Vnímání člověka na možné situace v životě 4% menšiny

Choval bych se k němu stejně- Přiznání stojí moc sil.

-

...

"Proti homosexuálům nic nemám. Několik jich znám a v pohodě s nima vyházím. Nechci, aby sis myslela, že na tebe teď budu nahlížet nějak jinak. Mezi námi se nic nemění. Nijak tě neodsuzuju."

A už máš přítelkyni? :-) Zareagovala bych naprosto normálně, asi by mě to trochu překvapilo, ale rozhodně ne nepříjemně.

Akceptovala bych to, je to přeci normálni

Asi by záleželo, kdo by to z rodiny byl. Snažila bych se to nějakým způsobem pochopit a zkusit ho podpořit, ale to, co si člověk myslí že udělá absolutně neznamená, že to v té situaci potom také tak bude. Spíše bych chtěla, abych se tak zachovala.

asi bych byla v šoku a musela bych se z toho chvili vzpamatovavat

Asi bych to nezkousla a nevěděla bych jak se zachovat, asi nikdo by nevěděl, záleží na dané situaci. Nejdřív bych asi nevěřícně koukala a ptala se a pak by se uvidělo. Možná by mě to rozčílilo, zklamalo určitě a jak bych se dál chovala by se uvidělo v časové ose od oznámení..

Asi úplně v klidu, v dnešní době je to běžná věc.

Byl bych v šoku, ale nakonec bych to vzal.

byla by chzask očená,ale zvykla by ch si

Byla bych překvapená

Byla bych překvapena a snažila se k dotyčnému chovat jako předtím.

Byla bych překvapená, ale neměla bych s tím žádný problém.

byla bych překvapena, ale nic bych z toho nevyvozovala, je to osobní věc toho člověka a je na nás blízkých, abychom to přijmuli, ta osoba to už měla těžké při rozhodnutí to sdělit

Byla bych v šoku, snažila bych se o této situaci s ním či s ní debatovat a nějakým způsobem mu/jí pomoci. Ovšem kdyby se s tím nedalo nic dělat, smířila bych se s tím, jelikož jde přeci jen o rodinu..

celkem nijak, vždycky to bude v 1. řadě rodinný příslušník a vztah k němu to neovlivní

citlivě bych si s ním o tom promluvila, například o tom, kdy si to uvědomil, jak se s tím smířil, komu o tom už řekl, jak to vzala rodina apod., byla bych mu oporou

Co bych mohla dělat, nic, jen se s tím smířit.

Diskutoval bych s ním , zda je to tak jak říká, ale nakonec by to bylo jeho rozhodnutí a jeho život.

divil bych se

Divila bych se, ale vzala bych to, protože je moje rodina a je to jeho rozhodnutí. Určitě bych ho neodsuzovala

Divila bych se, jak je možné, že jsem to nevěděla dřív, ale jinak bych to nijak neřešila. Měla bych toho člověka ráda stejně jako před tím, než jsem se dozvěděla o jeho sexuelné orientaci.

fakt? A jak dlouho to víš? hmm, tak super (jako že se nic neděje)

Chvíli bych se z toho nejspíše vzpamatovávala, ale přijala bych to.

je to každého věc, každý ví sám nejlépe, co je pro něj dobré :)

Je to každého věc, nemám nic proti, určitě bych osobu podpořila.

Je to třeba přijmout jako holý fakt, nic na tom nezměním.

jsem silně proti homosexualitě,takže bych se s tím jen tak nesrovnala...vím,jaké to je,mám bratra homosexuála,a není to moc příjmený pocit

Maximálně jeho orientaci tolerovala.

Nebyla bych z toho nadšená a chvíli by mi trvalo se vzpamatovat (chvíle-pár let)

nedokážu posoudit

Nedovedu si to představit.

Nejdrive zarazenost, ale chapu to, myslim si ze je to kazdeho vec a kdyz to proste vnima jinak ze je homosexual a je na stejne pohlavi, proc ne

Nejdřív překvapení, ale postupně by si člověk zvykl.

