Výcvik vodícího psa pro sociální integraci nevidomých

ano

ano

ano

ano

Ano

ano

Ano

ano

Ano vím, sami jsme se na tom podíleli.

Ano, dobrovolník předvychovatel si bere domů malé štěně, které následně učí základním povelům a poslušnosti a také kontaktu s lidmi. Přibližně po deseti měsících, předává štěně zpět do střediska, kde pokračuje k dalšímu výcviku.

ano, měla jsem štěňata v předvýchově

ano, sama jsem měla štěně v předvýchově

Ano, vím, četla jsem o tom.

ano, výchova a socializace cca do 1 roku v rodině, odkud pak pes přejde do speciálního výcviku

Ano, znamená to, že než bude pes sloužit nějakému člověku, musí se naučit jak se o něj starat, jak mu pomáhat.

Ano. Cvičení vhodného stenete

asi ano

Asi v prvním roce života, výuka základních povelů a poslušnosti, poté se vrací zpět do tréninkového centra

jde hlavně o socializaci, aby pes poznal co nejvíce různých věcí, míst, zvuků, zvířat, lidí atd. + úplné základní povely (přivolání, sedni)

Jeho socializace už od štěněte.

již od malinka je tak nějak veden ke svůmu úkolu

když je pes umístěn do rodiny, kde se socializuje

kvalifikovaný člověk má psa doma a cvičí ho tak, aby ho po výcviku mohl dostat nevidomý, kterému bude pes pomáhat

Matne tusim :-D

Myslím, že je to výchova u pečovatele, učení základních dovedností psa - sedni, lehni, k noze,, hygienické návyky...

Myslím, že se jedná o výcvik psa před jeho předání budoucímu nevidomému.

Myslím,že ano.

Naučení psa základním povelům a hygienickým návykům, aby si zvykal na lidi již od útlého věku.

Naučí se základní povely + speciální aby byl užitečný nevidomým.

ne

ne

Ne

Ne

Ne

Ne

ne

ne

ne

ne

ne

Ne

Ne

ne

Ne

ne

Ne

ne

ne

Ne

Ne

Ne

Ne

ne

Ne

Ne

ne - zřejmě vytipování správné povahy psa?

Ne.

Ne.

Ne.

nejde ještě přímo o úkony, s nimiž bude pomáhat zrakově postiženému, ale spíš o socializaci psa - cestování v MHD, aby se soustředil na povely pána a nenechal se rozptylovat, cvičení na různé zvuky - aby se jich později nelekal,...

Nejsem si jista, ale řekla bych, že takovýto pes se učí od narození.

netuším vůbec

Nevím

nevim

nevím

nevím

Nevím

nevím

Nevím

nevím

nevím

Nevím

Nevím, ale odhaduji jistou formu prvotní výchovy, např. navykání si ovladatelnosti, rušnost ulice, socializace jedince mezi ostatní psy apod.

nevím, možná se v tomto období cvičí základy a sleduje,zda je pes vhodný pro svou práci, nebo pro daného majitele a vlastní výchova už probíhá přímo u nového nevidomého majtele

Nevím.

Nevím.

Nevím.

pes je umístěn na 2 roky k výchově do rodiny, kde se naučí základní návyky (rodina na něj dostává finanční příspěvky)

pes je umístěn v rodině, která se o něj stará a vychovává ho, učí základní povely a poslušnost

Pobyt štěněte u lidí, kteří jej mají naučit základní povely typu sedni, lehni a základní "socializaci" - nebát se MHD, ruchu ulice a pod.

Pravděpodobně péče u tzv. pěstounu v období kdy pes je ještě štěně

priprava budouciho vodiciho psa, jeste pred zahajenim jeho vycviku

první rok výchovy v rodině základním návykům a dovednostem

příprava psa na novou rodinu před výcvikem ???

Socializace psa, zvykání si na lidi, zvířata, ...

Socializace rostoucího štěněte a zvykání na nové podněty, ruch v ulicích atd.

socializace v bytě u dobrovolníků

socializace v co nejrozmanitějším prostředí od štěněte

štěně je v rodině, která ho vychová do dospělosti, naučí základní návyky a pak ho předá do výcviku

Teoreticky :-) štěně si vezme někdo do výchovu anaučí ho všechny potřebné základy (chůze na vodítku, cestování MHD a především socializace se psi a růzmými prostředími). Pak (v jednom roce?) ho předají k dalšímu výcviku.

to je výchova štěněte v "dočasné péči" kde se setkává s běžnými ruchy - autobus, psi, lidi, výtah...

Uci ho vsem dovednostem a napr se nesmí hladit

Ucit ho,slouzit nevidomemu .

vycvik nez se preda nevidomemu

Výcvik před tím, než bude pes svěřen nevidomému

Výcvik psa, aby uměl základní povely, které by budoucí páníček potřeboval

Výcvik štěněte pro práci s nevidomými.

Výchova psa do cca roku - roku a půl max.v rodině s běžným režimem, ale pes nesmí zůstávat dlouho sám. Je učen rozmanitym životním situacím, občas dochází do výcvikového střediska. Rodině se proplaci krmivo a veterinární péče.

Výchova psa předtím, než může být předán nevidomému, kterého bude vodit??

Výchova štěněte v rodině.

Výchova trenérem. Dovychová ho sám majitel (nevidomý)

Výchova u budoucího pána.

Výchova u jiného člověka, než kterému je asistenčním.

začátky?

Základní poslušnost u štěněte.

základní výcvik, socializace

Základní výchova malého štěněte se základními prvky pro další výcvik, kdy se zároveň zjistí zda je pes vhodný.

základní výchova v rodině

zařazení štěněte po odstavu do dočasné rodiny, kde se socializuje, absolvuje pod dohledem výcvikářů základy výcviku a v roce je přemístěn do centra pro výcvik, kde je rok intenzivně připravován na budoucí úkol

Zkušený člověk vycvičí psa na základě potřeb konkrétní osoby (podle druhu handicapu, atd.)

zřejmě socializace a základní výchova ve štěněcím věku

že je pes umístěn k jiné osobě, u které je nějaký čas a poté až ho dostane nevidomý

Že si od narození zvyká na - byt/domácnost - město, autobusy, tramvaje, úřady a jiné veřejně přístupné místa - je v téměř celodenním kontaktu s člověkem, dětmi, atd.

-

"lepší" je podle mě oslepnout v průběhu života, člověk se dokáže lépe orientovat v prostředí, které zná

2. varianta

asi horší během života

asi jo, když se narodí slepý je to jiné než v dospělosti, v průběhu života

budování vlastního fantazijního světa x budování světa na základě vzpomínek na realitu Těžko říct, záleží na konkrétní osobě.

člověk který se s postižením narodí se vše učí na základě postižení a nedokáže si představit o co přišel, zatímco člověk který oslepl v průběhu života se s daným postižením musí naučit žít a je pro něj obtížnější vyrovnat se se ztrátou. Horší variantou je když člověk oslepne v průběhu života.

Člověk vi o co prisel.ale zas se muze treba lepe orientovat.ale je to podle me ta horsi varianta.

Člověk, který oslepne v průběhu života, se musí dlouho učit orientovat se v prostředí. Horší je asi oslepnout v průběhu života.

dle meho nazoru je horsi oslepnou v prubehu zivota,protoze ten clovek zazil co je to videt,a ten nevidomy od narozeni vlasne nic jineho nezna

Druhá. Člověk si nevyžaduje v dětství potřebné návyky.

druhi

horsi je oslepnout v prubehu

Horsi je oslepnuti - clovek vi o co prisel

Horsi variantou je prijit o zrak, clovek se sloziteji s danou situaci sziva.

horší - nevidět nikdy složitější - v průběhu života oslepnout

Horší asi oslepnout v průběhu života

Horší je možná oslepnout v průběhu, člověkse s tím musí vyrovnat, a přijmout to... Ten kdo jednou viděl, může si představovat věci možné lépe.

