Vliv psychoterapeutických směrů na sociální práci.

určitě to má vliv na přístup ke klientům, což je vždy důležité.

-

- je důležité mít jasnou filozofii pro práci - daný směr zajišťuje jednotný přístup pracovníků - směr dává pracovníkům vodítko, úhel pohledu - jak se dívat na určitou situaci, problék

- pracovat určitým směrem považuji za důležité, proto, že je to pro mne známka dalšího vzdělávání, které považuji za nezbytné při této práci, dále to částečně vypovídá o mém profesním nastavení, či stylu práce.

aby bylo dosaženo stanoveného cíle

ano

Ano, dává to práci určitý rámec a cíl.

Ano, je dobré držet se určitého směru, protože dokáže pracovníkovi poskytovat určitou jistotu - např. při všudypřítomně požadované aktivizaci klienta. Zároveň je pro něj ale důležité naučit se v sociální práci pracovat s různými typy klientů a různými poměry podpory, aktivizace a kontroly.

Ano, je to důležité, má to výsledný efekt.

Asi není až tak důležité pracovat jenom jedním směrem... teda tím spíše v sociální práci, kde toho zas až tak moc nevzniklo, ale je důležitý být si vědom nějaké teoretické základny práce s klienty, toho, jak se má strukturovat pomáhající proces, které intervence pomáhají a které nikoliv, co je předpokladem zahájení spolupráce atp. Taky je teda důležitý vědět, jestli je možné do daného teoretického konceptu integorvat další postupy nebo nikoliv /třeba u úkolově orientovanýho přístupu to možný je/. Bez znalosti toho, jak funguje princip změny klienta, jak funguje pomáhající proces a proč se mi pak aktivity s klienty jeví jako spíše nahodilé, nebo odzkoušené z neformálních teorií (a nic proti nim, jen mi přijde, že nemají být jediným zdrojem odborného pomáhání)

Co nejvíce využít daného směru ve prospěch klienta

Dává mi to mantinely a mám větší jistotu při práci s klientem - vím čeho se držet, čeho se chytit.

dává práci určité obrysy, pravidla, ucelenost, metodologii atd.

Dává to celé práci nějaký jasnější rámec.

Dává to pocit jistoty, vím, proč to takto dělám a co od toho očekávám.

Dává to práci s klientem určitou strukturu, pracovník má metodu, kterou může použít.

Dává to práci s klientem větší celistvost.

Důležité je vhodně, dle aktuální situace klienta zvolit daný přístup

důležité je znát více směrů a volit dle individuálních potřeb uživatele

důležité je, aby se pracovník opřel o konkrétní principy práce s klientem

Důležité to je, jak pro koho. Někomu vyhovuje pracovat s jedním určitým směrem, který mu vyhovuje, někdo pracuje s více směry najednou a použíje v danou chvíli ten směr, který nejvíce pomůže problematice klienta. Pracovat jen s určitým směrem může mít své výhody i nevýhody, tudíž nejsem 100% zastánce zaměřenosti na jeden určitý směr. Důležité je pro mě co nejlépe pomoci klientovi, podle jeho možností a schopností.

důležité, přístup pracovníka ovlivňuje výsledky jeho práce s klientem

Hlavní je podle mě pracovat s profesionálním přístupem tak, aby se klient cítil podporován a bylo mu pomoženo v tom, v čem on potřebuje. Asi není tak důležité, jaký přístup používám, navíc pro každého může být vhodné něco jiného.

hledání více souvislostí, vztahy mezi rodinnými příslušníky, minimálně podpora a doporučení na další poradenství

hloupá otázka

hodně důležité pracovat komplexně, celostně, eklekticky vybírat efektivní prvnky jednotlivých směrů a užívat dle přínosu pro klienta a schopností pracovníka.

Hodně důležité. Pro každého člověka je vhodný určitý typ psychoterapie, pokud se používá jiný, než ten, který "mu sedne", může přijít veškeré úsilí nazmar.

Jak kdy.

Jakýkoliv rozvoj pracovníka je přínosný a důležitý. Myslím, že ani tak nejde o směr, jako spíš o rozvoj...podle mně málokdo pak v sociální práci pracuje jako čistý rogerian či surista apod.

jasná pravidla a postup nejen pro pracovníka, terapeuta, ale pro klienta samotného - plán, souhlas klienta, vhodnost přístupu pro daný problém, situaci, ...

je dobré mít směr a nebloudit, na druhou stranu je důležité nechat životní prostor i směrům jiným.

Je dobré používat to, co může pomoci, bez ohledu na směr. Každý směr je dobrý pro určitý typ klientů.

je dobré si uvědomat směr, který je můj a umět ho využívat.

Je dobré znát víc směrů a umět pracovat tak, aby to bylo přizpůsobeno klientovi "na míru", co v danou chvíli potřebuje.

je důležité vědět, který nástroj kdy používám, k čemu mi je a jakým způsobem mi může být užitečný s tím souvisí i směr, který zvolím. Nemyslím, že je nnutné se držet pouze jednoho, ale být si vědom co a kdy využiji a umět s tím pracovat.

Je možné se inspirovat pro přímou práci s klienty/klientkami. Především v ohledu kladení otázek a empowerment, resp. zplnomocńování k řešení sociální situace, doprovázení apod.

je to lepší pro vnitřní bezpečí a hranice soc. prac.

Je to moc důležité, mám ráda systém.

Je to velmi důležité. Každý problém (případ) potřebuje jasný způsob, který vede určitým směrem, Tím míří k vytyčenému cíly

je to velmi prinosne pro dusevni hygienu, pro lepsi poznani sebe sama, krizovych situaci a prace s nimi, vztahovych zalezitosti apd...to vse ma primy dopad na praci s klienty

Jestliže budu chtít nějaký směr studovat,tak si budu muset nějaký konkrtétní vybrat.A z časových ani finančních důvodů to nejspíš nebude několik výcviků najednou.Takže nakonec třeba rozhodne čas nebo cena.

Jistý psychoterapeutický směr Vás povede jako návodné lano, pokud se ztratíte v poučkách a intervencích ještě stále můžete postupovat nenásilnou formou, kterou jste prožili sebezkušeností na psychoterapii. Navíc můžete ošetřovat vlastní pocity a prožitky a tím se mnohému vyvarovat nebo se s mnohým lépe vyrovnat.

Jsem eklektička.

jsem psychoterapeut, který rád kombinuje a využívá nových prvků i z jiných směrů, proto pro mne to zas tak podstatné není. Ale je dobré vědět, proč užíváme dané metody, aby z toho nebyl "mišmaš".

Jsou směry, které jsou bližší mému nastavení vůči klientům, i pro klienty je díky jejich životnímu stylu a zkušenostem vhodnější určitý styl. Směr, který je jejich nastavení hodně vzdálený, nepřinese takové pokroky a pomoc klientovi.

Každá terapie se zaměřuje na jinou stránku osobnosti, jinak s uživatelem pracuje. Pro každého uživatele může být přínosná či podstatná jiná terapie.

Každému vyhovuje něco jiného, tzn. ne každému klientovi musí vyhovovat určitá metoda, stejně tak ne na každý problém se hodí určitá jedna metoda.

Každý by měl pracovat s filozofií určitého směru (především pokud v něm má výcvik).

každý sociální pracovník je individualita

kdo s čím zachází, tím také schází

Mám více promyšlený postup, lepší řpístup ke klientovi...

Moc nerozumím otázce... Předpokládám, že se pracuje s určitým cílem, tedy někam směřujeme.

Možnost reflexe, koncepce, prohloubení vzdělávání

Může to nasměrovat práci s klientem jedním směrem, stalem, může to pomoci.

myslím si, že by mělo jít o kombinace, zaměření se v sociální práci na jedem PT směr nevnímám jako vhodné. I když možná záleží na cílové skupině.

Myslím si, že každý poradce nebo pracovník pracující v sociální sféře by měl mít osobitý přístup ke klientovi a směr, který je každému vlastní je velice důležitým prvkem.

Myslím si, že není důležité pracovat určitým směrem. Je důležité, když osoba pracující s lidmi má k tomu osobnostní a dovednostní předpoklady. Dokáže vybrat to správné pro své klienty.

myslím si, že v psychoterapii by si měl každý terapeut najít směr, ketrý je mu blízký, ale zároveň znát ostaní směry a techniky a využívat je dle individuálních potřeb klienta.

myslím, že ideální je přirozeně volit dle typu klienta

Myslím, že je dobré být si vědoma hranic, které daný směr má. Umožní to člověku nadhled a nenechat se tím natolik ovlivnit. Doplnění dalšími přístupy či metodami, se kterými daný směr nepracuje, považuji za výhodu.

Myslím, že kvalitní soc.práce může být ovlivněna různými směry. Domnívám se, že by lidé v soc. práci měli mít přehled skrz terap. směry, když pak budou mít výcvik v nějakém konkrétním, tím lépe. Pro soc. práce mi připradá smysluplný především Rogers, systemická terap. nebo SUR (čili integrativní terapie) a KBT, případně ognit.behaviorální. (Analýza pro soc. práci pka spíše ne.)

Myslím, že směr nás ovlivňuje ať jím chceme pracovat nebo ne

na každého klienta a jeho problém se hodí něco jiného

ne moc dulezite, lepsi brat si od vseho trochu

Nejsme si jistá, myslím že je důležité to co potřebuje klient a ten je pokaždé svým způsobem specifický. Ve své profesi nepracuji pouze jedením směrem.

některé terapie lze využít u komplexního pojetí sociální práce, některé jsou specifické pro určitou cílovou skupinu

Nemám osobní zkušenost, nedokáži zcela posoudit - jeden z mnoha důvodů může být jistá ucelenost, systém, jednotnost

Nemyslím si, že je důležité pracovat jedním určitým směrem, ale je důležité být různými směry vabaven a nabízet klientovi takový přístup, který je na míru jeho situaci

Nemyslím si, že v sociální práci je zásadní pracovat určitým směrem, ale spíše umět podle potřeby vybrat ze známých technik ty, které se pro konkrténího klienta a situaci nejlépe hodí.

není

Není podle mě důležité pracovat jedním určitým stylem. Důležité je, aby se pracovník uměl přizpůsobit potřebám a stylu klienta. Nicméně nějaký směr, dává naší práci určitý styl. Některé styly jsou pro sociální práci vhodnější (např.systemika), jiné méně (např.psychoanalýza), ale každý směr má v sobě něco, co lze využít a použít.

Není podle mne důležité pracovat s určitým směrem, každý směr může do efektivní práce s klientem něco přinést.

Není pro mě podstatné pracovat v sociální práci konkrétním psychoterapeutickým směrem. Důležité je dodržovat obecné etické zásady.

nerozumím otázce

Nerozumím první polovině otázky, co jak je důležité? Myslím, že soc.práce pokud je ovlivněna nějakým psych.terap. směrem bude dost různorodá - prostorem pro klienta, prací s mocí, mapováním, kladením otázek... je toho mnoho.

nerozumím přesně otázce

Netroufám si hodnotit, do jaké míry je důležité pracovat podle určitého psychoterapeutického směru, ovšem domnívám se, že je dobré, když soc. pracovník je v tomto směru znalý.

Nevím

nevím

nevím

nevím

Nevím

Nevím, jestli je důležité pracovat určitým směrem.

Nevím, jestli je to důležité, ale potřeba to je, aby měl člověk určitý cíl, ke kterému chce s klientem dojít.

nevím, se sociální prací nemám bližší zkušenost

Nevim.

Nevnímám jako důležité, který směr si člověk vybere, ale spíše způsob, jak ho přijme do své práce-může vést k větší direktivitě nebo naopak ponechávání více svobody a zodpovědnosti na klientovi. Pomáhá tedy spíše ujasnit, jaký přístup je mi blízký a jak ho správně uplatnit-pomoci a neuškodit.

Ostatní vědí, jaké je zaměření sociální služby, co od ní očekávat.

podle mě jde o jakýsi filozofický background, který určuje, jakým způsobem zprcovánáme určité situace životní příbhy, osudy...je fajn mít v tom trochu jasno, z čeho vycházím, abych se pak mohla vyznat v tom proč tu práci dělám a jak ji dělám.

podle mě není důležité pracovat určitým směrem, ale spíše využívat jednotlivých prvků z různých směrů

podle mě záleží na jaké pozici a v jakém oboru sociální práce soc. pracovník pracuje. Velmi důležité je to při práci v poradenských centrech apod.

Podle mého názoru to není důležité.

podle zaměřenosti si uživatel vybírá ten směr, který mu vyhovuje, nebo zařízení může poskytnout více možností podle toho komu co vyhovuje

Pokud se chci někam dost, tak potřebuji mít určitý směr

považuji to za důležité kvůli celkové koncepci, směřování

práce musí mít vždy nějaký směr a nějakou koncepci

Práce s člověkem by měla mít řád

Pracovat určitým směrem ano, ale psychoterapeutický směr v sociální práci není rozhodující, důležité je hlavně pracovat směrem k tomu abychom klientovi pomohli.

Pracovník se naučí pracovat s psychikou, ať již svojí či klientů. Psychoterapie má vliv i na vztahy mezi lidmi

Pracuji směrem, který je mi blízký.

