Vliv náboženství či ateismu na spokojenost života

Abych pravdu řekla, nijak.

Ano jsem věřící. Dává mi to naději, pocit bezpečí, mám se vždy na koho obrátit. pokoj do života.

Ano jsem věřící. Nepomáhá mi víra, ale Bůh. Je to vědomí Boží pomoci. Proto jsem šťastný, spokojený, nejen já, ale i moji blízcí - manželka, děti, rodiče, přátelé a další.

ano věřím, nikde se nezařazuji přímo, ale třeba věřím v různé "nadpřirozeno, v Boha, ať už se jmenuje jakkoli, a jak mi pomáhá víra - že mí život nějaký smysl, že máme duši, že to všechno k něčemu je, že nejsme jen prázdné schránky.

ano, asi ne

Ano, dává mi cíl a pomáhá překonat obtížná období

ano, jsem věřící. Víra je pro mě velkou jistotou, že na životní problémy nejsem sama.

ano, v překonávání životních zkoušek, v optimistickém náhledu na život

ano. dává životu hloubku, napomíná při přílišném stěžování si, dává smysl.

Ano. Víra mi dává okamžiky setkání s Bohem a pomáhá mi najít smysl mého života.

Baví mě křesťanské svátky...

Buddhistka, pomáhá mi nahlížet na ivot z jiného úhlu pohledu.

dává mi klid a nové poznatky. Pocit vyjímečnosti. Radost.

Dává mi smysl života, naději,nejsem na život sama,protože Bohu na mě záleží, můj život je v Něm a k Němu směřuje

Dává my smysl života, pomáhá mi rozhodovat se v životě, je pro mě oporou.

Dodává mi sílu, bezpečí, odvahu a chuť překonávat překážky.

Drží mě při životě, jinak bych spáchal sebevraždu.

Jak již bylo uvedeno výše, věřím, že něco nad námi je, nejspíše pravidla, která se vyplatí dodržovat jako je být milý na ostatní - což se může blížit klasickému pojetí křesťanství, ale na druhou stranu se mi nelíbí církev jako instituce a nemyslím si, že bych musel chodit do kostela, abych byl věřící.

jsem věřící a už mě to mnohokrát zachránilo

Jsem věřící a věřím, že moje víra v Boha se dá dokázat jedině tím, že budu mít ráda lidi se vším všudy, tak jak nám to dokazuje Bůh. Nenutím nikoho, aby věřil tak jak já, ale než se trápit nad blbinami, raději věřím, že bude lépe. Nejsem optimista, ale praktik.

Jsem věřící a víra v Boha mi dává naději že po druhém příchodu Ježíše budu šťastná a že Bůh mi vynahradí všechny negativa mého života na této zemi.

moc

Myslím vždy pozitivně a přeji všem jen to nejlepší.

ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

ne

ne

NE

ne

Ne, nemám důvod

nejsem

Nejsem

nejsem

nejsem poctivý křesťan, který chodí často do kostela, ale v nouzi prosím Boha o pomoc

nejsem věřící

Nejsem věřící

Nejsem, nepomáhá.

Nejsem.

Nemusím se stresovat budoucností, problémy se zdravím, prací, vzděláním dětí (ovšem, ne vždy se mi to daří). Mám jistotu spasení a vím přesně, co bude po smrti.

Nemyslím, že by mi přímo pomáhala. Víra pro mne není berlička, ale životní filozofie.

nijak

nijak

Podle mě to je špatně položená otázka. Kdo odpoví, že mu víra v životě pomáhá, nepochopil svou víru správně. Víra je cesta. Má pomáhat, ale i podkopávat nohy. Kdo věří, je štastnější, ale spíš svým přesvědčením a přístupem, než čímkoli jiným. Pokud nevěřím, že to víra zmůže, pak jsem nešťastný.

pomáhá mi překonávat těžkosti života

Pomáhá mi vědomí, že vše se neděje náhodou a má to hlubší smysl. To, že se můžeme odevzdat vyšší síle je velice ulehčující. To je důležité v těžkých chvílích, kdy si je člověk vědom, že za vším, co se děje, je vlastně ještě víc, než dokážeme pojmout. To pak v člověku otevře vnitřní sílu.

Přerozložení hodnot - činí život méně stresující. Dává naději.

svět mi dává větší smysl

Uklidňuje a posouvá dál

ve víře žiju, pomáhá mně ve všech oblastech života, nebojím se smrti, těším se na věčnost /dá-li Bůh/, uvědomuju si krásu všeho, v lidech se snažím vidět své bratry a sestry a pomáhat jim.