Horší je nevidět od dětství. Asi

Horší je nevidět od narození, protože si nedokáží vůbec nic prědstavit. Ani sebe.

horší je oslepnout

horší je oslepnout později - strašné psychicky a hůř se učí pohybovat poslepu

Horší je oslepnout v průběhu život, protože vidí vše a najednou nic a musí se naučit vše od znovu zvládat.

horší je oslepnout v průběhu života

horší je oslepnout v průběhu života

horší je oslepnout v průběhu života, jelikož je nucen se naučit nové dovednosti aby se mohl orientovat v životě a také ví ''o co přišel a již to neuvidí''

Horší je oslepnout v průběhu života, protože se tomu hůře přizpůsobuje, zatímco lidi od narození jsou zvyklí

Horší je oslepnout v příběhu života. Od narození člověk neví oc přichází tudíž se s tim lépe vyrovná

horší je oslepnout,

Horší je podle mě oslepnout v průběhu života, protože člověk už poznal, jaké to je vidět.

horší je podle mě oslepout v průběhu, protože člověk ví, o co přišel

Horší je přestat vidět v průběhu života, jelikož pokud jedinec nevidí od narození tak nic jiného nezná než tmu, tak se jedinci s tím lépe žije, lépe je s tím vyrovnaný atd.

horší je přijít o zrak. Ten kdo se narodí již nevidomý tak se lépe adaptuje do prostředí

Horší je stát se nevidomým v průběhu života. Člověk, který se s postižením narodí, je už od mala zvyklý na tento způsob života a neví, o co přišel.....

horší oslepnout v průběhu života

Horší určitě oslepnout v průběhu života.

Horší varianta je oslepnout v průběhu života.

Horší varianta je žít život nevidomého od narození, člověk který oslepl během života svět zná a může si jeho krásu a vzpomínky na své milované aspoň uchovat v mysli a srdci. Nevidomý člověk od narození tuto možnost nikdy nedostal...

horší variantou je oslepnout v průběhu života

Je horší nevidět od narození - nemoci si představit věci, seznámit se s nimi

Je těžší oslepnout v průběhu života, horší adaptace

Jelikoz jsem byla na praxi v Tyfloservisu tak vim, ze v obou pripadech to neni lehke. Neda se jednoznacne odpovedet.

každé má své zápory, jen ten, který předtím viděl ví, jaké věci existují a kde obvykle bývají, ale zase to musí být strašné najednou nevidět

každé má svoje pro a proti.....od narození-člověk si nikdy pořádně nepředstaví svět ve kterém žije, tento handicap však možná snáší lépe, protože se vše učí od mala a je na něj zvyknutý-nezná jiný způsob života......oslepne-li během života,má sice o věcech lepší představu,ví jak vypadají různé věci apod., ale na handicap se možná hůře adaptuje, není na to zvyklý a v dospělosti se hůře na takové věci zvyká...možná by se dalo i říci, že než si předtím zdravý člověk na slepotu zvykne,je to pro něj možná o dost horší než pro ty, co jsou zvyklí od mala

Když člověk nevidí od narození, přichází o zážitky, které si my, co vidíme, ani neuvědomíme. Myslím, že je tedy lépe připravený na svůj život než ten, co oslepl až v průběhu a vše se musí učit. Musí to pro něj být neskutečně těžké a smutné

Když od narození, tak má náhradní návyky a je sebejistější. Ve vyšším věku má pocit /vědomí, že o něco přišel. A taky se hůř učí.

Když se nevidomý narodí, tak neví, co může vidět, zná svět pouze ze zvuků, chutí, vůní a dotyků. Zatímco člověk, který někdy viděl, má možnost si lépe představit předměty, barvy, tvary, postavy apod. Horší je podle mě, když se osoba už narodí nevidomá, protože nemá ve svých představách žádnou oporu v realitě.

Když se s tím člověk narodí, nepřipadá mu tak moc, že něco "postrádá". Je to řečeno trochu ošklivě, ale není zvyklý např. vidět. Oproti tomu člověk, který oslepne v průběhu života, to má s přivyknutím svému handicapu obtížnější.

Myslim si, ze horsi je oslepnout v prubehu zivota.

Myslím si, že horší je určitě nejdříve vidět a pak oslepnout. Také si myslím, že je-li člověk nevidomí od narození, jsou jeho ostatní smysli lepší a lépe se orientuje, i když nevidí.

Myslím si, že je horší zrak ztratit v průběhu života. Člověk přichází o nejzásadnější smyslový orgán. Na druhou stranu však ví, jak věci vypadají, na rozdíl od člověka slepého od narození.

Myslím že horší i složitější je to pro člověka, který oslepne v průběhu života. Člověk který je nevidoucí od narození je se vším víc vyrovnaný, svět který nevidí si může představovat po svém. Tím nechci říct že je to pro ně jako nic, jen pro toho kdo oslepne v průběhu života bude daleko víc složité se s tímto hendikepem naučit žít.

myslím že je horší být slepý od narození

myslím, že horší je oslepnout během života, člověk nemůže používat systém poznávání, na který už byl zvyklý; nevidomý od narození se učí poznávat svět jinak už od mala - má lepší kompenzační mechanismy

Myslím, že horší je v průběhu života, kdy už nemůže dělat, to co dělal. Složitější je však podle mě nevidět, nemá šanci se naučit to co vidící.

Myslím, že když někdo oslepne v průběhu života, je to složitější, protože se musí všechno naučit odznovu a ví, co ztratili. Jeden den vidí a druhý den oslepnou - to musí být strašné.

Myslím, že pro osoby, které oslepnou v průběhu života, je to složitější, jelikož se musí naučit novým věcem, které nevidomí již od narození umí.

Myslím, že složitější je to pro ty, kteří oslepnou až během života - je pro ně těžší si na toto omezení zvyknout a smířit se s ním, zvyknout si. Ti, co jsou slepí od narození jsou s tím, dle mého názoru, mnohem lépe vyrovnaní.

Myslím,že ta druhá je horší.

na psychiku je asi horší oslepnout v průběhu života, ale možná je to praktičtější pro orientaci apod.

Nad tímto jsem přemýšlela v minulosti již mockrát, nevím, nemohu rozhodnout, pro mne by byla přijatelnější asi varianta pozdějšího oslepnutí, protože alespoň by člověk mohl žít se vzpomínkami třeba na své milované - zvířata, lidi, filmy... atd.

Nedokážu posoudit, je to na individuálním vnímání konkrétního člověka, pokud se týká mne - asi až. v průběhu života by bylo přijatelnější.

nelze říci, co je horší, člověk slepý od narození má ztížené poznávání a učení, nedostatečné nebo zkreslené představy, může trpět verbalismem... na druhou stranu nemá možnost srovnání se stavem "zdraví", osoby osleplé později v průběhu života mají, v závislosti na věku, kdy oslepli, zachované zrakové představy, ale zase je pro ně složitější naučit se POSP, číst BBP, mohou se neustále vracet k tomu, jaké to bylo před tím - psychická zátěž. Myslím si, že lidé, kteří jsou nevidomí od narození jsou s postižením lépe vyrovnaní, přijímají ho takové, jaké je, protože jinou možnost nemají a nezažili jí. "Složitější" ho tedy shledávám u lidí, kteří ze stavu relativního zdraví najednou oslepnou a musí se vše učit znovu.

Neumím posoudit. Podle mého názoru ti lidé, co o zrak přijdou v průběhu života, se déle učí spoléhat se na své ostatní smysly, vědí o co přišli. Nevidomí od narození už se vše učí od mala, ale složité je to pro obě skupiny.

nevidět od narození je horší, takový nevidomý např. nikdy nepochopí barvy, má omezenou fantazii

Nevidět od narození je podle mého názoru horší. Dotyčný nikdy neviděl sám sebe a neviděl ani žádné krásy světa. Nemyslím tím ani Niagárské vodopády ani Eiffelovu věž, ale obyčejné věci, které se nám, vidomým, zdají všední a obvyklé. Oslepnutí během života znamená tragédii, ale člověk se s tím naučí žít a pokračuje dál. Vše, co slyší nebo čeho se dotýká zná ze svých vzpomínek a může si je ještě víc vyzdobit svojí fantazií.