Preferuji eklektický styl - umožňuje kombinaci různých přístupů.

Pro mne je důležité pracovat ve spolupracujícím módu. Vycházím ze systemického směru a vyhovuje mi pojetím, které je zaměřona na klienta a jeho potřeby.

pro potřeby určitého klienta je potřeba aplakovat určitý směr

Pro různé cílové skupiny jsou vhodná různá zaměření. Někdy nejde ani tak o cílové skupiny, jako o osobnost klienta.

Pro určitou cílovou skupinu klientů může být daný psychoterapeutický směr nejvhodnějším přístupem.

protože

protože jsou různí klienti a odlišný přístupk nim

přístup ke klientovi

pst směr podle mě dává, to co značí - "směr" , teoretickou i praktickou základnu

Sám jsem ve výcviku a uvědomuju si, že výběr směru byl pro mě velice důležitý. Hlavně kvůli práci terapeuta. Aby měl odborné zázemí a uměl dobře pomoci, musí být profík, odborník na pomoc a to bez výcviku není možné. A výcvik bez výběru směru také možný není.

Směr by si měl pracovník zvolit podle toho, co je blízké jeho osobnosti, aby lépe porozuměl sám sobě a tomu, co se v něm děje. K tomu existují různé cesty a každý si může tedy zvolit tu, která lépe odpovídá jeho chápání a jeho životnímu přístupu. Na základě lepšího pochopení svých vnitřních procesů, může kvalitněji poskytovat sociální služby.

sociální práce je velice důležitá a uričtý směr může napomoci řešení nepříznivé situace klienta, ale neznamená to, že se to vždy podaří.

SOPR zná své hranice SOPR se lépe domluví s klientem na daném cíli

Tato otázka se mi zdá velice široká a možná nevhodně položená. Vždy je dobré někam směřovat.

Určí nám to metodiku a jasná pravidla.

Určitě hodně, má vliv na způsob práce s klientem.

Určitě je důležité mít jasnou strukturu konzultace. Myslím si, že spousta pracovníků přirozeně využívá různých směrů při práci s uživateli služby.

Určitě je důležité u jednoho klienta pracovat jednotně, na druhou stranu záleží na tom o jakém klientovi se budeme bavit. Uživatel služeb jež se zdokonaluje v nějaké činnosti a nemá na různé informace dostatečné mentální schopnosti je jednodušší a efektivnější. Než když za uživatelem chodí různi asistenti s různými postupy.

Určitý směr poskytuje teoretickou základu, východisko pro práci pracovníka, nabízí metody práce, osvědčené postupy.

určitý směr v psychoterapii může přispět k lepší resocializaci klienta/pacienta + záleží na potřebách klienta/pacienta

určuje to i základní vztah ke klientovi, způsob vedení rozhovoru, zpracovávání náročných chvil i motivace klienta ke spolupráci atd.

v sociální práci s jednotlivými klienty se prolínají různé metody a techniky. Pokud víme, kterou používáme, víme, jakým směrem chceme jít, může to zprůhlednit naši práci. Může tím svoji práci obhajovat, práce není ve vztahu ke klientům roztříštěná.

Výhodou je, že jednotlivé přístupy sami o sobě jsou komplexní ( teorie, postupy, pohled na klienta a na pracovníka - na jejich vzájemný vztah, kladou různým aspektům práce jinou váhu, jiná váha a nároky jsou kladeny i na samotného pracovníka - jeho osobnost,atd.).Směr, který si volíme většinou odpovídá našemu vlastnímu nastavení a může poskytovat dobré ukotvení v naší práci.Nevýhodou může být, že v pohledu na problémy našich klientů se můžeme stát stereotypními a může nám chybět chuť se na vše podívat jiným, novým způsobem než jen tím na který jsme zvyklí a který dobře známe.

Vzhledem k individuálním potřebám klienta

Vždy je podle mě důležité pracovat systematicky. Tady může být opora v systemickém terapeutické směru. Ovlivňovat nejenom klienta, ale pracovat i s jeho okolím

zacílení práce je velmi důležité

záleží na cílové skupině uživatelů sociální služba a dle toho volit směr - psychoterapeutický směr pomůže s motivací uživatelů k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Každý směr má různé procesy vedoucí ke změně u uživatelů sociálních služeb.

Záleží na oboru a typu klientely. Pokud SP vychází z nějakého směru, měl by ho integrovat do své činnosti, ale nelpět pouze na něm - což pokládám z hklediska cílů SP za omezující. Nelze zaměřovat SP s psychoterapií, kde držení se urč. směru má svůj význam a klient s ním dopředu počítá.

Záleží na struktuře osobnosti, životní historii, aktuální situaci, osobnostním zaměření terapeuta apod. Optimální zvolení vhodných technik pro vhodnou životní situaci lze snáze dojít k optimálnímu stavu.

záleží na tom v jakém zařízení pracuje sociální pracovník, podle toho může používat různé, nejlépe si podobné směry nebo jen jeden, který mu nejvíce vyhovuje a umího aplikovat v konkrétních situacích s klienty, či pracovníky

záleží na tom, s jakými klienty soc. pracovník pracuje, např. v programu pro násilné osoby se uplatňuje systemický přístup, KBT a prvky logoterapie (eklekticky) neužívá se hlubinně analytických či dynamických terapií

Záleží na využití směru. V práci s dětmi v pěstounské péči využíváme PESSO a teorii attachementu při zpracovávání individuální plánu péče pro děti - mapujeme jejich potřeby a zaměřujeme se v plánech, jak jejich potřeby naplňovat.

Záleží na zaměření daného oboru. Jako sociální pracovník v terénu, využívám metod Krizové intervence. Pomáhá mi se lépe orientovat v prostoru klienta.

záleží, o jaký psychoterapeutický směr se jedná, na co je zaměřen - z jakého pohledu na člověka nahlíží, od toho se odvíjí to, že se pracovník na klienta dívá z určitého úhlu pohledu, nebo se zaměří na část jeho osobnosti apod. Nevím, jak důležité je pracovat určitým psychoterapeutickým směrem - záleží jakým. Také hodně záleží v jaké profesi a typu práce by se měla tato práce s nějakým psychoterapeutickým směrem uplatňovat.

Zaměření je důležité pro terapeuta i klienta. Je mnoho směrů, klient má právo vyzkoušet a vybrat si takového terapeuta, který vyhovuje jeho potřebám. Moje profese umožňuje používat více směrů v běžné konzultaci, v psychoterapii využívám převážně zkušeností SURu.

Zavádí to do práce určitý systém, SPk má tak určité vodítko, aby se jeho práce nerozmělnila, ale vedla ke konkr. cíli.

znalost různých technik pro využití práce s klientem, nezaměřovat se jen na jeden směr

důraz na současnost, na přítomnou chvíli

???

Asi gestalt, protože s ním pracuji. Líbí se mi, že podporuje rozvoj osobnosti klienta, podporuje jeho dobré stránky.

Asi Rogers, připadá mi nepřirozenější v přístupu ke klientovi, tak nějak si myslím, že se přístup shoduje s tím, o co má podle mě smysl usilovat. Ale jsou mi blízcí i jungiáni, zajímá mě ozdravná a ozřejmující síla imaginace. V práci s dětmi zase chápu místo systemiky. Prostě, nelehká otázka...

behaviorální - v práci s mládeží nejvíce využitelný

dasainsanalýza. Protože vychází z věci samé a snaží se o nepředpojatost, dalo by se říct - přístupování k lidem bez předstudků.

Daseinanalýza. Dovoluje být sám sebou.

daseinsanalýza a rogersovský, jsou nedirektivní, pracují "tady a teď", nepracují za klienta....

Daseinsanalýza, Gestalt - plně respektuje osobnost a potřeby klienta i terapeuta ve vztahu. Dává důraz na vztah, ne na řešení-trvá tedy delší dobu, než se projeví důsledky-ale věřím, že pak mají dlouhodobější ráz.

Daseinsanalýza. Z důvodu zájmu o fenomenologii.

eklektismus

gestalt

Gestalt - psychoterapeutický výcvik jsem absolvovala, je mi blízký svou filosofií.

Gestalt a na tělo orientované přístupy. Gestalt pro snahu o celiství přístup a na tělo orientované přístupy, protože mne zajímají oblast psychosomatiky.

gestalt terapie

gestalt, holistický

Gestalt, jsem psychot. výcviku

humanisticky orientované směry, jsou zaměřeny na člověka a jeho tendenci k sebeuplatnění a sebeaktualizaci, blízké jsou mi otázky kolem smyslu zivota

integrativní gestalt - souvisí s odpovědí u otázky 2

Já jsem prola výcvikem dynamicky a intergativně zaměřeným. Tak jsem měla možnost ochutnat různé techniky. Blízký je mi systemický styl a chtěla bych jednou (do budoucna) zkusit PESSO.

Ještě nevím.

Jsem ve výcviku Gestalt v modalitě. Je mi blízké zaměření na vlastní uvědomování, na celistvost člověka, jeho tělo, mysl, pocity. Také mi je blízká vztahovost a práce s polem. Jsem bytostně zastánce humanitních neanalyzujících směrů. Zaměření na kontakt s člověkem v chvíli setkání a posilování jeho sebepodpory. Také to, že má teoretické zázemí, které se stále vyvíjí a zároveň dává terapeutovi veliký prostor pro uplatnění své vlastní osobnosti, kreativity, svých silných stránek. Je toho hodně a na delší psaní, ale snad takto ve zkratce.

Každý má něco do sebe,od každého trochu by byla ideální kombinace,jsem zastánce Freuda -moci podvědomí,ale bez přeceńování.V kombinaci např. se systemickým přístupem n.logoterapii.

KBT

KBT - je mi sympatický způsob jakým se v KBT pracuje. Vzhledem k tomu, že pracuji s cílovou skupinou lidí s mentálním postižením, vím, že je to směr,který zde mohu uplatnit.

KBT - jednoduchost Logoterapie - dává psychoterapii smysl.

KBT - lze jej velice dobře využít i s klienty s komunikačními obtížemi. navíc je mi blízká myšlenka podmiňování - ve volném času se zabývám výcvikem psů.

KBT - občas ho uplatňuji v práci.

KBT, pracuji s dětmi s poruchami chování, deprivačním syndromem

Kognitivně behaviorální přístup..........důvod: jelikož je nutné podívat se nejprve na problém z jiného úhlu a poté mohu změnit své chování

kognitivně behaviorální terapie - blízká je mi tím, že se zaměřuje na změnu chování i způsobu myšlení daného člověka, může mít pro něj velký přínos. Lze pracovat jak s rovinou myšlení, tak chování.

Krizová intervence

krizová intervence - často užívám systemická terapie - pracuji s rodinami, komunitami a celým systémem

krizová intervence - nehodnotící podpora emocí

Krizová intervence a Gestalt. V krizové intervenci se mi líbí, že se klient k řešení vede a nenabízí se mu a gestalt v jeho pojmenovávání emocí a pocitů, které se projevují na těle

Krizová intervence- nejčastěji potřebuji ke své práci

Krizová intervence, protože ji prakticky provozuju už 8 let. Pak taky Gestalt, neb jsem ve výcviku a pak taky Motivační rozhovory, které tady nejsou uvedeny.

Krizová intervence. Jako pracovník v soc. službách jí využívám asi nejvíce.

logoterapie

logoterapie

Logoterapie

Logoterapie - komunikace jako nejdůležitejší zdroj interakce, posunu, slovo jako základ

Logoterapie - potřebuji vědět, že život má smysl

Logoterapie - pro svůj pohled do budoucna, jako jediný směr je schopna člověku najít proč, pak se dá zvládnout každé jak.

Logoterapie, ale jsem přesvědčená, že v každém směru je něco, co může obohatit práci s klienty. Není proč se vyhraňovat, každý směr je dobrý v něčem jiném. Logoterapii uvádím pouze proto, že k ní mám momentálně osobně nejblíž, ale v práci s klienty se snažím používat techniky a myšlenky všech směrů, u kterých věřím, že mohou pomoci.

Logoterapie, KBT, Rogersovský, KI - lépe je znát více směrů a umět je vhodně použít a kombinovat

Logoterapie, popř. Rogersovský přístup. Je mi blízká akceptace klienta, holistický přístup, respekt k jedinečnosti člověka a víra ve vlastní nápravné mechanismy.

Mám rád Logoterapii, díky zakotvení v Existenciálním filozofickém proudu, ale není využitelná v mojí praxi. Některé KBT techniky používám pro jejich snadnost. Nejblíže mi je ale asi systemika, i když s velkými výhradami k jejímu zveličování konstruktivního zaměření. Asi spíše tíhnu k té narativní systemické odnoži.

Metody krizové intervence, absolvovala jsem kurz

Momentálně se cvičím v psychodynamickém přístupu.Těžko odpovědět, který směr je mi nejbližší...., ostatní směry znám teoreticky, možná nějaké techniky, pohledy, ale nemám ucelený prožitek z jednotlivých směrů, kromě krizové intervence.Určitě si ale myslím, že směr, který staví na změně na základě vztahu s pracovníkem obecně ,je mi bližší.

