhledem k tomu, že dotyčný člověk by se k situaci nemohl nijak vyjádřit, na takovou situaci se nijak nepřipravil a předpokládám, že lékař by o ukončení života rozhodl pouze v případě nevyhnutelné smrti, takže je na pováženou jestli by se jednalo o porušení LZPS pokud by dotyčný stejně zemřel a do doby smrti by jeho stav byl neměnný a jeho kvalitu života by nebylo možné nijak ovlivnit.

Právo na život

Právo na život neznamená zákaz zemřít a povinnost trpět. Právo můžeme, ale nemusíme využít. Pokud předem uvedu podmínky, za kterých nechci žít, nevidím rozpor s čl. 6 Listiny

Rozhodnutí by mohlo být v rozporu s právem na život, které také obsahuje Evropská Úmluva

Rozhodnutí u ukončení živovat samozřejmě v rozporu je.

Špatně položená otázka č. 7.

To je trochu návodná otázka. Asi je v rozporu s LZPS. Ale ta taky vznikla v době, kdy se tato problematika neřešila.

To netuším ale je to proti mému etickému přesvědčení

Určitě ano

Určitě ano

V situaci, kdy pro takové rozhodnutí neexistuje zákonná úprava, by bylo v rozporu s čl. 6 LZPS, konkrétně s jeho odst. 1 a 2. Na základě logiky.

Všechna základní práva se mohou dostávat do kolize a pak je namístě provádět test proporcionality. Respektování práv umírající osoby pak je v souladu s jeho právem na soukromí a důstojnost.

vůbec nevím

xxx

Z mého pohledu toto rozhodnutí je proti LZPS.

Za mě ne,člověk by neměl zbytečně trpět

Za me neni, clovek ma pravo o sobe rozhodovat.

Za mě osobně by se nejednalo o dostatečné překážky (záleželo by na znění možného zákona)

Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Pokud ale člověk není schopen souhlas poskytnout....

9. Je eutanázie obecně v rozporu s LZPS (čl. 6 (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života.)?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

.

(1) Ne. Právo, ale ne povinnost žít, stejně tak stát nemá povinnost život vykoupit za jakoukoli cenu. (2) Diskutabilní.

1

ano

áno

Ano

Ano

ANO

ano

Ano

ano

ANO

Ano

ano

Ano ale každý má právo o sobě rozhodovat

Ano je

ano je

Ano je v rozpore

Ano je v rozporu.

Ano je.

Ano, je v rozporu.

Ano, nicméně každý by měl být schopen o sobě rozhodovat, život je vlastnictvím každého nikoliv právního státu. Život může být chráněn ale člověk by neměl být násilně držen při životě pokud se rozhodne pro eutanazii.

Ano, z tohoto úhlu pohledu je eutanázie v rozporu s výše uvedeným.

ASI ANO

asi ano

asi ano

asi ano

bylo by potřeba legislativu upravit

Člověk, který chce umřít, ať už trpí nemocí, nebo depresí, tu evidentně není šťastný a spokojený.

Eutanázie v ČR není povolena, otázkou zůstává či je to správně nebo ne

eutanazii povazuji za asistovanou sebevrazdu

Je

je

Je na čase toto změnit, za důstojný život, důstojné stáří.

Je to individuální. Je to v rozporu s právem na svobodu. Nejsem ovšem zastáncem potratů, kromě přímého ohrožení dítěte nebo matky. Jiné důvody jsou pro mne nepřípustné.

Je to obecně kontroverzní, ale viz výše, někdy jde zase o zbytečné prodlužování utrpení

Je v rozporu.

Je.

Minimálně těm, co to chtějí ukončit, ale nemohou, by tu možnost mít měli.

Ne

Ne

Ne

Ne

Ne

ne

ne

ne

ne

Ne

Ne

NE

Ne

Ne.

Ne.

Ne. Nezahrnuje vlastní rozhodnutí a tedy “Co zákon nezakazuje, nelze omezit”

Nemyslim

Nemyslím si

Nemyslím si, v řádně daných situacích - kdy by dotyčný sám rozhodl, že už utrpení spojené se svým zdravotním stavem není schopen zvládnout (v případech, kdy o sobě nemůže dotyčná osoba rozhodnout sama (kóma, paralýza apod) by měla toto právo náležet nejbližším - partner, dítě, rodič). každý má sice právo na život, ale na takový, aby byl život i odchod důstojný.

Nemyslím si, že eutanázie je v rozporu s LZPS. Je to přece má svobodná volba ať už se jedná o předem vyslovené přání nebo žádost o ukončení života v konkrétní situaci. Samozřejmě v případě, kdy člověk žádné podklady pro tuto situaci nemá a sám nemůže rozhodnout asi bych nechala rozhodnutí na lékaři.

Nemyslím si, že obecně ano, pokud o ukončení svého života rozhodne sám pacient (s velmi trýznivým stavem bez šance na zlepšení) a potřebuje pouze asistenci k ukončení svého života. Za jedny ze základních práv člověka považuji právo na důstojný život a právo na ukončení vlastního života.

není

Není

není

Není - viz otázka 8

není, každý jedinec má právo na kvalitní život bez utrpení

NENÍ!!

Není.

nesouhlasím

Nevím

nevím

Nevím

nevím

Nevím

Nevím

nevím

Nevím

Nevím, neznám uvedený článek, podle uvedeného popisu není v rozporu (1) ...mít právo... právo není povinnost, ...je hoden ochrany... také nevyvozuje povinnost tak činit (2) Nikdo nesmí být zbaven života. Pokud si nepřeje opak, ne?

nevím. Asi ano.

Nevím. Takto vyjmuté z kontextu mi i tyto body přijdou nesmyslné - souhlasím např. s potraty a trestem smrti.

nikdo nesmí být zbaven života.

Obecně a právně snad ano. Jako zdravotníkovi mi u některých pacientů ležících v těžkém stavu v terminálním stadiu, popř. s mozkovou smrtí přijde spíš jako týrání, než zachraňování.

Obecně ano, fakticky ne. Viz odpověď 8.

obecně asi ano

Podľa vety „ Nikdo nesmí být zbaven života.“ to v rozpore asi je ak správne chápem pravnický jazyk. Ale príde mi to ako keby sme chceli trestať samovrahov za to že to nedodržali, neuposlúchli zákon a zabili sa.

Podle mě jo

Podle meho nazoru neni v rozporu, clovek podobne muze rozhodnout napriklad o leceni ci neleceni nemoci.

Pokud by pro provedení eutanázie neexistovala zákonná úprava, což nepředpokládám, byla by s čl. 6 LZPS v rozporu. Pokud by zákon upravující eutanázii existoval, tak ne - viz odst. 4 téhož článku. Eutanázie jako fenomén, nebereme-li v potaz hypotetickou zákonnou úpravu, každopádně s citovanými ustanoveními v rozporu je.

pokud by s eutanazii souhlasil ten, kdo ji chce podstoupit, bylo by to jako sebevražda, a ta v rozporu s ničím není

Pokud by toto platilo,měly by tedy být zakázané i potraty.

pokud člověk rozhoduje sám, tak ne, on rozhoduje o tom, zda svého !práva na život" využije

Pokud chce LZPS chránit život za každou cenu, měl by se změnit. Alespoň pro případ rakoviny, abychom se už nikdo nemuseli bát, že jednou na ni zemřeme ve velkých bolestech. V tomto případě by zbavení života se rovnalo záchraně před smrtí na rakovinu.

Pokud je nevyléčitelně nemocný, a je eutanazie jeho přáním, tak není v rozporu.

pokud nebereme v potaz slovíčkaření, ale zdravý rozum, tak eutanázie v rozporu s LZPS není ("nikdo nesmí být zbaven života" bych chápala, jako že mu nesmí být život uzmut jinou osobou proti jeho vůli)

Pouze formálně, morálně nikoliv

Právo na život je právo, nikoliv povinnost. Špatná kvalita života může být v mnohých případech horší než smrt. Jedná se o formu mučení. A my chceme přece pro lidi to nejlepší. Co je pro ně nejlepší, ví přece jen oni sami.

Přijde mi etičtější dát lidem humánní šanci ukončit svůj život než je nechat skákat z mostu, brát náhodné prášky, vysazovat při životě držící medikaci aby je pak lékaři záchranné služby znovu oživili a oni žili s ještě horšími následky, jezdit draze do zahraničí atd...

Rozhodně ano

S 1 tak velký problém nevidím (podle tohoto znění by měl být nelegální i potrat, který je v ČR legální). S 2 může být jistý problém ovšem používám předchozí větu jakožto argument proti tomu, že by se mohlo jednat o závažnou překážku.

spíše ano

Spíše ano ,druhý ,ať by to byl například odborný lékař nemá právo rozhodovat o smrti, byť by člověk trpěl nevyléčitelnou nemocí

Stejně tak má právo rodič rozhodnout v případě těhotenství, pokud je plod např vazne postizeny, pro interupci. Proc by nemohl být zbaven života někdo, kdo už prakticky jen leží v bolestech a chce, aby to konečně skončilo.

Tak právo asi není povinnost, ne? Abychom se zase nedostali do takových absurdit, že trestem za pokus o sebevraždu je poprava.

To je na odbornou debatu právníků se zaměřením na ústavní právo

trochu ano, ale když je to vysvobození pro nemocného člověka, mělo by to být zavedené

Viz bod 8.

xxx

Záleží na způsobu provedení a na tom, jak by vypadala zákonná úprava. I zmíněné právo není absolutní - např. Právo na potrat.

10. Má člověk, který se svobodně nemůže vyjadřovat (a tedy rozhodovat o svém těle, životu ani zdraví (kóma)), právo na život a jeho zachování (byť podle jiných jde o život nehodnotný)?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

Viz vyse, rodina, vlastni drive vyslovene prani, apod.

.

a) může mít možnost se ve věci rozhodnout dříve, než tu schopnost ztratí. a nepoužil bych slovo neplnohodnotný (co to je???), platilo by to jen v případě nevyléčitelné nemoci (ALS a pod.)

Ano

ano

Ano

áno

ano

Ano

Ano

Ano

ano

ano

ANO

Ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

ANO

ano

Ano

Ano

ano

ano

ano

ano

ano

Ano ,i pokud je naděje na záchranu velmi nízká

ANO je-li naděje na uzdravení NE není-li již naděje na zdravení

Ano má

Ano má

ano má

Ano ma

Ano má bezesporu.

ano má právo na život a být spokojený i s cizí pomocí

Ano, ale myslím si, že pokud se lékaři a nejbližší shodnou, že jde o bezvýchodnou situaci, člověk trpí a není naděje na zlepšení zdravotního stavu, pak si myslím, že udržování při životě za každou cenu není dobré a nejspíš též nejde úplně o svobodnou vůli nemocného

ano, ale něco jiného je aktivně život ukončit (např. smrtící injekcí) a něco jiného je přestat udržovat člověka ve vegetativním stavu

Ano, ale ti, jež ho považují za nehodnotný, nemají povinnost se na jeho zachování podílet – rodina nemá povinnost se o takovou osobu starat, stát (pokud je tato situace dlouhodobá) nemá povinnost financovat neperspektivní léčbu.

Ano, je- li zachován průtok tepenné krve mozkem.

Ano, není nehodnotný, pokud ho sám majitel života jako nehodnotný neoznačí. Každý má tu hranici jinde.

Ano, pokud existuje šance na zlepšení stavu, případně pokud se na tuto situaci předem nepřipravil a tudíž neexistuje konkrétní dokument, který obsahuje přání dotyčného.

Ano, pokud předem neuvede jiný požadavek.

Ano, pokud sám nerozhodl jinak, než se do tohoto stavu dostal

ano, pokud za plneho vedomi nestanovil jinak (no resuscitation)

ano, právo na to má

Ano, právo zde existuje. Viz odpověď 8.

ano, protože sleduji výzkumy komunikace komatu navzdory, pokud je i v komatu stále při vědomí

ANO!!!

Ano.

Ano.

Ano. I když o lidech v kómatu rozhodují lékaři. Já chci být určitě odpojená, pokud není naděje. To by lékaři určitě rozhodli. I z ekonomických důvodů

Asi ano

Asi ano, i když.....

Asi zle polozena otazka. Je rozdiel, ak je niekto paralyzovany, ak je v kome, v mozg. smrti.. - ani jeden z nich nemoze o sebe rozhodovat. Zavisi od toho, ci je pri vedomi, prip. ci moze niekedy znovu nabyt vedomie.. Pokial nie je pri vedomi a neexistuje sanca, ze bude znovu pri vedomi, je mozne aj v sucasnosti 1) neresuscitovat ho 2) nepokracovat v liecbe.

Definice života je s dnešní úrovní zdravotní péče složitá. I u člověka v kómatu lze poznat zda aktuálně trpí (bolestí) či nikoliv... Jsou tu také finanční faktory a zátěž rodiny (finanční, psychická, časová...). Právo na život určitě má, ovšem je pak otázka co je ještě život a co je udržování při přežívání.

Do určité míry ne.

idk

Jistě.

Má - ale není to život.

má právo na život, ale jsou diagnózy kde má mít i právo život ukončit (toto právo připadne viz.ot 7

Má právo na život, stanovila bych pravděpodobně únosnou délku stavu v kómatu, poté, po dohodě s nejbližšími odpojit a nechat odejít.

Má, ale opět záleží na zdravotním stavu (zda je nějaká šance, že se probere), jak dlouho v tomto stavu je atd.

Ne

Ne

ne

Ne

ne

Ne nutně vždy, příklad kdy je psané právo střetává s realitou života a pokouší se jí zaškatulkovat se silně neuspokojivým výsledkem.

ne, peníze na udržování jeho života (samozřejmě po nějaké době) se hodí pro jiné

Negativní ano, nikdo by no neměl zabíjet.

nelze jednoznačně odpovědet

Nelze zobecnit, každá diagnóza je individuální. V některých případech není východisko a vlastně se jen čeká na smrt - s tím je spojené utrpení i pro nejbližší dotyčné osoby (pocty osob v kómatu zjistit nelze).

Nenarozené dítě právo má a člověk v kómatu, kdyby měl možnost, pravděpodobně by eutanazii volil sám. Nikdo nechce takto trávit život

Nevim

po několika letech v kóma už bych eutanazii povolila

Pokud je jeho stav nezvratný, rozhodují lékaři

Pokud je šance na zlepšení stavu (byť v rovině možného, i když nepravděpodobného), pak má plné právo na zachování života a takovou péči, aby ke zlepšení stavu mohlo dojít.

Pokud si výslovně předem přeje ukončení, názor jiných není relevantní

Právo má vždy, ale měl by mít i právo nevyužít tohle právo.

Právo má, ale záleží, jestli se jeho stav může někdy zlepšit

Právo na život má každý

Předem vyslovené přání

Rozhodně ano

SAMOZŘEJMĚ

Spíš bych řekla, že by měl mít právo na klidný a důstojný odchod.

Takové právo určitě má.

Těžké vyhodnotit. Pokud není šance na uzdravení (probuzení z kóma) dalo by se polemizovat, zda má právo na život, zda jeho život neukončit ...

Těžko říct, je potřeba taky přihlédnout k tomu, jak dlouho v takovém stavu je a zda je nějaká šance na zlepšení... asi bychom těžko upřeli právo na život pacientovi v kómatu, který se aktuálně zotavuje např. z těžkého zranění po autonehodě. Na odpovědi se neshodnou ani odborníci, nemyslím si, že je to otázka pro laickou veřejnost, navíc jde o komplexnější problematiku a jednoduše ano/ne odpovědět nelze.

Těžko říct. Právo určitě má, ale pokud už sám "o sobě neví", mohlo by se toto právo zpochybnit.

To je otázka

to má rozhodnout lékař a pak rodina

Určite má právo ho zachovať. Čo ak by sa prebral a chcel by žiť? Iný by nemal rozhodovať. Aj keď na druhej strane, chápem, že niekedy nezostáva nič iné ako pacienta „odpojiť od prístrojov“. A viem, že si tu sama protirečím.

xxx

Z jiného úhlu pohledu, pokud si člověk, který se nemůže svobodně vyjadřovat ( kóma ) přeje smrt, z důvodu utrpení.

Záleží na jak dlouho, ideální je počkat třeba 8 let a pak to ukončit.

Záleží na konkrétní situaci. Hrozí zneužití takové situace atd

Záleží na okolnostech

Záleží na okolnostech a prognóze.

Záleží na vyhlídkách. Pokud není šance na zlepšení stavu, uzdravení, raději v klidu odejít

Záleží opět na situaci. Obecně ano. Ale pokud se např.předem vyjádřil o touze odejít ze světa, pokud jeho nemoc dojde do stádia, které nelze léčit, pak je jeho právem také zemřít.

Život má cenu. Jsou ale rozdíly v tom, zda člověk žije jen pomocí přístrojů nebo zda je např. jen tišena bolest. Pokud člověka udržují při životě jen přístroje (a jejich odpojení znamená přímý odchod z tohoto světa), tak nevidím problém. Ale pokud je někomu tišena bolest a např. prováděna psychická úleva, tak eutanázii odsuzuji. U člověka na přístrojích je také potřeba zvážit, zda je možné využití jeho orgánů pro někoho dalšího, komu mohou pomoci.

11. Měl by lékař zahájit resuscitaci i přesto, kdyby podle odborných zkušeností věděl, že by pacient zůstal nenávratně těžce postižen? Změnila by se vaše odpověď, kdyby bylo zřejmé, že po resuscitaci by pacient zemřel nebo by dokonce prodloužila utrpení?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

1. ano 2. ano, změnila by se moje odpověď. Vše souvisí s okolnostmi.

Ano Ano

Ano Kdybych věděla, že bude trpět/následuje smrt - ne.

áno

Ano

Ano

ano

Ano

ano

Ano má zahájit. Ne nezměnila. Vždycky je tu šance. Lepší malá, než žádná.

ano měl by zahájit

Ano měl.

ano zahajit

Ano, ale daná osoba by měla mít právo kdykoli další léčbu odmítnout (pokud by byla při vědomí). Ano, v takovém případě ne.

ano, ano

ANO, ANO

Ano, co kdyby to vyšlo, nelze na lékaře Last takové břímě Ano, ale kdo nám dá jistotu?

ano, je to jeho práce, s následky ať se vyrovná pacient a jeho nejbližší, stejně by toho chudáka doktora pak žalovali za neposkytnutí péče

Ano, mal by resuscitovat, pokial nie je pacient v DNR rezime

Ano, měl

Ano, měl by resuscitovat, pokud se předtím pacient nevyjádřil ve smyslu zákazu.

Ano, měl by zahájit resuscitaci. Ano, v tomto případě bych odpověď změnila.

Ano, měl. Nezměnila.

Ano, nejde rozhodovat v kritickém momentu, paicent by měl být resuscitován a až poté se rozhodne, co dál.

Ano, nevím

ANO, nezměnila.

Ano, rozhodovat se bude později, ne v časovém presu

Ano, těžce postižen neznamená ztracený život. A i kdyby se to prodloužilo, je to šance pro toho člověka k tomu, aby před svým odchodem dal do pořádku vztahy a zamyslel se svým životem.

Ano, zachránit život je vždy na 1. místě.

Ano! A ne.

Ano. Ne

Anoano

Asi ano

Asi ano, i když......

asi by záleželo případ od případu

Domnívám se, že toto rozhodnutí by mělo záležet beztrestně na lékaři, který je součástí situace. Otázka zasahuje do lékařské etiky (pomoci vždy za každých okolností a tak maximálně, jak jen je možné), svědomí lékaře a do vyrovnání se s důsledky ve smyslu "co by se stalo, kdybych jej resuscitoval - opravdu by byl osobou s nenávratně těžkým postižením?"

ideální by bylo mít možnost, aby si zdravý člověk zvolil, v jaké situaci si resuscitaci nepřeje.

jen kdyby kdyby bylo zřejmé, že po resuscitaci by pacient zemřel nebo by dokonce prodloužila utrpení

Jsem proti resuscitaci v tomto případě. Zažila jsem v rodině těžký úraz hlavy (kovový objekt prošel skrz, masivní krvácení) a jsem ráda, že se tímto neprodloužilo jeho utrpení.

kdyby bylo zrejme, ze se prodlouzi utrpeni a zemre, tak by bylo lepsi nezachranovat

Kdyby to věděl s jistotou, pak ne. Pokud je nezanedbatelná naděje na další aktivní život, pak spíše ano. Uměle jen prodlužovat utrpení by neměl.