Nevidomí od narození má výhodu v tom, že nikdy nepoznal, to co znamená vidět. Podle mě je horší oslepnutí v průběhu života.

Nevidomy nevi jak vypada okolni svet, ma jen predstavu. Kdezto clovek, ktery oslepl, ma zivou vzpominku co videl, je vice frustrovany tim, ze ztratil zrak.

Nevidomý od narození "neví, oč přišel" a je na svou slepotu zvyklý, při správném přístupu pro něho bývá hmat zcela přirozený, oslepnuvšímu zrak chybí a učí se jej složitě nahrazovat. Vždyť i např. přístup k výuce Braillova písma je odlišný u dětí, dospělých, nevidomých od narození a oslepnuvších. Nedokážu posoudit, co je složitější nebo horší, možná je těžší vyrovnat se se ztrátou zraku, přijmout novou situaci, ale nejvíc bude záležet na konkrétním člověku.

Nevidomý od narození je už na svou slepotu zvyklý, zatímco osoba, která ztratí zrak až v průběhu života je tímto vytržena z běžného fungování a těžko si na nepřítomnost nejdůležitějšího smyslu zvyká.

nevidomý od narození neví, jaké to je vidět, od narození se přizpůsobuje svému okolí oproti tomu pokud oslepne v průběhu života, už ví o co přišel, může přijít o práci, o své přátele, životní styl Obě jsou těžké ale složitější je dle mého názor oslepnout v průběhu života

Nevidomý od narození vlastně vůbec neví, co je to vidět, kdežto osleplý ví o co přišel. Tudíž je horší druhá varianta.

Nevidomý, který oslepl během života, ví, o co přichází.

nevím

nevim co je horsi.. oboji cloveku stezuje zivot.. nevidomy od narozeni ani enma predstavu o barvach ci jak co vypada... nevidomy v prubehu zivota zas vi o co prichazi a uz nikdy neuvidi

obe

Obě

Obe jsou strasne slozitejsi. Od narozeni,nespatri svetlo,bere to jinak nez clovek,ktery oslepne v prubehu zivota,ptesto jsou obe varianty,velice k zamusleni.

Osleplo už v průběhu života je hrosi

oslepnout v prubehu zivota je horsi, musi to byt hrozne tezky, zvyknout si a naucit se orientovat jinymi smysly

Oslepnout v průběhu života je asi složitější, člověk na to není zvyklý a je to pro něj nepřirozené. Co je horší těžko soudit.

oslepnutí v průběhu života s sebou nese frustraci ze ztráty a možná i horší soběstačnost záleží na věku oslepnutí. z druhé strany má člověk víc informací o tom jak svět vypadá.

podle mě člověk co nevidí od narození, má jednodušší vstup do života ve tmě, oproti tomu co oslepne v průběhu života musí se s tím náročně sžívat.

podle mě nikdy nevidět, protože si člověk neumí představit mnoho věcí

Podle mého názoru oslepnutí v průběhu života je horší, protože člověk je zvyklý vidět a dělat normální "lehké" věci. A když oslepne, tak se i z normálních "lehkých" věcí stanou těžké a složité-

Pokud se někdo nevidomý již narodí, učí se vnímat celý svět po svém. Pokud někdo oslepne v průběhu života, sice ví, jak věci a místa vypadají, ale musí začít opět od nuly a naučit se svět vnímat jako nevidomý. Která z variant je horší přímo nelze říct, vychovávat nevidomé dítě je pro rodiče i pro něj samotné velice náročné, ale od přibližně adolescentního věku již zvládá vše levou zadní (kromě nenadálých překážek), kdežto pokud někdo oslepne v dospělosti, hůře se mu přeučuje na svět nevidomých a psychicky mu to též nepřidá.

Později je horší. Ne vyvine si náhradní návyky jako dítě.

Rozdíl je to určitě, myslím, že psychicky je náročnější oslepnout během života.

Rozdíl je v tom, že pokud se člověk narodí již slepý, naučí se s tím žít odmalička a je více vnímavý oproti někomu, komu se to stane v průběhu života. Takový člověk to má pak mnohem složitější, jelikož se musí naučit žít zcela jinak.

Rozdíl je v tom, že pokud se s tím narodíte, berete to jako součást života a neumíte si představit opačný jev. Pokud ztratíte zrak v průběhu života, tak víte jaké to je "vidět". Tudíž dle mého názoru, je horší oslepnout v průběhu života. Je těžší a složitější si na slepotu zvyknout.

Rozdíl to bude asi velký. Pokud je někdo nevidomý od narození, neví, jaké to je vidět, tudíž ho na jednu stranu nemusí tolik mrzet, o co přišel a co zažíval, na druhou stranu může být zvědavý, jaké to je vidět, asi u něj také budou vyvinutější ostatní smysly (hmat, sluch, atp., jako kompenzace). Člověk, který viděl a oslepne až v průběhu života, si dokáže lépe věci představit, na druhou stranu pro něj asi bude těžší přechod "do tmy", bude si hůře zvykat, psychicky na tom bude hůře, protože ví, o co přišel.. Myslím, že o něco složitější asi bude přijít o zrak až v průběhu života, ale těžko říct, záleží také na konkrétních lidech a jejich povahách.

Rozdíl: od narození - člověk už je zvyklý na "slepotu" od narození, přizpůsobuje svůj život...v průběhu - to může být zapříčiněno i nějakou jinou nemocí, pro člověka náročné, ovšem záleží na stupni zrakového postižení. Podle mě je horší, když člověk oslepne v průběhu života, nemusí se s vadou vyrovnat, zasáhne to třeba i jeho kariéru...

Rozhodně je horší oslepnout v průběhu života, protože člověk si musí zvykat na ztrátu zraku a musí se s ní především vyrovnat a hlavně se vše učit jinak, než byl doposud zvyklý. Zatímco člověk slepý od narození se učí jak žít s tímto postižením celý život a v útlém věku se naučí zvládat každodenní úkony navzdory své nevidomosti.

slozitejsi je podle me situace, kdy clovek oslepne v prubehu zivota.

Složitější je nejspíš oslepnout v průběhu života, člověk se musí s tímto handicapam vyrovnat,má to s čím srovnávat.

Složitější je nejspíš oslepnout v průběhu života, protože se všechny věci musí člověk učit znovu.

složitější je oslepnout v průběhu života

složitější je oslepnout v průběhu života. nevidomí od narození mají obvykle jiný smysl vyvinut lépe a navíc od dětství se učí žít s tímto postižením a nic jiného neznají

složitější je si zvyknout po oslepnutí. člověk se snáz vyrovná s tím že je od narození nevidomý.

Složitější je určitě při oslepnutí v průběhu života. Pro člověka je to nová neznámá situace, musí se vše znovu učit. Slepota od narození zase znamená neznalost vizuálních vjemů

složitější je, když oslepne během života - těžší je pro něj naučit se orientovat, žít s bílou holí, příp. s vodícím psem, zvyknout si na život bez "vidění"

Spíše to bude lepší pro toho, který je nevidomý od narození, protože je na tento stav zvyklý a ani nemůže tušit, o co přichází

Tak to nevím. Asi je složitější oslepnout v průběhu života, protože člověk ví, o co přišel a chybí mu to.