Vědět o co se opřít, jak s erozhodovat, jak interpretovat své prožívání, kam směřovat. Nelze nevěřit.

Věřící jsem, ale víra nijak neovlivňuje můj život.

Věřím v určitý systém uspořádání života, který mi dává odpovědi na mé otázky a ukotvuje mě, dává mi jistotu a pocit smysluplnosti všeho, co dělám.

Věřím, že mě Bůh sleduje, že chce, abych byla šťastná, když věřím, mé sny se plní.

Víra v ochranu vyšší, spravedlivé moci

vůbec

Vždycky je někdo komu se můžu svěřit, nebo požádat o pomoc.

- vyhovuje mi mít odpovědnost sama za sebe a nespoléhat na víru. Krize umím zvládnout bez "berliček" víry

absolutně něčemu takovému nevěřím, je to jen oblbování lidí

ano

Byla jsem vychovaná v nevěřící rodině, ale připouštím tu možnost, že "něco" může existovat. Většina z rodiny nepřipouštějí možnost Boha či jiných nadpřirozených mocí (či jak to nazvat :).

Dodává mi sílu, bezpečí, odvahu a chuť překonávat překážky.

dosud jsem nenalezla boha

Existenci boha nikdo věrohodně nepotvrdil a argumentace tím, že jeho neexistenci také nelze dokázat, lze stejně aplikovat i na víly a jednorožce... Dále pak možnost svobodné volby a spoléhání se na své vlastní schopnosti

Jaké je důvod abych věřila? V co mám věřit? Resp. věřím v sama sebe. Jsem v tom vychovaná, tak jako většina osob v ČR. Nevidím důvod ve víru.

Je to k ničemu. Nějaká nehmotná věc? ..to mě netankuje. Náboženství, ať už jakékoli je vymývání mozků. A nikdo mě nepřesvědčí o tom, že je to něco dobrého.

Je to naprosty nesmysl, jen oblbovani mene inteligentnich jedincu.

Jsem k tomu vedený od mala.

jsem pragmatik

jsem racionálně založený člověk a ke všemu potřebuji důkaz, víře se nebráním, ale spousta věcí potřebuje další vysvětlení

jsem technicky a racionálně založený člověk, nepotřebuju náboženství jako "berličku" nebo nějaký únik

jsem z nevěřící rodiny

K víře jsem nebyl rodiči od mala veden, s ohledem na události které se v současnosti i minulosti dějí a děly v souvislosti s náboženstvími (křesťanství, jehovisté, islám) mě toto i odrazuje (fanatismus, omezené názory), zastávám názor že člověk se má spoléhat a věřit především v sebe samotného. Věřící ale repsektuji a nikomu neupírám jeho víru.

K víře jsem nikdy nebyla vedena rodinou, ale po kulturní stránce se dá říci, že jsem křesťanka. K náboženství mám rezervovaný přístup, protože kvůli víře (jakékoliv) už bylo prolito příliš mnoho krve.

K víře mě nevede žádný důvod, bůch mi zatím nedal znamení.

Mám reálistický pohľad na svet. Náboženstvo je brzda spološnosti.

musela bych prožít něco opravdu výjimečného, abych začala věřit v Boha, věřím ale v to, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě a na každou svini se někde vaří voda

myslím si,že víra je přežitek,už neznamená to,co v minulosti,i věřící kradou a nedodržují to,co jim víra přikazuje

Myslím, že lidský život v Evropě a jiných státech Země na takové úrovni, kdy již není zapotřebí se obracet k jakémukoliv bohu. Já osobně jsem velmi duševně založený člověk ale přesto v boha nevěřím. Lidé se v minulosti obraceli k bohům, když bylo např. sucho - modlili se, aby začalo pršet

na tuto otázku neumím odpovědět, nemusím si hledat důvod, prostě věřím

náboženství je v dnešní době už přežitek; neexistují žádné důkazy o existenci jakéhokoliv boha

nebyl jsem k tomu nastesti veden. Jsem jenom rad, kazdy si musi nest za sve ciny nasledky sam a ne se jit pomodlit, jit na zpoved a je vse zase OK. Kdyz to vezmem kolem a kolem nejvice valek je jen diky nabozenstvi, kazdy ma sveho boha a tak ty druhe bud zabije, nebo je donuti prejit na jeho viru.