Nedá se říci - pro každého specifického klienta je potřeba použít jiný, jemu na míru.

nedokážu říct, pro osobnostní rozvoj mi příjde vhodný gestalt a danymické směry; pro práci s psychiatrickými pacienty a lidmi v krizi kbt

nejbližší je mi krizová intervnece, protože v tomto oboru pracuji-

Nejbližší je mi prozatím směr SUR. Jelikož dokončuji SUR výcvik, který mi vyhovuje. S žádným jiným směrem namám prozatím osobní zkušenost.

Nejbližší je mi Rogersovský - pro široké zaměření na celou osobnost klienta, což využívám ve své každodenní praxi s cílovou skupinou seniorů

Nejblížší je mi SUR, jelikož jsem frekventantem výcviku.

nejbližší mi je daseinsanalýza, zaměřuje se na tady a teď + KBT - jeho metodami

Nejčastěji se setkávám s krizovou intervencí a KBT, které jsou podle mně efektivní. Krizová intervence je významná svou naléhavostí a okamžitou účinností. KBT ovlivňuje myšlení a chování v realitně krátké době.

Nejvíce pro sociální práci je systemika, posléze asi rogeriánský - ale to je specifikum mé práce jako krizové interventky.

nelze specifikovat jen jeden, asi rogers

Nemám jeden jediný, spíše je kombinují.

Nemám pouze jeden směr, při práci s uživateli je nutné využívat různých směrů.

nemohu posoudit

Nemohu posoudit, jelikož spoustu z uvedených směrů neznám.

Neprošla jsem žádným intenzivním výcvikem, uvedené směry znám pouze z literatury, proto si nejsem úplně jistá, který směr je mi nejbližší

Nestuduji

Neumím říct jednoznačně, vše má něco do sebe... Celkově snad humanistické směry.

nevím

nevím

nevím jistě, asi logoterapie nebo rogers

Nevím zda mohu vbrat pouze jeden, každý směr má své plusy a mínusy. Pokud je ale třeba volit jeden zvolila bych SUR - dynamický směr, uřívá různé metody. Pokud bych měla ale vztahovat přímo k sociální práci možná bych se přiklonila k systemice.

nic

pan Rogers a logoterapie

PBSP a biosyntéza protože je to propojení somatické psychoterapie

pro mě je nejbižší integrativní psychoterapie (dělám výcvik a jako hlavní výhodu vidím prolnutí všemi terap.směry) a analýza (důvodem je vynikající osobní zkušenost a způsob pohledu tohoto směru)

Prvky system. přístupu se mi osvědčili při práci s dětským klientem

přístup orientovaný na člověka

Přístup směru SUR, jelikož jsem absolvoval 5letý výcvik.

Přístup zaměřený na člověka

psychoanalýza - jde hodně pod povrch, řeší klíčové konflikty, na kterých jsou často závislé další

psychodynamika, gestalt

Rogers

Rogers - je to dáno spíš mojí povahou. Ze zkušenosti vím, že na základě osobních dobrých vztahů a důvěry se dá udělat obrovský posun.

Rogers - jedná se o celkový přístup ke klientovi, který si myslím, funguje u všech klientů a v každé práci. Zároveň v současnosti všechny směry základní principy Rogerse používají a využívají.

rogers - svojí nedirektivností, biodynamická psychoterapie - prací s tělem, diagonostiky z těla

Rogers či KBT, je to mým osobnostním nastavením

Rogersovský - asi jsem se s ním setkal poprvé a několik kurzů jím bylo ovlivněno. líbí se mi, že je to "hodně na klientovi".

Rogersovský - zaměřený na klienta, nedirektivní přístup, otevřený rozhovor

Rogersovský na klienta orientovaný přístup mi je nejbližší svým přístupem ke klientovi, nedirektivitou, aktivním nasloucháním, zájmem o klienta

rogersovský přístup

Rogersovský přístup

Rogersovský přístup - jeho přístup ke klientovi jako partnerovi.

rogersovský přístup - nedirektivní

Rogersovský přístup - protože je nejznámější a vím o něm tedy nejvíce.

Rogersovský přístup - protože je zaměřen na člověka a logoterapie - protože je zaměřena na smysl.

Rogersovský přístup pro jeho snahu o empatické vcítění se do klienta a podstaty jeho problémů.

Rogersovský přístup pro své humanitní, na člověka orientované zaměření.

Rogersovský přístup, je mi nejbližší

Rogersovský přístup, jsem absolventem výcviku.

Rogersovský přístup. Líbí se mi svým laskavým přístupem ke klientům.

SF přístup, krátky, přehledný, orientovaný na řešení.

Sistémika, v sociálním poradenství se velmi dobře použít, dále krizová pomoc.

SUR - jednak jsem ho absolvovala, jednak mi přijde jako respektující klienta. Občas využívám prvky systemické terapie, běžně pak krizovou intervenci.

SUR - jsem v sebezkušenostním výcviku. Také Rogeriánský styl, který na klienta pohlíží pozitivně a je velmi přijímající a podporující.

SUR - protože jsem ho absolvoval, ale také proto, že při jeho absolvování má frekventant možnost lépe poznat sám sebe, šáhnout si na svá citlivá místa, naučit se pracovat s emocemi, vidět lektory přímo v akci (jak pracují s klientem/frekventantem). Díky této vlastní zkušenosti mohu lépe porozumět situaci klienta a jsem citlivější k jeho potřebám.

SUR - sebezkušenost

SUR a KBT obojí dané jasnými kroky a cílem.

SUR, jelikož aktuálně tento směr zažívám ve výcviku. Ostatní ještě zdaleka tolik neznám.

SUR, jelikož nyní chodím na praxi do terapeutické komunity, kde mají všichni tento výcvik

systematická terapie

systématika

Systemická t., Logoterapie

Systemická teorie a krizová intervence - řešení krizových situací u našich klientů

Systemická terapie - asi kvůli strukturovanějšímu stylu.

systemická terapie - neboť pracuje s celkem, v mé práci s rodinou jako celkem. Vzhledem k tomu, že rodina je propojený systém, nelze se zaměřit pouze na klienta. tento přístup je mi blízká také svou nenásilností a orientací na klienta a jeho silné stránky.

systemická terapie nevím, prostě mi je nejbližší

Systemický - jelikož jsem absolvolava vývik. Nepracuje s žádnou teorií osobnosti a tudíž je nutno vycházet opravdu z toho, s čím přichází klient

systemický - neexpertní přístup, umožňuje snazší hledání cest v nepřehledném terénu situace klienta, pomáhá nalézt hlavní motivaci klienta pro další kroky..a je to současně - jeho řešení.. pak narativní přístupy psychodynamický přístup - pomáhá pochopit kontext situace Krizová intervencve - to je snad jasné..zpracovat s klientem náročné situace..i se sebou.. Existenciální PT a logoterapie - další rozměry a kontexty..

Systemický - pracuje s klientem v kontekstu jeho světa

Systemický - proto, že klade důraz na klienta a je podle mne nejuniverzálnější.

systemický - zkompetentňuje klienta, je orientován na řešení a tím je vhodný pro sociální práci

systemický přístup - pracuje s pomocí i kontrolou. Kontroly se někteří sociální pracovníci bojí, napomáhá tomu i zaměření inspekce, přesto i kontrol amá své místo v sociální práci a někdy vyhýbání se jí může klientovi ublížit. Aby se do sociální práce dostaly přiměřeným a vhodným způsobem oba způsoby práce, proto preferuji systemický přístup.

systemický přístup - problémy jsou často nejen u jednotlivce, ale v rámci celého systému rodiny např. Jednotlivec na sobě může pracovat, ale pokud se vrátí do systému, kde to přesto neklape, může být práce marná.

Systemický přístup kvůli propracované metodě kladení otázek.

Systemický přístup, neboť umožňuje v poměrně krátké době aktivizovat klienta a pomoci mu najít svoje vlastní zdroje pro řešení své situace. Pracuji v azylovém domě pro matky s dětmi a zde se mi tento přístup osvědčuje taky pro to, že podporuje práci s klienty pomocí metody VTI. Navíc je to pro pracovníka relativně pohodlný přístup :-) a klientovi pomůže "nastartovat své myšlení" a řešení, ke kterým si klient dojde vlastní cestou, často taky dotáhne do konce, narozdíl od toho, když mu je někdo naservíruje.

Systemický směr-SF přístup, -cirkulární otázky, dobře se domluvám s klientem na cíli,ve využití vyvjímek je naděje na zlepšení, škály jsou dobrým pracovním nástrojem

Systemika - terapeut je průvodcem, nepřicházet za klientem s řešením, ale pracují spolu na tom, aby klient nacházel své možnosti a řešil svou situaci sám.

systemika - zajima me prace s rodinou

transakční analýza - blízkost skrze jasné vysvětlení, jenoduše pochopitelný směr a hlavně vždy aplikovatelný.

V naší organizaci nemá žádný převažující směr, ony směry jsou mi známy ze studia. V praxi je nevyužíváme.

v práci-Logoterapie - vzhledem k tomu, že pracuji s osobami bez přístřeší jim pomáhá "hledat v životě smysl" jinak mi je blízký rogersovský přístup

V současné době mě je nejbližší směr KI, protože jsem před půl rokem ukončila komplexní kurs, ale blízký je mi i model SUR, protože pracuji se závislými klienty.

V tuto chvíli nedokáži říci, co je mi nejbližší. Mám chuť na vštívit "kurz" s ochutnávkou jednotlivých terapií, abych si mohla udělat více jasno.

využití určitých technik jednotlivých směrů je závislé na problematice, kterou řeším, na cílové skupině, se kterou, např. vedu rozhovor a na dalších mnoha okolnostech

Zadny.

žádný

žádný

pro využití ve své profesi

-využití při sociální práci s rodinou -nebylo umožněno kvůli dalšímu studiu

Absolvovala jsem dříve psychosociální zážitkový výcvik, který byl neprofesionálně veden a odkryl ve mně zážitky z dětství, které jsem nemohla na výcviku zpracovat. Tato zkušenost mě na řadu let odrazovala od dalšího výcviku.

absolvování výcviku bylo povinně v rámci studia + hlavním důvodem bylo do budoucna pracovat jako psychoterapeut

Byla to podmínka, pokud jsem chtěla studovat na dané škole. Každý student musí být ve výcviku.

Cítil jsme potřebu si rozšířit pracovní nástroje v práci s klienty.

časově a finančně náročné

Dlouhodobá vnitřní motivace pracovat také psychoterapeuticky a poskytnout klientům více "svobody" pro jejich řešení. A hlavní důvod? Pouze finance, s platem soc. pracovníka musím vážně hodně šetřit, abych si výcvik mohla dovolit.

Dozvědět se něco nového, získat větší náhled a zkušenosti. Možnost se více uplatnit v praxi.

důležitý v práci

Důvod - uvědomit si principy svého prožívání a chování a nalezení možností, jak je modifikovat pro sebe fungující vzorce. Zatím zvažuji který vybrat.

důvod = časové a finančí možnosti

důvod k absolvování výcviku: prohloubení znalostí technik jednoho přístupu, která povede k lepšímu využití těchto technik proč nemám výcvik: sociální práci jsem absolvovala v kombinovaném studiu. vzhledem k práci, rodině atd. jsem si na psychoterapeutický výcvik neudělala čas a bylo by to v současné situaci obtížné. Překážkou je i finanční náročnost výcviku.

Důvodem pro absolvování výcviku by bylo rozšířit si možnosti práce s uživateli do větší hloubky.

finance, čas

finančně příliš náročné, z platu SP si nemohu nic takového dovolit

finanční

Finanční důvody.

hl.důvodem je pro mě sebepoznávací složka, stejně tak získané vzdělání, které, doufám, využiji v budoucnosti. zároveň získávám nástroje, které využívám v práci (dětský domov a Linka bezpečí)

hlavní důvod - poznání sebe, svých slabých míst, seberozvoj. výcvik zatím nemám, ale rozhodně zvažuji. momentálně jsem na MD, takže hlavní důvod finance.

chtěla bych mít větší jistotu při práci s klientem.

Chtěla bych se zdokonalovat a vědět více, abych mohla sama více klientům nabídnout

Chtěla bych toho znát víc, jak pracovat s lidmi, jak jim ještě jinými způsoby pomáhat.

Chtěla jsem se zprofesionalizovat v pomáhající profesi a chtěla jsem vlastí sebezkušennost

Chtěla jsem si výkon soc. práce dát do určitého celku. Ujasnit si co s klientem dělám a proč zrovna takhle.

chybí časové rezervy

Integrovaná psychoterapie F. Knobloch. Sbírám více zkušeností.

jak jsem zmínila výše, jakýkoliv rozvoj pracovníka je přínosný. Výcvik nemám z finančních důvodů.

je důležité se dál vzdělávat

Je to pro mne finančně nedostupné a časově náročné.