Těžko říci, nejsem odborník v tomto směru. Přikláním se k odpovědi, že nelze označit ani jednu za "horší". Pokud soudíme z pohledu psychické stránky, ztráta zraku v průběhu života je určitě náročnější a složitější. Pokud soudíme z hlediska orientace ve světě, dospělý člověk, který náhle oslepl umí objekty pojmenovat, identifikuje barvy, orientuje se v prostoru svého rodného města minimálně skrze vizualizaci a paměť. Nevidomý narozen s touto vadou (dle mého názoru) musí být zmatený. Neumí pojmenovat barvy, ani je s ničím asociovat - např. "slunce je žluté", ale jak vypadá slunce a jak žlutá? Apod. Proto pro takového jedince musí být život opravdu těžký. Oba stavy oslepnutí musí být náročné, ale toto jsou důvody (klady a zápory obou situací), proč nedokáži určit tu horší.

Těžko říci. Když přijdu o zrak, tak vím jak věci vypadaly. Ve variantě A) si člověk vycvičí jiné "vidění".

těžko říct - nevidomí od narození neví, o co přichází, tudíž by pro něj neměl být velký problém se s nevidomostí vyrovnat oslepnutí v průběhu je zátěch především na psychiku, ale samozřejmě s tím přichází celá řada změn Podle mě je horší samozřejmě varianta oslepnutí během života, ale těžko říct, kde je pravda...

Těžko říct. Když člověk oslepne během života, tak ví, jak vypadají určité věci, jak např. vypadá tvář, když je smutná apod. už má tu představu, jak věci vypadají. Kdežto ten, co je nevidomý od narození tohle nezná. Neví, jak vypadá strom nebo třeba, jak vypadají barvy. Nedokážu říct, co je horší. Oboje má své výhody i nevýhody. Možná ... možná je horší, když člověk je nevidomý od narození. Že opravdu nemá tu představu, jak co vypadá. Kdežto ten, kdo oslepl během života, už to viděl a lépe si to může představit.

Určitě je složitější když člověk v průběhu života oslepne..protože se musí naučit lépe vnímat okolí ostatními smysly..

V prubehu

V prubehu

v prubehu zivota je to asi horsi

vždy záleží na konkrétním jedinci jak situaci přijme

Záleží na osobnosti jedince. Osobně bych radši věděla o jak moc jsem přišla, ale přitom si dokázala leccos predstavit, aby např. barvy, různé vzhledy pro mě nebyly jen prázdným pojmem..

-

....

Aby ho ostatní přijali, aby pokud nechtějí lidé z okolí z nich nedělali chudáky. A asi najít si práci...

asi komunikovat s lidmi, kteří neví, jak s ním komunikovat (například lidi, kteří při ptaní se na cestu používají směrové pojmy - tam, tady, ...), často se taky setkávám s tím, že říkají, že např. na úřadech komunikují úředníci s jejich doprovodem, jakoby oni nebyli svéprávné osoby....

asi nevidet.. co je to za otazku!

Asi se s tím vyrovnat, vždyť i tak se dá hezky žít.

asi sehnat práci

Asi žít obyčejný život.

bezpečnost, orientace na neznámých místech

Byt mezi lidmi.

Byt nezavisly na okoli

Být nucen spolehnout se na jiného (ať psa nebo člověka)

Být odkázaný na druhé. Nemít zrakové vjemy.

cestování

cestování - tzn. někam se dostat, orientace v prostoru

Cestování.

Dle mého názoru prostorová orientace a sebeobsluha.

Důvěra v lidi Nejistota

Fyzické uspořádání světa předpokládá, že vidíte.

chodit na veřejná místa, problém se tam vůbec dostat, najít si práci

chodit přes silnice, obléknout se

Chozeni ve snehu a po naledi

I když v dnešní době jsou hendikepovaní lidé integrováni do majoritní společnosti, přesto každé postižení přináší omezení, která se prostě nedají překonat. Nevidomí člověk potřebuje mít k určitým úkonům asistenta - vyplňování dokumentů apod.

integrace do společnosti, vnímat okolí

Je rozdíl v tom, jestli je nevidomý od narození. Při oslepnutí v průběhu života je těžké všechno

Je závislý na svém okolí (ve většině případů)

komunikace

Komunikace s okolím

komunikace s ostatními, pohyb v neznámém prostředí

Komunikace s úřady

kontakt s okolím

Možná to že v běžných životních situacích jsou odkázáni na někoho jiného....

myslím, že je to individuální, ale pro toho, kdo oslepl v průběhu života jsou určitě nějtěžší chvíle, než se naučí situaci přijmout a pracovat s ní

Myslím, že je to podobné jako u vidomých. Co já vím, tak jsou nevidomí silní lidé a nelitují se. Překvapivě to není to, že nemohou vidět, ale jsou to věci jako je láska, finanční situace, životní situace, atd.

Najít partnera

Najít práci, vybudovat trvalý vztah

Najít spolehlivého psa a přátele.

Naučit se orientaci v prostoru a využívat jiné smysly, hlavně hmat a sluch.

Naučit se s tím žít.

naučit se žít se svým postižením (orientace v prostoru, orientace v neznámých situacích a prostředích, komunikace...)

Naučit se žít ve "tmě".

Navazování vztahů

Nečekané překážky, vyrovnání se s tím, že je nevidomý.

Nedokážu si představit, musí být těžké všechno.

Nedovedu si představit, co by pro něj mohlo být nejtěžší. Myslím, že celý jeho život je svým způsobem těžký. Dost záleží i na okolnostech...zda bydlí sám nebo s někým, kdo mu v životě pomáhá.

Nedovedu si to představit.. Možná to, aby byl na sto procent samostatný

Negativní postoj okolí, to, že ač může a umí mnohé, pořád je tu nějaké omezení, kterého si je vědom. Ale především negativní zkušenosti. Tito lidé se nezřídka setkávají se šikanou a pak se např. bojí jít ven sami. Domnívám se, že nejtěžší je překonávání strachu, obav, nejistoty.

někam dojít

nevidět své blízké

Nevidět své blízké.

nevím

Nevim

Nevím, nejsem nevidomá. Možná navazování kontaktů s vidomými

Nevim.

Nuda.

orientace

Orientace a pohyb po městě, úřadech, supermarketech atd.

Orientace v neznámých místech.

Orientace v prostoru

orientace v prostoru

orientace v prostoru

orientace ve venkovních prostorech

Orientace.

Orientace.

pečovat o děti

podle mě to, že je ochuzen o to vidět. že nevidí tu krásnou přírodu, ty krásné věci

Pohyb

pohyb po meste

Pohyb v běžném životě.

pohyb venku

Pohyb venku, zvláště na přechodech pro chodce

Pokud je nevidomý od narození, tak asi to, že vůbec neví, jak co vypadá, sice si může věci ohmatat, jak si ale má třeba představit, co znamená, že je něco žluté, atp.? Pak asi určitá izolace od společnosti, neví přesně, co se okolo něj děje, jak se lidé tváří.. Nemůže dělat všechny věci, které dělají zdraví lidé, není plně samostatný..

Potykat se kazdy den s idioty na cestach

Prostorová orientace

Představa věcí kolem něho.

přijmout sama sebe jako nevidomého

přiznat, že potřebuje pomoc

Psaná komunikace

Psychicky se smířit s jeho problémem.

rozpoznání překážek

samostatnost

Sehnat si práci

Setkat se s lidmi, kteří jsou schopni zneužít jeho hendikepu ve svůj prospěch(krádeže, násilí ap.).

Setkávání se s lidmi, kteří jimi pohrdají nebo se jim posmívají, nebo jim dělají naschvály.

Smíření, orientace, spolehnutí na jiné smysly.

smířit se s tím, že nevidí

Smířit se s tím, že nikdy nebude jako většinová populace, přijmout omezení v životě, socializace mimo ústavy nevidomým určeným, aktivní forma trávení volného času atd.

Soucit ostatních.

stačit tempu ostatních a také začlenit se do jejich světa

stratit se

Svět není stavěny pro nevidici.

