Zkušenost s rozvodem vlastních rodičů

asi špatně, bylo mi 6 let, trauma si nevybavuji

bral jsem to jako zradu sebe a boha

byla jsem moc malá, ale bylo mi to líto

Byla jsem vtazena do situace, mama se mi sverovala se vsemi moznymi strachy a ja si prala, aby se tata odstehoval uz uplne. V tom u koho chci po rozvodu zustat jsem mela jasno a bala se jsem se rozhodnuti soudu, jestli bude nekoho muj nazor vubec zajimat.

byla jsem zdrcená

Byli jsme rádi, že je táta pryč.

bylo mi jich líto

bylo mi smutno

bylo mi to jedno

bylo mi to jedno

Hrozně, bylo mi 13let a moji rodiče absolutně neviděli zájem svého dítěte. Sobecké chování matky bylo neuvěřitelne. Roli sehrál i alkohol. S otcem to bylo lepší. Nejhorší bylo, že se rozvedli kvůli maličkosti a trvalo jim 20 let, že spolu opět promluvili.

Je to už 16 let, moc si na to nevzpomínám. Babička mi říkala, že jsem si k ní chodila hrát (bydlela barák za námi), abych neslyšela věčné hádky rodičů. Prý jsem to špatně nesla. Dnes jsem ráda, že jsou od sebe, ty hádky (nesmyslné) byly k nevydržení, a už i chápu proč. Dozvěděla jsem se, že můj otec byl mé matce nevěrný, když jsem měla cca 2 roky. Zůstali spolu prý jen kvůli mě, což je špatně. Matka otce dodnes nenávidí, nemůže ho vidět bez sprostých slov ani na fotce. Dodnes mi nepřiznala proč se rozvedli ani proč ho tolik nesnáší (dozvěděla jsem se to od někoho jiného).

jsem silně věřící člověk a tak to pro mě bylo něco nemyslitelného

negativně

nepamatuju si to, byla jsem moc malá

neřešila jsem to

Nevzpomínám si

nijak

Plakala jsem cele noci

Rozvod byl úleva, protože ty měsíce a roky předtím, co rodiče spolu s námi žili, byly velmi těžké a traumatické.

Snažila jsem se pochopit oba rodiče a přijmout to, že je to tak nejlepší pro oba.

Špatně, od té doby mám psychické problémy

Už si to nepamatuji. Nejdřív to byl šok, doma o tom nechtěli moc mluvit, což mi vadilo. Kdyby mě z toho nevystrkovali, bylo by to pro mne lepší, vůbec jsem nevěděl, co bude, nejhorší byla a nejistota.

v pohodě

Velké utrpení, zmatek, děs a běs. Od šesti do cca 30 let jsem se tím nesmířil. Nevypořádal jsem se tím ale dodnes.

Velmi špatně. Byl jsem nucen s matkou odjet do Španělska s jejím novým německým partnerem. Jazyky jsem se naučil rychle, ale matka s otčímem byli alkoholici a špatně se o mě starali. V 18. letech jsem ze Španělska emigroval do Česka. Tady jsem si dodělal gymnázium a vysokou školu. Nyní jsem si tu založil vlastní rodinu a jsem spokojený.

Velmi těžce, nestálý stres a strach z toho, co bude dál, jak budeme žít, jak to kdo ponese, jak to finančně zvládneme,...

Aby byli opět spolu

aby dodrželi slib co si dali před bohem

aby mi oba dali pokoj a neměli snahu mi to stále vysvětlovat

aby neřvali a řešili konflikty v klidu

Aby se k sobě i k nám chovali slušně, aby v sobě opět našli ten cit, který je kdysi spojil, aby dokázali vyřešit své problémy a neshody. Aby nás ujistili, že tímto svět nekončí...

aby se nehádali přede mnou

asi mateřské mléko :D

harmonickou domácnost

Hlavně distancovat se od otce (který se po rozvodu odstěhoval a my bydleli jen s matkou), nějak to vše strávit, případně si o tom promluvit. Bylo ale těžké komunikovat s otcem.

Chtěla jsem ať mi dají pokoj nebo ať se přestanou hádat. Chtěla jsem svůj klid a utíkala jsem k babičce, protože doma jsem jen poslouchala jejich vzájemné narážky, hádky a vyhrůžky, že se vyhodí navzájem na dlažbu, a že mě už nikdy ten druhý neuvidí.

Jak už jsem psal - hlavně informace. Asi i uklidnění a vrácení se k některým činnostem. Máma byla pořád na nervy, zalezlá v pokoji, brečela, táta se klidil z cesty - dřív jsme jeli třeba na kolo, zahráli si deskovku, to ustalo, to mi taky chybělo, abych měl pocit, že je život pořád normální, že se svět točí dál.

Lasku

nepotřebovala jsem nic

Neutším. Bylo mi 6.

Nevzpomínám si

Nic

nic

nic

nic

nic

nic, zlobila jsem se na ně

Nic. Snad jen aby rozvod probehl rychle a bylo uz po vsem.

od rodičů nic, chodil jsem si pro pomoc do kostela

Pochopení, respekt a vysvětlení.

Pochopení. Chtěl jsem zůstat v Česku s otcem a bratrem, to mi ale nebylo umožněno.

pozornost

Ujištění, že neztratím jejich lásku.

bohužel moc se na děti neohlíželi

dali mi volnost a to mi vyhovovalo

kdo mi byl oporou, byla moje babička, kde jsem mohla trávit čas a nemusela jsem být doma s rodiči.