Ještě jsem si nevybrala... (viz výše) a neneašla klidnější životní etapu, abych se výběru a posléze výcviku věnovala.

jsem psycholog, terapeutický výcvik je nutnost

kdyby chirurg nikdy nevzal do ruky skalpel asi by se nemohl považovat za chirurga a k tomu by byl asi špoatný chirurg Psychiatr, který nezná sám sebe nemůže být dobrým psychiatrem. stejné to je se sociální prací Po SUR mi mnoho události a životů bylo snadnější k nahlédnutí a snad jsem i maličko něco pochopil.

kvůli práci v oblasti terapie

kvůli sobě i k vůli klientům, aby moje práce s nimi byla lepší.

lépe poznat sám sebe, udělat si pořádek k sobě a pak ve stylu já jsem OK ty jsi OKa působit i na klienty

lepší efektivita práce, lepší získání náhledu na klientův problém, pochopení souvislostí, individualizace práce s klientem

mám výcvik v telefonické krizové intervenci, psychoterapeutický výcvik je myslím vhodný pro každého, kdo chce kvalitně pracovat s sociální oblasti.

Mám vysokou školu psychologického zaměření - důvod k absolvování výcviku Nedostatek času - důvod proč ještě ne

mít možnost se blíže podívat na svoje témata a zapracovat si je, rozšířit si techniky práce s klientem, zlepšovat se ve své profesi

Momentálně se školím v jiných směrech a nepředpokládám, že by mi nyní takový další výcvik zaměstnavatel hradil. Ani bych na to teď neměla čas. Pokud by do budoucna tato příležitost byla, výcvik bych absolvovala velmi ráda.

Možnost náhledu na sebe sama při přístupu ke klientovi. Výcvik nemám z důvodu finanční náročnosti

myslím si, že je to dobré pro komunikaci a další práci s klientem, spolupracovníky, a také k sebepoznání, mám jen základní znalosti ze školy, jejich prohloubení by bylo zajímavé, výcvik je finančně náročný a v mé konkrétní práci by nebyl naplno využitý

Myslím si, že v sociální práci psychoterapeutický výcvik nevyužiji, možná bych jej využila později v případné jiné profesi.

Myslím, že je přinosem pro osobní život a zároveň vede k porozumění druhým lidem

na vysoké škole jsme měli 3 letou skupinu s Rogersovským "ne-vedením". Tudíž jsem nasákl způsoby chování nedirektivního přístupu.

Nejsou peníze, není čas.

Nemám

nemám a zatím jsem nepocítila potřebu výcviku, snažím se sama

Nemám Nejsou peníze a čas. Tak tak dotahuji školu.

Nemám výcvik kvůli tomu, že výcvik je finančně nákladný a navíc pořád zvažuji kterým směrem se vydat. "Ve hře" je ještě výcvik v transakční analýze.

Nemám, zvažuji. Porozumění procesům, které se dějí při práci s klientem.

nemyslím si, že by mi skupinový výcvik pomohl, preferuji samostudium, četbu, praxi a individuální supervize, včetně konzultací s kolegy

nepotřebuji

Nepotřebuji jej

Nepovažuji výcvik za nutný ke své práci.

nepracuji v sociální sféře

NEvidím důležité

nevím

Nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela.

Nevykonávám každodenní přímou sociální práci, není tedy pro mě nezbytný.

nezajímá mě

nic

nízký věk

Oblast psychoterapie mě velmi zajímá a ráda bych se jí v určitém směru věnovala. Dlouhodobě pracujeme s manželem dobrovolnicky s rodinami v oblasti prohlubování manželských a rodinných kompetencí a harmonizace vztahů v rodině. V této činnosti by byl psychoterapeutický výcvik dobře využitelný.

obohacení pro práci s lidmi

osbní rozvoj a zlepšení dovednosti komunikace a práce s kontextem klienta

osobní i pracovní rozměr, důležité k sebepoznání i vytváření hodnotnějších mezilidských vztahů

Osobní rozvoj, poznání sebe sama, praxe, nezbytnost k vykonávání profese, chtěla jsem si ozkoušet gestalt v praxi.

osobní zkušenost a jakousi osobnostní zralost (ke které podle mě výcvik rovněž přispívá) vnímám jako nezbytný předpoklad pro výkon pomáhající profese

osobnostní rozvoj + možnost soukromé psychoterapeuitické praxe

Osobnostní rozvoj, zkvalitnění mé práce

osobnostní růst, léčení a příprava na práci s klienty

pokud člověk chce dělat psychoterapii je to nutnost, především sebezkušenost a výuka metod práce.

Postačí mi přehled o směrech a na co se dají aplikovat, v rámci vysokoškolského studia jsem absolvovala základy psychoterapie. Pracuji v oblasti řízení pracovníků a sociálních služeb, zde stačí přehled o terapiích.

poznání sebe sama, práce na sobě, lepší pomoc klientům

Poznat lépe sama sebe a rozšířit možnosti a nabídky pro klienty.

Pro mě by byl důležitý kvůli dalšímu vzdělávání a kontaktu s lidmi.

Pro práci s lidmi je to potřeba, abych si "neléčil" své bolesti na klientech. Je to zkušennost.

pro práci terapeuty je klíčový, nemám hotovou školu

profesionalita

prohloubení znalostí, větší rozhled a možnost využití v praxi, kvalitní vzdělání

Prohloubit mé dovednosti využitelné pro pomoc klientovi. K tomu, abych dobře mohla porozumět druhým, potřebuji dobře rozumět sobě - potřebuji sebezkušenostní výcvik.

protože bych se psychoterapii chtěl výhledově věnovat jako primárnímu profesnímu zaměření

Prozatím mi stačí vzdělávání, které mohu absolvovat v rámci svého pracovního vzdělávacího plánu. Nemám potřebu zabývat se hlouběji jedním směrem, ale spíš mi vyhovuje nadhled z více směrů.

přesvědčení

přínos pro mou provesi

přístup mne zajímal už dlouho

Psychoterapeutický výcvik, byl podmínkou ke studiu vysoké školy.

psychoterapie, psychologie jim podobné odvětví mě neoslovují

Původně jsem šla do výcviku, abych si zpracovala svá osobní témata a získala další možné zkušenosti, aby se mi rozšířily obzory a trochu zapracovala sama na sobě. Nešla jsem do výcviku s tím, abych byla psychoterapeut.

Ráda bych pracovala jako terapeut.

Rozšíří obzory, člověk se posune zase dále. Další důvod je ten, pokud bych byla nucena opustit toto zaměstnání, tak budu mít opět více šancí sehnat zaměstnání.

Rozšířšní pohledu na práci, sebezkušenost. Nicméně se domnívámn, že do výcviku by měl vstupovat člověk již ve zralém věku a po nějakém roce praxe ( min 3).

sebepoznání plus nutnost k práci s lidmi, tedy jako nedílnou součást této profese

Sebepoznání, rozvoj komunikace.

Sebepoznání, vedení skupin

sebereflexe, ustálení se, sebezkušenost, výuka

seberozvoj

seberozvoj a seberealizace, poznání samam sebe

seberozvoj predevsm

seberozvoj, hlubší a preciznější práce s klienty/pacinety

Sebezkušenost, naučení se praktickým dovednostem.

sebezkušenost, obrana proti projekci, přenosu....

Sebezkušenost, praxe v zaměstnání, zvědavost

Sebezkušenost, rozvoj osobnosti, profesní růst.

Sebezkušenost, sebepoznání, osobnostní rozvoj, zájem o psychoterapeutickou práci s klienty.

Sedm let setkávám na sociálně teraputických pobytech s dětmi z dětských domovů. Začínal jsem v týmu, kde byla řada psychoterapeutů. To byl jeden moment, setkání s nimi, s jejich stylem práce. Druhak při své v současné době práci (začínal jsem jako dobrovolník) narážím na své limity, a své nedořešené osobní otázky. Potřeba na nich pracovat byla dalším důvodem pro vstup do výcviku, jehož podstatnou součástí je také sebezkušenostní část. Poslední je, že mě terapie hodně zajímá a baví. Vidím její užitečnost a potřebnost a vím, že mě osobně pomoc a to právě terapeutická baví a naplňuje.

Sociální práce a psychoterapie se prolínají, nelze oddělit jedno od druhého

stačí studium odborné litaratura a doporučení organizace, která vede naše případové supervize

Studuji psychologii a v plánu to mám po škole.

Studuji Sociální a charitativní práci na Jihočeské univerzitě. Výcvik by měl být součástí výuky (pravděpodobně příští rok). Pokud ho nezvládnu v rámci studia, určitě ho budu chtít absolvovat po skončení. Důvod? Vedu Dobrovolnické centrum a Tým komunitní krizové pomoci. Vzdělávám se průběžně s praxí. Mám roční supervizní kurz a další managerské v souvislosti s vedením NO. Další kurzy se týkaly Krizové intervence a Kurz koordinátora při mimořádných událostech.

Studuji v oboru sociální a pastorační práce a zatím se mi tato možnost reálně nenabídla. Možná o tom budu uvažovat po dokončení studia.

škoda že výcvik je dnes velmi drahá záležitost a jeho absolvování je považováno při mnoha výběrových řízeních za výhodu. Nikdo se však neptá, jaký rozvoj člověk dosáhl samostatně bez výcviku i když je to kolikráte rychlejší a zdarma. navíc který pracovník např. pomáhajcích profesí má peníze na výcvik? Připadá mi, že papír o absolvování výcviku se stal prostě výhodou bohatých pracovníků, přičemž lidé bez výcviku dosáhli mnohdy osobního rozvoje bez výcviku akorát si mohou doklad vystavit maximálně samostatně, což asi nikoho zajímat nebude :(

Terapie provádějí externí odborníci

Uričtě chci pracovat jako terapeut, tudíž výcvik je nutností. Zatím jsem se však pevně nerozhodla, jaký zvolím.

V dnešní době bude čím dál tím častější nutnost vyhledávat psychoterapeuta a mě by to určitě bavilo.

v době, když jsem procházela výcvikem jsem pracovala na managerské pozici a zaměstnavatel se domníval, že když projdu sebezkušenostním výcvikem budu lépa vykonávat svou práci a měl pravdu

V mé práci nemám důvod absolvovat některý z výcviků, ani nechci.

velmi sebezkušenostní..ještě více se poznám, odhalím u sebe dosud nepoznané..

viz ot. 11: proto, že při jeho absolvování má frekventant možnost lépe poznat sám sebe, šáhnout si na svá citlivá místa, naučit se pracovat s emocemi, vidět lektory přímo v akci (jak pracují s klientem/frekventantem). Díky této vlastní zkušenosti mohu lépe porozumět situaci klienta a jsem citlivější k jeho potřebám.

Výcvik je nezbytnou součástí pro práci jak v sociální tak v teapeutické oblasti. Člověk se naučí lépe porozumět sám sobě a tudíž potom i ostatním lidem.

Výcvik jsem absolvovala během studia na vysoké škole, v zaměstnání jsem dosud k výcviku neměla příležitost.

Výcvik nemám je to celkem hodně drahé a nejsem si jist, zda by se mi příp. investice vrátila a nevím, jak to bude s mojí finanční situaci.

Vzhledem k finanční rentabilitě neuvažuji. Prošla jsem několika ochutnávkami, resp. výcviky v kratším rozsahu (cca 100 hodin), které mi přinesly možnost se jimi právě inspirovat, ale nezavazují tak moc jako "opravdový" výcvik - i vzhledem k jeho dalšímu využití. Navíc je to cenově dostupnější a pro praktickou sociální práci z mého pohledu i dostačující (včetně toho, že člověk může projít takto několika směry).

vždy se něco nového naučím

zájem

zatím ho nutně ke své práci nepotřebuji

Zatím je to otázka pouze financí a momentálního předmateřského stavu.

získání dovedností v práci s klientem

zkvalitnění svojí práce s klientem, profesionalita, způsob jak pracovat na sobě a svých tématech, zkušenost se sebou jako s "klientem"

Zlepseni kompetenci, prace s vlastnimi zdroji

zlepšení vztahu terapeut- klient

zvažuji, který výcvik je nejvhodnější.

Zvýšení kvalifikace.

zvýšení profesní kvalifikace, seberozvoj a sebepoznání, rozšíření zkušeností - arteterapie, muzikoterapie apod.

zvyšování kvalifikace, sebezkušenost

-

-

?

?

(tato otázka není zcela srozumitelně položena) zaměření by mělo vycházet z nastavení osobnosti jedince, který chce výcvik absolvovat, z oblasti na kterou se zaměřuje. Zaměření je důležité z důvodu komplexnosti.