Nejdříve by mě to asi zaskočilo, ale určitě bych se ho pokusila podržet v případě, že by se setkával s nějakými nepříznivými reakcemi okolí.

Nejdříve by to byl šok, ale myslím si, že bych to přijala velmi rychle. S těmito lidmi totiž nemám žádný problém.

Nejdříve šok, potom snaha to brát jak to je...

Nejprve bych byl asi zaskočen, ale pak by jsem se s tím určitě smířil.

Nejprve bych se ujistil, zda to opravdu myslí vážně a cítí to tak (jestli to neni jen nějaké náhlé pomatení smyslu). Jestli by to myslel vážně, tak bych to respektoval, ale radost by mi to nedělalo. Kdyby to byl můj syn, mrzelo by mě to ještě víc, jelikož by třeba nemohl mít potomka se svou manželkou a rod by se nerozvíjel. (Myslím si Mončo, že otázka č. 7 je špatně hodnotitelná. Jen odpověď ANO/NE bez vlastního vyjádření neni objektivní. Kdyby dokázali zajistit dobrý život už staršímu dítěti, který tu odlišnost aspoň trochu chápe, tak ANO. Ale kdyby měli vychovávat dítě už od kolíbky, tak si myslim, že to neni správný-NE)

Nejspíš nijak.

Nejspíše by mně to trochu vyvedlo z míry, ale srovnala bych se s tím.

Nemám s tím problém, takže asi normálně. Myslím, že stejně jako kdyby řekl, že je heterosexuál :-)))

Neměla bych radost,ale musela bych to přijmout.

Netuším :) ale asi bych to nějak pobral.

nevím

nevim

nevím

nevím, asi bych řekla fakt, jo? a nekecáš?

nevím, byla bych překvapená ale nemyslela bych si nic špatného. asi bych měla o něj strach, jak se s tím vyrovná sám/sama

nevím, nák si nedokážu představit..nemám s tim zkušenosti..ale dneska už to neni žádná trágédie a nic neobvyklýho..brala bych ho normálně dál..

Nijak

Nijak

nijak

nijak

nijak

Nijak by se můj vztah k němu nezměnil, takový fakt pro mě nehraje žádnou roli.

nijak, je to jeho věc, nic mi po tom není

Nijak, je to pouze jeho osobní věc. Pokud to tak cítí, žádné přemlouvání nepomůže a spíše se tento člověk uzavře a nebude chtít komunikovat. Takže bych pouze vyslechla a nedělala žádné soudy.

nijak, mam rada cloveka, kvuli tomu jaky je, ne kvul tomu jestli je hetero nebo gay

nijak, nevidím v tom problém

Nijak. Záleželo by, o koho se jedná. Je jiné, když vám to řekne otec, o kterém jste si 30 let mysleli, že je "straight", nebo když to řekne bratr ve vývoji - tam bych na to reagovala tak, že bych ho vzala do Prahy a ukázala mu tamní podniky pro homosexuály, ale hlavně bych mu asi přiblížila problematiku "radikálních queer" která je mi velice blízká a částečně se jí zabývám z odborného hlediska. Nejspíš bych mu ráda ukázala i komuny queers kteří žijí např. ve Wagenplatzech v Berlíně. Být homosexuál pro mě není nic divného. Tolerovala bych to i u svého otce. Jediné co by mě na tom štvalo by bylo pokud by to ublížilo konkrétním lidem. Např. v případě rodičů by mě štvalo, že si celý život lhali. U sourozence bych pak jeho odlišnou sexualitu neřešila vůbec. Důležitější je když lidi najdou spolehlivého partnera, se kterým jsou šťastní a mohou s ním prožít hezký život, než to, s jakým pohlavím žijou a jestli mají nebo nemají děti. Vadí mi pouze homosexuálové, kteří navzdory své odlišnosti sami odsuzují jiné menšiny. Rasistických a antisociálních, konzervativně orientovaných homosexuálů jsem za svůj život už pár potkala a u nich mi tyto vlastnosti vadí snad ještě víc než u heteráků, protože tím vlastně popírají sami sebe a své vlastní právo na sebeidentifikaci.