Lékař by měl resuscitaci zahájit v každém případě.

Lékař by měl zachraňovat životy ostatních,takže u první možností ano a v obměně ne ,pokud by skutečně došlo ke smrti

Lékař by správně měl provést resuscitaci vždy.

Lékař nemá věšteckou kouli. Proto resuscitaci provádí, i když je zřejmé že k plnému zdraví to nepovede. Netuším jak to je právně, ale mám pocit že jsou případy, kdy už se resuscitace neprovádí, protože hraničí s týráním.

Lékař není Bůh, aby rozhodoval o životě a smrti. Hippokrates nepustí.

LÉKAŘ SE MÁ VŽDY POKOUŠET O RESUSCITACI, ODPOVĚĎ BY SE NEZMĚNILA, ZÁZRAKY SE DĚJÍ.

měl a nezměnila

Měl by, pokud není pacient DNR

Měl. Doktoři nevědí nic. Nezměnila. Když je něco někomu "zřejmé", nemusí to být zřejmé někomu jinému.

Můj názor: ano, měl by pokračovat. Lékař může mít zkušenosti, ale opravdový stav (pokud je resuscitace úspěšná), může teprve ukázat, v jakém stavu člověk je.

myslím, že zahájit resuscitaci obecně, řekněme při těžké nehodě apod. ano. Už kvůli lékařské etice atd... Ale třeba půl hodiny resucsitovat někoho, kde je zřejmé, že jde o prodloužení utrpení správné podle mne úplně není

Na základě blízké zkušenosti bych volila neprovádět takovou resuscitaci, ale zvolit postup, který by skon urychlil a pacientovi ulehčil od případných bolestí, zkrátka uspat.

Ne

NE

ne

Ne

ne

NE

ne

ne

Ne

Ne

ne - případně podle domluvy s hospitalizovaným pacientem předem

Ne a nezmenila.

ne každý se může mýlit

ne pokud by to jen prodloužilo utrpení

Ne, člověk, který díky té resuscitaci bude akorát postižený, tak bude omezovat, jak sebe, tak ostatní, já sama bych raději umřela, než být v této situaci.

Ne, jestliže se jedná o pacienta v terminálním stádiu onemocnění, jehož prognózou je trýznivá smrt.

ne, ne

Ne, neměl by zahájit resuscitaci

ne, nezměnila

NE!!!

Ne.

Ne.

ne.ne

Nejradši bych odpověděla, že neměl, ale je mi jasné, že toto v dnešní společnosti není možné. Myslím, že lékaři jsou společností tlačeni do život zachraňujících výkonů i v případech, kdy to již není pro pacienta benefitem a naopak jde jen o umělé prodlužování života.

Nelze zobecnit, je to případ od případu

Neměl

Neměl, a nezměnila by se

Neměl.

Neposkytnutí pomoci z rukou lékaře je v rozporu s Hippokratovou přísahou. Právě proto lékaři pacienty oživují. Kdyby to neudělali, zřejmě by se vystavili riziku trestního stíhání.

netrápit !

Nevím asi ano

Nevím, asi ano. Doktor přeci, když ví, že je oživování marné, tak to nedělá. Myslím si to, jako pečovatelka bývalá. Umírající se neoživují. Nikdo je nechce trápit. Jen nechat odejít.

Nezahajovat

no resuscitation pacienta v bezvedomi neni totez, co eutanazie (aktivni asistence u vedome sebevrazdy), jde o daleko slozitejsi problematiku

Obecně ano (nikdy 100% nevíme, co bude), pokud je jistota zmíněných následků pak ne.

podle mě ne, člověk když by si to uvědomil mohl by být mrzutý

Podle mě ne. Nezměnila.

Podle zákona by měl, lidsky si myslím, že ne.

Podle zákona musí poskytnout resuscitaci a i by to tam měl učinit, protože pak n´by mohl být odsouzen z neposkytnutí pomoci

Pokud člověk uvede výslovné přání, aby nebyla zahájena resuscitace, měl by lékař přání akceptovat.

Protože tohle nesouvisí s eutanázií, tak ano, měl by zahájit resuscitaci i kdyby měla pacientovi prodloužit utrpení. Pokud by zrovna nešlo o rakovinu, v takovém případě ne.

První část otázky nedokážu zodpovědět - nemám na to pevný názor. V situaci za popsaných změněných podmínek neresuscitovat, i když nevím, kdo a proč by v takové situaci resuscitaci prováděl.

Resuscitace je nutná vždy, následky se dají také řešit vždy

Resuscitaci by zahájit měl v každém případě.

Těžká otázka. Upřímně nevím, co odpovědět. Ale asi by resuscitaci zahájit měl, i zázraky se dějí a dotyčná osoba by postižená být nemusela. Odpověď by se v tomto asi nezměnila.

to nevím.

To si asi lékař nedovolí riskovat. Rozhodnutí o eutanázii by se měla dělat v klidu, ne ve vypjatých chvílích.

věděl? nikdy to neví na 100%

xxx

Z právního hlediska lékař má povinnost zahájit resuscitaci. Je to těžko hodnotit. Asi dle mého záleží i na věku pacienta. U člověka, kterému je 95 let by lékař už asi nemusel resuscitovat. Otázka, jak u mladého člověka. Nedokážu se rozhodnout. Možná asi taky neresuscitovat. Pokud by opravdu zůstal zdravotní postižený nebo mi stejně zemřel, tak neresuscitovat. Je to kruté.

Záleží pacient od pacienta, ale niekedy je naozaj ľudské ho neoživiť.

Zde by byla potřeba přesná definice "nenávratného těžkého postižení", abych byla schopná odpovědět.

Ze zákona tuto povinnost má. Pokud by se jednalo o mě přál bych si abych mohl zemřít. Pokud se jedná o jiného nenáleží mi soudit.

Způsobit smrt nebo utrpení lékař nesmí. Způsobit smrt resuscitací je dost absurdní představa. Odpověď na první otázku neznám.

12. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a nezahájením léčby lékařem, kdy pacient je těžce nemocen s prognózou přežití např. 4 měsíce) a poté ho čeká postupné umírání v bolestech např. v hospici. Co Vás napadá?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

áno

Ano

Ano

Ano

ANO

Ano

ano

ano

ano

Ano

ANO

Ano a myslím že pacient v tomto případě ani podstupovat léčbu nemusí, pokud nechce.

Ano a nezahájení léčby mi ve výsledku připadá méně důstojné. Vhodná by mi připadala případně kombinace. Pokud může pacient s prognozou 4 měsíce třeba ještě 2 měsíce žít díky lékům na bolest relativně kvalitní život, CHCE ho žít, má šanci si zařídit nějaké věci atd., ale v okamžiku, kdy už léky nepomáhají a jde opravdu o umírání v bolestech, tehdy si myslím, že by měla nastoupit možnost eutanázie. A v tomto modelovém příkladu si myslím, že má pacient vlastně i čas si o tom předem rozhodnout sám tak, že i kdyby došlo k náhlému zhoršení zdravotního stavu, tak se ví, že eutanázii chce, že nechce další 2 měsíce zbytečně trpět

Ano vnímám. Eutanázie je přímo podání určité látky pokud se nepletu. Kdežto nezahájení léčby je jiný přístup - čekání na smrt. Ale podání eutanázie je usmrcení.

Ano vnímám. Eutanazie neboli, ale umírání bolet může

Ano, a rozhodnout má pacient, je-li schopen. Je to jeho volba, ze zkušenosti se prognózy často mýlí.

Ano, eutanázie zkrátí trápení

ano, je rozdíl- aktivní x pasivní tlumení bolestí ( I když třeba způsobí útlum dechu, protože nižší dávka nefunguje) není eutanazii, je to zabránění utrpení a zajištění komfort. Pacient nemusí umírat v bolestech a neměly umírat v bolestech

Ano, kdyby pacient podstoupil eutanazii, mohl by se vyhnout dlouhemu umírání v bolestech

Ano, obecně nesouhlasím s umělým prodlužováním života v bolestech, když už i tak není naděje na záchranu, v případě, že si to pacient nepřeje.

ano, rozdil je v tom, ze se rozhoduje lekar a ne postizeny. Ale kdyz uz je jen bolest, cekani na smrt a neschopnost pacienta se vyjadrit, tak bych byla za eutanazii.

ano, to druhé je mučení, ač je paliativní péče na vzestupu

Ano, v jednom případě o své budoucnosti rozhodujete, v druhém ne.

ano, velký, u eutanázie se jedná o vědomý souhlas pacienta

ano, viz výše

Ano, vnímám Pokud to nemocný ještě za plně bdeleho stavu neočekával a ne umožnil, tak Smolík a bude se trpět. Není možné zodpovědnost za vlastní život delegovat na druhé

Ano, vnímám rozdíl.

Ano, zahájit léčbu je nutné vždy, později se dá řešit eutanazie

ano, zažil jsem mnohé. Zažívám denně

Ano. Člověk by měl mít právo rozhodnout o tom, kdy odejde a jakým způsobem.

Ano. Eutanázie by podle mě měla být proveditelná pouze se souhlasem pacienta. Lékař nemůže rozhodovat o jeho žití/ nežití

Ano. Neléčení konci také v bolestech, eutanazie by toto člověku ulehčila, i celé rodině

Ano. Nezahajeni léčby neodpovídá derinici eutanazie, zvlášť pokud by přineslo zbytečně utrpení, které se dá léčbou tlumit

Ano. Otázkou je, nakolik kvalitní život může pacient prožít v těch 4 měsících před postupným umíráním. Jestli ta šance na kvalitní život je, byla bych pro maximální podporu kvalitního prožití daných 4 měsíců a následnou kvalitní paliativní léčbu či eutanázii podle volby pacienta. Pacientovi i jeho blízkým by tak byla poskytnuta šance na urovnání vztahů, rozloučení, smíření se s koncem života.

Asi by ta eutanázie byla lepší řešení.

Druhá možnost je zbytečně krutá a nedůstojná

Eutanazie jako rychlejší pomoc člověku

eutanazie je aktivní zásah, nezahájení léčby je pasivní přístup

eutanázie je rychlejší a bezbolestná, tedy humánnější

Eutanázie je svobodné a dobrovolné rozhodnutí, ne to, co se děje např. v Kanadě.

I v hospicich se dají podávat sedativa ,která bolesti utlumují,sebevražda i napomáhá k ní v našem právním prostředí není legální a lékař ,tak riskuje trestní postih ,ale ještě více morální odpovědnost za život

Je tam rozdil

Je tam rozdíl, o eutanázii by si měl člověk rozhodnout sám. Lékař je povinen život zachránit

Je to rozdíl. Eutanázie je krajní řešení, ale je to řešení.

Je to v podstatě stejné

Je to velký rozdíl

Je tu velký rozdíl. Za mě osobně je eutanázie v tomto příkladu mnohem humánnější, než nechat osobu 4 měsíce trpět v horších a horších bolestech.

Je zcela zásadní rozdíl. A známe přece pojem paliativní péče, kdy se už neléčí, ale tlumí bolesti.

Kamarádka (53 let) zemřela nedávno v hospici. Měla rakovinu a spoustu dalších problémů. Sama se v loni v létě rozhodla, že podstoupí ozařování - i za cenu toho, že věděla, že může nenávratný konec jen posunout, že to není léčba. Zkusila to. Měla pak bolesti, ale byla jsem za ní vícekrát v hospici v Rajhradě. Péče zde mně přišla skvělá. Byla před tím v nemocnici, dostala pečivo, pomazánku a nůž. Problémy s klouby ji neumožňovaly si pečivo namazat. V hospici dostala rohlík namazaný uvnitř - jednoduché a při tom praktické. Péči v hospici jsem ocenila.

každý má právo na léčbu - léčila bych

Každý má právo o sobě qqqqqqq

kdyby byl pacient v bezvědomí a nevěděl co s ním chtějí podnikat, tak by mi to vadilo, kdyby se rozhodli bez něj

Léčba je zbytečná a prodloužila by utrpení. Pacient se nechá zemřít při paliativní péči. Eutanazie je usmrcení. V hospici nemá mít klient bolest.

měl by mít právo na eutanázii aby se mu ulevilo

Moc nerozumím otázce

Myslím, že nezahájení léčby ze strany lékaře není v pořádku, lékař by měl zahájit léčbu vždy, když o ní pacient jeví zájem.

NE

NE

ne

Ne. Formy různé, cíl stejný.

Nechal bych to na rozhodnutí pacienta. Občas se někdo zázračně uzdraví nebo lékař provede špatnou diagnózu.

nechtěla bych to zažít

Nesmírně široce položená otázka. Jak dalece je se stavem věcí obeznámen pacient? Ví o své diagnóze a prognóze? Má reálnou možnost zvažovat eutanázii jako řešení své situace? Má možnost rozhodnout o zahájení / nezahájení léčby? Nebo za něj direktivně rozhoduje lékař? Proč by měl někdo umírat v bolestech, když jsou dostupná efektivní analgetika / sedativa? Jinak rozdíl tam samozřejmě je, ale na to, aby bylo možné popsat jaký, by bylo nutné situaci přesněji definovat.

nevím

Nevim

nevím

Nevím jestli se pro nezahájení léčby rozhodne pacient nebo lékař. Ale nezahájení léčby si pacient může zvolit. Eutanázii ne.

nevim přesně

Nezahájení léčby lékařem není eutanázie. Pacient by měl mít právo svobodně se rozhodnout, zda podstoupit léčbu nebo eutanazii.

Nezahájení léčby považuji za horší -> ve chvíli léčby se mohou objevit nové znalosti, změny, postupy, léčby... vnímám tam ještě nějakou naději. V případě eutanázie už naděje není.

O životě by měl rozhodovat vždy pacient, v krajních případech nejbližší rodina, nikoli lékař. Toť můj názor. Proto vidím velký rozdíl mezi eutanázií (dobrovolný odchod) a nezahájením léčby.

Obrovský rozdíl.

Pacient by měl dostat na výběr, jestli chce podstoupit léčbu nebo ne. Má-li však nemoc v terminálním stádiu, léčba již často není účinná a je to jen zbytečné trápení pacienta. To musí posoudit lékař.

podstatny rozdil, i kdyz vetsina moderni lecby je pouze symptomaticka

Pokud je to po dohodě s pacientem, tak v tom vidím rozdíl.

pokud s tím souhlasí pacient, je to jeho věc, pacienti s pokročilou rakovinou se taky mohou rozhodnout se neléčit a nikdo jim na to nemůže nic říct

porad jde o to, zda je pacient schopen rozhodovani - pokud ano, veskere kroky vedouci k jeho smrti vnimam jako eutanazii

první si rozhodne pacient, to druhé je rozhodnutí lékaře (a ten se tak sám od sebe rozhodnout nesmí - (viz přísaha)

Předem vyslovené přání - ne

Rozdiel to samozrejme je. Eutanazia je aktivne ukoncenie niekoho zivota. Neposkytnutie casto nakladnej liecby pacientovi, ktory z nej nebude nijak benefitovat eutanaziou nie je, dokonca takato liecba moze znizovat kvalitu pacientovho zivota

Rozdiel v tom je. Lekár by podľa mňa mal poskytnúť liečbu, pretože niekedy napriek zlej prognóze pri liečbe prežívajú aj dlhšie. A pri zomieraní treba tiež udržať kvalitu života, aby bol odchod zo sveta s úctou, bez bolesti. Preto ta eutanázia môže niekedy pomôcť, lebo človek tiež zomrie s úctou, v kľude, v kruhu rodiny ak chce.

Rozdíl je očividný. S ohledem na existenci paliativní léčby považuji "umírání v bolestech" za nepřijatelné a neetické. I osoba, která nepodstoupi eutanazii by měla umírat co nejméně tryznivym způsobem.

Rozdíl je ohromný. Nikdo nemocný by neměl umírat pomalu v bolestech, pokud má prognózu. Moderní medicína je tolik napřed, že člověk nemusí zažívat bolest, pokud by byli podávané léky či ještě lépe, byla zahájena léčba včas nebo dokonce nemoci předcházela prevence z dostatečné informativnosti. Nelze srovnávat eutanázii s tímto případem, i přesto, že lidé trpí v bolestech a umírají pomalu častěji, než dostanou schvalené povolení pro eutanázii.

Rozdíl tam určitě je. Nicméně o léčbě by v tomto případě měl rozhodovat sám pacient. Navíc existuje paliativní péče, takže určitě nejsou jediné dvě řešení "jít domů umřít" nebo "nechat do sebe píchat léky a nedůstojně umírat ve sterilním prostředí nemocnice".

Rozdíl vnímám

Rozdíl vnímám a je to těžká volba. Tady bych byla pro klidný a důstojný odchod, bez prodlužování utrpení, což v některých případech léčba je.

Rozhodně - eutanázii chápu ve smyslu, kdy za život/smrt člověka zodpovídá někdo jiný z důvodu cizího rozhodnutí. Nezahájení nebo zahájení léčby je otázka odpovědnosti za život/smrt pacienta samotného.

Rozhodně je tam velký rozdíl. Eutanazie je sebevražda, odmítnutí léčby jen smíření s něčím, co si člověk dobrovolně nevybral.

Takto nelze chápat eutanazii

To nevím

Tuto otázku si dovolím rozporovat. Umírat v hospici nerovná se umírat v bolestech. Právě naopak! Hospic jakožto zařízení specializující se na péči o umírající a nevyléčitelně nemocné se v první řadě snaží pacientovi zajistit odchod bez bolesti, v klidu, důstojně. Takže ano tento rozdíl vnímám, protože nezahájení léčby (v případech jako je uvedený v otázce) nutně neznamená umírání v bolestech a nulovou péči ze strany lékaře. Naopak lékaři v těchto případech mohou a věřím, že to i dělají zahájit péči jinou - paliativní, případně doporučit na jaké další pracovníky se lze obrátit.

Uspání

V případě jasného konce v bolestech je právě eutanázie to, co by mělo dotyčné osobě i okolí (subjektivní pohled - nevím, jestli bych zvládla pohled na trpícího nejbližšího s jasným koncem) umožnit důstojný konec v "plném" vědomí. Mnozí pozůstalí si pamatují poslední chvíle s mrtvým, tak aby ty vzpomínky nebyly jen bolestné (výjevy trpícího člověka).

VE FINÁLE JE TO TOTÉŽ, LÉKAŘ MÁ DĚLAT MAXIMUM

vnímám rozdíl

Vnímám rozdíl, důvod pro legalizaci euthanasie.

Vnímám zásadní rozdíl. Eutanazie ušetří pacienta nevyhnutelného utrpení.

vnímám, pokud pacient chce toto prodloužení života podstoupit pak právo na život má, ale má mít i právo léčbu odmítnout a žádat eutanázii

Vnimam, ve vetsine pripadu.

Vnímám. Eutanazii si člověk může zvolit "hned" dokud ho nic nebolí. Nezahájení léčby znamená umírání v bolestech.

Vnímám. Nezahájení léčby lékařem je neplnění jeho povinností.

Volba eutanázie a nezahájení léčby by měla být na straně (poučeného, lucidního, orientovaného) pacienta - lékař možnost léčby nabízí, ale neměl by ji nutit. V případech kdy pacient není plně orientován by se měl volit postup který povede k nejmenšímu utrpení (dle nějakých guidelines)

Vše by mělo být na rozhodnutí dotyčného pacienta, zda si přeje prodlužovat utrpení, nebo zemřít důstojně.