Aby kazdemu indiv.sedelo

aby sedělo zaměření k typu osobnosti pracovníka

Abych byla ochotna akceptovat jeho východiska a principy a uměla a chtěla je využívat ve vlastní práci.

cílová skupina, se kterou pracuju, moje osobnostní směřování

co řešíme, s kým, v jak početné skupině, pravidla, postup

domnívám se, že zaměření výcviku není až tak důležité. Každému sedne jako osobnosti něco jiného, navíč pro každého klienta se hodí něco jiného. Záleží také, v jaké fázi života se člověk nachází, když si výcvik vybírá. dle mého také hodně zaleží na tom, jestli vám sednou lidi, kteří už daný výcvik například absolvovali.

důležitá je teorie, kvůli ujasnění nepřesných výkladů, a praxe je samozřejmě nejdůležitější, protože to co si člověk prožije dokáže používat v praxi

Důlkežitost zaměření nevnímám pro SP jako nejpodstatnější, v běžné SP nebudete nikdy postupovat jedním směrem, pokud se nestanete psychoterapeutem.

hlavě je důležité, aby pracovník byl vybaven nějakými dovednostmi, některé směry jsou pro soc. práci příhodnější než jiné

Chtěla jsem si daný směr vyzkoušet na vlastní kůži, ne jen teoreticky.

integrativní psychoterapie těží ze všech směrů, zároveň se vyvíjí - je v kontaktu s aktuálními poznatky

jde spíše o to, co osobnostně "sedí" terapeutovi, s čím rezonuje.

Je dobré držet se jednoho směru, prolínání není vždy žádoucí. Dané zaměření musí soc.prac. také "padnout" - s ohledem na jeho osobnost, povahu, cílovou skupinu klientů,..

je důležité vybrat a najít se ve smětu, který koresponduje s nazíráním na svět a původem psychických pochodů toho dotyčného. Bylo by asi hloupé, kdyby byl v KBt výcviku a přitom si myslel, že práce se symptomy nemá žádný smysl a podobně.

je nutné vědět jakým směrem chci jít

je potřeba jak teoretického zákaldu, tak sebezkušenosti, která následně vyžaduje odborné ošetření supervize

je potřeba znát teorii i poznat praktický průběh a samu sebe

Je to důležité pro absolventa ohledně jeho další pracovní aktivity. Na některé prac.pozice potřebuje určitý psychoter.výcvik.

je to důležité při práci s lidmi

Je to velmi potřebné pro např.sociální práci,myslím si,že by mi to mohlo pomoci se lépe vyrovnat se složitými případy,které na nás z praxe doléhají-co se týče psychické odolnosti myslím.A nakonec bych se něčemu takovému pak mohla věnovat i samostatně-psychoterapii.

Je třeba, aby praxe byla doplněna teorií a supervizí, aby bylo možné dát si "věci do souvislostí".

Jestli se jeho techniky a přístup dají použít i v praxi sociální práce.

již jsem odpověděla

Jsou to osobnostní důvody psychoterapeuta a také druh práce, kterou bude vykonávat.

Každé zaměření se týká směru, se kterým bychom chtěli v budoucnosti pracovat. Výcvik SUR je základní a přípravný výcvik pro následující výcviky, jako může být (transakční....).

Každý jsme individualita, každý máme jiný přístup k životu a ke klientům na základě vlastního života a svého nastavení a zkušeností. Proto je třeba, aby si každý z nás vybral směr výcviku, který je mu nejbližší.

Každý kdo pracuje v pomáhajících profesích a zvláště lékaři, učitelé, sociální pracovníci, psychologové atd.. by měli povinně absolvovat výcvik. Vím, je to sci-fi. Zaměření? To záleží na tom, co je člověku blízké, kde pracuje. Kolegyně měla možnost jít na dvoudenní seminář, kde jim byly představeny různé směry a po absolvování tohoto semináře se mohli rozhodnout. To mi připadá vhodné.

každý psychoterapeut by si měl projít osobní zkušeností, aby pak mohl být dobrý terapeut.

každý si může vybrat výcvik, který mu svoji povahou vyhovuje nejvíce. Proto každý důležitost může vnímat v něčem jiném. Já tu důležitost spatřuji především v přístupu ke klientovi a sebezkušenosti.

komplex (viz otázka dva)

Komplexnost

lepší chápání a řešení problémů klientů

mám ráda ucelené informace, k teorii patří praxe a obráceně a mám ráda, když to všechno do sebe zapadá a navazuje

Měl by být zaměřen podle cílové skupiny klientů, se kterými se pracuje v praxi - systemika - práce s rodinou atd...ale je důležité nahlédnout do více směrů, sociální pracovník nikdy neví, s čím může klient přijít, aplikovat poznatky jednoho směru na všechny klienty a jejich problémy nelze

Měl by mi pomoci odhalit mé osobnostní možnosti, ale i limity, schopnost chápat potřeby jiných a najít optimální formu pomoci.

mohu aplikovat v praxi

Ne

ne

Ne všechno lze přijímat pouze jedním způsobem - sebezkušeností, supervizí nebo jenom teorií. Pokud se přístupy zkombinují, je pak informace komplexnější a celistvější.

nedomnívám se, že je důležité, jak bude výcvik zaměřen (zda-li rogers nebo systemika ...)

nejde stihnout všechno a zkušenost je nepřenosná. tak sebezkušenostní zam.

Některé postupy je nutné mít zautomatizované, je celá řada událostí, kdy nemáte čas věci dostatečně dlouho promýšlet, ale musíte jednat okamžitě.

Nelze se zaměřit na všechno. Proto není špatné mít vícviků více a eklekticky pak vybírat co je pro kterého kl. vhodné

nemám

nemám

nemám

nemám

nemám

nemám

nemám pro to vysvětlení

Nemám představu

Nemám vysvětlení...

Nemám.

Nemůžu zodpovědět - žádný jsem si neybrala.

nerozumim

nerozumím otázce

nerozumím otázce

nerozumím otázce

Nerozumím otázce.

Nerozumím otázce. Ovšem pokud se vztahuje k obsahu struktury výcviku, tak bez sebezkušenosti dle mého nelze kvalitně poskytovat klientovi službu, pro kterou přišel a supervize je důležitá pro vlastní osobnostní růst, vyrovnávání se se situacemi a zvyšování kvality služby, kterou poskytuji. Teorie by neměla chybět hned na začátku, aby člověk aspoň věděl, co to vlastně dělá.

nevidím

nevím

nevím

nevim

nevím

nevím

nevím

nevím

Nevím, zda správně rozumím otázce. Zaměření výcviku vnímám jako významné jednak proto, že nám dává "nástroje" jak pracovat s klientem a jednak by nám mělo sedět osobnostně.

Nevím.

Nevím. Asi jsem na tuto otázku odpověděla v otázce č. 2

nic

Osobně si myslím, že je to spíše výběr cesty někdy k podobnému cíli, za který považuji větší uvědomnění a schopnost seberflexe.

podle cílové skupiny a sociální služby, ve které soc. pracovník působí

Podle osobnosti soc. pracovníka, jeho stylu komunikace, přístupu k obtížím

pokud převládá pouze teorie tak je to nezáživné

pomáhá to vyhranit další aplikace poznatků a dovedností výcviku do praxe, já absolvovala SUR výcvik v integrativní psychoterapii, který pro nevyhraněné jen doporučuji, každý si v něm najde něco svého

použití v praxi

práce s lidmi

pro budoucí práci psychoterapeuta je důležité projít sebezkušenostním výcvikem, pro náhled a vyrovnanost

Pro každý kurz platí, že je nutné zachovat jeho rozdělení na několik části. Tzn., že je nutná teorie pro zapojení se do praktické části. Praktická část by měla být o sebezkušenosti s prvky supervize, interaktivními aktivitami.

pro mě byla důležitá sebezkušenost a obecně si myslím že zaměření by mělo korespondovat s tím jaký jsem a to co dělám - kam směřuji, co je mi blízké

profese daného člověka, druh klientů, se kterými pracuje

profesionální přístup

protože jsem začátečník a nic o tom nevím

půjdu tam hlavně pro rozvoj sebe sama, ne pro teorii, tu si můžu přečíst...

rozvoj a sebereflexe

sebepoznání, získání nových zkušeností

seberozvoj

Sebezkušenost bývá na začátku praxe, výcvik v supervizi až později..Teorie bez praxe je málo...

sebezkušenost považuji za klíčovou pro další pokračování, vzdělávání a směřování

Sebezkušenost pracovníka, nácvik postupů, sbírání zkušeností

Sebezkušenost, teorie, supervize se doplňují a jsou pro mne neoddělitelnou součástí dobrého výcviku.

Sebezkušeností se člověk nejvíce naučí. Především se naučí poznávat sám sebe, udělat si v sobě pořádek, tak, aby v budoucnu mohl být nápomocen i druhým.

skrze vlastní zkušenost nejlépe pochopíme prožitek jiného

struktura v celku

Supervize je dost potřeba na mnoha zařízeních a zatím se to moc nevyužívá a považuji to za dobrou, která se prakticky nevyužívá.

tak týhle otázce nerozumim

Teorie byla podána formou školy, výcvik předtavoval část sebezkušenostní. Supervize je další částí.

Teorie, sebezkušenost i supervize jsou potřebné.

Této otázce moc nerozumím, ale jak ji chápu. Tak důležitost určitého zaměření výcviku asi záleží, kde a s kým chce pracovník později pracovat.

této otázce příliš nerozumím

to k čemu má člověk nejblíž, to co ho nejvíce baví

Typ klienta, jeho problémy, účinnost terapie.

ufuf, aby byl k užitku mně, klientům, a aby neuškodil...

Umět zacházet s vlastními pocity, prožitky, zážitky, zpracovat si svá traumátka - tím i pomoci klientům.

viz 13

Viz otázka č. 2 - zaměření by mělo korespondovat s cílovou skupinou soc. pracovníka.

Viz výše.

Vlastní zájem - případně aplikace v praxi v budoucnu

vlastní zkušenost a prožitek je k nezaplacení, velmi hodnotné, projektivní metody

vše je potřebné k pochopení a následnému zužitkování v praxi, navíc každý člověk jinak přistupuje k různým druhům výcviku

vybírám si ten, kam mě srdce táhne

vychází z osobních dispozic - co mně schází.. co je uplatnitelné v praxi

Využiji ho pro kvalifikovanější poskytování pomoci uživatelkám naší služby.

Využití při práci s klienty.

vzhledem k náročnosti nutná specifikace, nelze dobře obsáhnou vše

Vzhledem k praktickému využití vnímám výhodu od každého část.

vždy je lepší ovládat jak teorii, tak i projít si něčím sám tak i podpora

z praxe, vidím výsledky

zájemce si může vybrat oblast, která je pro něj nejzajímavější či nejpotřebnéjší, např. se v této oblasti cítí slabší a chce na tom dále pracovat

zaměření by mělo být jasné, aby nedocházelo k zmatku " každý pes jiná ves", ale samozdřejmě obohacení v podobě jiných pohledů v jasně strukturovaném čase je také důležité...

zaměření by mělo být proměnlivé v závislosti na zkušenostem a znalostem cvičenéo

Zaměření je důležité vzhledem k vykonávané profesi, popř. profesnímu růstu. Důležitý je všeobecný přehled a orientace ve všech směrech, pro praktické využití je z mého pohledu lepší pracovat do hloubky s jedním zaměřením.

Zaměření je důležité, aby se člověk cítil ve skupině, ve výcviku dobře, aby mu to sedlo.

zkušenosti vždy dají více než teorie, ale teorie je důležitá k tomu, by byl pochopený princip

zkvalitnění práce s klienty

znám své silné i slabé stránky=mohu s nimi lépe pracovat, pochopit své negativní reakce a pracovat s nimi

žádné

žádné

žádné nemám

Žádné.

?

(tato otázka není zcela srozumitelně položena) každá délka má v sobě nějakou výhodu. dlouhodobý výcvik se může zaměřit na komplexní uchopení celého směru a to jak teoretické, tak v sebezkušenostní rovině, a ovlivnit tak posluchače a celé jeho smýšlení a prožívání. je zde prostor na odžití si určitých věcí a pochopení systému a jeho fungování.

Aha, krátkodobé nepovažuju za výcvik, to jsem možná odpovídla v nepochopení, ale což... Mám zkušenost s ročním výcvikem neverbálních terapeutických technik a s výcvikem motivačních rozhovorů. Krátkodobé kurzy, pokud nejsou zaměřené na naprosto konkrétní oblast, považuji za ztrátu času.

ano, může. Čím delší výcvik, tím předpokládám více do hloubky s možností supervizních setkání.

Budoucností. Plány v životě (mateřská dovolená...)

Časová délka ovlivní, jak se absolvent dostane více sám do sebe.

Čí delší doba trvání, tím je pravděpodobně možné získat větší vhled, více znalostí a dovedností. Také je možné, že dlouhodobý výcvik nebudu moci z různých důvodů dokončit.

čím déle, tím více :-)

Čím delší tím lépe?možná

Čím delší tím očekávám větší kvalitu, ale taky jsem si vědom, že je to dražší.

Čím delší tím více se pravděpodobně v lidském životě odehraje a může si změněnou situaci odžít i v rámci terapeutické výcviku.

Čím delší výcvik - tím nejspíše lepší ukotvení a prožití celého výcviku.

Čím delší, tím hlubší. Ale 5 let už je docela dost a je i náročné kloubit požadavky výcviku a běžného fungování v zaměstnání.

Čím delší, tím lepší. Ale při zaměstnání to tak nejde.

