Výuka literatury na základních a středních školách

- všeobecné povědomí o světové literatuře, včetně té národní

---

Ani ne tak hodiny, jako spíš učitelka. Nebála se doporučit knížky pro trochu starší čtenáře, pokud viděla, že by mohly mít úspěch.

Asi zadny. Sice ctu hodne ale moderni knizky a ty se u nas nikdy neprobirali. Hodiny literatury jsem spis pretrpela.

Bavila mě

Bavilo mě povídat si o knihách i spisovatelích, ale trochu mi vadilo, že jsem se dozvěděla, o čem kniha je předtím než jsem si ji stihla přečíst. Nebavil mě rozbor básní.

Byla to otrava. Díla jako taková jsme moc neprobíraly, hodně se jely směry, lidé, data, témata...

Byly to jedny z mých nejoblíbenějších hodin ve škole a u nich jako jediných jsem opravdu cítila, že se v předmětu pokaždé dozvím něco zajímavého.

Byvilo mě poslouchání o autorech děl a i díky tomu jsem se nyní začala zajímat více o různé dramatické kusy.

četla jsem díky výkladu profesorky i autory, které bych jinak nečetla

Dala jsem na studium literatury na VŠ

Díky skvělé učitelce na zš a jejím hodinám literatury jsem si přečetla mnoho děl z klasiky a teď studuji literaturu.

Díky zálibě v literatuře, kterou ve mě výuka vyvolala, jsem začala studovat knihovnictví

Dobry

Dozvěděla jsem se o spisovatelích a o jejich díle a na zfilmovaná díla jsem se podívala.

fajn učitelka a profesor

hodne ctu navzdory nudnym hodinam literatury

hrozne sem se v nich nudila, az prilis sme se venovali anticke literature a k nejake moderni literature, ktera je podle me mnohem dulezitejsi, sme se venovali malo... pritom jinak ctu rada a hodne

informovanost

Inspirovaly mne k tomu, abych se sama stala učitelkou českého jazyka. :)

já jsem knihomil od narození, takže litetatura ve škole byl jeden z mých nejoblíbenějších předmětů. nevím, jestli na mě měly vliv, snad jen co se týče poezie, tak jsem si rozšířila obzory.

jsem o měsíc starší

literaturu jsem pak vystudovala na VŠ

Mě osobně hodiny literatury nebavily, ačkoliv čtu moc rád a přečetl jsem spousty knih. Nemám rád ten pocit, kdy jsem nucen přečíst knihu, s pro mě nezajímavým příběhem, v rámci jednoho měsíce a pak za to být hodnocen. Raději jsem četl knížky, které mě bavily a nechal si dát kuli (r. 2007-2011).

motivace ke čtení, seznámení se zajímavými autory a tituly

Možná i díky těmto hodinám se ze mě stala knihovnice :).

Na SŠ jsem v rámci povinné četby přečetla knihy, kterých bych se jinak ani nedotkla. Na základě toho jsem pak sáhla po dalších jim podobných.

na SŠ přišla řeč na logické propojení historie a literární tvorby, které nám na základce de facto zatajili... též přibyl humor, základy sebeprezentace, mluvení před třídou, diskutování, založení školního časopisu apod. I přes osobní rozdíly si naší profesorky vážím, obohatila mě.

Na základní škole si nepamatuju, vím jen, že mě tam bavilo čtení ukázek nahlas. Na střední to byl příjemný odpočinek, protože mě bavilo rozebírat obsahy děl. Ovšem životopisy autorů byly pořádná nuda a bylo to zbytečné. Kdyby se trochu změnilo pojetí, bylo by to skvělé.

Na základní škole žádný, asi jsme měli špatnou učitelku a literatura pro mne byla nezajímavá a nudná. Odrazovalo mě čtení. Na střední škole jsme měli učitelku, která literatuře opravdu rozuměla a osobně jí naplňovala, takže její hodiny změnily můj názor na čtení a přečetla jsem knihy o kterých bych si nemyslela, že se přečíst dají. No a moc se mi knihy líbily:-)

Na ZŠ resp. nižším gymnáziu mě to bavilo, ale že by hodiny vylepšily můj vztah ke knihám, to se říct nedá. četla jsem hodně i před tím.