Vždy by se měla zahájit minimálně paliativni léčba

xxx

Záleží na rozhodnutí pacienta

Že lékař ví, co dělá. Měl by se na to brát ohled. V podstatě je to pomalá euthanasie. Já bych to povolila. Ale pouze se souhlasem rodiny.

13. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a nezahájením léčby na žádost pacienta? Měl by lékař zahájit léčbu i proti vůli pacienta?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

?

Ano

Ano a ne, neměl by lékař dál léčit

ano, a ne, neměl by lékař zahájit léčbu s nesouhlasem

ANO, ANO i NE

Ano, do určité míry

Ano, ne

ano, ne

Ano, ne

Ano, neměl

áno, nie

Ano, podobně jako jsem psala výše. Nezahájení léčby vnímám jako čekání na smrt. Podle mě pokud si to pacient nepřeje, lékař by neměl zahajovat léčbu.

Ano, pokud pacient nemá lékařské vzdelani

Ano, rozdíl vnímám. Lékař by měl vždy brát v potaz přání pacienta.

Ano, vnímám Ne, nemel

Ano, vnímám - eutanázie ukončuje život hned, nezahájení alopatické léčby ještě poskytuje pacientovi šanci na jiný způsob řešení zdravotních problémů (přestože z lékařského hlediska neefektivních). Jestliže je pacient schopen učinit poučené rozhodnutí, měl by jej lékař respektovat a nabídnout variantu (paliativní léčba, léčba bolesti).

ano, vnímám, zásadní lékař nesmí zahájit léčbu proti vůli pacienta, pokud je pacient svéprávný

ano, zažil jsem mnohé.

Ano. Ne.

Ano. A jsem proti léčbě, pokud si jí pacient nepřeje. Samozřejmě jsem pro kvalitní paliativní péči.

Ano. Viz odpověď 12.

Ano. Vnímám. Ne, bez souhlasu pacienta nemá léčbu zahájit.

Asi je to podobné. Asi neměl.

Asi záleží na situaci, podle toho, zda je nemoc léčitelná.

jak kdy

jak v čem

Je to rozdíl a rozhodně by lékař zahajovat léčbu neměl.

Je to rozdíl nicméně ne takový jako v předchozí otázce, zde má člověk možnost volby.

lecba proti vuli pacienta by se nemela zahajit, pokud se pacient dokaze vyjadrit.

lékař by měl respektovat pacientovo přání, ale měl by si také udělat dost času na rozhovor s pacientem, kde si své postoje vzájemně vysvětlí, aby mohlo dojít k dohodě

Lékař by rozhodně proti vůli pacienta neměl dělat nic, ať jde o vážnou nemoc nebo obyčejné nachlazení. Nezahájení léčby neřeší ukončení pacientova utrpení, to řeší pouze eutanázie

Lékař nemá dělat nic proti vůli pacienta. Rozdíl mezi asistovanou sebevraždou a přirozenou smrtí asi nějaký je ;)

Lékař nesmí zahajovat léčbu proti vůli pacienta - informovaný souhlas. To považuji za správné.

Mám pocit, že lékař má povinnost zakročit i přes přání pacienta

Měl by jí zahájit v případě, že fyziologické procesy v těle pacienta zabraňují vytvoření dostatečně informovaného úsudku.

Myslím si, že pokud je pacient způsobilý, tak má mít právo se rozhodnout sám. Pokud jsou o jeho způsobilosti oprávněné pochybnosti, asi by se měla zahájit léčba i proti jeho vůli, byť je to zase těžké "vybalancovat"

Na to neumím odpovědět. Tohle by záleželo případ od případu.

Ne

Ne

NE

ne

ne

ne

NE

Ne

Ne

Ne

ne - případně po posudku psychologem

Ne neměl, pokud projeví pacient přání, že nechce

ne pokud pacient nechce být pokusným králíkem

Ne, lékař by neměl zahájit léčbu proti vůli pacienta, pokud je pacient ve stavu, kdy dokáže odmítnout. Jinak rozumím tomu, že se lékař musí řídit Hippokratovou přísahou (pokud je pacient ve stavu, kdy odmítnout nedokáže - ať už z jakéhokoli důvodu).

Ne, lékař by neměl zahájit léčbu proti vůli.

ne, měl by ctít právo pacienta

Ne, neměl

Ne, neměl by zahájit léčbu proti vůli pacienta.

Ne, pacient má právo se rozhodovat sám

Ne, pokud je pacient ve stavu, kdy může učinit toto rozhodnutí, mělo by se to respektovat.

Ne, přání pacienta se musí respektovat. Člověk má právo se nenechat léčit. K tomu ho doktor nemůže nutit.

Ne.

Ne. Pokud si to tak svéprávný pacient přeje, měla by se jeho přání respektovat

ne.ne

NEJSEM ROZHODNUTA...

Neměl

Neměl

Nemel

Neměl a věřím, že se to většinou ani neděje, pokud pacient není v přímém ohrožení života a vede s lékařem rozhovor o možnostech léčby, tuto léčbu může vždy odmítnout a lékař by měl toto přání respektovat. Upřímně si nedovedu představit jak by někomu byla proti jeho vůli podávána např. chemoterapie. Za předpokladu, že byl pacient seznámen se svojí diagnózou, prognózou a možnostmi léčby.

neměl by

Neměl by zahájit léčbu. Např moje babička (83 let) tuší, že není zdravá, ale nechce ani na vyšetření, aby ji nezjistili rakovinu a nemusela podstupovat chemo/ozařování apod. Radši by prostě umřela, řekla, že měla hezky zivot a hotovo

Neměl, Ale pokud se ovšem a samozřejmě nejedna např. o zranění, které by se zahojilo a člověk by vedl plnohodnotný život (případy neúspěšných sebevrahů). Věřím, že po uzdravení daný člověk hodně věcí přehodnotí a bude za život vděčný.

Nevim

nevnímám, ale lékař léčbu zahájit musí ze svého slibu

Obrovský rozdíl.

Pacient by měl mít právo svobodně se rozhodnout, zda podstoupit léčbu nebo eutanazii.

Pacient rozhoduje o svém životě.

Podle okolností. Ale je to rozdíl. Spíše by léčbu neměl zahajovat.

Pokial sa pacient povazuje za schopneho o sebe rozhodovat, tak ma samozrejme pravo liecbu odmietnut, o eutanaziu sa nejedna.

Pokud je pacient schopen se rozhodnout, tak by léčbu proti jeho vůli neměl lékař zahajovat.

pokud je to rozhodnutí pacienta je to oK

Pokud si to pacient nepřeje, lékař by měl respektovat jeho vůli

Pouze v krajiních případech

Proti vůli ne.

Proti vůli pacienta jednoznačně ne. Myslím, že něco takového se už schvalovalo, nebo bude v budoucnu (někde jsem o tom četla).

Proti vůli pacienta rozhodně ne.

Revers

Rozdíl ano, rozhoduje pacient

rozdíl nevidím žádný, pokud je pacient plně při vědomí a schopen vnímat a rozhodnout o sobě sám

Rozhodně by neměl zahajovat léčbu když si to pacient nepřeje... Nevnímám tam rozdíl

Rozhodně neměl

Svým způsobem jediná legální možnost eutanázie, byť ne moc příjemná. Pokud by to prokazatelně vedlo ke zlepšení zdraví a psychiky, tak léčit. V opačném případě plýtvání penězi a časem lékařů nedává smysl.

těžko říct

To je zcela zásadní rozdíl. Proti vůli pacienta při jasném vědomí by léčbu zahajovat neměl.

Určitě by lékař NIKDY neměl dělat nic proti vůli pacienta

V krajinách kde je eutanázia zakázaná si dovolím tvrdiť, že to môže byť podobné. Pre pacienta je to jediná možnosť (ak nerátame samovraždu, to sem nechcem zaťahovať). Ak pacient podpíše reverz o nechcení zahájení liečby, doktor by ju zahájiť naozaj nemal.

V podstatě jsem odpověděla již v předchozí otázce

v pripade ohrozeni zivota i proti vuli (napr. krevni transfuze)

V připadech ,kdy se jedná o akutní stavy ( nutnost operace) by měl zahájit léčbu i přes nesouhlas ,lékař se snaží zachovat životy ostatních

Viz výše. Ale nepochybuji že jsou případy kdy lékař léčí proti vůli pacienta a je to správně - minimálně proto že kdyby léčbu nezahájil nebylo by to lege artis.

vnímám a měl

Vnimam a rozhodne nemel, pacient ma pravo se rozhodnout a doktor musi rozhodnuti respektovat.

Vnímám oboje jako volbu pacienta, nicméně nezahájení léčby mi připadá nezodpovědnější než rozhodnout se pro eutanázii. Nezahájena léčba je často protest vůči medikamentum a autoritám, zatímco při eutanázii člověk, myslím, o této věci mnoho uvažuje. Myslím, že lékař by neměl zahajovat léčbu, pokud pacient nechce pomoc. I v případě předepsaných leků, dostavení se na kontroly by to mohl pacient mít na háku, když není sám přesvědčen, že je mu pomoci. Přijmout pomoc je věcí svobodné volby.

Vnímám rozdíl. Ne.

Vnímám tu rozdíl. Pacient má právo léčbu odmítnout.

Vnímám, a neměl. Pacient má mít právo rozhodnout o tom, zda chce, či nechce léčbu.

Vnímám, neměl.

vzdy jde o aktivni rozhodnuti pacienta pro smrt s asistenci ( i absence pece je forma asistence), rozhodnuti pacienta je treba respektovat, at je jakekoliv

xxx

Zahájit léčbu proti vůli určitě ne, jak chce léčit někoho proti jeho vůli a vůli rodiny? Každý má svoje důvody, proč se chce či nechce léčit, a nucená léčba je přece donucení a nerespektování svobody toho člověka

14. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a podaným opiátem, který jako vedlejší účinek má kromě tišení bolesti v určité koncentraci vedlejší účinek a schopnost přivodit smrt? Co Vás k tomuto napadá?

Nepovinná otázka, respondent mohl napsat odpověď vlastními slovy.

6e to může pro pacienta znamenat vysvobození.

A je podána tato koncentrace? Pokud ne, je to mezi eutanaziu a tisenim bolesti velký rozdil

Ano

ano

ano vnímá, u eutanázie jsme si 100% jistí, že ta smrt nastane

Ano vnímám rozdil

Ano vnímám rozdíl. V tom, že eutanázie je cíleně podána. Ale opiát (jak je psáno v zadání) primárně tiší bolest, ale dokáže také jako vedlejší účinek přivodit smrt.

ano, ale pokud je to na základě požadavku pacienta a lékař se s tím eticky srovná ...

Ano, jde o dvě různé věci. Je ale samozřejmé, že pacient, případně jeho blízké osoby, je nutné informovat o závažných rizicích spojených s aplikací opiátů.

ANO, protože opiát není aplikován s cílem usmrtit pacienta

Ano, v případě nesnesitelné bolesti má opiát přednost. Tlumit bolest je hlavní úkol paliativní péče. Nikdo by neměl umírat v bolesti, i za cenu, že lék smrt urychlí. Pokud je schopen a požádá o léky na bolest, mělo by mu být vyhověno. V tuto chvíli je to z mého pohledu léčba bolesti. Nikdy proti vůli nemocného!!!!

ano, zásadní

Ano. Definice eutanázie je asistovaná smrt, která je v některých zemích legální. Podání opiátu neodpovídá definici eutanazie.

Důležitý je výsledek takové akce, a souhlas pacienta

eutanázie je rozhodnutí o smrti. Opiáty jsou často jediná možnost zmírnit nesnesitelné utrpení- co mě k tomu napadá? že v tom stavu nechci být ani v něm vidět své blízké.

Eutanazie je rychlejší a "jistá" předávkování opiáty nemusí nutně znamenat smrt

Eutanázie nemá vedlejší účinky. Opiáty nejspíš ano.

fujtajksl. Jako utratit jezevčíka.

Já bych takové řešení pro svou osobu přímo vyžadoval

Je nutno dodržet koncentraci a pak je to lék na tišení bolesti. Vyšší koncentrace s výsledkem smrti znamená eutanázii. Tam je velký rozdíl.

Je to určitě jiný případ. Rozdíl je hlavně v zamýšleném účinku. V prvním případě jim je způsobení smrti, v druhém úleva od bolesti. Obojí považuji za vhodné v závislosti na situaci a přání pacienta.

je treba respektovat rozhodnuti pacienta i v tomto pripade, o vedlejsim ucinku tiseni bolesti je nutne jej informovat

Léky na bolest mají účinky, které mohou např. ovlivnit i chod srdce a postupně pacienta uspat navždy. Záleží na znalostech lékařů o dávkování léků. Ano, vidím v tom rozdíl.

milosrdná smrt

Množství opioidů obsažené v lécích jsou v nízkých dávkách přijatelné. Pokud lékař nezná bezpečné dávkování, neměl by se za lékaře vydávat. Takové jednání by někdo škodolibě mohl přímo označit za eutanázii, jak je v Česku zvykem při užití ironického až černého humoru. Já bych však takovou nedbalost čistě označila jako vraždu. Léky na tišení bolesti a možnost předávkování či vedlejší účinky (=smrt) je vysoce nepravděpodobné.

Moznost zneuziti, napriklad. Casto jsou tyto pripravky podavany lidem, aby je utlumily a bylo s nimi mene prace. Coz je smutna realita LDN, DD, psychiatrie, ale ijinych oddeleni.

Myslím, že je v pořádku takové opiáty používat, nikoli ale cíleně pro usmrcení pacienta bez jeho vědomí.

Napadá mě, že není od věci si po sobě přečíst, co jsem napsal. K meritu věci - chápu správně danou hypotetickou situaci jako "ruskou ruletu" sui generis? Pokud ano, jediný rozdíl by byl v pravděpodobnosti, že smrt nastane (v případě eutanázie cca 100%, v případě toho opiátu cca 50% - přičemž mě napadá, že při vaší formulaci otázky nevíme, v jaké koncentraci je opiát podáván)

Ne

Ne

ne

Ne

ne je to stejné

Ne, opiáty jsou u těchto lidí velmi prospěšné... To by pak v každém Hospicu dělali eutanazii... COŽ SE ROZHODNE NEDĚJE!

Ne, zde rozdíl nevnímám. Pokud by pacient o tento krok stál, pak by mu mělo být vyhověno.

Ne.

Ne. To je totéž. Ač lékaři v nejtěžších případech podají stejně trošku opiátů navíc... občasná praxe.

Někdo by mohl říct, že se jedná o vynutí se použití nelegální cesty usmrcení.

Nelze posoudit, není-li znám stav pacienta.

Neni rozdil

NEROZUMÍM ZCELA OTÁZCE, DÁVKA MUSÍ BÝT TAKOVÁ, ABY SMRT NEPŘIVODILA, MAXIMÁLNÍ MOŽNÁ ÚLEVA OD BOLESTI JE ALE V POŘÁDKU

Nerozumím. Vysoká dávka léků vedoucích ke smrti pacienta podaná s vědomím lékaře a na žádost dotyčného JE eutanázie. Smrtící dávka léků podaná s vědomím lékaře bez souhlasu pacienta je vražda.

Neumím posoudit

neumím posoudit

nevím

Nevnímám rozdíl

Nevnímám rozdíl

nevnimam rozdil

Nevnímám to jako eutanázii v daném slova smyslu, ale určitě to je jedna z cesta, jak umírajícímu konec ulehčit.

Nevnímám v tom rozdíl. Připadá mi to jako jeden ze způsobů eutanazie.

Nevnímám zde rozdíl

nic

nic, výborná možnost

nie

obě varianty šance na důstojnou smrt

Obrovský rozdiel. Veľa liekov v určitej koncentrácií dokážu navodiť smrť. To by sme nemohli pacientov liečiť žiadnymi liekmi. A práve opiáty dokážu pomôcť ľuďom pri odchode zo sveta na úrovni ako píšem v otázke č.12.

Opat zla otazka.. Pokial niekto pacientovi poda opioid v davke, ktora ho usmrti, nejedna sa ani o eutanaziu, ale zabitie z nedbanlivosti, prip. umyselne zabitie. Lieky sa nemozu podavat v nahodnych, lubovolnych davkach.

Opět rozhodnutí pacienta

Opět, pokud by bolesti byly pro pacienta neúnosné, tak bych schválila (na jeho přání) podání opiátů v takovém množství, že by to přivodilo smrt

Opiát může být pr pacientovi poslední chvíle příjemnější, ale záleží na jeho rozhodnutí

Osobně si myslím, že je důležité, aby umírající netrpěl žádnou bolestí, případně jen minimální, protože se obávám, že ne veškerá bolest lze zvládnout tak, aby byla úplně odstraněna. A myslím si, že pro umírajícího v důsledku nemoci není stěžejní to, jestli zemře čistě na primární onemocnění nebo jeho stav "uspíší" podaný lék, ale hlavně to, aby jeho život byl do konce důstojný, odchod poklidný a bezbolestný.

Pokud jde o vyssi koncentraci, nevnimam rozdil, jinak ano.

Pokud je dávka úmyslná na žádost pacienta, pak se jedná o eutanázii. Pokud úmyslná bez souhlasu pacienta, pak jde o vraždu. Pokud neúmyslná bez souhlasu, pak jde o lékařské pochybení (nedbalost) s následkem smrti.

Pokud je opiát podán v letální dávce, jedná se o eutanazii.

Pokud je to ověřené přání pacienta, tak je to ok

Pokud je toto podáno se záměrem a samozřejmě souhlasem nevidím rozdíl

pokud už má člověk takový zdravotní stav, který mu nedovoluje jinou možnost, je to jeho volba, max. ještě volba rodiny

Popsána situace mi přijde jako podmnozina k eutanazii

Rozdíl nevidím

Rozumím otázce č. 12 a 13, že záměrem autora bylo dát do stejného předpokladu eutanazii a rozhodnutí lékaře/pacienta, tedy že musí za život rozhodnout někdo jiný. Pokud však pacient je ve stavu, kdy se rozhodnout může (zahájení léčby na žádost pacienta nebo pacient je těžce nemocný s žalostným výhledem do budoucna), nelze to přirovnávat k eutanazii. Pro situace schopnosti se rozhodnout je vždy povinnost lékaře pomoci, v opačném případě se domnívám jde o trestný čin. Eutanazie je pro mne situace, kdy se pacient nemůže rozhodnout sám za sebe. Taková situace je podle mne bezprecedentní a nelze přirovnat k čemukoli jinému.

super věc pro lidi který to zvládnou sami

Tam rozdíl je. Lékař by na to měl upozornit. Hlavně asi blízké příbuzné, pokud pacient sám o sobě už nemůže rozhodovat.

Těžko říct takhle objektivně

To je rovněž zásadní rozdíl.

To záleží, zda to tak chce pacient.

Toto neznám. Ale když to vezmu ze svého pohledu, raději bych chtěla "uspat"

V "určité koncentraci" tam už rozdíl nevnímám.

vnímám nepatrný rozdíl

Vnímám rozdíl, ale může to být blízké. Podání opiátu v takové dávce že jedna způsobí smrt může být jednou z možností euthanasie. Ovšem i dávkováním které po jedné dávce smrt nezpůsobí lze přiblížit smrt s tou výhodou že to méně bolí. Setkal jsem se rozdílným přístupem nemocnice a hospicu k člověku v terminálním stadiu rakoviny. V nemocnici dělali dávkování aby pacient žil co nejdéle a nemohli být obviněni z euthanasie, v hospicu dali přednost tomu aby člověk méně trpěl bolestí i když vyšší dávkování rychleji vyčerpá zbývající síly organismu a smrt o několik dní možná přiblíží.

Vnímám rozdíl, jestliže je primárním cílem podání opiátu úleva od bolesti do požadovaného účinku, nikoli usmrcení pacienta. Napadá mě k tomu, že v tomto případě jde o akt milosrdenství (a to říkám jako člověk, jehož blízkému takto opiáty byly podávány - jsem vděčná, že odcházel bez nesnesitelného utrpení).