člověk se vyvíjí a to souvisí i s délkou výcviku, hodně věcí se během výcviku mění a to může poznamenat i to co do toho vkládám

Délka je důležitá a to vzhledem k pracovnímu vytížení, rodinným či jiným závazkům, které účastník má. Čím delší kurz je, tím více musí dbát účastník na čas, který mu zbývá, aby ho spravedlivě rozdělil mezi zaměstnání, rodinu, své zájmy. S časovou délkou souvisí i finanční zátěž. Lépe bude tuto situaci zvládat mladý člověk se zaměstnání bez závazků než člověk s rodinou, hypotékou a podobně.

Délka je spojená s financemi i s dalšími náklady vzhledem k uvolnění z práce, povinnosti supervize, dojezdu a rezervace času apod.

delší trvání by už pro mne bylo moc dlouhé vzhledem k rodině a kdyby bylo kratší, tak se obávám, že by nebylo tak kvalitní

delší trvání je dle mého názoru výhodnější, z hlediska rozvoje osobnosti terapeuta

Delší trvání umožní lépe si postupy osvojit, zautomatizovat, zažít.

Delší výcvik umožní proniknout do hloubky a ztotožnit se s daným přístupem.

delší výcvik=více času k sebepoznávání, nácviku technik atd., tedy kvalitnější příprava

Dle mého tento výcvik nemůže být krátkodobý, protože by nemohl naplnit to, co je od něj očekáváno. 5 Let je na mě už příliš, i z osobních důvodů.

dlouhá doba mě odradí, v dnešní době nevím, jeslti za rok budu moct pokračovat v sociální práci, hlavně ve službách. Takže dlouhodobý výcvik nemusí být pro dalšího zaměstanvatele, třeba z nesociální oblasti, přípustný

dlouhodobé kurzy jsou velkou zátěží v pracovním procesu

dlouhodobé pro mě znamená efektivnější

dlouhodobé výcviky - nevím, co bude a co se může stát, je to pro mě nejistota

Dlouhodobé výcviky změní můj pohled na mé vlastní vnitřní pochody, s lidmi ze skupiny si budu hodně blízko a hodně mi přirostou k srdci.

Finančně mě ovlivnila.

hodně

hodně

hodně

hodně informací za krátkou dobu

Hodně, jelikož jsem časově vytížená.

Já jsem šla do 4 letého v rozsahu 550 hodin s tím, že 50 h. je rezerva, pokud by došlo k nečekané události (operace...apod..). Povinných bylo 500h. Nedoporučovalo se otěhotnění v průběhu, ale znáte to, člověk míní, život mění a já jsem v průběhu otěhotněla. Paradoxně mi to přineslo více dobrého. Došlo u mě k velkému posunu a změnám vhodnotách i k celkovému dozrání v mnoha oblastech. Před psychoterapeutickým výcvikem jsem absolvovala psychosociální výcvik v rozsahu 160h., kde jsem se rozhodla, že výcvik chci absolvovat. Psychosociální výcvik mi pootevřel dveře do nové dimenze a já jsem vešla dál a nelituji. Zkušenosti jsou nepřenositelné a těžko se popisují.

jakoliv

Je to větší závazek, když je výcvik delší. Psychoterapeutické výcviky by neměly být krátké.

je velice podstatná, jednak čím delší trvání, tím víc toho stihnete ve výcviku zažít, významné je také to, že vás déle trvající výcvik zastihne v různých životních situacích, které vám může pomoct zpracovat a zároveň vám ukáže, jak lze provést klienta v podobných situacích.

jedna věc je komplexnější "vzdělání", sebezkušenost - při více hodinách, druhá je finanční a časová náročnost - práce, rodina...

Kdyby to bylo 5 let, tak bych do tohoto nešla, tolik času bych tomu obětovat nechtěla ani nemohla. I když si myslím, že takové výcviky jsou kvalitnější.

Krátkodobé školení obeznámí s terapií, ale člověk to nedostane do sebe, nedojde ke zvnitřnění. Tady si myslím, že čím déle tím lépe.

Kratší kurzy mi toho dají méně než delší.

lepúší a hlubší pochopení

Má zkušenost je s pětiletým výcvikem, který mám téměř ukončený a mohu konstatovat, že délka je optimální vzhledem k zaměření výcviku.

Moc dlouhe- prilisna zatez

moc dlouhý je velká časová zátěž a nemusela bych nastoupit, ale jednodenní akce hodnotím jako absolutně nepřínosné

motivace

může mě odradit od absolvování- jak v příapdě, že je velmi dlouhý, tak zároveň, když je podezřele krátký

Může mě odradit od zaměření výcviku, u kterého nejsem jasně rozhodnutá, že tím se chci řídit

Myslím, že nijak.

Myslím, že od dvou let a dál je to v podstatě tentýž výsledek.

na příliš dlouhý kurz se přihláší málo lidí kvůli nedostatku času a na krátkodobých je většinou jen teorie

např. existenčně - člověk taky chce bydlet, plodit a do toho dělat výcvik je leckdy sebezničující ( ve smyslu financí) ... :) takže raději bydlet a plodit pokud kratší "ochutnávka" - to tolik finančně nebolí a člověk ochutná a dovzdělává se sám, když ho to chytne :) a ještě zdarma.

Nedovedu posoudit.

nejvíce asi zkušenostmi. čím více tím lépe:-)

Nemám představu

nemůže

Neovlivní mě.

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

Nevím.

Nevím.

Nezamýšlela jsem se - důvody viz výše.

nijak

Nijak.

no čím delší, tím více se toho, potencionálně, lze naučit. Zároveň je tu otázka motivace, výdže a hlavně peněz. Ono dát za 5 let trvající výcvik okolo 200.000 není zase taková sranda s ohledem na finanční ohodnocení v sociální sféře

odkládá se doba vlastní praxe, často souvisí sčasovou a finanční náročností, může se změnit motivace atd.

otázce nerozumím - ovlivnit v práci, nebo ovlivnit při výběru...

Ovlivní to můj čas.

ovlivňuje hloubku poznání

podle mých možností, práce, plánovaných aktivit - jako mateřství, změna bydliště apod.

Pokud by byla příliš dlouhá (např. 5 let), nebylo by to pro mě možné z časových důvodů. Krátkodobé mi nepřipadá dostatečně smysluplné z hlediska možnosti ponoření se do problematiky.

Pokud by šlo o výcvik pro který bych byla pevně rozhodnutá, délka by mě neovlivnila, ale je pravda, že jsem zatím výcvik odložila kvůli mateřské, přijde mi náročné skloubit dlouhodobý výcvik s miminkem. Ale jsou jistě ženy které to v pohodě zvládnou :)

pokud je vícvik kvalitní, tak délka nerozhoduje, ale samozřejmě krátkodobé je jen nahlédnutí "pod pokličku", nedá se nazývat výcvikem v pravém slova smyslu

Pokud mi směr vyhovuje, tak pozitivně, pokud ne, tak negativně.

Pokud v rámci výcviku chceme vybudovat spolupracující tým, pak je lepší výcvik delší. Záleží opravdu na tématu. Pětiletý výcvik může odradit svou dlouhodobostí, protože člověk může odkládat "vstup do děje" až po ukončení výcviku a tak stejně neroste, naopak může vyhasnout.

potřebuji délku kurzu skloubit se zaměstnáním

pro sebezkušenost je zásadní dynamika skupiny, čili 5 let je optimální

profesní a osobní život a změny, aby se dal kurs dokončit

Při delším výcviku dochází k vlastnímu posunu díky sebezkušenosti a k větším možnostem ozkoušení věcí z výcviku v praxi (s tím související povinná supervize)

při delším výcviku si dle mého může soc.prac. daný směr lépe "ohmatat", vyzkoušet, posoudit s ohledem na praxi

Při dlouhém trvání, nebudu mít chuť se do toho pouštět.

Příliš dlouhá školení či výcvik jsou velký závazek.

příliš dlouhé výcviky - může stagnovat

příliš krátké - jsou mi k něčemu? získám dostatečné zkušenosti a znalosti?

příliš krátký mi moc nedá...v příliš dlouhém bych asi stagnovala...

Půl roku považuji za optimální pro 100% účast a "ponoření se" do výcviku, zpracování zážitků apod.

různě

různé životní zkušenosti, vývoj v čase, zrání, možnost jít do hloubky

rychlokvašky (tím myslím do desítek hodin) jsou podle mě jen povrchní. Pokud se chci poznat, není to otázka krátké doby.

sebezkušenost

Snížení motivace - náročná práce, rodina a ještě několik let.

Spíš negativně - mnohu času,mnoho peněz. Ve zralejším věku bych už do dlouhého výcviku nešla.

Spíš záleží na možnostech uplatnění a kvalitě kurzu.

spíš záleží na připravenosti pracovníka

to záleži jak je délka rozložena do dnů, týdnů apod.

To záleží na tom, o jaký výcvik se jedná...

u déle trvajících výcviků může odrazovat délka pro započetí a vytrvání na druhou stranu právě délka trvání výcviku dává nový rozměr osobnostnímu rozvoji

ujasním si to , ujasněné si upevním a v upevněném přemýšlím -to chce prostě čas

Únava

upřednostnuji dlouhodobější trvání,více práce na sobě

upředňostňuji výcviok minimálně od 100 h.

určitě preferuji dlouhodobý výcvik - nástupem do výcviku každý zákonitě prochází i osobnostně velkou změnou a ty by neměli být nárazové ale pozvolně, aby poskytly dostatek času vidětvěci ne v afektu s emocemi, ale pragmaticky s nadhledem

určitě výrazně, dlouhodobá setkávání s určitými lidmi mohou zásadně ovlivnit můj život

v delším výcviku se může v mé osobnosti opravdu něco změnit, uzdravit, ale i získat dovednost v danné metodě

V dlouhodobém výcviku mají věci čas uzrát, člověk se vyvíjí jak osobnostně, tak profesně, což se odráží jak ve výcviku, tak v praxi, na supervizi, ... Krátkodobá školení zase vnímám jako intenzivní předání informací a trénink. Zasvěcení do používání některé metody. Tam vnímám spíše vzdělávací aspekt.

v hloubce a tedy většímu zažití nabytých vědomostí, zkušeností. Lépe se pak vybavují a automatizují jednotlivé přístupy v práci s klientem, aniž bychom museli "lovit" v hlavě. Někdy ale příliš automatizovaný přístup taky není dobrý - je třeba pracovat individuálně.

v intenzite a hloubce

v kvalitě prožitků.

V osvojení si dovedností, v pochopení sebe sama v situaci (sebezkušenost v psychoterapeutickém působení)

v připravenosti na budoucí práci psychoterapeuta

v rozměru sebezkušenosti a absolvování vlastní terapie.

v získání zkušeností

Ve výcviku se nedá nic uspěchat ani přeskočit. Krátkodobé kurzy vnímám jako dobrou formu hledání toho správného zaměření.

velmi

Velmi, délka kurzu musí být myslím nastavena tak, aby byl pracovník kvalitně připraven na výkon profese a zvládání daného psychopřístupu.

Větší časový fond otevře prostor pro kvalitnější sebepoznání, praktické nácviky.

více informací - znalostí, prohloubení dovedností, krátkodobé (v případě obvyklých sociálních situací, extremne nezavaznych) či naopak mnohaleté výcviky na problematiky závažné, jejichž výsledky jsou prací dlouhodobou viditelné ... prostituce, adiktivní jednání, násilí, zločiny z nenávisti..

více informací, více možností praktických návciků

více zkušeností

viz info o důvodech pro vstup - mám potvrzeno..

Volím zlatý střed 2 roky, protože to nebude blitz kurz, který mě nic nedá a zároveň to nebude příliš zátěžové. Ideální by pro mne bylo navazování výcviku

Výrazně

yslím, že pokud je vývcik moc krátký nestačí se vybudovat dostačně bezpečný a důvěrný prostot, ve ketrém je možné otvírat postupně různé věci a vytěžet z toho nějaké důležité informace o sobě samém.

Záleží na cíly, u některých směrů by krátkodobé kurzy byly nedostatečné (pochopení směru, míra sebepoznání).

záleží na kvalitě výcviku - tím myslím jakkoliv a nelze si to představit předem

záleží na oblasti, kterou kurz zahrnuje, Ale nejsem přítel rychlokvašek. ˇ

zejména finančně:-)

Získám blízké přátele-možná.

získáme více zkušeností a informací

získanými zkušenostmi

získat dobré zkušenosti a vědomosti, výuka musí být propojena s praxí

zkušenost, zorientování se, praxe

?

?

anotace kurzu/výcviku, znám-li lektora, byl-li někdo z mých známých již na kurzu/výcviku

cena

cena, dobrý lektor, dřívější zkušenosti, vhodnost tématu Toto je dle mého názoru nevhodně položená otázka: není z ní patrné zda-li mám odpovídat k rozhodování o absolvování výcivku nebo mém rozhodování jako takovém?

Cena, využitelnost psychoterapie, role terapeuta. Zaměření na minulost, přítomnost nebo budoucnost.

Co nejvíc informací

čas, místo, finance

Daná situace a výše uvedené důvody.

debata s lidmi, kteří řeší něco podobného/jsou ve výcviku

Dnes asi již životní zkušenost

dobrá zkušenost ostatních

dobrá znalost jednotlivých směrů

Dobré se mi zdají "výcvikové veletrhy" - s ukázkami, pro lepší představu, jak je výcvik zaměřený + informace z literatury + odborníci, kteří jsou pro mě autoritou.

dobrovolne - mimo zamestnanecky pomer, soukrome - na zaklade pozadavku zamestnavatele, cas, penize (kdo plati, cena vycviku), uzitek

doporučení ostatních, já sama vím, co mi chybí při práci s klienty.