Naprosto negativni. Nez na ZS zacala literatura, tak jsem cetl docela dost, pak prisla literatura a prestal jsem cist uplne a znovu jsem se ke cteni vratil az na Univerzite, ale ne hned v 1. rocniku, musel jsem ke ke cteni znovu propracovat

naše hodiny probíhaly bohužel špatně, nebavily ani učitele, učitel nás tyranizoval a říkal, že literatura je k ničemu

Našla jsem několik zajímavých autorů, ke kterým bych se asi jinak nedostala, hodiny literatury ovlivnily mou vlastní literární tvorbu

nebavily mne, ale chápu jejich důvod. záleží na učiteli

Negativní, zhnusily mi čtení knížek na dost dlouho, a to jsem četla hodně.

Nevzbudily ve mně zájem číst. Ten nastal až po střední škole a teď ráda čtu.

novém zajímavé knihy k přečtení

nuda

nuda, zabitý čas, k maturitě mi to stejně nijak extra nepomohlo, musela jsem se to doučit sama

Nudila jsem se, způsob výuky byl velice nezáživný. Učit se autory stylem žil, umřel,napsal je stejné jako si číst v jízdním řádu...

Nudily me, nemely na mne vliv

nudné, nebaví mě to

Objev dalších děl a spisovatelů, a to i díky velice oblíbené "povinné" maturitní četbě

objevení knih, které bych si v životě dobrovolně nepřečetla

odpudivy, ze ceska literatura v historii byla hodne nekvalitni, uceni pouze autoru a nazvy del, memorovani

Odstrašující. Hustit do sebe zbytečná data ze života nějakých nezáživných spisovatelů, co člověku v praktickém životě bylo k ničemu. Mimochodem, nikdy jsem nečetla žádnou povinnou četbu a bylo to jen dobře. K ničemu dobrému by to nebylo. Informace o těch, co mě zaujali, jsem si vyhledala sama. Místo archaických Jiráska, Němcové atd. raději nadčasoví autoři jako Li Po, Konfucius a mnozí další.

ovlivnily mě ve volbě mého budoucího povolání a zlepšení mého kulturního přehledu

povědomí o autorech, známých dílech, autorech z mého města atd

Povinná četba - pro mě žádné čtení, ale kopírování pouze z internetu.

Pozitivni

Poznání zajímavých děl

předvedly mi krásu psaného textu

Přestal jsem číst to, co mě zajímá a musel jsem číst povinnou četbu. Pravdou je, že většina těchto knih byla hezká, ale o tom co mě zajímá tam toho moc nebylo :(

Přestal jsem psát psacím písmem a začal psát tiskacimi, jinak bych to pak po sobě nepřečetl.

přežít a občas si něco pamatovat

Rodiče nečtou, takže z domu jsem se o literatuře nic nedověděl. Na ZŠ se jednalo o bichlování děl a dat z doby obrození, jako kdyby jiná literatura ani neexistovala a literatura se mi tak hnusila. Na SŠ jsem se díky zápalu mladé učitelky dozvěděl o velikosti a různorodosti literárního světa, nebyl nám vnucen povinný seznam literatury, ale "doporučený seznam", který měl zahrnovat jistou měrou každý zvolený historický a tématický okruh, po hodině se dalo příjemně podiskutovat o knize, na kterou nebyl v hodinách čas či prostor (aktuální literatura, střípky z vybraných historických autorů).

Rozšíření obzorů, konstruktivní diskuse/rozbor díla.