Záleží s jakým účelem se opiát podává. Jestli utišit bolest a náhodou navodí smrt, pak je to horší, protože na tuto situaci není nikdo připraven (rodina a ostatní). Pokud je to forma eutanázie, pak v pořádku.

Žádný rozdíl nevnímám

Že se jedná o nepsané porušování zákazu eutanázie, které se využívá z dobrého důvodu.

15. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a vraždou? Pokud ano, co to je a proč?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

- eutanázie - v ideálním případě vyřešení nákladných beznadějných případů (zdravotní, psychiatrické) či pomoc těm, kdo sami fyzicky nemají možnost jak svůj život ukončit - vražda - úmyslná smrt osoby, díky která má druhá osoba prospěch (umlčení, majetek)

.

Ani ne, eutanazie je prováděna z vlastní vůle pacienta

Ano

ano

ano

Ano

ANO

ANO

Ano - eutanazie je pro vážné nemocné, kteří k tomu dali souhlas

Ano - eutanázie probíhá na přání neléčitelně a terminálně nemocného, vražda je páchána bez souhlasu vražděného, proti jeho vůli a jako akt násilí.

Ano eutanázie je dobrá na základě rozhodnutí

Ano určitě. Při eutanázii se předpokládá souhlas pacienta. Při vraždění vrah nebere ohledy na to, jestli jeho oběť chce žít nebo ne a prostě ji zabije.

Ano vnimam. Eutanazia je kontrolovane pozbavenie zivota so suhlasom pacienta. Vrazda je opak

Ano vnímám. O eutanázii žádá pacient. O vraždu se nežádá :) a pokud by pacient požádal lékaře o to, aby mu podal mediakci, která způsobí smrt (např. pokud není eutanázie legální), pak po něm žádá, aby lékař vraždil.

Ano, ale je bohužel podle mě téměř nemožné zabránit tomu, ab, autanazie nebyla využívána ke zbavení se "nepohodlnych" lidi

Ano, eutanázie by měla být svobodná volba

ano, eutanazie by měla být určitě podepřena výslovným přáním pacienta, měl by mít možnost o tom přemýšlet, probrat to s blízkými a s odborníky

Ano, eutanázie by se dala do jisté míry přirovnat k asistované sebevraždě a měla by být prováděna pouze na základě zdravotního stavu a blížící se smrti nemocného

Ano, eutanázie je se souhlasem a měla by se provést jedině pokud by nemocný brzy zemřel tak jako tak.

Ano, eutanazie je svobodné rozhodnutí člověka, vražda je zločin

ano, eutanázie má pacientovi pomoct a je to jeho rozhodnutí, vražda je zločin

ANO, eutanázie není proti vůli oběti

Ano, eutanázii vnímám jako sice svým způsobem vraždu, ale na základě pomoci od utrpení někomu, kdo stejně nemá jiné východisko než (blízkou) smrt, kdo trpí a kdo takto pomoci chce. Vraždu jako takovou vnímám tu, která je proti vůli člověka, popř. sice po vůli člověka, který ale není způsobilý k tomu takto rozhodovat (např. fyzicky zdravý člověk, který má sice psychické problémy, ale řešitelné, který by ale ve "slabé chvilce" odkýval svou vraždu, zmanipulovaný člověk atd.)

Ano, eutanázii vnímám jako smrt na přání poskytnutou lékařem v případě těžké nemoci, kdy pacient trpí a nemá možnost spáchat důstojně sebevraždu po vlastní ose. Vražda je zbavení života druhé osoby proti její vůli.

Ano, je to rozdílné.

Ano, jelikož vražba je čin, kdy clověk chtěl žít a eutanázie je konec života, který postižený již nechce žít

Ano, jsou to dvě odlišné věci : euranazie je vědomě rozhodnutí pacienta o ukončení svého života. Vražda je záměrné ukončení života jiné osoby

ano, oběť vraždy obvykle zemřít nechce (ruším slovo obvykle)

Ano, pro eutanazii se člověk dobrovolně rozhodně. Pro svou vraždu ne

Ano, rozdíl je v dobrovolnosti a souhlasu pacienta.

Ano, určitě jde o velký rozdíl.

Ano, velmi ostre. Eutanazii vnimam jako vedomou sebevrazdu s asistenci, vysledek rozhodnuti daneho cloveka, at uz se asistentem stane kdokoliv. Vrazda je nasilny cin zbaveni zivota bez souhlasu zavrazdene osoby, jakymkoli zpusobem jakoukoliv osobou.

Ano, vnímám. Eutanázie má člověku pomoci, pokud už nechce žít.

Ano, vražda je nedobrovolná

Ano, vražda je usmrcení někým jiným bez souhlasu cloveka

ano, zásadní eutanázie must být na přání pacienta - tedy spíše na principu asistované sebevraždy

Ano.

Ano. Eutanazie je "vysvobození" nevyléčitelně nemocného člověka, s jeho vědomím, a z jeho rozhodnutí. Vražda je zločin, kdy jeden člověk sebere život jinému, který zemřít vůbec nechtěl.

Ano. Eutanazie je na přání pacienta.

ano. Eutanazie je vyzadana smrt.

Ano. Eutanázii si může člověk zažádat a čeká někdy i léta na schválení. U vraždy se nikdo neptá, zda chcete umřít a proč.

Ano. Eutanazii si pacient vybere, nechce žít, ale, není schopen sám učinit krok, po kterém by zemřel. Vražda je násilný čin spáchaný cizím člověkem na druhém bez ohledu na názor zavražděného.

Ano. Vražda je často násilné zbavení druhého života proti jeho vůli. Eutanazie představuje konsenzualni důstojnou a bezbolestnou alternativu k dlouhodobému umírání.

ANO. Vražda je násilný čin, kdy usmrcený nerozhoduje o ukončení svého života. Eutanázie je 'vysvobození' ze života, který dotyčnému nestojí za to žít. O eutanázii by si usmrcený měl rozhodovat sám, lékař, který u toho asistuje, v žádném případě není vrahem.

Ano. Zavražděný o smrt nežádá po úvaze. Přerušit léčení pacienta s mrtvým mozkem není nikdy vraždou.

Asi to bude něco jako rozdíl mezi sexem a znásilněním, ne? V určitých případech obojí může mít velmi tenkou hranici.

Dle konkrétních případů, nelze zobecnit.

Dobrovolnost odchodu

eut. b byla pro lidi nevyléčitelně nemocné, již umírající bez naděje na zlepšení vražda je zločin - v afektu nebo plánovaný...atd

Eutanazie - rozhodne o ní člověk sám Vražda - někdo někoho zabije (zbraň,..)

Eutanazie je dobrovolné ukončení života, vražda dobrovolná, z pohledu oběti nebývá....

eutanazie je druh vrazdy

eutanázie je jen taková hezky zaobalená vražda... Vždycky se to bude zneužívat, prostě to tak je...

Eutanazie je projev dobré vůle, vražda je ze zlé vůle

Eutanázie je s výslovným a prokzatelným souhlasem pacienta nebo v případě komatu a mrtvého mozku souhlasu všech jeho příbuzných a známých

Eutanazie je se souhlasem, vysvobození z trápení. Ekvivalent utracení zvířete

eutanázie je svobodné rozhodnutí o ukončení života a vražda je extrémní jednání určitého typu lidí

Eutanázie je to v případě, že si nemocný sám přeje ukončit svůj život. Vražda je zbavení druhého proti jeho vůli. U nemocného, který nedokáže dát svou vůli najevo (kóma), bych určila nějakou lhůtu, např. 10 let, po které bylo možno uvažovat o odpojení od přístrojů.

Eutanazie je ukonceni života dobrovolně,vražda je zbavení života.

Eutanázie je zabití, což není vražda. Zabití (dle mého) má polehčující okolnosti - v tomto případě dobrý úmysl zabit utrpení.

Eutanázie na žádost pacienta není vražda. Eutanázie, o které pacient nerozhodl, lze jako vraždu vnímat.

Eutanazie se týká nemocných, vražda kohokoli

eutanázie ze zdravotních důvodů, vražda více méně zdravého člověka připravit o život

eutanázii vidím jako šanci pro nemocné pacienty, vraždu chápu jako zločin - s pohnutým úmyslem usmrtit člověka

Fakticky jde v případě eutanazie o asistovanou sebevraždu

Hloupá otázka

Hranice je velice neurčitá, euthanasie je spíše druh vraždy, než aby mezi byla hranice.

Je to rozdíl. Eutanázie je na žádost pacienta, který už se třeba nechce trápit apod. Za velmi specifických podmínek je přípustná. Vražda je nepřípustná.

Jediný... Vražda vs sebevražda (eutanazie) ... Ale pořád je to vražda

Každopádně. Vražda je za mě usmrcení osoby bez jeho "souhlasu". Eutanázie je pro mě způsob, jak důstojně a za vědomí odejít, a to v krajních a jasně daných případech - dotyčná osoba trpí bolestmi, zbytek života je kvůli nemoci spojen s utrpením apod.

NE

ne

ne

ne

ne je to skoro to samé

Není to rozdíl

Není v tom v podstatě rozdíl

Nesmysl, eutanazie je pomoc, vražda je jiná kategorie

nie

Obrovský rozdíl. Vrah zbaví svou oběť života proti její vůli. Při eutanázii se postupuje na základě vůle pacienta.

Odsuzuji oboje. Nevidím v tom rozdíl. Jde o zabití člověka.

Pro eutanazii se pacient rozhodne sám a dobrovolně, vražda není dobrovolna

Rozhodně je zde velký rozdíl - vražda je čin, kdy cizí člověk je připraven o život svévolným rozhodnutím druhého. Eutanázie je řízeným ukončením života po svědomitém rozhodnutí vícero lidí.

Rozhodně, vražda je úmyslné zabití někoho, kdy mohl žít i několik dalších desítek let. Eutanázii chápu jako uspíšení nevyhnutelné smrti.

Samozřejmě. U vraždy vždy připravím o život člověka, který nechtěl zemřít/ neví o tom/ trpěl při úmrtí.

Samozřejmě. Vražda je zločin, vyžádaná eutanazie je milosrdenství.

Teoreticky ano

To je velký rozdíl. Eutanázie je usmrcení nemocného člověka, ale zavraždit můžeme i člověka zdravého.

TO JE VELMI INDIVIDUÁLNÍ

Uplne neco jineho

Určitě. Eutanazie pomůže trpícímu, vražda je usmrcení člověka, který chce a může žít plnohodnotný život

vnímám nepatrný rozdíl

Vnímám rozdíl, zavražděný si obvykle nepřeje zemřít, jsouc víceméně spokojen se svým životem a vlastní smrti (a faktu že ho někdo zabíjí, často brutálně) musí čelit náhle a v omezeném čase což nezní jako způsob smrti po které lidé touží. Euthanasii si přejeme sami, poté co dojdeme (většinou nenáhle po delších úvahách) k tomu že si přejeme mít co nejpříjemnější smrt.

Vnimam, a to zejmena v ne/dobrovolnosti.

vnímám. Odpovím otázkou. Když někoho zastřelím bouchačkou nebo když někoho sejmu inijekční stříkačkou, je v tom rozdíl ?

vrah se neptá jestli oběť chce zemřít. eutanázie je vědomé rozhodnutí smrti.

vražda - úmyslné násilné zabití druhé osoby, uetanázie - volba pacienta

Vražda je nedobrovolná pro oběť a často spáchána na člověku s kvalitním životem

Vražda je podľa mňa ak zabijem násilne niekoho kto zomrieť nechce. Euranázia je ak zomriem dobrovoľne, vedome, po podaní nejakej látky kedy smrť nastane určite.

Vražda je úkladné zabití člověka z důvodu prospěchu vraždící osoby.

Vražda probíhá bez souhlasu oběti, obvykle násilně a bolestivě.

Vražda-úmyslné usmrcení člověka,které má za cíl mu uškodit zatímco eutanazie pomoct

Vraždu beru jako násilné ukončení života, eutanázii jako ukončení nebo neprodlužování utrpení

vraždu si nikdo snad nevybere ne? eutanazie je dle mého naprosto v pořádku, když s ní člověk souhlasí

xxx

Zcela zásadní. Člověk podstupující eutanazii chce ukončit svůj život, jeho usmrcení je pomocí, oběť vraždy většinou zemřít nechce

16. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a účastí na sebevraždě (§ 144 TZ)? A jaký?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

§ 144 TZ Kdo jiného pohne k sebevraždě nebo jinému k sebevraždě pomáhá, bude potrestán, došlo-li alespoň k pokusu sebevraždy, odnětím svobody až na tři léta. Eutanázie není pohnutí k sebevraždě ze strany druhé osoby.

Ano

ano

Ano

ano

Ano

ano

Ano - eutanazie je pro vážně nemocné

áno,

Ano, ale jenom z pohledu práva

Ano, asistovana sebevrazda je u spolupracujiciho pacienta.

Ano, eutanazie je pod lékařským dohledem

Ano, je to rozdílné.

Ano, myslím, že "pomoc" při eutanazii nelze považovat za účast na sebevraždě.

Ano, pacient, ktory spacha samovrazdu/pokus o samovrazdu nemusi vyhovovat podmienkam pre eutanaziu..

Ano, viz předchozí otázka, účel eutanázie vnímám jako ta nejhorší ale pořád možná pomoc

Ano. Eutanázie je většinou fakt v těžkých případech u vážných onemocnění Sebevražda může být "pouze" ze zoufalosti nebo nějakého smutku/nespokojenosti a mnohdy to má reálná řešení

Ano. Eutanázie by měla být vedena odborníky - lékaři.

Ano. Eutanázie by se dala snad nazvat specifickým typem sebevraždy, ale každá sebevražda (ani asistovaná) není eutanázií. Eutanázie je rozhodně méně amorální (já bych klidně řekla, že je naopak morální), než účast na sebevraždě. Ovšem účast na sebevraždě je mnohem širší pojem než eutanázie.

Ano. Opět - jsou to dva pojmy, které mají odlišné definice.

Ano. Pacient žádající o euthanasii prodělal řadu rozhovorů s psychology, lékaři, rodinou. To jedinec u suicidua nemá, a lze mu často(ne vždy), pomoci.

Ano. Sebevražda je vždy vlastní volba, vlastní rozhodnutí o ukončení života. Byť je mnohdy vykonána unáhleně, nebo v situaci, kdy člověk nemyslel jasně (nebo psychický stav mu to nedovoloval).

Ano. Stejný důvod jako výše.

Asi ano, nejsem si jistá, jak je přesně definována účast na sebevraždě a zákoník se mi pro účel tohoto dotazníku nechce studovat. Pokud to znamená, že člověk např. někoho požádá, aby ho zastřelil, tak to není oficiální cestou jako v případě podání eutanázie lékařem a dotyčný by za to mohl jít do vězení, i když si to ten zabitý tak přál.

Asi myslíte eutanázii, kdy člověk sám žádá o ukončení života. Svým způsobem je to sebevražda. Ale např. starého nemocného člověka, který ukončí svůj život sebevraždou (neasistovanou) odsuzujeme. A člověka, který se chce zabít, necháme? To je přece nelogické. Jednou rozhodnutí o smrti odsoudíme a podruhé odsouhlasíme? Vždyť v obou případech jde o ukončení života. Sebevražda i eutanázie jsou obě špatné. V obou případech je dost velká příčina psychická zátěž, psychická nemoc, neklid, zoufalství ... ale to se dá přece v současné době už léky řešit. Jen je potřeba se lidem věnovat, ale je problém v počtu personálu, v ochotě atd.

Dle současné legislativy ne.

eutaanázie bez spolupráce pacienta

Eutanazie jako asistovaná sebevražda. Tam takový rozdíl není

eutanázie kdy pacient může sám svou silou život ukončit, účast na sebevraždě bych nazvala situaci kdy skutek pro ukončení života musí provést lékař

Eutanázie není asistovaná sebevražda, kterou obsahuje § 144 trestního zákoníku.

eutanázie není sebevražda, ale vysvobození

Eutanázie není účast na sebevraždě. Pokud vím, mohou ji mít schválenou, i to vyjímečně lidé s těžkým fyzickým postižením, závažným zdravotním stavem, retardací apod. Eutanázie je dlouhý proces vybavování milionů věcí, aby se člověk mohl vydat legitimně na druhou stranu. Suididální pokusy jsou naopak spontánní, impulzivní, mnohdy neplánované. Je to ten výkřik do tmy, jako poslední zoufalý pokus přivolat si pomoc. Není omluvitelný. Eutanázie ale je omluvitelná a je promyšlená. Ne den či měsíc. Roky. Vemte si, jak moc člověk musí trpět, aby léta na vozíčku čekal jen na to (na injekci) a myslel na to. Dokola. Zůstal přesvědčený o správnosti tohoto kroku... zatímco například narkoman vyskočí ze střechy osmi patrové budovy. Jistě. I on o tomto činu mohl rozjímat léta kvůli své závislosti, ale příčina takového činu je sobectví. Na vozíku si nevyberu, zda skončím, ale zda si koupím další láhev, zda zkusím kokain, nebo si strčím pod jazyk LSD, to ano. O tom rozhoduju já sama. Pokud se v takové době rozhodnu svůj život ukončit, je to sebevražda. Je to tragédie. A možná stačí ještě ze zbylým rozumem vyhledat pomoc, ještě je čas pro něj/ni, ale na vozíku.. kolik máte možností? (Kolik možností je žít celý ochrnutý, pokud mi nikdo nezbyl, pokud se nedokážu o sebe postarat..)

Jako laika mě napadá, že eutanázie bývá pod dohledem lékařů, účast na sebevraždě bude zřejmě neoficiální.

Je to hodně podobné, eutanazie je sebevražedné řešení pro nemohoucí

jen v tom, že účast na sebevraždě jiného není odborná, ale amatérská

Malý. De facto jde o to stejné. Ale euthanazie by měla mít lékařský důvod.

Morálně asi ano

ne

Ne

Ne

Ne

ne

NE

ne

ne

NE

NE

ne

Ne

ne

Ne, nevnímám, prakticky je to účast na sebevraždě. TZ by měl proto obsahovat pro případy eutanázie výjimku.

Ne, pokud by bylo dolozeno, ze si to ta osoba tak prala pri plnem vedomi.

Ne.

Ne.

Nebim

někdo už není ani schopen té účasti

Nelze zobecnit, případ od případu

Není to rozdíl

Není v tom žádný rozdíl

Neřekla bych, že by eutanázie měla být trestná, nejednalo by se o nabádání k sebevraždě a jednalo by se za určených podmínek

Netuším

Nevím

Nevím

Nevím, nejsem právník.

Nevím.

Nevím. Účast na sebevraždě by měla být dobře promyšlena, stejně jako eutanázie.

nevnímám rozdíl

Nevnímám.

Neznalé právní předpis a definice, proto nejsem schopný jednoznačně odpovědět. Nicméně rozdíl příliš nevnímam.

Neznám definice

Neznám přesnou definici, takže nevím

Neznám ten zákoník

Neznám zmíněný paragraf, podle pocitu to zní dost blízce.

Obojí pomůže nevyléčitelně nemocnému trpícímu člověku. Eutanazie je v rukou lékaře, účast je v rukou člověka

Pokud je to člověk fatálně nemocný nevidím v tom rozdíl

Pokud o eutanázii rozhodně člověk, kterého se týká, pak rozdíl nevidím.

Pokud osoba není schopna pohybu, avšak vnímání má v pořádku a chce spáchat sebevraždu tak je to jen v označení.

Právně rozdíl není. Lidsky je to prostě zbytečný paragraf.

přijde mi to podobné

Rozdíl mezi poskytnutím eutanázie a provedením vraždy? A jaký bych měla vnímat rozdíl mezi vraždou a provedením respiračních technik které většinou vedou k úlevě a někdy způsobí spontánní pneumotorax a smrt? Indikovanou vertikalizaci pacienta v důsledku které dojde k dekompenzaci a úmrtí? Pokud v důsledku mojí lege artis poskytnuté péče dojde k úmrtí pacienta, vražda to není. Pokud bych pacienta úmyslně shodila ze schodů, je to pokus o ublížení na zdraví/vraždu... Upřímně, byly situace kdy bychom já i moji pacienti byli opravdu rádi za legální možnost eutanázie...