Nebyl jsem k tomu veden o malička a nevidím v náboženství žádný přínos. Věřím ve své schopnosti, svůj charakter, své hodnoty a nepotřebuji nějaké dogma podle, kterého bych se řídil a přizpůsobal svůj život. A ještě k tomu být veden institucí konkrétní víry (náboženství) abych se pravidelně modlil, chodil do kostela, ke zpovědi - toto je hlavně asi cíleno na katolickou církev a zejména její špatnou pověst v historii jako odpustky a inkvizice. Případně byl netolerantní k další víře a byl nucen i násilím svou víru uplatňovat a přesvedčovat o ni!

nebyla jsem k tomu vedena a sama jsem si jeste k zadne vire cestu nenasla. nejblize mam nejspis k zidovske vire

Nebyla jsem vychována k víře, nemám tedy potřebu se dodatečně k nějaké připojit, ale náboženství plně respektuji, zajímám se o něj a vidím v něm i určité výhody.

nebyla jsem vychována, abych věřila v něci mimo mě, snažím se věřit v sebe a věřím, že když budu myslet pozitivně, vrátí se to nejen mě, ale i okolí

Nebyla jsemk tomu vedena

Nedefinuji se ani coby věřící ale ani coby nevěřící. Oba pojmy jsou totiž v naší kultuře poměrně dost jasně definované a specifické a výklad obou pojmů je často zavádějící. Tuto otázku navíc považuji za dost nejednoznačnou, neb v ní není konkretizováno to v co bychom měli, či neměli věřit? Jsem člověk, který věří v sama sebe, v přátelství, lásku, vzdělání, píly, přírodu a v to, že existuje jakási bezejmená síla, která ovlivnuje víc, než si myslíme.

Nedokážu se smířit s tím, že kdyby bůh opravdu existoval, svět by vypadal takhle. Samozřejmě náboženství respektuji, ale organizované církve a jejich pravidla mi přijdou nesmyslná.

Nehlásím se k žádnému náboženskému vyznání, ani nevěřím v Boha, samozřejmě ale věřím v určité principy, na kterých funguje svět. Nepovažuji se za věřící osobu proto, že žádná náboženská skupina nevyhovuje mým představám, a ani nevidím důvod se někam zařazovat a omezovat tak svůj jedinečný pohled na svět.

nehledám cestu k víře

Největší hodnotou v lidském životě je svoboda. A svoboda znamená především zodpovědnosti za vlastní činy. Zbytek je alibismus.

Nemám důvěru v církve, věřím v jiné věci, než které nám předkládají současné církve.

Nemám důvod věřit něčemu, co není logicky vysvětlitelné a fakty doložitelné. Navíc - vezmeme-li v potaz nejrozšířenější křesťanství a jeho Bibli, spousta věcí tu nehraje, např. Darwinova teorie vs. Adam a Eva atd.

Nemám důvod věřit, že můj život řídí někdo jiný než já sám, nebojím se zodpovědnosti za své činy.

nemam k tomu vztah... a kdo je vlastne buh?????

není důvod

není důvod proč bych měl být věřící. Víra v boha je na stejné úrovni jako víra ve strašidla nebo bubáka a s každým věřícím by mělo být zacházeno jako s paranoidním schizofrenikem

není důvod věřit

Nepohybuji se mezi věřicími lidmi - nebyl jsem k víře nijak veden. Jsem znechucen církví.

Nepotřebuji to k životu... stačí mi věřit v sebe a své přátele

neveriim, je to blbost verit v boha..neexistuje, a naco mi je to dobree modlit sa a ine blbosti, nepotrebujem to, zaobidem sa bez toho aby som sedela v kostole.

Nevěřím tomu co nebylo věděcky dokázáno.

Nevěřím v boha, protože kdyby existoval bylo by na světě více spravedlnosti, lásky, míru,...

Nevidím důvod v něco, či v někoho věřit.

Nevidím smysl ve víře. Přijde mi to jako výmysl pro lidi, kteří potřebují někoho smyšleného, aby se cítili líp nebo pro ty, kteří chtějí svádět na někoho to, co se děje v životě...

Nevidím v tom vyšší smysl.

nevím v co bych měl věřit

nevyznávám žádný konkrétní druh náboženství z důvodu dogmatičnosti a přílišné strukturovanosti, nedávají dle mého názoru prostor pro případný individuální postoj k některým otázkám..nechávám se spíše inspirovat různými nábožensko-filozofickými směry

Neztotožňuji se s názory křesťanské církve a žádná jiná mě zatím také nezaujala.