Rozšířila jsem si obzory a poznala i více klasiky. Začala jsem číst více literárních žánrů.

rozvoj fantazie a rozhled

Stala jsem se učitelkou ČJL

tak literatura mě bavila, protože od mala hodně čtu, akorát pro mě knihy většinou moc zajímavé nebyly - celkově. Ale občas jsem něco probíraného přečetla a měla jsem ráda, když nám učitel/ka četli nebo pouštěli rozhlasové četby probíraných děl.

To nejlepší ve mě vděčím knihe

UČITELKY BYLY SUCHÉ A NUDNÉ, LITERATURA JAKO TAKOVÁ MĚ BAVILA, UČENÍ SE SEZNAMŮ DĚL JEDNOTLIVÝCH AUTORŮ UŽ NIKOLI

Vadilo mi, že se neustále bere vše dokola a nikam se neposouváme. Také mi vadí, když se studentům podstrkávají výklady básní ve stylu "že takhle to bylo na 100% myšleno".

Velký, od mala jsem měla o literaturu zájem až jsem si ji vybrala jako hlavní obor

Velmi kladný. Měla jsem štěstí na učitele, jak za ZŠ tak na SŠ. Oba byli krásně vyprávěli a nebylo to o učení, ale o tom poslouchat a pak to šlo samo.

Většinou ten výše zmíněný. Díky ukázkám v čítance jsem objevoval díla dosud neobjevená :-) Nebo díky přímé referenci učitele.

Volný čas jsem trávila s knížkami, které mě nebavily, takže mi nezbyl na knihy vlastní volby. Knihy v naší povinné četbě byly opravdu nepřitažlivé - nenašli byste tam moderní populární knihy jako je Harry Potter či Pán Prstenů, které někteří mí vrstevníci v povinné četbě měli.

Všeobecný přehled

vyhledala jsem si díla některých spisovatelů.o kterých jsme se učili,prohloubila se moje láska k literatuře a čtení a stala se mým celoživotním koníčkem

výrazně pomohla doporučení profesora, který vždy jednou větou popsal o čem kniha je, čemu je podobná a čím je zajímavá. Takže to byla spíše taková review section/yelp.com literatury!

Vystudovala jsem literaturu :)

vzhledem k faktu, že jsem obvykle probíranou literaturu měla již načtenou, tak to bylo spíše o využití znalostí a o tom, že mi učitelé dali pokoj od zkoušení

začal jsem studovat český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK

Začala jsem literaturu studovat vysokoškolsky.

Začala jsem psát fejetony a svou knihu.

začala jsem se zajímat i o klasickou literaturu

Záleželo na osobě učitele. Větší vliv na mě měli rozbory literatury na universitě

Zhnusily mi na dlouhou dobu klasickou literaturu, zejména české autory (četba Boženy Němcové ve 3. třídě byla lahůdka).

Získala jsem dobře tipy na kvalitní knihy a i na filmy, protože spousta děl byla zfilmována.

Zprotivila mi klasickou literaturu

Žádný

žádný

Žádný

Žádný, četl jsem i tak

-

--

Bohužel mám zkušenost s nekvalitní pedagožkou ze SŠ

Byly to moje oblíbené hodiny, nepotřebovala jsem se na ně učit, dodnes si pamatuji obsahy mnoha děl, i citace by se našla.

dokud se bude literatura ucit stylem "takhle se jmenuje spisovatel, zil odtehdy dotehdy, v tomhle roce napsal tohle dilo a to bylo o tom a o tom", tak studenty literatura proste bavit nezacne, pokud je nezajimala tak nejak odjakziva... stejne tak nemam dojem, ze by povinna cetba mela nejaky vetsi efekt, jelikoz literaturu vetsinou uci drive narozene damy, ktere o moderni literature maji velmi zvlastni predstavy a nuti studenty cist dost nezazivna dila

hrozně moc záleží na konkrétním učiteli literatury, poznala jsem jich několik, vynikajícího, dobrého, průměrného i zcela příšerného