špatná orientace, dezorientace okolí

Těžko říct, pro každého něco jiného, ale nejvíce asi pohyb tam, kde to nezná.

to že je nevidomý

určitá nesamostatnost

viděni

Vidět jinými orgány

vše, já bych se zabil

Vycházet ven, do neznámého prostředí...

Výchova dítěte, pokud nějaké má.

Vyrovnat se se svojí nevidomostí po psychické stránce a s reakcemi okolí

zacleneni do bezneho zivota

Zacleneni se do spolecnosti

zaclenit se do spolecnosti

zaclenit se mezi "normalni" vidome lidi a ziskat si ve spolecnosti urcite postaveni a stejna prava a pristup jako ostatni... orientace v neznamem prostredi.. castecne zavislost na ostatnich

Zapamatovat si různé trasy, věci, pachy. Přiřazovat si vše ke správným věcem (např. zvuk troubení auta, že je to něco špatného..)

závislost

ze zije ve tme,nevidi vubec nic

Změna. Rychle se měnící prostředí.

Zvyknout si pohybovat se v neznámém terénu, někdy i vyrovnat se s hulvátstvím některých “lidí“.

že nevidí

Žít v nevyzpytatelné společnosti lidí..ae to platí asi pro všechny..

-

ano

Ano

ano

Ano

Ano

ano

ano

Ano

Ano

Ano

ano

ano

ano

Ano

Ano

ano

ano

ano

ano

Ano

ano

Ano :D ale vypisivat to vse by bylo na dlouho odstavec.

Ano, ale osobně bych si ho až do jeho požádání nebo hrozící velkého nebezpečí nevšímala..

Ano, chodila jsem na ZŠ do třídy s nevidomým žákem.

ano, je potřeba jej vždy nejprve oslovit, představit se a zeptat se, zda-li potřebuje pomoci - podle toho se zachovat dál.

Ano, nabídnu pomoc a je-li přijata, poskytnu ji. Převedu přes ulici, podám informaci o dopravním prostředku, totéž na úřadech.

Ano, nezírám na něj, nevnucuji se za každou cenu, pokud mě požádá o pomoc vždy s ochotou pomůžu, pokud je bezradný tak se zeptám, zda potřebuje pomoci, pokud vidím, že hrozí nebezpečí tak upozorním (již se stalo - nezajištěný výkop na chodníku), pokud někdo obtěžuje vodícího pejska zasáhnu - prostě chovám se tak, jak bych chtěla, aby se chovali ke mně, kdybych byla nevidomá já. Pomoc druhému přece nic nestojí.

Ano, oslovit ho, zda potřebuje pomoc. Pokud ano, pomohu mu přejít na druhou stranu ulice.

ano, oslovit, potom se dotýkat

Ano, s nevidomým se nemá cloumat, ani na něj mluvit jako na hlupáka. K nevidomému se má přistoupit oslovit ho, zeptat se zda potřebuje pomoci a pokud ji přijme, tak se zeptat, co potřebuje a případně mu pomoci.

Ano, vím.

Ano, vím. Potkávám se s nimi, několikrát jsem pomohla.

Ano.

Ano.

Ano.

ano.

Ano.

Asi ano.

asi zcela normálně....nabídnout evtl. pomoc. tečka

Brát ohled na jeho osobní prostor pro pohyb a neomezovat jej v tomto prostoru. Pokud je otázkou míněno převádění nevidomého přes ulici - pomocník by měl nabídnout rámě a úměrným krokem vést nevidomého bezpečnou cestou, za doprovodu komentáře, kam jdeme a jakým objektům se vyhýbáme či k nim cílíme (např. schody, patníky)

Být milý, nápomocný ale ne vlezlý.

Částečně

dat nevidomemu cloveku najevo, ze jsme v jeho blizkosti a popsat kde, mluvit plynule, primerene nahlas a srozumitelne atd ...

Dávat mu přednost, nezavazet

Hlavně se zeptat, jestli nechce pomoci.

chovat se ohleduplně a zdvořile

Jako ke každému jinému člověku..tolerovat ho a když je v nouzi, pomoct mu.

jo

Kdybych viděla nevidomého jak bloudí, nebo jde špatným směrem, neví si rady atp. rozhodně bych se zeptala zda-li nepotřebuje moji pomoc. Ale to, že vidím nevidomého člověka hned nemusí znamenat, že se k němu přiřítím a začnu ho vést za ruku i když to zjevně nepotřebuje. Mohlo by se ho to dotknout.

moc nevím

myslím si že ano

Myslím si, že ano

Myslím si, že ano.

myslím že ano

myslím, že ano

Myslím, že ano.

na ulici pokud má sebou psa tak nijak nereagovat na něj, nerozptylovat ho, pokud bude sám bez psa a je očividné, že potřebuje pomoc tak pomoci

Nabidnout mu pomoc,trea pri prechazeni silnice atd.

nabídnout pomoc, ale při odmítnutí se nepřít

nabídnout pomoc, je-li třeba, ale nevtírat se, nevidomí nejsou nesoběstační

ne

ne

ne

Ne

ne

Ne

Ne

Ne

Ne

Ne

Ne.

Nejdříve na sebe upozornit hlasem, případně se slušně zeptat, zda nechce pomoci... většinou nepotřebují, mají cestu naučenou lépe než my vidící.

nejdříve se ho dotknout (na ruce, na rameni) zároveň s oslovením - neděsit ho, ale aby věděl, že mluvíme s ním. zeptat se ho, zda naši pomoc potřebuje a nevnucovat se mu za každou cenu. komunikovat s ním.

nejdříve se zeptat, jestli potřebuje pomoct..

Nejprve se ho zdvorile zeptat, zda chce pomoci. Kdyz ano tak pri odvedeni ho netahat, jen mu urcit smer

Neměla bych na něj chytat, pouze se nahlas zeptat, zda nepotřebuje pomoct

Neplést se mu do cesty, nebýt příliš tichý, ne vnucovat se.

nevím

Nevím

nevím, pokud bych viděla, že má třeba problém někam jít, ve dveřích, na schodech apod., zeptala bych se, zda nepotřebuje pomoc

Nevím.

nevim... nebyla jsem nidky v takove situaci kde bych s nevidomym primo jednala... chovat se k nemu jako ke komukoliv jineho...je to clovek se stejnymy pravy jako kazdy jiny... pomoci pri obtizich.. prevest pres cestu pokud se jedna o slozitou dopravu...

nevnucovat pomoct, slušně se otázat zda o pomoc stojí

nijak podrobněji

Podle svého vědomí a svědomí bychom k těmto lidem měli přistupovat více ohleduplně, ovšem ne je litovat. Pomoct mu nastoupit a usadit ho v jakémkoliv hromadném prostředku by mělo být samozřejmostí každého z nás.

Pokud vidím že nevidomý vše bez problému zvládá, nijak jej nerozrušuji. Jeden čas jsem jezdívala s paní a vodícím psem vlakem, občas se zeptat zda nepotřebuje pomoct (nikdy nechtěla, pejsek byl moc šikovný). Vzhledem k tomu že máme několik psů, vždy když nevidomého potkáme, raději počkáme na místě než vodícího psa rozrušovat......

Pokud vidím, že chce třeba přejít cestu, tak se prvně zeptám, jestli nepotřebuje pomoc. A vlastně i u všech, pro něj složitých situacích se nejprve zeptám.

pomoci pokud pomoc chce. Dotázat se nejdříve zda mu mohu pomoct

Pozdravit, oslovit, zeptat se, co je třeba, udržovat kontakt, covat se jako k jinému dospělému, rozumnému jedinci.

přesně nevím

snad ano

snad ano

snad ano - oheduplně

Snad ano. Prostě se mu snažit co nejvíc vyjít vstříc.

spíše ano

Spíše ne

tak zčásti

Trochu

Tuším.

uhnout se, aby nenarazil (případně pomoct s přechodem silnice)

Úplně ne, asi bych se trochu obávala, že udělám něco špatně. Asi bych se ale snažila dotyčnému pomoci, pokud bych věděla, že pomoc potřebuje, zeptala se ho..