Nikdo z rodiny nebyl věřící. Přistoupit k nějaké víře v dospělosti jsem nikdy nepotřebovala

Nikdy mě nikdo k víře nevedl a nemám důvod v něco začít věřit.

Proč co? Proč nevěřím? Nemám důvod :-)

Proč jsem nevěřící? Nevěřící jsem ve smyslu, že to, jak já vnímám svět zatím žádná z existujících církví nepopsala tak, ay mi to bylo blízké. Abych se mohla s takovým popisem ztotžnit. Věřím tomu, že na světě jsou lidé dobří a zlí a že existuje "něco", co jen prostě jednotlivé církve - omlouvám se, ale asi právě tyto instituce jsou důvodem toho, že jsem něvěřící - si "vyzobávají" tak, aby to bylo blézké právě jim. Láska k bližnímu svému skrze všehomocného je jádro všech náboženství. Liší se to tím, kde a jak se k Němu modlit. A taky mi není příjemné, že přesto přeze všechno se prostě najsou extrémisté, kteří se snaží za každou cenu násilně přinutit ostatní, že existuje jen jedna víra. V tomto kontextu věřím, nejsem materialista, že existuje jen člověk a vesmír , to si nemyslím - jen se mi nelíbí, proč kvůli tomu - s prominutím - musím dělat různé "opičky" jen proto, abych "někam" a k někomu patřila. A že výše jsem dost huuustě uveda svou depku? že by to mělo mít souvislost s tím, že jsem"nevěřící"? No ... kdo ví .....

proč? protože se víra neslučuje s mým vnímáním světa

Prostě něvěřím, nikdo mě k víře nevedl a nikdy jsem ji sama nehledala. Nmeám důvod věřit.

Proto.

Protože jsem prostě tu myšlenku Boha napřijala.

Protože jsem racionálně uvažující.

Protože nechápu potřebu obracet se na něco co nikdy nikdo nedokázal určit.

Protože nechápu samu podstatu víry - že člověk věří v nějakého chlápka nahoře, co všechno řídí. A pokud někdo takový nahoře je, proč dopustí nepravosti, co se na světě dějí?

Protože nepotřebuji víru v něco abstraktního, abych vedla smysluplný život.

Protože nevěřím v takové věci.

Protože prostě věřím, že člověk je z opice a ne, že to tady řídí někdo shůry..... To je prostě blbost.

protože v nic nevěřím, není důvod, věřím sama v sebe a ve svoji rodinu

Protože v takto důležitých otázkách, které ovlivní život, využívám mozek k racionálnímu rozhodování mnohem více než k fantaziím nebo hltání cizích myšlenek bez rozmyslu.

protože víra je nelogická, není a nemůže být racionálně podložena a ve svém životě nemám pro takový systém využití

Protože víra je výmysl, aby byli lidé kontrolováni a pod vlivem církví.

Protože... myslím, že veškerá náboženství organizovaná církvemi jsou jen politická uskupení z důvodu touhy po moci. Člověk (a lidstvo) žádné náboženství nepotřebuje. Člověk (lidstvo) potřebuje čisté životní prostředí, dostatek (nikoliv přebytek) potravin a absenci závisti a lakoty. Vše ostatní, tedy znečištění přírody, plýtvání zdroji, přebytek na jedné a nedostatek na druhé straně Světa, nebo i náboženství, jsou důsledky lidské lakoty (chamtivosti) a závisti.

Připadá mi stupidní něčemu slepě věřit. Náboženství (křesťanství) pokládám za fanatismus, ostatní (buddhismus) jsou mimo mě a jehovisty pokládám za podobné magory jako Vesmírní lidé, Sluneční děti a nevím, co ještě. Křesťanství už napáchalo tolik zla (křížové výpravy, odpustky...), že je pro mě nepochopitelné, že vůbec existuje. Je to opium lidstva, perfektní prostředek k ovládání lidí. Nestačím se divit, že se mezi křesťany najdou i vzdělaní lidé.

Raději věřím sám v sebe a svoje schopnosti, než že by mi bylo něco jen tak dáno.