No, byla bych velice překvapená, ale asi bych se s tím smířila. Zezačátku by mi to přišlo neobvyklé u něho, ale zvyk je zvyk.

normalne

ocenění za statečnost (coming-out) a snaha jej podpořit

OK

Ok.

opovržením

Panejo, a kdo je ten šťasný?

Počátek by byl určitě šok, ale pak bych se to snažila vzít tak, jak to je.

Pogratulovala bych mu k odvaze svou orientaci zveřejnit.

Pokud by to byl rodič, asi bych se dost divila, napadaly by mě otázky "a jak mohl/a být s tím druhým rodičem přes 20 let a mít děti... Pokud by to byl sourozenec, záleželo by v jakém věku by to řekl. Myslím, že lidé v pubertě berou že být bi nebo lesba může být "cool". Pokud mi to řekne někdy kolem 17, 18, přijde mi, že už to mlůže myslet vážně. Nemám s homosexuály problém, takže bych nereagovala nijak přehnaně (žádné odmítání, odstřihnutí vztahů, zhnusení ani nic podobného). Asi bych se zeptala, jestli si je jistý/á a kdy na to jak přišel, ale nešťourala bych do ní/něj. Spíš bych se snažila pomoct, kdyby se setkal/a s agresivní reakcí okolí.

Pokud by to byla žena, podvědomě bych si začala držet trochu odstup. Pokud by to byl muž, nic by se výrazně nezměnilo, jen by mi to přišlo nezvyklé a nenormální.

Pokud by to nebyl jeden z mých rodičů asi by mě to nějak zvlášť nerozhodilo, pokud by to byl někdo z rodičů to by mi asi vadilo možná bych se za to i styděl.

Pokusil bych se mu vysvětlit možná rizika.

Pokusila bych se s ním promluvit, poukázat na náš rodinný rodokmen a nastínit mu, že jeho orientací by se část rodokmenu zastavila :-D

Pokusím se ho podpořit, je to nelehké to přiznat, chce to odvahu

Primárně by záleželo na tom, jaký/á rodinný/á příslušník/ce. Výraznější reakce by se pravděpodobně dostavila pouze v případě nejbližšího příbuzenstva (rodiče, manžel, děti). Zde by pak dále záleželo právě na tom, zda se jedná o rodiče, manžela či děti. Vcelku ale můžu říci, že bych daného člověka rozhodně neodsoudila, nezavrhla, neodvrátila se od něj/ní, spíše bych možná pocítila jakousi lítost (v případě manžela a dětí) a starost o jejich budoucí život v naší pseudoliberální společnosti.

prostě bych to vzala, snad i s klidem

překvapaně, ne negativně

překvapeně

překvapeně ale po sléze bych tuto situaci přijal jako fakt a neměl bych s tím problém

překvapení, strach z reakcí okolí rodiny, známých

Překvapilo by mě to...dále nevím

Přijal bych stav věci takový, jaký je.

Přijal bych to v klidu. Neni to žádná tragedie.

Přijala bych to a snažila bych se mu pomoci, protože homosexuálové to mají v současné společnosti hodně těžké, nejsou dostatečne tolerování.

přijala bych to jako fak, nijak zvlášť bych to neřešila

Přijala bych to jako fakt

Přijala bych to úplně normálně.

přijmu tento fakt zcela přirozeně a bez problému. Vždyť je to přeci jeho věc a homosexualita není trestný čin.

respektovala bych to

S homosexualitou nemám žádný problém, takže by to můj vztah k danému příslušníkovi neovlivnilo. Kdyby s tím měl ten člověk nějaké problémy mezi přáteli nebo ve škole, tak bych se mu snažila pomoci.

smířil bych se s tím

smířila bych se s tím. Je to jeho život a já ho musím respektovat. Přece bych se nepřestala stýkat s milým člověkěm jen kvůli tomu, že je na stejné pohlaví.