Dostatek informací o jednotlivých směrech, rady a informace od kolegů, kteří absolvovali.

dostupnost informací o daném výcviku, ukázky (např. Fokus - Vyber si svůj psychoterapeutický výcvik)

finance časové možnosti kvalifikace či reference lektora

Finance, časová náročnost a zaměření.

finanční náročnost, téma, lektor, kolik je věnováno získání praktických zkušeností - čím více, tím lépe

informace - teorie, možnost "ochutnávky"

informace o struktuře, lektorech, financích atd.

informace o zaměření kurzu, detailní popis, příjemně důvěryhodně působící lektoři, cena, dostupnost časová a místní

Informace z kurzu o něm a zkušenosti jiných

informovanost - vědět o všem, mezi čím volím

intuice, pocit blízkosti či možnosti ztotožnit se, vědomí, že se jedná o svobodnou volbu, resp. že nejsou důležité konvence, očekávání okolí, rozumné argumenty, které omezují původní nadšení atd.

Je potřeba, aby rezonovalo nastavení a přístup s mým pojetím a vnímáním světa

jednozačně osobnosti psychoterapeutů

kamarádi, kteří již absolvovali různé výcviky

Když je výcvik povinný ke studiu.

kvalita lektora,

kvalita lektorů, reference

Kvalitní lektoři s dostatkem zkušeností, dostupnost místa a finanční možnosti vlastní, když se nepodílí zaměstnavatel

má hlava

místo konání a doporučení zaměstnavatele

místo konání, čas, zda to proplatí zaměstnavatel, zda se to počítá do povinných hodin pro soc. pracovníky

Místo, čas, kdo to vede - garantuje.

moje rozhodnost

moje schopnost rozhodnout a dostatek informací

Moje vlastní představy a možnosti toho kterého výcviku

Moje vnitřní motivace a zájem, vyhlídka lepšího pracovního uplatnění.

Motivace.

nabídka různých školení

Nabídka, téma, apod.

náplň práce

napomůže mi osobní zkušenost s lidmi, kteří výcvik již absolvovali.

Navíc se rozhoduji podle finančních možností a také podle vyplývajících aktuálních potřeb v naší lokalitě (komunitě).

Nechápu otázku

nechci žádný absolvovat

nejdřív poznat, jak já sama nazírám na svět, na bytí a poté prostudovat všechny směry a najít si ten svůj

nevím

Nevím

nevím

nevím - hvězdné konstelace,

nic

no prošel jsem si teoretický ukotvení jednotlivých směrů, poptal se lidí, kteří měli zkušenost s daným směrem výcviku a podle toho se rozhodl

o výcviku neuvažuji - nemusím se rozhodovat - pokud bych se rozhodovala - diskuze s odborníkem v dané oblasti

Odborná garance (institut je členem asociací a výcvik je akreditovaný), dlouhodobost, osobní zkušenost s přístupem, fakt, že jsou ve výcviku rovnoměrně zastoupeni muži i ženy, ...

Osobní preference, využitelnost v praxi.

Osobní profesní rozvoj a moje možnosti.

osobní zkušenost - ochutnávka metody v nějakém menším semináři

osobnostní založení

peníze

peníze, čas, zaměření, přínos, ohlasy od ostatních

peníze, reference

pohled někoho, kdo výcvik má a s jeho pomocí si ujasnit, co upřednostňuji

Pokud se školení "vejde" do mých časových možností a téma je mi v určitém směru blízké.

pokud se tato otázka měla týkat rozhodování výběru výcviku, pak cena a dobré reference lidí, na něž dám

pokud si přečtu něco o lidech a organizaci, která službu poskytuje, jakým směrem se věc ubírá a jaké jsou ohlasy

poměr kvalita a cena

Potřeba, která mi aktuálně v životě, v práci vyvstane...

Potřeby klientů

Prakticke vyuziti vycviku, osobni rozvoj

principy terapie, poradenství

pro mě je důležité lektorské obsazení výcviku, to zda mají letoři svoji supervizi. rozhodovala jsme se na základě pracovních zkušeností, kdy ve mě rostla potřeba kompexnějšího vzdělávaní pro práci s lidmi

Před nástupem do výcviku mi pomohl psychosociální výcvik, to byla taková malá ochutnávka a ukázka něčeho, co jsem neznala. Nyní vím více o směrech, hodně věcí jsem se naučila a umím si představit, co výcvik nabízí. V práci jsme měli zážitkovými semináři možnost seznámit se s dalšími směry PESSO, systemický směr, krizová intervence....

Předchozí sebezkušenost.

předchozí zkušenosti , také zkušenosti kolegů

přehled o všech směrech, možnost si vyzkoušet a nahlédnout třeba prostřednictvím semináře

reference

reference

reference

reference a vnitřní soulad s myšlenkami směru

reference absolventů výcviku, osobní seznámení ve formě krátkého víkendového výcviku.

reference od účastníků

Rozhoduji se dle referencí a doporučení v okruhu známých lidí, kteří daný výcvik již absolvovali.

Rozhoduji se dle sebe sama

Rozhoduji se podle své současné situace- dostatek času, finanční možnosti.

různé vlivy, zaměstnavatel, doporučení od kolegů, doba dopravy a trvání kurzu

Směr, lektoři, dostupnost

Snažím se zkrátka najít co nejvíce informací.

studium literatury, rozhovory s lidmi kteri se v teto oblasti pohybuji

supervize s nadřízeným

To, zda opravdu chci tuto aktivitu absolvovat a zda v daném termínu jí mohu absolvovat.

učitelé, které mam rád

Uplatnění v práci

určuje zaměstnavatel

velkou roli hraje doporučení a zaměření výcviku - jestli mě to k něčemu bude, co z toho budu moci použít nebo využít; dále rozhoduje místo konání a časová dotace - kolik času tomu budu muset věnovat a to v neposlední řadě ovlivňují i finance.

vlastí rozum

Vlastní názor a teoretická východiska směru.

Vlastní potřeby.

Vlastní přesvědčení, teoretický model daného směru, praktické využití, zkušenosti kolegů

vlastní rozvoj :)

vlastní zkušenost

vstřícnost zaměstavatele

Všechny výše uvedené varianty, ale nejdůležitější jsou požadavky zaměstnavatele.

vybírala jsem si školu, která je už nějak zaměřená a má zaměřený tak i výcvik.

Vyčerpávající informace.

Vyhledávání informaci a nechávám si to "uležet" v hlavě.

Využitelnost v praxi, můj zájem a podpora ze strany rodiny či kolegů, přátel.

využití pro budoucí práci, osobní okolnosti k účasti na výcviku (rodina, finance)

zájem o danou problematiku

základní zkušenost s některým přístupem např. z krátkého kurzu

zaměření kurzu, kvalita lektorů a doporučení na druhé straně také příspěvek od zaměstnavatele

zaměření, lektoři

zaměření, systém, organizace a cena

Zatím jsem nebyla nucena se rozhodovat o výcviku.

zatím se nerozhoduji

zda je to přínosné pro mou práci i seberozvíjení

zdravý rozum

získání co nejvíce informací a doporučení

Zjišťování co největšího množství informací o výcviku, o tom kdo ho vede, jaké má reference, kolik stojí, jak je dlouhý, zda je akreditován atd.

zkušenost

zkušenost

zkušenost a praxe v závislosti na osobním zaměření

Zkušenost kolegů, znalost lektora.

Zkušenost někoho jiného, reference, osobnosti, které se tím zabývají.

Zkušenosti a recenze známých.

Zkušenosti kolegů a kamarádů.

zkušenosti ostatních

Zkušeností známých, zjišťování informací, vlastní životní zaměření...

Zkušenosti, doporučení zkušenějších.

Znalost konkrétních směrů.

znalost psych. směru

Zvažuji který výcvik bude nejblíže mému budoucímu směřování v pracovní oblasti. A který jsem si třeba vyzkoušela, že mi "funguje".

zveřejněné inforamce o kurzech, reference od jiných absolventů - uplatnitelnost, jejich praxe.

- při spolupráci s klientem mi pomáhá hledat hranice mezi pomocí a kontrolou - pomáhá mi nahlížet a reflektovat svoji práci

?????????

...

..........

aby bylo dosaženo určeného cíle

aby měl terapeut jakési východiska, domovské dveře, filozofický základ. aby to nebylo jen o metodách různých směrů.

Ano, zkvalitňuje to práci s klienty.

cítím se v metodě doma a nemusím myslet na formu, ale na klienta

daná směry tak trochu zapadají do osobnostní typologie každého z nás a každý by měl používat ten směr, který mu osobnostně vyhovuje, ve kterém je v kongruenci, jinak mu klient nebude věřit

Dává mi to jistotu.

dává obrysy, hranice, pravidla, metodologie

Dává to jasná pravidla a tím to ulehčuje práci

dává to rámec a cíl

Dle mého je důležité pracovat tak, aby solupráce byla užitečná. Není nutno se vždy striktně držet pouze jednoho směru

dle potřeby je vhodné různé přístupy volit

Dulezite je pracovat co nejlepe. Nezavisle na smeru:)

Důležité

důležité je rpacovat směrem, v němž je člověk řádně vzdělán a umí tedy zhodnotit, zda je určitý styl práce smysluplný v kontextu konkrétního problému

důležité je znát více směrů a volit dle individuálních potřeb uživatele - viz odpěď č. 2

Důležité možná je nebo také není, jak jsem výše uvedla... psychoterapie a jistý směr mi mohou být vodítkem, mohou mne naučit se vyrovnávat s vlasními prožitky a nějak je uchopit a zpracovat.

Důležité to je, jak pro koho. Někomu vyhovuje pracovat s jedním určitým směrem, který mu vyhovuje, někdo pracuje s více směry najednou a použíje v danou chvíli ten směr, který nejvíce pomůže problematice klienta. Pracovat jen s určitým směrem může mít své výhody i nevýhody, tudíž nejsem 100% zastánce zaměřenosti na jeden určitý směr. Důležité je pro mě co nejlépe pomoci klientovi, podle jeho možností a schopností.

Důležité vědět jak dojít k cíli

flexibilní pracovník, by měl mít základní přehled o všech směrech, pokud pak pracuje s určitými uživateli, volit podle přístupu k řešení nepříznivé soc. situace.

hlavně aby to klientovi bylo ku pomoci

Hlavní je podle mě pracovat s profesionálním přístupem tak, aby se klient cítil podporován a bylo mu pomoženo v tom, v čem on potřebuje. Asi není tak důležité, jaký přístup používám, navíc pro každého může být vhodné něco jiného.

hodně

Jak jsem uvedla výše, nevhodně zvolený směr může zcela zablokovat spolupráci s klientem, s nímž se pomáhající pracovník "míjí".

Jak kdy, v závislosti na problému, který se řeší.

jasná pravidla a postup nejen pro pracovníka, terapeuta, ale pro klienta samotného - plán, souhlas klienta, vhodnost přístupu pro daný problém, situaci, ...

Je lepší mít širší repertoár.

je to dost důležité, ale ne nejdůležitější hlavní je osobnost pracovníka

je to důležité kvůli koncepci práce

je to důležité pro to stát se specialistou a vědět víc než ostatní, mít jistotu cíle. Úplně důležité to není, protože bych si tím omezila možnost rozvíjet se i jinými směry (kvůli času)

je to lepší pro vnitřní bezpečí a hranice soc. prac.

Jestli je to otázka na cílevědomost...tak ta je pro mne často důležitá.

jse spíše eklektik či se snažím integrovat různé postupy, ale východiska nelze příliš kombinovat..

jsem spíše pro používání směru dle aktuálních potřeb klienta

každému sedí něco jiného

lépe to klienta může nasměrovat k řešení

lze se o co opřít

myslím si, že v psychoterapii by si měl každý terapeut najít směr, ketrý je mu blízký, ale zároveň znát ostaní směry a techniky a využívat je dle individuálních potřeb klienta.

myslím, že ideální je přirozeně volit dle typu klienta

Myslím, že je třeba vycházet z konkrétní situace a konkrétního člověka, kterého mám před sebou a dostatečně citlivě vyhodnotit, co bude v dané chvíli a problému nejúčinnější.

myslím, že pro psychologickou práci je dobré, aby byl pracovník zakořeněn v nějakém smětu,kterému věří a vyhovuje mu. Znalost určitého směru, či přístupu nám může ulehčit práci s klientem i práci se sebou (emoce apod.)

ne

né každá situace je stejná

Nejsem si jistý, jestli je to důležité

nejsem zastánce jen jednoho směru, dle mého se má pracovat také individuálně s klientem, asi převažuje jeden směr, ale obohacovat o i další přístupy

nemyslím si že je to důležitě,

nemyslím si, že je důležité pracovat výlučně jedním směrem - záleží klient i situace

Nemyslím si, že je to nezbytně nutné. Připadá mi naopak výhodné být tu a tam eklektik. Sáhnout si pro něco i z jiných směrů.

neni

není

Není

není

Není podle mne důležité pracovat s konkrétním směrem, spíše je důležité mít širší zkušenosti než jen v oboru soc.práce.