Rodinná tradice - rodiče jsou nevěřící, i většina prarodičů.

rozhodnutí

technicky založený člověk který ví že vše má své důvody a ty jsou vždy vysvětlitlené

V Boha nevěřím z prostého důvodu, dávám přednost vědění před vírou, během svého života jsem sledoval nejen dějiny křesťanství, ale i islámu . Jejich historie, povrchnost, zkorumpovanost mě od víry odradili dostatečně , a tak jsem se začal zajímat o filozofické směry, které nechají člověka vyrovnat se s bytím pomocí vědění a ne slepou vírou jak tomu je třeba u křesťanství. U křesťanství doporučuji projít historii skládání nynější bible na koncilu a nebo historii papežů, jsou tam zajímavé perličky jako rodící papež, souzení předchozího papeže i přesto že ho museli vyhrabat z hrobu a nebo kupování místa papeže (18ti letý borgia .. : ))

vadí mi nějak a někým definovaná víra

Věřící, ovšem neshoduji se s žádným náboženstvím, popřípadě jen jeho prvky

Věřím hlavně sám sobě. A měl jsem tu zkušenost s křesťanstvím. A postupem času, jsem zjistil, že to jsou falešní a pomluvy schopní lidé. A jen si na něco hrají a tahají z lidí peníze. Přitom mají nahrabáno.

věřím pouze v sám sebe, nepotřebuji žádnou virtuální obezličku.

Věřím v dobré lidi a spokojený život. Nemám potřebu věřit v nějaké imaginární božstvo, které si někdo vymyslel jako berličku pro snazší ovládání jednoduchých lidí.

Věřím v sebe jako součást celku

Věřím v sebe, nevěřím, že by mi mohla pomoct víra v něco většího

Věřím v sebe, svou rodinu a přátele. Nelíbí se mi, když někteří věřící tím, že se v kostele vyzpovídají, mají pocit že je vše v pořádku a jede se dál a mohou dělat prakticky cokoliv, beztrestně, že se ze všeho vyzpovídají a "On" jim vše odpustí.. Tak to není. Pro mne je důležité, když se za svým životem ohlédnu, že vím, že jsem nikomu vědomě neublížila a možná žiju v souladu s desaterem více, než leckterý věřící.

věřím ve vědu a rád filozofuji a vymýšlím vlastní teorie nejsem poután žádným kodexem kromě zákonů mohu svobodně rozhodnout čemu chci věřit a míchat i části různých náboženství a ne se držet jednoho nemusím se začleňovat do žádných společenství ani uskutečňovat žádné rituály nevěřím, že některá víra je ta pravá, ale že člověk by si měl sám věřit čemu chce a ne jen poslouchat nějakého hodnostáře jen proto, že se narodil do věřící rodiny každý člověk by si měl najít vlastní cestu, neboť každý člověk je odlišný, a tak neexistuje žádná univerzální cesta veškerá víra i všechny církve stojí na domněnkách, historkách a příbězích a žádná věc není vědecky doložená

věřím ve vyšší moci, akorát nesnáším církve, které svojí institucionalizací se akorát vzdalují od pravé podstaty

věřím, v to co chci a ne v to, co je někde napsáno a ještě podřízeno určitým chováním a danými pravidly

Víra je alibismus

víra je pro slabochy

vira v boha je nesmysl

víra v něco nadpřirozeného je jen alibismus, pro lidi, kteří potřebují všechno špatné omluvit nějakým důvodem a kteří mají strach ze smrti

Víra v nějakého boha není to, co v životě potřebuji. Nic mi to nepřináší.

Víra v oha, jakéhokoliv mi přijde naprosto proti lidskému rozumu a vědeckým faktům

vyhovuje mi to, jsem realista a dám na vědecké informace, rodiče jsou nevěřící

vyrostla jsem v neverici rodine a pracovala v cirkevnim zarizeni, takze myslim, ze mam pohled z obou stran a nabozenstvi povazuji za urcitou berlicku. Prijde mi nelogicke verit,schvaluji urcite prvky ruznych nabozenstvi, ale nechapu verici. Nebo minimalne ty se kterymi jsem se setkala.

Vysvětluje věřící taky, proč je věřící? Tak se člověk už narodí, ne? Zkrátka z vlastního přesvědčení, možná také vlivem prostředí a výchovy.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Za všechny své činy si může člověk sám, nedomnívám, se, že je zde někdo "nadpřirozený", který by nade mnou stál, kterému bych měla být vděčna za to, že jsem se dokázala naučit na zkoušku a dostala dobrou známku, či se mu omlouvat a odprošovat ho "básničkou".. Mám se zpovídat mé rodině, přátelům a sama sobě, ne nikomu jinému

Ze stávajících náboženství si nedokážu vybrat. Nejblíže je mi buddhismus, ale moje cesta jde sebepoznáním pomocí různých kurzů a seminářů - šamanismus, muž a žena ve mně a podobně.