Úplně stejně, jako ke každému jinému člověku. Pozdravím a nabídnu mu pomoc. Pokud pomoc odmítne, tak se rozloučím a půjdu si svou cestou. Pokud ji bude chtít využít, tak mu samozřejmě pomůžu. Jen je velká chyba, že plno lidí se nezeptá a hned tyto nevidomé lidi "vleče", například do tramvaje, bez toho, aniž by sami chtěli.

urcite se ktakovim lidem neotacet zady a snazit se pomoci treba s nastupem do autobusu,nebo se ho zeptat jestli nebotrebuje nekat dovest

Určitě ho nelitovat, ale chovat se k němu jako k normálnímu člověku. Samozřejmě musíme přihlížet jeho omezení, ale nesmíme z něj dělat "jiného" a "nesamostatného".

V případě potřeby mu pomoci.

Vím, komunikovat a v maximální míře pomoci.

vyhnout se mu

Základy ano.

zeptat se jestli nechce pomoc a když řekne,že jo, tak ho vezmu za ruku a pomůžu mu

Zeptat se zda potřebuje pomoci, nesnažit se mu pomoci jen tak bez otázání. Pokud by potřeboval pomoci dovést ho kam potřebuje tak že mu nabídneme rameno.

Zeptat se zda potřebuje pomoct, setkala jsem se však s nevidomými, kteří si počínali bez obtíží

zeptat se, ale nevnucovat se, jestli potřebuje pomoct

-

..

"Běžná" populace by to mohla začít brát jako něco normálního. Nevidomí by se zase dostal z částečné izolace, ve které kvůli svému hendikepu asi je.

Asi by to v něčem mohlo být složité, třeba ve škole by musel mít nevidomý asistenta, určité úlevy, atp. U zaměstnání by záleželo na tom, o jakou profesi by šlo, ne u všech by asi bylo vhodné, aby je vykonával nevidomý. Každopádně určité začleňování může být plus pro obě strany - zdraví se lépe naučí tolerovat odlišnosti, lépe pochopí svět nevidomých, nevidomí zase budou mít pocit prospěšnosti, nebudou si připadat vyčlenění ze společnosti..

bylo by to prospesne pro obe strany

Clovek by si mohl uvedomit,ze se do teto situace muze dostat take. Radost ze zivota.

Do běžných škol bych je nezařazoval z toho důvodu, že neuvidí na tabuli, což například v matematice je stěžejní. Těžko si představí graf funkce, který učitel načrtne na tabuli. Naopak do zaměstnání a jiných míst je samozřejmě musíme začleňovat. Ono dnes fungují "kavárny po tmě" a tam jim to jde skvěle. To samé by se mělo zkusit i na jiných, ale samozřejmě vhodných pracovních pozicích.

Do zaměstnání ano, pokud je ta pozice vhodná. Do škol mi to přijde jako blbost, kvůli jinému stylu vyučování.

Dostal by se víc do společnosti

fuck off... az se naucis cestinu, tak delej dotazniky

Inkluze

ja myslím, že by to bylo fajn, ale museli by se lié více prškolit aby věděli jak se třeba mají chovat k pejskovi a slepci

já s tím souhlasím

je to dobré

Je to Dobrý nápad.

Je to jenom dobře. Pocit většího začlenění pro nevidomého, pro ostatní možná pocit uvědomění důležitosti vzájemné pomoci mezi lidmi.

Jednoduše - nevidomý člověk se nebude cítit "jiný", naopak se bude cítit naprosto "normálně". Vše záleží na tom, jak ho přijme prostředí, ve kterém by se toto mělo odehrávat.

jednoznačně pozitivní, pokud žák nemá přidružené MP, které by integraci žáka se zrakovým postižením znesnadňovalo, protože je ZP je už tak dost specifické např. na výuku a nácvik čtení a psaní, jsem určitě pro integraci! Vnímám integraci ve škole jako přípravu na budoucí integraci do společnosti - také se nebude pohybovat jen ve společnosti nevidomých. Jednoznačně pozitivní vliv na socializaci obou skupin žáků - postižených i intaktních.

Jsem pro.

Jsem spíše pro, ale nesmí to příliš omezovat ty ostatní zdravé lidi

jsem určitě pro

jsem určitě pro integraci těchto žáků, nevidomí krom tohoto handicapu jsou v pořádku, žáci v běžných školách se aspoň naučí jak se chovat k nevidomým osobám

Každý nevidomý musí sám vědět, jestli se na to cítí být zařazen mezi normální lidi.

Kladný. Pro každého je důležité ty užitečný. A vidicim jen prospěje, když se naučí více žít s odlišnými lidmi.

lepší komunikaci

Lidem by to přineslo rozšíření obzoru (ale toho většina stejně není schopná). Slepým zase pocit užitečnosti, více peněz a taky to, co nás všechny tak sere, že tam musíme, i když se nám zrovna ale vůbec nechce...

můj názor je kladný - integrace v podstatě už probíhá, ale otázka zda sami nevidomí si přejí chodit do stejné školy se zdravími, zda se nebojí šikany apod...lidé jsou zlí...je to na delší diskuzi.....

Muze byt prinisem, ale vsechno je to o lidech...

myslím si, že by to byl správný krok, jsou to lidé jako my a mají právo na stejný život. Děti i lépe zvyknou, budou tolerantnější, stejně tak i nevidomí si zvykne na prostředí a "normální" život

myslím si, že je to dobrý nápad, lidé nevidomí mohou být stejně prospěšní pro společnost jako lidé, kteří vidí

Myslím si, že je to dobrý nápad.

myslím si, že je to v pořádku

myslím si, že není problém, aby vodící pes a jeho nevidomý pán chodili do klasické školy. Existují speciální pomůcky a díky těm a právě čtyřnohému pomocníkovi je integrace jednodušší.

Myslím si, že to je dobrý nápad, ovšem většina učitelů či zaměstnavatelů to odmítají. Je to pro něj zatěžující, nechtějí k tomu přistoupit. Pro společnost by to znamenalo zlepšení vztahů mezi lidmi, věděli by jak se chovat k takovým lidem a nevidomý člověk by se cítil jako "normální" osoba i s ohledem na jeho postižení.

Myslim ze by to bylo prinosem pro vetsinu. Sama jsem chodila do skoly s nevidomim spoluzakem a jeho cernou fenkou astou ;)

myslim ze je to dobre reseni

Myslím že na tom není nic špatného, děti by aspon věděli jak se k nevidomému člověku chovat a pro nevidomého je určitě začlenění mezi vidoucí, kteří jej dobře přijmou, pozitivem v životě.

Myslím že to není nejlepší nápad...např.: šikana od spolužáků, apod.

Myslím, že by to bylo prospěšné pro obě strany, jelikož společnost pozná, že nevidomí lidé nejsou nijak "divní" a nevidomý člověk alespoň nebude mít pocit, že je sociálně vyloučený.

Myslím, že je to dobrý nápad.

Myslím, že je to velice dobrý nápad, ovšem nemyslím si, že by to bylo realizovatelné ve všech povoláních. Například někde v továrnách by to asi nebyl nejlepší nápad. Naopak někde v kanceláři by to určitě realizovat šlo. Společnosti by to přineslo větší povědomí o nevidomých a lidé by se naučili k těmto lidem přistupovat tak, aby je neurazily, ale zároveň nelitovali. Někteří by je přestali považovat za "mrzáky". Jsou to lidé jako my, jen s tím rozdílem, že nevidí a tak bychom k tomu měli přistupovat i my. Nevidomí by se pak cítili mnohem lépe a měli by pocit, že mohou být také užiteční.