Není to až tak důležité, jen je třeba vědět, co a proč to dělám.

neni to důležité, záleží na profesi, situaci

Není to důležité.

není to nějak zvlášť důležité

není to pro mě až tak důležité, pracovat určitým psychoterapeutickým směrem

není to pro mě důležité

Nepracuji

Neumím pracovat jsem s určitým směrem. Využívám techniky podle situace. Navíc se domnívám, že sebezkušenost je něco, co je nad teorií, něco, co nelze jen tak předat, co je ve Vás, Váš vnitřní rozměr a poznání.

nevím

nevim

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

Nevím, jestli je třeba pracovat jedním směrem, je možné čerpat z různých směrů.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, při práci s klienty využívám různých technik z více směrů

No třeba v rámci TKI používám pravidla TKI protože se nejadná o psychoterapeutickou pomoc. Ale v rámci psychoterapie je udžení směru asi důležité hlavně pro klienty, kteří si zvyknou na určitý způsob práce.

nutnost

Odpověď je stejná jako u otázky č. 2

odpověď v otázce č. 2

odpověď viz otázka č. 2

odpovězeno na začátku dotazníku

Omlouvám se, odpověď by byla časově náročná, nyní nemám prostor.

Opět záleží na oboru a klientech. Pokud budu mít sofistikovaný výcvik a metody, jimž klient nerozumí, je mi konkrétní směr k ničemu. Pro SP0 se mi zdá důležitý mít ve svcém portfoliu možnosti a používat je tam, kde jsou vhodné, netlačit je za každou cenu všem.l

podle klienta

podle klientů

pokud směr považuji za využitelný a užitečný v praxi, nevidím důvod jej nezahrnout do své práce

Post moderna atomizovala vše kolem nás a současná postindustriální doba hledá cestu jak z toho. Nastavení určitého řádu (např. rituály), je důležité pro nalezení cesty ze současné "anomické" společnosti

reflexe

rozhoduje situace, problém klienta,

Soc. pr. by podle mě neměl být v ideálním případě úzce zaměřen, ale měl by být schopen svůj přístup měnit v závislosti na konkrétním klientovi a jeho situaci.

SOPR zná své hranice SOPR se lépe domluví s klientem na daném cíli

spíše upřednostňuji využívání více přístupů či metod

Stále jsem eklektička.

Stejná otázka jako č. 2

stejné jako v otázce č2. je dobré si uvědomat směr, který je můj a umět ho využívat.

Tahle otázka tu už byla, nebo podobná

Tak když jsem absolvovala výcvik, něco o tom vím a věřím si, jak bych to měla dělat.

Tato otázka tu již byla, ne?

tato otázka zde již byla položena a zodpovězena

to stejné už výše

to už tu bylo nějak podobně

Tudy vede cesta ke kvalitní psychoterapii, důkladná znalost a flexibilní použití určité metody.

Určitě je důležité mít jasnou strukturu konzultace. Myslím si, že spousta pracovníků přirozeně využívá různých směrů při práci s uživateli služby.

určitým směrem ano, ale směr není u mě myšlený jako psychoterapeutický směr

už jsem odpověděla

vědět jak a kam jít, jakých metod využít

velmi - smysl práce, staonvené cíle

vím kam směřuji

viz 2.

viz odpověď na otázku 2

viz ot. 2

viz ot.č.15

viz ot.č.2!

viz otázka 2

viz otázka 2

viz otázka č. 1

viz otázka č. 2

viz otázka č. 2

viz otázka č. 2

viz výše

Viz výše.

viz. odpověď na otázku č. 2

viz. otázka 2

viz. otázka č. 2

viz. otázka č.2

vše má svůj směr a tudíž i možný cíl

Výhodou je, že jednotlivé přístupy sami o sobě jsou komplexní ( teorie, postupy, pohled na klienta a na pracovníka - na jejich vzájemný vztah, kladou různým aspektům práce jinou váhu, jiná váha a nároky jsou kladeny i na samotného pracovníka - jeho osobnost,atd.).Směr, který si volíme většinou odpovídá našemu vlastnímu nastavení a může poskytovat dobré ukotvení v naší práci.Nevýhodou může být, že v pohledu na problémy našich klientů se můžeme stát stereotypními a může nám chybět chuť se na vše podívat jiným, novým způsobem než jen tím na který jsme zvyklí a který dobře známe.

za vyzkoušení to určitě stojí, důležitost nedovedu posoudit

Záleží koho mám před sebou. Během dneška jsem měla rozhovor s maminkou, která žije sama s potiženým dítětem. A před chvílí s člověkem bez domova, pro něhož je bezdomovectví zvolený životní styl a zkouší, kde mu kdo co dá, aby měl na pivo. Rozdílnost směrů je dána individualitou případu.

záleží na problematice, tj. s jakými klienty se pracuje

Záleží na situaci a na možnostech - co tím chci dosáhnout a proč tento směr používám, resp. proč použiji tu danou otázku (aby vedla k cíli).

Záleží na zaměstnání a ne specifikaci oboru. Jsou zaměstnání, kde je nutné používat určitý směr.

Zaměření je důležité pro terapeuta i klienta. Je mnoho směrů, klient má právo vyzkoušet a vybrat si takového terapeuta, který vyhovuje jeho potřebám. Moje profese umožňuje používat více směrů, v běžné konzultaci, v psychoterapii využívám převážně zkušeností SURu.

zavisí to na typu zařízení, ve kterém pracujete

získání praktickcýh dovedností v práci s klientem

zkvalitnění práce

znalost různých technik pro využití práce s klientem, nezaměřovat se jen na jeden směr

znovu položená stejná otázka? proč?

-

-

-

-

----------------

----------------

?

?

??????????

.

...

Člověk se naučí nejen něco, čím může být prospěšný druhému, ale také sám sobě. Je to tedy něco, co dělá i sám pro sebe a vlastní sebepoznání a sebepřijetí. Čím víc je člověk sám sebou, tím víc může k témuž pomoct i druhým.

další pozitivní dopad na mou osobnost - předpokládám

dostačující odpovědi 26-...

důležitým přínosem je i zkusit si roli klienta - ochutnat si to, jak je to na druhé straně a reflexi této situace

hlubší sebezkušenost

intenzivní vztahy

jak mě vidí druzí, práce s emocemi, sdílet se, nevidět vše černobíle, neodsuzovat -příliš nehodnotit.

kontakt s ostatními v podobné pozici

lepší poznání sama sebe

mám pocit, že mi to rozšířilo obzory a pomohl mě abych sebe přijala,takovou jaké jsem a co oceňuji, vůbec tu možnost - beru to jako proces, ze kterého se můžu pořád učit

Mám pouze kurz Krizové intervence. Žádný psychoterapeutický výcvik jsem neabsolvovala.

možnost přesahu na zlepšování i samasebe, kominukace s blízkými, tolerance, upevnění se v roli

Možnost sdílet zkušenosti s ostatními.

Možnost vidět problémy druhých jinak,lépe jim porozumět a pomoci.

myslim ze moznosti byly vycerpany

myslím, že podstatné bylo již zmíněno

nad tím bych se musel asi moc zamyslet, takže nechávám nevyplněný :( (nestíhám)

navázání kolegyálních vztahů - tvorba sítě, kam mohu odkázat klienty

neabsolvovala jsem

neabsolvovala jsem výcvik

Nedokážu posoudit, nemám výcvik.

Nedovedu posoudit.

nejsem v psychoterapeutickém výcviku

nemám

Nemám co bych víc k tomu napsala, jsem pro stručné odpovědi... tudíž vše je vysvětleno výše.

nemám ho, nemohu soudit

nemam p. výcvik

nemám s tím zkušenosti

Nemám výcvik

NEMÁM VÝCVIK!!!! Jak jsem již uvedla výše...

Nemám zkušenosti

není co dodat

neúčastnila jsem se

neustálé reflektování co zrovna děláme

nevím

nevím

nevím

nevím

nevím

nevim

nevím, neabsolvovala jsem

Nevím. Tento dotazík se mi zdá nelogicky zpracovaný, pokud člověk neabsolvoval psychoter. výcvik, nemůže odpovídat na otázky, jaký přínos pro něj má? Přesto je to povinná otázka. Doporučuji tento dotazník přepracovat a lépe klást otázky.

Nevím.

Nevím.

Nezažila jsem.

nezucastila jsem se zadneho

nic

nic

nic

nové poznatky a pomoc v práci s klienty

nové techniky, metody, vlastní zkušenost

nové zkušenosti

obrovský posun v oblasti seberozvoje. Pomohl mi začít pracovat s vlastním pozorovatelem a sebereflexí

oceňuji povýcvikové supervize a další setkávání s kolegy s výcviku, který nás obohacují nejen osobnostně ale i profesně

Očekávám větší přehled v praktických možnostech, sbírám zkušenosti ostatních. To, co se člověk musí učit pořát je neustále se učit vnímat věci a události i z jiných úhlů pohledu, ne jen ze svého. Bez celoživotního vzdělávání máme tendence sklouzávat pouze k vlastnímu nazírání věcí.

organizaci, nové poznatky, sebereflexe, supervize

Osobni rozvoj, komunik.schopnosti

osobní, pracovní apod.

Osobnostní a profesní rozvoj

osobnostní rozvoj, poznání sama sebe

osobnostní růst jako takový, ZV od kolegů - zvědomování dříve neuvědomovaného atp.

osobnostní růst, vzdělávání se

otázka zbytečná

otázky 26 až 31nemám výcvik, tudíž žádný přínos. Přínos - efektivnější práce s určitým klientem

Otevření dalších možností práce s klienty a metodiky vedení hovoru.

podpora v práci s klientem

podporu ve volbě poslání sociálního pracovníka

Pochopení určitých mechanismů fungování, lépe se znám, znám širší možnosti zvládání obtížných situací.

pomoc klientovi

poznání člověka

Poznání o vztazích, o respektu k druhým, o sebezkušenosti, o dětství a rozdílném vidění světa a situací z pohledu žen a mužů, o prožívání sama sebe. Vše, na co jste se ptala před touto otázkou a ještě něco navíc.

poznání problematiky do hloubky

poznání sebe sama, zvláště pak v roli klienta, resp. to jak se asi cítí klient, teoretické a metodologické zázemí

Poznání v obecném slova smyslu

prevence syndromu vyhoření

propojení s osobním životem

propracovanost, profesionalitu, tradici, efektivnost

prostě opěrný sloup vysvětlující zároveň dění a vědomí zúčastněných

Předpokládám, že mi poskytne další nástroje pro lepší práci s klientem.

Přínos pro mě má pouze ve vztahu k uživateli.

Rozumím více sama sobě a vlastním emocím

sebepoznání, náhled

sebepoznání, seberozvoj

seberozvoj

seberozvoj

seberozvoj. Ale já žádný výcvik nemám...

Sebezkušenost

sebezkušenost, korektivní zkušenost, metody

sebezkušenost, rozvoj vlastních kompetencí a dovedností

sebezkušenost, sebepoznání, rzvoj osobnosti, techniky a metody práce

sebezkušenost, sebepoznání, sebereflexe

Sebezkušenost,možnost zlepšit se,přeorganizovat vlastní osobnost

setkání se zajímavými lidmi

setkávání s lidmi

Seznámení s novinkami, rozšíření vědomostí

seznámení se s druhými lidmi podobného smýšlení

skupinová sezení

spolupráci se zkušenými terapuety (výcvikový vedoucí), práce a zábava v komunitě

Srovnala jsem si sebe, své pririty, svůj pohled, stala jsem se jistější při práci s klientem.

systematické řešení problémů

umožnil mi jako jedna z dalších věcí ujasnit si můj vztah ke světu a místo v něm

Velkou sebezkušenost, osobní vzrůst, pochopení života.

více úhlů pohledu a pochopení

viz odpovědi výš

viz otázka č. 13

viz. ot. 13

vlastní vyrovnanost, práce na sobě

Vše co mě, napadalo jsem napsal.

vše jsem již napsal víše, navíc nerozumím otázce č. 31

vše řečeno

Vše už bylo výše uvedeno.

výcvik nemám, nedokáži odpovědět

Výcvik nemám, takže označila jsem výše uvedené předpoklady

vyrovnání se se sebou, uvědomnění hodnot

výše bylo napsáno asi vše

Výše vypsané je dostačující

xxxxxxxxxxxxxxx

zatím jsem žádný mimo školy neabsolvoval

zatím jsem žádný neprodělal, uvažuji o tom

zatím jsme všechny uvedla, možná za pár let a po nějakých dalších zkušenostech bych uvedla další přínosy, zatím je to brzy vše posuzovat, vše má svůj čas

Zatím nevím

zejména sebezkušenost, dále poznání tolika lidí tak do hloubky...

zkušenost s druhými, sebezkušenost

zlepšení vztahu terapeut- klient

znalost problematiky

žádný