Řekl bych, že rozdíl pochází z podstaty obou věcí.

Samozřejmě

sepuku nechme japoncům.

spíše ne

stejné

Tady je už dle mého rozdíl minimální. A rozhodně ne tak radikální jako v případě srovnání eutanázie a vraždy.

tady vidím jako větší problém etiku než právo, nikdo normální nechce být účasten sebevraždy, takže by bylo nejlepší, kdyby eutanazii provedl pacient sám

To by se, dle mého názoru, dalo označit v podstatě stejně.

Tohle je pro mě příliš osobní otázka, takže se radši zdržím odpovědi

trochu beru účast na sebevraždě jako podskupinu eutanázie

trochu to asi působí jako asistovaná sebevražda, ale kdyby eutanázii prováděl tomu určený lékař a měl by to povolené státem, tak nevidím problém, je to na daném lékaři, jestli je něčeho takového schopen a ochoten eutanázii vykonat

Ucast na sebevrazde podle paragrafu 144 TZ nelze prozatim legislativne prokazat jako vyzadanou asistenci. Tu nas TZ prozatim nezna.

účast na sebevraždě - člověk má povinnost pomoci, eutanázie je s vědomím pacienta a okolí

Účast na sebevraždě se dopouští ten ,kdo jinému napomáhá ke smrti, což je podobné jako eutanazie

Účast-provedení úkonu,který by nemocný nezvládl ale vyžaduje ho.

Uplne neco jineho

V krajinách kde eutanázia povolená nie je by sme mohli diskutovať, že veď to je sebevražda čo má v názve slovo vražda. Ale sebevraždu zvyčajne spácha človek v afekte, emócií, depresií, nevie nikdy či to ako sa zabije naozaj vyjde. Čo sa týka účasti na sebevražde tak to je to isté ale pomáha pri tom niekto iný, keď samovrah napriklad nemôže hýbať rukami aby si podal lieky, s ktorými sa chce zabiť. U eutanázie je to smrť v pokoji, po dlhodobom rozhodovaní a spôsobom, ktorí zaručene človeka usmrtí. Ale viem, že niekde kde eutanázia povolená nie je sa môžeme stretnúť s výrazom asistovaná sebevražda.

V pozadí otázky leží pointa, zda eutanázie je sebevraždou nebo ne. Podle mého názoru není, neboť účast na sebevraždě jiného člověka bez jeho rozhodnutí je vlastně vraždou, v případě jeho rozhodnutí pak není nutné být její účastí. Pokud však hovoříme o svobodném a uvědomělém rozhodnutí, kde je vyloučena duševní nezralost, pak je na místě eutanázii dostatečně specifikovat, aby bylo možné ji od sebevraždy právně rozpoznat, případně pozměnit právní chápání termínu "sebevražda".

v zásadě ne výrazný

Ve výsledku žádný rozdíl není, ale vzhledem k tomu, že je u nás sebevražda trestný čin předpokládám, že i dopomoc někomu k sebevraždě by byla hodnocena jako nezákonná.

Vlastně je to tak

Vnímám - eutanázii vede zdravotnický personál, účastnit se na sebevraždě může kdokoli, u eutanázie by mělo být součástí posouzení pacientova stavu, jeho psychického rozpoložení, mělo by mu být nabídnuto jiné adekvátní řešení (věřím tomu, že spousta lidí netouží zemřít, jen se bojí být odkázáno na péči druhých s tím, že jej nechají trpět a prožívat nedůstojné situace), u sebevraždy zřejmě toto nenastává. Ale domnívám se, že tam, kde není uzákoněná eutanázie, může být velký tlak na účast na sebevraždě, pokud pacient nesnesitelně trpí, žádá úlevu a sám si ji není schopen už poskytnout...a tam jsou zřejmě obě oblasti velmi blízko.

Vnímám eutanazii jako vysvobození z bolesti a ti, co s nip pomáhají, jsou pomocníci, ne spolupachatele

Vnímám, ale hranice je velmi tenká. Účasti na sebevraždě bych vnímala také jako situace, kdy se nejedná o případy spojené se zdravotním stavem.

xxx

Záleží na okolnostech.

ZDE MOC ROZDÍL NEVIDÍM...

17. Je správné povolit eutanázii pacientovi, který má těžké deprese (sebevražedné sklony, každý den je pro něj utrpení a nesnesitelný, že by smrt byla jediným myslitelným vysvobozením)? A proč by to mělo být správné? Vnímáte nějaký rozdíl mezi nějakými druhy „utrpení“? Napište cokoliv, co Vás napadá k tomuto tématu.

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

Ano

Ano

ano

ANO

Ano

ano

ano

ANO

ano

Ano je to správně, ale těžko to vysvětlovat člověku, co deprese nemá. Beztak, když má člověk silné deprese, je takřka nepoužitelný.

ano, byla by to pro něho úleva a nemusel by se trápit, když by nebylo jiného východiska

Ano, cetla jsem hodne kazuistik a tito lide nedovedou skrz svou dusevni bolest hodnotne zit. Zajimave jsou vsak moznosti lecby psychedeliky (napr se jimi zabyva NUDZ), ovsem to by muselo zdravotnictvi byt lepe saturovane jak doktory a terapeuty, tak legislativou.

Ano, pokud jsou vyčerpány další možnosti léčby a medicína mu nemůže jinak pomoci, měl by i lékař uznat, že na tuto nemoc nestačí a eutanázii povolit.

Ano, pokud někdo žít nechce

ano, psychické utrpení je rovno fyzickému utrpení

Ano, sám jsem takový pacient.

Ano, za velmi přísných podmínek, které by musely být na 100% splněny. Nevidím rozdíl ve fyzickém a psychickém utrpení. Obojí může být pro někoho tak život limitující, že nevidí jiné východisko a v případě, že by veškerá dostupná léčba zklamala a pacient by vyjádřil přání zemřít mělo by mu to být umožněno. (podmínky za kterých by to bylo umožněno by určitě musely obsahovat více kritérií a bylo by nutné tyto podmínky doopravdy důsledně konrolovat, více odborníky, ev. na několika různých pracovištích apod.)

Ano,každý by měl mít právo o svém životě rozhodovat.

Ano. Duševní onemocnění je taky onemocnění a může být stejně závažné, stejně neslučitelné s důstojným a spokojeným životem jako tělesné onemocnění. Aby bylo ale použití eutanázie u pacienta s těžkou depresí namístě, je potřeba se přesvědčit o tom, že jde o dlouhodobý, neměnitelný a léky nezměnitelný stav.

Ano. Eutanazii bych povolila každému, kdo trpí nemocí, která nemá vyhlídky na zlepšení stavu.

Ano. Psychické utrpení je stejně bolestné a omezeně ovlivnitelné bez ovlivnění vědomí a vůle. Utrpení jsou v principu dvě: ovlivnitelné x neovlivnitelné. Jiné druhy jsou umělé.

Byla bych opatrná, ale chápu to. Spíš bych zkoušela nové léky.

Dal bych mu koňská antidepreseiva, ale ne eutanazii.

Deprese není nemoc neslučitelná se životem. Se správnou medikací a terapií lze negativní projevy deprese mírnit či zvrátit. Pokud pacient s depresemi na sebevraždě trvá, měl by to udělat bez pomoci druhých. Eutanazie by takovému pacientovi mohla být poskytnuta pouze po komisním schválení rady lékařů a to jen v případě pacienta, který je kupříkladu nadosmrti nepohyblivý na většinu těla.

Depresi bych jako případ pro eutanázii neviděla. Psychické zdraví je často ovlivnitelné a nestálé. Pohlížela bych základně na fyzický stav žadatele.

Duševní nemoc je velmi ošemetná věc. Pacient nemůže požádat sám. Utrpení duševní může být horší než tělesné. Zde bych se přiklonil k nějaké možnosti alternativního řešení

Eutanazie se nepovoluje cloveku, ktery hodla zemrit, ten toto povoleni opravdu nepotrebuje ... Eutanazii vnimam jako moznost stat se asistentem sebevrazdy, az uz je duvod jakykoliv.

Eutanázii nevnímám vhodnou ani pro jiné zdravotní problémy, proto mi ani tato možnost nepřipadá možná.

Jak těžké deprese, o kterých pacient mluví, prokážete?

Je, opět v konkrétních případech - po přezkoumání, po vyčerpání všech možnostech léčby deprese. Duševní nemoc je někdy horší než fyzická. Tím spíš, když si ji uvědomujete.

Jenom jestli to skutečně bude vysvobození. V podstatě nevíme, co a jestli vůbec něco nás po smrti čeká; ať už to může být peklo, reinkarnace v něco ještě horšího. A to nemluvím o tom, jaký vliv má odchod člověka na jeho blízké.

Jsem proti legální eutanázii, protože může být zneužita, zvlášť v tomto státě. Člověk, když chce, se může sám zabít.

Jsou různé druhy utrpení a všechny jsou subjektivní. Utrpení se stejně jako bolest, radost a podobně měří velmi obtížně. Legální eutanázie by měl být medicínský proces - pokud by procesem prošel a byl by k eutanázii indikován, proč ne? Deprese je častá příčina sebevraždy...

Každý by měl mít právo rozhodovat o svém životě, pokud někomu eutanazii 'nepovolim' a při tom má možnost se hybat, co mu brání vzít si život nějakým méně vhodným způsobem.

Kdo není schopný zabít se sám, tak má ještě žít, je to až překvapivě prosté. Utrpení fyzické / psychické - ač různé etiologie, devastační potenciál je prakticky stejný.

lepší civilizovaná eutanázie než skok pod vlak (zdržuje to cestující a kdo to pá uklízet)

Má bolest je má, tvá bolest je tvá. Kdo jsi, abys rozhodoval za druhé?

Možná povolit. Pokud má za sbeou pokusy o sebevraždu, kde byl na sklonku života a bez pomoci lékařů by nepřežil. Dost pravědoobně to udělá znovu a dá si zálěžet, aby nebyla šance ho zachránit.

Myslim si, ze ano, pokud by to trvalo dlouho. Dlouho je mozna rok beze zmeny rozhodnuti / zavahani trpitele. Psychicke utrpeni ale nevede samo o sobe k smrti, proto tady vaham.

Myslím si, že by měla být povolena možnost eutanázie v ČR.

Myslím, že na to by sa mal pozrieť psychiater. Možno pacient trpí depresiou rovnako ako ten čo inak závažne chorý nie je a dalo by sa to vyliečiť tá depresia, alebo aspoň udržiavať. Až potom by sa mal pacient rozhodnúť. Keď je plne pri zmysloch. Pri depresií má rozhodovanie silne zmenené.

ne

ne

NE

Ne

Ne ,nikdo nemá práva rozhodovat o životě ostatních,život je hoden ochrany a stav pacienta se může zlepšit

ne nikoho by se nemělo podporovat ke smrti, zkusil bych mu první pomoct

Ne, deprese se dají léčit nebo alespoň mírnit. Člověk by měl mít možnost podstoupit eutanázii v případě, že nemá šanci na uzdravení

ne, jelikoz jsem sam toto zazil, clovek v depresi potrebuje tezky fyzicky zahul, aby ho deprese presla, funguje spolehlive

Ne, jestliže existuje naděje na úlevu a uzdravení, což pacient v depresi není schopen ani vidět, ani posoudit. V rovině farmakologického i jiného řešení psychických obtíží jsou poměrně velké možnosti, jde o to hledat správnou kombinaci léčby. Psychické utrpení může být značné, ale nemyslím si, že psychiatrický pacient je schopen činit rozhodnutí o eutanázii, protože sebevražedné tendence mohou být symptomem jeho onemocnění, které je řešitelné.

Ne, nejsem psychiatr a k tématu se nemohu objektivně vyjádřit.

Ne, odborník by měl posoudit, jestli je pacient schopný činit závažná rozhodnutí

ne, pacient trpí poruchou, tudíž bez nějakých neurotypických onemocnění by třeba takové myšlenky neměl

NE, protože jeho touha umřít je dána nemocí, kterou je možné vyléčit Nebo aspoň dostatečně zmírnit.

Ne, takový člověk může svobodně spáchat sebevraždu. Eutanázii bych povolila pro případy, kdy pacient je např. upoután na lůžko a nemá možnost se nijak sám zabít. Člověk by měl mít právo se rozhodnout, jakým způsobem zemře.

Ne.

Ne. Deprese není něco, s čím by se nedalo nic dělat. Takový člověk by měl mít v první řadě umožněn rychlý přístup k psychiatrické pomoci.

nedokáži posoudit, každopádně lze depresi léčit lépe než rakovinu nebo postižení, pro takto těžce nemocné by tu ta možnost měla být... deprese ať se vyléčí, jestli jim kromě toho nic není

Nedokážu hodnotit, ale pokud bych v něčem takovém žila, asi bych sama nechtěla žít a byla bych rada, kdybych to mohla skončit. Myslím, že takto těžké stavy lidi nakonec ukončuji sebevraždou

Nedokážu posoudit, ale v tomto případě bych se přikláněla k možnosti nepovolit. Myslím si, že duševní zdraví se dá léčit oproti posledním fázím smrtelných nemocí.

Nemela

Nemyslím si. Psychické utrpení je náročné, ale nedá se měřit a tím pádem lékař nemůže posoudit jak velká úroveň to je a zda je vhodné přistoupit k eutanázii nebo je ještě možná léčba.

Není správné povolit eutanázii, nevnímám rozdíl mezi druhy "utrpení".

Není to správné, když je život, je i naděje. Když život není, není nic...

Neviem, nie preto, ze by som nad tym nechcel premyslat, naopak, premyslal som o tom mnohokrat a nemam na to sformovany nazor.

Nevím, deprese velmi ovlivňuje nazirani člověka, chtěl by odejít i pokud zrovna není v depresi i z preventivního důvodu? (Že teď je dobře, ale nesnesitelná deprese zase prijde)

nie

Nikomu by neměla být povolena eutanazie. Jakmile se to povolí, zabijou se i lidi, který by za pár let na sebevraždu ani nepomýšleli - dospívající,.... .

Opět záleží, zda je pacientovi možné pomoci nějak jinak (léky, terapie,...). Pokud ne, pak to vnímám jako správné, necítím právo nutit někoho žít. Obecně psychické utrpení vnímám jako těžší než fyzické.

Pokud by nepomohla ŽÁDNÁ léčba, tak ano.

Pokud by takto trpěl např. několik let, pokusil se o sebevraždu, léčba nezabírala a vyhlídky do budoucnosti by byly stejné, pak ano.

Pokud je člověk opravdu dobře zmedikovan a přesto má tyto pocity tak bych mu ji povolila... Mezi utrpeními úplně nevnímám rozdíl max v jeho době působnosti... Např při havárii někdo zemře a tak třeba zbytek rodiny trpí ale je to relativně krátkodobý a trpí jeho duše...

Pokud má člověk takovéto problémy, nejdříve bych zahájila psychiatrickou léčbu, bez ní bych v takovém případě eutanazii nepovolila. Vnímám to, že eutanazie ze zdravotních důvodu má smysl.

Pokud pacient nevidí jiné východisko, proč to nepovolit? Něco takového se stalo před časem v zahraničí. Ale v tomto případě by se asi měl brát v úvahu také věk - starší a zkušený člověk to bude vidět jinak, než někdo mladý. Mladému by se to mělo zkusit důkladně rozmluvit; s tím, že za pár let může situaci vidět jinak. Já osobně jsem mezi dvacítkou a třicítkou příliš nadějí na hezký život neviděla. Dnes je mi 55 a užívám si každý den. Mám radost třeba jen z toho, že svítí slunce. Že mám co jíst a kde bydlet, i nějaké peníze...

Pokud tento pacient vnímá smrt jako jediné východisko, asi si stejně najde způsob, třeba skočí z mostu. Eutanázie u psychicky nemocných jedinců je velký problém, asi bych ji povolila pouze u fyzicky nemocných pacientů.

Pokud zlomil hůl nad životem v tomto světě, a není možné zlepšení žádnými vědeckými ani alternativními metodami, tak bych v tom danému člověku nebránil. Jen by se snažil o sebevraždu a byl by nebezpečný pro okolí.

Pouze pokud existuje široký lékařský konsensus že dotyčný chápe svou situaci v plném rozsahu

pro každého člověka je utrpení něco jiného

Proč by neměl mít tu možnost? Má právo na život, má ale právo i na smrt.

Psychiatrické onemocnění je závažné, pokud převažuje utrpení pro pacienta a jeho okolí, pak ano, klidnou smrt, rozhodnutí ukončit život máme mít. Toto rozhodnutí může být bolestné pro okolí, ale mnohdy ne větší, než utrpení ze stavu pacienta vnímat jeho nechtěný boj.

psychické nemoci mívají léky,ale kdo je nezná asi to nepochopí správně

S psychickými nemocemi to bude vždy složitější. Měly by se hledat prostředky jak člověku pomoci - vyzkoušet různé možnosti. Pak nevím.

Samozřejmě že ano, utrpení je vždy "jen v hlavě". Tendence povolit umřít jen tomu u koho nás to neznepokuje (protože "už to má za pár") a nechat druhého trpět celý život protože na pohled mu "nic není" abychom cítili jakési vlastní morální upokojení nad tím jak jsme moudří a dobří mě přijde naopak naprosto amorální.

Samozřejmě. Psychické utrpení je mnohdy horší než to fyzické. Pokud nezabírají farmaka ani psychoterapie (která je v ČR stále velmi nedostupná), není důvod neumožnit nemocnému ukončit jeho utrpení. Můj známý trpěl dlouhá léta farmakorezistentními depresemi, následně onemocněl rakovinou slinivky. Když umíral, řekl, že rakovina je oproti depresím procházka růžovým sadem … Psychiatričtí pacienti umírají osamocení, často bolestivou smrtí, nemohou se rozloučit … Mnohdy jsou proti své vůli zachraňováni

spíše ano

Správně by to tak mělo být, pokud je člověk svéprávný. Osobní rovina mi sice říká jinak, ale zůstaňme pragmatičtí. Druhy utrpení v tomhle nehrají žádnou roli

Správné, podle doporučení lékaře.

Tak pro začátek třeba tak, že se zruší zmíněný § 144.

takového pacienta by bylo lepší uzdravit než podpořit v rozhodnutí zemřít.

Těžká otázka. Dle mého názoru hodně záleží na konkrétní situaci, hodně individuální. Jako jediné východisko bych to ale určitě neviděla. Měla by být odborníkem zvolena třeba medikace či nějaká klinická studie. Psychické stavy jsou v tomto ožehavém tématu to nejpalčivější místo, dle mého názoru. Upřímně ale přiznávám, že nemám v okolí takto psychické nemocného člověka, tudíž neumím stavy posoudit objektivně a ani subjektivně.

To asi ne

to je těžké, deprese mu může zastřít logické vnímání a vzít mu vůli k životu, člověk v depresi, co jsem viděla já, nemá moc čisté uvažování, asi bych nejdříve navrhla léčbu a pokud by nezabrala, eutánázii povolila

To nedokážu posoudit. Myslím, že se jedná o odbornou otázku pro psychiatra/psychologa. Pokud by měl takový člověk šanci na zlepšení kvality života, tak by se mu mělo primárně pomoct tímto způsobem.

Tohle je za mě těžká otázka, viz 15, myslím si, že různé deprese lze v dnešní době celkem "řešit", ale nejsem odborník, jde o laický názor. Pokud by se odborníci shodli na tom, že tomuhle člověku nelze pomoci a sám by to bral jako nesnesitelné utrpení, pak by to asi správné bylo.

Toto je hodně složité, proto bych se přiklonila ke konziliu více lékařů z různých oborů a částí republiky.

U deprese ne. Ta je léčitelná, snad. Musí být dobrý psychiatr. Ač pacienta nutí vzít si život. Problém je, že je to ta deprese a ne pacient. Člověk mluví pod tíhou duševní nemoci. Ne z racionality.