Jen bych podotkla, že se mi vždy nelíbilo to vynucené uznání autorům, kteří se mnohým nelíbí nebo nemají co říct a žádný přínos. Nebo třeba na střední škole z předmětu “Český jazyk a literatura“ dvojka - sice perfektní znalost českého jazyka, vždy bez hrubek (na rozdíl od mnohých dnešních lidí, mnohdy i nositelů titulů - Ing., Mgr., Bc. aj.), ale díky odporu k učení nezáživných dat o spisovatelích to vypadá, jako by snad člověk neuměl mluvit pořádně česky.

jsem odjakživa absolutní knihomol z vlastního rozhodnutí, znechutit mi četbu by vyžadovalo mnohem více snahy :) takže tak

jsem ráda,že se někdo zabývá literaturou,obecně bohužel zájem o ni klesá

K četbě mne vedla rodina i přes diagnostikovanou dyslexii a dysfrafii. Nakonec jsem soutěžila v rychločtení psala vlastní povídky. Jde jen o to se snažit a vybrat adekvátní literaturu (většinou takovou, která se rodičům zdá příliš složitá, násilnická a krvavá).

K otázkám 1 a 3 by se hodily nepovinné doprovodné check listy s dotazy na konkrétnější aspekty ne/obliby hodin literatury. Odobné doprovodné dotazy by mohly být u otázek 8 a 9. K otázce 4 by mohl být v případě kladné odpovědi dotaz na konkrétní dílo. Následně by odpovědi na otázku 7 nemusely být tak generické (jak, předpokládám, budou).

Kdyby se ucilo tak 30% z toho vseho co student musi umet a jen to nejdulezitejsi. Byl by daleko pozitivnejsi pohled na cteni a literaturu. Znalost Ruchovcu a Lumirovcu je naprosto k nicemu.

Literaturu mi zprotivila na střední škole slečna profesorka (60 let), která učila jen své oblíbené autory

Mám kamaráda, který po hodinách literatury nikdy nečetl, ale ten nečetl nikdy, tudíž jsem nepovažovala hodiny literatury za hlavni důvod. A nevím o nikom, kdo by šel studovat literaturu, ale sama se chystam na studium španělského jazyka a literatury

Měla jsem na literaturu opravdu velice dobré učitele, ale obávám se, že takových je málo. Taky to byl snad jediný předmět, kde jsem měla dobrého učitele na základce i střední škole.

Myslím, že by mělo daleko větší smysl se v hodinách víc zabývat konkrétními díly - číst ukázky, zdůrazňovat zajímavosti a souvislosti, ale vždy k tomu dílu. Seznamy děl a časové osy směrů s jejich hlavními tématy si stejně nikdo, kdo se o to sám nezajímá, nepamatuje. A takto by se třeba ke čtení dostalo víc lidí.

ne

Nevím, jak se k literatuře přistupuje ve školách dnes. Před 20 lety to bylo vážně peklo. Čtu velice ráda a za kladný vztah k literatuře vděčím jen a jen svým rodičům.

Nikdy jsem nemela rada rozebirani textu. Pro me je knizka hlavne o deji a kdyz ji rozebirate, tak straci svoje caro.

Pokud jste učitel, nebo se jím chystáte stát, buďte připraven na všechno. Snažte se vše brát s nadhledem a nenechte se rozhodit povaleči. Buďte k nim benevolentní jen prvních pár týdnů, ale pak už bez problémů a výčitek pište poznámky, dávejte pětky atd. Je to o mnoho lepší, než kdybyste ignoroval. Klidně je nechte propadnou!

Povinná četba mě srala, nedalo se to sehnat.

stálé vnucování podivné literatury národního obrození a vyslovených socialistů je mým dětem odporné, nikdo by již dobrovolně nečetl Němcovou, Jiráska, Wolkera,

STEJNĚ JAKO U JINÝCH OBORŮ, JE DŮLEŽITÉ ABY VÝKLAD PODALA OSOBA ZNALÁ ABY VÝKLAD DOKÁAZALA PODAT TAK, ŽE ZAUJME. :-)

Umíš číst a psát?