Myslím, že je to velmi prospěšný a správný tah. Už jenom z toho důvodu, abychom považovali lidi s handicapem jako normální osoby, které jsou absolutně schopné, samozřejmě s ohledem na jejich omezení, dělat všechny ostatní věci, které děláme my. Výrazně by se změnil pohled společnosti na nevidomé a nevidomí by se mohli lépe začleňovat do společnosti ostatních osob.

Myslím, že myšlenka je to dobrá pro obě strany. Zamezí se sociálnímu vyloučení nevidomých a lidé se naučí je brát mezi sebe.

Myslím, že nevidomé děti by měly chodit do speciální základní školy, aby se naučily pomocí speciálních technik všemu, co umějí děti nehendikepované. Od střední školy by měly navštěvovat běžné vzdělávací instituce. Integrace je prospěšná pro hendikepované - protože se zapojují do života společnosti, nemají pocit, že jsou na okraji. Pro většinovou společnost je to přínosné, neboť je to učí pomáhat.

Myslím, že začlenění nevidomých do kolektivu je důležité a s dnešními technologiemi co se prostoru a vybavení týče je to snazší než-li dříve.

Myslím, že začleňování je správné, protože obě strany se naučí, jak vypadá reálná situace těch druhých, jaké řeší problémy, co nechápou, s čím je potřeba pomoct. V nejepším případě si obě strany dokonce uvědomí, že patří k stejnému živočišnému druhu, ztratí zábany a alesoň některé předsudky. Nevýhodou je náročná příprava: nutné přestavby, školení zaměstnanců v komunikaci, nutnost překonat strach z trapasů, pozitiva ale převažují.

na základku mi to nepřijde vhodné - z obou stran - děti to bude rozptylovat a možná i brzdit v učení, nevidomému to asi moc nepomůže - výuka je stavěná hodně na vizualizaci. Naopak od středních škol v tom nevidím problém.

Nápad je to zcela jistě dobrý, jen se obávám, že ne zcela realizovatelný. Ve společnosti je stále zakořeněno přesvědčení nevidomí = divný a někam "mimo" patřící jedinec. Přitom se od nevidomých můžeme mnohému přiučit, třeba trpělivosti nebo celkově postoji k životu- nedělat z komára velblouda, najít to podstatné a oprostit se od nesmyslů. Naopak nevidomý ztratí dojem izolovanosti, samoty... Jenže tohle je teorie. Lidé jsou bůhví proč zlí, i děti, a tak je realitou "plná huba keců, tolerance a integrace" + šikana, diskriminace, posměch a v konečném důsledku uzavření se nevidomého do vlastního světa, z něhož se bojí vylézt. A je těžké takto zklamaného člověka přesvědčit, že měl "jen smůlu", ukázat mu, že není ňouma a má na to fungovat samostatně. Mě se povedlo aspoň dokázat jednomu fajn člověku, že v jeho případě to byla smůla. Mezi řečí se mi zmínil, že by rád "viděl" svou kamarádku (nevidomou vozíčkářku), která zrovna studovala ve městě, v němž jsem bydlela. Tak mu říkám přijeď, vyzvednu Tě na nádraží, přespíš u mě a aspoň se konečně podíváme do muzea, jak jsme se domlouvali už dávno a další den Tě doprovodím ke kamarádce... nejdřív se cukal, byl nadšený, ale vítězili obavy, negativní zkušenosti... přesvědčila jsem jej asi po měsíci, přijel. Byl nadšený, všechno dopadlo výborně. Až potom jsem se dozvěděla, že to bylo prvně, co byl někde (nepočítáme-li školní výlet) sám, bez rodičů. A to mu bylo prosím pěkně 23. Dokonce mi děkoval, že jen díky mě se nebojí jet za svou potenciální dívkou, s níž si do té doby jen psal a volal. A já se ptám jak to udělat, aby integrace byla zdařilá? Protože když je tolerance a chuť se spřátelit, když berete druhého v prvé řadě jako člověka, můžete obohatit jeden druhého, utvořit nádherné přátelství, zažít spolu spoustu krásných chvil, podělit se o radosti i starosti... ale pokud tolerance chybí, pokud chybí vůle vidět v druhém sobě rovného, končí to jen velmi, velmi těžko napravitelnými, pokud vůbec napravitelnými šrámy a hlubokými jizvami na duši a na srdci. Snad je problém jen v tom, že rodiče dnešních dětí žili většinou v době, kdy byli jakkoli handicapovaní drženi stranou společnosti a tak na děti, třeba podvědomě, přenášejí názor, že "je to něco divného, nenormálního" a z toho pramení ta šikana. Děti netolerují odlišnost. Chtěla bych věřit, že začleňování nevidomých (s vodícím psem) do běžných škol, zaměstnání atd. je reálné bez potíží, že bude fungovat, přesto se obávám, že to tak jednoduché nebude. Je zde příliš mnoho faktorů (nevidomý sám, jeho rodina, pedagog, spolužáci, rodiče spolužáků X nevidomý sám, jeho rodina, šéf, kolegové...), než abych dokázala věřit ve 100 % úspěch. Přesto považuji myšlenku za dobrou a budu ji spíše podporovat, než se stavět proti.

Naprosto s tím souhlasím, nevidomost by neměla člověka omezovat v tom, aby studoval či pracoval. V mnohých oborech může být nevidomost a zlepšení ostatních smyslů, především sluchu, výhodou a nevidomý člověk může být lepší než vidící člověk.

naprosto úžasné věc, přítomnost psa působí velmi dobře a potřebně a nevidomý je za tuto pomoc určitě víc rád než za pomoc lidí !!! nikomu v okolí nemůže takovýto pes vadit !

Ndokážu posoudit, nemám s tím žádne zkušenosti.

Nedokážu si moc jasně představit výuku na školách, předevšímna základní škole, aby děti psa nechaly, dále nevím, jak by přesně probíhala výuka.. Určitě je dobré se cítit začleněn do kolektivu..

Nemyslím si, že je vhodné začleňovat nevidomé, byť s vodícím psem, do běžných škol. Nevidomí mají své specifické potřeby, které mu v běžné škole nemůžou nabídnout, nemůžou se mu dostatečně věnovat, jak by nevidomý potřeboval. A vodící pes, si myslím, že v tomto moc nepomůže.

Nemyslím si, že u základních škol by to bylo vhodné. U středních a vysokých škol a zaměstnání ano. U nevidomého člověka aktivizace, využití jeho potenciálu; u okolí zvykání na odlišného, ale stejně inteligentního a schopného člověka

nesmysl

netuším

Nevidim zadny duvod k tomu, ze by melo byt nevidome dite odtrzeno od beznych skol. Jsem toho nazoru, ze, kdyz se zabrani sikane a vysmechu vuci nevidomemu, mohla by mu spolecnost dalsich zaku prospet. Spravne vycviceny pes by nemel byt nejakou prehnanou problematikou pro skolstvi

Nevidomému větší kontakt s lidmi a zařazeni do běžného života jaky ma každy. Pro společnost schopnost vědět jak s takovými lidmi jednat

nevidomí by neměli být vylučováni z běžné společnosti... avšak přítomnost vodicího psa ve třídě může rozptylovat ostatní žáky a narušovat běžný chod hodiny

Nevidomí člověk by se necítil jako vyvrhel a ostatní by zjistili, že se ho nemusí bát.

Nevidomí v "běžném procesu" nejsou problém, vždy záleží na osobnosti daného člověka.

nevidomý by se více začlenil do společnosti, spolužáci a kolegové by na takové lidi byli "zvyklý" a naučili by se je lépe brát mezi sebe jako obyčejné vrstevníky.

nevidomý člověk by získal kolektiv, kam by patříl, ostatní lidé zase zkušenost s nevidomým

nevim

nevím

Nevím

Nikdy jsem o tom nepremyslela.

no a co by ne

o teto problematice jsem prilis neslysela.