Ubližovala jsem si, mám za sebou pobyty na psychiatrii. Eutanázii bych ani v tomto případě nepovolovala. Myslím, že i v hodně těžkých stavech (fyzických i psychických) se dá pomoci. Myslím, že psychické utrpení může být i horší než fyzické. Nechci ale fyzické utrpení nějak zlehčovat. Někdy může léčba vést k postupnému odchodu ze života (viz výše, např. léky na tišení bolesti), ale pro "plánované" zabití nejsem.

UMÍM SI PŘEDSTAVIT, PROTO NEVÍM. VELMI INDIVIDUÁLNÍ, SITUACE SE MŮŽE ZMĚNIT (VÍM ZE ZKUŠENOSTI)

V mém pochopení je eutanázie svobodné, uvědomělé a duševně zralé rozhodnutí ukončit svůj život. Nejsem si jist, zda se v této pozici nachází člověk, který má natolik těžké deprese, be by smrt byla jediným vysvobozením. Nedovedu si takový stav představit, kdy by na základě těžké deprese člověk mohl svobodně a uvědoměle učinit takové rozhodnutí. Pokud se však takové případy objevují, v otázce č. 7 jsem se věnoval entitám, které by měly být zahrnuty do rozhodnutí; v situaci, jakou pokládá otázka, by touto další entitou mohl být psychiatr nebo lékař se specializací na depresivní jednání. Rozhodnutí vykonat eutanázii by mělo být podmíněno vyjádřením pacienta v jeho stavu, který by se nejvíce podobal nejlepšímu zdravotnímu rozpoložení, ve kterém může činit závažná a svobodná rozhodnutí.

V prvé řadě by se mu mělo dostat odborné pomoci. Kdyby v dlouhodobém horizontu nic nepomohlo, pak by mohla nastoupit krajní varianta eutanázie.

V případě depresí nevím, ale dají se překonat a vyléčit, takže by se na ně eutanázie vztahovat neměla.

V tomhle případě bych se k eutanázii nepřikláněla. Tady si myslím, že se dá ještě něco dělat. Jako utrpení beru to, co zažívají pacienti v terminálním stadiu některých nádorových onemocnění atd.

V tomto případě asi nepovolila, protože deprese mají nějakou příčinu, kterou je potřeba řešit.

V tomto případě určitě ok

Vnímám rozdíl mezi "druhy" utrpení a nemyslím si, že by člověk v těžké depresi měl mít právo na eutanázii. Smrt není vysvobození a v tomto případě by eutanázie byla sebevražda. Jenže to tak nemusí být, protože s depresí se žít dá - lze ji léčit a je dokonce léčitelná.

Vůbec nevím

xxxx

18. Patří k životu utrpení?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

Abo

áno

Ano

ANO

Ano

ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

ano

ANO

Ano

ano

Ano

ano

Ano

Ano a to zejména ve stáří,či v těžkých nemocech

Ano ale do jisté míry

ano bohužel se světlými momenty

Ano, akorát prepich ve kterém žijeme budí pocit že je to něco, co být v životě nemá.

Ano, ale jen do jisté míry

ano, ale nemělo by to být utrpení bez naděje

Ano, ale nesmí dlouhodobě převažovat.

Ano, ale pokud se mu dá odlehčit, mělo by se to udelat

Ano, ale pokud se stejně blíží smrt, tak by měla být možnost mu uniknout.

Ano, do určité míry ano, ale nemělo by být nesnesitelné a zbavující lidskou bytost důstojnosti. Jestliže je to možné, cílem lékařské péče všeho druhu by mělo být minimalizování bolesti a podpora kvality života pacienta.

Ano, otázka je jeho míra

Ano, posiluje nás.

Ano, stejně jako smrt.

Ano, už i porod je spojen s utrpením. Jsme smrtelní a moje babička říkala: "Smrt si příčinu najde". Není potřeba "smrti" pomáhat, ona přijde v ten čas, ve který přijít má. I těžce postižené dítě/dospělý jsou součástí společnosti. Příbuzní nedávno přišli o dospělou těžce postiženou dceru, ležák, pleny, nebyla ani schopná polykat. Nevšimla jsem si, že by někdy byli v myšlenkách, že by ji zabili. Třeba i jen tím, že by jí nedali stravu. Kdysi takové dítě bylo pro rodinu bez přínosu (nemohlo pracovat a pomáhat), ale myslím, že to už se dost posunulo.

Ano, v omezené míře. Pokud je něčí život už pouze utrpení, je pochopitelné, že pro něj takový život nic neznamená a nechce dál žít.

Ano, z principu

Ano,ale přiměřené.

Ano.

Ano.

Ano. Ale to neznamená že je potřeba ho uměle prodlužovat.

Ano. Bolest je nevyhnutelná pro náš rozvoj. Utrpení je však dobrovolné. Za co, kolik, proč a jak jsme ochotni snášet bolest je naše věc, podle priorit, hodnot a cílů, které máme/ si dáváme. Sama rozhoduju JAK MOC chci trpět. Dnes je možné opravdu skoro vše vyléčit. Vzdávat se života mi nepřijde správné...

Ano. Jeho řešení je věci trpícího.

Ano. Na to mám na zdi nalepený hezký citát: "Utrpení je třeba prožít, nikoli obejít." Ale všeho s mírou, ne?

Asi ano

Asi ano, do jisté míry. Život není co chceš, ale co zvládneš. A pokud to nezvládáš (trpíš příliš), měl bys mít možnost (v konkrétních případech) ze světa odejít.

Asi ano, jak ukazují například experimenty J. Calhouna a dalších.

Asi podle zásluh člověka

bohužel ano

bohužel ano

Bohužel ANO

bohužel ano

Bohužel ano, ale nemělo by.

Bohužel ano.

Bohužel ao

Bohužel někdy ano.

bohužel patří

Bohužel se tomu asi vyhnout nedá.

Bylo by super kdyby nepatřilo

Částečně ano

Částečně do určité míry ano

Do jisté míry asi ano.

Do jisté míry je přímo nevyhnutelné, například v současné době trpí 90% obyvatelstva totální neschopností vládnoucí tlupy.

Do jisté míry.

do určité míry ano

Do určité míry ano.

Do určité míry ano. Každý člověk má ale hranici snesitelnosti jinde a měl by se proto vždycky rozhodnout sám

hranice toho, co je utrpení, je pro každého jiná, tudíž i snášenlivost k utrpení se liší

Jak které, zdravý nikdy plně nepochopí

Jen do jiste miry a hlavne do miry rozhodnuti trpiciho, co povazuje za akceptovatelne a co uz ne.

Jistá míra utrpení k životu určitě patří.

Jistě, utrpení je cena kterou platíme za radost ze života. Bez utrpení by radost a potěšení ze života zmizely, přestali bychom je cítit. Dvě strany jedné mince.

Jsem věřící člověk, který svou víru čerpá na základě biblického záznamu, ve kterém se na prvních stránkách píše o tom, že utrpení nemělo být součástí lidského života. Protože se však člověk rozhodl odpoutat od zdroje života, patří k jeho údělu utrpení stejně jako smrt.

K NĚČÍMU ŽIVOTU ANO, K NĚČÍMU NE...

každá jiskřička naděje je v životě ulévána hrnkem pláče - citát mojí prababči.

Které má smysl, asi ano. Co tě nezabije, to tě posílí. Na druhou stranu utrpení, kde není naděje se má mírnit.

Ne

Ne

Ne

Ne

ne

Ne

ne

ne

ne

Ne nutně, ale spíše ano.

Ne nutne. Co je utrpeni? Kdo ho definuje? Je pro kazdeho stejnym pojmem?

Ne, pokud je neúnosné a není naděje ve zlepšení.

nelze jednoznačně odpovědet

nemělo by

Nemělo by. Život si má člověk užít. Ne trpět a přežívat

není to nezbytné

Nepatří, není sebemenší důvod ho prožívat

O jisté míře toto říci můžeme, ale přiznejme si, že pokud je v pořádku uspat zvíře, protože trpí a jedná se o nenapravitelný stav, není dost nelogické, že by člověk takto trpět musel?

pokud je snesitelní

Prý ano, k mému tedy rozhodně. Ale nemuselo by. Nemyslím, že třeba takový Ježíš trpěl. A jelikož cílem je být jako on, tak by k životu utrpení patřit nemuselo.

rozhodně, všechno nemůže být jen růžové ale zároveň by měl mít člověk právo, to utrpení ukončit, pokud k tomu má odvahu a rozhodne se pro to

Samozřejmě, patří, ale někdy je míra neúnosná. Díky pokroku v lékařství zůstávají naživu (a v utrpení) dlouhá léta i pacienti, kteří by bez lékařské podpory dávno zemřeli. Trpící pacient by měl mít právo říci "dost".

Samozřejmě.

Snažím se věřit, že ne.

somozrejme

Svým způsobem ano

Trápenie určite áno, ale utrpenie by nemal mať v živote nikto.

trochu

Určitě ano, ale nemělo by být spojeno se zdravotním stavem. Každý si pod utrpením představí něco jiného. Pro někoho je utrpení spojeno s porodem a přitom se tím dá nový život a štěstí na celý život, někdo utrpením označí stomatologické ošetření.

Utrpení je jen opak štěstí. Nemůžeme vnímat jedno bez druhého. Patří k němu právě tehdy, když je jeho součástí.

Utrpení v životě je způsobeno pouze masochismem a nebo nevyžádaným vstupováním jiných do života jednotlivce. K životu rozhodně nepatří a je třeba ho minimalizovat všemy dostupnými prostředky.

V urcite mire

VŽDY

Zajisté. Život JE utrpení.

19. Vnímáte, že by měl člověk právo na dobrou a klidnou smrt? Má lékař povinnost vyhovět žádosti provést eutanázii?

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

1) Ano, 2) Ne, pokud toto není ošetřeno zákonem, tuto povinnost nemá, protože by se i přes dobré úmysly a přesto, že by vykonal vůli pacienta, nejspíš dostal do vězení za vraždu. V zemích, kde eutanázii umožňuje zákon, lékař tuto povinnost nejspíš má, ale předpokládám, že pokud konkrétní lékař toto provést nechce, může (z osobních důvodů) odmítnout - v takovém případě by ale pacientovi měl být zajištěn jiný lékař, který toto provede.

ad 1 ANO, ad 2 přímo povinnost ne - ale mohlo by to být jako obdoba interrupce - někteří lékaři je z etického hlediska neudělají

ani smykem.

Ano

Ano

ano

Ano

ANO

Ano

Ano

ano

Ano

Ano

Ano

Ano

ano

ano

ano

ANO

ANO

ano

Ano

Ano

ano a ano

ano a ano - za jasne stanovenych pravidel po dohode s pacientem.

Ano a ano.

Ano každý by na to měl mít právo.... Bohužel i nás lékaři takovou povinnost nemají

Ano ma

Ano myslím si, že na to člověk by měl mít právo, pokud žádná léčba mu jinak nepomůže.

ANO v případě, že není možné vyléčení, úlevě od bolesti

ano, ano

ano, ano

Ano, bylo by hezké, kdybych umřela v klidu, ale byla by volba eutanázie "dobrá smrt"? Proč? Možná bych raději umřela během hezkého snu.. až budu stará a všechno mě bude bolet a vnuci budou říkat: ach jo babi, Ty zase funíš... A prudíš. Myslím, že je dobré, že čas pro schvalení takové žádosti trvá dlouho (i když to z hlediska lidí, který doopravdy teď trpí bolestí, kterou si neumím představit ani v nočních běsech, není fér). Rozhodně lékař nemusí vykonávat eutanázii. Dokážete si představit člověka, který ji vykonává? Vždyť to je v absolutním rozporu v motivaci jít studovat medicínu. Další věc je psychika: i když je člověk do zdravotnictví vybavován informacemi o umírání, jeho každodenní setkání se s ní není nebo nemusí být stravitelná.. Znám zdravotní sestry, které po pár letech museli skončit kvůli tomu a osobně se nelze divit. Já nemohu klidně spát ani u studia Humanitních studií.

Ano, člověk by měl mít právo odejít ze života důstojně. Lékař by měl mít povinnost provádět všechny zákroky, které jeho povolání vyžaduje - například lékař Jehovista nesmí odmítnout dávat transfuze, židovský lékař sloužit v sobotu nebo bigotní katolík předepsat antikoncepci. Pokud je toto proti jejich přesvědčení, nechť si vyberou jiný obor. Třeba zubař asi eutanázii provádět nikdy nebude. I když bolest zubů je hrozná... :)

Ano, člověk má jistě právo na dobrou a klidnou smrt, osobně bych dodal i spojení "důstojná smrt". Pokud není nikdo, kdo by se v konkrétním případě "zájemce o eutanázii" nevyjádřil negativně (viz otázka č. 7), nevidím důvod, proč by lékař nemohl vyhovět žádosti. Avšak ne v rovině povinnosti, nýbrž výsady.

Ano, člověk má právo důstojně žít i zemřít. A lékař by vyhovět měl - po důkladném rozebrání všech pro a proti. Ale povinnost? To asi ne.

Ano, člověk toto právo má. Nemá povinnost, záleží na situaci.

ano, jednoznačně

Ano, má na to právo. Lékař by měl vyhovět.

ano, má právo na klidnou smrt a lékař by měl vyhovět i když to odporuje přísaze a zákonům, neměl by za to být postihován

Ano, ma pravo na kludnu smrt. Lekar by ale nemusel mat povinnost vyhoviet ziadosti, pokial je to v rozpore s jeho svedomim/vierovyznanim.

Ano, měl by

Ano, měl. I když je to v rozporu s jeho "úkolem léčit". Proto by se musel vypracovat nějaký právní dokument...

Ano, myslím si, že člověk má právo na klidnou a dobrou smrt. Nedomnívám se, že každý lékař má povinnost vyhovět žádosti a provést eutanázii, stejně jako se nedomnívám, že každý gynekolog má povinnost provést potrat, protože ne každý je schopen tato práva morálně akceptovat. Přesto se domnívám, že by v každém lékařském zařízení měl být lékař (lékaři), kteří tuto úlevu pacientovi poskytnout dokážou a mohou.

Ano, první otázka. Ne, ne každý lékař by měl mít povinnost eutanazii provést.

Ano, za přesně daných podmínek

áno,áno

Ano. Lékaři - povinnost ne, možnost ano.

Ano. Ano.

Ano. Pacient by měl ale prvně být důkladně obeznámen se svojí situací, měl by vědět, že je mu nabízena podpora a že má i jiné možnosti, pokud se pro ně rozhodne.

Ano. Pes to právo má, tak proč ne člověk?

Ano. Stejně jako gynekologem nemůže být lékař odmítající provést interrupci.

ano.nevim

Asi by člověk měl mít právo na dobrou a klidnou smrt, ale nevím, jestli je to vůbec možné. Lékař by neměl provádět eutanázii.

Bylo by to krásné. Rozhodně nelze lékaři nakazovat, zvlášť pokud by to bylo proti jeho přesvědčení, někteří lékaři neprovádí z přesvědčení potraty a je to tak vb pořádku

Co je dobrá a klidná smrt? Ač tuším, kam otázkou míříte, při hlubším zamyšlení nedokážu termín dobrá smrt sám sobě definovat. Klidná smrt - to záleží na stavu duše člověka, zda vnímá svou smrt, byť za jakýchkoliv okolností, jako klidnou. Každý má právo na takovou smrt, jakou si zvolí. Sám. Lékař, který někoho na jeho žádost zabije, by si měl přestat říkat lékař. Jestliže se člověk vzepře Bohu a zřekne se daru života, nechť se zabije podle svých představ, ale ať si k tomu nikoho druhého nezve na pomoc.

Člověk by měl mít právo na dobrou a klidnou smrt. Stát by měl víc podporovat hospicovou a paliativní péči, kde je o umírající profesionálně postaráno. Člověk má umírat důstojné. Bez zbytečného utrpení a zajištěn právně, sociálně, medicínsky a duchovně.

člověk má právo na dobou smrt, ta by ale v rámci paliativní péče měla být také částečně zajištěna eutanazii by se neměla provádět proto, aby lidi neměli bolesti, to je možné zajistit jinak každý by měl umírat v komfortu, eutanazie by měla být vlastně vrchol ledovce

Člověk má právo na dobrou a klidnou smrt. Vyhovět je individuální

Člověk má právo na klidnou a dobrou smrt. Lékař nemá povinnost vyhovět žádosti o eutanázii.

Člověk má právo na klidnou smrt. Ve chvíli kdy smrt přichází přeci nebudeme pacienta nebo klidně umírajícího seniora zbytečně stresovat a rušit. Ne lékař má právo odmítnout, například pokud se hlásí k nějakému náboženství.

DLE OKOLNOSTÍ

dobrá a klidná smrt by byla ideální, ale ne každému se poštěstí. Nevidím ale důvod podporovat ji formou eutanazie. Život není vždy snadný, je třeba lidi s tímto vědomím vychovávat a ne každému ve všem slibovat snadné a rychlé řešení. Lékař nemá mít povinnost vyhovět.

Dobrou a klidnou smrt by si přál přece každý. Lékař ale není Bůh, aby člověka "zabil". A lékařská přísaha přece mluví o podpoře života ...

Jednoznačně ano.

Každý člověk by měl mít právo rozhodnout o svém životě. A lékař by ho měl respektovat.

Lekár povinnosť nemá. Ako budúci lekár by som asi eutanázie nedokázala robiť, ale nikdy by som neodsudzovala tých čo ich robia, alebo pacientov čo sa pre ne rozhodnú.

Lékař má léčit, nepomáhat opaku.

Lékař povinnost nemá ,není to legální a co se týče práva na klidnou smrt,nemohu soudit , osobně si myslím ,že ano ,ale se sebevraždou nesouhlasím

Měl by mít toto právo. Neřekla bych, že by měl hned vyhovět žádosti, ale měl by žádost minimálně zvážit (opět by záleželo na předem udaném postupu).

Měl by mít, lékař povinnost v žádném případě nemá a neměl by mít

Měl by vyhovět, ale až po pokusu danou situaci dotyčného vyřešit jinak.

Měl by.

Mělo by se asi hodnotit případ od případu, aby se neukoncovaly životy lidi jen proto, že má někdo splin nebo se s někým někdo rozešel a má pocit, že už nemá cenu žít

Momentálně lékař takovou povinnost nemá. A asi by ani mít neměl, pokud to půjde proti jeho víře. Eutanasii by měl provádět lékař, který ji chápe/podporuje. A ano, myslím si, že by měl mít člověk právo na dobrou a klidnou smrt, sama bych to pro sebe a rodinu chtěla, pokud by nastal nějaký extrémní případ utrpení.

Myslím si, že tato možnost by byla dobrá. Povinnost rozhodně ne, chápu morální problém.

Ne

NE

ne

Ne

NE, NE

Ne.

Nelze povinnost vyžadovat. Euthanazie by měla by pravém. Spíš formou dopomoci, ale to nelze ikonu nařídit.

Nelze zobecnit, případ od případu

Nemá

Nemá a nemusí vyhovět.

Nemám pocit, že by měl člověk právo na dobrou a klidnou smrt. Lékař určitě nemá povinnost vyhovět. Vše je podle mě na pečlivém zvážení, konzultaci, zdravotním stavu.

Neměla by to být povinnost. Mělo by předcházet např i prychiatrické vyšetření atd.

Nepochybuji o tom, proč by člověk měl mít hroznou smrt? A jen pro to aby se jiný necítil znepokojen... Nutit lékaře je problematické, ale euthanasie nemusí být jen na lékaři. Viz kapsle Sarco.

Nevím

Nevím asi ano

nevím, z čeho by to právo vznikalo. Bude to spíš přání. Lákař by neměl být nucen provádět zákroky, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením.

Pokud o to pacient požádá tak možná

Povinnost nemá. Dokonce je podle současných zákonů trestné. Proto by se zákony měly změnit, aby to bylo umožněno. Ale zajistit, aby nebylo eutanázie zneužívano, je velký problém.