Minimálně, ale zohledňovali (spíše matka).

mohl jsem si dělat co jsem chtěl

Naprosto žádným způsobem!

ne

nebylo co zohlednit

Nepozorovala jsem na sobě žádné zvláštní potřeby v důsledku rozvodu.

nerozumím otázce - jaké potřeby??

nevím

nevím

Nevim, jake potreby jsem mela mit. Nejvice me rozcilovali pribuzni (hlavne prarodice), kteri naopak delali, jako ze se nasi nerozvadeji ci ze je to situace, ktera se me netyka/kterou nemam resit.

Nevím.

Nevnímala jsem nějakou změnu. Více jsme se jako rodina stmelili...

Nic moc, akorát babička se snažila, ale spíš že si mě brala, nemluvila o tom, bylo to tabu

Nijak

Nijak

nijak

nijak

nijak

Nikdo se mě neptal na to jak se cítím nebo jestli něco nepotřebuji. Spíš měli, jak rodiče tak i známí, řeči typu ty za to nemůžeš, nedávej si to za vinu, rodiče tě vždycky budou milovat stejně, nic se nezmění. Ale z toho jsem já nikdy strach neměla. A ani jsem si to nedávala za vinu...nerozuměla jsem tomu proč mi to říkají.

rvali do mě peníze horem dolem

snášeli mi modré z nebe

Snažili se

vůbec

Vyslechli mě.

Asi nic takového nevyužili, protože jinak by to neudělali.

chodili na faru, moc to nepomohlo

je to trapné a ničemu to nepomůže

Rodice byli v manzelske poradne, ale ja o tom nic nevim, takze nemohu hodnotit.

aby jim dal každý pokoj

Aby zůstalo kontaktu s oběma rodiči i přes to, že se rozvedli a aby oba rodiče byli rodiči i nadále. Otec se se mnou přestal bavit i když říkal, že rozvodem se to nemění, to se mi nedostalo, nemluvíme spolu a nejsme v kontaktu. Mrzí mě to, ale je to těžké si znovu nacházet cestu. Už za dob kdy žili rodiče spolu jsem k otci neměla blízko a tím rozvodem už k němu mám ještě dál a to mě mrzí. Nevím, jak si k němu najít cestu. Respektuji a toleruji ho takový jaký je, avšak nevím jak se s ním bavit a jak k němu najít cestu.

ani nevím, myslím, že jsem rozvod přenesla celkem v poho i bez odborné pomoci

Asi odbornou pomoc psychologa nebo nějaké sezení společné. Aby se nenávidějící manželé naučili spolu normálně vycházet, zvlášť když je to dítě malé. Nikdo Vás jako dítě doopravdy neposlouchá, pokud se chce dítě někomu svěřit, většinou jsou to babičky, jako v mém případě. Ale ostatní doopravdy nenaslouchají. Nikdy jsem se netrápila tím, že by rozvod byl moje chyba, proc by měla? Ale ohrané fráze, které říká každý, bez ohledu na to, zda to dítě poslouchá mě nudily. Proto jsem se doopravdy nikomu nesvěřovala a prakticky jsem dělala, že se vůbec nic neděje. Člověk si pak zvykne.

asi žádnou, jen to potřebují vstřebat

být v klidu a vstřebat to

děti potřebují jenom aby se rodiče chovali civilizovaně a s respektem jeden k druhému i přes své neshody, nic speciálního nepotřebují

dětského psychologa

Hlavně naslouchat přání dětí!

Lasku

mě pomáhal bůh a to je dostačující

Myslím, že nechtějí poslouchat, jak se rodiče neustále hádají a stresující jsou určitě i případné tahanice po soudech, pokud se rodiče neumí domluvit.

nic mě nenapadá

nic mi nechybělo

O zadne nevim. Naopak jsem byla rada, ze se v mych pocitech nikdo nestoural.

potřebují pomoc to pochopit

potřebují poznat, že je mají rodiče pořád rádi

Potřebují, aby jejich rodiče někdo zmrskal dlouhým bičem. Dvakrát denně, dokud je to nepřejde.

Především otevřenost, nebavit se o tom za zavřenými dveřmi bez dětí. Ovšem také nezatahovat děti do svých konfliktů.

Rodinnou terapii.

Rozvod je konec vztahu dvou lidí, ne jejich dětí - to, že skončí vztah dvou manželů enznamená, že díte trpí, stále je může vídat oba. Pokud to dítě špatně snáší, je vhodný psycholog

to záleží na situci, my jsme si s bratrem oddychli, že už je klid

Věnovat se hlavně dítěti, to na něj se soutředit. Třeba bych i mohl pomoct! Bylo hrozné dívat se na to, jak se oba trápí, a nic jsem s tím nemohl dělat, cítil jsem bezmoc.

Větší láska od jiného člověka

vůbec žádnou

Vysvětlení situace, uklidnění - aby dítě pochopilo, že problémy mezi sebou mají rodičové, a že jen oni si je musí vyřešit. Mělo by se to podat tak, aby dítě pochopilo, že jeho rodičové mohou být šťastnější pouze pokud nebudou spolu, protože podle mě šťastní rodičové = šťastné dítě. (Alespoň já to tak vždy měla.)

zadnou