Osobně v tomto nápadu nevidím přínos. Nevidomý by musel mít omezení v tělesné výchově, pracovních činnostech, v přestávkách by nemohl hrát v chodbách s ostatními hry apod., což by mu neustále dokazovalo a připomínalo, že je odlišný od ostatních, tzn. (dle mého názoru) by se cítil nepříjemně a nedostatečně (pocit "nedokážu to, co oni", "nestačím jim"). Kdežto ve speciálních školách přizpůsobených jejich stavu jsou pomůcky vhodné k výuce, vhodné k trávení volného času v chodbách, předměty jsou dětem více přizpůsobovány (tzn. ve třídě nevidomých např. neočekávám tělesnou výchovu) a především jsou v kolektivu stejně stižených dětí, jsou na sebe více naladěni, dokáží spolu komunikovat bez předsudků apod.

Plus pro nevidého i plus pro společnost

Podle mě je to dobrý nápad, naučí to žít nevidomé a vidící dohromady, nesegregovat se. Nevidomí se začlení do normálního života a vidící se naučí s nimi jednat.

podporuji to - pro společnost možná nic, ale slepci by to umožnilo skoro normální život

Pozitivni

Pro nevidomé více možností a aktivnější život, pro společnost více omezení, ale také přijetí a sžití s postiženými

Pro nevidomého člověka by to přineslo určitě zvýšenou míru sociální interakce. Pro společnost je to samozřejmě větší zátěž, protože takovému člověku se musí věnovat vyšší péče.

Pro nevidomého naprostou integraci, pro společnost učení tolerance a empatie.

Pro nevidomého určite plus, bude víc v kontaktu s lidmy. Pro společnost nevím, asi žádnou převratnou změnu.

pro nevidomého-větší možnost začlenění se, pro společnost-z pohledu zaměstnavatele či učitele možná horší organizace práce/výuky, nepřízeň z pohledu spolupracovníků/žáků můj názor- spíše bych tuto možnost nevolila,

Pro obě strany obohacení života a naprosto přirozené zapojení nevidomého do společnosti, kdy pes mu umožní chovat se a pohybovat jako běžný člověk.

pro ostatní děti poučení a rozšíření obzorů, pro nevidomého lepší začlenění do společnosti. Nevidomí by měli mít možnost studovat na běžných školách, pokud sami chtějí a jsou toho schopni

Pro společnost - více tolerantních, laskavých a ohleduplných lidí, kteří si uvědomí, že i to málo co mají, je vlastně hodně. Pro nevidomé - asi více možností, staly by se silnějšími

Pro společnost nevím, ale pro nevidomého to znamená být užitečný, možnost vydělat si sám na jídlo, poznat nové lidi.....

Pro společnosti i pro nevidomého člověka by to přineslo mnoho. Nevidomý člověk by se mohl uplatnit ve společnosti, nebyl by sám a cítil by se asi užitečný. Pro společnost by to byl vyjímečný příklad chování lidí, kteří by ukázali všem, kteří jenom od společnosti berou, že i s hendikepem může člověk pracovat.

Proč ne, ale nemyslím si, že je to reálné... ve školství dle mého názoru není dostatek financí na případného asistenta, vybavení tříd a pomůcky.

přineslo by to možná více porozumění, ale naopak možná i víc ublížení - bohužel stále jsme lidi ...

rozhodně ano, nevidomý je spokojenější ve společnosti a společnost se učí akceptovat odlišnost, hendikep a být lidštější.

souhlas

souhlasím se začlenováním

Souhlasím, že pokud člověk má zájem studovat či pracovat a cítí se na to měl by mít tuto možnost. Člověk se začlení do běžné společnosti, přijde si užitečný, něco ho bude naplňovat, motivovat a učit se novým věcem, překonávat sám sebe bez ohledu na handicap. Společnost začne lidi s handicapem přijímat jako běžnou věc, a budou vědět jak se k těmto lidem chovat.

Souhlasím. Společnost by se naučila, jak jednat s takovými lidmi, jak jim pomoct. Nevidomí lidé by se mohli začlenit do společnosti.

Spolecnost by si lepe zvykla na lidi s postizenim, nejenom zrakovym a umeli by se k temto lidem chovat. Pro cloveka nevidomeho by to bylo udnadneni zivota.

Společnost by se tak stala tolerantnější (aspoň v to doufám) a nevidomí by dostali šanci žít normální život, aniž by se museli omezovat. Myslím, že by to bylo prospěšné pro obě strany

Společnost by věděla jak se k nevidomým chovat, nevidomý by získal práci a společenské začlenění

společnost by více věděla, jak se chovat k nevidomému

společnost si uvědomí, že takoví lidé mezi námi jsou a naučí se s nimi vycházet a pomáhat jim

společnosti by rozhodně neuškodilo tolerovat vychované psy nevidomým by to mohlo usnadnit život, pes je jejich významným společníkem a spojencem

Školy ne, byl jsem na soukromé (2slepi be třídě a jejich potřeby jsou odlišné)

tak urcite si myslim,ze by to bylo pro toho cloveka asi lepsi,kdyz by mel usebe vodiciho psa,ktery mu pomaha,a myslim si ze je to urcite dobra vec

Určitě jsem pro. Veřejnost se o toto téma moc nezajímá. Pokud nevidomého začleníme do našeho běžného života, spoustu lidí si začne uvědomovat věci, nad kterými by běžně neuvažovali. Navíc zjistí, že je to člověk jako každý jiný a nemusí se ho stranit jen proto, že je handicapovaný.

V pohodě

V pohode

ve škole asi více problémů pro nevidomého i psa.

ve škole by nevidome deti mohli mit problem - sikana, male sebevedomi, pocit odlisnosti... v zamestnani jsou prinosem tak jako lide s normalnim zrakem

Větší tolerance, učení ostatních pomáhat a být ohleduplní

více lidí, kteří by jim mohli pomoci

Vzájemné poznání, lepší pochopení, jak nevidomý funguje resp. kolik je vidících lidí.

z mého hlediska je to určitě dobré, pro obě strany, ale zřejmě to bude finančně náročné, tak nevíím, jestli to má šanci na úspěch

začleňování by být mělo, měl by složitější, potřebuje speciální pomůcky, pro slepého když bude hrát hru má výhodu,

Začleňování i s pejskem je určitě fajn a dobře, ne jak ten případ, kdy odmítli v lázních léčení nevidomé dívce s asistenčním pejskem kvůli muslimské klientele... Hodně smutné !

Začleňování je jistě velmi důležité, pokud o něj mají sami nevidomí zájem. Především zdraví lidé by měli lidi s jakýmkoliv handicapem vnímat zcela normálně, což se zatím bohužel neděje. Co se týče začleňování nevidomých dětí do kolektivu, jistě je to dobré pro obě strany, ovšem děti dokáží být občas velmi kruté, i když nechtěně a nevidomé dítě by tím mohlo trpět. Řešení tak možná vidím v zařazení nevidomých dětí do menších tříd, kde by bylo nevidomých dětí víc, společně s dětmi vidícími a je zde prostor pro individuálnější péči o děti.

Začleňování je třeba, nemyslím si, že by se to mělo jakkoli zveličovat, ale rozhodně by nevidomí nikdy neměl jakkoli omezovat normální

záleží na stupni postižení... Určitě je možné nevidomého zařadit do běžné třídy. Potřebuje však podpůrná opatření a jistě by bylo vhodné zajistit asistenta, který by mu ve škole pomáhal (s výukou Braillova písma v hodinách čtení a psaní, hodiny matematiky a odborných předmětů může absolvovat stejně jako všichni ostatní). Integrace v takovém případě by jistě přispěla k lepšímu začlenění do společnosti, do skupiny spolužáků a navíc by se také spolužáci učili, jak pomoci svému kamarádovi s postižením, jak se chovat k osobám s postižením, jak reagovat apod.