Pravo ano Povinnost ne

právo by měl mít, nicméně doktor tu povinnost by mít neměl

Právo na dobrou a klidnou smrt by měl mít každý, ovšem chápu, že někdy základní onemocnění tuto nedovolí. Myslím, že lékař rozhodně nemá povinnost provést eutanázii.

Právo na klidnou, důstojnou smrt by k životu mělo patřit.

Rozhodně ano

rozhodně bych k tomu žádného lékaře nenutila, nechala bych ať se doktor sám rozhodne, jestli bude eutanázie provádět nebo ne

Spise filosoficka otazka, ale na dustojnou urcite ano. V ČR nema povinnost, ani nesmi, pokud viz vyse (rodina muze rozhodovat, pacient je mozkove mrtvy, v trvalem koma atd).

takové právo by člověk mít měl. Pokud by byla eutanazie legální, tak by lékař vyhovět měl.

To není v našich rukou kdo, kdy a jak umřeme. Takže nějaké právo na klidnou a dobrou smrt neexistuje. To už pak je eutanazie. Útěk....

u nás v ČR na to nemá právo pacient ani lékař

V tomto smyslu nemá. Jsem zastánce negativně vymezených práv. Každý má právo si se svým životem dělat co chce a přitom může požádat druhé lidi o pomoc. Ti mu ji mohou poskytnout, ale taky nemusí.

vnímám, zdravotnictví se vyvíjí, kvalita života roste, ale prodlužovat život, který pacientovi nedává šťastných dnů ani konců nechceme

zivot je nejcennejsi dar, ktery jsme dostali, jeho odmitnuti je ta nejvetsi myslenkova zrudnost

20. Prosím o doplnění případných úvah na toto téma – může jít cokoliv, co Vás k tématu napadá – např. z čeho byste dovozoval právo na smrt člověka? Co je to život? Jaký význam má právo pacienta vyjádřit se ke svému zdravotnímu stavu v dané problematice? Věk pacienta, který by se mohl požádat o eutanazii aj.

Povinná otázka, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy.

-

-

-

-

- Když může být právo na život, pak by logicky mělo být právo i zemřít, byť předčasně. - Pokud sám chce zemřít, ale nemůže to bez asistence provést, pak by to mělo být legálně proveditelné. To samé u beznadějných dlouhodobých nákladných ležáků či u těžkých psychiatrických případů s trvalou péčí. - U "depkařů" je to jiné, kdo z nich chce, tak si "to" vyřeší sám. Ti se ale aspoň dají léčit. - Běžně asi plnoletost, u finálních špatných diagnóz i dříve.

.

.

.

...

15 let

18

Ako je právo na život, malo by byť aj právo na smrť. Síce sama by som nie len nedokázala robiť eutanázie ale asi by som nedokázala ju aj podstúpiť, ale to neznamená, že ostatní by nemali mať to právo sa takto rozhodnúť. Čo sa týka veku, neviem povedať hranicu. Zároveň chcem povedať aby dovŕšili aspoň 15-18 rokov a mali „dospelácky“ názor na vec. Na druhej strane viem, že ťažko choré deti by si zaslúžili toto právo na smrť rovnako a veľakrát majú deti viac rozumu ako dospelí a vedeli by sa správne rozhodnúť. A čo sa týka vyjadrovania sa pacienta k svojmu zdravotnému stavu, keďže máme jeden z princípov zdravotníctva, autonómiu, pacient s lekárom sú si rovnoprávnymi, rovnocennými partnermi a pacient tým rozhoduje o svojom zdraví rovnako ako lekár.

bojím se hodně zneužití.

Co je život? Každého svobodná vůle a věc. Pro někoho je život nic, náhoda, která nemá smysl a tím pádem nemá smysl život. Já myslím, že život smysl má, protože je od pána Boha. ( Bůh=bezpodmínečná láska)

Co se týče věku pacienta, volila bych od počátku zletilosti. Čili od osmnácti let, ale víme, že jsou i jiné způsoby, jak zletilosti dosáhnout. Z mých úvah o tomto tématu je to tak akorát to, že život, který nenaplňuje smysl, jaký mu chceme dát, je horší než smrt. Lidé se bojí smrti jen proto, že je neznámá. Ale proč lidi sází do loterie? Aby vyhráli peníze, i když ví, že šance je minimální. Ale ta malá útrata jim stojí za ten risk. Stejně tak lidem se špatným životem stojí za to risknout to, že smrt bude ještě horší.

Člověk má mít právo rozhodnout o svém neléčení a neresuscitaci. Eutanazie případně má být (bez ohledu na věk pacienta) jeho rozhodnutí motivované potřebou netrpět, nemít bolesti. Nemá být z druhé strany tlačena nevůlí příbuzných a zdravotních pojišťoven "crcat" se s někým, kdo se neuzdraví.

člověk se narodí a od té doby vlastně umírá, někdo rychleji, někdo pomaleji. Někdo má to štěstí, že zemře ve spánku a prakticky ve zdraví, někdo bohužel v bolestech. Nikdo z nás, si dle mého nevybral, jak umře, proto by měl mít i právo se rozhodnout, že chce zemřít, pokud už mu jeho současný stav přináší jen bolest a utrpení.

DAL BYCH SI SÍROVÉHO MLSOUNA, POKUD MI HO NEDONESETE, UDĚLÁM HROMADNOU EUTANÍZIJI NA DĚTECH !!!!!!!!

Dneska místo nepovolené eutanazie lidé často volí sebevraždu. Příbuzní pak zbytečně trpí. Pokud by byla možnost eutanazie, mají všichni "možnost" se rozloučit, a možná by to mohlo být i méně trýznivé pro pozůstalé. Mám z vlastní rodiny zkušenost, kdy nevyléčitelně nemocného člena rodiny udržovali "při životě" lékaři, a přitom jsme si všichni říkali "ať už to konečně skončí" protože milování členové rodiny trpěli v "nelidských bolestech, a neuvěřitelně nehezkém stavu"

Dokud nemáme jasno, měla by se autanázie povolit pouze pro případy rakoviny.

dokud to člověku myslí, je v realite a nemá vyhlídky do budoucna na život bez utrpení...je to jeho rozhodnutí

Dotyčná osoba by měla celou situaci, byla by toho schopna, probrat s nejbližšími. V mé úvaze bych nechtěla být "přítěží" pro rodinu v případech těžké nemoci apod. Každý případ pro eutanázii by měl být individuálně a pečlivě posouzen, nemělo by se jednat o "rutinní" práci. Každý člověk by však měl být schopný si o svém životě v rámci mezí rozhodnout sám.

Doufám že to v naší republice nikdy nepovolí, jinak bude zmařeno zbytečně spousta životů.

Dovozovat právo na smrt? Co třeba z existující reality, tuším že existuje japonské přísloví "Své narození ovlivnit nemůžeme, způsob své smrti ano." Ohánět se nějakou "vyšší" morálkou mě přijde jako příliš odtržené od reality lidského života, jen jako snaha jedné skupiny lidí zachovat si jakýsi sebeuspokojující pocit vznešenosti na úkor skupiny lidí kteří to tak necítí. Argument "život sis nedal tak se ho nesmíš vzdát" mě přijde jako: "Pokud v minulosti existovala skutečnost kterou jsi nemohl ovlivnit (tvé narození) pak nepochybuji že nesmíš udělat to co v tvých možnostech je (zvolit si způsob smrti) protože JÁ si to nepřeji, protože bych se pak JÁ cítil emocionálně rozladěn!" Jinými slovy, jeden člověk chce "vlastnit" jiného člověka aby se cítil dobře.

Eutanázie by měla být povolena. Co je právo na život, když ho nežiješ a nemáš naději ve zlepšení. Dlouhodobá nemoc zatěžuje celou rodinu, ne jen nemocného. Pokud bychom mysleli i na detaily nezúčastněného člověka - podávání anestezie, "blokování" místa v nemocnici, zatěžuje zdravotní systém

Eutanazie by mela být v ČR legální. Člověk by měl sám rozhodovat, zda chce dál žít i přes bolest. Eutanázie by měla být provedena jen v případech nevyléčitelných nemocí, které způsobují velké utrpení a bolest

howgh, domluvil jsem

idk

Já mám k eutanasii kladný vztah. Umím si představit všechna ta fyzická i psychická utrpení, kterými leckdy lidé musí projít než zemřou. Věk pacienta by asi musel posoudit psycholog/psychiatr, zde je i mladistvý schopen takto závažně rozhodnout a je na to dost vyspělý. Stejně tak jsem nakloněna potratům, pokud je jisté, že plod ohrozí rodičku nebo bude vážně poškozen a postižen. Je mi líto, že u nás možnost eutanasie zatím není. Samozřejmě nechci, aby se zneužívala, ale držet na světě člověka proti své vůli a čekat až ho například vlastní tělo udusí (ALS) je větší zvěrstvo. Jsem zvědavá na výsledky dotazníku, pokud budou k náhledu.

Jak už jsem zmínila, hlavní roli by zde hrál zdravotní stav a předpovědi lékařů, nehledě na věk ani nic jiného. Muselo by se dávat pozor na zneužití a to jak ze strany lékařů (viz andělé smrti), tak i rodiny, nebo samotného pacienta (sebevražedné sklony).

JE NEZBYTNÉ VŽDY POSUZOVAT INDIVIDUÁLNĚ, DLE MNOHA OKOLNOSTÍ, S MNOHA RŮZNÝMI ODBORNÍKY A RODINOU, ABY NEMOHLO DOJÍT KE ZNEUŽITÍ, JE TO VELMISLOŽITÉ, SAMA NEVÍM, PŘESTOŽE NAD TÉMATEM ČASTO PŘEMÝŠLÍM.

Je to složité téma, které by mělo patřit do rukou odborníků z různých oblastí - lékaři, právníci, psychologové, filosofové, odborníci na vztahy (ekonomové - byť je to trochu cynické). Necítím se být povolaná odborně diskutovat na toto téma, protože mi je profesně bližší počátek života než odcházení, byť se to někdy prolíná. Můj názor je, že by měla být legální možnost eutanazie - pro zachování důstojnosti pro člověka i jeho okolí. Vnímám významný rozdíl v "po dlouhém rozmýšlení odjel do Švýcarska na poslední výlet" a "skočil pod lokálku poblíž Horní Dolní, protože už nemohl" "Hodil si mašli ve stodole" "Támhle je pan profesor, už třikrát se pokusil umřít a pokaždé ho zachránili..."

je to težké a komplexní téma, ale vyloženě nic nemám proti těmto praktikám, u těch pravomocí lékařů si nejsem jistá, ale jestli se jedná o organizace, které eutanázíi provádějí a vyhovují tak pacientům, je to za mě "v pořádku"

Je to velice obsáhlé a do určité míry filosofické téma. Já osobně bych byla pro povolení možnosti eutanázie, protože jsem zažila vlastního otce 6 let těžce nemocného a vím, že v určitým momentech by tuto možnost určitě ocenil. Několikrát jsem ho slyšela prosit o smrt, i tak to trvalo 6 let. Je to děsná představa "přát vlastnímu otci smrt", ale pro mě to spíš znamenalo dopřát mu osvobození a úlevu. Bohužel tato možnost nebyla.

Jinak se dívá ateista, jinak pánbíčkář

k

K tomu mohu jen doplnit věk 26, "hranice" pro studium, do té doby je rodina, popř. ošetřující lékař, schopen posoudit zdravotní stav. Život = žít, prožívat ne utrpení. Vyspělá společnost se pozná tím jak se postará o ty nejslabší, nejsou to jen děti a zdravotně znevýhodněné osoby, ale i nevyléčitelní pacienti. Věřím, že já již o své případné smrti budu moc rozhodnout důstojně ve zdravotnickém zařízení.

Kazdy muze o svem zivote a smrti rozhodnout sam a take se to u sebevrahu denne deje. Jde jen o to umoznit temto lidem asistenci jine osoby, aniz by se stala automaticky vrahem. U stavu v bezvedomi si ovsem toto predstavit moc nedokazu, zde je situace strasne slozita. Jako jedinou moznost vidim DVP o neresuscitaci ...

Každý má právo rozhodovat o svém životě

Každý vlastní sám sebe od doby, co je schopen a ochoten přebrat kompletní zodpovědnost za svůj život. Jako vlastník má právo nakládat se svým životem, jak uzná za vhodné a žádná "autorita", instituce, příbuzní nebo "zákon" do toho nemá co kecat. Jako vlastník má právo ho i ukončit, ale dobrovolně, bez nátlaku a to rozhodnutí je na tom dotyčném, ne na nikom jiném. Znovu - viz, co se děje v Kanadě a jak je tento systém zneužíván ve stylu Akce T4.

Každý z nás má lékařskou kartu. Zde by se jasně dalo zaznamenat přání pacienta. Bylo by závazné pro lékaře. Věková hranice: 40 let ( je rozhodující pro volby do senátu, či prezidenta) jedinec by měl být už vyzrálý

Mám pocit, že směr, kterým míří moderní medicína je neudržitelný. A jakkoli se mi příčí do těchto úvah zahrnovat peníze, i finančně. Když kolem sebe vidím seniory, kteří jsou závislí na konstantní pomoci okolí, nezvládnou sami vůbec nic a žijí v trvalých bolestech, říkám si, že v takové chvíli to chce odvahu srovnat si myšlenky v hlavě a rozhodnout se zemřít. Je mi jasné, že pokud by šlo o někoho mně blízkého, pohlížela bych na to jinak, stejně tak i to, že i já sama ve stáří možná budu mít jiný názor a to je naprosto v pořádku.

Mne prijde eutanazie jako projev ucty k cloveku, kteremu neni pomoci a ktery uz jen trpi. Aby mohl ze sveta odejit dustojne. Je to taky projev, ze si vazime svobody jednotlivce, ke ktere patri i svoboda zvolit si smrt. Ovsem je zapotrebi, aby se to pravne velmi dobre podchytilo a nebylo mozne zneuzit eutanazi k odstranovani nepohodlnych lidi.

Myslim si, ze kazdy ma pravo na eutanaziu, pokial trpi nevyliecitelnym ochorenim so zlou prognozou a v blizkej dobe ho caka progresivne znizovanie kvality zivota, bez sance na spontanne zlepsenie, prip. bez moznosti na liecebne ovplyvnenie tohto stavu - avsak sam s tym musi suhlasit, nemoze za neho rozhodnut niekto iny. Taktiez by som asi suhlasil s eut. u deti s vrodenymi vadami, ktore neboli diagnostikovane pred narodenim (u malych deti), prip. u starsich deti s vadami, vdaka ktorym si napr. nikdy neuvedomovali vlastnu existenciu apod. Co je dolezite, tak nikto nesmie byt k eutanazii donuteny statom! Sposobom, ze pokial niekto s eutanaziou suhlasit nebude, tak v jeho zdrav. stave si napr. bude musiet sam uhradzat naklady na liecbu... To je samozrejme nemyslitelne, bohuzial uz som to mnohokrat pocul od zastancov eut...

Myslím si, že eutanazie by měla být povolena pouze pro opravdu vážně nemocné a trpící, i vzhledem k tomu, že přece jenom mobilní člověk se při nejhorším dokáže zabít i sám. Eutanazii vnímám hlavně jako pomoc pro ty, kteří už nedokážou fungovat sami, jsou upoutaní na lůžko, někdo o ně musí neustále pečovat a jejich dožívání jim způsobuje především psychické trápení, které už zkrátka nechtějí prožívat.

Myslím si, že o eutanázii by měli mít možnost žádat pacienti až v dospělosti, kdy jsou schopni plně chápat a posoudit možnosti svého zdravotního stavu - a opět, pouze při fatálních a jinými cestami neřešitelných onemocněních, která přinášejí utrpení a poškozují důstojnost daného člověka. Vždy bych upřednostnila kvalitní paliativní léčbu, včetně dostatečného tlumení bolesti, i kdyby jeho následkem bylo částečné urychlení smrti - to, co se děje v českých LDN a na geriatriích je příčinou, proč tolik lidí volá po eutanázii, kdyby byla pro každého dostupná kvalitní paliativní péče a důstojné zacházení, věřím tomu, že by se lidé méně báli svého vlastního odcházení.

Myslím, že by se eutanázie neměla provádět.

Myslím, že eutanázie by měla být považována svým způsobem za dobrou a hrdinskou smrt. Naše společnost ale více adoruje nucené utrpení, než respekt k životu. Po nastavení pravidel proti zneužití by to mohlo fungovat.

Myslím, že věk by neměl být přímo stanoven. Ano, mohlo by se k němu přihlížet, ale co velmi těžce nemocné, trpící a umírající děti/mladiství v paliativní péči?

Myslím, že věk nehraje roli, ale druh nemoci, zdravotní stav, míra utrpení... toto by měl umět posoudit ošetřující lékař, jestli žádosti pacienta o eutanázii vyhoví.

Na věku nezáleží, i dítě může nesnesitelně trpět bez možnosti zlepšení stavu. Nechci žít v utrpení a jen čekat na smrt, sebevražda je v nesouladu s mým náboženským přesvědčením, proto jsem pro eutanazii.

Negativně vymezené vlastnické právo – každý je vlastníkem svého těla a může si s nim provádět, co uzná za vhodné. Nikdo by mu v tom neměl bránit. Může požádat druhé o pomoc s provedením svého záměru, ale nesmí k tomu nikoho nutit, protože by porušoval vlastnické právo k cizímu tělu. Vše ostatní z toho plyne už docela samovolně.

Nemám k tomu nic smysluplného

nemám žiadne

nemoc. 18+

Nesnesitelné utrpení může přijít v jakémkoliv věku, eutanázie by tedy neměla mít v tomto směru žádné omezení. O život se nikdo neprosil, nikdo si ani nevybral do jakého prostředí a s jakou genetickou výbavou se narodí. Právo na smrt má každý, otázka je způsob a čas jejího provedení. Někteří nemocní volí sebevraždu, přestože by ještě mohli a chtěli nějakou dobu žít, ale obávají se, že až by chtěli zemřít, nebyli by již schopni se zabít.

Neviděla bych to tak o věku, jako spíš o zdravotním stavu - fyzickém nebo psychickém. Pokud je někdo nevyléčitelně nemocný a ví se, že prognóza je špatná, tak je lepší to ukončit. Mám však obavy, že takový zákon se neprosadí, pokud budou u moci věřící lidé. S vírou je někdy potíž... Neříkám, že je špatná - ale někdy jsou s ní problémy. To je asi stejné, jako když věřící žena nechce podstoupit potrat, i když ví, že se jí narodí postižené dítě. Je to prostě téma na velkou diskusi.

Nevím

Nic

Nic mě nenapadá k vyjádření.

Nikdo z nás na tento svět nepřišel dobrovolně, měli bychom mít možnost z něj svobodně, dle svého rozhodnutí odejít. Ať už sebevraždou (což je krajní a kontroverzní řešení, které pravděpodobně negativně zasáhne mnoho dalších lidí), nebo eutanázií (která naopak může ulevit nejen dotyčnému, ale i jeho blízkým). Co je to život? Nemám ráda "filozofické definice". Život a jeho kvalita je pro každého subjektivní. Pacient má nebo by rozhodně měl mít právo rozhodovat o své vlastní osobě a pokud s léčbou (ať už jde o snahu něco konkrétního vyléčit, nebo léčbu ve smyslu 'udržování při životě') nesouhlasí má nebo by rozhodně měl mít právo ji odmítnout. Věk pacienta je podle mě bezpředmětný, mnohem důležitější je jeho stav.

O ukočení života by měl člověk rozhodnout na základě konzultací s lékařem.

Obecně by se u nás měla hlavně vyřešit paliativní péče pro pacienty v konečných fázích života tak, aby nemuseli zbytecne trpět, jestli to nechat zajít až ke "konečné uleve", je velmi složitá otazka

Obecně si myslím, že by se lidi neměli zbavovat života, pokud je to aspoň trocuh možné.