Snažila bych se ho pochopit a kdybych ho už pochopit nemohla, alespoň bych se snažila předstírat, že ho chápu a že ho podpořím, abych jej nezranila.

snažila bych se ho/ji podporovat v případě nesouhlasu ostatních členů rodiny.

Snažila bych se mu porozumět, vyslechnout jej.

ŠOK..........cca 15 minut.

šokem, později úplně vpohodě

Takové věci se prostě dějí. Choval bych se k němu naprosto stejně,

To by záleželo, na tom, kdo by to byl - s dítětem bych se o tom snažila mluvit a zjistit, jestli ti není třeba jen takový úlet, a když bych zjistila, že neasi by mě to trochu sebralo - hodně si tím komplikuje život. Ale jako rodič, bych mu chtěla být oporou i tak.

to nevím

to se nestane

Trvalo by mi než bych se s tim smířila, ale nic bych s tím neudělala, takže mi nic jiného stejně nezbývá.

určitě bych nebyla v první chvili nějak nadšená, ale určitě bych to akceptovala

Určite bych to pochopila a doufala bych, ze stejně chápavé bude i okolí.

Určitě bych to pochopila a každopádně bych dotyčného neodsoudila. Každý jsme nějaký, se svou orientací se narodíme a nevidím důvod, proč se k této skutečnosti otáčet zády.

Určitě překvapeně, ale to každý. Nedalo by se nic dělat.

už sa mi to stalo, predpokladala som to aj predtym, nič sa nezmenilo, rozoberame moje aj jeho vzťahy

v pohodě... to si přece nikdo nevybírá...

Velmi překvapeně

Vyslechla bych ho, a ptala bych se.

vzala bych to tak, jak to je.

Z počátku by to byl asi šok, ale pak bych to vzala v pohodě, hlavně když bude dotyčný šťastný :)

Z vlastní zkušenosti jsem zareagovala tak, jako by to byla úplně normální věc a nic se nezměnilo.

záleží na tom, který by to byl, kolik by mu bylo let a jak by žil předtím....pokud by to byl někdo žijící v manželství a měl děti byla bych v šoku...jinak bych určitě ocenila jejich odvahu přiznat si to, přiznat to ostatním, ptala bych se jestli někoho mají a chtěla bych toho partnera poznat

Záleží, který rodinný příslušník by to byl. V prvním okamžiku by to asi přeci jen byl šok a chvíli by mi trvalo se s tím srovnat, ale nakonec bych takovou osobu přijala i s její orientací. Takovou zkušenost nemám, takže těžko odhadnout, jak bych se ve skutečnosti zachovala.

Zaskocene, ale tak kazdy sme nejaky :)

ze začátku bych byla překvapená, ale jelikož si myslím, že není důležitý jaké orientace je člověk nýbrž jaký má charakter chovala bych se k němu stejně jako před tím.

Zeptala bych se jak jim to klape:-) Mám v rodině homosexuála a přijde mi to jako naprosto přirozená věc.

Zeptala bych se jake to je a ujistila ho/jí že mi to nevadí

Zeptala bych se jestli to ví jistě a byla bych asi sklamaná.

Zeptala bych se, jak dlouho to ví. Přijala bych tuto novou informaci kladně, pouze bych ho politovala, že to má a asi bude mít těžší, než ostatní. Snažila bych se ho všelijak podpořit.

Zprvu byl byla velmi překvapená, postupem času bych si zřejmě zvykla.

Zřejmě by mě to překvapilo, ale to by bylo asi tak vše...

Zřejmě bych mu pogratulovala, že se s tímto faktem nebál obeznámit rodinu. Není to nic, za co by se měl stydět, nebo co by ho snad mělo nějakým způsobem omezovat.