Od 23 let

Pacient by měl mít obecně možnost odmítnout léčbu, pokud je prokazatelně dostatečně informován o svém zdravotním stavu a je ve stavu, kdy je schopen tyto informace dostatečně pochopit.

Pacient by měl mít právo vyjádřit se, pokud mu to jeho stav dovoluje, zda si přeje ukončit život. Věk pacienta by neměl hrát roli.

Podle Seneky je jedině v rozhodnutí o čase své smrti je jedinou skutečnou svobodou. Platon jí akceptoval pouze u vyšších tříd, sebevraždu otroka považoval za poškození majetku. Kdo chce zemřít, způsob si téměř vždy najde. Ulehčit důstojný odchod ze života je pro mě důležité.

Pokud ma clovek pravo na dustojny a svobodny zivot, ma mit pravo ho ukoncit. Pacient ma vzdy pravo a posledni slovo v lecbe, proc by nemohl mit i otazce asist.sebevrazdy/eutanazie? Pro pripad neschopnosti ci snizene schopnosti rozhodovani mu k tomu muze poslouzit napriklad institut drive vysloveneho prani. Vek nehraje roli (nezletile upravuje zakon).

Pokud neexistuje možnost zlepšení, měla by to být lékařská povinnost na požádání pacienta.

Pote co jsem si prosel v zivote peklem, a dostal se z toho, jsem si uvedomil, ze uz jenom uvazovat nad tim je zle. Videl jsem lidi, kteri tezce nemocni bojovali v bolestech do posledniho okamziku a uvedomil si, ze bychom opravdu nemeli mit pravo na vlastni smrt. Na druhou stranu jsem videl lidi, kteri to zabalili z relativne banalnich pricin. Je to o zkusenostech, nekteri lide s rakovinou vas nauci si zivota vazit, nekteri si chovaji, jak kdyby ho nikdy ani nechteli. Tezko pausalizovat.

Právo člověka na smrt vyplývá z jeho svobodné vůle. Ale nezakládá právo na asistenci při sebevraždě. Život je dar. Je to stav, kdy je duše v těle. Nad rámec otázek: Jestliže bych zadával dotazník na takto závažné téma, měl bych tendenci formulovat otázky lépe.

Právo k vyjádření má každý ale rozhodně bych s tím člověkem chtěla strávit víc sezení rozebrat různé druhy léčby i to co se bude dít když se léčba nezačne dít a pokud by i přesto všechno souhlasil tak by každý měl právo nakládat se svým životem jak chce

Právo na eutanazii by měli mít pouze lidé, kteří nemají vyhlídky do budoucnosti ve zlepšení svého stavu - tzn. trpí velkými bolestmi, mají nevyléčitelnou nemoc v posledním stadiu.... a usilovně chtějí odejít z tohoto světa důstojně a nechtějí čekat, až to konečně přijde.

Právo na euthanasii mi přijde dobrý nápad. Nelze však k ní nikoho nutit ani k dopomoci k ní. Je to až poslední možnost, když vše selže a bolesti člověka jsou nesnesitelné.

Právo na smrt bych odvozovala podle závažnosti situace. Eutanazie by neměla být zneužívána. Je li pacient schopen svůj názor vyjádřit, měla by být ctěna jeho vůle. Jde především o to, aby pacient zbytečně netrpěl, pokud nemůže být vyléčen. Věk: u dětí by měl právo rozhodnout mít rodič, u dospělého neomezená hranice.

Právo na smrt spojené s věkem a zdravotním stavem. Život je bytí na zemi. Velký význam, každý by měl mít právo vyjádřit se ke svému zdravotnímu stavu a rozhodovat o něm.

právo pacienta je zásadní a absolutní věk - zletilý

Právo rozhodnout o svém životě a smrti by měl mít každý - každý by si sám měl rozhodnout, jestli chce žít.

Při nastavení procesu eutanázie a řešení všech etických otázek okolo jakožto i právní klasifikace by bylo dobré vycházet z toho, že život je dar. Není žádnou samozřejmostí žít a život je nejvyšší hodnota, kterou můžeme vlastnit. Druhou nejvyšší hodnotou je pak svoboda, vše ostatní je tomuto podřízeno. Eutanázie jako svobodné rozhodnutí nechat si život vzít je nejdůležitější rozhodnutí v životě člověka, na což je při nastavení procesu nutné brát zřetel.

Resuscitace-pokud je schopen, tak by si měl pacient rozhodnout sám. Souhlasim s opiátem, i když zabíjí, je-li bolest mučivá. V posledních letech mi v okolí zemřelo několik osob (navíc otec je hasič a mám zdravotnickou školu).na žádnou otázku nelze mít univerzální odpoveď. Kamaráda žila (s prognózou pár mesicu) 4 roky a jeji dcera ji aspoň poznala. Starší pán umíral na rakovinu se selháním ledvin několik dnů a ten posledni den, kdy už nevnímal a jen sténal, bych opiáty pochopila, jednalo se jen o hodiny člověka v bolestech (byl doma). Mladou dívku přejel vlak, hasiči tam byli za 2 minuty, vrtulník resuscitace, večer odpojení od přístrojů, u nehody měla snoubence hadiče jako očitého svědka - tady bych resuscitovala i předem ztracený život, mohl se s ní rozloučit v nemocnici v klidu. Na neurologii jsme měli otce rodiny 5 let v kómatu, a zřejmě se nikdy neprobere, na dětském několik let původně malou holčičkou. Nejde mít na vše zákon, život je moc pestrý. Vše mí známí...

S eutanázií nesouhlasím. Nic mě nenapadá.

Složitý dotazník, výsledky budou tomu odpovídat

Smrt člověka je nevyhnutný faktor naší bytosti. Tělo nás omezuje a zároveň nám umožňuje dělat cokoli, podobně jako mozek, který je schopný cestovat ve spánku sny: lucidně či astrálně. Nejsem si jistá, co je myšleno smrtí, protože smrtí skončí jen ta slupka nebo tato skutečnost, které říkám svět, Země, realita.. v podstatě je možná po Smrti další level, další svět. Jako domov Duší. Věřím, že vše si před narozením domluvíme a sem jdeme jen proto, abychom prožili zmluvené, na co paradoxně zapomeneme u příchodu/ narození se. Možná je to však dobré pro naše fyzické, psychické, duševní a další zdraví v podkategoriích těchto, či příbuzných rozdělení v oněch oblastech. Život je zkušenost. Žiji tu čtvrt století, a přesto neumím definovat, co je to.. spousta věcí. Pacient by měl mít právo podat žádost v minimálním počtu. Věřím v zázraky; chcete-li jsem slečna, která zastává názor typu "Rakovina je diagnóza, nikoli rozsudek smrti." Vnímám to jako velkou věc, dokázat přijmout odpovědnost za své zdraví i příp. komplikace. Člověk se nemůže jinak dostat z jámy, než se rozhodnout tu odpovědnost přijmout! Pak se teprv může úspěšně vyléčit.. i když prevence je důležitá, a snad i řešením, aby tolika nemocí či úrazů nebylo. Na druhou stranu, dlouhodobě nemoc člověka mění, vidím to na sobě. Považuji ji za svou volbu do té míry, do jaké jsem ochotna připustit její omezení. V psychickém zdraví však platí, že co je způsobeno sociálním aspektem a nikoli biologickým, to jest možné léčit. Považuju vznik nemocí jako důsledek psychosomatiky. Akceptuju různé léčebné procedury a formy (nejen západní, ale i čínská medicína aj). V neposlední řadě, věk zde podobně jako v partnerském vztahu není důležitý. Jde o to mít parťáka. Pokud je můj parťák nemoc, se kterou se lze naučit žít, tak je potřeba přijmout tuto výzvu a číst všechno - učit se - zkoušet - posouvat se. Nemoc nosí poznání. Je o tom, co mému tělu nedělalo dobře, na co si dát pozor, čemu se příště vyvarovat. Zkušenost. Eutanázii bych povolila jen hrstce jednotlivců, protože nevěřím v tak mocné utrpení těla, které by bylo mocnější než moje vůle a můj duch.

Sorry holka, diplomku za tebe psát nebudu, tohle vykoumej sama. Good luck

Téma eutanázie je velmi citlivé a ožehavé téma. Do určitě míry s ní souhlasím. Pokud je člověk opravdu nevyléčitelně nemocný, nemá žádné naděje na zlepšení zdravotního stavu a sám si to přeje, asi bych to respektovala.

určitě by pacient měl být plně informován o svém stavu, možnostech a následcích léčby, problémech, které mu může jeho stav přinést atd. Měl by být určitě plnoletý, svéprávný a ideálně by žádost měla být odsouhlasena také blízkými (manžel/ka, rodiče, pozůstalí), konečné slovo má být ale vždy na pacientovi

V tomto dotazníku se hodně míchá filozofie a právo. Právo na smrt by mělo být každého o svojí osobě. Život je boj, utrpení, nesmysl ale asi jsme tu z nějakého důvodu... Poslední dobou že zkušeností zjišťuji že názor pacienta je důležitý. Věk nerozhoduje, pokud se někdo narodí s nějakou deformací nebo poruchou a zjistí že celý život bude jen přežívat a nebude ničeho schopen je to pouze na jedinci.

V tomto režimu se dlouhodobě razí nenávist ke starým a nemocným. Proto jsou úvahy o eutanázii nebezpečné, může to končit masovým vražděním.

V zásadě nejsem proti eutanázii, věřím že pro někoho by to skutečně byla volba jak odejít z tohoto světa. Zároveň neopomíjím důležitost paliativní péče a považuji ji za velmi prospěšnou, věřím, že by totiž díky ní nebyla eutanázie první volbou.

věk by mohl být okolo 50, v jistých případech dříve

Věk je daný plnoletostí. Nabízí se otázka interrupcí, co to je? Vražda, eutanazie pro dítě, nebo matku?

Věk nelze specifikovat podle mého názoru nejsem odborník. Je to drastické řešení situace o tom není sporu, nicméně si myslím, že v určitých situacích by to mohlo být spíše prospěšné.

Věk pacienta bych svázal s plnoletostí. Život člověka je jeho majetek, tak je na něm, jak s ním naloží. Pokud mu v tom stát brání, je to jen proto, že i po zrušení nevolnictví chce z každého občana vydřít maximum odvedené práce a peněz. Jinak by se nestaral.

Věk pacienta klidně od 30 let, to už má člověk něco za sebou a umí rozhodnout, jestli ten život má cenu.

Věk pacienta také, ale hlavně diagnóza a prognóza.

Věk pacienta, který by se mohl požádat o eutanazii po 30 letech

Věk spíše seniorský, ale opět individuální

Věk určitě dospělost (v naší zemi 18+)

Věkové ohraničení mi nepřijde spravne, protože i děti mohou trpět s nevylecitelnou nemoci v bolestech. Je to složité téma, kde hrozí zneužití eutanazie, na druhé straně kdyby byla povolena, určitě bych ji chtěla pro svoji babičku, které se rozrůstal v puse vzacny zhoubný nádor, který ji postupně vylezal z pusy ven a prakticky čekala, až ji zadusi, o bolestech nemluvě.

Vyjádřila jsem se výše.

Vždy by měl být potřeba písemný souhlas pacienta, kterému by měla být eutanázie podána. Život je cesta mezi narozením a smrtí. Pacient, který trpí a nemůže důstojně žít ani zemřít, by měl mít právo požádat o eutanázii ve kterémkoliv věku.

xxx

Za mě by bylo nejlepší,kdyby člověk v době zletilosti určil co nejpřesněji,za jakých podmínek chce/nechce léčbu,resuscitaci,prodloužení trápení

Zabíjení nemocných není správné, ale současným masovým problémem je umělé prodlužování utrpení za peníze, které by měly být využity na léčení vyléčitelných.

Zde už mě nic nenapadá. Je to velmi zajímavé téma a já osobně bych chtěla mít právo ukončit svůj život, dokud ještě fungují a vnímám, ne "chcípat" v bolestech a v deliriu. Ani psa bych nenechala trpět, mám tři

Život je právo každého rozhodovat o svém osobním stavu

SEGMENTACE RESPONDENTŮ A OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZ BETA

Pomocí tohoto nástroje můžete získat přepočítané výsledky pro jednotlivé segmenty respondentů a zjistit, zda se odpovědi určitého segmentu respondentů liší od „průměrného” respondenta. Funkce je v tomto momentě v testovacím režimu a zcela bez záruky, nepoužívejte ji jako jedinou metodu pro vyhodnocení hypotéz!

Metodická část této funkce se teprve připravuje, časem přibude podpora také pro chybějící typy otázek. V případě, že objevíte nějakou chybu, neváhejte mě kontaktovat.

Nebyly nalezeny žádné vhodné segmentační otázky.

Analýza zajímavých souvislostí a závislostí (DZD)5

Byly nalezeny zajímavé souvislosti u jedné otázky.

Upozornění: V případě, že se Vám u otázky zobrazuje pouze jedna odpověď, nejedná se patrně o žádná senzační zjištění. Při interpretaci výsledků se vždy řiďte také výsledky uvedenými výše - pokud určitou odpověď zvolila většina lidí, nejsou zjištění zajímavá (např. pokud je věk 90% respondentů v rozmezí 15 - 25 lety, jsou veškeré závislosti k této odpovědi prakticky bezcenné).

Tip: Vysvětlení této funkce i s příklady naleznete v nápovědě

5. Má člověk právo rozhodnout o své smrti?

  • odpověď Ano:
    • 1.7x vetší pravděpodobnost při odpovědi Ano na otázku 6. Má člověk právo označit cizí život jako „nehodnotný“ a rozhodnout o životě nebo smrti druhého člověka?

Zjišťování závislostí odpovědí

Pomocí této funkce můžete analyzovat vztahy mezi různými odpověďmi. V části A vždy vyberte jeden výrok (odpověď na určitou otázku), který Vás zajímá. V části B poté zaškrtněte odpovědi, u kterých předpokládáte, že by mohly mít nějakou souvislost s odpovědí z části A. Po stisku tlačítka Analyzovat na konci formuláře se dozvíte sílu závislosti A na B.

Tip: Delší vysvětlení i s příklady naleznete v nápovědě

A) VYBERTE ODPOVĚĎ (VÝROK), KTERÁ VÁS ZAJÍMÁ:

Poznámka: Můžete zaškrtnout více výroků. Zaškrtnutím více výroků v rámci jedné otázky tyto výroky sloučíte (logická spojka NEBO), zaškrtnutím více výroků v rámci více otázek docílíte vytvoření kombinovaného výroku (logická spojka A).

2. Nejvyšší dokončené vzdělání?

3. Máte právní vzdělání nebo právní povědomí?

4. Setkali jste se v nejbližším okolí se těžce nemocným člověkem (kóma, rakovina, mozková mrtvice s těžkým poškozením mozku)?

5. Má člověk právo rozhodnout o své smrti?

6. Má člověk právo označit cizí život jako „nehodnotný“ a rozhodnout o životě nebo smrti druhého člověka?

8. Není takovéto rozhodnutí (viz. ot. 7) v rozporu s čl. 6 LZPS nebo s jinými články Listiny (uveďte jaké) a proč?

9. Je eutanázie obecně v rozporu s LZPS (čl. 6 (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života.)?

10. Má člověk, který se svobodně nemůže vyjadřovat (a tedy rozhodovat o svém těle, životu ani zdraví (kóma)), právo na život a jeho zachování (byť podle jiných jde o život nehodnotný)?

11. Měl by lékař zahájit resuscitaci i přesto, kdyby podle odborných zkušeností věděl, že by pacient zůstal nenávratně těžce postižen? Změnila by se vaše odpověď, kdyby bylo zřejmé, že po resuscitaci by pacient zemřel nebo by dokonce prodloužila utrpení?

12. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a nezahájením léčby lékařem, kdy pacient je těžce nemocen s prognózou přežití např. 4 měsíce) a poté ho čeká postupné umírání v bolestech např. v hospici. Co Vás napadá?

13. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a nezahájením léčby na žádost pacienta? Měl by lékař zahájit léčbu i proti vůli pacienta?

16. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a účastí na sebevraždě (§ 144 TZ)? A jaký?

18. Patří k životu utrpení?

19. Vnímáte, že by měl člověk právo na dobrou a klidnou smrt? Má lékař povinnost vyhovět žádosti provést eutanázii?

B) DEFINUJTE SKUPINU RESPONDENTŮ NA ZÁKLADĚ ODPOVĚDÍ:

Poznámka: Můžete zaškrtnout více výroků. Zaškrtnutím více výroků v rámci jedné otázky skupinu respondentů rozšíříte (podskupiny respondentů budou sloučeny), zaškrtnutím více výroků v rámci více otázek skupinu zúžíte (použije se podskupina respondentů vyhovující všem otázkám).

2. Nejvyšší dokončené vzdělání?

3. Máte právní vzdělání nebo právní povědomí?

4. Setkali jste se v nejbližším okolí se těžce nemocným člověkem (kóma, rakovina, mozková mrtvice s těžkým poškozením mozku)?

5. Má člověk právo rozhodnout o své smrti?

6. Má člověk právo označit cizí život jako „nehodnotný“ a rozhodnout o životě nebo smrti druhého člověka?

8. Není takovéto rozhodnutí (viz. ot. 7) v rozporu s čl. 6 LZPS nebo s jinými články Listiny (uveďte jaké) a proč?

9. Je eutanázie obecně v rozporu s LZPS (čl. 6 (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života.)?

10. Má člověk, který se svobodně nemůže vyjadřovat (a tedy rozhodovat o svém těle, životu ani zdraví (kóma)), právo na život a jeho zachování (byť podle jiných jde o život nehodnotný)?

11. Měl by lékař zahájit resuscitaci i přesto, kdyby podle odborných zkušeností věděl, že by pacient zůstal nenávratně těžce postižen? Změnila by se vaše odpověď, kdyby bylo zřejmé, že po resuscitaci by pacient zemřel nebo by dokonce prodloužila utrpení?

12. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a nezahájením léčby lékařem, kdy pacient je těžce nemocen s prognózou přežití např. 4 měsíce) a poté ho čeká postupné umírání v bolestech např. v hospici. Co Vás napadá?

13. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a nezahájením léčby na žádost pacienta? Měl by lékař zahájit léčbu i proti vůli pacienta?

16. Vnímáte rozdíl mezi eutanázií a účastí na sebevraždě (§ 144 TZ)? A jaký?

18. Patří k životu utrpení?

19. Vnímáte, že by měl člověk právo na dobrou a klidnou smrt? Má lékař povinnost vyhovět žádosti provést eutanázii?

C) KLEPNUTÍM NA TLAČÍTKO SPUSŤTE ANALÝZU ZÁVISLOSTI

Analýza Vám řekne, zda má Vaše definice skupiny respondentů nějaký vliv na Vámi vybraný výrok.

Citace

Houdková, D.Průzkum k eutanázii (výsledky průzkumu), 2023. Dostupné online na https://pruzkum-k-eutanazii.vyplnto.cz.

Licence Creative Commons   Výsledky průzkumu podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko

Poznámky:
1) Globální procenta se počítají s ohledem na celkový počet respondentů, lokální četnost bere potaz pouze respondenty, kteří danou otázku zodpověděli.
2) U otázek typu "seznam - alespoň jedna" si mohli respondenti zvolit více odpovědí, proto součet procent u jednotlivých odpovědí nemusí dát dohromady 100 %
3) Na povinnou otázku musí respondent zodpovědět pouze v případě, kdy mu je zobrazena. Dotazník může obsahovat skoky mezi otázkami, takže lze na základě určitých odpovědí některé otázky přeskakovat.
4) Tato funkce je zatím v testovacím stadiu a je určena spíše pro zábavu - mějte na paměti, že může zobrazovat i nesmysly. V tomto momentě probíhá pouze automatická analýza dvojic výroků, zavislosti kombinací výroků můžete zatím sledovat pouze prostřednictvím funkce zjišťování závislostí odpovědí.